Symbaroum

Parádní zamlžené ilustrace Martina Gripa a atmosférické prostředí temného hvozdu. Popis světa může být trochu nepřehledný a může chvilku trvat, než se do něj člověk dostane. Trochu divné mi přišlo, že Ambrie a Davokar tak nějak visí ve vzduchoprázdnu, nemají žádné vazby na okolní státy nebo něco takového (nebo jsem si jich nevšiml), a ta izolace mi moc nesedí k jejich technologické úrovni. Ale to je jenom takový rýpavý detail...

Systém je relativně jednoduchý, není omezený úrovněmi a povoláními, ale mechanicky řeší hlavně bojové schopnosti. Sem tam je nedotažený a nejednoznačný a vyžaduje "slušné a rozumné" hráče, pro které není cílem hry nabouchat si hyperoptimalizovanou postavu s maximálním DPS. Mně to vyhovuje, někomu nemusí.

DnDčková konverze Ruins of Symbaroum obsahuje už v základu možnost hrát za rasy, které byly v původním Symbaroum hráčům odhalovány postupně během kampaně, což může charakter a atmosféru hry dost změnit.

Jak popsat Symbaroum? Pokud jste někdy viděli pravidla, nebo jakýkoliv supplement a v něm ilustrace, tak asi chápete. Chce se mi skoro říci, že polovina toho jak vnímám svět Symbaroum, mají za následek ty obrázky. Dýchne z nich na vás ten pocit království ztraceného v hlubokém lese před stovkami let. Mystérium číhající za každým obřím stromem vysokým jak hora. Civilizace, která utekla z jihu před nepopsaným zlem, snažící se uchytit na kraji lesa Davokár. K tomu připočítejte podivné elfy, kteří les stráží a tvrdí, že dávná smlouva lidem zakazuje vstoupit do lesa a dodržování této smlouvy jsou ochotni podpořit šípem mezi vaše lopatky. Lidé ale tu snad smyšlenou smlouvu dodržovat nehodlají. Les totiž láká ruinami království, na které si již nikdo nepamatuje a ve kterých se nacházejí úžasné artefakty. Tím vším se proplétá motiv civilizace vs příroda, pokrok vs pustošení zdrojů. A pak je tu magie. Magie, která ale korumpuje a s každým jejím použitím si říkáte o to, že se z vás brzo stane zmutované nemyslící monstrum s jedinou utkvělou myšlenkou. Vraždit.

Systém je založen na klasickém podhazování d20. Co je ale jiné je, že GM na nic nehází. Pouze hráč určí čeho chce dosáhnout, nebo GM co musí testovat. Hráč vezme svojí hodnotu v příslušném atributy, GM pak při testování proti nějaké události určí bonus či malus k hodu. V hodu proti NPC se pak GM podívá na příslušný atribut nehráčské postavy a podle toho, zda převyšuje deset či je pod touto hodnotou, určí plusovou či mínusovou úpravu hodu hráče. 

Co bych vypíchnul je tvorba postavy a její rozvoj. Celé je to koncipováno jako množina skillů, které jsou přístupné všem. Můžete si sice vybrat z nějakých povolání, ale je to vlastně jen doporučení, jaké skilly byste si měli vybrat. Nic vás ale nenutí to dodržet, upravit si doporučené či případně si nakombinovat vlastní mix. Jak někdo poznamenal v jiné recenzi, působí to jako deckbuilding. Munchkini se tady můžou vyřádit, což je asi i jediná a největší moje výhrada. Při takovém to přístupu hra není a ani nemůže být vyvážená, což přiznávají i tvůrci. Dá se tím pracovat, ale vyžaduje to od GM více práce. Nestvůry samotné mají totiž vlastní pool skillů, které nejsou v bestiaři natvrdo určeny, ale GM je může dle svého uvážení nestvůrám přiřazovat a tím vyvažovat silné stránky jednotlivých hráčských postav. 

Magie je v tomhle světě nebezpečná. Každé použití magie vám způsobí dočasnou korupci, pokud tato dočasná korupce přeroste určitou z vlastností vypočtenou hranici, stává se permanentní. Dočasná korupce se resetuje po scéně. Z toho vyplývá, že čím více budete tlačit na pilu, tím blíže jste hranici, kterou překročit opravdu nechcete. Permanentní korupce má totiž viditelné fyzické následky a s takto postiženou osobou se každý odmítá bavit. Současně se z vás může stát abominace, nemyslící vraždící monstrum. Permanentní korupci je opravdu, ale opravdu těžké, i když možné odstranit. Magie se dělí na dvě skupiny, samotná kouzla a rituály. Rituály jsou obzvláště zajímá. Umožnují totiž převážně odhalit část pravdy, která se před hráči snaží GM skrýt. Například kdo je vrah, kdo tu lže, nebo najít určitou osobu. Vlastně jsou to taková orákula. GM s tím musí nakládat opravdu obezřetně. 

Souboje jsou svižné, nekomplikované a pokud si je skupina zažije, mohou odsýpat opravdu rychle. Příručka pro hráče přidává další pravidla, která můžete zakomponovat a souboj tak může být víc taktický, ale není to nic, co by ho nějak mohutně zkomplikovalo.

Každá ze starších ras je tu nejasně popsána. Její historie, odkud pochází, čeho chce dosáhnout, to všechno je zahaleno záhadou a její odhalování patří ke kladům hry. O to nepochopitelnější je zpřístupnění tvůrci těchto v základu nehratelných ras hráčům v Advance Player Guide a s tím i odhalení těchto informací. Důsledně tedy varuju případné zájemce, nedělej to. Připravíte se o hodně zábavy.  

Hru hodnotím veskrze pozitivně. Setting je úžasný a systém mu nepřekáží, spíš naopak. Ponožky vám ale neodstřelí. To však není na škodu. 

Super atmosfericka hra, so zaujimavym settingom (elfovia su common enemy) a genialnymi ilustraciami.