Alien: The Roleplaying Game s označením Evolved Edition je hororová sci-hra zasazená do univerza filmů z řady Alien (česky jako Vetřelec). Jedná se o přepracovanou edici navazující na původní Alien: The Roleplaying Game (2019). Stejně jako ona se odehrává v roce 2183, několik let po událostech filmů Vetřelci a Vetřelec³, na pohraničí lidmi kolonizovaného vesmíru. Hráči v roli koloniálních mariňáků, koloniálních maršálů, pilotů, dělníků, korporátních agentů, ochranky, vědců, lékařů, dětí i androidů prožívají hrůzy kosmu a snaží se přežít navzdory korporátní chamtivosti, androidím spiknutím a smrtícím xenomorfům. K hlavním motivům patří průzkum nebezpečných prostředí, vojenská akce, korporátní hamižnost, izolace, přežití a psychologické následky konfrontace s neznámem.

Stejně jako původní hra podporuje i nová edice různé herní režimy: filmový, kampaňový a úplně nový sólový. „Filmový režim“ je postavený na hraní předpřipravených scénářů, které napodobují typický průběh filmu a obvykle obsahují předepsané postavy se skrytými agendami vedoucími k různým zvratům a zradám (a obvykle smrti většiny postav). Naopak „režim kampaně“ slouží k tradičnímu, dlouhodobějšímu hraní s postavami, které si vytvoří sami hráči, včetně cestování kosmem, objevování nových míst a plnění různých misí. Nový „sólový režim“ umožňuje hrát jedinému hráči bez vypravěče a je určený pro krátké, vysoce smrtící scénáře s hojným využitím všelijakých generátorů a náhodných nástrojů.

Základní pravidla založená na poolovém systému Year Zero Engine jsou z velké části stejná jako v předchozí edici. Hráči svým postavám buď vybírají celkový archetyp (např. mariňák, vědec, dítě…) jako v původní hře, nebo je nově můžou provést životními drahami, které náhodně určí jejich původ, dětství, kariérní dráhu a významné události. Výsledkem jsou postavy definované sadou čtyř základních vlastností a dvanácti širokými dovednosti. Navíc si vybírají ze seznamu drobných speciálních schopností, tzv. „talentů“, které různými způsoby modifikují standardní pravidla. Při vyhodnocování akcí hráč sečte hodnotu příslušné vlastnosti a dovednosti a hodí stejným počtem kostek, přičemž k úspěchu je zapotřebí aspoň jedna šestka a za dodatečné šestky je možné aktivovat další výhody. Neúspěšné hody je možné opakovat výměnou za to, že postavě stoupá ukazatel stresu – ústřední mechanika, která emuluje gradující napětí. Právě stres je nejvýraznější změnou nové edice. Postavy nově mají hodnotu „odhodlání“ (Resolve), která může mírnit jeho následky. Stres přidává k hodu kostky navíc, čímž zvyšuje šanci na úspěch, ale pokud na nich padne jednička, postava si musí hodit na „stresovou reakci“ – například začne být roztěkaná, propadne tunelovému vidění nebo ztratí schopnost opakovat hody. Dramatické herní události můžou odděleně od toho vyvolat „hod na paniku“, jehož následky jsou horší, od zamrznutí přes útěk až po bojové běsnění nebo katatonický stav. Přepracovaný systém tak lépe rozlišuje mezi hromadícími se mírnými účinky stresu a náhlými projevy paniky.

Výrazně přepracovaný „režim nenápadnosti“, tedy subsystém pro prozkoumávání nebezpečných oblastí, objevování skrytých nepřátel a používání detektorů pohybu, který v této verzi dostal jasnější proceduru. Lehce přepracovaný soubojový systém stále využívá karty iniciativy, jednání rozdělené na kola, rozlišuje plné akce (útok, vydání rozkazu…) a rychlé akce (přezbrojení, pohyb…), má komplexní pravidla pro různé vlastnosti zbraní a zbrojí, vyčerpávání munice, granáty a zápalné projektily apod. Postavy mají relativně málo bodů zdraví a při ztrátě všech dostávají kritická zranění se specifickými účinky. Xenomorfové a jiní tvorové mají speciální útoky, obvykle vybírané náhodně, od nebezpečných pohybů po okamžitě smrtící údery. Přepracovány byly detaily jako konkrétní fungování zbrojí, granátů nebo omračujících zbraní. Novinkou jsou volitelná pravidla pro hraní s figurkami a nástroje pro hromadné boje proti velkému počtu xenomorfů.

Hře zůstává důraz na survival a nebezpečné prostředí. Počítají se ukazatele zásob vzduchu, munice a baterií, jednodušší pravidla řeší hlad a žízeň. Hra má pravidla pro vakuum, dekompresi, ozáření, oheň a podobná nebezpečí, nově taky pro pohyb v nulové gravitaci. Nechybí ani (upravená) pravidla pro vozidla nebo boj v kosmických lodích, při kterém jednotlivé postavy obsluhují různé lodní systémy.

Pravidla opět vyšla v jedné základní příručce (2025), která je obsahem velice podobná základní příručce původní edice (2019). Rozšiřuje například nástroje na generování scénářů a přidává vybavení, kosmická plavidla a lokace z filmu Alien: Romulus (2024). Nově obsahuje popis pohraničního sektoru Tartarus jako připraveného prostředí pro hru. Mimo základních pravidel je opět k dispozici i úvodní sada Starter Set (2025) a pro hru vycházejí další doplňky, především připravené scénáře (včetně aktualizovaných verzí doplňků z původní hry).

Markus píše: ↑17. 9. 2026, 15:14
Akorát s tím rozdílem, že Tolkien se zajímal o středověk, zatímco Stafford o dobu bronzovou. A Tolkien kouřil dýmku, zatímco Stafford trávu. Hodně, hodně trávy.

4bur4m3 píše:https://github.com/circumspect/White-Rabbit

Dovolim si sem pridat odkaz na discord bota, ktory pomoze s priebehom hry.

Vampire: The Masquerade je urban fantasy hra stylizovaná do „gotického punku“, odehrávající se ve Světě temnoty, dekadentnější a násilnější alternativě pozemských devadesátých let. Hráči představují novopečené upíry, kteří se pro vzájemnou ochranu spojí do semknuté skupiny a pak se seznamují s upírským světem a snaží se uchytit ve společnosti ovládané striktní hierarchií, rodovými klany, pokrevními válkami a pletichařením. Do toho zápasí se svojí novou podstatou, s potřebou pít lidskou krev a snaží se uchovat si lidskost navzdory „zvířeti“ v sobě. Jako raný zástupce her zaměřených primárně na vztahy, machinace a hluboké příběhy, navíc vysoce stylizovaný, sklidil Vampire ohromný úspěch, katapultoval svého vydavatele White Wolf ke slávě a do značné míry určil vývoj RPG scény v devadesátých letech. Zahájil herní rodinu World of Darkness, ve které posléze vyšel bezpočet dalších herních titulů a jejich rozšíření.

Hlavní designér Mark Rein•Hagen založil hru na košatých reáliích alternativního světa. Upíři na základě starého zákona zvaného „maškaráda“ tají svou existenci před lidmi a většina jejich společnosti se sdružuje ve volné organizaci Camarilla, jejímž buňkám v jednotlivých městech vládne „kníže“ a pod ním se rozkládá spletitá upírská hierarchie. Nepřítelem jsou upíři sdružení v násilné sektě Sabbat. I v rámci Camarilly však není nouze o nepřátele, protože upíři intrikaří a ti starší manipulují těmi mladšími jako figurkami v mocenské hře. Každá postava obvykle patří k jednomu ze sedmi hratelných klanů Camarilly, které herně fungují jako hrubé archetypy postav, každý s unikátními slabinami a schopnostmi – buřičští Brujah, samotářští a zvířecí Gangrelové, vyšinutí Malkaviani, znetvoření Nosferatu, krásou posedlí Toreadoři, okultističtí Tremerové a aristokratičtí Ventrue.

Hra klade důraz na atmosféru a budování příběhu, texty příruček jsou prokládané povídkami a úryvky prózy, instruktážní texty vypravěči často radí, aby v zájmu příběhu přeskakoval použití pravidel. Příběhově orientovaná je i různá terminologie: jednotlivým herním sezením se říká „kapitoly“, celé scénáře/dobrodružství se nazývají „příběhy“, celá kampaň je „kronika“. S důrazem na volné vyprávění ale poněkud nekoresponduje relativně tradiční systém s přehršlí číselných ukazatelů, komplexním bojem a podrobně definovanými schopnostmi.

Hra zavedla herní engine Storyteller. Autor jeho mechanického základu, Tom Dowd, vyšel ze své dřívější práce na Shadowrunu (1989) a použil obdobný systém založený na hodech pooly kostek, tentokrát ovšem desetistěnných místo šestistěnných. Postavy mají devět základních vlastností a sadu navázaných dovedností. Mezi ty všechny si rozdělí „tečky“ reprezentující stupeň od 0 do 5. Při většině akcí hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, vezme tolik desetistěnných kostek a hodí. Vypravěč určí obtížnost (výchozí je 6) a každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. Dodatečné úspěchy zlepšují výsledek, hozené jedničky naopak úspěchy ruší. (Jednou z výtek k tomuto systému bývá, že kvůli proměnlivému počtu kostek a pohyblivé cílové hodnotě je velice těžké odhadnout šanci na úspěch.) Utrácením metaherní měny „bodů vůle“ můžou hráči výsledek vylepšovat nebo aktivovat různé drobné výhody. Nadto má každá postava určité „disciplíny“, což jsou v zásadě superschopnosti typické pro příslušníky jejího upírského klanu (například ovládání zvířat a smrtelníků, přeměny těla, nadpřirozená síla nebo rychlost…). I disciplíny nabývají hodnot od 0 do 5 se stupňujícími se účinky. Postavy mají i řadu dílčích údajů, jako jsou ctnosti (odvaha, sebeovládání, svědomí), společenské zázemí nebo kontakty. Postupem hry získávají další body/tečky k investování mezi své číselné ukazatele.

