Advanced Dungeons & Dragons (1e)

Advanced Dungeons & Dragons (zkráceně AD&D) je v pořadí už druhé výrazné přepracování nejstarší hry na hrdiny, ve které hráči zažívají dobrodružství ve fantasy světech s postavami, jako jsou elfští zloději, trpasličí klerici, hobití válečníci nebo lidští kouzelníci. Hra je orientovaná na prolézání podzemních komplexů zvaných „dungeony“, putování nebezpečnými krajinami, hrdinskou akci, taktický boj připomínající klasický wargaming a překonávání stále obtížnějších výzev.

AD&D navazuje na původní Dungeons and Dragons (1974), které bylo vyhlášeně nepřehledné a nesrozumitelné a nutně potřebovalo celkovou revizi. Autoři téhle příležitosti využili k rozdělení hry na dvě linie. Pro začátečníky mělo být určené „Basic“ Dungeons & Dragons (1977), svěřené do rukou externího editora, zatímco hlavní tvůrce D&D Gary Gygax pracoval na „pořádné hře“ pro pokročilé hráče, ze které se stalo Advanced Dungeons & Dragons. Obě hry – Basic i Advanced – mají lehce odlišná pravidla, ale jsou rámcově kompatibilní. Původně se myslelo, že hráči začnou hrát na linii Basic, a jakmile si osvojí základy hry, přejdou na linii Advanced. Nicméně popularita linie Basic vedla k tomu, že obě linie existovaly desítky let vedle sebe jako samostatné hry, než je nahradila třetí edice D&D (2000).

Mezi hlavní inovace AD&D patří rozdělení povolání a ras, nová povolání jako vrah, druid, mnich, paladin, zloděj, bard, iluzionista nebo hraničář. Rozšíření se dočkaly například i systém přesvědčení, kouzla, nestvůry, magické předměty a přibylo i mnoho rozšiřujících pravidel a tabulek a doprovodných, návodných textů, řešících specifické situace a způsoby hraní, které nepokrývala „začátečnická“ linie Basic Dungeons and Dragons. Linie Advanced je tak ve srovnání s linií Basic mnohem „pravidlovější“ a zaměřená na simulaci. Vyšlo pro ni obrovské množství dalších rozšíření, bestiářů, dobrodružství i herních světů.

Pravidla AD&D vyšla ve třech vázaných knihách pravidel. Jako první vyšel bestiář Monster Manual (1977), ale na základní pravidla hry si hráči museli počkat, než o rok později vyšel Player's Handbook (1978). Hra ale byla zkompletována až o další rok později vypravěčskou příručkou Dungeon Masters Guide (1979), která popsala mimo jiné kompletní soubojový systém. Jako čtvrtá základní kniha byl zamýšlen sborník božstev Deities & Demigods (1980), byť ten se dnes obvykle mezi základní příručky nepočítá. Dlouhé čekání na pravidla vedlo k tomu, že spousta skupin hrála různé vlastní kombinace AD&D s Basic D&D a v komunitě se zažil silný étos domácích úprav.

Po dvojici bestiářů Fiend Folio (1981) a Monster Manual II (1983) na nějakou dobu přestala vycházet velká rozšíření a vznikala především dobrodružství. Ke konci života této edice ovšem příručka Unearthed Arcana (1985) zahájila fázi výrazného rozšiřování pravidel. Další příručka Oriental Adventures (1985) (byť šlo především o adaptaci pravidel do asijského prostředí) poprvé v historii D&D zavedla dovednostní systém. Ten dál rozšířily knihy věnované jednotlivým herním prostředím: Wilderness Survival Guide (1986) o dobrodružstvích v divočině, a Dungeoneer's Survival Guide (1986) o dobrodružstvích v jeskyních a Manual of the Planes (1987) o dobrodružstvích v jiných sférách existence. Hra se zapracovanými těmito změnami se dnes někdy označuje za „jedenapůltou edici“ (1.5e), protože už se výrazně proměňuje a začíná připomínat svého nástupce.

V rozšíření Battlesystem Fantasy Combat Supplement (1985) vyšla pravidla pro bitvy armád.

V roce 1989 vyšla výrazně přepracovaná druhá edice Advanced Dungeons and Dragons (1989), kterou pro její mnohé odlišnosti považujeme za samostatnou hru.