Storyteller

Storyteller je systém poprvé představený ve hře Vampire: The Masquerade (1991) a posléze používaný herní rodinou World of Darkness i některými dalšími hrami vydavatelství White Wolf. V jádru jde o dovednostní systém, ve kterém jsou postavy obvykle vyjádřené sadou devíti základních vlastností (rozdělených po třech na fyzické, sociální a duševní) a širší sadou dovedností. Při tvorbě postavy si mezi ně hráči rozdělí body a určí tak jejich hodnoty, obvykle na škále až do pěti „teček“, přičemž u každého stupně bývá uvedeno, co zhruba postava dokáže. V závislosti na konkrétní hře pak postavy mívají i další, podobné číselné údaje vyjadřující například jejich zdroje, nadpřirozené schopnosti nebo další aspekty jejich lidství, upírství, vlkodlactví… V rámci hry získávají hráči zkušenostní body, za které si nakupují další „tečky“ v různých údajích.

Ústřední vyhodnocovací mechanika pracuje s hody poolem desetistěnných kostek. Hráč sečte příslušné údaje (obvykle jednu vlastnost a jednu dovednost) a hodí tolika kostkami proti cílovému číslu (např. 7). Každá kostka, na které padne tolik nebo víc, se počítá jako úspěch. Přesný způsob určování obtížnosti se liší v závislosti na konkrétní hře.

• V původní formě systému, používané hrami z klasické řady World of Darkness, určuje obtížnost vypravěč, přičemž výchozí bývá 6. Ke zdárné akci stačí jeden úspěch proti tomuto cílovému číslu, dodatečné úspěchy zlepšují výsledek, každá hozená jednička naopak jeden úspěch zruší. Jednou z výtek k tomuto systému ale bývá, že kvůli proměnlivému počtu kostek a pohyblivé cílové hodnotě je velice těžké odhadnout šanci na úspěch.
• Revidovaná podoba systému, zavedená hrou Trinity (1997), fixuje cílové číslo na hodnotě 7. Náročnější akce pak vyžadují víc než jeden úspěch. Stejný model používá i Exalted (2001), navíc s tou změnou, že hozené desítky se obvykle počítají jako úspěchy dva.

Často se používá metaherní měna „bodů vůle“, jejichž utrácením můžou hráči výsledek vylepšovat nebo aktivovat různé drobné výhody. Boj používá stejné základní principy, ale s různou implementací – v klasických verzích útočník nejdřív hází na útok a následně při úspěchu samostatně na zranění, přičemž obránce hází další hod na jeho utlumení. V pozdějších verzích se implementace lehce liší, např. tlumení zranění je vyjádřené pevnou hodnotou nebo je celý tento proces zjednodušen do jednoho oponovaného hodu. Zranění je vyjádřené stupňujícím se ukazatelem, jehož vyšší stupně dávají postavě čím dál horší postihy.

Na tomhle základu pak jednotlivé hry stavějí další subsystémy pro zvolený žánr a téma. Například upíři mají nadpřirozené schopnosti zvané „disciplíny“ a sledují svůj ukazatel krve, vlkodlaci mají nadpřirozené „dary“ a můžou propadnout běsnění, mágové investují body do znalosti různých magických škol apod.

Celkovou revizí tohoto enginu je systém Storytelling, používaný hrami z rodiny Chronicles of Darkness.