Forbidden Lands / Zapovězené země

Není na místě tvářit se, že jsou Zapovězené země jako systém bezchybné. Systém pro stavbu tvrze je už od pohledu zbytečně deskovkový. Ale na druhou stranu, jiné systémy tohle nemají vůbec. Některé mechaniky jsou neintuitivní, nebo neuvěřitelně zrádné svou náhodností. Ale díky tomu vytváří pocit, že nikdo neví dne ani hodiny, a opatrnost je ve hře v podstatě všudypřítomná. Takže se ZZ daří dělat to, co chce. A nelze jim upřít dost originálních nápadů a pojetí. 

Ke hře paří i svět, který rovněž obsahuje dost specifických a zajímavých, byť ne dechberoucích prvků. Ale je to jiné než ta čistá generičnost, není tu boj dobra proti zlu, spíš přetlačování zájmů, výlevy nepřátelství a mnoho prvků směřujících k podtržení drsnosti. A nejlepší je, že tento svět tu není pouze popsán a ostatován, ale je základem pro několik minidobrodružství a ohromnou tabulku náhodných setkání. Zkrátka je to výborný svět a pravidla pro "starý dobrý sandbox". Ve všem ostatním už tedy bude popravdě drhnout, ale úzký profil tady vlastně nevadí, protože je dostatečný pro rozmanitou hru.

Co ale opravdu vadí, je uspořádání příručky. Ano, jiná RPG s tím mají taky často problémy, včetně některých mých oblíbených. Ale na férovku, ta zrůdnost, co provedli autoři vlastnímu obashu je neuvěřitelná. Jedno pravidlo vysvětlené na dvou místech prakticky copypastou ne moc jasné formulace, které jsou ale vzájemně provázány? Check. Staty nepřátel rozházené prakticky po celé příručce vypravěče, bez jakéhokoli uceleného shrnutí? Check. Dvě místa, která se v kruhu odkazují na vysvětlení, které není ani u jednoho z nich, protože je jaksi něde úplně jinde? Pojem, který se používá vesměs v Přručce vypravěče, ale vysvětlený je v Průvodci hráče? Check. A tak by se dalo pokračovat. 

Kdybych hodnotil čistě to, co je obsahem, tak to na tu 5 hvězdičku dosáhne, ale pokud mi uspořádání příručky doslova kazí hru, tak to nehodlám přejít a nezohlednit.

Už jsem byl unavený dračákem a tak jsem se vydal hledat štěstí do jiných zemí a našel jsem tam nevídaný poklad.

Nádherný svět s historií, kombinování ras a povolání, soubojový systém, talenty, generující tabulky, samolepky, soubojový systém, talenty, náhodné setkání,... a už jsem zmiňoval soubojový systém a talenty?

Navíc vydáno česky díky Mytagu a vypadá to, že vydají vše co k tomu vyjde v originále. Prostě velká pecka. Chce se mi křičet radostí (teď hrozně křičím, ale vy to neslyšíte, .. tedy pokud nejste sousedi).

Takže děkuji Mytagu za vydání, Markusovi za super překlad a komunitě za vytvořené materiály které budu dále poctivě vykrádat případně se jimi inspirovat.

P.S. Omluvte mou euforii, do teď jsem hrál jen dračák :)

V záchvatu jasnozřivosti jsem si ZZ přál na Vánoce 2020 pod stromek a velmi rychle po rozbalení a krátkém prolistování bylo jasno. Můj šálek čaje. Po dvaceti letech si jen tak pro radost píšu dobrodružství, případně se pokouším o konverzi cizích dobrodružství do systému ZZ. Unglaublich. Uhlí zase hoří.

