Advanced Dungeons & Dragons (AD&D, 2e)

Druhá edice Advanced Dungeons & Dragons je fantasy hra, ve které se hráči zhostí rolí dobrodruhů v rozmanitých fantasy světech. Tato celková revize první edice Dungeons & Dragons (1978) vznikla po vystrnadění zakladatele Garyho Gygaxe z nakladatelství TSR a z pozice hlavního designéra ji vedl David „Zeb“ Cook. Zachovává základní pravidla předchozí hry, ale celkově je reorganizuje a konsoliduje, objasňuje, přímo do základních pravidel začleňuje možnosti, které byly dříve volitelné nebo vyšly v některém z rošíření. Výsledná hra má být evoluční, nikoli revoluční – prakticky všechny dosud publikované materiály zůstaly vesměs kompatibilní. Zároveň ale pro hru začala rychle vycházet nová série rozšíření, která dramaticky prohloubila její komplexitu.

Hra se trochu změnila i stylově. Kvůli dobovým kontroverzím s „nevhodností“ Dungeons & Dragons pro děti byla celá herní linie sanitizována odebráním „problematických“ prvků – z bestiáře zmizeli démoni a ďáblové, „zlý“ půlork přestal být hráčskou rasou, mezi hráčskými povoláními chybí vrah (a taky mnich), přestaly se vyskytovat necudné ilustrace a kreslené vtipy. (Démoni a ďáblové byli později navráceni doplňkem MC8: Monstrous Compendium Outer Planes Appendix (1991) pod jinými, nenápadnějšími názvy „tanar'ri“ a „baatezu“.) Nová edice ale především završuje proměnu žánrových a stylových předpokladů, která byla zahájena už v závěrečné fázi edice první – opouští brakovou fantastiku ve stylu sword & sorcery a upozaďuje dřívější způsob hry založený na průzkumu a plenění dobrodružných lokací. Místo toho se zaměřuje na hrdinskou, vysokou fantasy a vyprávění epických příběhů, často o záchraně světa nebo boji dobra se zlem.

Jádro hry zůstává důvěrně známé. Postavy se šesti základními atributy jsou určené rasou (elf, člověk, gnóm, půlčík, půlelf, trpaslík) a povoláním (bard, bojovník, druid, hraničář, kouzelník, klerik, paladin, zloděj; přičemž kouzelník a klerik se můžou dát specializovat podle školy magie nebo druhu víry). Z povolání jim plynou speciální schopnosti, které se v průběhu hry vylepšují postupováním na vyšší „úrovně“. Zachován zůstává i tradiční systém devíti přesvědčení vyjadřující morální postoje postav. Výraznou novinkou je, že už základní pravidla nabízejí (volitelný) systém „nezbraňových dovedností“, který postavám umožňuje pořizovat si obecné dovednosti jako léčitelství, jízdu na koni, řemesla nebo dvorskou etiketu.

Systém vyhodnocování činností zůstává neuspořádaný, eklektický, kdy pro různé herní aktivity se používají různá pravidla, dílčí subsystémy i tvary a počty kostek. Přesto došlo k řadě dílčích optimalizací. Důležitou změnou je zejména přechod na vyhodnocování útoků pomocí údaje THAC0 (zkratka pro „číslo potřebné k zásahu třídy zbroje 0“) – místo aby hráči při každém útoku vyhledávali cílové číslo v tabulkách, má každý tvor ve hře vlastní, předem vypočítaný údaj vyjadřující jeho schopnost zasáhnout. Soubojový systém zachovává koncepty jako počet životů, třídu zbroje, různé vlastnosti zbraní a počty útoků, různé doby sesílání kouzel apod., nahrazuje ale dřívější (velice zmatečný) systém iniciativy jednoduchým hodem k10 pro každou stranu (s volitelnou možností házet pro každého bojujícího individuálně). I magický systém zůstává v základu totožný: kouzelníci shromažďují kouzla do knih kouzel, kněžské postavy dostávají různý výběr kouzel v závislosti na svém bohu, všichni si ale na každý den můžou připravit jen omezený počet kouzel, která pak můžou jednorázově seslat, než si je budou muset znovu připravit (tzv. „vancovská magie“, podle knih Jacka Vance).

