Forbidden Lands / Zapovězené země

Libí se mi zpracování, myšlenka i systém. Zaujala i kamarady a po 10 letech jsme se vrátili k pravidelnému hraní. Mužu jen doporučit!!

Z celkového pohledu relativně slušně zpracované RPG, které se vrací ke kořenům. Za sebe ho hodnotím třemi hvězdičkami z pěti, důvody najdete vypsané níže.

Pokud jste fanoušci náhodných tabulek sloužících k vytváření obsahu, putování po hezké hexové mapě, udržování svých postav naživu i přes nepřízně osudu (kostek) a Vypravěčem dodávaných nebezpečí, nevadí vám možné zmrzačení či smrt vaší postavy, nešťouráte se v logice prvků herního světa, a upravíte si pravidla pro stavbu tvrze či je budete ignorovat, přidejte k mým třem hvězdičkám další dvě a Zapovězené země si pořiďte a hrajte je, protože budete maximálně spokojeni. 

V opačném případě, tedy pokud si chcete své postavy piplat a dlouho se s nimi sžívat, pokud rádi odhalujete jednu po druhé vrstvy herního světa a těšíte se z toho, že vše stále dává perfektní smysl, nemáte rádi velký vliv náhody, pokud dáváte přednost epickým, předem připraveným příběhům, rozvíjíte vztahy s mnoha blízkými NPC … nemějte velká očekávání.

Podrobně jsem své názory shrnul v recenzi.

Logická a jednoduchá pravidla. Dobré náhodné generátory. Negenerické survival fantasy.

Když si vzpomenu na své dětství, kdy jsme se třemi kamarády hráli Dračí doupě, jednomu se nelíbilo, že počet životů dělá z postav na vyšší úrovni nerealistické superhrdiny, druhému se nelíbilo, že aspoň trochu nemůže léčit každý (a přece v reálu dokáže aspoň obvázat ránu každý) a třetímu se nelíbilo, že kouzelník tak moc kouzlí, a přitom Gandalf za celého Hobita seslal jen dvě kouzla – jedou ohněm zahnal vrrky a jednou vyčaroval světlo. S radostí bychom bývali tehdy přešli na Zapovězené země a všichni by byli náramně spokojeni.

Knihy pravidel mají kouzelnou atmosféru knih Pána prstenů a Hobita. Dýchá na vás duch dávno zapomenuté říše, kterou jste vždycky toužili navštívit, ale v dospělosti jste na to zapomněli, a teď se vám to vybaví. Z hlediska herních mechanismů jde o velmi zajímavý a funkční mnohakostkový systém, kdy za vlastnosti, dovednosti a předměty si přidáváte kostky a počítáte úspěchy (šestky se symbolem mečíků) a neúspěchy (jedničky se symbolem lebky). Při prvním hodu platí jen úspěchy, ale pokud se rozhodnete hod přehazovat, všechny jedničky, kromě těch za dovednosti, vás nějak postihnou. Buď dočasným snížením vlastnosti nebo poškozením předmětu.

Magie je tu mocná, ale velmi vzácná. Pro sesílání kouzel potřebujete body vůle, které získáváte za (dříve) hozené neuspěchy. Je až tak vzácná, že některé skupiny se rozhodly pro domácí pravidlo, že pokud postava na začátku sezení nemá žádný bod vůle, tak si napíše jeden. O pravidlech by se dalo povídat dlouho, ale raději vás odkážu na pravidla v kostce.

Celkově hra působí jako OSR, ale s netradičními, a přitom zajímavými a chytlavými mechanismy, nebo jako původní Dračí doupě, ale s mnohem funkčnějšími pravidly. Zatím jsme hráli jen párkrát a já si troufnul hru vést, a za mě naprostá spokojenost. Už se těším, až budu hrát nějakou dlouhodobější kampaň, ve které naplno využijeme pravidla pro cestování a objevování hexů a správu vlastního hradu!

Návrat ke starému stylu a podobné mravenčení, jako před lety.

ZZ jsem si koupil spíš ze zvědavosti a teda nic nečekal. Slyšel jsem něco málo od kolegyně z práce, která s přáteli hrála už anglickou verzi. Vyprávění mě teda moc nenadchlo, přesto, že si FL (ZZ) chválila. Slečna je deskovkářka a co může vědět o odschool - mistfit -lowmagic RPG pch...

