The Skeletons je „meditativní, strukturovaná freeformová hra“ pro 1–6 hráčů. Hráči se v ní ujmou rolí kostlivců, kteří musejí věčně střežit hrobku před vetřelci. Jak čas plyne, hrobka i její strážci se mění a kostlivci si postupně vybavují, kým byli zaživa. Hra se zaměřuje na introspektivní vyprávění a obrací tradiční koncept prolézání dungeonů tím, že hráči hrají za strážce, nikoli za vetřelce. Každé sezení je uzavřený příběh na pár hodin. 

Na začátku si hráči společně vytvoří a nakreslí hrobku, kterou budou jako kostlivci hlídat. Potom si každý vybere jednoho z devíti připravených typů kostlivců. Pravidla neobsahují mechaniky pro řešení konfliktů, místo toho se soustředí na společné vyprávění a rozvoj postav skrze odpovědi na otázky a popisování událostí. V průběhu hry hráči vybírají vetřelce, kteří se do hrobky vypraví, potom popíšou, jak je přemůžou, následně zvolí dalšího vetřelce a tak dále. Každé střetnutí se pojí s nějakými otázkami, které je nutné zodpovědět, a žádá po hráčích, aby k hrobce přikreslili další místnosti nebo prvky. Poslední střetnutí hráči nevyhnutelně prohrají a hra končí.

Palladium Fantasy Role-Playing Game je druhá edice fantasy hry, jejíž první edice se jmenovala lehce odlišně The Palladium Role-Playing Game (1983). Jde o hru v tradičním žánru hrdinské, epické fantasy, v níž hráči představují dobrodruhy toulající se světem. Je zasazená v generickém světě „the Palladium World“, v době deset tisíc let po velké válce mezi elfy a trpaslíky.

Druhá edice je výraznou revizí a rozšířením původní hry. Především aktualizuje její pravidla tak, aby používala aktuální verzi systému Megaversal tak, jak byl prezentován ve hře Rifts (1990) – od vydání původní edice v roce 1983 se totiž systém v mnohém vyvinul a právě hra Rifts ustanovila jeho novou „kanonickou“ podobu, do které pak byly aktualizovány i jiné hry nakladatelství Palladium Books.

Jde o klasický systém, ve kterém jsou postavy definované rasami (těch je 15, včetně lidí, elfů, trpaslíků, ale i méně obvyklých ras jako troglodyti, zlobři, měňavci nebo vlkeni), povoláními (celkem 22, jako voják, zloděj, klerik, mnich, vyvolávač nebo diabolista) a během hry postupují po úrovních. Číselně jsou postavy definované základními vlastnostmi a procentuálně vyjádřenými dovednostmi. Hra má komplexní soubojový systém a magický systém pracující s různými typy magie a psionikou. Novinkou v druhé edici je zavedení nového ukazatele výdrže S.D.C. (Structural Damage Capacity), který reprezentuje schopnost postav odolat újmě bez fyzického zranění. Velkou změnou je taky změna kouzlení z dřívější verze, ve které postavy mohly seslat konkrétní počet kouzel denně, na utrácení magických bodů P.P.E. (Potential Psychic Energy), přičemž kouzlící postavy můžou sesílat jakákoli kouzla, která znají a mají na ně dost P.P.E., bez ohledu na jejich úroveň. Diabolisti se specializují na tvorbu magických symbolů a pastí, zatímco vyvolávači pomocí magických kruhů přivolávají a ovládají mocné bytosti.

Zatímco původní hra neměla vlastní herní svět nad rámec toho, co bylo implicitně přítomné v pravidlech, druhá edice podrobně popisuje svět nazvaný „the Palladium World“, včetně časové osy, geografických informací a popisů různých říší a kultur.

To Serve Her Wintry Hunger je temná pohádková hra, ve které hráči ztvárňují zlomyslné zimní duchy pronásledující člověka ztraceného ve smrtící vánici. Je určená pro jednorázová sezení bez přípravy trvající 1–3 hodiny, účastnit se musí přesně čtyři hráči a jeden moderátor.

Pravidla jsou jednoduchá a zaměřená na vyprávění příběhu. Každý hráč představuje jednoho ze zimních duchů (plamen, chlad, strach, zoufalství) a snaží se, aby oběť podlehla zrovna jeho vlivu. Důležitou součástí hry je formulování kousavých posměšků namířených na ostatní hráče, kteří taky usilují o přízeň své zimní královny Yuki Onny. Mechaniky pracují například s „litováním“ ostatních hráčů, nedílnou součástí hry je taky vystřihování papírové vločky a případná vandalizace papírových vloček ostatních hráčů.

Hra vyšla v roce 2018 v provizorní, tzv. „Ashcan“ edici jako PDF o 30 stranách.

Macross II: The Role-Playing Game je RPG adaptace japonské anime série Super Dimensional Fortress Macross II: Lovers Again. Hráči se vžijí do rolí pilotů mecha strojů v roce 2092, kdy lidstvo čelí nové hrozbě, invazu mimozemské rasy Marduků.

Hra používá systém Megaversal typický pro hry od nakladatelství Palladium Books, což je klasický systém založený na základních vlastnostech a procentuálně vyjádřených dovednostech. Postavy mají jedno ze 13 povolání, převážně vojenských (jako pilot nebo komunikační inženýr) a úrovně. Pravidla detailně popisují mechaniku boje mecha robotů a statistiky mnoha jejich různých modelů, vesmírných lodí nebo osobní techniky.

Hra byla přijata smíšeně a dočkala se jen skromné ediční řady dalších doplňků. Příručka Sourcebook One (1993) rozšířila informace o jednotkách lidské obranné organizace U.N. Spacy, zatímco třísvazková série Deck Plans přinesla pravidla pro bitvy lodí a palubní plány lodí a základen. Pak byla podpora ukončena.

