Hospody hučí pověstmi o lupičích na cestách. Vystrašení svědci vyprávějí divoké historky o kostlivých banditech, kteří přepadávají karavany a mizí s jejich zbožím i společníky. Všechny tyto události se odehrály poblíž osamělé mohyly v lese. Před stoletími do ní byly pohřbeny desítky bezejmenných vojáků, kteří padli hrdinskou smrtí v dávné bitvě. Mohyle se lidé vždy vyhýbali, ale nikdy nebyla považována za strašidelnou – až dosud, kdy se z ní často ozývá řev, řehot a tupé rány.
Barrow of the Bone Blaggards (do češtiny přeloženo jako Mohyla kostěných ničemů) je krátké dobrodružství pro postavy na 1. až 3. úrovni v Old-School Essentials (2017), které vyšlo ve sborníku Adventure Anthology 2 (2024). Pátrání po kostlivých loupežnících, kteří dělají paseku na cestách, zavede dobrodruhy k osamělé mohyle. Jde o klasický menší dungeon o 22 popsaných lokacích, jemuž vládne tlupa nezvykle inteligentních a bujarých nemrtvých lapků. Mají ovšem i zajatce a jejich podzemí obývají i další netvoři.
Překlad
| Přeložený název | Přeloženo Seřadit vzestupně | Překladatel | Vydavatel | Jazyk překladu | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
|
Mohyla kostěných ničemů | 2025 | Martin „Ota“ Klepsa | (samovydání) | 
|
Odkaz |
Je obsaženo v těchto produktech
| Průměrné hodnocení | Název | Vydáno | Kategorie | Jazyk | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
|
Adventure Anthology 2 | 2024 | Dobrodružství | Sborník čtyř menších dobrodružství pro OSE |
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Katalogová zábava
Podepisuju Markusův komentář, shoduje se tím, co si myslím v zásadě o veškeré produkci dobrodružství od Necrotic Gnome. Řemeslně jsou to skvělé produkty, dobře se vedou, sazbu mají krásně přehlednou, obsahují vše, co by slušný modul obsahovat měl. Ale jsou nějak bez chuti a zápachu. Nemůžu ani říct, že hrát je není zábava. Je to ale taková dokonale průměrná, katalogová zábava. Dovedně postavený bazén z Bauhausu, umně ušité sako z konfekce.
Co se zmiňované obtížnosti Mohyly kostěných ničemů týče, pro prvolevelou družinu (4 hráčské postavy a 2 družiníci) je vážně téměř celé brnkačka, ovšem závěrečný střet by při přímé konfrontaci byl brutální a nejspíš nezvládnutelný. Takže v tomhle ohledu je obtížnost v pořádku, holt po rychlém průchodu musí hráči vymyslet chytrou taktiku, dungeon nějaké možnosti nabízí.
Hodnoceno na základě odehrání a následného přečtení.
Až moc milé?
Hodnoceno na základě přečtení a korektur překladu.
Mohyla tak nějak podtrhuje můj postoj k oficiálním dobrodružstvím pro OSE: jsou technicky nesmírně precizní a vysoce hratelná, ale nějak mě neberou. Bude to jejich atmosférou, která je na mě moc poťouchlá, pohádková, rozverná. Pro mě je OSE pořád relativně drsnou a cynickou hrou plnou brutálních nestvůr, krutých padouchů, záludných pastí, morální šedi a murderhobo dobrodruhů. Mohyla kostěných ničemů je naopak taková... pohádkově milá. Jde sice o doupě kostlivců a jiných nemrtvých, ale ti jsou pojatí spíš jako takoví šprýmoví strejcové: myslí, mluví, hodují, zpívají, pivo jim protéká žebry na zem. Poťouchle si povídají mezi sebou, co že to postavám všechno udělají, mají vztahy s jinými obyvateli dungeonu, dají se obelstít...
Jeskyně psaná pro 1. až 3. úroveň mi pocitově při přečtení přijde jako dost jednoduchá. Postavy na první úrovni můžou mít problém, pokud je jich ve skupině málo, ale početnější a poctivě vyzbrojená družina si poradí asi snadno. Dobrodruzi na druhé úrovni to dají s prstem v nose a ti na třetí usnou. Nebezpečí je tu pomálu, setkání jsou poddimenzovaná, navíc většina z nich (včetně nemrtvých) není apriori nepřátelská, dá se s nimi mluvit a většinou i domluvit. Asi až na jednu výjimku na vás věci útočí, jen když to sami vyprovokujete. Při opatrnosti a vynalézavosti jde skoro celý dungeon vyčistit bez boje. Mapa je sice zasmyčkovaná, ale má úplně stejný problém jako ta v Síních krvavého krále: všechno je umístěné okolo centrální chodby, takže můžete vynechat všechny boční místnosti a jít od vchodu rovnou do finále (na druhou stranu: tohle je vlastně minidungeon, tak se to asi předpokládá?). Obyvatelé dungeonu mají nějaké vzájemné konflikty, na malý prostor se podařilo dostat celkem dost dynamiky (věznitelé, zajatci, nezávislí...), chtějí po postavách různé věci – což je fajn... Jen to na mě celé čistě pocitově nepůsobí jako nebezpečná situace, kde jde o život, ale spíš jako poťouchlé nesnáze rozhádaných spolužáků.
Zkrátka, je to veselé a v režimu „easy“. Uznávám ale, že tohle bude otázka v kusu – a naopak se to může dost hodit pro hraní s dětmi, malými skupinami nebo těmi, co nehrajou moc "na výkon".
Upřít se nedá obdivuhodné zpracování, velice úsporné, přehledné, precizní. Po prvním přečtení (které jde velmi rychle) bych to od teď už kdykoli dokázal hrát bez přípravy. A vlastně by se to dalo asi hrát i bez toho přečtení, jen po rychlém seznámení s úvodem. Formálně asi těžko hledat chyby: nelineární mapa, větší frakce nepřátel, menší strany s pár problémy k řešení, nějaká ta nástraha, pár příšer úplně odjinud, pár haptických hledání skrýší pod koberci a za tapiseriemi, velký závěrečný souboj (tady v jediném případě beru zpět tu poznámku o nízké obtížnosti)... Všechna políčka odškrtnuta. Je to fajn – ale zároveň mě na tom netrklo do očí nic, co by mě vyloženě překvapilo a donutilo mě to říct: „Jo, tohle si chci zahrát!“ Působí to tak nějak... Basic.
Dokážu si to představit jako vhodný výplňový dungeon pro zpestření cesty, umístění do hexcrawlu nebo pro situaci, kdy vám na náhodných setkáních padne doupě kostlivců. Tak tady je doupě kostlivců, použitelné, spotřební.