Shattered City je příběhově orientovaná fantasy hra pojednávající o vzpouře proti okupantům ve velkoměstě Montara, zasazeném do licencovaného herního světa Mysthea, který se předtím objevil ve stejnojmenné deskové hře. Hra se zaměřuje na intriky, politiku, organizované násilí a dlouhodobou snahu přebudovat město podle obrazu svého. Hráči v ní představují jednotlivé frakce ve městě, ale zároveň hrají i za jednotlivé hrdiny a další postavy z těchto frakcí.

Herní dění běží ve třech různých mírách zoomu. V tradičním zoomu na postavy („fáze konfliktu“) ovládají hráči jednotlivé hrdiny a řeší konkrétní krizi nebo příležitost v měřítku hodin nebo dní. Takové dění se většinou vyřeší během jednoho sezení a představuje jednu epizodu v celkové mozaice. Mezi těmito epizodami probíhá hra v zoomu na frakce („fáze města“), ve které každý hráč ovládá akce jedné z městských frakcí v horizontu dní a týdnů. A nakonec ve „fázi cyklu“ posouvají hráči čas o měsíce nebo roky dopředu, čímž promění situaci ve městě, načež se opět vrátí do podrobnějšího zoomu. Přestože má hra tradiční roli vypravěče, důraz klade na kooperativní vyprávění, společné utváření herního prostředí, kolektivní kreslení mapy apod. Zatímco většina hráčů představuje frakce a hrdiny na straně odbojářů, jeden z hráčů (nikoli vypravěč!) dokonce může hrát za frakci okupantů.

Hra používá engine Powered by the Apocalypse (PbtA) a jeho ústřední mechaniku tahů – základní struktura tedy spočívá v tom, že hráči hrají tématické tahy, jejichž předdefinované výsledky posouvají děj dopředu. Od jiných her postavených na enginu PbtA se odlišuje především tím, že na tomto základu buduje velice komplexní hru se spoustou příležitostí k taktickým volbám. Už jen nabídka různých tahů je nezvykle široká. Při hraní za jednotlivé hrdiny má každý k dispozici všeobecnou sadu 15 různých tahů, ale navíc je každý hrdina definován jedním z 15 archetypů („playbooků“), který mu zpřístupňuje tahy další. Při hraní za frakce je opět k dispozici sada 15 obecných tahů, plus unikátní tahy plynoucí z playbooků frakce – těch je na výběr 9 různých. Pokud někdo ovládá frakci okupantů, i on má na výběr z 5 playbooků. Do toho hra navíc pracuje s rasami postav, které opět zprostředkovávají speciální schopnosti, postavy se v rámci svojí frakce dále specializují na jednu z šesti „rolí“ (vůdce, outsider, rebel, prorok, agent, zrádce), a navíc jsou hráči motivováni k tomu, aby hráči postavy střídali a příležitostně kromě hrdinů hráli i za postavy vedlejší. A pokud se některý hrdina dostatečně zlepší (o tom, kdy se zlepšovat, rozhodují zcela libovolně hráči), stane se „šampionem“, založí vlastní frakci a získá úplně nový playbook. Výsledkem je vysoce komplexní celek, který spojuje taktické hraní se společným budováním příběhu.

Dash je minimalistická univerzální hra vhodná k akčnímu, dramatickému hraní v příběhovém duchu. Jedná se o zjednodušenou verzi generické hry Charge (2022), zhuštěnou na pouhé dvě stránky textu (+ karta postavy).

Pravidla jsou z velké části shodná s těmi ve hře Charge (2022), nabízejí ale trochu míň variability a především chybí téměř jakékoli vysvětlující texty a příklady. Hráčské postavy jsou vyjádřené číselnými hodnotami v šesti dovednostech zvaných „akce“ (oproti dvanácti v Charge). Veškeré hody ve hře provádějí jen hráči. Při vyhodnocování házejí poolem šestistěnných kostek – standardně tolika, kolik je jejich hodnota příslušné „akce“, s případnými bonusy. Dobrovolným přijetím horších následků si hráči můžou přidat kostku navíc. Hodnota 1–3 na kostce je neúspěch, 4–5 úspěch, 6 plný úspěch a dvě šestky kritický úspěch. Nepodařené hody se promítají v negativní dějové následky, třeba postupné zaškrtávání ukazatelů („hodin“) vedoucích k nepříjemnostem, zhoršením podmínek pro další hody nebo způsobením újmy („stresu“) vyjádřené zhoršujícími se slovními popisy (např. „vyvrtnutý kotník“, „těžké popáleniny“) a zaškrtáváním čtyřdílného počítadla. Naopak podařené hody posouvají děj dopředu, případně zaškrtávají políčka v „hodinách“ měřících postup ke složitějším pozitivním výsledkům.

