The Incandescent Grottoes / V pableskujících grottách

Má to téma, má to tempo, má to nápady (možná až moc nápadů na malé ploše, což ubírá na uvěřitelnosti, ale je to funhouse) a hlavně - je to naprosto precizně připravené tak, že to můžete vzít a téměř okamžitě zasadit do libovolného herního světa. 

Vypíchl bych hlavně:

• vynikající sazbu a přehlednost celého dokumentu
• zábavné drobné twisty nad standardními OSE prvky a nestvůrami
• dostatek volných prvků, které umožňují proháčkování dovnitř i ven.

Jediná drobnost, kterou bych tomu vytknul je, že to jako mnoho podobných modulů, míří na mudcrawlové nízké úrovně. Přitom zrovna tady si téma twistnutých slizů, nemrtvých a iluzí vyloženě říká o to trochu přitvrdit a cílit na úrovně vyšší, pro kterých je obsahu k sehnání méně.

Kažodpádně - takhle si představuju profesionální herní produkt. Vlastně jediný důvod, proč nedávám pátou hvězdišku je, že to není věc, kterou "si musíte zahrát". Ale rozhodně je to nadprůměr.

V čem byla Díra v dubu výborná, v tom jsou Grotty přinejmenším stejně dobré – minimalistická informačně nabitá sazba, interaktivní prvky, spletitá mapa (tentokrát navíc s prvky vertikality), hromady nápadů. Jenže: ač jsou Grotty tématicky sevřenější než Díra, pořád je tu toho příliš, pořád nevěřím tomu, že bych měl mít chuť tohle podzemí prozkoumat jako celek, protože pořád nevěřím tomu, že by mohlo fungovat. Každý jeden nápad zde je zajímavý, takhle dohromady je to ale dort Pejska a Kočičky. A označení za mýtické podzemí není vysvětlení, nýbrž výmluva. Ale pokud vám stačí kupa zábavných nápadů, přidejte si klidně dvě hvězdičky.

Víc netřeba dodávat, většina tvrzení z komentáře k Díře v dubu platí i zde.

(Hodnoceno na základě přečtení.)

Tohle je v zásadě Díra v dubu II a všechno, co jsem napsal k Díře, bych sem mohl zkopírovat 1:1. Gavin má řemeslo tvorby oldchoolových dungeonů zmáknuté. Čistá sazba, členité nelineární mapy, spousta pestrých nástrah a situací, od soubojů a pastí přes všelijaká hejblátka, mechy a rostlinky s divnými účinky, páky, kouzelné figurky až po prostor na plížení nebo hraní si s frakcemi. Učebnicově udělané poklady, učebnicově rozmístěné jednorázové předměty. Nepřátelé, kteří se nedají frontálně sejmout, atakdále atakdále. V zásadě můžete vzít jakoukoli poučku „moderního old schoolu“ a je tady názorně ilustrovaná.

Jen mu to prostě nějak nebaštím. Možná je to tím, že jak je to všechno hrozně veselé a rozverné, tak jako by to postrádalo mrd nebo váhu. Možná je to tím, že v záplavě pestrých nápadů se nenašel prostor na nějaký jasnější, pádnější motiv, možná nějakou výraznou nepřátelskou frakci, možná nějaký potenciál pro dějový přesah – prostě pro cokoli, co by z toho udělalo „tohle je ten dungeon, který XYZ“, a ne jen panoptikum rozverných situací. Možná je to tím, že je to tak pestré, až je to neuvěřitelné a nedokážu to rozumně „simulovat“ ve funkčním světě.

Pořád je to hodně dobré. Ale spíš pro seznámení s OSE nebo na epizodickým vyblbnutím, které nebudete dál rozehrávat, než že byste to zasadili do kampaně a dokázali na tom smysluplně stavět.

Víc v recenzi na mém blogu.

EDIT po dvou letech: S odstupem a širším vzorkem přečtených a odehraných dobrodružství degraduju ze čtyř hvězdiček na tři. Dnes mi to přijde jako řemeslně dobře zpracovaná výplňovka – zahrál bych si, proč ne, ale zároveň nemám potřebu to proaktivně vnášet do hry. Nakonec to asi bude tím, že to postrádá "něco navíc" – působí jako sborník individuálních nápaditých situací, ale jako by za nimi nebylo nic hlubšího, žádné překvapení, které člověku vyrazí dech, ani nějaký jasnější cíl, o který můžeme usilovat.