Výrazná část pravidel modeluje upírskou existenci. Ukazatel „bodů krve“ měří upírovu sytost: každou noc jeden bod ubývá, další může hráč utrácet za uzdravování zranění, fyzické zesílení nebo aktivaci některých nadpřirozených schopností. Krev se doplňuje samozřejmě vysáváním smrtelníků. Jak body krve docházejí, může kontrolu nad upírem převzít jeho vnitřní „zvíře“ a vyvolat krvavé běsnění. Související ukazatel „lidskosti“ vyjadřuje, nakolik je postava ještě člověkem. Kruté a nemorální činy ho postupně snižují, s klesající lidskostí vypadá upír čím dál obludněji, a jakmile lidskost klesne na nula, postava plně propadá „zvířeti“ a přestává být hratelná. Do toho všeho vstupují i dílčí pravidla, například hody na ukazatel „odvahy“, když se má upír vystavit ohni nebo slunci, hody na „sebeovládání“, když vzdoruje zvířeti, nebo hody na „svědomí“, které určují, jestli postava po spáchání krutého činu přijde o lidskost.

Záhy po vydání první edice základní příručky (1991) se ukázalo, že hra obsahuje některá nedotažená pravidla a zmatečné texty, a tak už po roce vyšla druhé edice základní příručky (1992), která reorganizuje obsah knihy a zavádí iterativní změny na úrovni oprav – změnily se například podrobnosti toho, jak fungují některé disciplíny v boji, jaké konkrétní postihy dávají jednotlivé stupně zranění apod. Obě edice jsou ale velice blízké. (A pro účely databáze je považujeme za tutéž hru.)

Pro hru rychle začala vycházet nesmírně početná řada dalších doplňků, připravených scénářů a rozšíření. Mnohá z nich se soustředila na prohlubování reálií herního světa – ostatně právě Vampire se výrazně podílel na popularizaci konceptu „splatbooků“, tedy rozšíření cílených na hráče a věnovaných jednotlivým typům postav (zde to byly typicky jednotlivé klany), v nichž se hráči dozvídají nové reálie a dostávají k dispozici nové schopnosti a jiné možnosti. V průběhu devadesátých let tak do hry přibyly nové klany a okolnosti, dokonce se odvíjel i kanonický příběh („metaplot“). K výrazným doplňkům patří mimo jiné Chicago by Night (1991), oceňovaný popis jednoho herního města, The Players Guide to the Sabbat (1992), přinášející popis klanů z konkurenční organizace Sabbat, a druhá edice The Vampire Players Guide Second Edition (1993), která výrazně rozšířila možnosti postav a přidala nové schopnosti i další ukazatele jako „přednosti“ (merits) a „vady“ (flaws).

Po několika letech vývoje nahradilo tuto původní podobu hry rozsáhlejší přepracování v podobě třetí, revidované edice Vampire: The Masquerade (1998).

Werewolf: The Apocalypse je urban fantasy hra stylizovaná do „gotického punku“. Po úspěchu svého upírského předchůdce Vampire: The Masquerade (1991) jde o druhou hru zasazenou do Světa temnoty, dekadentnější a násilnější alternativy pozemských devadesátých let. Tentokrát hráči ztvárňují vlkodlaky, jejichž úkolem je chránit Gaiu, živoucího ducha Země. Planeta totiž umírá, je zužovaná znečištěním, průmyslem i nadpřirozenou zkažeností. Postavy utvoří úzce semknutou smečku a svádějí vesměs marný boj za ochranu přírody a jejích posvátných míst, přičemž se opět musí zorientovat i v pletichách nejednotné společnosti vlkodlaků. Ve srovnání s Vampire je ale Werewolf bojovnější, spirituálnější, spojuje prvky environmentalismu s přírodními vírami a depresivními vyhlídkami.

Důraz je opět na propracované reálie a mytologii světa. Vlkodlaci si říkají Garou a rozlišují různé spirituální síly, které působí na svět. Nepřítelem většiny z nich je ničivá síla Wyrm, dříve součást přírody, dnes zkažená a usilující o rozvrat s pomocí padlých vlkodlaků i lidských korporací, které záměrně šíří úpadek a znečištění. Blíží se titulní apokalypsa a vlkodlaci se ji snaží odvrátit, byť zároveň věří, že jsou odsouzeni k nezdaru. Vedle fyzického světa existuje i duchovní svět Umbra, do něhož můžou vlkodlaci pronikat, uzavírat dohody s duchy, bojovat se spirituální zkažeností a cestovat nadpřirozenými krajinami. Každá postava opět patří k jednomu z kmenů, které slouží jako hrubé archetypy s unikátními slabinami a schopnostmi – mezi třináct kmenů patří třeba aristokratické a tradicionalistické Stříbrné tesáky, milovníci měst a technologií Chodci sklem, zvířecí Rudé drápy a další. I vlkodlačí společnost je tak rozdělená a má vlastní spory.

Od svého předchůdce přebírá hra herní engine Storyteller. Postavy mají devět základních vlastností a sadu navázaných dovedností. Mezi ty všechny si rozdělí „tečky“ reprezentující stupeň od 0 do 5. Při většině akcí hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, vezme tolik desetistěnných kostek a hodí. Vypravěč určí obtížnost (výchozí je 6) a každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. Dodatečné úspěchy zlepšují výsledek, hozené jedničky naopak úspěchy ruší. Nadto mají vlkodlaci nadpřirozené schopnosti zvané „dary“, rozdělené vždy do pěti stupňů, například ostré smysly, schopnost ovládat zvířata nebo komunikovat na značné vzdálenosti. Postupem hry získávají hráči další body/tečky k investování mezi své číselné ukazatele. Mezi dílčí údaje postav patří „plemeno“ vyjadřující původ (zrozený z vlků, zrozený z lidí, zrozený z vlkodlaků…), „auspicie“ vyjadřující fázi měsíce, za které se narodily, a s tím související roli ve společnosti (průzkumník, šaman, vypravěč, šejdíř…). Každá smečka hráčských postav obvykle mívá vlastní „totem“, který jí dává další výhody, ale zároveň se s ní pojí nějaké povinnosti nebo tabu.

Jednotlivé herní subsystémy pak přesněji modelují vlkodlačí existenci. Vlkodlaci můžou volně přecházet mezi pěti podobami, od člověka přes hybridní bojovou formu „crinos“ až po vlka. Postavy mají určitý trvalý ukazatel „vzteku“ reprezentující vlkodlakovu niternou zlobu, který na jednu stranu dává postavě přístup k „bodům vzteku“, které se obnovují při měsíci nebo prožíváním silných emocí a jejich utrácením získávají hráči dočasné výhody nebo aktivují okamžitou přeměnu. Na druhou stranu jsou ale postavy s vysokým vztekem náchylnější k běsnění a ztrátě kontroly. Oproti tomu ukazatel „gnóze“ a s ním spojené „body gnóze“ reprezentují napojení na duchovní svět a dají se utrácet při jednání s duchy nebo k aktivaci mnoha darů. Postavy v průběhu hry hromadí svými hrdinskými činy „věhlas“, čímž si odemykají mocnější dary a zároveň stoupají ve vlkodlačí společnosti. Věhlas se dál dělí na „slávu“, „čest“ a „moudrost“, přičemž různé „auspicie“ postav kladou důraz na jiné stránky – například válečníci by měli projevovat především slávu, zatímco šamani moudrost.

Základní příručka první edice (1992) byla relativně brzy nahrazena základní příručkou druhé edice (1994), která přináší iterativní změny v řádu vyladění chyb. Nejvýznamnější změnou je přepracování systému věhlasu – zatímco první edice sledovala odměny pomocí bodů, které mohly jít do stovek až tisíců, druhá edice to nahrazuje výrazně nižší hodnotou bodů, které se postupně přetavují v permanentní „tečky“ reputace. Změnou edice se nerestartovala ediční řada doplňků, tu mají obě verze společnou. (Pro účely databáze je považujeme za tutéž hru.)

Stejně jako Vampire: The Masquerade (1991) byla hra rapidně rozšiřována početnou řadou dalších příruček, které rozváděly její mytologii, přinášely popisy konkrétních geografických oblastí a především se podrobně věnovaly jednotlivým kmenům. K těm výraznějším patří Book of the Wyrm (1993) představující úhlavní nepřátele, popis spirituálního světa v knize Umbra: The Velvet Shadow (1993) a mnohé další. Rozšíření přidávala i jiné měňavce, jako medvědodlaky, havranodlaky, žralokodlaky a jiné.

Po několika dalších letech rozšiřování a posouvání kanonického děje („metaplotu“) byla hra nahrazena výrazně přepracovanější třetí, revidovanou edicí Werewolf: The Apocalypse (2000). Existuje taky adaptace GURPS Werewolf: The Apocalypse (1993).