Podstatnějších změn dostal systém herních odměn. Zatímco v první edici AD&D (1978) i jiných starších variantách Dungeons & Dragons získávali hráči většinu zkušenostních bodů za vynášení pokladů z nebezpečných míst, v druhé edici jsou zkušenosti za poklady jen volitelným pravidlem a většina zkušeností plyne z přemáhání nestvůr (to zůstává), překonávání překážek, ale hlavně za plnění příběhových cílů, volitelně i za „dobrý roleplaying“ a vykonávání aktivit vhodných pro příslušné povolání. Ruku v ruce s tím se mění i předpokládaný způsob hry – zatímco v dřívějších verzích D&D bylo primární náplní her prozkoumávání a plenění připravených dobrodružných lokací, druhá edice AD&D předpokládá spíš hraní zaměřené na herecké ztvárňování postav a plnění příběhových cílů v detailně prokreslených fantasy světech. Ze hry zmizela nebo byla upozaděna velká část pravidel a procedur pro vedení sandboxové kampaně, například pro průzkum dungeonů, generování náhodných setkání v divočině, trénink postav pod vedením mistrů apod. Novým předpokladem je, že místo sandboxového potulování světem se hráči věnují konkrétní příběhové linii. Nejviditelněji se to pak projevuje na podobě publikovaných dobrodružství – ta už nevypadají jen jako mapy se zanesenými nepřáteli, nástrahami a poklady, ale zhusta se mění v předepsané sekvence scén sledujících předem naskriptovaný příběh.

Základní pravidla tvoří dvojice knih v pevných vazbě – hráčská příručka Player’s Handbook (1989) a vypravěčská Dungeon Master Guide (1989) –, doprovázená bestiářem Monstrous Compendium Volume One (1989) v netradičním formátu volných perforovaných listů, které byly určené k vložení do kroužkového pořadače. Početná ediční řada Monstrous Compendium pak přinášela perforované listy s dalšími nestvůrami. Tento formát se ovšem ukázal být nepraktickým, načež bestiář vyšel znovu v podobě klasické knihy jako Monstrous Manual (1993).

V polovině devadesátých let vyšla pravidla v nové podobě. Aktualizovanou trojici základních knih pak tvoří revidovaný Player's Handbook (1995), revidovaný Dungeon Master Guide (1995) a tentýž Monstrous Manual (1993) s novou obálkou. Změny mezi původní a revidovanou verzí pravidel jsou minimální – knihy dostaly nové grafické provedení, ale obsahově proběhly jen drobné změny.

Pro hru vyšlo závratné množství doplňků a rozšíření pravidel. Vydáváním dalších a dalších příruček, především s novými možnostmi hráčských postav, začala hra bobtnat a růst do komplexity. Série PHBR – Player's Handbook Rules Supplement (celkem 15 knih) rozšířila hráčské rasy a povolání o spoustu nového vybavení, schopností, dovedností a především „kitů“ – jakýchsi šablon nebo „subpovolání“ umožňujících tématizovat postavu do konkrétních kultur, původů nebo specializovaných archetypů. Najednou tak dvě postavy stejného povolání mohly mít radikálně odlišné schopnosti. Série DMGR – Dungeon Master's Guide Rules Supplement (9 knih) přinášela obecné rady a materiály pro Dungeon Mastera. Série HR – Historical Reference (7 knih) adaptovala hru na různá prostředí z reálné historie.