Fabula Ultima je hra inspirovaná japonskými videoherními RPG (JRPG), jako jsou série Final Fantasy nebo Chrono Trigger. Vyšla původně v italštině v roce 2021, v roce 2023 pak vznikl anglický překlad. Hráči si v ní společně vytvoří vlastní svět plný magie, úžasných míst a bizarních nestvůr a v roli hrdinů vyrazí bojovat proti zlu.

Pravidla se inspirují hrou Ryuutama (2007). Jsou postavená na principu úrovní a povolání, přičemž postavy začínají na páté úrovni a hráči si musejí nakombinovat úrovně dvou nebo tří různých povolání, čímž vznikne unikátní kombinace schopností (například Chimerista 2 + Zbraňový mistr 3). 

Základní mechanika využívá hody dvěma kostkami, kdy každá ze čtyř vlastností postavy – obratnost, vhled, síla a vůle – je reprezentována kostkou od k6 do k12. Při házení se vezmou kostky dvou příslušných herních statistik, případně jedné statistiky dvakrát, a je nutné hodit v součtu aspoň cílové číslo. Hráči během hry získávají „body fabula“, které pak můžou utrácet k aktivování svých vztahů, historie nebo osobnostních rysů, což jim umožňuje přehazovat kostky, jinak manipulovat výsledkem hodu nebo na chvíli převzít vyprávění a uvést do hry nová dějová fakta. Podobně Vypravěč získává „body ultima“, jimiž může pomáhat hlavním záporákům. Soubojový systém je koncipovaný, aby odrážel tahové souboje známé z JRPG. Klade důraz na synergii mezi postavami a jejich schopnostmi, pracuje s různými stavovými efekty, rezistencemi, efekty zbraní a schopností a podobně.

Tales of Xadia s podtitulem The Dragon Prince Roleplaying Game je RPG adaptace animovaného fantasy seriálu The Dragon Prince od Netflixu. Hráčům umožňuje zažít dobrodružství v titulní zemi Xadia, ve které magie vyplývá ze šesti základních zdrojů: slunce, měsíce, hvězd, země, oblohy a moře. Jelikož lidé ji nedokážou přirozeně používat, uchýlili se k využívání temné magie, která vyžaduje esenci živých tvorů. To vedlo ke kofliktům s jinými obyvateli světa, jako elfy nebo draky.

Hra používá pravidla převzatá z „toolboxu“ Cortex Prime (2020) a vytváří jejich adaptaci do prostředí vysoké fantasy. Postavy jsou charakterizované sadou tradičních základních vlastností, hodnotami (oddanost, spravedlnost), odlišnostmi („distinctions“), výbavou/kouzly a specializacemi – ve všech případech jde o kombinaci slovního popisu s kostkou určité velikosti. Připomínají tak aspekty z her jako Fate. Při vyhodnocování hráči z těchto charakteristik (obvykle tří) sestaví pool kostek a hodí jimi, přičemž se počítají jen dva nejvyšší výsledky. Hráči taky mají omezenou metaměnu „dějových bodů“, které umožňují házet kostkami navíc, různě jimi manipulovat nebo měnit výsledky. Postavy taky mají pět samostatných ukazatelů fyzického i psychického „stresu“, jejichž vyčerpáváním dostává protivník víc kostek ke svým hodům.

Základní příručka kromě samotných pravidel podrobně líčí reálie fiktivní země Xadia, jejích dracích, elfských kmenech a lidských královstvích nebo například metafyzie magie.

Hillfolk je příběhově orientovaná hra z doby železné, ve které hráči představují příslušníky kmene žijící v suchých ve vyprahlých planinách Levanty. Hra se zaměřuje na mezilidské konflikty a dramatické scény mezi postavami (obvykle dvěma), naopak překonávání překážek a řešení problémů – prvky, na kterých stojí většina tradičních RPG – v ní ustupují do pozadí. Napodobuje způsob literárního vyprávění, hráči při hře vědomě pracují s tématy, scénami, příběhovými linkami nebo sítí vztahů.

Hra se inspiruje hnutím Forge indies a představuje vlastní systém nazvaný DramaSystem. Je strukturovaná do konkrétních scén, přičemž každý hráč má možnost iniciovat scénu zaměřenou buď na konflikt mezi postavami („dramatická“ scéna), nebo na výzvu z vnějšího světa („procedurální“ scéna). Ten, kdo scénu svolá, může určit, jak dlouho po předchozí scéně se odehrává, kde přesně a kdo bude jejím účastníkem. Jednotlivé mechaniky se potom věnují rozdělení vypravěčských pravomocí, rámování scén a určování toho, co je v dané scéně v sázce nebo která ze stran sporu bude nakonec muset učinit ústupek. Netradiční způsob vyhodnocování používá balíček hracích karet a sadu různobarevných žetonů a pracuje s takovými prvky, jako je tahání nových karet výměnou za utrácení žetonů nebo snaha uhodnout, kterou kartu Vypravěč zakryl. V sociálních scénách hráči získávají „dramatické body“, když nedosáhnou toho, co si přáli. Jejich utrácením pak můžou převzít vyprávění, aby dosáhli svého. Postavy jsou popsané dovednostmi, ale hlavní inspirací k rámování dramatických scén jsou jejich zadefinované touhy, vnitřní konflikty a vztahy.

Přestože je hra zasazená do doby železné, samotné mechaniky nejsou na tohle prostředí pevně vázané a dají se využít pro jakékoli jiné příběhy založené na vztazích. Hra dokonce v dodatcích nabízí několik alternativních prostředí.