The Challenges Game System s podtitulem Easy-to-play game system for fantasy role-playing (Jednoduchý herní systém pro hraní na hrdiny) je 10stránková příručka obsahující pravidlové jádro fantasy hry, kterým jeho autor Tom Moldvay reagoval na stále rozsáhlejší a složitější pravidla ostatních her, zejména první edice Advanced Dungeons & Dragons (1978). Příručka představuje pokus o maximální možnou redukci a jelikož v tomto snažení pracuje s první edicí Advanced Dungeons & Dragons (1978), bývá někdy považována za vůbec první retroklon v historii RPG.
Pro postavy je k dispozici pět ras (lidé, trpaslíci, elfové, gnómové a hobiti) a pět povolání (válečník, kněz, zloděj, kouzelník a divotvůrce (mirager), což je kouzelník zaměřený na iluze), přičemž jsou umožněna též povolání kombinovaná. Každá z šesti základních vlastností postavy (síla (zde „svaly“), obratnost, odolnost, síla vůle, moudrost a charisma) může nabývat hodnot 3-18, tzn. 3k6, ale v textu je doporučen postup hodit devětkrát 2k6+6 a šest nejlepších výsledků přiřadit jednotlivým vlastnostem dle uvážení. Je-li síla válečníka, moudrost kněze, obratnost zloděje, nebo síla vůle kouzelníka vyšší než 12, získává postava různé výhody (kouzelník např. více kouzel). V případě nejvyšší hodnoty 18 u kterékoliv vlastnosti je proveden dodatečný procentový hod, jehož výsledek (01-50, 51-90, 91-100) určuje jednu ze tří kategorií této hodnoty. Postihy a bonusy dle hodnot vlastností pak reflektují i tyto tři kategorie: např. +2, +3 a +4 ke zranění způsobenému postavou se silou 18/01-50, 18/51-90 a 18/91-100. Počty životů postav, šance na zásah, počty útoků, hodnoty štěstí (pro záchranné hody) apod. se zvyšují s rostoucí úrovní postav. Pravidla popisují deset úrovní s poznámkou, že postoupit lze i na úrovně vyšší.
Boj probíhá kolovým systémem. Na začátku je hodem 1k6 určena iniciativa (s použitím bonusů a postihů k iniciativě) a samotný střet je v každém kole řešen hodem útočníka (1k20) vůči rozdílu hodnoty zbroje obránce (čím nižší hodnota, tím lepší zbroj) a hodnoty tzv. „útočného základu“ útočníka (čím nižší hodnota, tím lepší bojovník). Výsledek útoku je vyhodnocen podle tabulky na základě toho, jak moc útočník přehodil či podhodil zmíněný rozdíl hodnot. Podhození má za následek snížení zranění protivníka, úplné minutí protivníka apod., přehození naopak vede k vyššímu zranění protivníka a v nejlepším případě i k zisku jednoho útoku navíc.
Kouzelník, divotvůrce a kněz mohou používat kouzla. Každý z nich má svá vlastní, divotvůrce a kněz však některá sdílejí s kouzelníkem. Pro kouzelníka je uvedeno 45 kouzel, pro divotvůrce 34, pro kněze 28. Počet kouzel, která postava na dané úrovni zná, je dán tabulkou: od jednoho kouzla na 1. úrovni po osmnáct kouzel na 10. úrovni. Kněz kromě kouzel ovládá též schopnost odvracet nemrtvé. Kromě účinků jsou kouzla definována dosahem a dobou trvání. Četnost používání kouzel není ničím omezena (žádné potřebné množství magické energie, žádná únava kouzelníka apod.). Kromě kouzel postav je uvedeno také šest kouzel, která mohou používat nestvůry.
Poslední část pravidel vysvětluje jedenáct základních charakteristik nestvůr (hodnota zbroje, životy, iniciativa, útočný základ, počet útoků, počet způsobovaných zranění, štěstí, morálka, pohyb, přesvědčení a zkušenost za zabití), uvádí tabulku pro stanovení hodnot útočného základu a štěstí na základě počtu životů, načrtává několik dodatečných charakteristik (např. velikost či inteligence) a oznamuje, že konkrétní nestvůry budou uváděny v dobrodružstvích, jejichž vydávání je plánováno na později (nakonec vyšlo jen jedno dobrodružství Seren Ironhand (1986)). Bestiář není obsažen. Je uvedena pouze jedna nestvůra s konkrétními hodnotami, a to ledový obr, na kterém jsou vysvětlovány základní charakteristiky. V tabulce pro knězovo odvracení nemrtvých je sice vyjmenováno dvanáct různých nemrtvých, ale jejich charakteristiky nejsou uvedeny. Absence bestiáře souvisí s autorovým záměrem vytvořit pouze nezbytný pravidlový základ, který si vypravěč dále upraví, doplní a rozšíří dle vlastních potřeb.