Mage: The Ascension je urban fantasy hra odehrávající se ve Světě temnoty, dekadentnější a násilnější alternativě pozemských devadesátých let. Hráči v ní představují mágy, kteří za pomoci svých schopností usilují o osvícení, prošetřují nadpřirozené záhady a svádějí boje o samotnou podobu reality. Jejich magie je velice mocná, dává jim až božskou vládu nad realitou, jenomže zasahování do přijímaných zákonů jsoucna s sebou nese nebezpečné následky.

Hra je třetím titulem z rodiny World of Darkness a zároveň navazuje na Ars Magica (1987). Vyšla krátce po třetí edici Ars Magica (1992) a adaptuje některé její principy a středověké reálie (nikoli pravidla) do moderního světa. Základem jejího detailního fikčního světa je předpoklad, že realita není objektivně daná, ale vzniká konsenzem – skutečností se stává to, co lidstvo za skutečnost kolektivně považuje. Mágové jsou vzácní jedinci, kteří tuto pravdu prohlédli a dokážou prosazovat svou vizi reality. Hráčské postavy patří do jedné z devíti „mystických tradic“, volného společenství magických škol a filozofií, jemuž oponuje tzv. „technokracie“, uskupení vědců a technomantů usilující o udržení stabilní, racionální, technologické vize reality. K dalším protivníkům patří šílení mágové Marodéři a zkažení Nephandi, libující si v destrukci. Ti všichni svádějí politickou i nadpřirozenou válku nejen o to, čemu lidstvo věří, ale i o konečnou podobu reality.

Pravidla jsou postavená na enginu Storyteller. Postavy mají devět základních vlastností a sadu navázaných dovedností. Při většině akcí hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, vezme tolik desetistěnných kostek a hodí. Vypravěč určí obtížnost a každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. Dodatečné úspěchy zlepšují výsledek, hozené jedničky naopak úspěchy ruší. Výrazným prvkem je subsystém magie. Každý mág má hodnotu „areté“ vyjadřující jeho míru osvícení a schopnost ovládat magii, a k tomu číselné hodnoty v devíti magických „sférách“, vyjadřující jeho vládu nad příslušnou stránkou reality (jako je mysl, hmota, entropie, čas…). Hodnoty v jednotlivých sférách určují, co přesně postava dokáže ovládat, přičemž kombinováním různých sfér vznikají komplexnější účinky. Hra ale nemá konkrétní seznamy kouzel – naopak, v rámci těchto mantinelů si hráči vymýšlejí konkrétní magické účinky volně. Vyhodnocují se hodem na „areté“, přičemž počet úspěchů určuje, jestli a nakolik se zamýšlený účinek podaří. Volnost kouzlení ovšem omezuje „paradox“. Magie, jejíž následky se dají zaměnit za všední jevy, je relativně bezpečná, zatímco „vulgární“, do očí bijící kouzelné účinky jsou nebezpečnější a vedou k hromadění „bodů paradoxu“. Ty se nakonec můžou obrátit proti postavě a způsobovat zranění, nadpřirozené vady, pozornost nepřátelských duchů, šílenství nebo dokonce uvěznění v „říši paradoxu“.

Postupem hry postavy získávají body zkušeností, které můžou investovat do hodnot svých vlastností, dovedností i magických sfér. Současně s tím se herní postup točí i okolo titulního „povznesení“. Každý mág má totiž svůj mystický aspekt zvaný „avatár“, který se zjevuje ve snech, vizích, symbolech, občas i jako samostatná osobnost a vede mága k většímu pochopení a nakonec osvícení. Aby si mág mohl zlepšit základní magickou hodnotu „areté“, musí podstupovat mystické zkoušky – obvykle chápané jako mimotělní zkušenosti –, při kterých se s avatárem setkává a čelí symbolickým výzvám odrážejícím jeho přesvědčení, slabiny a nevyřešené problémy.

Jak bylo u her z rodiny World of Darkness zvykem, první edice základní příručky (1993) obsahovala všelijaké problémy a byla celkem záhy nahrazena druhou edicí základní příručky (1995). Ta zavádí různé opravy a balanční změny, především výrazně mění a objasňuje systém magie, upravuje účinky jednotlivých sfér a klade větší důraz na osobní spirituální cestu. Obě verze ovšem sdílejí početnou ediční řadu doplňků, která se vydáním nové edice neresetovala. (Pro účely databáze je považujeme za tutéž hru.)

Výraznějším přepracováním, začleňujícím další vývoj pravidel i herních reálií v následných letech, je třetí, revidovaná edice Mage: The Ascension (2000). Existuje taky adaptace GURPS Mage: The Ascension (1994).

Storyteller je systém poprvé představený ve hře Vampire: The Masquerade (1991) a posléze používaný herní rodinou World of Darkness i některými dalšími hrami vydavatelství White Wolf. V jádru jde o dovednostní systém, ve kterém jsou postavy obvykle vyjádřené sadou devíti základních vlastností (rozdělených po třech na fyzické, sociální a duševní) a širší sadou dovedností. Při tvorbě postavy si mezi ně hráči rozdělí body a určí tak jejich hodnoty, obvykle na škále až do pěti „teček“, přičemž u každého stupně bývá uvedeno, co zhruba postava dokáže. V závislosti na konkrétní hře pak postavy mívají i další, podobné číselné údaje vyjadřující například jejich zdroje, nadpřirozené schopnosti nebo další aspekty jejich lidství, upírství, vlkodlactví… V rámci hry získávají hráči zkušenostní body, za které si nakupují další „tečky“ v různých údajích.

Ústřední vyhodnocovací mechanika pracuje s hody poolem desetistěnných kostek. Hráč sečte příslušné údaje (obvykle jednu vlastnost a jednu dovednost) a hodí tolika kostkami proti cílovému číslu (např. 7). Každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. Přesný způsob určování obtížnosti se liší v závislosti na konkrétní hře.

V původní formě systému, používané hrami z klasické řady World of Darkness, určuje obtížnost vypravěč, přičemž výchozí bývá 6. Ke zdárné akci stačí jeden úspěch proti tomuto cílovému číslu, dodatečné úspěchy zlepšují výsledek, každá hozená jednička naopak jeden úspěch zruší. Jednou z výtek k tomuto systému ale bývá, že kvůli proměnlivému počtu kostek a pohyblivé cílové hodnotě je velice těžké odhadnout šanci na úspěch.
Revidovaná podoba systému, zavedená hrou Trinity (1997), fixuje cílové číslo na hodnotě 7. Náročnější akce pak vyžadují víc než jeden úspěch. Stejný model používá i Exalted (2001), navíc s tou změnou, že hozené desítky se obvykle počítají jako úspěchy dva.
Často se používá metaherní měna „bodů vůle“, jejichž utrácením můžou hráči výsledek vylepšovat nebo aktivovat různé drobné výhody. Boj používá stejné základní principy, ale s různou implementací – v klasických verzích útočník nejdřív hází na útok a následně při úspěchu samostatně na zranění, přičemž obránce hází další hod na jeho utlumení. V pozdějších verzích se implementace lehce liší, např. tlumení zranění je vyjádřené pevnou hodnotou nebo je celý tento proces zjednodušen do jednoho oponovaného hodu. Zranění je vyjádřené stupňujícím se ukazatelem, jehož vyšší stupně dávají postavě čím dál horší postihy.

Na tomhle základu pak jednotlivé hry stavějí další subsystémy pro zvolený žánr a téma. Například upíři mají nadpřirozené schopnosti zvané „disciplíny“ a sledují svůj ukazatel krve, vlkodlaci mají nadpřirozené „dary“ a můžou propadnout běsnění, mágové investují body do znalosti různých magických škol apod.

Celkovou revizí tohoto enginu je systém Storytelling, používaný hrami z rodiny Chronicles of Darkness.

Wraith: The Oblivion je urban fantasy hra odehrávající se ve Světě temnoty, dekadentnější a násilnější alternativě pozemských devadesátých let. Jde v pořadí už o čtvrtý titul z herní řady World of Darkness, zahájené úspěšným Vampire: The Masquerade (1991). V této hře hráči ztvárňují lidi, kteří zemřeli, ale kvůli silným emocím a nedokončeným záležitostem setrvávají v podobě duchů. Snaží se chránit to, na čem jim stále záleží, uzavřít nedořešené záležitosti a zároveň přežít politiku i nástrahy posmrtného světa – především odolat ničivé síle Zapomnění (titulní „Oblivion“). Některým z nich se podaří dosáhnout „transcendence“, stavu, kdy konečně přijmou smrt a posunou se „dál“.

Jako ostatní tituly z herní řady World of Darkness klade hra důraz na příběh, silná témata a složité reálie fiktivního světa. Duchové se pohybují ve „Stínových zemích“, odkud vidí do potemnělého odrazu světa živých, ale nemůžou s ním reagovat bez použití speciálních schopností. Hlouběji ve světě zesnulých se nacházejí i stabilnější ostrůvky „reality“, včetně měst a říší. V záhrobí působí různé skupiny a organizace, například „legie“, jejichž příslušníci se dělí hlavně podle příčiny smrti, tajné a zapovězené kouzlící „cechy“ vládnoucí nadpřirozenými schopnostmi a nepřátelští duchové. Společnosti duchů vévodí autoritářská „Hierarchie“, které vzdorují všelijací odpadlíci a náboženští kacíři. Noví duchové můžou být snadno zotročeni – duše zesnulých totiž slouží jako surovina ke tvorbě zbraní, nástrojů, budov nebo třeba mincí. Aby hráčské postavy vůbec přežily, musejí se semknout do úzce spolupracujícího „kruhu“.