Svět ZZ je poměrně specifický. Snaží se vymezit hřiště tak, aby se na něm podle pravidel ZZ dobře hrálo. Teprve nedávno zmizelá krvavá mlha ospravedlňuje izolovanost jednotlivých obydlených míst, výskyt hrůzostrašných nestvůr a obtížnost cestování. Ze settingu zatím bojkotuji vlkeny, ale to je čistě můj problém. Dobrodruzi (alespoň zpočátku) jsou rádi za každý den, kdy mají teplé jídlo a střechu nad hlavou a touha po lepším vybavení je nutí prohledávat i velmi nebezpečná místa. Magie není počítačový algoritmus a nikdo netuší, co se vlastně přesně stane. Lze jen doufat.

Za co mají ZZ u mě kladné body:

• Generátory a tabulky všeho možného (de facto hry ve hře), které dokážou nakopnout, případně nachystat Vypravěči při hře zábavná překvapení
• Hezká myšlenka nestvůrných útoků, kde se Vypravěč může vyřádit
• Pro mě tak akorát složitý soubojový systém
• Nastavení světa, neboť Vypravěč může umisťovat do mapy hrobky, mohyly, ruiny a podobné parády, aniž by se musel moc starat o logiku (alibi mnoha let krvavé mlhy unese hodně)

Důvod pro občasné hudrování:

• Někdy hledání v pravidlech připomíná čtení gamebooku (informace nejsou vždycky tam, kde bych je čekal)

Nadpis není tak úplně pravda, vím co si o tom myslím, jen úplně nevím jaké hodnocení si to zaslouží. 

Všechno co je na tomhle systému (z mého pohledu) skvělé: 
1) Rychlý combat, postavy padají jak hrušky (na obě strany), na každém pohybu záleží, dokonce i na tom zda vaše postava seká nebo bodá. 
2) Abstrakce tam, kde je potřeba, konkrétnost tam, kde je nutností. Za mě skvělý poměr. 
3) Nikdy. Nikdy v žádném jiném systému jsem necítil tolik napětí když útočí monstrum na hráče. Nikdy jsem v očích hráčů neviděl tolik děsu jako když jim člověk popisuje něco jen zdánlivě fantaskní a nebezpečné, nikdy jsem nezažil takovou opatrnost v jednání. Najednou hráčům na životech postav opravdu záleží, protože ví, že zemřít v zapomnění někde v závěji sněhu je snadné a že se je nejspíš nebude pokoušet nikdo oživovat, protože to naopak snadné vůbec není. Pravda, vedu ZZtka depresivnějším stylem než jiné hry. Ale na tomhle napětí a strachu o život postavy mají určitě svůj podíl. 
4) Konečně systém, kde se mi nepovedlo vytvořit ultimátně OP postavu. Postava může být skvělý fighter, ale pohoří když si špatně určí směr, uvízne v bažině a umře. Postava může být skvělý stopař, ale jakmile ji přepadnou lapkové, nejspíš se neubrání. Na kompozici družiny záleží a potřebují spolu spolupracovat. Je hloupý to říct zrovna u takhle depresivního systému, ale power of friendship tady opravdu hodně zvládne. 
5) Cestování. Jak jsem vždy ve všech podobných hrách cestování přerušoval, tady je super. Je abstraktní a má svoje chyby (rozložit tábor trvá 6 hodin wtf). Na druhou stranu podporuje něco, co by cestování podporovat mělo. Určitou sounáležitost postav. Zatímco jedni staví tábor, další jde rybařit aby měli večeři, další spí aby mohl v noci držet hlídku. Asi je to i tím, že mám úžasný hráče a tak si sami při cestování vzájemně in character povídají. Snaží se vytvářet si vztahy s ostatními postavami a případně je něco vhodného přiučit. 

A teď co vlastně tak úplně není. 
Systém je velice specifický. Vysoká nebezpečnost, cestování a omezené působení magie z něj dělají systém na specifický styl hraní a vypravěčování. Bojím se, že i kdybych se hodně snažil, tak ze ZZ nikdy jinou hru než "parta low magic dobrodruhů se snaží přežít, vydělat si a dosáhnout svých (jistě velice čestných) cílů" neudělám. Hra je tak velice úzkoprofilová (aspoň z mého pohledu hráče hlavně univerzálních/snadno hacknutelných systémů), ale svou práci odvádí dobře. 

