[OSR] Staré edice D&D a jejich klony: OSRIC, S&W, LL...
-
RPG Fórum
- Příspěvky: 114
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
[OSR] Staré edice D&D a jejich klony: OSRIC, S&W, LL...
Obecná diskuze o pravidlech starých verzí D&D a různých jeho klonech. Rozdíly, pravidla, mechaniky...
Důvodů ke vzniku retroklonů byla celá řada. Vznikaly v době, kdy oficiální D&D v podobě své třetí edice vykročilo k větší epičnosti, nadživotním hrdinům a složitým, taktickým pravidlům. Mezi hráči staromilci byla poptávka po hraní starších, jednodušších edic, ale ty se v té době nedaly snadno sehnat, a jejich pravidla navíc byla často nepřehledná a roztroušená po různých příručkách. Ambicí tedy nebylo nic jiného než přinést jednu ucelenou a srozumitelnou podobu pravidel „starého“ AD&D. Přidanou hodnotou bylo, že pro takovou novou hru by fanoušci mohli vydávat vlastní dobrodružství a další rozšíření, což pro staré edice D&D nebylo legálně možné...








D&D:
Dungeons & Dragons (původní, OD&D) (1974)
Basic Dungeons & Dragons (Holmes) (1977)
Advanced Dungeons & Dragons (AD&D, 1e) (1978)
Basic Dungeons & Dragons (B/X, BECMI) (1981)
Advanced Dungeons & Dragons (AD&D, 2e) (1989)
Retroklony:
OSRIC (anotace)
Labyrinth Lord (LL) (anotace)
Swords & Wizardry (S&W) (anotace)
Old School Essentials (OSE) (anotace)
a další...
Důvodů ke vzniku retroklonů byla celá řada. Vznikaly v době, kdy oficiální D&D v podobě své třetí edice vykročilo k větší epičnosti, nadživotním hrdinům a složitým, taktickým pravidlům. Mezi hráči staromilci byla poptávka po hraní starších, jednodušších edic, ale ty se v té době nedaly snadno sehnat, a jejich pravidla navíc byla často nepřehledná a roztroušená po různých příručkách. Ambicí tedy nebylo nic jiného než přinést jednu ucelenou a srozumitelnou podobu pravidel „starého“ AD&D. Přidanou hodnotou bylo, že pro takovou novou hru by fanoušci mohli vydávat vlastní dobrodružství a další rozšíření, což pro staré edice D&D nebylo legálně možné...
D&D:
Retroklony:
-
Iwar the Homeless
- Příspěvky: 146
- Registrován: 27. 7. 2021, 11:13
Re: [OSR] Staré edice D&D a jejich klony: OSRIC, S&W, LL...
Dik že si to sem dal. Prešiel som si to a jo ako píše Markus, je to super zdroj na AD&D, a vlastne hocaké old-school hranie. Je tam toho kopec, kúzla, pasce bestiar, loot, magické predmety, atď.
Osobne som podporil iba Players Guide, a teraz rozmýšľam či to lutujem alebo nie. Layout nie je úplne najlepší v PDF, aspoň v pdf forme. Keď som sa rozhodoval mal som pocit že ďalší DMs guide nepotrebujem. Trošku to lutujem kedže fakt je tu z čoho čerpať - napríklad páčia sa mi tabuľky na generovanie pascí a prekážok, je tam dosť veľa magických predmetov, komplet bestiar a tabuľky náhodných stretnutí (ktoré sú fajn možno na inšpiráciu max). Celkovo si však myslím, že práve kvôli primernému (prinajlepšom) layoutu, bude tento guide použiteľnejší ako pdfko.
Osobne som podporil iba Players Guide, a teraz rozmýšľam či to lutujem alebo nie. Layout nie je úplne najlepší v PDF, aspoň v pdf forme. Keď som sa rozhodoval mal som pocit že ďalší DMs guide nepotrebujem. Trošku to lutujem kedže fakt je tu z čoho čerpať - napríklad páčia sa mi tabuľky na generovanie pascí a prekážok, je tam dosť veľa magických predmetov, komplet bestiar a tabuľky náhodných stretnutí (ktoré sú fajn možno na inšpiráciu max). Celkovo si však myslím, že práve kvôli primernému (prinajlepšom) layoutu, bude tento guide použiteľnejší ako pdfko.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: [OSR] Staré edice D&D a jejich klony: OSRIC, S&W, LL...
Už bylo načase, aby AD&D dostalo pořádnou anotaci. Nebo… ehm… spíš článek.

Advanced Dungeons & Dragons (AD&D, 1e) (1978)

Advanced Dungeons & Dragons (AD&D, zpětně opatřeno označením „první edice“ nebo „1e“) je fantasy dobrodružná hra, kterou napsal Gary Gygax jako rozsáhlou revizi a konsolidaci původních Dungeons & Dragons (1974). Zachovává základní strukturu dlouhodobé kampaně, ve které rozhodčí zvaný „Dungeon Master“ připravuje a ovládá fantasy svět, zatímco ostatní hráči se v něm pohybují v roli dobrodruhů, jako jsou elfští zloději, trpasličí klerici, hobití válečníci nebo lidští kouzelníci. Prozkoumávají podzemní komplexy zvané „dungeony“, putují nebezpečnými krajinami, se všelijakými netvory svádějí taktické boje připomínající klasický wargaming, získávají poklady a postupně se stávají stále mocnějšími hrdiny.
AD&D shromažďuje a reorganizuje materiály, které se v průběhu let překotného vývoje – skrze různá rozšíření i články v časopisech – nahromadily v původních Dungeons & Dragons (1974), až se hra stala nepřehlednou. Zároveň přidává řadu nových možností i pravidel a rozvíjí oblasti, které byly v původní hře (zabývající se především hraní v podzemních komplexech zvaných „megadungeony“) jen načrtnuté, například dobrodružství v divočině, hraní ve městech a vůbec vedení dlouhodobé sandboxové kampaně. Gygax zároveň zamýšlel ustanovit standardizovanější verzi hry, aby hlavní pravidla zůstávala konzistentní mezi skupinami a sloužila jako autoritativní základ pro stále důležitější turnaje a organizované hraní.
