Dračí doupě II

Vložil(a) Markus dne 29. 07. 2011, 14:02
4
Průměr: 3.1 (41 hlasů)
2011
Dobrodružná fantasy hra s nádechem slovanských bájí; nástupce nejstaršího českého RPG

Dračí doupě II navazuje na tradici prvního českého RPG, které vzniklo v roce 1990. I zde se hráči vžijí do role elfů, trpaslíků a jiných fantastických dobrodruhů, kteří putují světem v honbě za slávou, bohatstvím a nebezpečím. Dobrodruhové si mohou volit z 5 základních a 10 pokročilých povolání (například: lovec, mastičkář, vědmák). V porovnání s původními pravidly nabízí nová verze větší důraz na příběh i atmosféru a především pak jednotný (a jednoduchý) systém pravidel, který umožní stejným způsobem vyhodnotit každou situaci od boje až po řečnické klání. Celá hra je tentokrát vtěsnána do jediné knihy, kde najdete vše od tvorby postavy až po rady pro tvorbu dobrodružství.

Původní vydání z roku 2011 bylo v roce 2017 nahrazeno „přepracovaným“ vydáním, které zavádí řadu dílčích změn v pravidlech a schopnostech postav, ale především přehodnocuje ústřední vyhodnocovací mechaniku.

Rodina RPG her
Vydavatel

Externí recenze a shrnutí

Produkty pro tuto hru

Průměrné hodnocení Název Vydáno Kategorie Jazyk
4
Průměr: 3.5 (2 hlasů)
Hodnota
70.00
Familiárova věž (původní) 2018 Dobrodružství Krátké bojově laděné dobrodružství v mágově věži, ze které je potřeba přinést důležitý předmět Čeština
3
Průměr: 3 (3 hlasů)
Hodnota
60.00
Válka neskončila 2018 Dobrodružství Sociální dobrodružství, ve kterém hráči mezi pár vesnicemi vyšetřují původ záhadné otravy Čeština
5
Průměr: 4.3 (8 hlasů)
Hodnota
85.00
Dračí doupě II (základní příručka, přepracovaná) 2017 Základní pravidla Přepracované vydání DrD II , které přináší výraznou revizi a pravidel Čeština
3
Průměr: 3 (1 hlas)
Hodnota
60.00
Neklidný Tauril 2017 Příručka světa První příručka ze světa Neviditelné knihy, zaměřená na kontinent Tauril Čeština
5
Průměr: 5 (2 hlasů)
Hodnota
100.00
Sedmý živel 2015 Příručka světa Nová edice rozšiřujícího modulu pro Asterion popisujícího umrlčí království Čeština
4
Průměr: 4 (1 hlas)
Hodnota
80.00
Hry mocných 2013 Rozšiřující příručka Rozšiřující příručka DrD II pro postavy na vysokých úrovních Čeština
5
Průměr: 4.8 (10 hlasů)
Hodnota
96.00
Bestiář (DrD II) 2012 Rozšiřující příručka Více než stovka bytostí pro vaše dobrodružství, od obyčejných lidí po netvory. Čeština

3

Moja prvá hra bola ešte testovacia beta verzia s peekayom a úžasne sa mi páčila. Jednoduchý systém archetypov a zdrojov podporoval narativizmus. Hra bola skvelá a na konci sa objavil aj náznak manévrov.

Potom som si kúpil knihu a dostalo sa mi do rúk niečo úplne iné. Hrubikánska kniha plná hutného textu a crunchy mechaniky za každým rohom. Dodnes som sa ňou celkom neprekúsal. Iste má svoje zaslúžené miesto na mojej poličke a je to asi najlepšie fantsy rpg čo tu komerčne vyšlo, ale grafomansky nafúknutý text a crunchy mechaniky z neho tak nejak urobili skoro nehrateľného molocha.

3

Nádherná kniha co se fluffu týče a zasazená do slovanské mytologie. Suprová volnost co se vlastní Homebrew týče. Paráda. Bohužel za mě to celí boří systém manévrů a fakt, že u zbraní a ani zbrojí není jejich číselné vyjádření. Takhle dám "jen" 3 hvězdy za pěknej fluff a obrázky.

1

Ten, komu něco říká taktika nebo strategie, tomu tato hra nemá moc co nabídnout. 

Autoři se snažili, aby bylo možné ve hře dělat cokoli bez předdefinovaných pravidel. Bohužel ale ona pravidla způsobují to, že sice můžete dělat cokoli, ale v praxi to nemá žádný význam, kromě toho, že může být cool popisovat jak moc hustě co děláte.

Velmi rychle se to ale omrzí. Ve výsledku jediné na čem záleží je vyčerpat zdroje daného střetnutí. A vy jako hráč jste pravidly nucen použít takovou taktiku, která ubírá nejvíce zdrojů, ikdyž z hlediska boje, jak si ho představíte, ty akce nedávají moc smysl.