Pravidla opět používají engine Storyteller. Jde o tradiční dovednostní systém, ve kterém si hráči rozdělí počáteční body mezi sadu devíti základních vlastností a na ně navázané dovednosti. Při většině akcí hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, vezme tolik desetistěnných kostek a hodí. Vypravěč určí obtížnost a každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. Podstatu duchů a jejich vazby na svět živých navíc vyjadřují „vášně“ a „pouta“. Vášně jsou emoční cíle, například ochrana konkrétní osoby nebo pomsta, jejichž naplňování ve hře generuje emoční energii „Pathos“, za kterou se duchové udržují při neživotě a taky aktivují nadpřirozené schopnosti „Arcanoi“. Pouta jsou konkrétní lidé, místa nebo předměty ze života před smrtí. Ztráta těchto vazeb je nebezpečná, zato jejich dobrovolné řešení a uzavírání vede k transcendenci.

Nejvýraznější mechanikou je role „stínu“. Každý duch má totiž i svoji sebedestruktivní stránku, která se ho snaží stáhnout do Zapomnění. Takový stín má vlastní cíle, schopnosti i „temné vášně“ a ve hře ho standardně ztvárňuje jiný hráč než ten, který ovládá dotyčnou postavu. Každý hráč tak ve výsledku hraje za dvě entity – za svoji postavu a za stín některé jiné. Stín může našeptávat rady, zneužívat slabiny postavy a svádět ji nabízením dodatečných „kostek stínu“, které můžou výrazně pomoct, ale vedou k postupnému hromadění „úzkosti“, což může vyústit v dočasné převzetí postavy stínem nebo i trvalému ovládnutí, po němž se postava stane nebezpečnou „spektrou“. A jelikož postavy už jsou mrtvé, nemůžou jen tak opět umřít. Vyčerpání jejich fyzické stránky („Corpus“) místo toho spustí surreální psychologickou noční můru zvanou „trýznění“ (harrowing), při které postava svádí se stínem boj o nadvládu a v ohrožení se ocitají i její vazby na svět smrtelníků.

Původní první edice základní příručky (1994) byla relativně rychle nahrazena druhou edicí základní příručky (1996). Ta výrazně přepisuje text knihy, rozšiřuje a objasňuje kosmologii a frakce podsvětí, doplňuje mnohé rady k vedení hry a reviduje i různá dílčí pravidla, ale základní pravidla zůstávají stejná. Jako obvykle vycházelo mnoho rozšíření, ale vydáním nové verze základní príručky se ediční řada nepřerušila, pokračovala plynule dál. (Pro účely databáze sdružujeme obě edice pod stejnou hru.) Za zmínku stojí doplněk Wraith: The Great War (1999), který hru adaptuje do prostředí první světové války.

Wraith nebyl příliš komerčně úspěšný. Unikátní se nakonec stal i tím, že byl završen knihou Ends of Empire (1999), která nejenže ukončila celou herní linii, ale rovnou uzavřela oficiální příběhové linky (metaplot) a podsvětí do velké míry zničila.

Na rozdíl od úspěšnějších titulů řady World of Darkness se Wraith nedočkal revidované, třetí edice. Byl obnoven až pozdějším remakem Wraith: The Oblivion 20th Anniversary Edition (2018).

• 1986–1990: White Wolf Publishing: Vydavatel časopisu White Wolf. Zanikl sloučením s nakladatelstvím Lion Rampant, které vydávalo Ars Magicu.
• 1990– 2011: White Wolf (White Wolf Publishing, Inc., White Wolf Game Studio apod.) Ten slavný standardní White Wolf. V roce 2006 koupen společností CCP, ale dál vydával až do roku 2011, kdy ho CCP rozpustili.
• 2012+: Onyx Path Publishing: Založeno vyhozenci z White Wolfu. Koupili si od CCP licenci a pokračovali ve White Wolfích hrách jako licenční vydavatel. Konkrétně dělali hlavně „nový World of Darkness“, který přejmenovali na Chronicles of Darkness. Vydávali ale taky licenční doplňky pro Vampire 5e. Někdy v letech 2024–2025 ukončili vývoj a už prodávají jen staré knížky.
• 2015-2018: White Wolf Entertainment AB: Úplně jiný White Wolf! Značka White Wolf se dostala až k videohernímu studiu Paradox Interactive, které na ní postavilo úplně nové vydavatelství jako svou dceřinku a začalo vydávat Vampire 5e. Dlouho to nepřežilo, kvůli kontroverzím s knihou Camarilla (2018) to vydavatelství zase rozpustili.
• 2018-2020: Modiphius Entertainment: Původně jen distributor 5e, ale po rozpuštění White Wolfu na čas pověřen vydáváním. Zatím jsem nezkoumal, jestli jen dělali dotisky, nebo vyvinuli i něco vlastního.
• 2020+: Renegade Game Studios: Přezvali Vampire 5e a udělali (nedobře přijaté) Hunter 5e a Werewolf 5e.

Changeling: The Dreaming je pohádkově laděná urban fantasy hra, pátá z herní řady World of Darkness. Jako taková se odehrává ve Světě temnoty, dekadentnější a násilnější alternativě pozemských devadesátých let, ukazuje ovšem jeho barevnější, krásnější stránku. Hráči se v ní stávají „changelingy“ neboli „podvrženci“ – vílami, které byly znovuzrozeny do lidských těl, následně podstoupily probuzení a teď žijí paralelně ve světě lidském i světě víl, kterému se říká „Dreaming“ – Snění. Pro vzájemnou ochranu se semkly do úzce spjaté skupiny a společně vyhledávají dobrodružství, chrání lidi a místa hodné úžasu, snaží se zorientovat ve vílí společnosti a zároveň se vypořádat s banalitou žití v lidském světě, který je čím dál zaujatější proti fantazii.

Jako ostatní tituly z herní řady World of Darkness klade hra důraz na příběh, silná témata a složité reálie fiktivního světa. Každá postava patří k jednomu z devíti archetypů zvaných „kith“, které určují její nadpřirozené vlastnosti a slabiny – jsou to vznešení sídhe, zvířecí šejdíři pooka, násilní skřeti „rudé kápě“, skřítčí boggani, ctností trollové a další. Vílí společnost se dělí na dvůr Seelie, reprezentující tradici a zodpovědnost, a Unseelie, reprezentující svobodu, změnu a individualitu. Hlavní soupeření ale probíhá mezi magickou silou „Skvost“ (Glamour), vznikající ze snů a tvořivosti, a „Banalitou“, silou nevíry, konformity a rutiny. Podvrženci Skvost potřebují k udržení své kouzelné existence a získávají ji z nápaditých lidí a silných emočních zážitků – buď tím, že lidi vedou k tvorbě úchvatných děl, nebo ničivým vysáváním jejich emocí. Pokud se Skvostu ale podvolí příliš, můžou propadnout stavu blouznění zvanému „Blázinec“, ve které ztrácejí schopnost rozlišovat vílí svět od lidského. Na druhé straně vystavení Banalitě, neúspěšné používání magie a příliš všední chování můžou vést k tomu, že podvrženec pozbude svoji nadpřirozenou stránku a stane se obyčejným člověkem.

Pravidla opět používají engine Storyteller. Jde o tradiční dovednostní systém, ve kterém si hráči rozdělí počáteční body mezi sadu devíti základních vlastností a na ně navázané dovednosti. Při většině akcí hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, vezme tolik desetistěnných kostek a hodí. Vypravěč určí obtížnost a každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. V průběhu hry dostávají hráči body zkušenostní, za které si pak volně vylepšují číselné ukazatele. Postavy mají taky osobnostní archetypy zvané „dědictví“, jeden související se dvorem Seelie a jeden s dvorem Unseelie. Ty předurčují jejich chování – jednání v souladu s dědictvím obnovuje metaherní měnu „bodů vůle“, která slouží k vylepšování hodů a aktivaci drobných výhod, zatímco rozporné jednání může vést k negativním následkům. Od volby „kithu“ se zase odvíjejí nadpřirozené přednosti, slabiny a spřízněnost s jedním typem magie.

Důležitý je subsystém vílí magie. Hráči při tvorbě postavy investují body mezi jednotlivá „umění“, která určují účel magie (např. klam, věštění, manipulace s objekty) a jejich konkrétní hodnoty odemykají přístup k jednotlivým kouzelným účinkům tzv. „cantripům“. Druhou osu tvoří investice do „říší“, jejichž pořízením se hráči odemykají možné cíle magie (např. lidi, jiní tvorové, objekty, místa). Kouzlení se dá dál posílit provedením symbolické akce zvané „bunk“, která může být čímkoli od recitování básničky přes nakreslení obrázku až po obtančení stromu.

Původní první edici základní příručky (1995) brzy nahradila druhá edice základní příručky (1997). Ta reorganizuje a zpřesňuje text knihy a reviduje i různá pravidla, především podrobnosti magického systému – v první edici hry byly jednotlivá kouzla reprezentovány kartami, které se prodávaly samostatně v „boosterech“, tj. balíčcích obsahující náhodný výběr. Hráči pak před sebe vyložili kartu pro požadované umění a říši a vytáhli si náhodný „bunk“. Druhá edice karty ruší a nahrazuje je běžnými hody kostkami, zatímco „bunk“ si hráč může vymyslet sám. Vydáním nové edice se ale nepřerušila a nerestartovala ediční řada dalších doplňků, pokračovala plynule dál. (Pro účely databáze sdružujeme obě edice pod stejnou hru.)

