Přílohy

MarkyParky píše: ↑1. 11. 2026, 17:20 Poučení: Nedávejte superschopným modelům volný čas

Toni píše:Ping

Vaarsuvis píše:Ping

Sarsaparillos píše:Ping

Dacoran píše:Ping

Echo píše:Ping

bublebree píše:Ping

Vikingská velká síň na pahorku nad fjordem se pyšní svatební výzdobou, hosté uvnitř jsou ale všichni mrtví. Někteří zjevně zabití, jiní si sami vzali život. Na nejvyšším stolci sedí utopený válečník porostlý mušlemi a s řasou prorostlým plnovousem, uvnitř fjordu stále kotví jeho ztrouchnivělý drakkar s velkou dírou v trupu. Jen služební otroci pořád stojí na stráži u vchodu, aby nikdo nerušil svatební veselí.

• 3–5 hráčů včetně mě. GMless.
• Vyhodnocení nejistých situací ještě domyslím, ale je možné, že nebude potřeba.
• Postavy dopadnou špatně, víme to z toho, jak to dopadlo.
• Očekávám rozvíjení situace zejména v retrospektivě (jaké momenty vedly k tomuhle vyústění), ale je možné, že přidáme i nějakou scénu časově následnou tomuhle výjevu.
• Hra bude probíhat ve formě scén, které složíme do vhodného pořadí až spíš ke konci hry.
• Chci ještě dát dohromady nějaké dějově inspirační/promptové karty (trochu ve stylu Chuuba), ale neslibuju, že to dotáhnu k realizaci.

Icarus je vyprávěcí hra pojednávající o pádu velké civilizace. Skupina hráčů bez vypravěče v ní v libovolném prostředí od fantasy přes historii až po sci-fi společně vypráví příběh městského státu Icarus, který se na vrcholu své slávy a na znamení svých úspěchů rozhodl vybudovat monumentální stavbu. A zatímco město staví monument, hráči u stolu staví věž z kostek – tak dlouho, dokud nespadne a civilizace se nezhroutí.

Hra vyšla v krabici obsahující sešit s pravidly, 20 kostek, balíček karet a štos lístečků. Na začátku hry hráči zvolí několik „pilířů společnosti“ (např. náboženství, právo, zákon…). K nim pak za pomoci karet s otázkami vymyslí „aspekty“ – slovní popisy silných i slabých stránek společnosti, například jejích zvyklostí, institucí, zdrojů nebo problémů (třeba „lidské oběti“, „nedostatek vody“, „rovnostářství“). Výsledné aspekty zapíšou na lístečky a rozmístí na společnou herní plochu. Následně si každý hráč vytáhne kartu s náhodnou motivací (třeba pomáhat občanům nebo usilovat o vlastní obohacení) a podle toho si vymyslí postavu související s některým z pilířů. Pak začíná samotná hra, při které hráči jeden po druhém popisují, které stránky společnosti chtějí změnit a jak. S vymýšlením detailů jim pomáhá tahání náhodných karet s prompty a událostmi, které můžou do hry uvádět další aspekty. Na konci každého kola se hodem kostkami určí, komu se jeho záměry podařily, a podle toho se upraví existující aspekty. Ovšem kostky, na kterých padnou neúspěchy, musí hráč vždy fyzicky přidat kostky do rozrůstající se věže. Ta se v průběhu hry stává čím dál nestabilnější, a jakmile se na stole zřítí, padne i Icarus a skupina dovypráví následný osud města i jednotlivých postav. Výsledkem je podrobně zpracované rozvrácené město, které se následně dá využít jako herní prostředí pro běžné RPG hry.

Champions Now je superhrdinská hra napodobující komiksy ze šedesátých až osmdesátých let, ve které hráči v roli hrdinů obdařených superschopnostmi bojují s padouchy a zároveň se vypořádávají s nástrahami svých životů. Jde už o osmý titul z rodiny Champions. Autorem je známý designér alternativních indie her Ron Edwards, který ke hře přistoupil jako k obměněnému duchovnímu nástupci klasických prvních tří edic Champions (1981–1984) a spojuje tradiční prvky s příběhově orientovanými mechanikami.

Hra se odehrává v současném světě. Na začátku určí vypravěč dvě tvrzení, která hrubě zarámují identity superhrdinů (např. „hrdinové jsou zmutovaní teenageři z kanalizace New Yorku“) a celkový motiv kampaně (např. „přátelé se stávají rodinou“). Hráči si pak v těchto mantinelech vymyslí postavy a v rámci bodového nákupu si pořídí hodnoty základních vlastností, dovedností a superschopností. Právě systém určování superschopností zůstává jádrem hry. Hráči nejdřív fikčně popíšou svoje superschopnosti a potom jim přisoudí mechanické účinky, které jsou definované relativně abstraktně – stejný útočný účinek se dá interpretovat například jako oheň, vyspělá zbraň nebo třeba myšlenkový útok. Dále se hráči zamyslí, jaké typy konfliktů a zápletek chtějí se svojí postavou zažívat, a podle toho jí určí „situace“ – konkrétní slabiny, nevýhody, nepřátele, ohrožené příbuzné, psychologické problémy a jiné komplikace. Za ně pak dostanou dodatečné body k počátečnímu nákupu. Vypravěč pak na základě počátečního zarámování a zadefinovaných situací rozpracuje konkrétní nehráčské postavy, padouchy, organizace, místa, vztahy a jiné prvky pracující s těmito motivy. Vznikne tím výchozí situace, označovaná jako „Teď“ – čili titulní „Now“ z názvu hry. V průběhu hry pak vypravěč nemá sledovat předepsaný příběh, ale jen předestírat konflikty a interaktivní scény, které tyto motivy rozvíjejí, a nechat děj ubíhat vlastním směrem. A po každém sezení situaci „Teď“ znovu aktualizuje na základě proběhlých událostí a vymyslí další konflikty a scény…

K vyhodnocování slouží jednoduchý hod 3k6, jehož cílem je hodit cílové číslo nebo míň. Důležitý je samozřejmě soubojový systém – boje probíhají v opakujících kolech rozdělených do šesti segmentů, přičemž rychlost určuje, v kterých segmentech budou jednotliví aktéři jednat (např. superhrdina s rychlostí 4 jedná v 1., 3., 5. a 6. segmentu). Ústřední herní měnou je ukazatel „bodů výdrže“, jejichž utrácením aktivují hráči superschopnosti svých hrdinů nebo si posilují konkrétní akce. Některé mechaniky dávají hráčům omezenou vypravěčskou pravomoc nad okolnostmi popsaných scén, například superchytrý hrdina může úspěšnou akcí vydedukovat, kolik času zbývá do naplnění padouchova plánu (načež to jeho hráč určí), úspěšný hod na štěstí umožní hráči umístit se ve scéně na příhodné místo apod.

Hra vyšla v jedné 290stránkové příručce obsahující všechna pravidla, pokyny pro přípravu a vedení hry, ale i eseje a zamyšlení nad superhrdinskými komiksy.

Das Schwarze Auge je německé fantasy RPG s tradiční orientací na dobrodruhy, kteří se toulají světem, prozkoumávají rozvaliny, bojují s nestvůrami, řeší záhady a hledají poklady. Je zasazené do herního světa Aventurien, byť ten je v základních pravidlech jen lehce nastíněný a byl rozvíjen až následnou řadou doplňků. Hra vznikla jako místní obdoba Dungeons & Dragons, a přestože nešlo o první německou hru, rychle se stala nejoblíbenější, nejhranější a zahájila početnou oblíbenou rodinu Das Schwarze Auge.

Mnohé prvky a principy jsou převzaté především z rodiny Dungeons & Dragons, ale i z Tunnels & Trolls. Postavy jsou definované archetypem, který spojuje rasu i povolání (dobrodruh, válečník, mág, elf, trpaslík), od čehož se odvíjejí jejich speciální schopnosti. V průběhu hry získávají body zkušeností a postupují po úrovních, čímž se jim zlepšují číselné ukazatele a vylepšují schopnosti. Mají pět náhodně určených vlastností a většina akcí se vyhodnocuje jednotným systémem, kdy hráč hodí dvacetistěnnou kostkou, přičte modifikátory a potřebuje získat stejně nebo míň než příslušnou vlastnost. Mimoto ale hra přichází i s vlastními invencemi. Například v boji se hází samostatně na útok a na obranu (úspěšná obrana zruší útok) a zbroj tlumí utržené zranění. Magický systém je založený na sesílání konkrétních kouzel utrácením bodů „astrální energie“, přičemž hráč by si měl zapamatovat a přímo u herního stolu vyslovit potřebnou „magickou formuli“ ve formě rýmované říkanky.

Hra původně vyšla v krabicové sadě Abenteuer Basis-Spiel (1984), obsahující pravidla a samostatnou knihu, která učí principy na jednom sólovém a jednom běžném skupinovém dobrodružství. Pozdější rozšíření Abenteuer Ausbau-Spiel (1985) přidalo nové archetypy (druid, lesní elf, tulák, kněz), všelijaká nová kouzla a pravidla včetně dovednostního systému a podrobněji představilo herní svět Aventurien. Další knihy rozvíjely svět nebo přinášely připravená dobrodružství.

Hra byla přeložena do francouzštiny, nizozemštiny a italštiny, než ji nahradila druhá edice Das Schwarze Auge (1988).

Původní verzi vydalo nakladatelství Droemer Knaur ve spolupráci s výrobcem her Schmidt Spiele. Později se licence dostala až k nakladatelství Ulisses Spiele, které vydalo remasterovou vzpomínkovou reedici Kaiser-Retro-Box (2018) obsahující původní materiály s novou sazbou a historickými komentáři.

