Paranoia je satirická dystopická hra zasazená do postapokalyptické budoucnosti, ve které lidé přežívají v uzavřených komplexech. Hráči jsou obyvateli „Alfa komplexu“ a zároveň zdejšími „řešiči problémů“ vyrážejícími na různé mise. Každý z nich je klon s pěti sourozenci, které hráčům slouží v zásadě jako náhradní postavy, protože úmrtnost je vysoká. Všichni žijí v extrémně rigidní společnosti, rozdělené na několik barevně odlišených „bezpečnostních oprávnění“, a navíc jsou členy různých tajných organizací. Neustále jsou vystaveni propagandě všudypřítomného počítače („Počítač je váš kamarád!“) a motivováni k tomu, aby hlásili prohřešky ostatních a měli se na pozoru před náznaky „komunistického“ spiknutí. I sebemenší chyba přitom může vést k okamžité popravě. Hra má nádech temné komedie.
Paranoia byla mezi RPG hrami přelomová, protože přinesla nový formát hry. Jako první kladla důraz na kompetitivní hraní – konflikty mezi hráčskými postavami. Zároveň je jedním z prvních reprezentantů „příběhově“ orientovaných her. Cílem hry není uspět v ní ani zlepšovat si postavu, ale užít si dobrý tématický zážitek. Game Master dokonce nemusí hrát férově, může hráčům lhát a hráčské postavy rozhodně nejsou svaté a chráněné.
Základem pravidel je relativně běžný systém se základními vlastnostmi a procentuálními dovednostmi. Důležitější je celková struktura hry, při které hráči dostávají zadání mise, vzájemně si protiřečící rozkazy, nefunkční vybavení, po misi se dostavují na debriefing, musejí donášet na ostatní apod. Každá postava má určité bezpečnostní oprávnění vyjádřené barvou – s narůstajícím oprávněním rostou jejich možnosti, včetně kontroly nad ostatními postavami. Hráči v průběhu hry sledují dva ukazatele: „body pochvaly“, které získávají za dokončování misí, příkladnou službu a eliminaci zrádců a jejichž hromadění může vést k udělení vyššího bezpečnostního oprávnění, a „body zrady“, rozdávané za neposlušnost, pochyby a blbé řeči, jejichž hromadění může vést až k terminaci. Třetím ukazatelem jsou „body tajné společnosti“, sledující postup dané postavy v její tajné organizaci.
První edice vyšla v nakladatelství West End Games jako krabicová sada (1984) obsahující tři příručky. Hráčská Player Handbook (24 stran) seznamuje se základními principy hry a její strukturou, nevysvětluje ovšem pravidla, protože na to nemají hráči dostatečné bezpečnostní oprávnění. Pravidla tak zná jen Game Master z příručky Gamemaster Handbook (64 stran), ale jelikož hráči mají zakázáno je číst a Game Master může švindlovat, příliš na tom nesejde. Krabici zakončuje příručka připravených scénářů Adventure Handbook (52 stran). Ve Spojeném království vydal licenční nakladatel Games Workshop jako levnější variantu základní příručku (1986), která obsah krabice sdružila do jedné knihy a navíc přidává pár dalších připravených scénářů.
Hra byla přijata velice pozitivně pro svou inovativnost, ačkoli se našly i body kritiky – některá pravidla byla stále příliš simulačně podrobná, nevhodná pro její lehký tón. A taky se ukázalo, že je vhodná spíš na krátké hry trvající pár sezení než na dlouhodobé hraní.
Po vydání několika doplňků přinesli autoři přepracovanou druhou edici Paranoie (1987) s odlehčenějšími pravidly i tónem.