Toto RPG som mal v zornom poli od momentu, keď som naňho uvidel Kickstarter. A v hľadáčiku od momentu, keď sa Skaven kdesi prekecol, že chystajú českú verziu.

Myslím, že čakanie aj práce na ňom sa vyplatili, pretože ZZ ako celok pôsobia vyspelým a uceleným dojmom a odporučil by som ich každému, kto má rád:
- drsný súbojový systém
- putovanie divočinou
- mikromanažment
- zameranie na problémy jednotlivca namiesto globálnych problémov
- divokú mágiu
- hry typu west marches

Všetky tieto prvky v sebe hra kĺbi pomerne intuitívne a v príručke pre hráča som narazil iba na málo prípadov, kedy sú pravidlá divné alebo vyslovene zbytočné.

Čo sa týka balenia, kvalitou je trocha inde ako býva zvykom, ale je to také dobré "inde". Knižky sú vytlačené na recyklovanom "beletristickom" papieri, čo je pri porovnaní s inými produktami, kde použitie iného ako kriedového hi-glosss papiera je tabu, pomerne nezvyk. Pravidlá sa však aj vďaka tomu čítajú o čosi pohodlnejšie a na čitateľa neútočia rušivé farebné kreácie. Ilustrácií je tu ale pomerne dosť a ich čiernobiele podanie dýcha starými časmi. Čo mi trochu vadilo, bola sadzba - niekoľkokrát končila veta z odstavca na celkom novej strane či liste a bolo to dosť rušivé - v časoch, kedy má Black Hack majstrovsky nasádzaný text tak, že všetko potrebné k problematike sa nachádza na jednej, maximálne dvoch stranách, sa autori mohli posnažiť aj tu. Obsah pritom neprekypuje zbytočnými poismi a kratučké flavor texty sú naozaj iba tak dlhé, aby tvorili skôr vizuálny separátor jednotlivých kapitol.

Z mechaník ma ich oslovilo hneď niekoľko, ale najviac asi systém správy zdrojov - ten sa mi zapáčil natoľko, že som sa ho rozhodol využiť vo vlastnom systéme. Pomáha totiž budovať atmosféru neistoty, kedy si hráč nikdy nie je istý, či prežije ďalší deň v poriadku, alebo sa bude musieť uskromniť, aby prežil cestu domov.

Keď už som pri domove. Hra sa odohráva na veľkej a takmer slepej mape (súčasť balenia), ktorá len čaká, kým sa zaplní zaujímavými lokáciami. Isto najzaujímavejšou je vlastná pevnosť, ktorú môžu postavy počas hrania získať a postupne zveľaďovať. Mňa táto mechanika spočiatku nadchla, ale keď som sa neskôr priamo dočítal, aká je košatá a podrobná, trocha som sa začal obávať, či na seba nebude strhávať väčšinu pozornosti. Potom mi ale došlo, že po štyroch sedeniach hráčom možno padne vhod namiesto strachovania sa o holý život pre zmenu riešiť predaj dobytka alebo stavbu studne. A keď už nič iné, potreby pevnosti môžu slúžiť ako ďalšie príbehové háčiky alebo zámienky pre výpravy.

A ak by mal DM náhodou tvorivý blok, pre inšpiráciu ani nemusí chodiť ďaleko, pretože súčasťou knižky je vyčerpávajúci zoznam tabuliek s náhodným obsahom všetkého druhu - od generátora nepriateľov cez históriu postavy, náhodné udalosti nad zemou i pod ňou, kritické zranenia až po náhodné povesti. S touto zásobou nápadov síce nemožno pracovať "za behu" a nejaká príprava pred každým hraním je určite nutná, ale určite ide o vítaný obsah, ktorý možno použiť aj v iných systémoch.