Mage: The Sorcerers Crusade je historizující hororová hra zasazená do renesanční Evropy patnáctého a raně šestnáctého století. Jde o samostatnou adaptaci hry Mage: The Ascension (1993) do staršího historického období ve stejném Světě temnoty. Podobně jako v původní hře se hráči stanou všelijakými čaroději, kouzelníky, alchymisty a vizionáři, kteří pátrají po okultních znalostech, prozkoumávají nadpřirozené sféry existence a zaplétají se do politických intrik, magických válek i náboženské perzekuce.

Detailní herní svět stojí na předpokladu, že realita není objektivně daná, ale vzniká konsenzem. Skutečností se stává to, co lidstvo za skutečnost kolektivně považuje – ovšem mágové dokážou realitu přímo přetvářet. Ústředním konfliktem je „válka o vzestup“. Tradicionalistické magické školy se roku 1466 semkly do Rady devíti mystických tradic a zápolí s technokratickým Řádem rozumu, který chce spojit okultní nauky s vědou, obchodem, technologií a objevitelstvím. Hráči se můžou přidat k oběma stranám a zapojit se do sporů o to, jak by lidstvo mělo chápat a utvářet realitu. Čekají je ale i přízemnější spory s konkurenty, lovy na čarodějnice nebo boj s démonickými silami.

Herní engine Storyteller je převzatý z Mage: The Ascension (1993) v podobě, která je v základu stejná. Hráči si rozdělí body mezi devět základních vlastností, širší sadu dovedností a několik číselných ukazatelů souvisejících s magií, k většině vyhodnocování se používají pooly desetistěnných kostek. Hlavní je subsystém magie, ve kterém mají postavy číselné hodnoty v devíti magických „sférách“ vyjadřujících vládu nad příslušnou stránkou reality (jako je mysl, hmota, entropie, čas…). Konkrétní hodnoty definují, co přesně postava dokáže ovládat, ale jinak si hráči přesné účinky kouzel vymýšlejí sami, přičemž kombinováním různých sfér můžou dosáhnout komplexnějších projevů.

Platí princip, že relativně nenápadné a uvěřitelné kouzelné účinky jsou bezpečné, zatímco ty zjevně magické nebo nadpřirozené narušují všeobecnou představu o realitě a můžou se vymstít. Hlavní změnou v téhle adaptaci je pak to, které účinky konkrétně jsou považovány za přijatelné – to, co se jeví jako následek lidového zaříkadla nebo božského zázraku, pozornost nevzbudí, zatímco létající stroj může působit nemožně. Příliš nápadná nebo nepodařená kouzla pak zvyšují ukazatel „metly“ (scourge), který v téhle verzi nahrazuje „paradox“ z původní hry. Ten k běžným hodům na kouzlení přidává určitý počet „kostek štěstí“, které můžou způsobovat přínosné i škodlivé účinky navíc – vysoká hodnota „metly“ tak činí magii nebezpečnější a nevyzpytatelnější.

Kvůli nevalnému úspěchu a tehdejším finančním obtížím nakladatelství White Wolf se hra dočkala jen skromné řady dalších doplňků a na rozdíl od většiny jiných her z řady World of Darkness nevyšla žádná její další edice.

Werewolf: The Wild West je hororová hra za vlkodlaky odehrávající se na pohraničí amerického divokého západu v 19. století. Jde o samostatnou adaptaci hry Werewolf: The Apocalypse (1992) do staršího historického období ve stejném Světě temnoty. Hráči v ní představují vlkodlaky, kteří se sdružují do smeček, cestují mezi fyzickým a duchovním světem a především brání „Čisté země“ (Ameriku) před zkažeností. Na pozadí osidlování, sporů o území a nastupující industrializace vyšetřují nadpřirozené hrozby a bojují proti různým netvorům.

Herní svět vykresluje prostředí kolonizované Ameriky. Vlkodlaci se dělí do stejných třináct kmenů jako v původní hře, ale jejich vzájemné vztahy se liší. Evropští vlkodlaci Garou zápolí o teritorium s domorodými Uktena a Wendigo, zatímco Železní jezdci si oblíbili železnice a duchy lokomotiv. Jejich vzájemné spory je oslabují v boji proti společným hrozbám, mezi které patří i mocný nepřítel nazývaný Požírač bouří – zlovolný duch šířící zkázu ze spirituálního světa Umbra. 