Aventurien (anglicky Aventuria, ale krátce zvaný i Arkania) je základní herní svět německých her z rodiny Das Schwarze Auge / The Dark Eye. Samotná Aventuria je kontinent na planetě Dere. Kombinuje prvky evropského středověku a vysoké, hrdinské fantasy s pohádkovými motivy, dále v něm vystupují například seveřané inspirovaní Vikingy, pouštní kultury připomínající pohádky tisíce a jedné noci nebo tropické městské státy. Lidská království koexistují se zeměmi elfů, trpaslíků a jiných fantasy národů. Dominantním náboženstvím je víra ve Dvanáct bohů, jejichž kněží vykonávají zázraky, zatímco tajné kulty slouží znepřátelenému božstvu známému jako Bezejmenný.

Svět byl poprvé lehce představen už v základních pravidel první edice Das Schwarze Auge (1984), ale podrobnějšího popisu se dočkal až v rozšíření Abenteuer Ausbau-Spiel (1985). Následně byl rozvíjen bezpočtem dobrodružství, regionálních příruček i dalších rozšíření pro všechny edice Das Schwarze Auge, ale i dalšími knihami nebo počítačovými hrami, takže po stovkách vydaných titulů se řadí mezi nejpodrobněji prokreslené herní světy vůbec.

Výrazným prvkem je neustále se vyvíjející oficiální chod dějin („metaplot“). Jednotlivé publikované příručky, připravená dobrodružství, kampaně a fiktivní noviny Aventurischer Bote neustále posouvají časovou osu a přinášejí zprávy o proběhlých válkách, změnách panovníků i jiných významných událostech.

Das Schwarze Auge je německé fantasy RPG s tradiční orientací na dobrodruhy, kteří se toulají světem, prozkoumávají rozvaliny, bojují s nestvůrami, řeší záhady a hledají poklady. Je zasazené do herního světa Aventurien. Tato druhá edice následovala po první edici Das Schwarze Auge (1984) a stejně jako ostatní edice Das Schwarze Auge představovala ve své době nejhranější RPG v Německu.

Nadále se jedná o tradiční dobrodružnou hru připomínající prvky a principy z Dungeons & Dragons. Druhá edice navazuje na pravidla té předchozí, ale prohlubuje jejich komplexitu. Postavy jsou stále definované archetypem, který určuje jejich speciální schopnosti, ale tentokrát je archetypů víc a kromě rasy a profese můžou vyjadřovat i obecnější kulturu (patří mezi ně například kupec, trpaslík, thorwalský námořník, druid, ledový elf…). V průběhu hry získávají hrdinové body zkušeností a postupují po úrovních, čímž se jim zlepšují číselné ukazatele.

K pětici základních číselných vlastností nově přibyla i pětice „slabin“ (pověrčivost, strach z výšky, klaustrofobie, chamtivost, strach z mrtvých) – ty jsou rovněž vyjádřené číselně, dá se na ně házet stejně jako na vlastnosti, a když hod uspěje, musí se příslušná slabost projevit na chování. Jednoduché hody jsou stále založené na podhazování vlastnosti/slabiny jednou dvacetistěnnou kostkou, ale většina činností teď využívá nový a výrazně složitější dovednostní systém. Při příslušných činnostech musí hráč hodit třemi kostkami a snaží se podhodit hned tři určené vlastnosti – činnost uspěje jen v případě, že se podaří všechny tři hody. Hodnota příslušné dovednosti mu pak dává k dispozici určitý počet „bodů“, které může rozdělit mezi jednotlivé hody a případný rozdíl mezi hodem a hodnotou vlastnosti tím vykompenzovat.

Souboj stále pracuje se samostatnými hody na zásah a na odrážení, přičemž zbroj tlumí utržené zranění. Magický systém je pořád založený na sesílání konkrétních kouzel utrácením bodů „astrální energie“, nově ale kouzla fungují stejně jako dovednosti – každé kouzlo má číselnou hodnotu vyjadřující, nakolik ho postava ovládá, a při jeho seslání probíhá standardní série tří hodů.

Základní pravidla hry vyšla v krabicové sadě Abenteuer Basis-Spiel: Die Helden des Schwarzen Auges (1988), ta ale popsala jen zjednodušený magický systém. Teprve rozšíření Die Magie des Schwarzen Auges (1989) přidalo plný magický systém a nové archetypy kouzlících postav, zatímco rozšíření Die Götter des Schwarzen Auges (1989) přidalo systém božských zázraků a související archetypy. Opět následovala početná řada dalších rozšíření, dobrodružství nebo průvodců světem Aventurien, než byla hra nahrazena třetí edicí Das Schwarze Auge (1992).

Původní verzi vydalo nakladatelství Droemer Knaur ve spolupráci s výrobcem her Schmidt Spiele. Později se licence dostala až k nakladatelství Ulisses Spiele, které vydalo sdruženou reedici Die Helden und Magie des Schwarzen Auges (2024).

Der Geheimbund des Schwarzen Auges, označovaná taky jako DSA Junior, je jednoduchá německá hra na pomezí mezi RPG a deskovkou, zamýšlená především pro děti jako seznámení s principy fantasy hry Das Schwarze Auge (1984) před přechodem na „plnou“ verzi. Hráči v ní představují členy „Knižní hlídky“, tajné organizace ve světě Aventurien, jejímž úkolem je chránit kouzelnou knihovnu. Když se padouši pokusí změnit některý známý příběh, hrdinové do něj vstoupí, aby postavám jako Robin Hood nebo Aladin pomohli dosáhnout správného výsledku.

Hra je strukturovaná pomocí předepsaných scénářů a deskoherních komponent. Vyšla v krabicové sadě obsahující 32stránkový sešit s pravidly, 32stránkový sešit s připraveným scénářem John Silvers dunkler Plan a různé propriety (kartonové dílky map, deníky postav, herní karty, figurky, kostky). Vypravěč čte hráčům předepsané pasáže, které popisují jednotlivé scény, a postupně z dílků staví mapu dobrodružství. Hráči odhalují nové oblasti, sbírají předměty, překonávají překážky a bojují s nepřáteli. Postavy se můžou zlepšovat a postupovat i do dalších dobrodružství, která vycházela v doplňkových sešitech.

Jednoduchá pravidla v jádru připomínají první edici Das Schwarze Auge (1984). Postavy mají vždy jeden ze tří archetypů (bojovník, průzkumník, kouzelník) se speciálními schopnostmi. Číselně jsou definované pěticí základních vlastností, při vyhodnocování se hází dvacetistěnnou kostkou a je nutné hodit stejně nebo míň než příslušnou vlastnost. Subsystém boje a magie je ale výrazně odlišný. Hráči vždy musejí zahrát kartu nebo karty konkrétních zbraní, na kterých je uvedeno, kolika šestistěnnými kostkami můžou hodit – obě strany pak porovnáním svých výsledků určí, kdo vyhrál. Podobně při kouzlení zahrají hráči kartu s popisem konkrétního kouzla a účinku. Použité karty zbraní i kouzel se zahazují, takže hráči musejí pečlivě nakládat se zdroji, které mají k dispozici.

Celou herní řadu tvoří základní krabice a šest sešitů s doplňkovými scénáři.

DSA-Professional: Schwertmeister je německé fantasy RPG z rodiny Das Schwarze Auge, zamýšlené jako „pokročilá“ hra pro hráče a jejich postavy, kteří už v první edici Das Schwarze Auge (1984) dosáhli příliš vysokých úrovní. V takovém případě hráči můžou své postavy na 15. a vyšší úrovni vzít a přenést je do této samostatné hry s odlišnými pravidly (případně si rovnou vytvořit nové zkušené postavy). Zároveň se změnou pravidel se hrdinové přesunou ze světa Aventurien do Tharunu, dutého světa nacházejícího se uvnitř téže planety.

Tharun je svět mnoha ostrovů ležících pod centrálním sluncem, které v průběhu dne mění barvu. Jednotlivé ostrovy jsou inspirované asijskými kulturami, zdejší šermíři jezdí na obřím hmyzu a rigidní kastovní společnosti vládnou pánové a kněží osmi „Nových bohů“. Předpokládá se, že hráči se v roli zástupců běžných aventurijských Dvanácti bohů přidají k povstalcům a začnou postupně osvobozovat ostrovy, až zdejší autoritativní řád svrhnou.

Po první edici Das Schwarze Auge (1984) přebírá hra stejných pět číselných základních vlastností, vyhodnocování založené na jejich podhazování dvacetistěnnou kostkou a postup po úrovních. Má ale výrazně detailnější bojový systém, soustředěný kolem útoků řetězených do sérií – útočník může útočit stále dál, dokud jsou jeho akce úspěšné, ale jakmile neuspěje, přebírá iniciativu obránce. Přibyly taky podrobnější manévry (úhyb, lest apod.), zranění se určuje samostatně podle zásahových lokací, konkrétní zranění dávají specifické postihy, zbroj se postupně poškozuje… Od základu se změnil taky magický systém. Už není založený na předepsaných kouzlech, místo toho hráči vytvářejí vlastní účinky spojením tří runových kamenů, které reprezentují živly nebo témata (oheň, tělo, zrak…), přičemž záleží i na jejich pořadí.

Hru vytvořila společně vydavatelství Droemer Knaur se Schmidt Spiele a důvodem k jejímu vzniku byla skutečnost, že Droemer Knaur měl skladem 8000 sad runových kamenů a potřeboval je nějak upotřebit. Hra vyšla ve dvou krabicových sadách, Schwertmeister – Set 1 (1987) a Das Fest der Schwertmeister – Set 2 (1988), z nichž obě obsahovala pravidla a sešit s připraveným dobrodružstvím. První sada navíc obsahovala i runové kameny, zatímco druhá rozváděla svět Tharun. Nakladatelství Schmidt Spiele ale nemělo chuť hru ani svět dál rozvíjet, takže tím ediční řada skončila.

Svět Tharun byl později oživen příručkou světa Die Welt der Schwertmeister (2013) a adaptací Wege nach Tharun (2015) pro 4,1. edici Das Schwarze Auge (2006).

Das Schwarze Auge je německé fantasy RPG s tradiční orientací na dobrodruhy, kteří se toulají světem, prozkoumávají rozvaliny, bojují s nestvůrami, řeší záhady a hledají poklady. Je zasazené do herního světa Aventurien. Tato třetí edice navazuje na druhou edici Das Schwarze Auge (1988) a základní pravidla hry zachovává stejná, ale dál je rozvíjí do komplexity, především v možnostech hráčských postav a v mechanikách některých vybraných aktivit.

