Dračí doupě

Legenda! Po letech notně zaprášená, přesto legenda.

Objektivně zhodnotit DrD neumím, hrál jsem ho naposled v minulém tisíciletí a nedokážu ho dnes porovnat s jinými systémy. Jen si pamatuju, že jsem ho po zakoupení držel jak svatou relikvii, dodnes si umím vybavit vůní papíru a své pocity, když jsem před spaním odehrál Jarikovo dobrodružství, v živé paměti mám naše nadšení, když jsme vstoupili do Bílého hradu... Zároveň si ale pamatuji, jak jsme po letech byli z této hry unavení, jak mi vadilo nejedno pravidlo a jak rád jsem někdy kolem roku 2000 utekl do Světa temnoty k VtM, který pravidly i prostředím strčil DrD do kapsy.

Z nostalgie dávám 3 hvězdy a vůbec netuším, jestli jsou zasloužené.

Hra, které už nikdo nikdy nevezme její místo v budování zdejší herní scény. Není hry, která by udělala větší stopu v české herní komunitě.

Drbat a hodnotit ji dnešní optikou, myslím, není příliš na místě. Nikdo se dnes nebude rozmýšlet, zda si pořídit radši DnD 5e nebo DrD 1.6, které se ostatně už drahnou dobu ani nevydává. Hodnotit to takto má stejnou relevanci, jako hodnotit starého veterána optikou dnešní modelů automobilů. Pochopitelně, že jezdí pomaleji, nemá klimatizaci, není tak pohodlný, má vyšší spotřebu a jízda v něm je celkově jinde.

U mne na poličce ale DrD (lety zasloužené) místo má a mít bude (i nadále). Pouze však v pozici veterána zaparkovaného v garáži, kterého jen jednou (za delší čas) provětrám. Možná ho vezmu na nějaký sraz veteránů. Nebo ho vezmu ukázat někomu, kdo o to projeví zájem. Není to ale na každodenní dojíždění do práce nebo na delší cestu s rodinnou k moři (za ty nervy a otlačený zadek to opravdu nestojí :-).

Lidem, kteří s hraním začínají, bych DrD určitě neporučil jako vstupenku k tomu koníčku. Stejně jako bych lidem, kteří se učí řídit auto, nedoporučil veterána. Člověk se na tom naučit může, má-li však dnes lepší alternativy ...
Pokud ale už člověk ví a má jen zájem vyzkoušet si to "legendární Dračí doupě", tak bych ho rozhodně neodrazoval. Ideálně zná-li někoho, kdo s tím umí,  má ho zaparkované ve své garáži a má k němu vztah. Nemá-li nikoho takového, pak je možné se třeba podívat na nějakém tom srazu (-Conu), zda tam někdo nezavítá i s tímto legendárním veteránem.

Dobré jako nostalgická připomínka kreslení map a dungů kdysi dávno na základce a věčného čekání na mýtická Pravidla pro Experty (který jsme stejně nepotřebovali, že). Zajímavé a propracované nápady bohužel zanikly pod překomplikovanými pravidly a hromadou tabulek. GURPS s jednostránkovým shrnutím základní mechaniky a volnou tvorbou postavy proti tomu byla mana nebeská (byť zatížená jinými problémy).

Kolem roku 2000 bych dal 5*, ale dnes je DrD něco co už hrát nechci ani z nostalgie.

Je to tak trocha štokholmský syndróm. Ľudia dračák milujú, lebo nemali na výber a dnes už sa nedokážu zbaviť ružových okuliarov nostalgie. V skutočnosti je dračák strašne zlý systém. Hromady znásilnených mechaník nalepených jedna na druhú. Kombinácia týchto faktorov sa dostala tak ďaleko, že mnoho skupín hráva dračák aj keď v skutočnosti hrajú nejaký freeform, lebo vyhádzali všetky mechaniky.

Dračák sa ocitol na smetisku dejín. Má tam svoj malý oltárik vedľa nepravého lososa a Nogu so Skrúcaným. Žijeme v novej dobe. V dobe keď si ľudia môžu vybrať. A tieto artefakty by mali ostat v hlave v komôrke pre nostalgické spomienky z detstva. Keď ich totiž človek príliš skúma, príde sklamanie.

Vzhledem k tomu že jsem na oDrD nezačínal, nemám k této hře moc nostalgie. Byť jsem si ji nadšeně zkoušel zahrát jako svůj druhý sytém (poté co jsem se setkal s názory že staré DrD jsou mnohem lepší než dvojky), dnes se neubráním dojmu že starý dračák byl poněkud podprůměrný už ve své době. Schválně jsem si zkoušel zahrát B/X DnD, ze kterých dračák vycházel a ty dle mého vydržely zkoušku času poněkud lépe.

