Dračí doupě

Kolem roku 2000 bych dal 5*, ale dnes je DrD něco co už hrát nechci ani z nostalgie.

Je to tak trocha štokholmský syndróm. Ľudia dračák milujú, lebo nemali na výber a dnes už sa nedokážu zbaviť ružových okuliarov nostalgie. V skutočnosti je dračák strašne zlý systém. Hromady znásilnených mechaník nalepených jedna na druhú. Kombinácia týchto faktorov sa dostala tak ďaleko, že mnoho skupín hráva dračák aj keď v skutočnosti hrajú nejaký freeform, lebo vyhádzali všetky mechaniky.

Dračák sa ocitol na smetisku dejín. Má tam svoj malý oltárik vedľa nepravého lososa a Nogu so Skrúcaným. Žijeme v novej dobe. V dobe keď si ľudia môžu vybrať. A tieto artefakty by mali ostat v hlave v komôrke pre nostalgické spomienky z detstva. Keď ich totiž človek príliš skúma, príde sklamanie.

Vzhledem k tomu že jsem na oDrD nezačínal, nemám k této hře moc nostalgie. Byť jsem si ji nadšeně zkoušel zahrát jako svůj druhý sytém (poté co jsem se setkal s názory že staré DrD jsou mnohem lepší než dvojky), dnes se neubráním dojmu že starý dračák byl poněkud podprůměrný už ve své době. Schválně jsem si zkoušel zahrát B/X DnD, ze kterých dračák vycházel a ty dle mého vydržely zkoušku času poněkud lépe.

DrD je jako první holka, na kterou člověk vzpomíná po mnoha letech. Tenkrát byl mladší, plný ideálů a nabídka RPG her byla dost chudá, pokud člověk nebyl jazykově vybavený (a neměl příbuzné v zahraničí). DrD vyplnilo mezeru, o které jsme do té doby nevěděli, že existuje - a přivedlo k hobby celou řadu lidí... ale nebyla to dobrá hra.

Nejvíc zábavy jsem si užil s hrami, které si z DrD vzaly jen jméno a ideu, že jde o hru na hrdiny. Všechno ostatní se měnilo skupinu od skupiny a každý PJ se transformoval v herního designera. Což ale také znamenalo, že libovolný nový hráč musel projít dlouhým školením, aby vůbec věděl, jak hrát, protože oficiální příručka byla jen jako dekorace.

Coby nostalgická vzpomínka má DrD své kouzlo, ale reálně to byla opravdu zlá hra, která by měla zůstat jako poznámka pod čarou v historických knihách...

DrD bylo první a dlouhou dobu jediné. Na něco vzpomínám rád, na něco méně, ale nelituji času strávenému u této hry. Dnes bych ho však již nehrál. Je dávno překonané a přináší jenom spoustu problémů.

K téhle hře jde přistoupit dvojím způsobem:

1) jako k překonané české, lokální klasice, která je sama modifikací původního Dungeons & Dragons. Pro mnoho lidí to je synonymum s hrami na hrdiny. Já třeba říkám "dračák" uplně všemu, i když to s dračákem nemá lauter nic společného. Dnes i dříve existovaly mnohem lepší systémy.

2) jako ke hře, která dnes dává smysl jako svébytný člen rodiny Old School Renaissance. Nové vydání v tomto duchu, by mi udělalo neskutečnou radost, a celkově by dávalo smysl. 

Always ...

DrD 1.x je fakt špatný. Pokud si to nemyslíte, pak jste ho nejspíš nehráli tak, jak je psané. Samozřejmě, nejste sami - všichni hráli "jen něco" a hromadu pravidel co se nelíbila ignorovali a další si předělali a nebo přidělali podle svýho... a pořád tomu říkali "dračák" a tvářili se, že to je pořád to samý DrD 1.x. Jenže neni - ty hry, které jednotlivé skupiny hrály, spolu pak už neměly prakticky nic společnýho a dvě skupiny co by se zkusily promixovat by často zjistily, že jediné, co mají jejich pravidla společná, jsou házení kostkou a počty životů a magů na úroveň (a mnohdy ani to ne).

Tahle schopnost nechat se předělávat jako modelína byla ve skutečnosti velmi silná stránka starého DrD. Jediná silná stránka, ale dost silná, aby utáhla jeho tradici po skoro dvacet let, a to i po jeho oficiálním zaříznutí. Což, přiznejme si, je úctyhodný výkon. 

