Ars Magica je hra zasazená v „mytické Evropě“ kolem roku 1200, ve které jsou lidové příběhy, pověry a pohádky pravdivé. Bůh existuje a jeho zástupci chodí po zemi, Ďábel svádí lidi na scestí, víly a elfové zneužívají lidi ke svým podivným účelům. Hráči hrají za postavy mágů, kteří těmto nadpřirozeným silám vzdorují a snaží se provozovat a prohlubovat své vlastní „hermetické nauky“, případně za jejich společníky a pomocníky. Celá skupina společně spravuje vlastní tvrz („kovenant“) a sleduje dlouhodobé cíle – děj může plynout dlouhá léta herního času.
Hra je považována za výrazného raného zástupce „příběhového“ proudu RPG. Rozvolnila například důraz na hraní stále téže postavy, její postupné zlepšování a růst moci. V Ars Magica můžou hráči postavy střídat podle toho, co si zrovna žádá příběh. Pokud je hlavní postava mága zaneprázdněná dlouhodobými aktivitami, je možné hrát za některého jejího pomocníka. Ve hře je taky celá řada „grogů“ (rolníků, osobních strážců…), které může podle potřeby ovládat každý hráč. A dokonce i funkce vypravěče může rotovat a v každém sezení ji může zastávat jiný hráč.
Tato druhá neboli „revidovaná“ edice je revizí a zahlazením původní první edice Ars Magica (1987). Vyšla potom, co první edice relativně rychle získala pozornost a byla rozvinuta články vycházejícími v časopise White Wolf Magazine, které bylo potřeba zpětně zakomponovat do základních pravidel. Nepřináší radikální změny, spíš začištění pravidel a podrobnější rozvinutí konceptů, které byly v první edici jen hrubě nastíněny.
Postavy jsou definované základními vlastnostmi a dovednostmi, při vyhodnocování se k příslušné dvojici přičte hod desetistěnnou kostkou a výsledek se porovná s určenou obtížností. Při rutinních záležitostech se hází „prostými“ kostkami, při riskantních akcích „stresovými“ kostkami, na kterých můžou konkrétní výsledky způsobovat katastrofální selhání nebo výrazný úspěch. Nejdůležitější složkou pravidel je propracovaný magický systém stojící na myšlence, že existuje 5 základních technik a 10 forem, jejichž kombinováním můžou hráči volně vytvářet kouzelné účinky – např. „Creo“ + „Ignem“ znamená „Stvoř oheň“. Hráči si takto můžou vymýšlet vlastní kouzla, a ta ani nemusejí být popsaná v pravidlech. Tento systém doplňují podrobná pravidla pro učení se kouzel, bádání, výrobu magických předmětů, učení učedníků nebo sestrojování konstruktů – tedy pro aktivity v mezidobí mezi sezeními. Klade taky důraz na domov postavy a dává pravidla pro jeho definování a rozvíjení.
Ke změnám provedeným v druhé edici patří například zjednodušení počtu různých typů hodů ze čtyř na dva, svižnější boj nebo změna dlouhodobého plynutí času – zatímco v první edici se zlepšování postav a jejich projekty vyhodnocovaly po měsících, ve druhé se vyhodnocují po ročních obdobích. Především ale nová edice podrobněji rozpracovala koncept střídavého hraní za různé postavy (tzv. „troupe play“) a taky správu vlastní pevnosti („kovenantu“) – oba tyto prvky byly v první edici spíš jen nastíněné, zatímco druhá edice pro ně přináší jasná pravidla a postupy. Nová edice taky podrobněji rozpracovává herní svět.
Potřebná pravidla vyšla v jediné základní příručce (1989). V ediční řadě bezmála dvaceti doplňků je klíčový především The Order of Hermes (1990), představující ústřední organizaci sjednocující všechny mágy, rozdělenou do 12 dílčích rodů, které mají vlastní charakter, ambice a intriky. Právě toto dělení hráčských postav do jednotlivých frakcí s podrobným „lore“ a vzájemným politikařením se stalo dalším vlivným prvkem, který od Ars Magica přejímaly v devadesátých letech mnohé další hry. Důležité je taky rozšíření Covenants (1990), rozvádějící pravidla pro správu a rozvoj vlastních tvrzí.
Původní vydavatel Lion Rampant se později sloučil s časopisem White Wolf Magazine, čímž vzniklo nakladatelství White Wolf, které vytvořilo třetí edici Ars Magica (1992). Mnohé myšlenky a principy z Ars Magica našly uplatnění i ve fenomenálně úspěšné herní sérii World of Darkness a přímo inspirovaly mimo jiné hru Mage: The Ascension (1993).