DrD je jako první holka, na kterou člověk vzpomíná po mnoha letech. Tenkrát byl mladší, plný ideálů a nabídka RPG her byla dost chudá, pokud člověk nebyl jazykově vybavený (a neměl příbuzné v zahraničí). DrD vyplnilo mezeru, o které jsme do té doby nevěděli, že existuje - a přivedlo k hobby celou řadu lidí... ale nebyla to dobrá hra.

Nejvíc zábavy jsem si užil s hrami, které si z DrD vzaly jen jméno a ideu, že jde o hru na hrdiny. Všechno ostatní se měnilo skupinu od skupiny a každý PJ se transformoval v herního designera. Což ale také znamenalo, že libovolný nový hráč musel projít dlouhým školením, aby vůbec věděl, jak hrát, protože oficiální příručka byla jen jako dekorace.

Coby nostalgická vzpomínka má DrD své kouzlo, ale reálně to byla opravdu zlá hra, která by měla zůstat jako poznámka pod čarou v historických knihách...

DrD bylo první a dlouhou dobu jediné. Na něco vzpomínám rád, na něco méně, ale nelituji času strávenému u této hry. Dnes bych ho však již nehrál. Je dávno překonané a přináší jenom spoustu problémů.

K téhle hře jde přistoupit dvojím způsobem:

1) jako k překonané české, lokální klasice, která je sama modifikací původního Dungeons & Dragons. Pro mnoho lidí to je synonymum s hrami na hrdiny. Já třeba říkám "dračák" uplně všemu, i když to s dračákem nemá lauter nic společného. Dnes i dříve existovaly mnohem lepší systémy.

2) jako ke hře, která dnes dává smysl jako svébytný člen rodiny Old School Renaissance. Nové vydání v tomto duchu, by mi udělalo neskutečnou radost, a celkově by dávalo smysl. 

Always ...

DrD 1.x je fakt špatný. Pokud si to nemyslíte, pak jste ho nejspíš nehráli tak, jak je psané. Samozřejmě, nejste sami - všichni hráli "jen něco" a hromadu pravidel co se nelíbila ignorovali a další si předělali a nebo přidělali podle svýho... a pořád tomu říkali "dračák" a tvářili se, že to je pořád to samý DrD 1.x. Jenže neni - ty hry, které jednotlivé skupiny hrály, spolu pak už neměly prakticky nic společnýho a dvě skupiny co by se zkusily promixovat by často zjistily, že jediné, co mají jejich pravidla společná, jsou házení kostkou a počty životů a magů na úroveň (a mnohdy ani to ne).

Tahle schopnost nechat se předělávat jako modelína byla ve skutečnosti velmi silná stránka starého DrD. Jediná silná stránka, ale dost silná, aby utáhla jeho tradici po skoro dvacet let, a to i po jeho oficiálním zaříznutí. Což, přiznejme si, je úctyhodný výkon. 

DrD je relikt minulosti. Přes všechnu svojí špatnost položilo základy naší RPG scény, od svého rozmachu, kterým přitáhlo ke koníčku hromady hráčů, přes ustanovení dávné komunity (Hexaedr, časopis Zlatý drak, časopis Dech draka... komunikační prostor před-internetové éry), takže mu budiž post-mortem odpuštěno a vzpomínáno v dobrém.

-

Jinak DrDII je úplně jiná hra, která má společné jen jméno. DrD samotné nemá smysl oživovat ani znovu-vytvářet atp. - ta pravidla a jejich základní koncepty jsou příliš zastaralé a přežité a dneska už narovinu prostě špatné.

Pokud stojíte o hru "jako byl dračák", tak jděte hrát Dungeons and Dragons 5e - ne, není to paradox. DrD kdysi vzniklo jako kopie DnD - a poslendí edice DnD je hra, která má k DrD nejblíž. Jen funguje o několik úrovní a generací designu líp, než kdy fungovalo DrD.

DrD bolo prvé a malo to svoje výhody... Teraz už je však prekonané, a to najmä tým že preň už nič nové nevychádza. Altar odmietol dotlač pravidiel a všetci sa teraz viac venujú iným systémom...

Kdysi to bylo bozi, ale dneska to uz nema cenu jinak nez z uplne nostalgie. Pokud chcete velmi podobny zazitek a feeling, ale pritom hru, ktera neni mechanicky rozbita, zkuste treba Old School Essentials.

Srdcovka, v ničem nevyniká, má svoje chyby ale vyrůstali jsme s ním všichni <3