Na rozdíl od úspěšnějších titulů řady World of Darkness se Changeling nedočkal revidované, třetí edice. V rámci pozdější herní řady Chronicles of Darkness ale vznikl jeho remake Changeling: The Lost (2007), ve kterém jsou podvrženci lidmi unesenými do vílí říše a přetvořenými vílí magií. Původní hra byla naopak oživena později v Changeling: The Dreaming Twentieth Anniversary Edition (2017).

Icarus je vyprávěcí hra pojednávající o pádu velké civilizace. Skupina hráčů bez vypravěče v ní v libovolném prostředí od fantasy přes historii až po sci-fi společně vypráví příběh městského státu Icarus, který se na vrcholu své slávy a na znamení svých úspěchů rozhodl vybudovat monumentální stavbu. A zatímco město staví monument, hráči u stolu staví věž z kostek – tak dlouho, dokud nespadne a civilizace se nezhroutí.

Hra vyšla v krabici obsahující sešit s pravidly, 20 kostek, balíček karet a štos lístečků. Na začátku hry hráči zvolí několik „pilířů společnosti“ (např. náboženství, právo, zákon…). K nim pak za pomoci karet s otázkami vymyslí „aspekty“ – slovní popisy silných i slabých stránek společnosti, například jejích zvyklostí, institucí, zdrojů nebo problémů (třeba „lidské oběti“, „nedostatek vody“, „rovnostářství“). Výsledné aspekty zapíšou na lístečky a rozmístí na společnou herní plochu. Následně si každý hráč vytáhne kartu s náhodnou motivací (třeba pomáhat občanům nebo usilovat o vlastní obohacení) a podle toho si vymyslí postavu související s některým z pilířů. Pak začíná samotná hra, při které hráči jeden po druhém popisují, které stránky společnosti chtějí změnit a jak. S vymýšlením detailů jim pomáhá tahání náhodných karet s prompty a událostmi, které můžou do hry uvádět další aspekty. Na konci každého kola se hodem kostkami určí, komu se jeho záměry podařily, a podle toho se upraví existující aspekty. Ovšem kostky, na kterých padnou neúspěchy, musí hráč vždy fyzicky přidat kostky do rozrůstající se věže. Ta se v průběhu hry stává čím dál nestabilnější, a jakmile se na stole zřítí, padne i Icarus a skupina dovypráví následný osud města i jednotlivých postav. Výsledkem je podrobně zpracované rozvrácené město, které se následně dá využít jako herní prostředí pro běžné RPG hry.

Champions Now je superhrdinská hra napodobující komiksy ze šedesátých až osmdesátých let, ve které hráči v roli hrdinů obdařených superschopnostmi bojují s padouchy a zároveň se vypořádávají s nástrahami svých životů. Jde už o osmý titul z rodiny Champions. Autorem je známý designér alternativních indie her Ron Edwards, který ke hře přistoupil jako k obměněnému duchovnímu nástupci klasických prvních tří edic Champions (1981–1984) a spojuje tradiční prvky s příběhově orientovanými mechanikami.

Hra se odehrává v současném světě. Na začátku určí vypravěč dvě tvrzení, která hrubě zarámují identity superhrdinů (např. „hrdinové jsou zmutovaní teenageři z kanalizace New Yorku“) a celkový motiv kampaně (např. „přátelé se stávají rodinou“). Hráči si pak v těchto mantinelech vymyslí postavy a v rámci bodového nákupu si pořídí hodnoty základních vlastností, dovedností a superschopností. Právě systém určování superschopností zůstává jádrem hry. Hráči nejdřív fikčně popíšou svoje superschopnosti a potom jim přisoudí mechanické účinky, které jsou definované relativně abstraktně – stejný útočný účinek se dá interpretovat například jako oheň, vyspělá zbraň nebo třeba myšlenkový útok. Dále se hráči zamyslí, jaké typy konfliktů a zápletek chtějí se svojí postavou zažívat, a podle toho jí určí „situace“ – konkrétní slabiny, nevýhody, nepřátele, ohrožené příbuzné, psychologické problémy a jiné komplikace. Za ně pak dostanou dodatečné body k počátečnímu nákupu. Vypravěč pak na základě počátečního zarámování a zadefinovaných situací rozpracuje konkrétní nehráčské postavy, padouchy, organizace, místa, vztahy a jiné prvky pracující s těmito motivy. Vznikne tím výchozí situace, označovaná jako „Teď“ – čili titulní „Now“ z názvu hry. V průběhu hry pak vypravěč nemá sledovat předepsaný příběh, ale jen předestírat konflikty a interaktivní scény, které tyto motivy rozvíjejí, a nechat děj ubíhat vlastním směrem. A po každém sezení situaci „Teď“ znovu aktualizuje na základě proběhlých událostí a vymyslí další konflikty a scény…

K vyhodnocování slouží jednoduchý hod 3k6, jehož cílem je hodit cílové číslo nebo míň. Důležitý je samozřejmě soubojový systém – boje probíhají v opakujících kolech rozdělených do šesti segmentů, přičemž rychlost určuje, v kterých segmentech budou jednotliví aktéři jednat (např. superhrdina s rychlostí 4 jedná v 1., 3., 5. a 6. segmentu). Ústřední herní měnou je ukazatel „bodů výdrže“, jejichž utrácením aktivují hráči superschopnosti svých hrdinů nebo si posilují konkrétní akce. Některé mechaniky dávají hráčům omezenou vypravěčskou pravomoc nad okolnostmi popsaných scén, například superchytrý hrdina může úspěšnou akcí vydedukovat, kolik času zbývá do naplnění padouchova plánu (načež to jeho hráč určí), úspěšný hod na štěstí umožní hráči umístit se ve scéně na příhodné místo apod.

Hra vyšla v jedné 290stránkové příručce obsahující všechna pravidla, pokyny pro přípravu a vedení hry, ale i eseje a zamyšlení nad superhrdinskými komiksy.

• 1 ks tištěná příručka, 32 stran vč. bestiáře, zbraní, nástrojů a předmětů a návodu pro Strážce
• 2 ks odolné karty s pravidly na stůl
• 16 ks přepisovatelné karty hráčů, 4 archetypy, oboustranně kluk-holka, 4 ks každá, laminované
• 30 ks kulaté akrylové žetony zbraní, nástrojů a předmětů
• 30 ks dřevěné barevné hvězdičky, 5x 6 barev jako Body Vůle
• 9 ks kostky k10, 1x 6 barev pro hráče, 3x sedmá barva jako Sudiččina kostka
• 4 ks barevně odlišené látkové sáčky na kostky a žetony
• 3 ks zápisové archy Strážce
• 1 ks zástěna pro Strážce, 76x14 cm (4dílné leporelo)

Historie, kterou číst nemusíš
Původně vůbec o hru nešlo. Vedl jsem s AI rozhovor na téma nedostatku tajemství a romantiky v životě našich dětí, všechno najdou na internetu, a co tam nenajdou, to se zakáže. V jednu chvíli AI napsala, že by mi mohlo vyhovovat vést kroužek D&D v DDM. Napsal jsem, že dcera do kroužku chodí, já jsem kdysi hrával a dovedu si představit, že bych vyvinul vlastní hru. A pak už to šlo velmi rychle: pro mladší děti (minimalistická pravidla), bez zabíjení, orientované na emoce, z prostředí pohádek. Doslova jsem napsal, že bych si představoval pohádky Josefa Lady líznuté bratry Grimmy. Lada přináší dobrotu a laskavost, Grimmové pak napětí a tajemno.

V tomto dobrodružství budeme netypicky preferovat Ruku a na konci je nutné Otesánka zabít.
Jedná se o historickou tradici této pohádky.

Morální dilema: Spasitel vs. Soudce
Když Otesánek začíná praskat, hrdinové vidí, že v jeho břiše je někdo, kdo byl sice pohlcen, ale nyní se snaží Otesánkovi pomoci a zastupovat ho (např. mluví za něj a prosí, aby ho hrdinové nenechali zabít). Máme zabít monstrum a riskovat, že zničíme i poslední naději na „vzdělané“ dřevo, nebo zkusit s ním vyjednávat a riskovat, že lidi vyplivne až příště?

• lampu, kterou mám na rituální zahájení/ukončení hry (zapálení/zhasnutí lucerny)
• letáčky a samolepky, což jsou dárky pro děti
• fixy a tužky v krabici, které ve finálním balení nebudou (snadno se shánějí a zvyšovaly by cenu)
• bílé výtisky na stole (Legendy tajemství, které lze stáhnout na blogu, prázdné papírky na zprávy hráčům a poděkování pod příručkou)

• zástěnu strážce, která je ještě ve výrobě
• karty hráčů – na obrázku jich je 8, v krabici jich bude 16
• velikost krabice – tahle je na kroužek, 230x180 mm, aby se snáz uklízelo. Originál bude 210x150 mm (čistá A5), aby v ní věci nelítaly

• Příručka pravidel k vytištění
• Karty hráčů k vytištění
• Záznamový arch Strážce Hvozdu k vytištění

• Bez starter dobrodružství to imho ani nemá cenu vydávat. Je to nejlepší způsob, jak budoucím vypravěčům ukázat, jak vést hru, jak připravovat dobrodružství, dát jim vysvětlivky k pravidlům, rady pro vedení hry a zvládání různých situací, které mohou během hry nastat. A starterem nemyslím to, co tam máš ty, ale něco, co provede jak vypravěče, tak hráče jejich první hrou.

• Navíc tím ukážeš, na jaká témata se hra má zaměřit, perfektně předáš atmosféru, dodáš náznaky o světě... AI chatbot to ani zdaleka nedokáže nahradit. Protože kvalitně sepsané dobrodružství šetří vypravěči výrazně víc času než diskuze s chatbotem.

