Eat the Reich
Eat the Reich je akční hra zasazená do alternativní reality roku 1943, ve které nacisté dobývají Evropu a svět nejen díky technologické, ale i okultní převaze. Hráči se stanou upíry a upírkami ve Spojeneckém komandu, které je poslední nadějí svobodného světa na vítězství. Jejich jedinou misí je vydláždit cestu z krve, vnitřností, kostních úlomků a jiných kousků nacistů napříč Paříží až do zeppelinu nad Eiffelovou věží, kde mají za úkol vypít Adolfa Hitlera a destabilizovat tak nacistický válečný aparát.
Hra obsahuje konkrétně vymezený scénář, pro který doporučuje 2-3 sezení po dvou hodinách, s 6 připravenými postavami, ze kterých si mohou hráči vybrat. Nastíněno je 18 lokací napříč Paříží, kde se obětí upířího ultranásilí a masakru mohou stát jak běžní němečtí vojáci, tak Übermenschen, výsledky nacistický pokusů, které se dostaví upírům postavit v rovném boji.
Pravidla používají Havoc Engine. Postavy jednají v pořadí, kteér určuje GM. Krátce popíší, o co se pokouší a na základě toho vyberou vhodný Stat (Střelba, Plížení, Podfuk...), který určí základní počet k6 v poolu. Za využití předmětů, speciálních schopností a narativních podmínek (brokovnice je lepší zblízka) pak dostávají bonusové k6. Za hozené úspěchy, pokrácené o úspěchy které hodí GM za nepřátele, pak přebírají narativní pravomoce, když popisují jak masakrují nacisty, podporují ostatní postavy, pijí krev nebo pracují na cíli dané scény. Systém pracuje s předměty na omezený počet použití a metaměnou Krve použité k aktivaci speciálních schopností a k léčení. Snaží se především o svižnost, která by umožnila nepřetržitou, krvavě přepálenou akci.
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
unáhlené hodnocení?
Za 660,- Kč jsem dostal krásně ilustrovanou knížku, teda spíš sešitek, kterým je radost listovat. Má to spoustu much: chaotická organizace knížky, malá znovuhratelnost, riziko monotónnosti, ale víte co - jako GM jsem si první tříhodinovou session užil jako málo co. Ta svoboda nechat většinu improvizace na hráčích. Jen občas do toho vstoupit nějakým detailem a dál se bavit tím divadlem, které hráči popisují. Cenu jsem uvedl schválně. Jestli jsem za dnešní první večer s ETR dal nějakých sedm stovek, tak jsem si to královsky užil. Jestli se to povede příště zopakovat, tak mi nebude líto, když už hru nikdy hrát nebudu, protože se mi útrata vrátila formou intenzivního zážitku víc než dostatečně.