Novým důrazem je snaha dát dobrodruhům jasnější identitu v herním světě. Postavy jsou stále definované archetypem, který určuje jejich speciální schopnosti a vyjadřuje obecnou kulturu i povolání, ale archetypů je na výběr víc (např. voják, iluzionistický šarlatán, amazonka, trpaslík, lesní elf…). V průběhu hry sbírají hrdinové zkušenosti a postupují na vyšší úrovně, čímž se jim zlepšují schopnosti. Větší pozornost dostává jejich společenský původ, výchova a výcvik (např. život na válečnické akademii nebo v kouzelnické škole). Pět základních číselných vlastností se rozrostlo na sedm; a sedm je taky „slabin“ (pověrčivost, strach z výšky, klaustrofobie, chamtivost, strach z mrtvých, zvědavost, prchlivost) – ty jsou rovněž vyjádřené číselně, dá se na ně házet stejně jako na vlastnosti, a když hod uspěje, musí se příslušná slabost projevit na chování. Spolu se zavedením nových vlastností a slabin se změnilo i přiřazení toho, které činnosti jsou ovlivňovány kterými.

Vyhodnocování zůstává stejné jako v druhé edici – jednoduché hody jsou založené na podhazování vlastnosti/slabiny jednou dvacetistěnnou kostkou, podrobnější aktivity ale využívají dovedností systém. Ten nově rozlišuje výrazně víc dovedností. Při příslušných činnostech hodí hráč třemi kostkami a snaží se podhodit hned tři určené vlastnosti – činnost uspěje jen v případě, že se podaří všechny tři hody. Hodnota příslušné dovednosti mu pak dává k dispozici určitý počet „bodů“, které může rozdělit mezi jednotlivé hody a případný rozdíl mezi hodem a hodnotou vlastnosti tím vykompenzovat.

Magický systém je pořád založený na sesílání konkrétních kouzel utrácením bodů „astrální energie“, přičemž kouzla fungují stejně jako dovednosti – každé kouzlo má číselnou hodnotu vyjadřující, nakolik ho postava ovládá, a při jeho seslání probíhá standardní série tří hodů. Souboj stejně jako dřív pracuje se samostatnými hody na zásah a na odrážení, přičemž zbroj tlumí utržené zranění, ale zachází do větších detailů. Nově se například rozlišují odlišné hodnoty zbraní pro útok a odrážení, jejichž porovnání se soupeřovou zbraní upravuje hráčovy šance na úspěch.

Nová pravidla rozlišují podrobné vlastnosti zbraní a přiřazují jim konkrétní šance na útok a odrážení, přibyla taky volitelná pravidla všelijakých manévrů, jízdního boje a podrobnějších zranění.

Ediční linie třetí edice začala nezvykle, vydáním rozšíření Mit Mantel, Schwert und Zauberstab (1992), které popisuje rozšířené možnosti hráčských postav a změněná pravidla, aby hráči mohli „upgradovat“ druhou edici na tu třetí. Základní pravidla vyšla až v následujícím roce v krabici Abenteuer Basis-Spiel: Die Helden des Schwarzen Auges (1993). Rozšíření Götter, Magier und Geweihte (1994) přineslo podrobnější pravidla magie a náboženství. Hra byla podporována četnou řadou dalších doplňků a dobrodružství, které především rozvíjely svět Aventurien a posouvaly jeho oficiální historii, například v rámci rozsáhlé kampaně Die Sieben Gezeichneten (1994–1999).

V roce 1997 zbankrotoval původní vydavatel Schmidt Spiele, a hra se tak dostala do rukou svých tvůrců a jejich vlastního nakladatelství FanPro. To vypracovalo čtvrtou edici Das Schwarze Auge (2001).

Ještě později získalo práva nakladatelství Ulisses Spiele a vydalo soubornou „retro“ reedici základních pravidel Die Helden mit Mantel, Schwert und Zauberstab (2024).

Trinity je sci-fi hra zasazená do nedaleké budoucnosti lidstva, první z trilogie her odehrávajících se ve fikčním světě Trinity Universe. Původně vyšla pod názvem ÆON, ale kvůli sporu o ochrannou známku s animovaným seriálem Æon Flux byla záhy přejmenována. Píše se rok 2120 a lidstvo se vzpamatovává z války proti „Aberrantům“ – superlidem, kteří přerostli v monstra, uprchli ze Země, ale teď se vracejí. Velké části planety jsou zdevastované, svět vedou dříve sekundární mocnosti jako Čína, Brazílie nebo Spojené africké národy. Lidstvo kolonizovalo přilehlý vesmír, ovládá biotechnologie a zkoumá psioniku. Hráči představují „psiony“, lidi s psychickými schopnostmi obvykle pracující pro mezinárodní organizaci Æon Trinity. Jejich úkolem je především bránit lidstvo, ale zároveň se zaplétají do politických intrik, korporátní špionáže, vojenských operací, prozkoumávají vesmír, vypravují se ke ztraceným koloniím nebo se setkávají s mimozemskými civilizacemi.

Hra je postavená na lehce revidovaném systému Storyteller, známém z herní rodiny World of Darkness. Jde o klasický dovednostní systém, ve kterém si hráči rozdělí body do devíti základních vlastností, související sady dovedností a speciálních psionických schopností. Většina akcí se vyhodnocuje poolem desetistěnných kostek, kdy hráč sečte příslušnou vlastnost a dovednost, hodí tolika kostkami a počítá, kolik mu padlo „úspěchů“ – tj. kolik kostek dorovnalo nebo překonalo cílové číslo. Inovací v Trinity, kterou odsud převzaly i některé pozdější hry založené na Storytelleru, je, že cílové číslo je teď fixně určené jako 7. (V dřívějších hrách ho určoval vypravěč, což vedlo k velké nepředvídatelnosti výsledků.) Obtížnější akce jednoduše vyžadují víc úspěchů.

Každá hráčská postava ovládá některou ze šesti psionických „disciplín“, jako je telepatie, léčení nebo manipulace technologickými zařízeními. Ty jsou spojené s konkrétními „řády“, které je vyučují, byť postavy do nich nemusejí nutně patřit. V jednotlivých disciplínách se postavám zpřístupňují různé mimořádné schopnosti, a navíc se každá disciplína dál větví na tři cesty, takže se postavy můžou specializovat. K aktivování schopností slouží omezená měna „Psi bodů“.

Hra vyšla v jedné základní příručce, další doplňky pak rozváděly popis jednotlivých psionických řádů a herních oblastí, zatímco publikované kampaně posouvaly kanonický příběh světa („metaplot“). Už v roce 2001 ale byla herní řada kvůli nedostatečným prodejům ukončena. Mezitím vyšly i další dvě hry zasazené do světa Trinity Universe – superhrdinský prequel Aberrant (1999) a pulpový prequel Adventure! (2001).

Existují i pozdější edice. Trinity d20 (2004) konvertuje hru do enginu d20, zatímco Trinity Continuum: Æon (2019) od Onyx Path Publishing ji adaptuje do enginu Storypath System, a navíc upravuje reálie světa.

Aberrant je superhrdinská hra zasazená do alternativní blízké budoucnosti roku 2008, druhá z trilogie her zasazených do fikčního světa Trinity Universe. Slouží jako prequel ke sci-fi hře Trinity (1997). Hráči v ní představují „novy“, jedince obdařené schopností manipulovat kvantovými silami, což se projevuje ve formě superschopností. Deset let po jejich veřejném odhalení proměnila existence superhrdinů lidskou společnost, vědu i politiku. Nadlidé teď slouží jako dobročinní hrdinové, vládní zmocněnci, korporátní agenti, žoldáci i baviči. Hra se točí okolo konfliktu mezi jejich nadlidskou povahou a běžným lidstvem. Ostatně mnohé „novy“ se časem pokřiví a začnou lidem škodit.

Herní prostředí pracuje s různými frakcemi. Zdánlivě altruistická organizace Projekt Utopie usiluje o spolupráci lidí s novami pro dobro světa. Titulní „aberranti“ jsou skupina odpadlíků, kteří vyšetřují možnou konspiraci v Utopii. Hnutí Teragen považuje novy za samostatný druh, na který se nevztahují lidské zákony. A v pozadí působí stinná organizace Direktiva, ovládaná několika velmocemi. Hráčské postavy můžou podpořit kteroukoli z těchto frakcí a zaplétat se do jejich mocenských her.

Hra používá systém Storyteller ve formě, v jaké byl představen v jejím předchůdci Trinity (1997). Postavy se ale netradičně tvoří ve dvou fázích. V té první hráči vytvoří běžný lidský základ a rozdělí si body mezi standardních devět základních vlastností a přidruženou sadu dovedností. Při většině vyhodnocování se sečte vybraná vlastnost s dovedností a hráč hodí tolika desetistěnnými kostkami, přičemž každá hodnota 7 a víc se počítá jako úspěch. Obtížné akce vyžadují úspěchů víc.

Následně si hráči za samostatnou zásobu bodů nakupují superhrdinské schopnosti, jako nadlidskou sílu nebo inteligenci, let, telepatii, energetické výboje a mnohé další. K aktivaci mnohých schopností je potřeba utrácet „kvantové body“, které se pozvolna obnovují časem. S používáním superschopností se ovšem pojí riziko „poskvrny“ (taint). Tu hráči jednak můžou přijmout dobrovolně, aby si vybranou schopnost mohli pořídit levněji, a jednak poskvrnu získávají při riskantním nadužívání schopností. Jak její úroveň stoupá, vyvíjejí si postavy psychické i fyzické odchylky („aberace“), přicházejí o lidskost a můžou se nakonec úplně vymknout z hráčovy kontroly. Co se stane, když se takhle vymknou mnohé novy a začnou válčit s lidmi, popisuje hra Trinity (1997).

