Tunnels & Trolls (zkráceně T&T) je jedna z prvních RPG her v historii (v závislosti na přesném způsobu počítání zřejmě třetí). Vznikla v reakci na původní Dungeons & Dragons (1974) a rozvíjí prapůvodní myšlenku fantasy dobrodruhů, kteří se vypravují na nebezpečné výpravy zejména do podzemí. Autorovi se dostala do rukou pravidla D&D, ale přišla mu neúplná, zmatečná a těžko pochopitelná. Rozhodl se tedy (údajně aniž by sám předlohu hrál) vytvořit hru vlastní, lepší a smysluplnou. Vznikl tím první veřejně publikovaný hack nebo alternativa D&D.
Hra svoji předlohu od pohledu připomíná, je ale celkově jednodušší. Základ je shodný: dobrodruzi se věnují průzkumu mnohapatrových podzemních komplexů navržených „Dungeon Masterem“, bojují s nestvůrami, získáváním zkušeností postupují po úrovních a stávají se mocnějšími, což jim umožňuje překonávat silnější nepřátele a získávat bohatší odměny. Mají šest základních vlastností určených hodem 3k6 (moudrost tu ovšem vystřídalo štěstí) a vybírají si jedno ze tří povolání válečníka, mága nebo zloděje (schopnosti klerika byly sloučeny pod kouzelníka). Tunnels & Trolls jsou taky první hra, která oddělila povolání od rasy. Kostky podivných tvarů, které tehdy byly těžko k sehnání, nahradil autor jen šestistěnnými, zrušil přesvědčení. Výrazně zjednodušen a zbaven většiny wargamingových prvků byl soubojový systém. Zbroj nesnižuje šanci na zásah, ale pohlcuje zranění. Magie používá systém energetických bodů. A postavy se můžou zlepšovat volně bez ohledu na povolání. A v neposlední řadě je hra odlehčená, až humorná – proslavila se především bizarními názvy kouzel, např. „Tumáš, hade!“ (magická střela) nebo „Ty nebožátko!“ (léčení).
Navzdory tvrzení, že jde o „kompletně odlišnou hru“, je ovšem patrné, že Tunnels & Trolls předpokládají znalost Dungeons & Dragons, a dokonce vyžadují přejímání některých herních materiálů. V první verzi například zcela chyběl bestiář, až na pár strohých námětů na tvorbu vlastních nestvůr. Zcela chyběly magické předměty. Kouzla jsou popsána velice stroze, často nejednoznačně (např. kouzlo „Tumáš, hade!“ umožňuje „používat IQ jako zbraň“ a nic dalšího nespecifikuje). Některé prvky dokonce nejsou vysvětlené vůbec v předpokladu, že je hráči prostě znají odjinud – pravidla například nevysvětlují, jak dlouho trhá jeden herní tah, jak funguje rychlost postav nebo kolik stříbrných mincí se rovná jednomu zlaťáku.
Hra rychle vyšla ve čtyřech nepříliš odlišných edicích. První edici (1975) vydal autor Ken St. Andre samonákladem v počtu pouhých 100 kusů, od druhé edice (1975) převzalo vydávání nakladatelství Flying Buffalo, brzy následovaly i britská edice třetí (1977) a americká čtvrtá (1977). Pravidly jsou v zásadě totožné (a klasifikujeme je jako stejnou hru), liší se především formátem, ilustracemi a stále obsáhlejším bestiářem. Výraznější přepracování přinesla až pátá edice Tunnels & Trolls (1979), která konečně doplnila chybějící materiály a vysvětlující texty a stala se skutečně soběstačnou hrou nevyžadující přejímání materiálů odjinud.
Hra byla v prvních letech největším konkurentem Dungeons & Dragons, a i když je neporazila, získala si příznivce na dlouhá léta. Přestože z hlediska designu se na budoucím vývoji herní scény příliš nepodepsala, jednoduchost jejích pravidel umožnila jednu důležitou inovaci – právě pro Tunnels & Trolls vyšlo historicky úplně první „naprogramované dobrodružství“ Buffalo Castle (1976), tedy scénář pro jednoho hráče založený na čtení číslovaných odstavců. Tunnels & Trolls se následně proslavily právě svou řadou sólo dobrodružství, které nakonec posloužily jako inspirace pro vznik regulérních gamebooků.