Na záver tradične dodám, že systém som nehral, takže všetko sú to dojmy po prečítaní príručky hráča, ale keby sa naskytla príležitosť, rozhodne by som uvažoval, že po nej skočím.

Svět hry je pěkný a v některých věcech dost netradiční a unikátní tím mě hodně zaujal.  Náhodné tabulky jsou plný pěkných nápadů. 

Systém jako takový je určený pro typ her zaměřených na survial. S vzácnou magii. Jediný co nechápu a bylo to pro mně dost překvapivé proč v tom je nacpaná minihra Tvrz, kde je hra se zdroji spíše připomínající Age of Empires než RPG. 

Když jsem zjistil, že Mytago překládá ZZ, hned jsem si je předobjednal.  Naposledy jsem hrál jako náctiletý DrD. Pak mě život odvál k deskovkám. Celou tu dobu jsem ale toužil si znovu něco zkusit. Když dorazila krabice domů a já to všechno vybalil, byl jsem ztracen. Od té doby nedělám nic jiného, než studuju, kam se celý žánr posunul. Donutil jsem v deskoherní skupině každého zakoupit pravidla a v sobotu jsem po přípravě jako PJ, provedl první sezení. A světe div se, vše šlo jak po drátkách. Podotýkám, že tři z hráčů byli nováčci a o kvalitě ZZ svědčí to, že u nich zavládlo nadšení. Lehce uchopitelná pravidla, svět který mým spoluhráčům na výsost vyhovuje (s DnD se obavám, že by mě poslali rychle k šípku) a přesná dávka abstrakce, aby vše mělo správnou flow a hráč nebyl zahlcován zbytečnostmi a plně se soustředil na dobrodružství. Systém štestí a oldschool strach o postavu se hráčům strašně líbil. Za mě velmi přístupný systém pro nováčky a velká pecka. Díky Mytago. A díky Markusovi, protože mě žena zabije až zjistí, že jsem objednal DCC a Warhammer.

Zapovězené země mají lehký a elegantní systém (jeho kompletní stručné shrnutí najdeš tady), který je výborně odladěný pro podporu jejich zamýšleného žánru. Snadné na naučení, pochopení i hraní.

Háček je v oné frázi "zamýšlený žánr" - Zapovězené země jsou poměrně "úzkoprofilová" hra, která se soustředí na drsnou, trochu "špinavou" fantasy - boje jsou nebezpečné, magie relativně mocná, ale velmi riskantní, léčení může být složité. Pokud vás láká něco ve stylu Zaklínače (byť Zaklínače samotného si v tom bez úprav nezahrajete), "polské" fantasy školy obecně nebo prostě OSR stylu hry s prolézáním kobek a soustředěním na pravidlově lehce pojatý, přesto herně významný management zdrojů, pak Zapovězené země můžou být přesně pro vás. Pokud ne... tak vás neurazí, ale ani nenadchnou.

Zapovězené země celkově hodnotím po zahrání velmi kladně. Text příručky je srozumitelný, knihy jsou pěkně zpracované. Mapa a samolepky z krabice potěší. Naopak balíček karet, zvlášť pokud nebudete hrát pokročilý soubojový systém, který je vlastně karetní hrou, je asi spíš zbytečný. Ledaže byste si ho chtěli následně doplňovat o vlastní karty. Na iniciativu bohatě postačí obyčejné hrací karty z nějakého vyřazeného nekompletního balíčku, které můžete popsat fixem. Doporučit mohu naopak brožurku Legendy a dobrodruzi z krabice na vytváření postav.