Jediná základní příručka byla následována skromnou ediční řadou doplňků, které rozšiřují možnosti postav nebo popisují jednotlivé frakce a posouvají kanonický příběh („metaplot“). Pro nízké prodeje ale byla hra v roce 2002 opuštěna.

Později vyšla konverze Aberrant d20 (2004) převádějící hru do enginu d20. Ještě později zakoupilo hru nakladatelství Onyx Path Publishing, které připravilo verzi Trinity Continuum: Aberrant (2021) jako rozšíření pro svou hru Trinity Continuum (2019).

Adventure! s podtitulem Tales of the Aeon Society je pulpová dobrodružná hra zasazená do alternativního roku 1924. Jako třetí hra zasazená do světa Trinity Universe slouží jako prequel k hrám Aberrant (1999) a Trinity (1997). Nedávný katastrofální experiment vypustil do světa „tellurickou energii“ a ta způsobila příchod lidí obdařených mimořádnými schopnostmi, tzv. „inspirovaných“. Hráči v roli takto nadaných průzkumníků, vyšetřovatelů, vynálezců nebo jiných neobyčejných jedinců bojují proti zločineckým padouchům a šíleným vědcům, případně odhalují záhady ztracených civilizací. Dobrodružství se často točí kolem mezinárodní organizace Æon Society, která usiluje o průzkum světa a využívání nových darů pro dobro lidstva.

Hra používá systém Storyteller ve formě, v jaké byl představen v jejím předchůdci Trinity (1997). Jde o tradiční dovednostní systém, ve kterém si hráči rozdělí přidělený počet bodů mezi hodnoty devíti základních vlastností a sadu dovedností. Při většině vyhodnocování se sečte vybraná vlastnost s dovedností a hráč hodí tolika desetistěnnými kostkami, přičemž každá hodnota 7 a víc se počítá jako úspěch. Obtížné akce vyžadují úspěchů víc. Nadto mají hráčské postavy určité speciální schopnosti závisející na tom, který ze tří základních typů pro ně hráči zvolí: „hazardéři“ (daredevils) jsou obyčejní lidé spoléhající na zkušenost a štěstí, „mesmeristi“ vládnou psychickými silami jako hypnózou a telekinezí, „neoblomní“ (stalwarts) mají nadlidské schopnosti jako ohromnou sílu nebo rychlou regeneraci. Dalším bodovým nákupem si hráči ve svém typu nakoupí speciální schopnosti zvané „knacks“.

Ústřední mechanikou jsou body „inspirace“, které hráči získávají odpočinkem nebo jako odměnu za hrdinské a zábavné akce. Pak je utrácejí k aktivování mnoha svých schopností, ke zdvojnásobení počtu kostek na jednu situaci, případně ke krátkému převzetí vypravěčské role a popsání „dramatického twistu“ (jako je objevení skryté únikové cesty nebo nalezení rezervního padáku). Hra má dokonce i takové prvky jako jsou „cliffhangery“, kdy hráč může na začátku nového sezení utratit určitý počte bodů inspirace a popsat, jak jeho postava přežila zdánlivou smrt na konci sezení předešlého.

Jelikož trilogie her zasazených do světa Trinity Universe nebyla příliš finančně úspěšná, hra byla už od začátku plánována jako jediná kniha, která nebude dál podporována – a to se taky stalo. Dočkala se ale pozdější konverze Adventure! d20 (2004), která ji převedla do enginu d20. Ještě později zakoupilo hru nakladatelství Onyx Path Publishing, které připravilo verzi Trinity Continuum: Adventure! (2023) jako rozšíření pro svou hru Trinity Continuum (2019).

The Boy King je 290stránkový doplněk pro šestou edici Pendragonu (2024), přinášející materiály pro rozsáhlou kampaň odehrávající se v artušovské Británii mezi lety 510 a 528. Jde o první svazek vícedílné kampaně The Great Pendragon Campaign pro šestou edici, která je sama rozsáhlým přepracováním předchozí The Great Pendragon Campaign (2006) určené pro pátou edici Pendragonu (2005). Zatímco předchozí verze měla podobu jedné masivní knihy, revidovaná kampaň pro šestou edici rozděluje materiály do několika samostatných svazků rozdělených podle historických období. Dají se hrát samostatně i spojit do jedné vícegenerační ságy.

Tento svazek začíná v okamžiku, kdy mladý Artuš vytáhne meč z kamene a ujme se britského trůnu. Kniha se dělí na dvě dílčí období. Období „krále chlapce“ (510–518) vévodí občanská válka o britský trůn a vzdorování saské invazi, zatímco v „období dobývání“ (519–528) Artuš konsoliduje svoji vládu a vyráží na válečná tažení do zahraničí, například válčit proti Římanům do samotné Itálie. Hráči představují mladé rytíře ve službách hraběte ze Salisbury, spolu s nímž nebo na jehož popud cestují světem, účastní se bitev a zažívají různé významné události. Postupem let se mozaikovitě odvíjejí příběhy významných osobností, jako jsou mimo samotného Artuše třeba Morgana le Fay, Guenevera, sir Lancelot a další.

Kniha nemá podobu tradičního herního scénáře nebo „příběhu“, představuje spíš mozaiku různých materiálů. Pro každý rok nabízí přehled významných událostí, dvorské drby a několik konkrétních situací rozesetých do celého roku – často jde o bitvy, turnaje, hostiny, dvorní jednání, konfrontace, rychlá minidobrodružství a náměty na další zápletky. Do některých roků jsou umístěná obsáhlejší dobrodružství, další může vypravěč umístit dle libosti. Postupem času se ve zrychlené chronologii proměňují technologie, takže jednotlivá období přinášejí nové vybavení, druhy koní nebo nové nepřátelské jednotky do bitev.

Velká část materiálů čerpá z díla Grega Stafforda, především předchozí verze kampaně The Great Pendragon Campaign (2006) a jejího předchůdce The Boy King (1991). V nové edici jsou různě doplněné, revidované, upravené.

Přílohy

Boy King 1.webp (499.67 KiB)


(Click on the image to see it full size.)
Boy King 2.webp (480.11 KiB)


(Click on the image to see it full size.)
Boy King 3.webp (389.91 KiB)


(Click on the image to see it full size.)

Vampire: The Dark Ages je hra v žánru gotického hororu, ve které se hráči stanou upíry ve středověké Evropě roku 1197. Jde o samostatnou adaptaci Vampire: The Masquerade (1991) do staršího historického období ve stejném Světě temnoty. Stejně jako její předchůdce klade hra důraz na sociální zápletky, politiku, intrikaření, ale i náboženství a otázky morálky, jako zatracení nebo vykoupení.

Hra má propracované reálie fiktivního světa. Ještě nevznikly organizace Camarilla, Sabbat, místo toho se upírská společnost točí okolo místních vládců a klanových vazeb. Upíři mají značnou moc a na rozdíl od moderní varianty hry o nich lidé mnohdy vědí nebo aspoň tuší, protože města jsou mnohem menší a skrýt aktivity je těžší. Jejich společnost se dělí na 13 hlavních klanů, přičemž mnohé známé se tu objevují v lehce odlišných rolích – například klan Brujah je tvořen válečníky-filozofy, Ventrue jsou šlechta a rytíři, významnou roli mají i učenci zabývající se smrtí Cappadočtí, kteří ještě nebyli svrženi klanem Giovanni (jak pojednává kampaň Giovanni Chronicles). Konflikty se točí kolem víry, feudálních povinností i sporů o to, jaká je vlastně povaha upírské kletby. K nepřátelům se kromě jiných upírů řadí i zástupci církve vládnoucí silou víry a vlkodlaci řádící v divočině.

Herní engine Storyteller je převzatý z Vampire: The Masquerade (1991) v podobě, která je v základu stejná. Hráči si rozdělí body mezi devět základních vlastností a širší sadu dovedností, k většině vyhodnocování se používají pooly desetistěnných kostek. Upíři mají v závislosti na svém klanu určitou sadu speciálních schopností zvaných „disciplíny“, za jejichž používání často musejí utrácet „body krve“. Ty pak získávají pitím krve smrtelníků. Zůstává i metaherní měna „bodů vůle“, kterými hráči můžou vylepšovat výsledky hodů nebo aktivovat různé drobné výhody. Středověká adaptace má ovšem obměněný výběr schopností i disciplín.

Novinkou jsou etické kodexy zvané „cesty“, připomínající lidskost z původní hry. Ty vyjadřují hodnoty, které jsou základem světonázoru postavy a pomáhají jí překonat její vnitřní „zvíře“. Jde například o cestu lidskosti, tedy dodržování společenských morálních norem, aristokratickou cestu rytířství nebo náboženskou cestu nebe. Každý upír si volí jednu cestu, její dodržování vyjadřuje číselná hodnota od 0 do 10. Každá cesta má vlastní seznam hříchů a přečinů, které její hodnotu snižují. S klesající hodnotou může upír postupně degenerovat, až ho při poklesu na 0 plně ovládne zvíře.

Hra vyšla v jedné 288stránkové základní příručce, následovala ji vlastní ediční řada regionálních průvodců, klanových příruček i připravených dobrodružství. Později na ni navázala druhá edice s pozměněným názvem, Dark Ages: Vampire (2002), která posouvá reálie světa do roku 1230, a ještě později třetí edice Vampire: The Dark Ages 20th Anniversary Edition (2015), posouvající reálie do roku 1242.

Werewolf: The Wild West je hororová hra za vlkodlaky odehrávající se na pohraničí amerického divokého západu v 19. století. Jde o samostatnou adaptaci hry Werewolf: The Apocalypse (1992) do staršího historického období ve stejném Světě temnoty. Hráči v ní představují vlkodlaky, kteří se sdružují do smeček, cestují mezi fyzickým a duchovním světem a především brání „Čisté země“ (Ameriku) před zkažeností. Na pozadí osidlování, sporů o území a nastupující industrializace vyšetřují nadpřirozené hrozby a bojují proti různým netvorům.

