Alien: The Roleplaying Game (původní)

Velice pěkná hra, která dobře vystihuje atmosféru filmů a má dokonce i obstojné připravené scénáře. Systém Year Zero... funguje OK. To je v zásadě tak všechno, co o něm můžu říct, nijak mě neuráží, ale ani kdovíjak netěší. Místy funguje parádně, místy mi naopak vadí.

V téhle konkrétní adaptaci mě baví, že zpracovali stres. Postupem hry vám totiž stoupá ukazatel stresu, který vám na jednu stranu zlepšuje šanci na úspěch, ale na druhou stranu může vést k tomu, že postava se vám začne vymykat kontrole – je to super a k žánru se to hodí. Oceňuju taky slušně zpracovaný soubojový systém s různými účinky veškeré té ikonické techniky. Parádní nestvůry s unikátními útoky a efekty. Vtipně fungující androidi. Je tam spousta fakt pěkných věcí. Za vypíchnutí stojí slušné připravené scénáře a vůbec koncept „filmového scénáře“, kdy máte předepsané postavy s předepsanými osobními cíly, které jsou často v rozporu, což hru dobře graduje. 

Naopak mi nesedí místy podivná míra abstrakce, která je pro Year Zero vlasně typická. Takže například se ve hře nepočítá munice a jediný způsob, jak můžete zbraň vystřílet, je, když zpanikaříte. Ale to ji pak vystřílíte vždycky. Takže buď nepanikaříte a střílíte neomezeně, nebo panikaříte a okamžitě vystřílíte zásobník. Vtipné je, že androidi nepanikaří nikdy, takže nikdy nepotřebujou nabíjet. Mechanika se tu nepotkává fikcí – působí to uměle, neuvěřitelně, tak nějak „deskoherně“ v tom smyslu, že je to viditelná mechanická abstrakce, která se nemapuje na realitu. Jediná možná reakce je „to neřeš“. Opakuje se to i na mnoha delších místech, například když čas se měří pomocí konkrétních časových úseků, přičemž mezi druhým stupněm „tahů“ (5–10 minut) a třetím „pracovních směn“ (5–10 hodin) existuje brutální časová propast. Takže pak provádíte různé delší akce, které mají podle pravidel trvat aspoň směnu, tj. minimálně 5 hodin, jakkoli ve fikci nedává tohle trvání smysl a dalo by se to sfouknout třeba za hoďku dvě, případně toho za jednu směnu udělat víc. Obecně čas je v téhle hře dost problematický a dělá to bordel i v připravených scénářích – občas nezbyde než přijmout filmovou logiku „To neřeš“ a nesnažit se si to představovat příliš konkrétně.

Hra si potrpí na survival, takže sledujete různé zdroje jako vodu, baterie nebo kyslík, ale ty jsou opět „deskoherně“ abstrahované, a místo aby se počítaly přesně, házíte v určených intervalech kostkami, které vám řeknou, jestli si máte zdroj snížit, nebo ne. Ve výsledku tak můžete mít ve skafandru vzduch na 30 minut, ale klidně taky na 6 hodin, podle toho jak vám padají kostky, a je to úplně náhodné a nedokážete to odhadnout předem. Což zrovna v survivalové hře vnímám jako dost problém, protože to neumožňuje smysluplné plánování. I tohle je ostatně charakteristická vlastnost Year Zero Enginu.

Obecně je ta hra celkem schizofrenní. Na jednu stranu je většina pravidel drsný survival, na druhou stranu tohle zaměření boří různé neladící mechaniky. Lehce mě dráždí třeba „roleplayingové“ prvky v pravidlech, například když hráč musí popsat koloritovou scénu s nějakým svým ikonickým předmětem, aby si snížil hodnotu stresu. Ale jelikož hra je celkem drsná a každá výhoda je dobrá, hráči se tuhle možnost samozřejmě snaží využívat naplno – takže někdo pak má jako ikonický předmět fotku svojí milé a furt popisuje, jak si prohlíží fotku svojí milé. Někdo má ikonický předmět cigarety, takže furt popisuje, jak chodí kouřit. Nakonec to působí spíš trapně. Podobně třeba každá postava má svého „buddyho“ a svého „rivala“ a dostáváte zkušenosti za to, když chráníte buddyho nebo se hádáte s rivalem, takže se to pak snažíte protlačovat do scén, kde se dá, čistě protože to po vás chce hra. Jenomže já jsem při hře naladěný na survivalovou, minmaxovací mentalitu, a tohle „vyprávěcí“ uvažování mě ruší.