Hra tedy vytváří dva paralelní vesmíry, v jednom je triviální systém zdrojů a v druhém je pak popis souboje a jak si představujete ony akce. Bohužel se ale v reálné herní (tedy taktické a strategické rovině) vůbec nepotkávají. A to je podle mého názoru špatný game design.

Narace se pak stává jen bezobsažnou příchutí velmi repetetivního systému, jakým jsou encountery tvořeny.

Dračí Doupě II je jako počítačová hra bez fyzikálního modelu.

Je lepší už hrát úplně bez pravidel čistě improvizačně, protože tato pravidla, přestože jsou minimalistická, spíše hraní překáží, než že by ho nějak zajímavě obohacovala.

3

Dá se předpokládat, že většina lidí na tomto fóru začínala na původním "dračáku", který vyšel v devadesátých letech, a který se od tohoto výrobku značně liší. Nevím kolik lidí však může říct, tak jako já, že začali na dvojkách. Nelze neuznat že mě hraní této hry bavilo, nicméně to bylo dáno tím, že jsem jiné systémy moc neznal. Jakmile jsem tedy zjistil, že jsou na české scéně i jiná RPG (DnD 3.5 a obvzlášť Fate), můj zájem o DrD II klesl. Přes to všechno má tato hra pro mě jistou nostalgickou hodnotu, proto k ní budu poněkud shovívavější a dám jí aspoň ty tři hvězdy (i když by si možná zasloužila jen dvě).

2

DrD 2 bola jedna z dvoch chýb altaru čo sa DrD série týka... DrD2 vôbec nemusel výjsť... a altar sa nemal prestať DrD sérii venovať... 

Systém DrD2 mi nesadol. pravidlá boli napísané veľmi divne a nemal som z nich pocit, že by to v skutočnosti boli pravidlá RPG systému, ale skôr návod ako si vymyslieť postavy do fantasy knihy...

1

Když byl kdysi oznámen vývoj druhé verze slavného Dračího doupěte, všichni byli na něj natěšení. Dračí doupě Plus, bratranec původního Dračího doupěte, byl dost jiný a určený pro jiný styl hraní, což bylo od začátku deklarováno. Proto se všichni staromilci těšili na svěží verzi toho původního, milovaného „Dračáku“. Už v playtestu ale mnozí dávali hlasitě najevo, že „toto není jejich oblíbený Dračák.“ Byli ignorováni. Autoři si zkrátka chtěli vydat „svoji hru“, a co na tom, že nesplnili očekávání cílovky, hlavně že se svezli na slavné značce.

Díky ní si konec konců nakonec hra našla své nové publikum, včetně nových autorů slibujících funkční revizi nefunkčních pravidel. V rámci možností udělali lepší hru, ale kvůli mnohým restrikcím Altaru z toho nakonec vyšel kočkopes, který byl pořád v mnohém špatnou hrou. A Hra mocných, rozšiřující díl pravidel, se nikdy revize nedočkal, a už ani s největší nedočká.

U obou cílových skupin tak zůstává kyselá chuť na jazyku. A přitom to tehdy u zrodu druhého dílu šlo udělat jinak, lépe, aby zůstal zachován duch pravidel a cílovka byla spokojená, jak nyní ukazují Zapovězené země i Dračí hlídka.

Závěr: Dračí doupě II má s původním Dračím doupětem společný jen název. Existují ale hry – jmenovitě Zakázané země a Dračí hlídka – které mají sice jiný název, ale mohou se pyšnit titulem Nástupce Dračího doupěte 1.6.

4

Systém DrD II je na trhu už nejaký ten čas a získal rozporuplné reakcie od hráčov zvyknutých na pôvodný "dračák" až po úplne nových. Nie každému sadne, pretože sa enormným spôsobom odkláňa od prehnane tabuľkového matematického systému svojho predchodcu. A to je jeho najväčšia sila i slabina zároveň. 

DrD II umožňuje vďaka veľkej voľnosti a značnej univerzálnosti pravidiel urobiť hráčom aj Průvodcovi skutočne takmer čokoľvek. Pravidlá tu fungujú viac ako akési "hranice", než príkazy či zákazy. Pokiaľ k systému budete pristupovať takto, užívate si predovšetkým roleplay a nebojíte sa popustiť uzdu svojej fantázií, hru si skvele užijete. Ak však potrebujete číselné obmedzenia na to, aby ste si mohli predstaviť veci odohrávajúce sa na bojisku, alebo v akejkoľvek dedinke, kam sa práve vaše postavy dostanú, budete mať skutočný problém.