V druhé polovině životního cyklu druhé edice přinesla série Player's Option řadu alternativních pravidel a rozšíření: Combat & Tactics (1995) rozšiřuje soubojový systém např. o kritická zranění a taktické manévry. Skills & Powers (1995) přináší mimo jiné alternativní tvorbu postavy, při které si hráči pořizují různé schopnosti, výhody a nevýhody bodovým nákupem. Spells & Magic (1995) nabízí alternativní magické systémy, včetně sesílání kouzel pomocí bodů many. Hra s využitím těchto rozšíření už se může výrazně lišit od základní podoby druhé edice AD&D – někdy byla označována jako „dvouapůltá edice“ (2.5e).

Přestože základní pravidla jsou generická a nepředepisují konkrétní herní svět, druhá edice se proslavila vydáváním doplňujících, detailně prokreslených herních světů, které zkoumaly často výrazně odlišné podoby fantasy. Jednotlivé světy taky zaváděly vlastní úpravy pravidel a nové možnosti hráčských postav, čímž se stávaly téměř svébytnými hrami s vlastními, často velice početnými edičními řadami. Jsou to:

• Greyhawk – Tradiční generický svět Garyho Gygaxe zděděný po první edici AD&D (1978). Ve druhé edici byl spíš upozaděn, byť proběhlo několik – spíš neúspěšných – pokusů o jeho reboot.
• Forgotten Realms – Nový generický svět jako nástupce toho předchozího. Ediční řada byla zahájena už v první edici, ale za dob druhé edice se rozrostla do ohromné šířky a slávy. Byla doprovázena i bezpočtem románů. Svět má i několik „podsvětů“ připomínajících fantasy alternativy pozemských kultur – viz východoasijský Kara-Tur, mezoamerická Maztica a arabský Al-Qadim. Forgotten Realms si získaly značnou popularitu, která pokračovala i do dalších edic hry.
• Dragonlance – Svět hrdinské, až epické fantasy úzce spjatý s romány. Opět vznikl už v první edici AD&D, ve druhé krátce oživen.
• Mystara – Generický svět rozvíjený především v alternativní herní linii Basic D&D (B/X, 1981), ale krátce oživený i jako ediční řada pro druhou edici AD&D.
• Spelljammer – Sci-fantasy prostředí zaměřené na cestování vesmírem v čarovných plachetnicích a průzkum roztodivných světů.
• Ravenloft – Silně tématický svět laděný do gotického hororu: upírové, vlkodlaci a všudypřítomná mlha.
• Dark Sun – Nehostinný pouštní, postapokalyptický svět vracející se k žánru sword & sorcery.
• Planescape – Lehce punkový svět představující mnohovesmír mnoha rozmanitých sfér existence a protikladných životních filozofií.
• Birthright – Středověce laděný svět s důrazem na politiku a správu šlechtických panství.

V polovině devadesátých let už nakladatelství TSR vydávalo enormně rozvětvenou hru tvořenou bezpočtem pravidlových rozšíření, svébytných světů a rozsáhlých připravených kampaní. Většinu svých světů navíc rozvíjelo v nikdy nekončící záplavě románů, které v této době tvořily významnou část jeho příjmů. A do toho všeho stále ještě vydávalo i alternativní herní linii Basic Dungeons & Dragons (1981+).

Nepřehledná změť příruček, rozšíření, rozmanitých variant hry a vzájemně si konkurujících světů, do toho celkový úpadek RPG průmyslu kvůli nástupu sběratelských karetních her, to vše ve spojení se špatným řízením firmy (likvidační bylo především vydávání románů v extrémně vysokých nákladech, které se pak neprodané vracely z komisního prodeje a vyžadovaly astronomické vratky) vyústily v nepřekonatelnou finanční krizi. V roce 1997 zakoupila krachující nakladatelství TSR společnost Wizards of the Coast. Ta ještě pár let vydávala materiály pro druhou edici, ale nakonec přišla s výraznou revizí v podobě třetí edice Dungeons & Dragons (2000). Přestože nová edice nenese v názvu označení „Advanced“, navazuje právě na druhou edici Advanced Dungeons & Dragons (i proto je číslovaná jako „třetí“). Naopak herní linie „Basic“ byla bez náhrady zrušena.