Labyrinth Lord

Labyrinth Lord je klonem "Basic" linie DnD, ale neřekl bych že zrovna povedeným. Zase budu hodnotit čistě zpracování příručky, která je dle mého špatně čitelná. Stačí se podívat klásy: Zatím co ve Swords and Wizardry má každé povolání svou stránku, takž víte co kam patří, klásy v Labyrinth Lord jsou od sobe na jedné stránce odděleny jen malým nadpisem.

Nebál bych se říct že by bylo i lepší (nebo aspoň stejně dobré) číst si pravidla z naskenovaných B/X, BECMI nebo třeba z DnD Cyklopedie. Vzhledem k tomu, že cílem retroklonů je udělat původní hru přístupnější, mi tohle připadá jako celkem selhání.

Labyrinth Lord a Swords & Wizardry jsou neznámější „retroklony“ - tj. hry, které pouze přinášejí učesaná pravidla starých edic v poctivé formě, aniž by do nich cokoli doplňovaly. Jsem chronicky neschopný je mezi sebou odlišit, a tak jsem se šalamounsky rozhodl napsat k oběma stejnou anotaci!

Obě hry se trochu liší v tom, které edice klonují, a proto se i mechaniky v drobnostech liší, ale je to fakt jedno. Asi málokdo z nás řeší rozdíly mezi původním D&D a Basic D&D. Obě hry taky existují už asi třináct let a za tu dobu vyšly v různých variantách, které do základu přidávají obsah z jiných starých edic (včetně Advanced), čímž se rozdíly ještě víc stírají. Je to v zásadě jedno, na kterou se podíváte, akorát si rozmyslete, jestli se chcete dívat na stručný základ (= jednoduché), nebo na některou z rozšířených (a tím páde delších) variant se spoustou nových povolání atd. Varianty jsem popsal v anotacích. Pocitově se mi asi víc líbí Swords & Wizardry – přijde mi, že mají lepší sazbu a „líp se čtou“.

Každopádně: staré D&D popsané v přehledné a dostupné formě, takže chápete, co na té hře bylo zábavného, a můžete ji i hrát. Vyžaduje to ale, abyste chápali oldschoolovou mentalitu, jinak asi nepochopíte, proč postavy nemají skoro žádné schopnosti a nemůžete si udělat nějaký build ani vymýšlet komba. :) Pro mě osobně jsou tohle v základu nejlepší varianty D&D, protože jsou jednoduché a neodvádějí pozornost někam, kam ji nechci.

Velká plus retroklonů ve srovnání s moderními, streamlinovanými hacky jsou: (a) jsou „quirky“, obsahují divná pravidla a minisystémy, což jim sice ubírá na eleganci, ale přidává na charakteru; (b) obsahují procedury např. pro dungeon crawl nebo náhodná setkání, které z pozdějších her často zmizely, ale jsou fakt důležité, (c) jsou to kompletní hry. Obsahují všechno, včetně příšer, kouzel, pravidel pro Dungeon Mastera, pravidel cestování, pravidel světla... prostě komplet hra. U nových minimalistických hacků často narazíte na to, že mají jen ústřední mechaniku, takže stejně budete muset nahlížet do některého z retroklonů, abyste z něj vykradli "obsah".

Zejména existenci kompletního bestiáře, seznamu kouzel a magických předmětů musím vyzvihnout. Dřív jsem je asi nedokázal docenit, protože byly známé, okoukané, postupem hraní si jich cením víc a víc. V těch hrách je integrovaná uspokojivá „gamey“ stránka toho, kdy se stávají dostupné ta která kouzla, jak reagují se speciálními schopnostmi příšer, existují příšery mající různé triky, příšery mající různé slabiny, na které můžou hráči vyzrát, a pak příšery, které zavedené postupy zase obracejí proti hráčům. Triky, chytáky, jejich protiopatření a řešení, další protitriky... hra pro přemýšlivé hráče, možná spíš hračičky. Silně doporučuju vyzkoušet a fakt si zažít všechny ty slizy, plísně, mimiky, bazilišky, trolly, strigy, beholdery a jiné ikony tohohle koníčku.

Dřív bych řekl, že Labyrinth Lord i Swords & Wizardry jsou překonané a plně nahrazené hrou Old School Essentials (OSE), která dělá totéž (čistý retroklon), ale mnohem stručněji a přehledněji. Ale v posledních letech vyšly jak od L&L, tak od S&W nové verze s hezčí, přehlednější sazbou a nápomocnějšími texty a teď jsou si všechny tyhle hry vesměs rovné. Rozdíl je pak v osobní preferenci pro tu či onu verzi starého D&D, případně v tom, jestli preferujete strohost OSE, nebo naopak trochu barvitější text L&L a S&W.

Čisté retroklony pořád mají slabiny, protože některé mechaniky prostě drhnou a neuškodilo by jim další ladění. Vývoj skutečně neustal v sedmdesátých letech (byť zrovna tahle vývojová větev byla skoro opuštěna a fakt se moc neposunila). V oblasti retroklonů pro mě vítězí třeba  Lamentations of the Flame Princess, což je v jádru stejná hra, ale prohnaná optikou funkčního designu, anebo geniální Helvéczia. Obě ale ají jiný žánr než generické D&D – na to fakt musíte sáhnout po retroklonech.