Voľnosť, ktorú systém ponúka, z neho robí ideálnu hru pre mňa a mojich hráčov a dodnes si hranie s ním užívame (hoci k Hrám mocných mám výhrady a zatiaľ sa do nich veľmi nehrnieme). Príklad za všetky: základné povolanie zaříkavača, ktoré umožňuje iba prekliatia a požehnania (prakticky buffy a debuffy) nijako neobmedzuje hráča vo výbere príbehu. Zaříkavač môže svoju moc preberať od boha, ktorému verí a byť teda klerikom či kňazom, rovnako ju môže čerpať zo svojho vnútra, alebo ju mohol získať aktívnym štúdiom magických vied. Príbehové pozadie je na hráčovi, všetko však obstarávajú pravidlá pre jedno základné povolanie.

Vzhľadom na túto voľnosť však častejšie vznikajú situácie, kedy je rozhodovanie na Průvodcovi, alebo ktoré pravidlá tak celkom nepokrývajú. Neexistujú tu konkrétne kúzla, konkrétne zbrane, artefakty či lektvary s konkrétnym účinkom a efektami. Všetko je napísané skôr ako príklad a konkrétnu implementáciu necháva na hráčoch a průvodcovi. Ako presne teda vyzerajú kúzla, magické nápoje či zbrane a aké majú vlastnosti či účinky, to všetko vzniká v priebehu hry (alebo prípravy na hru na strane průvodce).

Hráčom tiež zrejme budú chýbať klasické hitpointy. Život je tu iba jeden, keď oň prídete, máte smolu. Keď vás niekto sekne do ruky, tak tam holt asi budete mať jazvu až kým ju nevyliečite a budete mať problém tú ruku používať. Keď vám niekto chce odseknúť hlavu a vy sa neubránite, prídete o hlavu. Miesto klasických životov je tu systém hraníc a dopĺňajúcich sa zdrojov, ktoré môže postava vyčerpať, ak sa jej nevydarí hod (napríklad ak nechcete prísť o tú hlavu, aj keď ste hodili málo).

Systém zdrojov, ohrozenia a výhody je asi najväčším kameňov úrazu pre hráčov klasického dračáku. Fakt, že povolania môžu mať maximálnu úroveň 5 a môžete ich mať niekoľko, tiež nemusí voňať každému. Miesto nekonečného vylepšovania jediného povolania je tu totiž už od začiatku podporovaný multi-classing. 

Toto samozrejme nie je rozsiahla recenzia (nakoniec, tých je na internete viac ako dosť), ale skôr upozornenie. Systém skutočne nemusí sadnúť každému. Osobne sa mi ale zdá veľmi dobrý, pokiaľ sa nebojíte popustiť uzdu fantázií, chcete viac voľnosti v rozprávaní príbehu, nebojíte sa dať väčšiu voľnosť aj hráčom a hoci má svoje problémy (ktoré boli mnohé odstránené v druhom vydaní pravidiel), výhody prevažujú nevýhody. To všetko však len za predpokladu, že si priveľmi nepotrpíte na presných tabuľkách a matematických vzorcoch pri každom hode kockami. 

V skratke: DrD II rozhodne nie je pre každého a pokiaľ si za každú cenu stojíte za tabuľkami a vzorčekmi, vyhnite sa jej oblúkom. Inak si ale tento systém rozhodne užijete.

4

Moje asi největší a nejzásadnější výhrada k DrDII je ta, že to prostě není Dračák. Pod slavným jménem vydal Altar hru, která jistě určitou kvalitu má, ale s původním DrD nemá společného skoro  nic. 

Zkoušeli jsme to poctivě v partě skoro rok, ale pak se někteří vrátili k  oDrD, nebo to s Dračákem vzdali úplně. 

Hezky se to čte, je to pěkně upravené,  ale daleko hůř se to hraje, i ta přepracovaná verze. Poražený má možnost strašně dlouho blokovat vítěze střetnutí. Nelíbí se mi některé jiné designové věci, ale to je na déle. Prostě pro mě ta hra není.

 

4

Recenzí o hře Dračí doupě 2 bylo již napsáno mnoho. Já osobně jsem začínal před dvaceti lety na DrD 1.x. Hrálo se pravidelně jednou za týden, za dva. Dodnes na to rád vzpomínám, na některé zápletky nelze zapomenout. Pravidla DrD 2 byla pro mě překvapení. Dostali jsme je jako svatební dar. Moje žena jako dítě pozorovala dospělejší hrát DrD 1.x a moc si přála to jednu taky zahrát. Čekali jsme jedničku a ona dorazila dvojka.

Dlouho jsem hrával jako průvodce, tedy ten, kdo vymýšlí a provádí ostatní hráče v dobrodružství. Poslední dobou však hraji za válečníka. Dvojku hrajeme víceméně se stejnou partou již šestým rokem. Občas se musí udělat přestávka, když přijde nějaké to těhotenství či zkouškové období. Přestávka několik měsíců není žádnou výjimkou. Rádi bychom hráli častěji. Jde „jen“ o to se domluvit.