Postavy jsou stále číselně definované povědomou šesticí základních vlastností (síla, inteligence, moudrost, obratnost, odolnost, charisma), hráči jim pak z výrazně rozšířeného výběru volí rasu (elf, člověk, gnóm, půlčík, půlelf, půlork, trpaslík) a povolání (bard, bojovník, druid, hraničář, iluzionista, mnich, kouzelník, klerik, paladin, vrah, zloděj). Počet možných typů postav je dál umocněn možností kombinovat víc povolání. Rasy dávají postavám určité drobné výhody a omezují výběr povolání, ale je to především povolání, co postavu určuje – právě z povolání plynou postavě její speciální schopnosti, které se v průběhu hry dál zlepšují postupováním na vyšší „úrovně“. Morální postoje a charaktery postav vyjadřuje ukazatel „přesvědčení“. Z původní trojice možností se v AD&D stává typická mřížka kombinující dvě osy (zákon, neutralita a chaos × dobro, neutralita a zlo), čili možných kombinací je devět.
AD&D nepoužívá jednotnou vyhodnocovací mechaniku. Naopak, různé aktivity používají odlišná pravidla, procedury, často i různé typy kostek. Takže zatímco třeba útoky se vyhodnocují hodem dvacetistěnnou proti hodnotě z tabulky (která zohledňuje útočníkovo povolání a úroveň a obráncovu zbroj), zlodějské schopnosti používají procentuální hody, překvapení a různé procedury při průzkumu dungeonů používají šanci „X z 6“ a jednotlivá kouzla, schopnosti povolání a zvláštní situace mívají vlastní pravidla a subsystémy. Nad hrou stále bdí autorita Dungeon Mastera, jehož úkolem je posuzovat speciální situace, pro které neexistují jednoznačná pravidla, a situačně rozhodovat, jakým způsobem se vyhodnotí. Tato kombinace rozmanitých subsystémů se situačními posouzeními rozhodčího je pro AD&D charakteristická.
Boj je výrazně podrobnější než v původní hře. Všichni tvorové ve hře mají určitý počet bodů zdraví a „třídu zbroje“, jejíž hodnotu musí útočník při hodu dvacetistěnnou kostkou překonat, různé zbraně způsobují různou míru zranění. Boj se dělí na kola trvající jednu minutu, ale pro potřeby rozfázování akcí se každé kolo dál dělí na deset „segmentů“ – o přesném fázování rozhodují faktory jako překvapení, skupinová iniciativa, doba sesílání kouzel, vícenásobné útoky, charakteristiky zbraní a různé další. Do toho vstupují kouzla a kouzelné předměty s různými účinky a taky speciální schopnosti, imunity a útoky nestvůr.
Detailní je i subsystém magie, shodný s původní hrou. Každé kouzlící povolání má k dispozici jiný výběr kouzel, ale postavy je nemůžou používat neomezeně – naopak, na začátku každého dne si ze všech kouzel připraví jen některá, která budou moct toho dne jednorázově seslat. Tomuto systému, kdy kouzla se po použití „vypotřebují“ a je nutné je znovu připravit, se přezdívá „vancovská magie“, podle knih Jacka Vance. Postupem hry se postavám zpřístupňují vzácnější a mocnější kouzla, a především pro kouzelníky a iluzionisty je jejich vyhledávání důležitou minihrou. Hra obsahuje taky stovky kouzelných předmětů od jednoduchých očarovaných zbraní, přes roztodivné lektvary až po artefakty s komplexními silami a nevýhodami. Nový volitelný subsystém psioniky zpřístupňuje postavám i nestvůrám mentální schopnosti.
Základem hry zůstává průzkum dobrodružných lokací, které si Dungeon Master připraví před hrou, zakreslí jejich mapu, rozmístí do ní nestvůry, překážky a poklady. Při průzkumu se měří rychlost pohybu, uplynulý čas, postavám ubývají zdroje (např. pochodně), vyprchávají časované účinky kouzel, zohledňuje se zatížení postav apod. Hráči musejí pečlivě volit, jaké vybavení s sebou ponesou, během průzkumu zakreslovat mapu, nakládat se zdroji a rozhodovat, kdy už jsou jejich možnosti tak vyčerpané, že bude lepší ustoupit. AD&D nově přináší podobné procedury a tabulky náhodných setkání pro cestování divočinou a dobrodružství ve vzduchu, na moři a městech, byť tyto oblasti hry zůstávají ve srovnání s dungeony míň propracované. Postavy získávají zkušenosti částečně za přemáhání nestvůr, ale v mnohem větší míře za vynášení pokladů z nebezpečných míst.
Postupem hry se postavy stále více zapojují do dění v širším herním světě. Při postupu na vyšší úrovně musejí shánět mistry, kteří je budou učit. Mnohá povolání předepisují zapojení do konkrétních organizací a frakcí – zloději patří do cechu zlodějů, druidi postupují v hierarchii své přírodní víry, klerici a paladinové musejí plnit požadavky svého boha a církve, hraničáři patří do tajné organizace chránící civilizované země před netvory… Už od prvních úrovní si postavy najímají různé pomocníky, ozbrojený doprovod a žoldáky, s rostoucí mocí pak můžou zakládat hrady, chrámy a jiná sídla.
Základní pravidla vyšla postupně ve třech knihách v pevné vazbě (vůbec poprvé v dějinách RPG). Jako první vyšel bestiář Monster Manual (1977), ale zpočátku se dal využívat jen s původní hrou, než v příštím roce vyšla i základní příručka Player's Handbook (1978) popisující pravidla potřebná pro hráče a všechna kouzla. O rok pozdější vypravěčská příručka Dungeon Masters Guide (1979) dokončila hru přidáním bojových tabulek, pokladů, magických předmětů, materiálů pro vedení kampaně (např. rozsáhlých tabulek náhodných setkání) a taky četnými úpravami a upřesněními pravidel z hráčské knihy. Jako čtvrtá základní kniha byl zamýšlen sborník božstev Deities & Demigods (1980), byť ten se dnes obvykle mezi základní příručky nepočítá. Následovala rozsáhlá a oblíbená série modulů, čili připravených dobrodružných míst, a taky dvojice bestiářů Fiend Folio (1981) a Monster Manual II (1983). Dlouhá léta ale pro hru nevznikala žádná rozšiřující pravidla, vycházely jen další a další dobrodružné moduly.