Herní svět vykresluje prostředí kolonizované Ameriky. Vlkodlaci se dělí do stejných třináct kmenů jako v původní hře, ale jejich vzájemné vztahy se liší. Evropští vlkodlaci Garou zápolí o teritorium s domorodými Uktena a Wendigo, zatímco Železní jezdci si oblíbili železnice a duchy lokomotiv. Jejich vzájemné spory je oslabují v boji proti společným hrozbám, mezi které patří i mocný nepřítel nazývaný Požírač bouří – zlovolný duch šířící zkázu ze spirituálního světa Umbra.

Herní engine Storyteller je převzatý z Werewolf: The Apocalypse (1992) v podobě, která je v základu stejná. Hráči si rozdělí body mezi devět základních vlastností a širší sadu dovedností, k většině vyhodnocování se používají pooly desetistěnných kostek. Vlkodlaci mají speciální schopnosti odvozené od jejich plemena, kmene a „auspicie“ (fáze měsíce při narození). Vlkodlaci můžou volně přecházet mezi pěti podobami, od člověka přes hybridní bojové formy až po vlka. Hráči mají k dispozici „body vzteku“, za které si můžou aktivovat různé výhody, ale zároveň můžou dočasně přijít o kontrolu nad postavou. Zůstaly i „body gnóze“ reprezentující napojení na duchovní svět, které se dají utrácet při jednání s duchy nebo k aktivaci některých schopností. To vše je stejné – adaptace především mění konkrétní dovednosti a schopnosti, seznamy vybavení a jiná dílčí pravidla tak, aby lépe sedla do westernového prostředí.

Kvůli nevalnému úspěchu a tehdejším finančním obtížím nakladatelství White Wolf se hra dočkala jen skromné řady dalších doplňků a na rozdíl od většiny jiných her z řady World of Darkness nevznikla žádná její další edice. Existuje ale pozdější rozšíření Wyld West Expansion Pack (2014), které ji umožňuje „zkonvertovat“ do Werewolf: The Apocalypse 20th Anniversary Edition (2013).

Mage: The Sorcerers Crusade je historizující hororová hra zasazená do renesanční Evropy patnáctého a raně šestnáctého století. Jde o samostatnou adaptaci hry Mage: The Ascension (1993) do staršího historického období ve stejném Světě temnoty. Podobně jako v původní hře se hráči stanou všelijakými čaroději, kouzelníky, alchymisty a vizionáři, kteří pátrají po okultních znalostech, prozkoumávají nadpřirozené sféry existence a zaplétají se do politických intrik, magických válek i náboženské perzekuce.

Detailní herní svět stojí na předpokladu, že realita není objektivně daná, ale vzniká konsenzem. Skutečností se stává to, co lidstvo za skutečnost kolektivně považuje – ovšem mágové dokážou realitu přímo přetvářet. Ústředním konfliktem je „válka o vzestup“. Tradicionalistické magické školy se roku 1466 semkly do Rady devíti mystických tradic a zápolí s technokratickým Řádem rozumu, který chce spojit okultní nauky s vědou, obchodem, technologií a objevitelstvím. Hráči se můžou přidat k oběma stranám a zapojit se do sporů o to, jak by lidstvo mělo chápat a utvářet realitu. Čekají je ale i přízemnější spory s konkurenty, lovy na čarodějnice nebo boj s démonickými silami.

Herní engine Storyteller je převzatý z Mage: The Ascension (1993) v podobě, která je v základu stejná. Hráči si rozdělí body mezi devět základních vlastností, širší sadu dovedností a několik číselných ukazatelů souvisejících s magií, k většině vyhodnocování se používají pooly desetistěnných kostek. Hlavní je subsystém magie, ve kterém mají postavy číselné hodnoty v devíti magických „sférách“ vyjadřujících vládu nad příslušnou stránkou reality (jako je mysl, hmota, entropie, čas…). Konkrétní hodnoty definují, co přesně postava dokáže ovládat, ale jinak si hráči přesné účinky kouzel vymýšlejí sami, přičemž kombinováním různých sfér můžou dosáhnout komplexnějších projevů.

Platí princip, že relativně nenápadné a uvěřitelné kouzelné účinky jsou bezpečné, zatímco ty zjevně magické nebo nadpřirozené narušují všeobecnou představu o realitě a můžou se vymstít. Hlavní změnou v téhle adaptaci je pak to, které účinky konkrétně jsou považovány za přijatelné – to, co se jeví jako následek lidového zaříkadla nebo božského zázraku, pozornost nevzbudí, zatímco létající stroj může působit nemožně. Příliš nápadná nebo nepodařená kouzla pak zvyšují ukazatel „metly“ (scourge), který v téhle verzi nahrazuje „paradox“ z původní hry. Ten k běžným hodům na kouzlení přidává určitý počet „kostek štěstí“, které můžou způsobovat přínosné i škodlivé účinky navíc – vysoká hodnota „metly“ tak činí magii nebezpečnější a nevyzpytatelnější.

Kvůli nevalnému úspěchu a tehdejším finančním obtížím nakladatelství White Wolf se hra dočkala jen skromné řady dalších doplňků a na rozdíl od většiny jiných her z řady World of Darkness nevyšla žádná její další edice.

Red Dragon's Tale: A LEGO Adventure je 20stránkové dobrodružství určené pro postavy na 5. úrovni v páté edici Dungeons & Dragons (2014), koncipované jako crossover se stavebnicemi LEGO. Lineární dobrodružství o ukradeném dračím vejci si lze zahrát po sestavení stavebnice Dungeons & Dragons: Red Dragon's Tale (Ideas 21348). Hráči v něm s pomocí figurek postupně procházejí různými místy v sestavené stavebnici a řeší rozmanité dobrodružné situace. Zatímco celá struktura dobrodružství je lineární a pořadí průchodu je v zásadě dané, jednotlivé dílčí situace jsou celkem rozmanité a umožňují hráčům aplikovat různá řešení a hledat různé cesty do další lokace. Sestavený set taky obsahuje několik tajných skrýší, pastí nebo pokladů, které jsou mechanicky funkční součástí hry.

Dokument s dobrodružstvím obsahuje i volitelné pokyny pro odehrání bez pravidel Dungeons & Dragons, kdy hráči k vyhodnocování a sledování stavu hrdinů používají přímo jednotlivé minifigurky a jejich vybavení.

1. Všeobecne k svetu Lorwyn-Shadowmoor
2. Kithkini Lorwynu
3. Kithkini Shadowmooru
4. Kithkini v čase Eclipsed
5. Merrowovia Lorwynu
6. Merrowovia Shadowmooru
7. Merrowovia v čase Eclipsed
8. Ako na to - D&D v svete Lorwyn-Shadowmoor
9. Ako na to - kithkini

In the 1990s, before most of us had heard the word "blog," players and referees all over the world were writing monsters for AD&D and giving them away on Usenet, mailing lists, FTP sites and fan pages. Nobody paid them. They did it because that's what the hobby was back then: a lot of people building things for each other and handing them over for free.

Most of that work is gone now. Sites went dark, archives broke, and author names fell off files that got forwarded one too many times. About eleven years ago a creature I loved disappeared along with the site that hosted it, and I decided to save what was left.

This is the result: 837 monsters, gathered from the old netbooks, wikis and forums, and rebuilt for AD&D 2nd Edition.

What's inside

• 837 monster sheets, each on a consistent Monstrous Manual–style page, with a box for running it under 1st Edition rules.
• THAC0 and experience checked against the Dungeon Master's Guide tables. Any value the original creator didn't give is marked with a dagger (†), so you always know which numbers are theirs.
• Eight templates in Part Two for turning ordinary creatures into giant, dire, legendary, ghostly and stranger versions.
• Making Monsters in Part Three: an annotated sheet that explains every field, and a blank sheet to print and fill.
• Every custom ability and spell written up in full in Part Four.
• An index by environment and by recommended campaign setting, sorted by Hit Dice, so you can find the right threat for where your party is.
• A credits list naming the 111 creators I could trace, with every one of their monsters.
• A fully linked PDF: every page reference, index entry and letter tab is clickable, and the bookmarks list every monster.

Old-School Essentials, zkráceně OSE (česky vyšlo pod stejným názvem), původním názvem B/X Essentials, je klasická fantasy dobrodružná hra, ve které hráči prozkoumávají podzemí, divoké krajiny a jiná nebezpečná místa, kde konfrontují nestvůry, vyhýbají se pastem, vypořádávají se s všelijakými nástrahami a snaží se získávat poklady. Jedná se o „retroklon“ starých edic Dungeons & Dragons – tedy hru, která vesměs přesně kopíruje jejich pravidla, ale podává je jinými slovy v upraveném formátu. Pravidla původně roztroušená v různých starých příručkách reviduje, přepisuje jejich text do jednodušší podoby a řadí je tak, aby jejich použití při hře bylo co nejjednodušší. Old-School Essentials primárně kopírují Basic Dungeons and Dragons ve variantě B/X (1981), ale obsahují i prvky převzaté z první edice Advanced Dungeons & Dragons (1978).

Hra je založená především na průzkumu dobrodružných lokací, které si vypravěč připraví před hrou, zakreslí jejich mapu, rozmístí do ní nestvůry a všelijaké nástrahy. Hráči mapu postupně prozkoumávají, řeší jednotlivé překážky a záhady, ale především se snaží nacházet poklady, často dobře střežené nebo ukryté – právě poklady jsou totiž jakýmsi „ukazatelem skóre“. Za jejich vynášení do bezpečí dostávají postavy „body zkušeností“, které jim umožňují postupovat na další „úrovně“ moci a tím se zlepšovat.