A vyloženě mi vadí prvek, který je bohužel v pravidlech výrazný a dost ústřední, a to je dokupování „stuntů“. Kdykoli totiž hodíte víc než jeden úspěch, můžete si za nadbytečné úspěchy dokupovat efekty navíc. Tehdy si hráč vezme papír s vytištěnou nabídkou stuntů a vybírá si z nich jako z menu v restauraci. Uspěl jsem v hodu na přesvědčování se dvěma úspěchy navíc? Výborně, tak to bych chtěl, aby... hmm... aby mi toho řekl víc, než jsem očekával... a za ten druhý úspěch... hmm... jo, tady – aby nechtěl nic na oplátku. Totální schíza, protože najednou musím přepnout z hlavy postavy do čistě „meta“ roviny a objednávat si dějová fakta očima scénáristy. Uspěju v hodu na sílu s nadbytečnými úspěchy? „Dobře, takže chci... eee... (čumím do papíru)... dát jednomu svému spoluhráči automatický úspěch v podobné situaci, což vysvětlím... eeee...“

Hrozně mi to vadí. Na jednu stranu se snažím hrát hororovou survivalovou hru, vžít se do postavy, představovat si, že jsem v nějakých chladných chodbách opuštěné kosmické lodi, kde mě loví alieni. Ale na druhou stranu jsem nucen neustále se z tohohle vynořovat a uvažovat z pozice příběhového režiséra. Schizofrenní hra, která v té simulaci filmů zašla příliš daleko do příběhovosti a vyprávění. Čistý survival by byl lepší. Ale atmosférou i herními materiály je to parádní.

Kontakt s rpg ze světa Vetřelce byl iniciační zážitek hraní. Nemohu tedy hodnotit bez subjektivního fandění. Pravidla umožňují vytvořit kampaňové dobrodružství a vytvořit postavu, nebo je možné odehrát cinematický oneshot, který je za mě vymyšlený skvěle aby pro nějaký con případně pro prvohráče dovolil každému ochutnat atmosféru tohoto vesmíru a hry. 
V jednotlivých dalších příručkách rozšiřujících svět nebo potřeby scénářů se často dozvíme pravidla, která vám pomáhají vyhodnocovat. 

Štve mě že často listuji ze strany xy na o dvacet stránek další odstavec, který ruší, nebo vyhodnocuje věc, kterou se snažím vyřešit v příslušné kapitole. Přes krásný vizuální styl bych ocenil klasický černý text na bílém pozadí bez "komiksových" odstavečků a pro mou mysl příliš tříštícího designu. Moc bych si přál, kdyby zpracování, které bude představeno 25.3.25 řešilo i tuhle designovou úpravu. 

Pro prvohráče, nebo hráče, kteří nejsou po krk ve statistikách je systém year zero příjemný, hodit počtem kostek dle atributů a počítat šestky za úspěch je pro všechny "hráče člobrda" příjemný a pochopitelný. Hra je náročná na vyhodnocování hlavně pro GMa hlídat armor, vzdálenost, bonusy zbraní, modifikace vzdálenosti, počasí, krytů, následně dostatek vzduchu u postav ve skafandrech, jejich porušení, útoky nepřátel vyhodnocených dle hodu a počet útočných kostek co upravují právě různé útoky, případnou radiaci, případnou nakažlivost infekcí... je toho hodně... určitě se vyplatí vtt modul, ale při živém hraní jsem si užil spoustu skvělých momentů podpořených u hráčů, kteří látku Vetřelce měli nacítěnou a byli schopní "přehrávat filmové scény" a hláškovat. 

Osobně jeden z nejoblíbenějších systémů, rozhodně podpořen tím že patří do popkultury svým tématem. 
I přes náročnost se dá hrát i ze strany nezkušených GMs (byl to první systém co jsem GMoval)

Systém jako takový je zajímavý a vytváří napínavé situace. Bohužel prvek náhody je na můj vkus příliš silný. I postavy s velmi vysokou hodnotou skill+atribut mají vysokou šanci na selhání. Někteří nepřátelé provádí smrtící útoky, kterým se není možné bránit a ani na ně reagovat. Ty situace, kdy GM hodí kostkou a postava s plnými životy je okamžitě mrtvá, tam jsou.

Na druhou stranu nebezpečí v soubojích pěkně dotváří hororovou atmosféru. Celkově je potřeba se připravit na to, že se ne všechny postavy dožijí konce kampaně. Naštěstí na to scénáře myslí a obsahují spoustu vedlejších postav, které hráči mohou převzít po smrti jejich původní postavy.

Po pár odehraných a odvedených hrách si myslím, že minimálně na poli kratších (tzv. cinematic) kampaní Alien RPG funguje výborně. Tím mám na mysli to, že hrajeme podle pravidel, aniž bychom je ohýbali, nebo se drbali na hlavě a říkali si "jak tohle vyhodnotit". 

Něco by šlo streamlajnovat - vyhodnocování střelby má milion faktorů, na které je nutné myslet (skill, stres, bonus zbraně, míření, tma, dostřel, vzdálenost, střelba dávkou, typ munice, velikost+vzdálenost cíle, cover cíle, armor cíle a jeho typ; a pak dopady: kyselina, hull breach, empty mag, ..), některé efekty paniky mohou vést k zacyklení (ok, tohle jediné jsme houserulovali a omezovali), ale jinak to prostě funguje.