AD&D sklidilo fenomenální úspěch a katapultovalo nakladatelství TSR z malé firmy v mnohamilionovou korporaci, jednu z nejrychleji rostoucích v celých Spojených státech. Hra (spolu se svým předchůdcem) položila základ RPG průmyslu a inspirovala vznik mnoha dalších deskových i počítačových her, knih a gamebooků, podílela se na utváření moderní představy o žánru fantasy. Prvky převzaté z ní – jak pravidla, tak formát hry založený na průzkumu připravených lokací – se objevily (a stále objevují) v mnoha dalších herních titulech a formátech.
Mezitím nakladatelství TSR vydávalo i samostatnou herní linii Basic Dungeons & Dragons (1977) s jednoduššími pravidly určenými pro začínající hráče, která sama prošla několika revizemi. Hlavní pozornost ale připadala právě AD&D.
Pomyslný přelom přišel v polovině osmdesátých let, kdy nakladatelství TSR kvůli katastrofálně špatnému řízení hrozil krach. Podstatou záchranného plánu bylo povolat zpět Garyho Gygaxe, který už několik let pro hru nic nevytvořil a místo toho se v Hollywoodu věnoval hýření a přípravě seriálu a filmu inspirovaných hrou. Gygax napsal nové rozšíření pravidel Unearthed Arcana (1985) a dohlížel i na příručku Oriental Adventures (1985), která hru adaptovala do asijského prostředí a poprvé v historii D&D zavedla dovednostní systém. Obě knihy se prodávaly velice dobře a pomohly firmu zachránit.
V letech 1985–1986 byl Gygax kvůli interním sporům z nakladatelství postupně vystrnaděn. Jde o pomyslný zlom, kdy se povaha hry začala výrazně měnit, byť změny byly nastartovány už v předchozích letech za Gygaxova exilu v Hollywoodu. Hra začala být rozšiřována stále podrobnějšími pravidly: kniha Wilderness Survival Guide (1986) rozpracovala dobrodružství v divočině, Dungeoneer's Survival Guide (1986) dobrodružství v jeskyních, Manual of the Planes (1987) dobrodružství v jiných sférách existence. V rozšíření Battlesystem Fantasy Combat Supplement (1985) vyšla pravidla pro bitvy armád.
Důležitější ovšem byla proměna samotných herních předpokladů. Dřívější důraz na morálně pochybné hrdiny, kteří prozkoumávají a plení dobrodružné lokace napěchované nestvůrami, ustoupil jiným tématům. Jednak přišel zájem o worldbuilding a propracované herní světy – tak vznikly světy Dragonlance a Forgotten Realms – a jednak se hra přeorientovala na vyprávění příběhů. To se projevilo především na dramatické proměně připravených dobrodružných modulů, které přestaly být lokacemi určenými k otevřenému průzkumu a vykradení, a místo toho se v mnoha případech proměnily v sekvence předem připravených scén sledujících naskriptovaný příběh („railroad“). Ruku v ruce s tím šla žánrová proměna z brakové fantastiky a sword & sorcery v uhlazenější vysokou fantasy orientovanou na epické příběhy o záchraně světa a boje dobra proti zlu.
Tento vývoj vyústil v celkovou revizi hry vydáním druhé edice Advanced Dungeons & Dragons (1989) pod vedením Davida „Zeba“ Cooka. Přestože její pravidla jsou v mnohém podobná (všechny doposud vydané materiály zůstaly kompatibilní), nová edice už plně přijímá změněné předpoklady a cíle hry.
První edice AD&D se stala výraznou předlohou a inspirací pro hnutí old school renesance (OSR). Její pravidla klonuje významný retroklon OSRIC (2006).
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: [OSR] Staré edice D&D a jejich klony: OSRIC, S&W, LL...
A tady dokončuji příběh AD&D anotací... ehm... článkem o druhé edici. Který snad konečně přináší odpověď na otázku „proč oldchooleři nemají druhou edici rádi“.

Advanced Dungeons & Dragons (AD&D, 2e) (1989)

Druhá edice Advanced Dungeons & Dragons je fantasy hra, ve které se hráči zhostí rolí dobrodruhů v rozmanitých fantasy světech. Tato celková revize první edice Dungeons & Dragons (1978) vznikla po vystrnadění zakladatele Garyho Gygaxe z nakladatelství TSR a z pozice hlavního designéra ji vedl David „Zeb“ Cook. Zachovává základní pravidla předchozí hry, ale celkově je reorganizuje a konsoliduje, objasňuje, přímo do základních pravidel začleňuje možnosti, které byly dříve volitelné nebo vyšly v některém z rošíření. Výsledná hra má být evoluční, nikoli revoluční – prakticky všechny dosud publikované materiály zůstaly vesměs kompatibilní. Zároveň ale pro hru začala rychle vycházet nová série rozšíření, která dramaticky prohloubila její komplexitu.
Hra se trochu změnila i stylově. Kvůli dobovým kontroverzím s „nevhodností“ Dungeons & Dragons pro děti byla celá herní linie sanitizována odebráním „problematických“ prvků – z bestiáře zmizeli démoni a ďáblové, „zlý“ půlork přestal být hráčskou rasou, mezi hráčskými povoláními chybí vrah (a taky mnich), přestaly se vyskytovat necudné ilustrace a kreslené vtipy. (Démoni a ďáblové byli později navráceni doplňkem MC8: Monstrous Compendium Outer Planes Appendix (1991) pod jinými, nenápadnějšími názvy „tanar'ri“ a „baatezu“.) Nová edice ale především završuje proměnu žánrových a stylových předpokladů, která byla zahájena už v závěrečné fázi edice první – opouští brakovou fantastiku ve stylu sword & sorcery a upozaďuje dřívější způsob hry založený na průzkumu a plenění dobrodružných lokací. Místo toho se zaměřuje na hrdinskou, vysokou fantasy a vyprávění epických příběhů, často o záchraně světa nebo boji dobra se zlem.