Když vezmu knihu Pravidla DrD 2 do ruky a prolistuji je, vypadají moc hezky. Atmosféra z nich na mě přímo dýchne. Ilustrace, náměty, příklady. To vše člověka buď zcela chytí, anebo mu to naprosto nic neřekne. O knize Bestiář DrD 2 to platí umocněno na druhou.

Knihu si tedy koupíte a pak už zbývá jen sehnat skupinu lidí, vymyslet dobrodružství a nastudovat pravidla. S tím prvním pravidla neporadí, nicméně pomůžou. Vydavatel nabízí zdarma Pirátskou verzi. Taková odlehčená verze pravidel s dobrodružstvím pro nezávazný vztah na zkoušku. Vezmete mezi známé, vyzkoušíte, uvidíte. Co se druhého bodu týče – vymyslet dobrodružství – zde kniha pravidel nabízí pro začátek dobrodružství Návrat do Bílého hradu. Zbývá nastudovat pravidla. To souvisí úzce se dvěma předešlými body.

Snad každý čtenář pravidel po přečtení nabude dojmu, že jednoduchou věc říkají strašně složitě a dlouze. Za jednu z nejhorších pasáží považuji tu o jizvách a jejich léčení. Ze zmatku nepomůže ani chybějící index hesel na konci knihy (ale dá se stáhnout). Příklady občas nepomůžou, protože jsou spíše matoucí. A překlepy v tištěné verzi také k pochopení nepomůžou. Ke cti autorů slouží, že je všechny vychytali a dali ke stažení. A to nejen ty chyby a index hesel, ale že například na rpgforum.cz existuje komunita zkušených hráčů, včetně tvůrců, kteří poradí v nesnázích.

Asi nejdůležitější poznatek, který jsem v diskuzi získal, bylo zjištění existence dvou pojmů: mechanika hry a herní fikce. Při hře DrD 2 pak člověk musí rychle zapomenout na to, že máchá obouručákem (fikce) a zabíjí jedním hodem kostkami dvě bestie díky vysokému hodu a přičtení si super vysokého bonus za obouručák (mechanika). Anebo že postava nezemře, když jí dojdou životy. Protože má jen ten jeden život a o něj přijde, když už nemá zdroje na to, aby zabránila smrtící akci protivníka. Taky trochu nezvyk.

Velkou neznámou jsou pro začínající hráče manévry. Většina hráčů se naučí používat přesně a rozsáhle. Občas ještě rychle. U manévru obrana pak většina začátečníků tápe – kvůli jeho zavádějícímu názvu. A mocně a lstivě nepoužívá snad nikdo. Proč? Protože nechápeme, k čemu za to platit zdroje. A o ty tady jde. Když postavě dojdou zdroje, nemá už páku na to, aby se fikce příběhu hýbala jejím směrem. A přestává být tak hrdinou a končí hru. Zdroje nejsou životy.

Já osobně dále nechápu v pravidlech rozsáhle popsaný příklad tvorby dobrodružství v kapitole určené pro průvodce hrou. Jeden styl se nazývá domino, druhý puzzle. Je u každého z nich i rozsáhlý příklad. Dodnes však v nich nevidím rozdíl a celkově nevím, jak vlastně příběh postavit.

Za nejhorší okamžik ve hře bych označil situaci, kdy se hráči objeví nad hlavou mluvící bublina: „Co vlastně můžu dělat?“ V takovém případě zaryje nos do deníku své postavy, v horším případě jej zaryjí všichni hráči včetně průvodce do pravidel. A pak váhavě zvolá: „No, já tady mám tu a tu zvláštní schopnost, tak budu dělat tuto a toto.“ Nelíbí se mi logika, že čím větší počet zvláštních schopností a čím vyšší úroveň (rozuměj vyšší bonus k hodu), tím větší hrdina. Ve světě fikce se pak potácí skupinka výtržníků, kteří hledají, kde by zase mohli použít své zvláštní schopnosti a hráči se diví, že jim mechanika hry nějak moc nefunguje. Pravidla a bestiář nabízejí spoustu nádherné inspirace pro příběh, ale upřímně... Jak připravit příběh bez zbytečných nepoužitelných víceprací a pak ho vést tak, aby to nebylo příliš utažené, ani volné... Zde by mohla chystaná revize pravidel ještě zapracovat. Anebo se snad rozhodnete pro konkurenční Střepy snů, která staví hlavně na společném příběhu postav?

Co říct na závěr? Myslím, že DrD 2 je nastavená správným směrem. Smrt tabulkám a více příběhu, na kterém se účastní všichni hráči. Nicméně také platí, že jedna jasná věta je lepší než deset špatných příkladů. V tom je myslím chystaná revize příkladem.