Samotné postavy jsou mechanicky určené tradiční šesticí základních vlastností. Hráči jim samostatně vyberou jednu z deseti ras (člověk, půlčík, gnóm, drow…) a jedno ze třinácti povolání (akrobat, druid, hraničář, kouzelník, rytíř…), ale alternativně se můžou rozhodnout i pro archetypální „povolání“ vyjadřující rasu i povolání zároveň (např. „povolání“ elfa nebo trpaslíka…). Rasy dávají postavám určité drobné výhody a omezují výběr povolání, ale je to především povolání, co postavu určuje – právě z něj plynou postavě její speciální schopnosti, které se v průběhu hry dál zlepšují postupováním na vyšší úrovně. Hra nemá jednotný vyhodnocovací systém, pro různé aktivity předepisuje různá pravidla, subsystémy a „minihry“, všechny jsou ale relativně jednoduché, často založené na jediném hodu kostkou. Při průzkumu herních map se například měří rychlost pohybu, postavám ubývají zdroje (např. pochodně), vyprchávají časované účinky kouzel, vypravěč měří uplynulý čas a spolu s tím hází na náhodná setkání s potulnými nestvůrami. Hráčské postavy si můžou najímat různé pomocníky nebo žoldáky a velet jim v boji, při setkání s nestvůrami nebo jinými postavami se náhodně určuje jejich reakce, při konfliktech se zohledňuje morálka protivníků i najatých žoldáků, takže ti se můžou vzdát nebo ustoupit… Kombinací mnoha jednoduchých, zato početných pravidel a subsystémů vzniká komplexní, vysoce procedurální hra, která často vytváří výsledky nečekané i pro samotného vypravěče.

Výrazným prvkem je systém magie. Kouzlící postavy mají přístup k určitému výběru kouzel v závislosti na svém povolání, z nichž si pak na začátku každého dne připraví jen některá, která budou moct jednorázově seslat. Postupem hry se postavám zpřístupňují vzácnější i mocnější kouzla a dokážou je sesílat ve větším počtu. Hra obsahuje taky pestrý výběr kouzelných předmětů od jednoduchých očarovaných zbraní, přes roztodivné lektvary až po artefakty s komplexními účinky.

Jádro pravidel je v zásadě totožné s Dungeons and Dragons ve verzi B/X (1981), oproti nim hra zavádí jen některá praktická usnadnění – například původní způsob vyhodnocování útoků, pracující se sestupnou třídou zbroje (tj. nižší hodnota je lepší) a vyhledáváním cílového čísla hodu v tabulce, je volitelně možné nahradit intuitivnějším hodem přímo proti vzestupné třídě zbroje (tj. vyšší hodnota je lepší). Hra ale obsahuje četná volitelná pravidla převzatá z první edice Advanced Dungeons & Dragons (1978), například mírnější pravidla zranění a umírání postav, upravené schopnosti některých povolání nebo výrazně lepší dostupnost kouzel u kouzelníků. Ve výsledku tak není čistým klonem žádné konkrétní verze Dungeons & Dragons, ale spíš jakýmsi výběrem prvků z různých variant.

V současné verzi tvoří základní pravidla dvojice příruček: hráčská Player's Book (2026) a vypravěčská Referee's Book (2026). V minulosti ale hra vycházela v různých formátech a verzích, kterých je až nepřehledné množství. Po dlouhou dobu se rozlišovalo mezi základní verzí „Classic Fantasy“ (v češtině vyšlo jako Klasická fantasy) a rozšířenou verzí „Advanced Fantasy“ (v češtině nevyšlo). V roce 2026 bylo rozlišení na dvě verze zrušeno a dál hra vychází už jen pod názvem Old-School Essentials v podobě, která odpovídá dřívější verzi „Advanced“. Základní pravidla jsou vždy prakticky identická, jednotlivé verze se liší množstvím volitelných rozšiřujících pravidel a dodatečných materiálů (povolání, nestvůry, kouzelné předměty…). Kompletní přehled:

• 2017–2018 B/X Essentials: Hra vydaná ještě pod názvem B/X Essentials je čistý retroklon, který pravidly i výběrem kopíruje Dungeons & Dragons ve verzi B/X (1981), takže obsahuje například jen sedm povolání postav, přičemž nelidské kultury jako elfové nebo trpaslíci jsou taky vyjádřené „povoláním“ (nerozlišuje se tedy rasa a povolání). Vyšla v pěti drobných, „modulárních“ základních příručkách: základní pravidla Core Rules (2017), přehled povolání a vybavení Classes and Equipment (2017), přehled kouzel Cleric and Magic-User Spells (2018), bestiář Monsters (2018) a kniha vypravěčských pravidel a pokladů Adventures and Treasures (2018).
• 2019 Classic Fantasy: Hra přejmenována na Old-School Essentials. Přidává první odchylky od předlohy, například zavedení volitelné vzestupné třídy zbroje. Stále ale zůstává velice věrným klonem Dungeons & Dragons ve verzi B/X (1981) a pořád nerozlišuje rasu a povolání. Vyšla ve dvou odlišných fyzických formátech – buď v jedné souborné knize jako Classic Fantasy Rules Tome (2019) (ta vyšla česky jako Klasická fantasy – kniha pravidel, 2022), nebo v krabicové sadě Classic Black Box (2019) obsahující pět drobných samostatných příruček, které zhruba kopírují příručky z let 2017–2019, ale mají lehce reorganizovaný obsah: základní pravidla Old-School Essentials Core Rules (2019), přehled povolání a vybavení Classic Fantasy Genre Rules (2019), přehled kouzel Classic Fantasy Cleric and Magic-User Spells (2019), bestiář Classic Fantasy Monsters (2019) a kniha pokladů Classic Fantasy Treasures (2019). V téhle verzi je k dispozici i volně dostupná ukázka hry v Classic Fantasy Basic Rules (2019) (česky vyšla jako Klasická fantasy – Stručná pravidla, 2022) a hráčská příručka Classic Fantasy Player's Rules Tome (2020), která uvádí všechna pravidla potřebná k hraní postav, bez materiálů určených pro vypravěče.
• 2019–2021 Rozšíření Advanced Fantasy: Postupně vydané příručky zamýšlené jako volitelný doplněk k verzi „Classic“ přidaly materiály z první edice Advanced Dungeons & Dragons (1978). Jsou to kniha Advanced Fantasy Genre Rules (2019), která umožňuje samostatnou volbu rasy a povolání a doplňuje spoustu nových, sborník nových kouzel Advanced Fantasy Druid and Illusionist Spells (2019), bestiář Advanced Fantasy Monsters (2021) a sborník pokladů Advanced Fantasy Treasures (2021).
• 2021 Souborné vydání Classic + Advanced: Dvě souborné knihy Advanced Fantasy Player's Tome (2021) a Advanced Fantasy Referee's Tome (2021) organicky slučují obsah rozšiřujících příruček „Advanced“ se základní variantou „Classic Fantasy“, čímž vzniká jedno ucelené vydání se vším.
• 2023 Reedice Classic i Advanced: Nové krabicové sady Classic Game Set (2023) a Advanced Expansion Set (2023) přinesly stejné materiály opět rozdělené do dílčích příruček, ale v reorganizovaném formátu – některé příručky v obou krabicích byly přejmenovány a obsah se mezi nimi různě popřesouval. Obsah je funkčně stejný, jen se místy změnily doprovodné texty a byly vylepšeny některé formulace. Tentokrát už nebyly jednotlivé příručky dostupné samostatně, ale vždy jen v krabicové sadě.
• 2026 Revidované vydání: Byla oficiálně zrušena verze „Classic“ a hra nově vyšla jen jako dvě základní příručky, hráčská Player's Book (2026) a vypravěčská Referee's Book (2026). Proběhla revize mnoha drobností, přibyla nová volitelná pravidla (např. nové schopnosti některých povolání, mírnější pravidla umírání postav…), kvůli odklonu od licence OGL byly přejmenovány některé nestvůry a kouzelné předměty. Hra taky získala spoustu nových instruktážních textů a příkladů.

Old-School Essentials jsou výrazným zástupcem OSR scény, vychází pro ně nepřeberné množství oficiálních i neoficiálních materiálů. Oficiální rozšíření pravidel jsou spíš vzácná, patří mezi ně hlavně nové povolání The Necromancer (2022) a různé drobné doplňky vycházející v časopise Carcass Crawler, jinak se ale vydavatel zaměřuje hlavně na připravená dobrodružství.

Od hry se oddělila její samostatně hratelná adaptace pro hraní kampaně v začarovaném lese, Dolmenwood (2025).

Přílohy

• zdarma, bez instalace a bez registrace
• hotový hod jde sdílet jako odkaz nebo obrázek, takže když PJ nevěří té přirozené dvacítce, máte důkaz
• dvojitým ťuknutím kostku zamknete a přehodíte jen zbytek
• vlastní kostky a materiály
• historie hodů zůstává jen ve vašem zařízení
• po první návštěvě funguje i offline, což se na chalupě bez signálu hodí

Přílohy

galaxy-dnd-mobile-small.jpg (221.95 KiB)


(Click on the image to see it full size.)

Jerson píše: ↑14. 10. 2026, 12:52 Cigarety? Luxusní zboží, žádné že dělňasové vykouří krabičku denně. Alkohol? Luxus, žádné chlastání po hospodách.

Jerson píše: ↑14. 10. 2026, 12:52 Noviny jako denní tisk, ještě aby se zmuchlané válely po ulicích? Ani náhodou, každá stránka se musí tak čtyřikrát recyklovat, než bude úplně nepoužitelná.

Jerson píše: ↑14. 10. 2026, 12:52 Možná tak jedny pracovní boty na deset let, které bude dělník rok splácet.

Jerson píše: ↑14. 10. 2026, 12:52 Dřevěné bedny? Ani náhodou, všechno dřevo v okolí stovek kilometrů je už dávno pryč.

Jerson píše: ↑14. 10. 2026, 12:52 Soška z pravého dřeva je známka luxusu, mahagonový stůl je věc, která se musí zdědit vedle továrny, protože se už 50 let nedá vyrobit vůbec.

Jerson píše: ↑14. 10. 2026, 12:52 A postavy můžou mít hromadu zbraní z války, ale náboje do nich se dají snadno kontrolovat, protože ve městě budou tak dvě zbrojovky a mimo město nové náboje nikdo nevyrobí, jedině přebíjet staré - takže v postapo Pustině se dá náboji platit, a nové náboje mají cenu zlata, nebo spíše vyšší.