Jádro hry zůstává důvěrně známé. Postavy se šesti základními atributy jsou určené rasou (elf, člověk, gnóm, půlčík, půlelf, trpaslík) a povoláním (bard, bojovník, druid, hraničář, kouzelník, klerik, paladin, zloděj; přičemž kouzelník a klerik se můžou dát specializovat podle školy magie nebo druhu víry). Z povolání jim plynou speciální schopnosti, které se v průběhu hry vylepšují postupováním na vyšší „úrovně“. Zachován zůstává i tradiční systém devíti přesvědčení vyjadřující morální postoje postav. Výraznou novinkou je, že už základní pravidla nabízejí (volitelný) systém „nezbraňových dovedností“, který postavám umožňuje pořizovat si obecné dovednosti jako léčitelství, jízdu na koni, řemesla nebo dvorskou etiketu.
Systém vyhodnocování činností zůstává neuspořádaný, eklektický, kdy pro různé herní aktivity se používají různá pravidla, dílčí subsystémy i tvary a počty kostek. Přesto došlo k řadě dílčích optimalizací. Důležitou změnou je zejména přechod na vyhodnocování útoků pomocí údaje THAC0 (zkratka pro „číslo potřebné k zásahu třídy zbroje 0“) – místo aby hráči při každém útoku vyhledávali cílové číslo v tabulkách, má každý tvor ve hře vlastní, předem vypočítaný údaj vyjadřující jeho schopnost zasáhnout. Soubojový systém zachovává koncepty jako počet životů, třídu zbroje, různé vlastnosti zbraní a počty útoků, různé doby sesílání kouzel apod., nahrazuje ale dřívější (velice zmatečný) systém iniciativy jednoduchým hodem k10 pro každou stranu (s volitelnou možností házet pro každého bojujícího individuálně). I magický systém zůstává v základu totožný: kouzelníci shromažďují kouzla do knih kouzel, kněžské postavy dostávají různý výběr kouzel v závislosti na svém bohu, všichni si ale na každý den můžou připravit jen omezený počet kouzel, která pak můžou jednorázově seslat, než si je budou muset znovu připravit (tzv. „vancovská magie“, podle knih Jacka Vance).
Podstatnějších změn dostal systém herních odměn. Zatímco v první edici AD&D (1978) i jiných starších variantách Dungeons & Dragons získávali hráči většinu zkušenostních bodů za vynášení pokladů z nebezpečných míst, v druhé edici jsou zkušenosti za poklady jen volitelným pravidlem a většina zkušeností plyne z přemáhání nestvůr (to zůstává), překonávání překážek, ale hlavně za plnění příběhových cílů, volitelně i za „dobrý roleplaying“ a vykonávání aktivit vhodných pro příslušné povolání. Ruku v ruce s tím se mění i předpokládaný způsob hry – zatímco v dřívějších verzích D&D bylo primární náplní her prozkoumávání a plenění připravených dobrodružných lokací, druhá edice AD&D předpokládá spíš hraní zaměřené na herecké ztvárňování postav a plnění příběhových cílů v detailně prokreslených fantasy světech. Ze hry zmizela nebo byla upozaděna velká část pravidel a procedur pro vedení sandboxové kampaně, například pro průzkum dungeonů, generování náhodných setkání v divočině, trénink postav pod vedením mistrů apod. Novým předpokladem je, že místo sandboxového potulování světem se hráči věnují konkrétní příběhové linii. Nejviditelnějši se to pak projevuje na podobě publikovaných dobrodružství – ta už nevypadají jen jako mapy se zanesenými nepřáteli, nástrahami a poklady, ale zhusta se mění v předepsané sekvence scén sledujících předem naskriptovaný příběh.
Základní pravidla tvoří dvojice knih v pevných vazbě – hráčská příručka Player’s Handbook (1989) a vypravěčská Dungeon Master Guide (1989) –, doprovázená bestiářem Monstrous Compendium Volume One (1989) v netradičním formátu volných perforovaných listů, které byly určené k vložení do kroužkového pořadače. Početná ediční řada Monstrous Compendium pak přinášela perforované listy s dalšími nestvůrami. Tento formát se ovšem ukázal být nepraktickým, načež bestiář vyšel znovu v podobě klasické knihy jako Monstrous Manual (1993).
V polovině devadesátých let vyšla pravidla v nové podobě. Aktualizovanou trojici základních knih pak tvoří revidovaný Player's Handbook (1995), revidovaný Dungeon Master Guide (1995) a tentýž Monstrous Manual (1993) s novou obálkou. Změny mezi původní a revidovanou verzí pravidel jsou minimální – knihy dostaly nové grafické provedení, ale obsahově proběhly jen drobné změny.
Pro hru vyšlo závratné množství doplňků a rozšíření pravidel. Vydáváním dalších a dalších příruček, především s novými možnostmi hráčských postav, začala hra bobtnat a růst do komplexity. Série PHBR – Player's Handbook Rules Supplement (celkem 15 knih) rozšířila hráčské rasy a povolání o spoustu nového vybavení, schopností, dovedností a především „kitů“ – jakýchsi šablon nebo „subpovolání“ umožňujících tématizovat postavu do konkrétních kultur, původů nebo specializovaných archetypů. Najednou tak dvě postavy stejného povolání mohly mít radikálně odlišné schopnosti. Série DMGR – Dungeon Master's Guide Rules Supplement (9 knih) přinášela obecné rady a materiály pro Dungeon Mastera. Série HR – Historical Reference (7 knih) adaptovala hru na různá prostředí z reálné historie.
V druhé polovině životního cyklu druhé edice přinesla série Player's Option řadu alternativních pravidel a rozšíření: Combat & Tactics (1995) rozšiřuje soubojový systém např. o kritická zranění a taktické manévry, Skills & Powers (1995) přináší mimo jiné alternativní tvorbu postavy, při které si hráči pořizují různé schopnosti, výhody a nevýhody bodovým nákupem, a Spells & Magic (1995) nabízí alternativní magické systémy, včetně sesílání kouzel pomocí bodů many. Hra s využitím těchto rozšíření už se může výrazně lišit od základní podoby druhé edice AD&D – někdy byla označována jako „dvouapůltá edice“ (2.5e).