FL si drží vysoký standard produkce u hry na YZE. Engine tady funguje poměrně slušně, stres, který může zafungovat jako adrenalin a nakopne vás, nebo ten moment nevydržíte a sesypete se je moc hezká pravidlová implementace.

Atmosféru ale dělá především setting a retrofuturismus s CRT monitory s blikajícími zelenými příkazovými řádky na lodích v hlubokém vesmíru. A pak jsou tam monstra, spousta monster (Homo homini lupus) a v neposlední řadě také Vetřelci.

Přesto mi tam chybí chloupek k páté hvězdě, v tuto chvíli by to bylo tak na 4,49, možná jsem jen malý fanoušek předlohy.

... se do světa Aliena vlastně docela hodí. Setting je rozkročený mezi filmy Alien a Aliens, tedy mezi hororem a akční střílečkou, a nejspíše se v něm dá odehrát obojí poměrně dobře, protože stačí změnit množství a sílu zbraní. Systém Year Zero Engine je sice dost náhodný, ale přehazování hromady kostek za stres, kdy stejně nemusí padnout ani jeden úspěch a postava jde do kytek, nebo má hráč štěstí a ustřelí alienovi hlavu, dotváří poměrně hutnou atmosféru, kdy si nikdo nemůže být ani trochu jist výsledkem.

Moc mi nevyhovuje rozdělení dovednostní pod jednotlivé vlastnosti - kdo potřebují být na řízení strojů silný? - a taky systém iniciativy je dost frustrující, když si nepřítel tahá tři karty, volně jedná jako první a hráč s příliš velkým číslem iniciativy se může jen smutně dívat, co se okolo něj děje, ale není to úplně zásadní problém. Váhám, zda dát tři nebo čtyři hvězdy, nicméně Alien je určitě lepší než Zapovězené země, tak mu musím dát 4, ať chci nebo ne.

Hodnoceno čistě na základě zkušeností s "Filmovými hrami" (Cinemamtic Scenario), které pro mne byly velmi osvěžující a zábavnou změnou ke "tradičním kampaním".

Samotná pravidla běžící na systému Year Zero Engine jsou za mne povedená, sedí mi však více v případě hraní za partu "běžných" členů posádky (ala Alien ala Chariot of Gods ze Starter Setu) než za partu mariňáků (ala AlienS ala Destroyer of Worlds). Bitvy skupin boje schopnější postav a nepřátel (více HP, zbroje ...) přidávají na délce boje, ale už ne tolik na zábavnosti (alespoň za mne). 

Před časem jsem recenzoval a vychvaloval Starter Set Vetřelce a dnes přišel čas ohodnotit i kompletní příručku pravidel. Je to krapet ukvapené, protože jsem zatím hrál jen předpřipravené scénáře a nezkusil vlastní kampaň, ale myslím, že již mám představu, jak to bude fungovat.

Mezi hráči TTRPG her panuje všeobecná obava, jak bude tato hra fungovat v kampani. Inu, bude fungovat jako každá jiná podobná sci-fi hra. Zde jen všichni mají dopředu představu, že je to o vetřelcích. Ale to je jako předpokládat, že v DaD budete v každé hře potkávat draky. To by prostě nefungovalo a brzy nudilo. A s vetřelci se to má zrovna tak.

Pokud se tedy rozhodnete hrát ALIENa v kampani, počítejte, že hrajete sci-fi hru s hutnou atmosférou, vesmír je zde špinavý a depresivní a vy se jím probíjíte v rozpadající lodi a marně si snažíte najít kousek štěstí a planetu, kde by se dalo se svou rodinou žít. Není to sluníčková Space opera, posádka nemá nažehlené puky na čistých uniformách, vesmírné lodě nejsou protkané světlými a barevnými chodbami. Naopak, smrdí zde olej, tryská pára a chodby jsou utopené v šeru. A střet s vetřelci bude třešničkou na dortu, kterou dobrá Matka dávkuje opatrně a jen sem tam.

Samotná pravidla jsou krapet modifikovaný year zero. Za mě ok, mám ten systém rád (byť má mouchy). A tady je o kousek dotaženější než v ZZ.

Přičtěte možnost hrát cinematic hry, které chvátají po pečlivě naplánovaných hororových kolejích směr konec, který je všechno možné, jen ne šťastný a sluníčkový. 

O Kočáru bohů ze Starter Setu jsem psal, že bych mu nejraději dál 6*. Toto je o chlup horší, ale stále je to mezi 4 a 5*. Za možnost hrát cinematic hry se kloním k lepšímu hodnocení.

Pravidla jsou fajn - snadná a přizpůsobená žánru a stylu. Příručka je provedena kvalitně, layout i ilustrace navozují hutnou atmosféru vesmírného hororu. Drobným mínusem je množství tabulek s různými efekty, takže listování si tu člověk dost užije. Zajímavým prvkem jsou dva módy hry: Cinematic Play, který je určený na one-shoty a kde se počítá s tím, že většina postav zemře, a Campaign Play, kde se postavy klasicky rozvíjejí.

Více informací v mé recenzi na www.gediman.cz.