Paranoia (2e)

Paranoia je satirická dystopická hra zasazená do postapokalyptické budoucnosti, ve které lidé přežívají v uzavřených komplexech. Hráči jsou obyvateli „Alfa komplexu“ a zároveň zdejšími „řešiči problémů“ vyrážejícími na různé mise. V extrémně rigidní společnosti, rozdělené na několik barevně odlišených „bezpečnostních oprávnění“, působí řada tajných spolků a konspirací, které mají hráči odhalovat a hlásit, byť sami bývají členy tajných spolků a konspirací. Neustále jsou vystaveni propagandě všudypřítomného počítače („Počítač je váš kamarád!“) a motivováni k tomu, aby hlásili prohřešky ostatních a měli se na pozoru před náznaky spiknutí. I sebemenší chyba přitom může vést k okamžité popravě. Hra má nádech temné komedie.

Tato druhá edice reviduje pravidla přelomové první edice Paranoi (1984). Hlavní změnou je zjednodušení pravidel a opuštění složitějších výpočtů. Zároveň se hra tónem a atmosférou posunula víc do komediální, satirické roviny, kterou se tato herní rodina proslavila.

Základem pravidel je relativně běžný systém se základními vlastnostmi a dovednostmi. Dřívější procentuální hody nahradily jednodušší hody dvacetistěnnými kostkami se snahou podhodit určenou obtížnost, s jasně specifikovanými situačními modifikátory. Výrazně byl zjednodušen souboj. Co se naopak nezměnilo, je celková struktura hry, při které hráči dostávají zadání mise, vzájemně si protiřečící rozkazy, nefunkční vybavení, po misi se dostavují na debriefing, musejí donášet na ostatní apod. Novinkou je formalizovaný systém povinností ve skupině, kdy každá postava zastává určitou roli („povinné bonusové povinnosti“). Každá postava má určité bezpečnostní oprávnění vyjádřené barvou. Hráči v průběhu hry sledují dva ukazatele: „body pochvaly“ a „body zrady“, což vede k povýšení nebo naopak degradaci, možná dokonce popravě. Ale po případné smrti může do hry nastoupit nový klon a děj může pokračovat.

Základní pravidla vyšla v podobě krabicové sady obsahující 136stránkovou základní příručku, 16stránkovoý sešit popisující jednotlivé role hráčských postav a sadu kostek. 

Druhá edice bývá považována za nejlepší inkarnaci Paranoie od jejího původního vydavatele, West End Games. Její další vývoj byl ale poznamenán odchodem hlavních designérů mezi lety 1987 a 1988, z jejichž ztráty se herní linie pořádně nevzpamatovala. Rok 1989 je zpětně považován za přelomový – kvalita doplňků se v něm výrazně propadla a ladění hry se posunulo od satiry k prvoplánové grotesce, případně k parodiím jiných her a popkulturních děl. Noví tvůrci navíc začali další rozšířeními a dobrodružstvími vyprávět „metaplot“ (ústřední příběh): série Secret Society Wars pojednává mimo jiné o záhadném zmizení Počítače. Výsledný stav komplexu Alfa popisuje nechvalně proslulý doplněk Crash Course Manual (1989). Navazující série Vulture Warriors of Dimension X pojednává pro změnu o opravě Počítače a výsledný stav popisuje příručka The Paranoia Sourcebook (1992). Přijetí oficiálního příběhu bylo značně kontroverzní a v pozdějších edicích byl veškerý metaplot obřadně vzat zpět s prohlášením, že k němu nikdy nedošlo a „dotyčné produkty nikdy neexistovaly. Jsou to teď neprodukty. Je to absolutně jasné, občane?“

Na hru navázala černá ovce rodiny, „pátá“ edice Paranoie (1995) která ovšem byla tónem výrazně odlišná a později byla z herní rodiny „vyděděna“. Skutečným duchovním nástupcem se stala až Paranoia od nakladatelství Mongoose (2004).