Přestože základní pravidla jsou generická a nepředepisují konkrétní herní svět, druhá edice se proslavila vydáváním doplňujících, detailně prokreslených herních světů, které zkoumaly často výrazně odlišné podoby fantasy. Jednotlivé světy taky zaváděly vlastní úpravy pravidel a nové možnosti hráčských postav, čímž se stávaly téměř svébytnými hrami s vlastními, často velice početnými edičními řadami. Jsou to:
V polovině devadesátých let už nakladatelství TSR vydávalo enormně rozvětvenou hru tvořenou bezpočtem pravidlových rozšíření, svébytných světů a rozsáhlých připravených kampaní. Většinu svých světů navíc rozvíjelo v nikdy nekončící záplavě románů (které v této době tvořily významnou část jeho příjmů). A do toho všeho stále ještě vydávalo i alternativní herní linii Basic Dungeons & Dragons (1981+).
- Greyhawk – Tradiční generický svět Garyho Gygaxe zděděný po první edici AD&D (1978). Ve druhé edici byl spíš upozaděn, byť proběhlo několik – spíš neúspěšných – pokusů o jeho reboot.
- Forgotten Realms – Nový generický svět jako nástupce toho předchozího. Ediční řada byla zahájena už v první edici, ale za dob druhé edice se rozrostla do ohromné šířky a slávy. Byla doprovázena i bezpočtem románů. Svět má i několik „podsvětů“ připomínajících fantasy alternativy pozemských kultur – viz východoasijský Kara-Tur, mezoamerická Maztica a arabský Al-Qadim. Forgotten Realms si získaly značnou popularitu, která pokračovala i do dalších edic hry.
- Dragonlance – Svět hrdinské, až epické fantasy úzce spjatý s romány. Opět vznikl už v první edici AD&D, ve druhé krátce oživen.
- Mystara – Generický svět rozvíjený především v alternativní herní linii Basic D&D (B/X, 1981), ale krátce oživený i jako ediční řada pro druhou edici AD&D.
- Spelljammer – Sci-fantasy prostředí zaměřené na cestování vesmírem v čarovných plachetnicích a průzkum roztodivných světů.
- Ravenloft – Silně tématický svět laděný do gotického hororu: upírové, vlkodlaci a všudypřítomná mlha.
- Dark Sun – Nehostinný pouštní, postapokalyptický svět vracející se k žánru sword & sorcery.
- Planescape – Lehce punkový svět představující mnohovesmír mnoha rozmanitých sfér existence a protikladných životních filozofií.
- Birthright – Středověce laděný svět s důrazem na politiku a správu šlechtických panství.
Nepřehledná změť příruček, rozšíření, rozmanitých variant hry a vzájemně si konkurujících světů, do toho celkový úpadek RPG průmyslu kvůli nástupu sběratelských karetních her, to vše ve spojení se špatným řízením firmy (likvidační bylo především vydávání románů v extrémně vysokých nákladech, které se pak neprodané vracely z komisního prodeje a vyžadovaly astronomické vratky) vyústily v nepřekonatelnou finanční krizi. V roce 1997 zakoupila krachující nakladatelství TSR společnost Wizards of the Coast. Ta ještě pár let vydávala materiály pro druhou edici, ale nakonec přišla s výraznou revizí v podobě třetí edice Dungeons & Dragons (2000). Přestože nová edice nenese v názvu označení „Advanced“, navazuje právě na druhou edici Advanced Dungeons & Dragons (i proto je číslovaná jako „třetí“). Naopak herní linie „Basic“ byla bez náhrady zrušena.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: [OSR] Staré edice D&D a jejich klony: OSRIC, S&W, LL...
Moje anotace... ehm... historická pojednání o D&D pokračují třetí edicí. Fláknu to sem, ať je to hezky pohromadě, byť by to samozřejmě líp patřilo do diskuze ke třetí edici.

Dungeons & Dragons (3e, 3.5e)

Třetí edice Dungeons & Dragons, zkráceně označovaná jako D&D 3e, je dobrodružná hra v žánru hrdinské fantasy, ve které se hráči v roli dobrodruhů toulají fantasy světem a za pomoci četných kouzel, magických předmětů a speciálních schopností bojují s monstry, plní složité úkoly a zachraňují prostý lid.
Jde o první edici vytvořenou vydavatelstvím Wizards of the Coast potom, co koncem devadesátých let zakoupilo krachujícího původního vydavatele Dungeons & Dragons, firmu TSR. V okamžiku zakoupení vlastnilo TSR dvě samostatné linie D&D – začátečnickou hru Basic Dungeons & Dragons (1981+) a pokročilou variantu v podobě druhé edice Advanced Dungeons & Dragons (1989). Nový majitel značky rozdělení na dvě linie ukončil a nahradil je jedinou hrou. Navzdory návratu k jednoduššímu názvu Dungeons & Dragons je nová hra mechanickým i historickým následníkem druhé edice Advanced Dungeons & Dragons, nikoli jednodušší linie Basic, a právě proto je číslovaná jako „třetí“ (jakkoli různých variant D&D existovalo víc).
Třetí edice je radikální revize, která sice zachovává oblíbené základy D&D jako konkrétní fantastické rasy a povolání hrdinů, ikonické nestvůry nebo třeba známá kouzla, ale zároveň od základu přehodnocuje většinu pravidel. Současně přesouvá důraz na optimalizaci schopností postav, vymýšlení efektivních kombinací a jejich využívání především v podrobných bojích. Postavy jsou celkově mocnější, hrdinštější a publikovaná dobrodružství se obvykle soustředí na konání dobra nebo zachraňování světa v předem naskriptovaných příbězích.