• Tam chceš, aby to mělo hlavu a patu, třeba i nějaké poučení do života atd. Rozhodně bych zvážil něco k tomu sepsat a pak to ještě přidat k boxed setu, než to začneš prodávat.

Jerson píše: ↑21. 9. 2026, 09:41 Pro kontext - hru pro začátečníky včetně dětí vytvářím od roku 2021,

smrq píše: ↑19. 9. 2026, 19:06 Kde jsi byl dodnes, proč tu máš první příspěvek a hned defakto reklamu na svůj produkt? Fakt hraješ RPG? Není to jen rychlokvaška?

mph-z9h píše: ↑19. 9. 2026, 21:52 jsem tu nový a rád bych se s vámi podělil o novinku. Vyvinul jsem vlastní hru pro mladší děti – jmenuje se „Za devatero Hvozdy“.

Markus píše: ↑21. 9. 2026, 09:49 Jeden vytvoří hru během měsíce, druhý ji vytváří pět let a furt nemá hotový produkt.

smrq píše: ↑21. 9. 2026, 14:36 To není jenom tady. Obecně v komunitě. Tady, na Kostce, OaM a Želvák na discordu... Prostě tam, kde se o RPG diskutuje, jde tam získat zpětnou vazbu a přehled, kam se RPG za poslední léta posunulo a kam směřuje, jaké jsou trendy.

Nový drak do bestiáře: Pecivál (Drak domácí / Kamnový)
Jak ho děti znají: Malý, zavalitý dráček, který ze všeho nejvíc připomíná
oživlou hliněnou pec nebo tlusté kachlové kamna. Nesmrdí sírou, ale voní po
pečených buchtách, suchém švestkovém dřevu a horkém popelu. Místo
strašlivého řevu spokojeně přede jako kočka, a když má radost, vyfukuje z
nosu malé obláčky voňavého modrého kouře.
Unikátní vlastnost: Je to tvor domova a tepla. Bez lidské péče, správného
paliva a upřímné radosti jeho vnitřní oheň vyhasíná. Když začne chladnout,
jeho kůže šedne, ztvrdne na obyčejnou hlínu a drak upadá do smutného
spánku. Touží po bezpečí, lidské blízkosti a sušených křížalách. Bojí se
ledového grimmského větru a samoty.

Zápletka 1: O líném drakovi a vyhaslém srdci

• Atmosféra: Podzimní sychravo, vůně mokrého listí a štiplavý kouř z podzimních
  ohníčků. Nad krajinou se líně povaluje studená grimmská mlha.
• 1. Scéna (Volání do neznáma): Hrdinové najdou v opuštěném lesním milíři
  schouleného dráčka Pecivála. Je úplně studený, smutný a jeho kůže už na
  bocích praská jako vysušená hlína. Starý uhlíř jim prozradí, že drak utekl z
  panské kuchyně, protože na něj nový kuchař křičel a krmil ho jen zkaženým
  lojem. Hrdinové ho musí zahřát.
• 2. Scéna (Přechod hranice): Aby drak úplně nevyhasl, musí ho hrdinové
  dopravit do bezpečí staré vesnické kovárny. Cesta zpět však vede přes
  mýtinu, kde se usídlily Bludičky. Jejich tklivé pískání láká promrzlé děti i
  chladnoucího dráčka do hlubokého bahna. Hrdinové musí Pecivála chránit,
  udržovat jeho pozornost pohádkami a nést ho na nosítkách z větví.
• 3. Scéna (Tvor ve tvém tajemství): V kovárně zjistí, že starý měch je
  prasklý a v ohništi zbyl jen ledový popel. Navíc kolem oken začíná kroužit
  Divoký honec, který cítí slábnoucí drakův stín. Hrdinové musí zapálit oheň
  čistého lidského společenství a drakovi upéct jeho milované švestkové
  křížaly.
• Selský rozum: Měch kovárny není očarovaný temnou magií, jak tvrdí
  vystrašený kovář. Je v něm jen staré hnízdo sršňů, které blokuje vzduch.
  Stačí ho dlouhou tyčí vyšťouchnout.
• Morální dilema: Poslední suché dřevo, které dokáže pec okamžitě rozpálit,
  patřilo chudé vdově, která s ním chtěla přečkat nadcházející mrazivou noc.
  Podělí se děti o své zásoby, nebo obětují drahocenné dřevo pro záchranu
  tvora?

Zápletka 2: Ztracené dračí vejce v grimmské tůni

• Atmosféra: Jarní tání, zvuk kapající vody, vůně tajícího sněhu a čerstvého
  bahna. Světlo je ostré, ale stíny v roklích jsou stále hluboké a ledové.
• 1. Scéna (Volání do neznáma): Do vesnice dorazí plačící drak Pecivál (tento
  je o něco větší, velikosti statného berana). Ztratilo se mu jeho jediné vejce,
  které vypadá jako obří, teplem sálající kachlová kostka. Když kráčel kolem
  potoka, vyděsil ho mluvící panský kůň a vejce se odkutálelo do temného
  lesního údolí.
• 2. Scéna (Přechod hranice): Hrdinové pomáhají drakovi stopovat vejce
  skrze rozbahněný Hvozd. Vejce za sebou nechává stopu roztátého sněhu a
  uschlé trávy. Cestu jim však přehradí oživlý kořenový labyrint, který reaguje
  na drakův horký dech hněvem – stromy se snaží drakovi zahradit cestu a
  hrdinové ho musí uklidňovat, čistit mu tlapky od bodláků a maskovat jeho
  pach listím.
• 3. Scéna (Tvor ve tvém tajemství): Vejce skončilo v tůni u Vodníka. Vodník
  ho nechce vrátit, protože studená voda kolem vejce příjemně hřeje a jemu se
  v ní skvěle hojí revma. Hrdinové musí najít způsob, jak Vodníkovi ulevit od
  bolesti jiným způsobem (např. uvařit bylinný obklad), nebo ho přelstít, protože
  drak z paniky začíná divoce chladnout a hrozí, že se vejce v ledové vodě
  promění v obyčejný kámen.
• Selský rozum: Kořeny stromů v druhé scéně neútočí kvůli kletbě. Jen hledají
  vodu z tajícího sněhu a drak jim stojí v cestě. Stačí vykopat malou strouhu
  vedle a odvést vodu jinam, kořeny se samy stáhnou.
• Morální dilema: Vodník slíbí, že vejce vydá, pokud mu hrdinové slíbí, že mu
  jako náhradu přivedou mluvícího koně z panské stáje, kterého Vodník už
  dlouho touží stáhnout pod vodu do své sbírky.

Zápletka 3: Dráček, který zapomněl létat

• Atmosféra: Horké letní odpoledne, bzučení včel, vůně mateřídoušky a vyhřáté
  borové kůry. Klid, který se s přicházejícím večerem mění v dusno před bouřkou.
• 1. Scéna (Volání do neznáma): Hrdinové najdou na seníku za vesnicí
  mladého Pecivála, který spadl ze staré hradní věže. Dráček je nenasytný,
  snědl zvonařovi všechny zásoby buchet a teď je tak těžký a nafouklý, že
  nedokáže vyletět zpět za svou mámou na věž. Navíc ho strašně bolí bříško.
• 2. Scéna (Přechod hranice): Aby drakovi splasklo bříško a mohl létat,
  potřebuje speciální čaj z grimmských bylin (černý bez trhaný za úplňku).
  Hrdinové musí dráčka bezpečně provést kolem vesnických psů a dovést ho
  na okraj bažin k Ježibabě (staré kořenářce). Cestou musí draka chladit
  mokrými hadry, protože z přežrání začíná nekontrolovatelně doutnat a hrozí,
  že zapálí okolní suchá pole.
• 3. Scéna (Tvor ve tvém tajemství): Ježibaba bylinky má, ale je zatrpklá a
  podezřívavá. Dráčka si chce nechat jako živá kamna do své chaloupky na
  kuří nožce. Hrdinové musí prokázat čisté srdce, pomoci Ježibabě uklidit její
  zanedbanou zahradu plnou jedovatých trnů a přesvědčit ji, že drak patří na
  svobodu. Na pozadí už hřmí bouřka a zvedá se vítr, který dráčka děsí.
• Selský rozum: Drak nepotřebuje složité zažívací lektvary. Je to kamnový
  drak – prostě jen spolkl starý železný hřebík ze seníku, který mu zablokoval
  záklopku na kouř. Stačí ho poplácat po zádech, hřebík vykašle a uleví se mu.
• Morální dilema: Aby Ježibaba dala dětem bylinky hned, požaduje, aby jí
  hrdinové dali svůj nejcennější Nástroj nebo Zbraň, kterou si přinesli z domova
  (např. otcův tesák nebo dědečkovu píšťalku). Zachrání draka za cenu ztráty
  rodinné památky?

Chci dobrodružství, ve kterém budou hrdinové pečovat o
draka. Chceme nějakého draka, který v příručce není.
Pohádkového, ladovského.
Vymysli 3 zápletky, jak by dobrodružství mohlo probíhat.
Vypiš plot.

Jerson:
Co děti (ale i dospělí) opravdu chtějí je vytvořit si postavy a téma hry podle sebe, a to hrát. Pokud jim tohle hra nenabídne, tak je nejspíše nezaujme...

