Existuje mnoho vesmírů. A pak jeden, kam se hodilo všechno, co zbylo. Tam si jeden z místních založil hospodu U Plovoucího vagabunda, ale nechodili mu tam lidi. Tak si nainstaloval univerzální generátor portálů a od té doby se mu tam každý večer objevují jedinci, kteří někde prošli dveřmi a vzalo je to do jiného vesmíru. V tomhle vesmíru se nikdy neobtěžoval testováním fyzikálních zákonů, jako je třeba příčina a následek, a tak tu všechno funguje divně a ještě divněji. 

Tales from the Floating Vagabond je komediální multižánrová hra soustředěná kolem interdimenzionálního baru, jehož dveře přivádějí hosty z celého času a prostoru. Je stavěná na akční mišmaš všemožných ujetých prvků, od vesmírných nacistů přes elfy až po bikinové baby s bambitkami.

K vyhodnocování využívají pravidla kombinaci základních vlastností (jako „drsnost“ nebo „selský rozum“) a dovedností, kdy cílem hráče je hodit na rozmanitých kostkách míň než jejich součet. Postavy můžou být příslušníky různých rad od klasických elfů a lidí přes všemožné zvířecí humanoidy až po bizarnosti typu mimozemšťanů s velkou hlavou. Ale pravidla jsou především švihlá a plná bizarních výmyslů. Velikost kostek se podle obtížnosti mění od k4 až po k100 (včetně třeba k30), mezi dovednostmi figuruje třeba „ubližování lidem“, „fakt hnusné ubližování lidem“, „rychlopití“, „úžasný vzhled za všech okolností“ nebo „postřeh na naprosto očividné věci“. Životy jsou „oops points“. Většina postav má jednu nebo dvě komediální schopnosti zvané „shticky“, které jí umožňují ovlivňovat zákony vesmíru – třeba zcela ignorovat následky výbuchu, pokud postava nonšalantně kráčí směrem od něj, nebo zhoupnout se po lustru bez ohledu na to, jestli existuje. Trenčkotový efekt způsobuje, že postava zpod kabátu může vytáhnout i věci, které se tam zaručeně nevejdou. Pravidlo „To by se musel stát zázrak“ znamená, že pokud jediné, co postavě pomůže, je něco naprosto neuvěřitelného, stane se to s padesátiprocentní pravděpodobností. Atakdále…

Pravidla potřebná ke hře vyšla v jedné základní příručce (1991). Ta byla postupně doplněna bezmála deseti dobrodružstvími a jinými doplňky. Jelikož nakladatelství Avalon Hill bylo především tvůrcem deskových her, vyžilo tuto svoji expertízu k tomu, že k jednotlivým doplňkům přibalovalo spoustu „hraček“: mapy, fiktivní lístky na koncerty, brožury a různé další pomůcky a blbinky.

Po dlouhé době vydal nový nakladatel druhou edici Tales from the Floating Vagabond (2023).

Red Aegis je hra určená pro hraní od pravěku až do daleké budoucnosti, včetně kolonizace vesmíru. Hra je navržená pro kampaně o deseti sezeních, během kterých se projdou celé dějiny rozdělené do devíti věků. Hráč ovládá kmen, skrze který sleduje rodovou linii a vývoj dějin. Kmeny, jejich dílčí klany a hrdina pro dané období mají každý své vlastní statistiky. Hráči pomocí průzkumu, diplomacie a boje rozšiřují území svého kmene a získávají zdroje, které investují do staveb a lidí. Hrdinové se do skupiny spojují ve chvíli, kdy je potřeba překonat problém charakteristický pro dané období.

Hra pracuje s mechanikou rotujícího GMa. Všichni hráči u stolu tedy mají svůj klan a hráč, který pro dané období zastává roli GM, svůj klan neovládá, ale získává pro něj jiné výhody.

Red Aegis byla podpořena kampaní na Kickstarteru. V rámci ní tvůrci přislíbili mnoho doplňků a aplikací pravidel do jiných systémů, ale tato příručka je jediným vydaným produktem.