Postavy stále mají šestici známých základních vlastností (síla, obratnost, odolnost, inteligence, moudrost, charisma), hráči jim volí fantasy rasu a povolání, vybírají jim jedno z devíti známých přesvědčení, při boji se zohledňuje jejich třída zbroje a body zdraví, postavy v průběhu hry hromadí body zkušeností a postupují na vyšší úrovně, čímž se jim odemykají nové schopnosti a kouzla. Konkrétní implementace všech těchto prvků je ale revidovaná, systematičtější. Mezi základní rasy hráčských postav (člověk, elf, gnóm, půlčík, půlelf a trpaslík) se opět vrátil dříve vypuštěný půlork, mezi dosavadní povolání (bard, druid, hraničář, klerik, kouzelník, paladin, zloděj) se vrátili dříve vypuštění barbar a mnich a přibylo úplně nové povolání čaroděje („sorcerer“), který si na rozdíl od kouzelníka nemusí připravovat kouzla na den dopředu. Zmírnila se různá omezení, takže teď příslušníci libovolných ras můžou mít prakticky libovolné povolání, a povolání se navíc dají velice volně kombinovat, čímž dramaticky stoupá množství potenciálních kombinací schopností.
Možnosti optimalizace postav dále umocňují dva ústřední subsystémy: dovednosti a „featy“ (obvykle překládáno jako „odbornosti“). Poprvé v dějinách D&D mají všechny postavy jednotnou sadu dovedností vyjadřujících běžné činnosti jako lezení, skrývání, přesvědčování nebo pozorování, přičemž hráči si mezi ně rozdělují body částečně podle limitů daných povoláním, částečně libovolně. „Featy“ jsou pak speciální schopnosti jako specifické bojové manévry, zbraňové specializace, magická vylepšení nebo třeba schopnost vyrábět kouzelné předměty. Některé jsou obecné, jiné vázané na povolání a hráčům se zpřístupňují postupem po úrovních. Když se sečte možnost kombinování ras, povolání, dovedností a featů, vzniká samostatná minihra spočívající v plánování efektivních kombinací a specializací. A aby toho nebylo málo, existují ve hře ještě „prestižní povolání“, což jsou specializovaná subpovolání, pro jejichž pořízení musí postava splnit jisté předpoklady, ale výměnou za to dostane další schopnosti.
Další dramatickou změnou je zavedení jednotného vyhodnocování. Zatímco dřívější verze Dungeons & Dragons používaly pro různé činnosti různá neuspořádaná pravidla, ve třetí edici se většina akcí vyhodnocuje stejně: hráč hodí dvacetistěnnou kostkou, přičte příslušné modifikátory (např. bonus za základní vlastnost a dovednost, situační efekty apod.) a musí dorovnat nebo překonat cílové číslo, ať už jde o obtížnost určenou pravidly nebo vypravěčem, nebo hodnotu nepřítelovy zbroje. Ruku v ruce s tím jde důraz na standardizaci a kodifikaci většiny aspektů hry. Zatímco v dřívějších edicích podléhaly mnohé stránky hry osobnímu posouzení vypravěče, třetí edice se snaží vyjádřit všelijaká kouzla, pasti, schopnosti nestvůr, neobvyklé situace nebo třeba vliv terénu objektivně vyčíslenými údaji, modifikátory a účinky. Dokonce i pro nestvůry a nepřátele byl zaveden systém „stupně výzvy“ (challenge rating), umožňující vypravěči přesně vypočítat optimální sílu nepřátel podle síly hráčských postav, aby byly souboje vyvážené. Výsledkem je robustní, vysoce komplexní a mechanizovaný systém pravidel „na všechno“, kladoucí důraz na objektivitu, vyváženost a předvídatelnost.
Soubojový systém je vysoce podrobný, vhodný pro hraní s figurkami na čtverečkovém plánu. Pracuje s přesně vyměřenými pohyby, dosahem zbraní, vzájemným rozmístěním bojujících, všelijakými speciálními manévry. Bojující například ohrožují konkrétní pole kolem sebe, zohledňují se útoky z boku, různá kouzla a speciální schopnosti mají přesně vyměřené dosahy a účinky, pohyby se měří v jednotlivých krocích o délce pěti stop (tj. jednoho políčka). Do toho vstupují featy jednotlivých bojujících, které otevírají další možnosti a zavádějí různé úpravy nebo speciální akce. Právě tady mají hráči možnost využít své pečlivě optimalizované postavy a vymyšlené kombinace schopností. V konečném důsledku jsou boje nejdetailnější části hry a jejich hraní může klidně zabrat větší část herního sezení.
Tento systém pravidel nese označení d20 a stal se základem mnoha dalších her.
Základ hry tvoří standardní trojice příruček: hráčská Player's Handbook (2000), vypravěčská Dungeon Master's Guide (2000) a bestiář Monster Manual (2000). Hra sklidila ohromný úspěch a v rychlém sledu pro ni začala vycházet rozsáhlá ediční řada dalších rozšíření, přinášejících nové rasy, povolání, featy, prestižní povolání, další nestvůry, kouzla, psionické schopnosti, možnost výprav do jiných sfér existence, pravidla pro postavy epických schopností a mnoho dalšího.
Po třech letech vyšla revize základních pravidel v podobě „tříapůlté“ edice (označované 3.5e), opět ve formě tří základních příruček: hráčské Player's Handbook 3.5e (2003), vypravěčské Dungeon Master's Guide 3.5e (2003) a bestiáře Monster Manual 3.5e (2000). Revize přehodnocuje konkrétní hodnoty a nastavení všelijakých schopností a účinků, ale vesměs zachovává kompatibilitu s vydanými doplňky. Některé doplňující příručky byly znovu vydány s aktualizovanými údaji, k jiným vyšly jen elektronické přehledy aktualizací, ale produktové řady vesměs plynule pokračovaly dál.
