Dungeons and Dragons

Rodina her, kterou to všechno začalo. Roku 1974 vyšlo první Dungeons & Dragons a od té doby nepřestávají vycházet nové edice a D&D stále zůstává nejpopulárnější RPG hrou světa. Jednotlivé edice se liší, ale vždy jde o fantasy dobrodružství postav, které mají vždy „rasu“ jako elf, trpaslík nebo člověk, a „povolání“ jako válečník, kouzelník nebo zloděj.

Původní D&D (1974), které se ještě netitulovalo RPG, ale „fantastická středověká wargame“, se věnuje především průzkumu rozsáhlých „megadungeonů“ a má jednoduchý systém, který ještě předpokládá použití soubojového systému z dřívější wargame Chainmail. Záhy pro něj začala vycházet řada doplňků, která hru výrazně rozšířila (včetně nového soubojového systému), ale hra kvůli nim začala být nepřehledná a potřebovala celkovou revizi.

Basic D&D (1977) bylo první takovou revizí. Původně bylo zamýšleno čistě jako začátečnický produkt, ze kterého měli hráči přecházet na „pokročilou“ verzi (viz níže). Proto obsahovalo jen pravidla pro začínající postavy. Pro velkou popularitu (mimo jiné díky jednoduchým pravidlům) ale bylo záhy doplněno i pravidly pro vyšší úrovně a stalo se samostatnou hrou, publikovanou v mnoha dílčích obměnách až do konce 90. let.

Advanced D&D (AD&D) 1. edice (1978) představuje komplexnějšího bratříčka předchozí hry. Má složitější a obsáhlejší pravidla, používá víc simulační přístup, zabývá se tvorbou světů a uvěřitelného fantasy světa, buduje „ekologie“. Právě tato edice získala hře velkou popularitu a vyšlo pro ni obrovské množství doplňků a herních světů.

AD&D 2. edice (1989) je celkovou revizí a začištěním předchozí hry. Za jeho dob pokračovala sláva D&D a vycházely spousty doplňků, dobrodružství a světů… až příliš moc. Roztříštění zákazníků do příliš mnoha produktových řad (příliš mnoho světů) ve spojení se špatnými obchodními praktikami vedly koncem 90. let ke krachu vydavatelství TSR.

D&D 3. edice (2000), publikované novým majitelem, vydavatelstvím Wizards of the Coast, je rozsáhlá modernizace. Posouvá hru víc do epického stylu, má pravidla umožňující podrobnější taktický boj se spoustou schopností a manévrů. Autoři spolu s ním vydali zjednodušenou verzi nazvanou d20 SRD, kterou dali volně k dispozici v rámci licence OGL a umožnili komukoli vydávat pro ni rozšíření a nové hry založené na systému zvaném d20. Následoval fenomenální boom stovek a tisíců her a doplňků pod hlavičkou d20.

D&D 4. edice (2008) orientovalo hru ještě víc na taktický boj na čtverečkované mapě. Hra je velice epická a akční, postavy mají spousty schopností, důraz je především na boj a jiné aspekty hry ustupují do pozadí. Kvůli tomu bývá hra považována za černou ovci rodiny, často s pošklebkem „ale deskovka je to dobrá“. Nelibost hráčské komunity podpořila popularitu rozjíždějící se old school renesance (OSR).

D&D 5. edice (2014) představuje návrat ke kořenům. Přijímá některé motivy a designové prkvy starých edic, ale kombinuje je s pravidly založenými na 3. edici, „moderní“ fantasy estetikou a větším důrazem na hrdinskou vysokou fantasy. V dobách 5. edice získalo D&D takovu slávu, jaké se netěšilo pravděpodobně od své zlaté éry v 80. letech.