Torchbearer je hra, která přebírá estetiku tradičních fantasy her, ve kterých dobrodruzi prolézají záhadná podzemí, a aplikuje ji na příběhový engine převzatý ze hry Burning Wheel (2002). Hráči prozkoumávají podzemí, snaží se přežít nebezpečné nástrahy, přemoct nestvůry a stát se hrdinou.

Základem hry je komplexní dovednostní systém se správou zdrojů (světlo, zásoby…), stavů (únava, vztek…), vybavení v inventáři a postupně se vyčerpávajících základních vlastností. Kdykoli dojde na nějakou konfliktní situaci, spouští se systém vyhodnocování konfliktů známý z Burning Wheel, ve kterém obě strany utajeně plánují protiakce a snaží se dosáhnout deklarovaného záměru vyčerpáním „dispozice“ protivníka. Celá hra je rozdělená do formalizovaných fází. Ve fázi sestupu postavy prozkoumávají podzemí, snaží se proniknout co nejhlouběji a ukořistit co nejvíc pokladů dřív, než si v konfliktech vyčerpají dostupné zdroje tak, že se budou muset vrátit. Fáze sestupu do podzemí je střídána fázemi táboření (odpočinek, zbavování se negativních stavů, ale i náhodná setkání) a nakonec nadchází fáze města (léčení, prodej uloupených pokladů, nakupování, učení se kouzlům, náhodná setkání…). Pak začíná cyklus nanovo.

Hra vyšla v podobě 200stránkové příručky. Po úspěšném Kickstarteru ji nahradila rozšířená a přepracovaná druhá edice Torchbeareru (2021).

Astonishing Swordsmen & Sorcerers of Hyperborea (zkráceně AS&SH) je oldschoolový retroklon vycházející z první edice Advanced Dungeons & Dragons (1978), který hru posouvá z pseudostředověkého prostředí do žánru conanovské sword & sorcery, brakové fantastiky a „weird“ fantasy a dál ji oproti předloze rozvíjí. 

Komplexní pravidla AD&D doznala spousty změn. Je možné hrát za lidi, přičemž pravidlový termín „rasa“ se odkazuje ke kulturám (Kelti, Piktové, Amazonky…). Běžná povolání byla rozšířena o subpovolání, ale přibyla i řada povolání nových (berserkr, pyroman, šaman…), takže hra jich má celkem 22. Další změny jsou spíš drobné a slouží k celkovému zahlazení a optimalizaci předlohy (jiné záchranné hody, předělání zlodějských dovedností z k100 na k12…). Hra obsahuje vlastní kouzla, bestiář vlastních unikátních monster, poklady (včetně science-fantasy technologií) i stručné představení herního „minisvěta“ Hyperborea.

První dvě „edice“ jsou v zásadě identické, liší se především prezentací. První edice (2012) vyšla jako krabicová sada obsahující dvě knihy, druhá edice (2017) slučuje obě do jednoho 600stránkového svazku v pevné vazbě a začleňuje drobné úpravy a upřesnění.

Byly nahrazeny třetí edicí, která vyšla pod zkráceným názvem Hyperborea (2021).

Seven Voyages of Zylarthen je fantasy dobrodružná hra, varianta na původní původní Dungeons & Dragons (1974), ovšem žánrově posunutá z pseudostředověké fantasy do prostředí orientální swords & sorcery nebo swords & sandals, s vlivy Sindibáda, řecké mytologie, Johna Cartera na Marsu, povídek o Fafrhdovi a Šedém Myšilovovi atd.

Hra vychází jen ze základních příruček původního D&D (1974) (tj. tří příruček zvaných „little brown books“) a napodobuje nejen jejich pravidla, ale i vzhled a styl, včetně strohého textu a spartánské sazby. Pravidla nejsou přímou kopií D&D, ale spíš jejich variantou s celou řadou tématických změn – na první pohled jsou povědomá, ale přesto jiná. Největší změnou je přepracování povolání – ta jsou tu jen tři lidská (válečník, kouzelník, zloděj) a tři nelidská (elf, hobit, trpaslík), přičemž jejich schopnosti můžou fungovat odlišně (například zloděj má místo procentních šancí na úspěch statické schopnosti a novou mechaniku štěstí). Bojový systém je výrazně obměněný, každá zbraň má podobně jako ve wargame Chainmail (1971) různé hodnoty útoku proti různým zbrojím, hra pracuje s kritickými zásahy, šťastnými zásahy do hlavy atd. K drobnějším změnám patří přechod ze zlaté na stříbrnou měnu, přepracovaný zisk zkušeností (víc za přemožené nepřátele; za poklady jen po jejich prohýření). Žánrovou stylizaci hry podporuje přepracovaný seznam kouzel, vyladěný pro žánr orientální fantasy, nebo vlastní kouzelné předměty a bestiář se selektivním výběrem nestvůr z historie D&D. Nechybí tabulky náhodných setkání a tabulky náhodných kouzelných předmětů.

Hra vyšla po vzoru předlohy ve formě čtyř drobných sešitů s pravidly: Volume 1: Characters & Combat (základní pravidla), Volume 2: Book of Monsters (bestiář), Volume 3: Book of Magic (magie a kouzla), Volume 4: The Campaign (vedení hry a kampaň). Jediným doplňkem je Supplement 1: Book of Spells.

HackMaster je satirická hra založená na tehdejším veleúspěšném komiksovém stripu Knights of the Dinner Table, ve kterém skupina archetypálních (a archetypálně špatných) hráčů hraje imaginární hru zvanou „HackMaster“. Skutečná hra HackMaster je humorná napodobenina Dungeons & Dragons, která bere všechny stereotypy o téhle hře a dovádí je ad absurdum.

Hru lze považovat za předchůdce nastupující old school resenance (OSR), byť nejde o přímý klon žádné edice D&D. Přestože vyšla v době, kdy už existovala třetí edice Dungeons & Dragons (2000) a její otevřená licence OGL, nevyužívá je a místo stojí na starších pravidlech převzatých z druhé edice Advanced Dungeons & Dragons (1989) – a má k tomu oficiální licenci, což z ní dělá v historii RPG unikát (vydavatel údajně získal práva v rámci vyrovnání sporu, kdy Wizards of the Coast znovu vydali historická čísla časopisu Dragon, aniž by si obnovili práva na komiks Knights of the Dinner Table). Hra vyšla s označením „čtvrtá edice“, aby předběhla oficiální číslování edic D&D.

Navzdory humornému ladění (např. tabulka k10000 kritických zranění) je Hackmaster v zásadě standardní varianta D&D a de facto jeho „třetí edice“, plynule navazující na druhou edici AD&D – k němuž má mnohem blíž než oficiální třetí edice D&D. Systém je obsáhlejší, pracuje např. s charakterovými vadami postav. Magie používá body many místo memorování kouzel. Hra je ovšem přiznaně kompetitivní a staví GMa do role nepřítele hráčů. Obsahuje například specifická pravidla na jejich týrání skrze vady jejich postav.

Hra vyšla ve dvou základních příručkách, hráčské HackMaster Player's Handbook a vypravěčské HackMaster GameMaster's Guide. Sklidila značný úspěch a má početnou řadu dalších doplňků a humorných dobrodružství. Později vyšel přepracovaný HackMaster „páté“ edice (2009).