Historicky významné bylo rozhodnutí společnosti Wizards of the Coast zpřístupnit pravidla volně. V rámci dokumentu d20 System Reference Document (2000) byla značná část základních pravidel poskytnuta veřejnosti pod otevřenou licencí Open Game License (OGL), která komukoli umožnila využívat tyto materiály k tvorbě vlastních doplňků, ale i zcela nových her. Idea byla taková, že externí vydavatelé začnou tvořit vlastní materiály a tím hru pomůžou zpopularizovat. A skutečně – následoval kolosální boom všelijakých neoficiálních dobrodružství, herních světů a pravidlových rozšíření od bezpočtu jiných vydavatelů. Co naopak v plánu nebylo a vydavatelství Wizards of the Coast s tím původně nepočítalo, byla skutečnost, že jiní vydavatelé začnou na základě uvolněných materiálů vytvářet vlastní hry – jinými slovy, že uvolnění pravidel pod otevřenou licencí bude živit konkurenci. V atmosféře všeobecné euforie ze značky d20 vznikaly nejen zcela nové hry (viz přehled her postavených na systému d20), ale do d20 začaly být konvertovány i mnohé zavedené herní linie, viz například Traveller d20 (2002) nebo World of Darkness d20 (2007). Sami Wizards of the Coast vytvořili variantu ze současnosti d20 Modern (2002) a vydali licencované konverze slavných titulů Star Wars d20 (2000) a Call of Cthulhu d20 (2002).
Během pouhých tří let explodoval ekosystém her a doplňků se značkou d20 do takové míry, že trh byl zahlcený. Na doplňcích pro d20 rychle vyrostla spousta dalších vydavatelů. Jenomže závratné množství produktů, kombinované s mnohdy pochybnou kvalitou, začalo být neúnosné, a zhruba v roce 2003 trh s d20 zkolaboval stejně spektakulárně a rychle, jak předtím vyrostl. Mnozí vydavatelé zkrachovali, spousta herních linií postavených na d20 byla ukončena.
Po letech rychlé expanze a následného útlumu přišla čtvrtá edice Dungeons & Dragons (2008), opět kompletně přepracovaná, a nakonec neúspěšná.
Dědictví třetí edice přežívá v mnoha následnících, kteří vyrostli na systému d20 a otevřené licenci OGL. Významná je především konkurenční fantasy hra Pathfinder (2009), která v době úpadku D&D na krátký čas převzala titul nejprodávanější fantasy hry. Existence otevřené licence OGL taky umožnila vznik hnutí old-school renesance (OSR), které na základě uvolněných pravidel začalo vytvářet kopie starších edic Dungeons & Dragons.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: [OSR] Staré edice D&D a jejich klony: OSRIC, S&W, LL...
Pokračuje můj občasný projekt rozepisování anotací významných retroklonů, mapování jejich různých existujících verzí a zjišťování, čím se od sebe vlastně liší. Po OSE teď přicházejí Swords & Wizardry.
Vtipný je, že já si tu hru pamatuju jako dost strohou, protože jsem ji hrál někdy v roce 2009, což mě v téhle chronologii hází někam k prvním verzím. (Nebo jsme hráli Labyrinth Lord? Už nevím, tehdy jsem to nedokázal rozlišit.) Ale ona pak – jak už retroklony mají ve zvyku – rostla hodně do šířky, přibývaly nová povolání, všelijaké multiclassy, další subsystémy. Dnešní verze Complete už působí trochu jako jiná hra než to, co jsme kdysi hráli. Pravidla v jádru stejná, ale možností výrazně víc. Připomíná to už AD&D, a to je dobře, hra působí tak nějak „kompletněji“. Musím si tu nejnovější verzi někdy pořádně projít, možná budu příjemně překvapen tím, co v ní vůbec je.
Následuje dlouhá četba před spaním:

Swords & Wizardry (2008)
Vtipný je, že já si tu hru pamatuju jako dost strohou, protože jsem ji hrál někdy v roce 2009, což mě v téhle chronologii hází někam k prvním verzím. (Nebo jsme hráli Labyrinth Lord? Už nevím, tehdy jsem to nedokázal rozlišit.) Ale ona pak – jak už retroklony mají ve zvyku – rostla hodně do šířky, přibývaly nová povolání, všelijaké multiclassy, další subsystémy. Dnešní verze Complete už působí trochu jako jiná hra než to, co jsme kdysi hráli. Pravidla v jádru stejná, ale možností výrazně víc. Připomíná to už AD&D, a to je dobře, hra působí tak nějak „kompletněji“. Musím si tu nejnovější verzi někdy pořádně projít, možná budu příjemně překvapen tím, co v ní vůbec je.
Následuje dlouhá četba před spaním:

Swords & Wizardry je klasická fantasy dobrodružná hra, ve které hráči v roli dobrodruhů objevují fantastický svět, prozkoumávají nebezpečné lokace, bojují s nestvůrami a zmocňují se jejich pokladů na cestě za slávou a bohatstvím. Jedná se o „retroklon“ původních Dungeons & Dragons (1974) – tedy hru, která velice blízko kopíruje pravidla původních D&D, ale podává je jinými slovy v upraveném formátu.
Hra se řadí mezi nejvýznamnější hybatele „old school renesance“ (OSR). Jde o jeden z historicky prvních retroklonů starých edic D&D a první retroklon konkrétně původních Dungeons & Dragons (1974). Přesto nejde o dokonalou kopii. Pravidla původních D&D totiž byla roztroušená v různých rozšiřujících příručkách a jiných zdrojích, různé varianty si vzájemně odporovaly, takže už jen výběrem toho, která budou do Swords & Wizardry implementovány a v jaké podobě, vznikla osobitá interpretace. Další změny, například v dílčích číselných hodnotách různých tabulek, zavedl hlavní autor Matt Finch záměrně, protože se v době vzniku obával potenciální žaloby a chtěl se vyhnout nařčení z plagiarismu. Hra výrazně přispěla k popularizaci nejstarší varianty D&D, dočkala se mnoha oficiálních i neoficiálních doplňků (hlavně dobrodružství) a udržuje si značnou oblibu dodnes.
Jádrem je průzkum dobrodružných lokací, které si vypravěč připraví před hrou, zakreslí jejich mapu, rozmístí do ní nestvůry a všelijaké nástrahy. Hráči mapu postupně prozkoumávají, řeší jednotlivé překážky a záhady, ale především se snaží nacházet poklady, často dobře střežené nebo ukryté – právě poklady jsou totiž jakýmsi ukazatelem skóre. Za jejich vynášení do bezpečí dostávají postavy „body zkušeností“, které jim umožňují postupovat na další „úrovně“ moci a tím se zlepšovat.