• 199 Kč a více, Poutník Hvozdem: Elektronická verze hry. Obsahuje základní materiály v PDF k vytištění.
• 490 Kč a více, Lesní Šibal: Elektronická verze hry s tištěnou příručkou verze 1 a se sadou 9 ks hracích kostek k10 z kompletního balení.
• 990 Kč a více, Strážce Hvozdu: Kompletní krabice se hrou Za devatero Hvozdy verze 1 připravená k použití.
• 1 390 Kč a více, Legendární Hrdina: Číslovaná limitovaná edice kompletní hry Za devatero Hvozdy verze 2 bez AI, #1 až #20 s podepsaným poděkováním od autora hry.
• 1 490 Kč a více, Mistr Hvozdu: Kompletní krabice se hrou Za devatero Hvozdy verze 2 připravená k použití. Kromě kompletní verze 1 obsahuje Příručku pravidel verze 2 zaměřenou na spolupráci ve skupině a 15 vzorových dobrodružství. K tomu návod k používání AI pro úsporu času při přípravě vašich příběhů.
• 2 490 Kč a více, Dobročinný Patron:
  1× kompletní krabice Za devatero Hvozdy verze 2 včetně AI balíčku pro vás +
  1× kompletní krabice Za devatero Hvozdy verze 1 darovaná vaším jménem do ZŠ/klubovny podle vašeho výběru.
• 1 290 Kč a více, Libušina věštba: Pokud celková suma vybraná v rámci kampaně dosáhne hranice 195000 Kč ...vyrobíme další šarži krabic verze V2 včetně AI balíčku (minimálně 50 ks) a každý, kdo podpořil projekt skrze Libušinu věštbu, svou krabici obdrží (obsah krabice viz Mistr Hvozdu).

• Děti 7+ jsou ještě zvyklé následovat. Zvlášť, jedná-li se o pohádku. Vědí, že se dějí věci záhadné, není jim to divné, nepočítají nachozené kilometry ani čas. Edit: Tohle je myslím odpověď i pro smrqa.
• Děti 7+ nikdy nejdou se Strážcem do sporu, protože ho vnímají jako autoritu. Je na něm, aby toho nezneužil.
• Děti 7+ dobře zvládají sčítání, v tomto věku obvykle rutinně. Nezvládají odečítat, násobit nebo dělit. Proto k10+Sudička funguje, ale nic víc. Tahle mechanika není moje - používá se v indie bezpravidlových hrách kvůli rychlosti.
• Děti 7+ dobře zvládají porovnání, proto funguje 2k10nv (NejVyšší), což je 2d10 ADV nebo 2d10kh (keep highest). Proto funguje Sudiččina kostka. Tato mechanika není moje, je to přímé použití ADVANCE z D&D v5.
• Děti 7+ dobře poznají shodná čísla, proto funguje Double. Tahle mechanika je, myslím, moje.
• Pokud dítěti 7+ nabídnete stejný obrázek na papírovém výseku nebo na akrylovém žetonu, sáhne po akrylu a uchvátí ho barevné průhledné kostky.

Jerson:
1) pevně daná témata hry

Jerson:
AI asistent připravuje určitý scénář

Jerson:
pokud tu hru hráči nedokážou hrát, a pokud nemáš vyzkoušené, že to dokážou

Jerson:
vyvíjí pravidla tajně a i základních mechaniky jsou dostupné jen po zaplacení

Jerson:
Nutnost AI asistenta

LokiB
diskusní servery nijak podle mě nepřispívají k tomu, aby se vyvíjela lepší RPG a obsah

25. Učedník Strážce Hvozdu: (Rozum: 5 | Srdce: 4 | Ruka: 1)

• Znáš všechny tajné stezky a slyšíš šepot prastarých dubů. Tvým úkolem je vést své přátele bezpečně skrz mlhy a stíny.
• Talent: Vědoucí cesta (dokážeš v pravý čas ukázat správný směr nebo varovat kamarády před neviditelným nebezpečím)
• Zbraň: Pastýřská hůl (slouží k opírání a ochraně), Nástroj: Kniha hvozdních tajemství (obsahuje nápovědy a staré mapy, které pomáhají družině pochopit, kde se nacházejí)

Jak doprovodit Učedníka Strážce Hvozdu
Role Učedníka je jedinečná v tom, že v ní dítě vnímá svět Hvozdu z trochu jiné perspektivy. Už nereaguje jen na to, co se děje, ale začíná pomáhat s tím, jak se to děje. Vaším úkolem jako Strážce je v tomto případě vystoupit z role „režiséra“ a stát se spíše „mentorem“.
1. Pustit k řízení
...
2. Role „neviditelné ruky“
...
3. Pomoc z nesnází
...
Cílem není, aby Učedník hru „správně“ řídil, ale aby pocítil radost z toho, že může ovlivňovat svět a pomáhat svým kamarádům. Tímto způsobem děti učíte empatii k ostatním hráčům a odvaze tvořit vlastní příběhy.

• zploštělé charakteristiky: bystrá hlavička nebo pracant ... je to trochu jednodimenzionální, děti by chtěly většinou být bystré, citlivé a silné současně ... mít možnost výběru jen jednoho z toho, bolí
• slova útěchy: nejsem moc nadšený z utěšování dětí při hře, takže přímo v mechanice mi to nevoní
• morální dilema .. text říká "zvolit mezi dvěma dobrými nebo špatnými možnosti" ... ale spíše se tím myslí "zvolit mezi dobrou a špatnou možnosti" resp "dostat k dobré i tu špatnou". nepřišlo mi, že by příklady ukazovaly na volbu mezi dvěma dobrými cíli, nebo mezi dvěma špatnými cíli (což ten současný popis explicitně uvádí)
• jak si děti poradí s popisy jako "podkovaný čertem" (to zní těžce AI) nebo "krev hor", to si jistý nejsem ... jiné legendy/kletby znějí ok (a slitování draků tam je )
  selský rozum:
• tvor má bolest (to bolí)
• řešení je snadno přehlédnutelné ... hmm, těžko říc, co tím chtěl autor říci v rámci hry.

LokiB píše: ↑22. 9. 2026, 02:45 Že mě zrovna "Body Vůle" nepřesvědčily jako vhodný nástroj a pojmenování pro děti (holt takové pojmy a jejich použití ze svoji zkušenosti vidím jinak)... stejně vytištěné dobrodružství nezmění

LokiB píše: ↑22. 9. 2026, 02:45

• zploštělé charakteristiky: bystrá hlavička nebo pracant ... je to trochu jednodimenzionální, děti by chtěly většinou být bystré, citlivé a silné současně ... mít možnost výběru jen jednoho z toho, bolí

LokiB píše: ↑22. 9. 2026, 02:45

• slova útěchy: nejsem moc nadšený z utěšování dětí při hře, takže přímo v mechanice mi to nevoní

LokiB píše: ↑22. 9. 2026, 02:45

• morální dilema .. text říká "zvolit mezi dvěma dobrými nebo špatnými možnosti" ... ale spíše se tím myslí "zvolit mezi dobrou a špatnou možnosti" resp "dostat k dobré i tu špatnou". nepřišlo mi, že by příklady ukazovaly na volbu mezi dvěma dobrými cíli, nebo mezi dvěma špatnými cíli (což ten současný popis explicitně uvádí)

LokiB píše: ↑22. 9. 2026, 02:45

• jak si děti poradí s popisy jako "podkovaný čertem" (to zní těžce AI) nebo "krev hor", to si jistý nejsem ... jiné legendy/kletby znějí ok (a slitování draků tam je )

LokiB píše: ↑22. 9. 2026, 02:45 selský rozum:

• tvor má bolest (to bolí)
• řešení je snadno přehlédnutelné ... hmm, těžko říc, co tím chtěl autor říci v rámci hry.

LokiB píše: ↑22. 9. 2026, 02:45 odhad obtížnosti tam je ... jestli tam je i návod, kdy dávat lehké, střední, těžké překážky, se neví

LokiB píše: ↑22. 9. 2026, 02:45 Jestli bude mít AI obsah úspěch ... já jsem tady z těch ukázek vlastně moc nepochopil obsah toho hraní, protože ty samotné popisy mi přišly trochu moc AI.

mph-z9h píše: ↑22. 9. 2026, 06:29 Pokud nechám děti přemýšlet, jestli vrátí drakovi jeho vejce za cenu, že Vodník utopí mluvícího koně... Mně to jako dilema připadá, a vlastně vůbec nevím, co je dobře a co špatně. Hlavní poselství je v tom, že svět není černobílý.
Pro mne je ukázkovým dilematem zabití mluvícího koně v Bajajovi, kde IMO půlka dětí ("půlka" berte s rezervou) pláče pro mrtvého koně a druhá půlka je ráda, že ho osvobodili.

Psali jste: "inspirovat se u nich". Já si myslím, že, pokud by fungovala inspirace u nich, měli bychom spoustu dobrých her pro takhle malé děti. Ale my je zřejmě nemáme. Já si myslím, že je třeba pro děti 7+ změnit přístup - tak jsem to udělal.

• Jersonovi draci
• Odpověď na příspěvek člověka, který zjevně nechtěl diskutovat a já neměl chuť mu věnovat svou energii. Už sem víckrát nepřispěl, takže zjevně nedošlo k žádné škodě.

"zvolit mezi dvěma dobrými nebo dvěma špatnými možnosti"

LokiB píše: ↑22. 9. 2026, 13:26 ...neobsahuje volbu "jedné dobré a jedné špatné možnosti" (varianta C).
Proto v tom není žádné morální dilema. Na to bys potřeboval právě tu variantu C ... jejíž příklady dále uvádíš.