NightLife je hra v žánru urban horor s punkovou atmosférou undergroundu v New Yorku. Hráč se může stát upírem, duchem, démonem, nemrtvým či některým z dalších monster ve hře. NightLife zobrazuje tyto druhy tradičně – upíři si nerozumí s tekoucí vodou, sluncem, dřevěnými kolíky; deémoni nevstoupí na vysvěcenou půdu.

Punkovo-undergroundová atmosféra provází celou příručku. Vzorové postavy se motají kolem hudby. Citáty jsou z textů písní a průvodce New Yorkem je hlavně o barech a klubech.

Zvláštností designu hry je opakující se smrt, protože každá postava má právo na řadu smrtí.

Midgard je německá fantasy hra odehrávající se ve stejnojmenném světě. Postavy si volí typ dobrodruha a postupují po úrovních, ale základem jsou dovednosti, jejichž dostupnost se odvíjí od typu dobrodruha. Tvorba postavy obsahuje velké množství prvků (25 typů dobrodruhů, desítky charakteristik…), ale silně využívá náhodné generování.

Toto je anotace již čtvrté edice hry, vydané v roce 2001.

Qin je francouzská hra s podtitulem Les Royaumes Combattants (v anglickém překladu The Warring States), která do RPG převádí žánr wuxia. Časově je umístěna do roku 240 před naším letopočtem, kdy je Čína rozdělena na sedm států, které mezi sebou válčí o to, který z nich se stane novým impériem a pohltí ostatní státy. Je to doba plná sporů, kdy spolu soupeří armády a zvědi jednotlivých států a různé filosofie soupeří o své místo na Slunci.

Qin není akční hra, jako například Exalted, Wushu nebo Feng Shui. Ke klasickým RPG dovednostem se zde přidávají speciální techniky se zbraní, Taos (techniky založené na kontrole Či) a magie (exorcismus, věštění, vnitřní alchymie, vnější alchymie). Hra pečlivě buduje atmosféru wuxia žánru.

Na hranici mezi hrůzou a šílenstvím, sny a smrtí…

Kult je jedna z prvních urban fantasy / hororových RPG her, odehrávající se v (tehdejší) současnosti. Vychází z okultních předloh a kombinuje gnosticismus s kabalou. V základu stojí fakt, že realita je pouhá iluze, stvořená diktátorským Demiurgem za účelem uvěznění lidstva, a poslední dobou se začíná rozpadat. Svět je temný a nebezpečný a nic není, jaké se zdá být. Pravý svět – neviditelný – je ovládaný stvořeními s funkcí hlídačů a mučitelů. Postavy v Kultu jsou temní hrdinové – vyšetřovatelé, femmes fatales, novinářky, dealeři drog… – ovládaní Osudem. Když se jejich iluze roztříští, musí čelit pravé realitě.

Základem pravidel je dovednostní systém s bodovým nákupem. Výše dovedností běžně dosahuje rozmezí 3 až 20 a hráči se svou dovednost snaží podhodit na k20. Hra má taky magický systém s pěti různými „naukami“ (smrt, sen, šílenství…). Jelikož mají dlouhou dobu sesílání (až dny), vysoce specifické materiální a slovní komponenty a dají se sesílat jen ve vysvěceném chrámu, jde ve skutečnosti spíš o rituály. Důležitou mechanikou je i příčetnost, která může jít jak to záporu (nepříčetné, zlé postavy), tak do kladných hodnot (prozření, osvícení, spatření pravého světa). Tahle verze hry tíhne ke „splatter“ hororu, obsahuje statistiky a spousty zbraní a podrobná bojová pravidla. Pozdější edice se od bojového zaměření odvracely víc k psychologickému nebo okultnímu hororu.

Původní švédská hra vyšla pod nakladatelstvím Äventyrsspel v roce 1991, v roce 1993 vydalo nakladatelství Metropolis její anglický překlad.

Pozdější druhá edice Kultu (1996) už vyšla jen anglicky.