Call of Cthulhu je jedna z nejstarších herních rodin, která hráče přenese do alternativní verze 20. a 30. let dvacátého století, světa založeného na díle H. P. Lovecrafta. V roli novinářek, profesorů a stovky dalších běžných povolání, ze kterých okolnosti udělají vyšetřovatele paranormálních jevů, zkoumají mimozemské entity, temné kulty a monstra, ze kterých smrtelník šílí.

Tato sedmá edice je výrazným přepracováním původní hry, která dlouhou dobu existovala ve víceméně nezměněné podobě. První až šestá edice Call of Cthulhu vycházely už od roku 1981 a nové verze přinášely vždy jen drobné úpravy. Nová, sedmá edice navazuje na jejich tradici, taky používá systém Basic Role-Playing, ale po dlouhé době přináší výraznější úpravy pravidel (např. mění škálu základních vlastností, přehodnocuje dovednosti…). Přesto zůstává víceméně kompatibilní a umožňuje snadnou konverzi doplňků a scénářů z předchozích edic.

Se svými předchůdci sdílí hlavní motivy a zaměření pravidel. Postavy, vyjádřené především procentuálními dovednostmi, jsou křehké a snadno umírají. Systém příčetnosti – která postavám ubývá, jak čelí mimozemským hrozbám nebo se střetávají s okultními silami – vede k duševnímu úpadku a šílenství. Nově se ale snaží „šílenství“ vykreslovat citlivěji. Už postavám nepřisuzuje stereotypní duševní poruchy, ale pojímá šílenství spíš jako ztrátu kontroly nad postavou a propadání zvráceným ideologiím. V podobném duchu nakládá s jinými kontroverzními tématy počátku 20. století, jako je rasismus, šovinismus, jiné formy diskriminace nebo kulturní apropriace. Přestože jednotlivé produkty svět nijak nepřikrášlují a s problematickými tématy otevřeně pracují, zároveň se snaží vyhýbat stereotypům a dbají na citlivé, inkluzivní znázornění různých kultur nebo diskriminovaných skupin.

Pravidla vyšla ve dvou základních příručkách. Keeper Rulebook (2014) popisuje samotná pravidla, herní svět, kouzla a nestvůry. Investigator Handbook (2014) je příručka pro hráče, obsahující především možnosti pro tvorbu postavy a popisy povolání a dovedností.

Hra rozeznává dva základní „herní režimy“. Jednak je to „klasický režim“ představený v základních příručkách – obtížnější, drsnější a často vedoucí k šílenství postav. Vedle něj byl v rozšíření Pulp Cthulhu (2016) představen odlehčenější „pulpový režim“, který umožňuje hrát dobrodružství v odlehčenějším, filmovém a především shovívavějším duchu.

Existuje samostatně hratelná varianta Cthulhu by Gaslight (2024), která hru adaptuje do prostředí viktoriánské Anglie.

Mutant: Year Zero je survivalová hra, ve které hráči v roli mutantů, inteligentních zmutovaných zvířat, kyborgů a jiných obyvatel postapokalyptického světa, obdařených různými zvláštními schopnostmi, vyrážejí na výpravy za jídlem, artefakty, poznáním, jinými tvory a průzkumem neznámého světa. Hra klade důraz na objevování, survival, práci se zdroji. Je součástí herní rodiny Mutant, vycházející už od 80. let. Vrací se k žánru tradiční postapokalypsy, který byl představen v první hře série, Mutant (1984), zatímco pozdější tituly, především Mutant Chronicles (1993), odbočily do kyberpunku a dieselpunku.

Hra je postavená na poolovém systém Year Zero Engine, používaném i v jiných hrách nakladatelství Free League. Kromě běžných pravidel nabízí i pravidla pravidla pro její rozvoj, vynalézání nových technologií a taky generování hrozeb.

Nezvyklá ediční řada obsahuje několik „základních příruček“, z nichž všechny jsou samostatně hratelné a přinášejí pravidla pro hraní jiných typů postav. Původní základní příručka (2014) umožňuje hrát za mutanty střežící svoji Archu, Mutant: Genlab Alpha (2015) se věnuje hraní za inteligentní zmutovaná zvířata vymaňující se z otroctví, Mutant: Mechatron (2018) popisuje hraní za roboty, kteří si vyvinuli svobodnou vůli, a Mutant: Elysium (2019) umožňuje hrát za čistokrevné lidi v paranoidní enklávě plné konspirací a zrad.

Oko Yrrhedesa (v češtině vyšlo jako Yrrhedesovo oko) je polská hra určená především začátečníkům jako vstup do světa her na hrdiny. Je laděna do nízké, surové fantasy s temným sklonem. Postavy jsou vyvrhelové a pořízci.

Systém je velice minimalistický a hra klade důraz spíš na improvizaci a volné vyprávění. Postavy jsou bezejmenní náhodní kolemjdoucí s vysokou úmrtností a hra dokonce nemá ani žádný aspekt rozvoje postavy. Místo toho jsou postav definované především svým vybavením. Magie je vzácná a nepříliš spolehlivá, má spíš nebojová využití a používá někdy vtipná aktivační slůvka jako „Kuš babo“. Nejen v tomhle, ale i v různých vsuvkách a autorových historkách čouhá ze hry nadsázka a snaha společně se pobavit hraním, které se nebere moc vážně.

Součástí hry je i vzorová jeskyně Yrrhedesovo oko, která obsahuje vše náležitého: nehráčskou postavu, týdenní pochod pustinou, ruiny svatyně, hrobky prokletých králů, opuštění hrobek skrz latrínu, jeskyně, podzemní jezero a pak samotné sanktuarium. To všechno prokládáno doporučeními, jak vést hru.