Pravidla jsou důvěrně známá: postavy mají šest základních číselných vlastností, hráči jim volí rasu a povolání. Od povolání se odvíjejí speciální schopnosti postavy, zatímco rasa především omezuje výběr povolání, maximální dosažitelnou úroveň a někdy má speciální pravidla postupu. Postavy mají třídu zbroje, životy, záchranné hody apod. Nechybí ani kouzla, nestvůry a magické předměty převzaté z D&D. Po své předloze, původních Dungeons & Dragons (1974), dědí hra relativní jednoduchost, kdy pravidla neřeší mnohé okrajové a výjimečné situace, takže velkou roli hraje vypravěčova interpretace a tvorba domácích pravidel.
K odlišnostem od předlohy patří volitelný alternativní způsob vyhodnocování útoků (místo vyhledání cílového čísla v tabulce a používání sestupné třídy zbroje je možné používat modernější bonus k útoku a vzestupnou třídu zbroje), sloučení pěti hodnot záchranných hodů do jediné, v novějších verzích i přidaná pravidla pro morálku. V závislosti na konkrétní verzi nabízí hra až čtyři různé sekvence vyhodnocování boje. Lehce odlišné je povolání bojovníka, které ve Swords & Wizardry jako jediné dostává vícenásobné útoky, bonusy za vysokou sílu, případně i přístup k dalším možnostem v boji.
Hra postupně vychází v různých variantách a revizích. V zásadě existuje ve třech větvích lišících se tím, ze kterých příruček původních Dungeons & Dragons (1974) vycházejí. Minimalistická větev „White Box“ vychází jen ze základní krabice White Box (1974) a má relativně omezená pravidla a možnosti postav. Standardní větev „Core“ kombinuje obsah krabice White Box s výběrem materiálů z dalších rozšíření a má širší výběr dodatečných pravidel a hráčských povolání. Zdaleka nejobsáhlejší verze „Complete“ pak klonuje nejen prapůvodní krabici D&D, ale přidává k ní i materiály z veškerých dalších rozšíření a příspěvků v časopisech – má tak zdaleka nejvíc možností (např. hráčských povolání) a širší výběr různých pravidel a subsystémů. Chronologicky vyšly tyto verze:
U příležitosti zveřejnění raných verzí této hry připravil autor Matt Finch i stručnou publikaci A Quick Primer for Old School Gaming (2008), která hráči zvyklému na (tehdy) současné edice Dungeons & Dragons přibližuje způsob, jakým se hrávaly edice starší. Ta spolu se hrou přispěla k formování hnutí old-school renesance (OSR) a stala se často citovaným instruktážním textem.
- Swords & Wizardry Core Rules (1. vydání) (2008): Úplně první verze hry, reprodukující pravidla z krabice White Box (1974) spolu s částí pravidel z rozšíření Greyhawk (1975) i některých dalších. Dostupná povolání jsou jen bojovník, klerik a kouzelník, dostupné rasy jsou člověk, elf, půlčík a trpaslík.
- Swords & Wizardry White Box (1. vydání) (2009): Klon pouze základní krabice White Box (1974), bez jakýchkoli rozšíření. Stejná dostupná povolání a rasy jako v předchozí verzi, ale pravidla jsou strožejší. Všechna povolání mají stejnou kostku životů, všechny zbraně způsobují k6 zranění, jen občas s úpravou +1 nebo –1. Výběr kouzel je užší a vrcholí klerickými kouzli páté úrovně a kouzelnickými šesté úrovně.
- Swords & Wizardry Core Rules (2. vydání) (2009): Oproti původním Core Rules přidává různá dodatečná pravidla, např. pro najímání a správu pomocníků, stavbu hradů, magické bádání a bitvy větších jednotek.
- Swords & Wizardry Core Rules (3. vydání) (2009): Oproti předchozím Core Rules přidává dodatek s povoláními mnicha a zloděje, toho dokonce ve dvou různých variantách.
- Swords & Wizardry White Box (2. vydání) (2010): Aktualizované vydání větve White Box od nového vydavatele Brave Halfling Publishing. Změny jen drobné, vesměs kosmetické.
- Swords & Wizardry White Box (krabicové 3. vydání) (2010): Identický obsah jako předchozí White Box, ale rozdělený do samostatných sešitů v krabicové sadě obsahující i další bonusové materiály.
- Swords & Wizardry Complete Rulebook (2010): Rozsáhlá revize hry, která upravuje mnohá pravidla a zároveň začleňuje materiály ze všech rozšíření původních D&D i některé pozdější dodatky z oficiálních časopisů. Kromě několika dílčích pravidel přibyla především nová rasa půlelfa a povolání druida, hraničáře, paladina a vraha. Změny v pravidlech jsou četné. Různá povolání teď mají jiné hodnoty kostek životů, přibyla jasná pravidla pro hraní postav s vícenásobným povoláním. Změnily se modifikátory základních vlastností a vlastnosti získaly nové účinky. Přibyla nová sekvence vyhodnocování boje, pravidla pro obléhání, vzdušný boj a lodní bitvy i různé další novinky.
- Swords & Wizardry Core Rules (4. vydání) (2011): Implementuje změny v základních pravidlech představené ve verzi Complete (např. kostky životů, účinky základních vlastností) do větve Core Rules, ale ponechává omezený výběr povolání (bojovník, kouzelník, klerik, zloděj).
- Swords & Wizardry Complete Boxed Set (2021): Krabicová verze předchozí Complete Rulebook, rozdělená do několika menších příruček, s novou grafikou a sazbou.
- Swords & Wizardry Complete Rulebook (Revised) (2023): První výraznější revize větve Complete. Do hry poprvé přidává pravidla morálky (hodem 2k6), implementuje nahromaděná errata a zavádí četné drobné úpravy. Hra spolu s ní přešla z licence OGL na Creative Commons.
- Swords & Wizardry White Box Rules (4. vydání) (2024): Implementuje některé dílčí změny z revidované větve Complete (nástroje pro generování dungeonů, pokladů, hradů apod.) do zjednodušené varianty White Box při zachování jejích omezených povolání a jiných pravidel.
Jelikož hra vyšla pod volnou licencí, vznikly od ní různé odvozené hry, například od minimalistické větve White Box se oddělila hra White Box: Fantastic Medieval Adventure Game (2016).