Jerson píše: ↑14. 10. 2026, 12:52 Takže jsem musel připustit dálkové a nákladní vzducholodě, což vyústilo v existenci vzdálenějších zásobovacích osad, a dalších hodně vzdálených velkoměst.

Protože jestli ne - respektive nechceš místo snahy uzásobit město vertikálními farmami prostě předpokládat, že v pustinách něco roste, jen mnohem s menším výnosem, takže jsou to míle a míle řídké kukuřice mezi níž se prohání divoká prasata a... kojoti? ... a existují reální kovbojové, co ženou pohublá stáda mílemi krajiny tam, kde je alespoň trochu trávy... - pak jsi místo Města zítřka vymyslel nové post-apo.

Například, že v pustině něco roste (a žije) jen řídce a prvovýroba znamená živořit. Pak Město přitahuje dělníky, protože je tam líp. Ale na každého dělníka je deset lidí z pustin, žijících roztroušeně po širých polích USA... a zásobujících Město, které jediné dokáže efektivně vyrábět věci.

Bez chlastu a cigaret se ti ten kapitalismus zhroutí nejpozději příští pátek. Jejich absence je ta nejvíc nerealistická věc, kterou jsem zatím četl.

Což je realita dětství mého dědy (Zimní boty si půjčoval od bratra). Ano, bude super to ještě trochu posunout, aby to vyznělo. Splátky na boty jsou super nápad, ale na co si myslíš, že si lidi půjčovali "u žida"? Na boty a zimník se běžně šetřilo roky, ale zase ty boty to vydržely - když sis je nechal po pěti letech znovu podrazit.

To záleží, jak dlouho to "dávno" je. americké domy jsou ze dřeva... Stejně jako ty bedny před krizí

Já mám doma komodu z cedru vyrobenou z koloniálního stolu... Jako ano, bude to větší luxus než dřív, ale luxus to byl vždycky...

Podle mě se ty náboje dají dělat na takovém ručním lisu, potřebuješ ale mít vystřílené nábojnice. Takže spíš nějak chytat ty. A samozřejmě nebudou tak bezchybné, takže se mohou zaseknout... Jinak imho zkušený machr ti na soustruhu vyrobí cokoli, včetně nové nábojnice. Jen to bude stát jako kus zlata

A taky to znamená, že se v pustině nejvíc používají revolvery a opakovací pušky, takže se dost blíží divokému západu.

Paul píše: ↑14. 10. 2026, 16:05Znáš tenhle článek od Breta Devereauxe? Rozebírá tam logistiku v prostředích podobných Mad Maxovi a zrovna u motorek vysvětluje, že představují naprosto neefektivní způsob jak se může skupina nomádů přesouvat.

Protože na jejich území bylo olovo vzácné, uchylovali se k použití jiných materiálů; např. zlata, stříbra nebo podle některých zpráv v extrémních případech i kamenů

Vaarsuvis píše: ↑14. 10. 2026, 17:54 Jak to přežil v settingu ostatní svět? Je možnost pro Město zítřka obchodovat s Tokiem, Rio de Janeirem nebo Prahou?

Markus píše: ↑14. 10. 2026, 18:29Já mám jednoduchý dotaz: A komu tím prospějete?

Markus píše: ↑14. 10. 2026, 19:35 Takže deset sezení se to do hry nedostane a v jedenáctém v tom lepším případě vymyslím něco jako „Kupec řekne, že ten plášť je drahý, protože je z pravého benátského sukna,“ na což se hráči usmějou a řeknou „hmm“ a to je veškerý přínos dvou večerů přípravy pro hru.

Jerson píše: ↑14. 10. 2026, 12:52 Navíc ještě musím vyřešit, co se všemi těmi vzducholoděmi, které v settingu kanonicky mají být, ale které prakticky nemá smysl provozovat ve městě o průměru 12 km.

LokiB píše: ↑15. 10. 2026, 01:38A to nové zlato berou kde, aby nebylo tak vzácné?

Hele, ale dát tam vynalezený postup/materiál, který udělá vodíkové vzducholodě bezpečnými, není tak těžké.

Stejně jako není neuvěřitelné laciné pěstování speciálního vyšlechtěného a upraveného rychlerostoucího dřeva na podobné bázi, jako se pěstují žampiony podzemí. Na kilometru čtverečním, kde potřebuješ jen hlínu, závlahu a "speciální houby v mikroskopickém množství", vypěstuješ tuny takového dřeva za pár měsíců. A důležité je, že strom si nebere na to dřevo ani moc živit z půdy, všechno to dřevo je jen vychytaný uhlí z atmosféry (a když budeš mít ve vzduchu více CO2, tak se ti stromy budou pěstovat lépe).

Nové náboje? Beznábojnicové střelivo existovalo již za WWII ... ale mělo velké problémy, proto se neujalo. Ovšem ty problémy je možné novými materiály a postupy eliminovat. I dnes se na něm pracuje, a průlom je možná nedaleko.

Jerson píše: ↑15. 10. 2026, 01:08 Potřebovali řešit světlo, a dva mají svítilny na baterky - ale až jim dojdou, tak v Podměstí si je nepořídí, tam všichni používají buď svítilny s dynamem, které jsou hlučné a musí se pořád mačkat, a nebo petrolejky.

Zase jsem nechtěl, aby bylo město existenčně závislé na dovozu z Pustiny, protože pak by bylo strašně snadno vydíratelné, a každý výpadek produkce by se hned projevil.

LokiB píše: ↑15. 10. 2026, 15:11 Na tomhle je pěkně vidět Jersone tvůj přístup.
Když čteš návrhy druhých, nad nad nimi vůbec nepřemýšlíš z pohledu "co by to mohlo přinést", ale automaticky "proč jsou špatně". Narozdíl od svých vlastních, které vidíš "proč by mohly fungovat, kdyby se někdo ptal".

Jezus píše: ↑15. 10. 2026, 19:26Ad ta nutnost si pěstovat jídlo, aby nebyli zranitelní kvůli výpadku dodávek... Existují věci jako sýpky (a mrazirenství), takže imho vyjde ekonomičtěji držet zásoby na rok a průběžně jídlo dovážet vlaky z pustin. V případě narušení dodávek pak vyškeš armádu a máš čas zjednat nápravu...

Přeci jen dvoumilionové město nelze obléhat místním warlordem z pustin. Leda by spojil všechen lid pod jedním praporem (a měl pomoc zevnitř co otráví sýpky) a to je zase hezký předmět na hromadu zápletek či celou kampaň.

DarkPhoenix píše: ↑15. 10. 2026, 20:48 Mě teda přišlo točící se město na stožáru uprostřed pustin nerealistický hned. Trochu mě překvapuje, že jsi na to (zrovna Ty) nenarazil už dřív.

Kladu si teda otázku, proč je takovýhle město teda zrovna tam kde je.

Zmiňuješ, že je strašnej problém třeba i s municí, ale to město je postavený na ohromný pohyblivý konstrukci z oceli. Takovou věc nejde přece postavit a udržovat bez nějaký rozvinutýho strojírenství, chemickýho průmyslu a dostupných surovin, ne?

Města jsou závislý na dovozu z venku tak nějak z podstaty. Normálně bych čekal, že kolem nich budou pole, a kus dál nějaký pastviny, který si město takové velikosti bude hlídat profesionální armádou.

Pokud jsem to dobře pochopil, tak je Tomorrow City založený na Los Angeles, což je přímořský město. S mořem se dá taky ledasco vymyslet (rybolov, obchod).

Nebo je to spíš tak, že město pomalu upadá a vylidňuje se? To je taky možnost - pak žije z toho co bylo, ale už se nedokáže udržet při života a všechno se pomalu rozpadá, lidi odcházejí a umírají.

How do we detect AI text, in addition to software designed for the purpose? AI writing has many hallmarks, such as:

• Absolutely perfect grammar and spelling, zero typos.
• A certain present tense breathless style that is relentless.
• Strange but uniform formatting with many lists and many tables.
• Expressions and structure applied meticulously in a way that we have never seen before in any published scenario from any roleplaying company.
• Not-quite-right application of the rules, world lore, or advice to the gamemaster.
• "If not this, then that" syntax.
• A feeling that the scenario has many words but you never quite understand it because it has not been explained by a living gamemaster.
• Layout so neat and published so quickly that it has been exported, not laid out.
• Em dashes, it's always the em dashes, that blameless and useful piece of typography.
• And finally, worst of all: it's dull.

In short: we hate it. It is antithetical to every reason that we all come to the table to play games with each other, to meet characters that we have created or inhabit, and in doing so explore our collective humanity.

• Don't use AI to generate ideas for a scenario. Those festering digital bones will remain visible though to the final publication.
• Don't use AI to revise or check your human text. It will rewrite it into AI-speak. (...)
• Just don't use AI.

York píše: ↑21. 10. 2026, 16:45Takže teď autoři pošlou text na korektury a pak do něj pečlivě zanesou několik chyb, aby bylo všechno ok

sirien píše: ↑21. 10. 2026, 17:57 Tj. mám např. GMovat hru a chci předpřipravený příběh a mám na výběr AI a lidský produkt, proč že bych měl by default upřednostnit ten lidský (pokud mě nezajímá ideologie a etika atd. ale jen herní užitnost) - co přesně tím dostanu navíc? Nebo čemu přesně se tím vlastně vyhnu?

ilgir píše: ↑22. 10. 2026, 07:51 No, zatím jsem se dočetl, že zabanovali 3 AI autory a žádného lidského (ve smyslu false-positive), takže mi to přijde jako 100 % účinnost. Pokud víš o nějakých opačných případech, sem s nimi a já svůj dojem upravím.

Markus píše: ↑22. 10. 2026, 07:29 Loki: ChatGPT 6.0 Sol Work Mode, Extra High. Dostal spoustu vzorových podkladů a ano, strávil jsem odpoledne tím, že jsem mu vysvětloval, co chci, a vytvořil jsem si skill v Markdownu. Stejně je to vesměs k ničemu.* Promiň, ale nemám potřebu ani chuť ti to vysvětlovat, ber to čistě jako osobní názor a zkušenost do diskuze.