Zásadní mechanikou je metaherní měna „momentum“. Ta hráčům umožňuje aktivovat různé výhody: přidávat kostky k hodům svým i spoluhráčů, případně aktivovat flashbackovou scénu, ve které hráč může „zpětně“ provést akci v minulosti a tím si připravit lepší podmínky do současnosti. Momentum se získává automaticky za úspěch v akcích, ve kterých nebylo využito momentum.

Charge je generická univerzální hra vhodná k akčnímu, dramatickému hraní v příběhovém duchu. Její pravidla, inspirovaná hrou Blades in the Dark (2017), se snaží dramaticky budovat gradaci děje. Je volně dostupná pod otevřenou licencí, umožňující komukoli vytvářet odvozená díla. Spravovaná je formou komunitní sady pravidel, do které můžou hráči přispívat vlastními rozšířeními.

Hráčské postavy jsou vyjádřené sadou kosmetických detailů (koncept, vzhled, vztahy) a číselnými hodnotami ve 12 dovednostech (zde zvaných „akce“). Veškeré hody ve hře provádějí jen hráči. Při vyhodnocování házejí poolem šestistěnných kostek – standardně tolika, kolik je jejich hodnota příslušné „akce“, s případnými bonusy. Hodnoty 1–3 jsou neúspěch, 4–5 úspěch, 6 plný úspěch a víc šestek najednou kritický úspěch. Hráči sami určují, čeho chtějí provedenou akcí dosáhnout, zatímco vypravěč určí na škálách 1–3 nebezpečnost akce a její účinnost. Nebezpečnost se v případě neúspěchu promítá v dějové negativní následky, případně újmu („stres“) vyjádřenou zhoršujícími se slovními popisy (např. „vyvrtnutý kotník“, „těžké popáleniny“) a zaškrtáváním čtyřdílného počítadla. Oproti tomu účinnost v případě úspěchu posouvá děj dopředu – především odškrtáváním políček na ukazatelích postupu („hodinách“). Dobrovolným přijetím horších následků si hráči můžou přidat kostku navíc.

Zásadní mechanikou je metaherní měna „momentum“. Ta hráčům umožňuje aktivovat různé výhody: přidávat kostky k hodům svým i spoluhráčů, případně aktivovat flashbackovou scénu, ve které hráč může „zpětně“ provést akci v minulosti a tím si připravit lepší podmínky do současnosti. Momentum se získává automaticky za úspěch v akcích, ve kterých nebylo využito momentum.

Hra je dostupná ve formě webového SRD dokumentu. Toto jádro může hráčská komunita rozšiřovat přidáváním dalších modulárních subsystémů („extras“) – dostupný je například subsystém pro magii, sólové hraní a mnohé další.

Autor vydal taky zjednodušenou, dvoustránkovou verzi ve formě samostatné hry Dash (2022).

Stacks of Goblins je komediální hra bez vypravěče o skupině goblinů, kteří si vzájemně stojí na ramenou a pod těžkým baloňákem se vydávají za jediného člověka, aby mohli proniknout do lidské společnosti a nakrást tam co nejvíc cenností – jak poklad pro svého vládce, tak každý svoji osobní kořist. Každý hráč ovládá jiného goblina ve štosu, což mu dává jiné pravomoci, a v průběhu hry se všichni chaoticky střídají. Nakonec budou goblini odmaskováni a musejí se pokusit o překotný útěk.

Pravidla jsou velice minimalistická. Hráči pomocí náhodných tabulek určí povahy svých goblinů, místa, na které se mají vloupat, i předmětu, pro které je jejich král vyslal, a pak se rovnou vrhnou do hry. Jednotliví hráči mají jiné pravomoce závisející na tom, kde ve štosu se jeho postava nachází – nejvyšší postava mluví a ovládá ruce, nejnižší určuje, kam se půjde. Každý hráč má kostku jiné velikosti, při vyhodnocování všichni házejí společně, ale každý se rozhoduje, jestli bude výsledek svého hodu k ostatním přičítat (tj. pomáhat), nebo odčítat (tj. škodit). Neúspěchy totiž můžou vést k přeorganizování pořadí goblinů ve štosu, čímž se ti prostřední můžou dostat nahoru nebo dolů a získat tím další pravomoce. Vtip spočívá v tom, že hráč spodního goblina (tj. nohou) funguje zároveň i jako vypravěč. O jeho roli tak vzniká přetahovaná a hráči se ve funkce vypravěče chaoticky střídají.