Mechanismy hry nejsou složité, jen pokud jste doteď nehráli žádný poolový systém, musíte se s tím prostě naučit zacházet. Potíž může nastat v boji, kdy se hodí mít po ruce seznam bojových akcí. Souboják nabízí určité taktické prvky a je dobré, aby to hráči předem věděli, není to ale žádný rollfest. Hráči kouzlících povolání by si měli před hrou dobře prostudovat pravidla, aby nebyli překvapení, že jejich postava zas tak moc často kouzlit nebude (za 8 hodin hraní hry čaroděj kouzlil přesně jednou). Mechanika získávání bodů vůle za selhání ve hře (tedy odměňování za selhání) vyžaduje při přechodu od nějaké tradičněji pojaté hře asi největší změnu myšlení hráčů.

Naložení je vymyšleno elegantně, ale trošku pokulhává jeho sledování na deníku postavy. Nejlepší je pro to použít nějakou el. pomůcku, ale každý nemusí chtít mít u stolu počítač. Cestování po mapě je taky fajn, i když z pravidel je cítit, že mechanismy a hratelnost jsou tu trochu na obtíž uvěřitelnosti (možnost a nemožnost postav pomáhat si při určitých činnostech). Když se tomu ale člověk poddá, funguje to dobře. Stavbu a údržbu tvrze ani crafting jsem zatím nehrál. Po přečtení je jasné, že v zájmu hratelnosti jsou v tu určité kompromisy (možná i prohřešky) proti realitě.

Z pohledu vypravěče oceňuju bohaté množství připravených tabulek generátorů všeho možného. Přípravu na hru hodnotím jako vcelku snadnou a připravený obsah ke hře jako inspirativní. Trochu zavádějící je snad jen to, že popis historie světa slibuje možná trochu něco jiného, než je prezentováno v náhodných setkáních a připravených dobrodružných místech.

Uchvátilo mě, jak snadné je hraní nestvůr. Nemusím sledovat žádné složité statistiky, prostě si vyberu (nebo hodem určím) druh úroku, vezmu kostky a je to! Jednoduchost vyhodnocování činností v této hře je její velkou devizou, jak z pohledu hráče, tak i vypravěče.

Hraní podle tohoto systému mě baví a dodaný svět se mi zalíbil. Z pohledu vypravěče mi sedí, že hra podle těchto pravidel pěkně odsýpá.

Libí se mi zpracování, myšlenka i systém. Zaujala i kamarady a po 10 letech jsme se vrátili k pravidelnému hraní. Mužu jen doporučit!!

Hodnoceno na základě přečtení pravidel a shlédnutí hry jiných hráčů

Z celkového pohledu relativně slušně zpracované RPG, které se vrací ke kořenům. Za sebe ho hodnotím třemi hvězdičkami z pěti, důvody najdete vypsané níže.

Pokud jste fanoušci náhodných tabulek sloužících k vytváření obsahu, putování po hezké hexové mapě, udržování svých postav naživu i přes nepřízně osudu (kostek) a Vypravěčem dodávaných nebezpečí, nevadí vám možné zmrzačení či smrt vaší postavy, nešťouráte se v logice prvků herního světa, a upravíte si pravidla pro stavbu tvrze či je budete ignorovat, přidejte k mým třem hvězdičkám další dvě a Zapovězené země si pořiďte a hrajte je, protože budete maximálně spokojeni. 

V opačném případě, tedy pokud si chcete své postavy piplat a dlouho se s nimi sžívat, pokud rádi odhalujete jednu po druhé vrstvy herního světa a těšíte se z toho, že vše stále dává perfektní smysl, nemáte rádi velký vliv náhody, pokud dáváte přednost epickým, předem připraveným příběhům, rozvíjíte vztahy s mnoha blízkými NPC … nemějte velká očekávání.

Podrobně jsem své názory shrnul v recenzi.

Logická a jednoduchá pravidla. Dobré náhodné generátory. Negenerické survival fantasy.