DrD je relikt minulosti. Přes všechnu svojí špatnost položilo základy naší RPG scény, od svého rozmachu, kterým přitáhlo ke koníčku hromady hráčů, přes ustanovení dávné komunity (Hexaedr, časopis Zlatý drak, časopis Dech draka... komunikační prostor před-internetové éry), takže mu budiž post-mortem odpuštěno a vzpomínáno v dobrém.

-

Jinak DrDII je úplně jiná hra, která má společné jen jméno. DrD samotné nemá smysl oživovat ani znovu-vytvářet atp. - ta pravidla a jejich základní koncepty jsou příliš zastaralé a přežité a dneska už narovinu prostě špatné.

Pokud stojíte o hru "jako byl dračák", tak jděte hrát Dungeons and Dragons 5e - ne, není to paradox. DrD kdysi vzniklo jako kopie DnD - a poslendí edice DnD je hra, která má k DrD nejblíž. Jen funguje o několik úrovní a generací designu líp, než kdy fungovalo DrD.

DrD bolo prvé a malo to svoje výhody... Teraz už je však prekonané, a to najmä tým že preň už nič nové nevychádza. Altar odmietol dotlač pravidiel a všetci sa teraz viac venujú iným systémom...

Kdysi to bylo bozi, ale dneska to uz nema cenu jinak nez z uplne nostalgie. Pokud chcete velmi podobny zazitek a feeling, ale pritom hru, ktera neni mechanicky rozbita, zkuste treba Old School Essentials.

Srdcovka, v ničem nevyniká, má svoje chyby ale vyrůstali jsme s ním všichni <3

Ale překvapuje jak malé hodnocení ta hra zde má. Možná jsem asi přiliš stár(?), je pravda že už dekádu nehraji ale faktem pro mě je, že to byla naprosto skvělá hra. Já hrával hlavně v 90.tých ještě podle pravidel 1.2  v kombinaci s fanziny , ze kterých jsme si vycucli to nejvhodnější.  Později podle verze 1.5, Hraní bylo to úžasné.  Ty tisíce(možná až +- deset tisíc) hodin zábavy, hraní na chatách o víkendu, sobotní a nedělní odpoledne, večer na hospu, disko, house či techno party, skoro 7 let vkuse od ZŠ až do dospělosti a rozhodně nelituji času, které mi má fantasie umožnila v těch světech být. V pozdějších fázích Drd na perníku či zhulení to byla taky slušná zábava, jenom LSD jsem na DrD nezkusil ale to by asi ani nešlo hrát(i když celá grupka na tripu vč. PJ to mohl být slušný hukot).

Když čtu příspěvky ostatních tak žasnu jak to hrajete. Asi jsem měl štěstí na skupinky hráčů(i když to by byla skutečně velká náhoda) nebo jsme měli příliš vysoké IQ než abychom se zatěžovali exaktnímu dodržování pravidel jako hloupé ovce. Zjevně jsme nebyli tak pasivní konzumenti jako vy a byli mnohem aktivnější. (akvivně jsme vymýšleli úpravy či změny pravidel, nová či úpravy povolání, dělání PJ nebylo za trest ale spíš o tom, že každý se chtěl pochlubit svoují jeskyní či světem ) Nikdy přeci nešlo o pravidla(ty se přeci dali upravit, zrušit, ignorovat) ale hlavně šlo o to aby se člověk bavil a užíval si to ve fantazii a to já zjevně uměl a zjevně jsem nebyl sám. 

Za mě 100%, protože to byla super hra s neuvěřitelnou mírou volnosti

PS. rozhodně ji vděčím za přežití puberty bez zápisu v trestním rejstříku, kdo ví jak bych skončil.  Díky Martine Klímo za tuto věc.

V dobách, kdy nemělo konkurenci, bylo Dračí Doupě jedničkou na monopolním trhu. 

Dnes se dá listovat jeho stránkami spíš z nostalgie, případně jako připomínka toho, jak velký kus cesty RPG od té doby ušly.

Ale hrát to už nemá smysl. 

Před pár lety jsem se, kvůli Danghanské kletbě, zkoušel vrátit k DrD. Byl jsem rozhodnut si ho i trochu upravit. Ale ono to nejde, té práce by bylo tolik, že je jednodušší to hrát v něčem jiném. DrD je prostě už mrtvola a je to dobře.