Gradaci zajišťuje jednoduchá mechanika „žetonů nevědomosti“. Začíná na 20 žetonech a při výraznějších akcích z ní hráči žetony postupně odebírají, což značí skutečnost, že lidské okolí je ke štosu goblinů čím dál podezíravější. Jakmile zásoba klesne na tolik, kolik je počet hráčů, začíná závěrečná sekvence, kdy jsou goblini odhaleni a potřebují s nakradeným lupem prchnout. Při návratu ale musejí projít okolo každého člověka, kterého dosud potkali – přirozeně tak vzniká zběsilé finále.

Monty Python’s Cocurricular Mediaeval Reenactment Programme je komediální RPG hra napodobující skeče a filmy legendární komediální skupiny Monty Python, především film Monty Python a Svatý Grál (1975), byť obsahuje i četné odkazy na jiná její díla. Celá je koncipovaná jako „hra ve hře“ – přestože většinu času hráči ztvárňují skupinu středověkých dobrodruhů, ve skutečnosti jsou jen herci v historickém vzdělávacím televizním pořadu, jemuž šéfuje panovačný režisér a primárním cílem je pobavit diváky a uspokojit režisérovy vrtochy. V jednotlivých epizodických sezeních sice jde o plnění různých úkolů, přemáhání nestvůr, hledání svatých grálů, řešení rodových sporů apod., děj je ale hojně přerušován všelijakými vsuvkami, režisérskými zásahy a absurdními střihy na „něco úplně jiného“.

Každá z postav má konkrétní povolání, které jí dává přístup ke speciální schopnosti – například bard může hudbou ohromit svou múzu, zatímco král dokáže přivolat armádu. Různí pomocníci a družiníci jim nosí výbavu a poskytují další výhody. Pro potřeby vyhodnocování mají škálu širokých vlastností na škále od „švihlá“ po „seriózní“, přičemž každému z deseti stupňů je přisouzena kostka jiné velikosti, od nejnižší k4 přes netradiční k14 nebo k18 až po nejvyšší k20. Při provádění akcí hodí hráč kostkou příslušné vlastnosti proti obtížnosti určené vypravěčem. Když hodí maximální hodnotu, vlastnost se postavě okamžitě vylepší na kostku vyšší velikosti (čemuž se říká „strewthing“), hráč hodí novou kostkou a výsledky přičte. Naopak když padne 1, vlastnost se okamžitě zhorší na kostku nižší velikosti („spamming“) a nastanou komplikace.

Hráči v průběhu hry získávají za dobré hraní pozitivní bodíky („merits“), zatímco za špatné hraní negativní bodíky („demerits“). Za ty dobré si můžou pořizovat například výhody k hodům, naopak ty špatné se hromadí a časem spouštějí negativní následky – jaké přesně, to závisí na osobnosti režiséra. Vypravěč totiž v téhle hře představuje vlastní postavu, tzv. „vedoucího lehké zábavy“, který dohlíží na průběh televizního pořadu. Na výběr je z 18 osobností režisérů, přičemž každý z nich má jiné podmínky, za které rozdává kladné a záporné bodíky. Jeden režisér například dává kladné bodíky za atletické výkony a záporné bodíky za pomlouvání sportovců nebo příliš dlouhé hraní bez atletických výkonů, další rozdává kladné bodíky za zmínky o rybách apod… Nahromaděné špatné bodíky spouštějí „nepříjemné následky“, přičemž každý vedoucí pro ně má vlastní náhodnou tabulku s unikátními výsledky. Právě skrze nepříjemné následky se do hry dostávají nečekané střihy na nesouvisející skeče (například o sportovcích), reklamy nebo třeba zašlápnutí montypythonovským chodidlem. Mezi nepříjemné následky patří i dopisy od rozezlených diváků (hra doporučuje, aby znění dopisu formulovali sami hráči a řádně si v něm postěžovali na mizernou práci vedoucícho), které můžou vyústit až ve výměnu vedoucího lehké zábavy za jinou personu.

Volitelně je možné využít bizarní pomůcky jako katapulty na kostky, kokosy na napodobování zvuku koňských kopyt a další. V humorném duchu je psaná dokonce i herní příručka, která se tváří jako manuál pro přípravu vzdělávacího televizního pořadu a obsahuje různé škrty, komentáře nebo čmáranice. Nabízí taky 10 připravených scénářů, ve kterých to hráči můžou nemilosrdně nandat Francouzům a zažívat jiné veselé eskapády.