Jerson píše: ↑22. 9. 2026, 13:33 "Hrát se bude to, co řeknu já, Strážce."

Jerson píše: ↑22. 9. 2026, 13:33 Naše přístupy nemůžou být odlišnější, protože já se snažím dělat hry postavené a nápadech hráčů,

Jerson píše: ↑22. 9. 2026, 13:33 a až když jejich požadavky nezvládám ... paranormální vyšetřování, urban fantasy, postapo, lovce monster, Ztracený svět, Stranger Things, strašidelný dům, atd.

Jerson píše: ↑22. 9. 2026, 13:33 ...Zajímalo by mě, jakým způsobem hodláš Stražcům radit řešení situací, kdy děti nechtějí udělat to co od nich scénář očekává..."neposlušné děti"

Jerson píše: ↑22. 9. 2026, 13:33 Vystrkovat sršní hnízdo z kovářského měchu klackem? Buď si nepředstaví, jak sršní hnízdo vypadá a jak může být ukryté v kovářském měchu, a nebo jedno či obě věci budou znát a pak se budou ptát, jak si tam sršni udělali hnízdo, když ho kovář používá, jak přišel na to, že je prokletý, jak by ho asi měly vystrkovat ven, a co s těmi naštvanými sršni, když je nemůžou zabíjet.

Jerson píše: ↑22. 9. 2026, 13:33 A morální dilema, kdy se mají rozhodnout mezi záchranou jednoho tvora a smrtí jiného tvora mi přijde hodně silné kafe i na dospělé hráče, kterých se před hrou ptám, zda taková dilemata ve hře chtějí

Jerson píše: ↑22. 9. 2026, 13:33 Pokud jsem si všiml, tak ty se dětských hráčů neplánuješ ptát vůbec na nic kromě toho, jaké si vyberou postavy.

Jerson píše: ↑22. 9. 2026, 13:33 Pro mě nemá moc smysl, abych se k Hvozdům nějak dál vyjadřoval, protože naprosto nepotkávají hráče a jejich potřeby, se kterými mám zkušenosti já, a ani nepotkávají potřeby, které mají zájemci o hru, se kterými se setkávám.

U Pokročilých 1.6 se s pozdějšími edicemi zvedá počet stran – a/b mají 156, d 160 a e 168 – přestože ISBN zůstává stejné.

Jerson píše:Až tak strašně se dračák nehrál

Dobrodružství je striktně lineární s předem danou mapou i nejlepším postupem, čili je vhodné i pro méně zkušené PJ. Sugestivností a reálností líčení bys měl dosáhnout toho, že hráče jiný postup ani nenapadne. Pakliže přese všechnu snahu k odchylce dojde, máš k dispozici skupiny skřetů a tlupy orků k tomu, aby se postavy (klidně i s těžkými ztrátami) vrátily do vytyčených kolejí; jinudy to prostě nejde.

[Červ] sežere dobrodruha - doporučuji provést cílený výběr, ne výběr kostkou (ale naoko určitě hoď). Doporučuji nechat sežrat alchymistu - je odolný, hodně vydrží a má po ruce léčivé lektvary a venku není zas tak potřeba. Takže chudák alchymista je v břiše.

Vaarsuvis píše: ↑1. 10. 2026, 10:21 Mě se to líbilo, rozvinulo to kulturu nomádů.

Markus píše: ↑1. 10. 2026, 10:34 Minimalistický OSR kin s hrůzou objevil své staré rozkecané já?

Vitus píše: ↑2. 10. 2026, 12:49 Já nechi být úplný hnidopich, ale ta otázka by měla spíše znít, "Kdy přesně se z RPG stalo vyšetřování?", protože když se človek podívá do oficiálně vydaných modulů snad pro všechny (nejen) fantasy RPG, tak pokud se to jen trochu dotklo nějaké sociální interakce, tak to ve své podstatě bylo snad vždycky vyšetřování.

Red Dragon's Tale: A LEGO Adventure je 20stránkové dobrodružství určené pro postavy na 5. úrovni v páté edici Dungeons & Dragons (2014), koncipované jako crossover se stavebnicemi LEGO. Lineární dobrodružství o ukradeném dračím vejci si lze zahrát po sestavení stavebnice Dungeons & Dragons: Red Dragon's Tale (Ideas 21348). Hráči v něm s pomocí figurek postupně procházejí různými místy v sestavené stavebnici a řeší rozmanité dobrodružné situace. Zatímco celá struktura dobrodružství je lineární a pořadí průchodu je v zásadě dané, jednotlivé dílčí situace jsou celkem rozmanité a umožňují hráčům aplikovat různá řešení a hledat různé cesty do další lokace. Sestavený set taky obsahuje několik tajných skrýší, pastí nebo pokladů, které jsou mechanicky funkční součástí hry.

Dokument s dobrodružstvím obsahuje i volitelné pokyny pro odehrání bez pravidel Dungeons & Dragons, kdy hráči k vyhodnocování a sledování stavu hrdinů používají přímo jednotlivé minifigurky a jejich vybavení.

Když Savvyhead ve své dílně chce něco vyrobit nebo něčemu přijít na kloub, řekne MC, čeho chce dosáhnout. MC odpoví v principu „jasně, ale…“ a stanoví 1–4 podmínky.

• práce zabere hodiny, dny, týdny nebo měsíce;
  nejdřív musí něco sehnat, vyrobit, opravit nebo zjistit;
  potřebuje konkrétního pomocníka;
  bude to stát hodně barteru;
  výsledkem může být jen nekvalitní či nespolehlivá verze;
  práce vystaví jeho nebo spolupracovníky vážnému nebezpečí;
  nejdřív musí dílnu rozšířit o určité vybavení;
  bude potřebovat mnoho pokusů;
  musí kvůli tomu rozebrat jinou věc.

MC může podmínky spojovat jako „a“, případně nabídnout některé alternativně jako „nebo“. Jakmile postava všechny požadavky splní, věc skutečně vyrobí; MC jí pak určí herní parametry podle toho, co vzniklo.

• Při kritickém úspěchu (víc 6) sniž hodnotu o 3.
• Při úplném úspěchu (6) sniž hodnotu o 2.
• Při úspěchu s komplikací (4-5) sniž hodnotu o 1.
• Při neúspěchu (1-3) hodnotu nesnižuješ.

• GURPS Basic Set (základní pravidla pro vynalézání)
• GURPS Compendium 1 (částečně převzatý gadgeteering z GURPS Supers, k tomu prototypování, výroba, poznámky k anachronistickým techonologiím atd.)
• GURPS Vehicles (cosi hlavně k výrobě vozidel a zařízení navržených podle šíleného subsystému z té příručky)
• GURPS Supers (komiksové vynalézání aka gadgeteering)
• GURPS Ultra-Tech 1 & 2 (odkazují se na ně pravidla z ostatních příruček při určování ceny a náročnosti)

Prompt píše: Kultista, cizácka rasa s tykadly viz vzorový obrázek, plášt, místo paprskometru trombón, v bandalíru prachové granáty a nálože. Pozadí prosvětléná místnost, sluneční chrám

Přílohy

Trombón.jpg (245.23 KiB)


(Click on the image to see it full size.)

• pro 3D modelování používám meshy.ai, kterému dám 4 vstupní obrázky (zepředu, zezadu, zleva, zprava) a generuje assety velmi dobře. Není to pochopitelně jediný nástroj, ale celkem používaný. Umí pak i texturovat a rigovat humanoidní postavy.
  A pak exportuje modely, ať už přímo k použití, do unity, do unrealu, do blenderu atd.

Passingby píše: ↑18. 9. 2026, 13:32Předpokládám, žes to věděl, ale jenom zapomněl.

Markus píše: ↑16. 9. 2026, 12:42Proč opakuju, ať s tím lidi mluví anglicky, je ale spíš dojmologie z textů, které AI plodí. České texty psané AI mi přijdou hnusné, robotické, zatímco anglicky to píše moc pěkně. Což, uznávám, je u obrázků dost irelevantní.

sirien píše: ↑16. 9. 2026, 14:43(Zároveň moje zkušenost je že textové výstupy v angličtině jsou elegantnější, než v jiných jazycích, zejména když chceš text psaný určitým stylem nebo něco specifického jako nedejte bohové poezii - u obrázků je ten rozdíl ale řádově menší).

LokiB píše: ↑18. 9. 2026, 11:39

Antharon píše: ↑18. 9. 2026, 09:58
Astra je super, ale za dve minuty spali moju 5-hodinovu kvotu. Appku na vyrobu hexov z vedlajsej diskusie ale spravila prakticky na jeden prompt.

Ptal jsem se na to různých zdrojů a silné doporučení je v Codexu a spol nenechávat generovat obrázky ... protože to žere tokety jak svině. Přešel jsem na model, kdy si v chatgpt na webu v rámci svého tarifu zdarma generuji obrázky a v astře je jen používám.

Jinak mi Astra-střední sežrala týdenní Pro limit za půl dne ... a doporučila mi přejít na Pro plus, která má za 2x tolik peněz 4x takové limity

• pro 3D modelování používám meshy.ai, kterému dám 4 vstupní obrázky (zepředu, zezadu, zleva, zprava) a generuje assety velmi dobře. Není to pochopitelně jediný nástroj, ale celkem používaný. Umí pak i texturovat a rigovat humanoidní postavy.
  A pak exportuje modely, ať už přímo k použití, do unity, do unrealu, do blenderu atd.

Umí pochopitelně tvořit model i z jednoho obrázku, ale tak není to pak tak přesné, že ano.