Když si vzpomenu na své dětství, kdy jsme se třemi kamarády hráli Dračí doupě, jednomu se nelíbilo, že počet životů dělá z postav na vyšší úrovni nerealistické superhrdiny, druhému se nelíbilo, že aspoň trochu nemůže léčit každý (a přece v reálu dokáže aspoň obvázat ránu každý) a třetímu se nelíbilo, že kouzelník tak moc kouzlí, a přitom Gandalf za celého Hobita seslal jen dvě kouzla – jedou ohněm zahnal vrrky a jednou vyčaroval světlo. S radostí bychom bývali tehdy přešli na Zapovězené země a všichni by byli náramně spokojeni.

Knihy pravidel mají kouzelnou atmosféru knih Pána prstenů a Hobita. Dýchá na vás duch dávno zapomenuté říše, kterou jste vždycky toužili navštívit, ale v dospělosti jste na to zapomněli, a teď se vám to vybaví. Z hlediska herních mechanismů jde o velmi zajímavý a funkční mnohakostkový systém, kdy za vlastnosti, dovednosti a předměty si přidáváte kostky a počítáte úspěchy (šestky se symbolem mečíků) a neúspěchy (jedničky se symbolem lebky). Při prvním hodu platí jen úspěchy, ale pokud se rozhodnete hod přehazovat, všechny jedničky, kromě těch za dovednosti, vás nějak postihnou. Buď dočasným snížením vlastnosti nebo poškozením předmětu.

Magie je tu mocná, ale velmi vzácná. Pro sesílání kouzel potřebujete body vůle, které získáváte za (dříve) hozené neuspěchy. Je až tak vzácná, že některé skupiny se rozhodly pro domácí pravidlo, že pokud postava na začátku sezení nemá žádný bod vůle, tak si napíše jeden. O pravidlech by se dalo povídat dlouho, ale raději vás odkážu na pravidla v kostce.

Celkově hra působí jako OSR, ale s netradičními, a přitom zajímavými a chytlavými mechanismy, nebo jako původní Dračí doupě, ale s mnohem funkčnějšími pravidly. Zatím jsme hráli jen párkrát a já si troufnul hru vést, a za mě naprostá spokojenost. Už se těším, až budu hrát nějakou dlouhodobější kampaň, ve které naplno využijeme pravidla pro cestování a objevování hexů a správu vlastního hradu!

Návrat ke starému stylu a podobné mravenčení, jako před lety.

ZZ jsem si koupil spíš ze zvědavosti a teda nic nečekal. Slyšel jsem něco málo od kolegyně z práce, která s přáteli hrála už anglickou verzi. Vyprávění mě teda moc nenadchlo, přesto, že si FL (ZZ) chválila. Slečna je deskovkářka a co může vědět o odschool - mistfit -lowmagic RPG pch...

První odstavec je sice psán s nadsázkou, nicméně i si musím nasypat popel na hlavu. Zapovězené země jsou pro mě nejpříjemnější překvapení roce 2020.

Když jsem poprvé otevřel příručku a viděl vizuální zpracování, začala mi ihned podvědomě v uších znít hudba z Barbara Conana (s Arniem). Pravidla jsem poprvé proletěl během večera a věděl jsem, že tohle je hra, kterou jsme (od DrdD 1.5 kde jsme začínali) vždycky chtěli. Je tam výpravnost, nebezpečí, průzkum, vykrádání hrobek, od postav se nečeká že budou nutně hrdinové a budou rády, že vyváznou ve zdraví (a na všechno stačí jedna<!> mechanika). Magie je mocná, ale i nebezpečná a zrádná. 
Osobním potěšením mi je možnost kombinací rodů (ras) a povolání, resp. že při kterékoli kombinaci nebude pro družinu žádná z postav vyloženě trn v patě zpomalující ostatní.

ZZ jsou zjevně vytvořeny aby fungovaly pro konkrétní styl hry a druh settingu, ale upřímně, dělají to po čertech dobře. Chápu, ten styl nemusí se líbit každému (jako ostatně cokoli), nicméně mě,  ZZ sedí jak p**el na hrnec.