Eat the Reich je akční hra zasazená do alternativní reality roku 1943, ve které nacisté dobývají Evropu a svět nejen díky technologické, ale i okultní převaze. Hráči se stanou upíry a upírkami ve Spojeneckém komandu, které je poslední nadějí svobodného světa na vítězství. Jejich jedinou misí je vydláždit cestu z krve, vnitřností, kostních úlomků a jiných kousků nacistů napříč Paříží až do zeppelinu nad Eiffelovou věží, kde mají za úkol vypít Adolfa Hitlera a destabilizovat tak nacistický válečný aparát.
Hra obsahuje konkrétně vymezený scénář, pro který doporučuje dvě až tři sezení po dvou hodinách, s šesti připravenými postavami, ze kterých si mohou hráči vybrat. Nastíněno je 18 lokací napříč Paříží, kde se obětí upířího ultranásilí a masakru mohou stát jak běžní němečtí vojáci, tak Übermenschen – výsledky nacistických pokusů, které se dokážou upírům postavit v rovném boji.
Pravidla používají systém zvaný Havoc Engine. Postavy jednají v pořadí, které určuje vypravěč. Hráči krátce popíšou, o co se pokouší, a na základě toho vyberou vhodnou statistiku (Střelba, Plížení, Podfuk…), která určí základní počet šestistěnných kostek v poolu. Za využití předmětů, speciálních schopností a narativních podmínek (brokovnice je lepší zblízka) pak dostávají bonusové kostky. Za hozené úspěchy, (pokrácené o úspěchy, které hodí GM za nepřátele) pak přebírají vyprávěcí pravomoce – popisují, jak masakrují nacisty, podporují ostatní postavy, pijí krev nebo pracují na cíli dané scény. Systém pracuje s předměty na omezený počet použití a metaměnou Krve použité k aktivaci speciálních schopností a k léčení. Snaží se především o svižnost, která by umožnila nepřetržitou, krvavě přepálenou akci.
Externí recenze a shrnutí
| Ze stolu | Pavel Bareš | Eat the Reich – Recenze rubačky o upírech, vlkodlacích a Adolfu Hitlerovi |
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
unáhlené hodnocení?
Za 660,- Kč jsem dostal krásně ilustrovanou knížku, teda spíš sešitek, kterým je radost listovat. Má to spoustu much: chaotická organizace knížky, malá znovuhratelnost, riziko monotónnosti, ale víte co - jako GM jsem si první tříhodinovou session užil jako málo co. Ta svoboda nechat většinu improvizace na hráčích. Jen občas do toho vstoupit nějakým detailem a dál se bavit tím divadlem, které hráči popisují. Cenu jsem uvedl schválně. Jestli jsem za dnešní první večer s ETR dal nějakých sedm stovek, tak jsem si to královsky užil. Jestli se to povede příště zopakovat, tak mi nebude líto, když už hru nikdy hrát nebudu, protože se mi útrata vrátila formou intenzivního zážitku víc než dostatečně.