První odstavec je sice psán s nadsázkou, nicméně i si musím nasypat popel na hlavu. Zapovězené země jsou pro mě nejpříjemnější překvapení roce 2020.

Když jsem poprvé otevřel příručku a viděl vizuální zpracování, začala mi ihned podvědomě v uších znít hudba z Barbara Conana (s Arniem). Pravidla jsem poprvé proletěl během večera a věděl jsem, že tohle je hra, kterou jsme (od DrdD 1.5 kde jsme začínali) vždycky chtěli. Je tam výpravnost, nebezpečí, průzkum, vykrádání hrobek, od postav se nečeká že budou nutně hrdinové a budou rády, že vyváznou ve zdraví (a na všechno stačí jedna<!> mechanika). Magie je mocná, ale i nebezpečná a zrádná. 
Osobním potěšením mi je možnost kombinací rodů (ras) a povolání, resp. že při kterékoli kombinaci nebude pro družinu žádná z postav vyloženě trn v patě zpomalující ostatní.

ZZ jsou zjevně vytvořeny aby fungovaly pro konkrétní styl hry a druh settingu, ale upřímně, dělají to po čertech dobře. Chápu, ten styl nemusí se líbit každému (jako ostatně cokoli), nicméně mě,  ZZ sedí jak p**el na hrnec.

Baví mě tam materiály generující tabulky, baví mě tam náhodná setkání, dobrodružná místa, magické předměty. Všechno má svůj vlastní příběh a místo ve světe. A navíc dostatek informací k tomu, aby Vás to nakoplo ke hře.
A vše se dá navíc nádherně vykrást do vaší vlastní hry a světa. A ta mapa! A samolepky! Je to prostě doopravdy "Vem a hraj".
Jinak, překlad je taky parádní a krásně se to čte.

Teď jen jak přesvědčit mojí munchkin grupu na to přejít z 5e...vlastně ani ne, já bych si to nejradši zahrál jako postava.

...prohlásil člověk, který ho do té češtiny přeložil, tak prosím berte na vědomí, že jsem zaujatý. Nicméně Zapovězené země jsou fakt dobré a za tvrzením, že lepší fantasy RPG v češtině nenajdete, si stojím. A ano, zohledňuju i překlad D&D páté edice. Protože Zapovězené země nejsou tak epicky multikulti čísílkově přepíčené bezatmosférické MMORPG. Tohle je hra, která je nízkomagická, spíš drsnější, zdůrazňuje cestování a přežití v krajině. Už do základních pravidel má zakomponované prolézání hexové mapy, náhodná setkání, zvraty při lovu nebo táboření... 

Autoři tomu říkají „retro“, čímž naznačují, že je to hra inspirovaná hnutím oldschoolu (OSR), aniž by používala přímo oldschoolová pravidla. Zapovězené země jsou moderní design v tom smyslu, že systém není minimalistický a nerazí teorii „posouzení, nikoli pravidla“. Systém je naopak všeobjímající, všechno je elegantně napasované na jednotnou mechaniku (např. strach nebo vyčerpání se mechanicky projevují úplně stejně jako bodnutí mečem, akorát místo kostek síly vám ubírají kostky osobnosti, respektive odolnosti), a dokonce je tu i v určité míře možné „vykombit“ si postavu volbou různých schopností a přístupů k boji. Naštěstí to je jen decentní a nepřerůstá to v orgii kombení a vymýšlení buildů jako u jiných her. 

(Zde se sluší podotknout, že já jakožto oldschooler mám radši ještě minimalističtější hry s volnějšími pravidly než tohle, a například možnost kombit nebo existence různých útočných i obranných manévrů a fint v boji mi tady vyloženě vadí. Ale zrovna tohle bude spoustě jiných hráčů naopak dělat radost.)

Nahoře pod anotací je odkaz na rozhovor se mnou, kde se o nich podrobně rozkecávám, tak nemá smysl rozkecávat se dál tady. Zapovězené země jsou tím, čím Dračí doupě vždycky chtělo být a nikdy nebylo, a myslím že svým důrazem na nízkomagičnost, cestování a přežití v krajině se přesně trefí do vkusu zdejší hráčské komunity.