Herní engine Storyteller je převzatý z Werewolf: The Apocalypse (1992) v podobě, která je v základu stejná. Hráči si rozdělí body mezi devět základních vlastností a širší sadu dovedností, k většině vyhodnocování se používají pooly desetistěnných kostek. Vlkodlaci mají speciální schopnosti odvozené od jejich plemena, kmene a „auspicie“ (fáze měsíce při narození). Vlkodlaci můžou volně přecházet mezi pěti podobami, od člověka přes hybridní bojové formy až po vlka. Hráči mají k dispozici „body vzteku“, za které si můžou aktivovat různé výhody, ale zároveň můžou dočasně přijít o kontrolu nad postavou. Zůstaly i „body gnóze“ reprezentující napojení na duchovní svět, které se dají utrácet při jednání s duchy nebo k aktivaci některých schopností. To vše je stejné – adaptace především mění konkrétní dovednosti a schopnosti, seznamy vybavení a jiná dílčí pravidla tak, aby lépe sedla do westernového prostředí.

Kvůli nevalnému úspěchu a tehdejším finančním obtížím nakladatelství White Wolf se hra dočkala jen skromné řady dalších doplňků a na rozdíl od většiny jiných her z řady World of Darkness nevznikla žádná její další edice. Existuje ale pozdější rozšíření Wyld West Expansion Pack (2014), které ji umožňuje „zkonvertovat“ do Werewolf: The Apocalypse 20th Anniversary Edition (2013).

Vampire: The Dark Ages je hra v žánru gotického hororu, ve které se hráči stanou upíry ve středověké Evropě roku 1197. Jde o samostatnou adaptaci Vampire: The Masquerade (1991) do staršího historického období ve stejném Světě temnoty. Stejně jako její předchůdce klade hra důraz na sociální zápletky, politiku, intrikaření, ale i náboženství a otázky morálky, jako zatracení nebo vykoupení.

Hra má propracované reálie fiktivního světa. Ještě nevznikly organizace Camarilla, Sabbat, místo toho se upírská společnost točí okolo místních vládců a klanových vazeb. Upíři mají značnou moc a na rozdíl od moderní varianty hry o nich lidé mnohdy vědí nebo aspoň tuší, protože města jsou mnohem menší a skrýt aktivity je těžší. Jejich společnost se dělí na 13 hlavních klanů, přičemž mnohé známé se tu objevují v lehce odlišných rolích – například klan Brujah je tvořen válečníky-filozofy, Ventrue jsou šlechta a rytíři, významnou roli mají i učenci zabývající se smrtí Cappadočtí, kteří ještě nebyli svrženi klanem Giovanni (jak pojednává kampaň Giovanni Chronicles). Konflikty se točí kolem víry, feudálních povinností i sporů o to, jaká je vlastně povaha upírské kletby. K nepřátelům se kromě jiných upírů řadí i zástupci církve vládnoucí silou víry a vlkodlaci řádící v divočině.

Herní engine Storyteller je převzatý z Vampire: The Masquerade (1991) v podobě, která je v základu stejná. Hráči si rozdělí body mezi devět základních vlastností a širší sadu dovedností, k většině vyhodnocování se používají pooly desetistěnných kostek. Upíři mají v závislosti na svém klanu určitou sadu speciálních schopností zvaných „disciplíny“, za jejichž používání často musejí utrácet „body krve“. Ty pak získávají pitím krve smrtelníků. Zůstává i metaherní měna „bodů vůle“, kterými hráči můžou vylepšovat výsledky hodů nebo aktivovat různé drobné výhody. Středověká adaptace má ovšem obměněný výběr schopností i disciplín.

Novinkou jsou etické kodexy zvané „cesty“, připomínající lidskost z původní hry. Ty vyjadřují hodnoty, které jsou základem světonázoru postavy a pomáhají jí překonat její vnitřní „zvíře“. Jde například o cestu lidskosti, tedy dodržování společenských morálních norem, aristokratickou cestu rytířství nebo náboženskou cestu nebe. Každý upír si volí jednu cestu, její dodržování vyjadřuje číselná hodnota od 0 do 10. Každá cesta má vlastní seznam hříchů a přečinů, které její hodnotu snižují. S klesající hodnotou může upír postupně degenerovat, až ho při poklesu na 0 plně ovládne zvíře.

Hra vyšla v jedné 288stránkové základní příručce, následovala ji vlastní ediční řada regionálních průvodců, klanových příruček i připravených dobrodružství. Později na ni navázala druhá edice s pozměněným názvem, Dark Ages: Vampire (2002), která posouvá reálie světa do roku 1230, a ještě později třetí edice Vampire: The Dark Ages 20th Anniversary Edition (2015), posouvající reálie do roku 1242.