LokiB píše: ↑22. 10. 2026, 12:09 Slušně jsem se zeptal, jaký model jsi použil, v jakém nastavení a s jakými podmínkami. Protože bez toho je informace "zkoušel jsem to, ale bylo to naprd" k ničemu. Ve skutečnosti je to horší, není to k ničemu, je to toxické zlo, protože to poskytuje falešné zdání, které si každý může vyložit jak chce, většinou špatně.
Což bych očekával, že pochopíš. Omlouvám se ti, že jsem tě přecenil.

Jezus píše: ↑22. 10. 2026, 14:00

LokiB píše: ↑22. 10. 2026, 02:33 A seriózní dotaz: v jakém modelu to jedeš? GPT-6 Astra v desktop app na ultra effort?
A dáš mu k tomu do projektu všechny potřebný podklady, má to zanalyzovaný, máš k tomu AGENTY a SKILLY?

Markus píše: ↑22. 10. 2026, 07:29 Loki: ChatGPT 6.0 Sol Work Mode, Extra High. Dostal spoustu vzorových podkladů a ano, strávil jsem odpoledne tím, že jsem mu vysvětloval, co chci, a vytvořil jsem si skill v Markdownu. Stejně je to vesměs k ničemu.* Promiň, ale nemám potřebu ani chuť ti to vysvětlovat, ber to čistě jako osobní názor a zkušenost do diskuze.

LokiB píše: ↑22. 10. 2026, 12:09 Slušně jsem se zeptal, jaký model jsi použil, v jakém nastavení a s jakými podmínkami. Protože bez toho je informace "zkoušel jsem to, ale bylo to naprd" k ničemu. Ve skutečnosti je to horší, není to k ničemu, je to toxické zlo, protože to poskytuje falešné zdání, které si každý může vyložit jak chce, většinou špatně.
Což bych očekával, že pochopíš. Omlouvám se ti, že jsem tě přecenil.

TVL, prej seriozní dotaz... slušný bait

A seriózní dotaz: v jakém modelu to jedeš? GPT-6 Astra v desktop app na ultra effort?
A dáš mu k tomu do projektu všechny potřebný podklady, má to zanalyzovaný, máš k tomu AGENTY a SKILLY?

• Fláknu tam těch gnollů třeba 40. To je záměrně velké množství, které se nedá bruteforcovat (mám nějaké intutivní chápání toho, co postavy na jakém levelu zvládnout), tudíž touhle volbou vlastně hráče nutím přistoupit k tomu jinak. Už tímhle prvním krokem uvažuju o nějakém herním balancu a musím operovat s mentálním modelem toho, co družina dokáže.
• Začnu cíleně designovat nějaké cesty, jak by se ti gnollové dali rozebírat po menších částech nebo jak by se dalo plížit kolem. Nakreslím si mapu té vily, promyslím si možné cesty, rozmístím tam různé hlídky a menší skupinky tak, aby zjevné přístupy byly pokryté, ale zároveň se tam pro pozorné nebo nápadité hráče nabízely nějaké míň nápadné cesty, které hlídané nebudou. V tuhle chvíli uvažuju prostorově – představuju jsou, jak jsou prvky rozmístěné v prostoru, jak spolu logicky interagují. A zrovna prostorové uvažování tohohle typu s vazbou na gameplay si myslím, že jazykové modely ani nemají jak napodobit.
• Řekněme, že si připravím třeba tři nejpravděpodobnější cesty. Dejme tam třeba cestu sklepním okýnkem – dejme tam nějakou zrezlou mříž jako hod na sílu nebo zámek jako hod na odemykání, ať se využijou schopnosti postav. Dejme tam cestu po střeše, kde se využije schopnost lezení, ale zajistíme to tam třeba nějakým magickým zámkem, ať se může využít kouzelník nebo nějaké kouzelné předměty. Pro postavy, co to budou chtít zkusit třeba šarmem, tam dáme nějakou... hmm... hlídku lidských žoldáků ve službách gnollů, která nebude apriori nebezpečná a bude se z ní dát něco vymáčknout. Tohle uvažování, kdy si různé herní výzvy mapuju na různé schopnosti postav (a vím, jaké schopnosti postav na tomhle levelu můžou v družině být!), taky asi AI nedá.
• Samozřejmě ty tři cesty jsou jenom nějaká moje interní pomůcka, udělám ten prostor nelineární, aby se mezi nimi dalo volně přecházet a vzít do kudykoli.
• Hlavní výzva má samozřejmě být ta skupina 40 gnollů. Nechci, aby se z toho okamžitě stal hromadný boj, protože to by hráči okamžitě zařvali – tady na pozadí probíhá nějaká úvaha o tom, co je družina schopná zvládnout a co je herně zábavné. Takže kromě rozmístění menších skupin si napíšu třeba nějaký rozpis a pohyby hlídek, schválně udělaný tak, aby tam vznikaly slepá místa, kterými se pozorní hráči můžou protáhnout. Napíšu si nějakou sekvenci stupňujícího se poplachu. Jelikož nechci, aby se při poplachu strhl boj, řekněme, že větší část těch gnollů šoupnu někam bokem a nechám je zaneprázněné, aby jejich zalarmování trvalo nějakou dobu a hráči měli možnost reagovat nebo zdrhnout – pořád uvažuju o tom, co je ve hře zábavné.
• Zatím je to trapně nízkomagické, chtělo by to něco divnějšího. Takže tu sklepní cestu zaplním nějakýma slizama. Do přízemí vily... hmm... řekněme, že gnollové chovají rzivého netvora, kterého můžou v boji vypustit. A schválně ho narafičím do černočerné cely pod nějaké stropní okýnko, aby byla šance, že mu hráči vlezou přímo do pelechu. Tady uvažuju opět o herním prostoru, ale i o žánru a stylizaci.
• Musím rozmístit poklady. Jejich nalezení by mělo být výzva. Dáme tam nějaké zjevné, ale těžko dosažitelné, třeba v atriu vily bude stát primitivní socha gnollího boha, okolo které neustále chodí hlídky, ale bude obklopená spoustou zlatých a stříbrných obětin. To by hráče mohlo zlákat, aby tam šli, a potenciálně na sebe upozornili hlídky. Opět přemýšlím nad gameplayem – vím, jak se poklady chovají ve hře, co to s hráči dělá, vytvářím situace.
• Nějaký poklad by ale měl být skrytý a dosažitelný jen se snahou. Co kdyby gnollové drželi naživu nějakého sluhu z vily, jemuž vyřízli jazyk? Ten sluha bude znát tajné skrýše, ale dostat je z něj bude zapeklitější...

In short: we hate it. It is antithetical to every reason that we all come to the table to play games with each other, to meet characters that we have created or inhabit, and in doing so explore our collective humanity.

• Pôvodný súbor vytlačil Chromium. Vnútri je pôvodná hlavička „Creator: Chromium, Producer: Skia/PDF m141“, názov „Kolébka přílivu“ a čas vzniku 8. 10. 2026 o 20:02 UTC. Verzia m141 je zhruba o rok staršia než aktuálny Chrome. To sedí skôr na zabudovaný headless prehliadač v AI alebo automatizačnom prostredí než na bežný prehliadač autora.
• Tlač prebehla na Linuxe. Kde chýbali znaky, prehliadač siahol po náhradnom písme Liberation Serif. To je typické pre Linux, teda pravdepodobne pre server alebo sandbox, nie pre Windows.
• Údaj „Adobe InDesign 19.0 (Windows)“ nie je pravý. Pripísal ho na koniec súboru nástroj ExifTool (v súbore je značka „%BeginExifToolUpdate“). Skutočný export z InDesignu by vyzeral inak: inak by boli pomenované podmnožiny písiem a chýbala by stopa po Chromiu. Časy 15:48–16:31 navyše chronologicky nesedia s úpravou o 18:52. Niekto teda zámerne prepísal metadáta, aby súbor vyzeral ako zo sádzacieho programu. Motív odtiaľ nevyčítam. * Mojimi slovami je to pokus o podvod.
• Všetko je vektorové, bez jediného rastrového obrázka. „Ručne kreslená“ mapa má okolo 7 400 krivkových segmentov s umelým chvením čiar a popisky písmom Caveat. To je programovo vygenerované SVG s efektom „ručnej“ kresby, nie sken ani kresba v ilustračnom programe.
• Dokument nevznikol spojením viacerých súborov. Všetky štyri strany pochádzajú z jedného tlačového behu (podmnožiny písiem sú pomenované priebežne AAAAAA… až VAAAAA naprieč stranami). Teda išlo o jeden HTML dokument so zalomením na štyri strany A4.
• Ľudské zásahy po vytlačení sú viditeľné. Na 16. 10. o 18:52 je stopa uloženia v PDF editore typu Acrobat (prázdny formulár s písmami Helv/ZaDb a nové podmnožiny písiem s náhodnými menami). Takto prepísané sú: celý bežný text strany 3, päty strán 1, 3 a 4, niekoľko slov na strane 4 vrátane záverečnej vety.

• Typické rysy modelového písania: trojice („Tři vrstvy, tři věky“, „kdy, kudy a za čím“), aforistický záver („Všechno se sem vrací…“), husté vzájomné odkazy a herný systém bez vnútorných rozporov.
• Ingrediencie zo súťaže sú vpletené takmer do každého odseku a zvýraznené. Vyzerá to ako systematické plnenie zadania.
• Text je stlačený telegrafickým štýlom tak, aby presne vyplnil štyri strany. To býva výsledok opakovaného „skráť, aby sa to zmestilo“.
• Čeština je prirodzená a nápady ako „cibule“ vo význame vreckových hodiniek či rýmované zpěvy sú vtipné. Dnešné modely to však zvládnu, takže to ľudského autora nedokazuje. Rovnako štýl nedokazuje ani AI; detektory štýlu sú nespoľahlivé.

kin píše: ↑23. 10. 2026, 10:20Buď to s pomocí ai nikdo nezvládá, nebo se stydí a nepřiznává to.