Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

[Markus]

Diskuze věnovaná mojí aktuální kampani v Markusově AD&OSE.

Úvodní představení:
Zpátky do dungeonu jde zpátky do dungeonu – hrát hry jako hry

V poslední době mě začala fascinovat představa hraní RPGčka jako hry v původním slova smyslu – kde je cílem hráčů vyhrát, přičemž reálně hrozí prohra (rozuměj: smrt postavy) a existuje dokonce objektivní ukazatel skóre (množství získaných pokladů, čili zkušeností, čili rychlost postupu postavy). Hraní, při němž dobrý pocit nepramení ani tak ze společně prožívaného příběhu, ani z atmosféry fiktivního světa, jako spíš z myšlenkové výzvy, nutnosti překonávat obtížné problémy, vědomí toho, že jste si jako hráč úspěch museli zasloužit chytrým hraním, místo abyste k němu byli od začátku odsouzeni...

Odehraná dobrodružství (s odkazy na příslušné sezení):
Do Žabí studny: 1. a 2. sezení, 3. sezení, 24. sezení
obecné cestování okolo Cassida: 4. sezení, půlka 5. sezení, část 26. sezení
The Halls of Tizun Thane: půlka 6. sezení, 7. sezení, 8. sezení, 9. sezení
Morkendaine: půlka 5. sezení, půlka 6. sezení, 10. sezení, 11. sezení, 12. sezení, 14. sezení, 15. sezení, 18. sezení, 19. sezení, 20. sezení, 21. sezení, 23. sezení (B), 26. sezení, 27. sezení
Intermezzo: ukázka downtimu
Viaskar (Melanův podpultový modul): 13. sezení, 16. sezení, 17. sezení, pohřební intermezzo, 22. sezení, 23. sezení (A), 25. sezení, 31. sezení
The Sealed Villa (další věc jen v maďarštině): 28. sezení, 29. sezení, 30. sezení, 32. sezení
Divočina Jižní Kassadie: 33. sezení
Údolí lebky: 34. sezení, 35. sezení, 36. sezení, 37. sezení
Divočina Jižní Kassadie: 38. sezení A
Zlodějské intermezzo (The House of Rogat Demazien)
The Sealed Villa podruhé (extrapolace z maďarského modulu) 38. sezení B, 39. sezení, 40. sezení (A), soudní líčení ve 40. sezení (B)
Intermezzo: Jak funguje identifikace
The Thieves of Fortress Badabaskor: 41. sezení
The Caverns of Thracia: 41. sezení, 42. sezení

[Markus]

cestování typicky v dobdrodružný hře zabírá drtivou věšinu herního času.

Cestování má být okrajová aktivita sloužící k zarámování dobrodružství a jejich provázání nějakou tou matérií, aby to navazovalo. Ale času má v poměru k „jinému obsahu“ zabírat rozhodně málo.

Pokud teda nehraješ přímo nějaký poinctrawl v lese nebo tak něco.

Tolik aspoň za mě.

[Antharon]

cestování typicky v dobdrodružný hře zabírá drtivou věšinu herního času.

Cestování má být okrajová aktivita sloužící k zarámování dobrodružství a jejich provázání nějakou tou matérií, aby to navazovalo. Ale času má v poměru k „jinému obsahu“ zabírat rozhodně málo.

Pokud teda nehraješ přímo nějaký poinctrawl v lese nebo tak něco.

Tolik aspoň za mě.

Ale to je chyba, cestovanie je plnohodnotne hranie v otvorenom terene!

[York]

Markus: Říkal jsem si, že by bylo lepší napsat to anglicky, protože česky to zaručeně někdo přečte špatně Anglickej "ingame time" tím netrpí.

U stolu strávíš cestováním zlomek hracího času (nehledě na vzdálenosti, na který se cestuje), ale ve hře je to drtivá většina - průzkum velkýho dungeonu zabere postavám třeba pár dní, zatímco cestování měsíc.

[Markus]

Tak to je jiná, ale je to asi tak hodnotná informace, jako „Nejvíc času ve hře stráví postavy spaním.“

[York]

Tak to je jiná, ale je to asi tak hodnotná informace, jako „Nejvíc času ve hře stráví postavy spaním.“

Když budeš hrát kampaň na ploše 20 x 20 kilometrů, tak ti obsah vystačí třeba na měsíc času ve hře. Když ten samej obsah roztáhneš na plochu 2000 x 2000 kilometrů, tak to může bejt klidně několik let. To znamená, že v tý druhý kampani budeš řešit roční období (což v tý první ne), postavy znatelně zestárnou (pokud začínaj třeba jako patnáctiletí, je to docela zásadní rozdíl) a nebudeš mít problém s tím, že by získávání schopností skrze levelování bylo nepřirozeně rychlý - zatímco když se za měsíc času ve hře postavy dostanou třeba z první na patnáctou úroveň, je to trochu divný.

[Jerson]

Když budeš hrát kampaň na ploše 20 x 20 kilometrů, tak ti obsah vystačí třeba na měsíc času ve hře. Když ten samej obsah roztáhneš na plochu 2000 x 2000 kilometrů, tak to může bejt klidně několik let. To znamená, že v tý druhý kampani budeš řešit roční období (což v tý první ne), postavy znatelně zestárnou (pokud začínaj třeba jako patnáctiletí, je to docela zásadní rozdíl) a nebudeš mít problém s tím, že by získávání schopností skrze levelování bylo nepřirozeně rychlý - zatímco když se za měsíc času ve hře postavy dostanou třeba z první na patnáctou úroveň, je to trochu divný.

O tom trochu pochybuju. Když se cestování ve hře bude opakovat, hráči se určitě budou snažit ho efektivnit, takže ve fantasy začnou používat létající tvory a magické dopravní prostředky.

A plocha 20 × 20 km, tedy 400 km², vystačí sama o sobě na roky a roky hraní.

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 5)

23. až 24. ledna

Promoklí a unavení dobrodruzi pokračovali v nahánění Pusillia Rexe a jeho skupiny lapků. Ráno našli opuštěné tábořiště skupiny, kterou zahlédli včerejšího večera – zřejmě je v noci přepadl a rozehnal obří skunk. Dobrodruzi naložili opuštěné pokrývky i kusy výbavy, obešli jedno skunkem roztrhané, páchnoucí tělo, vyrazili po blátivých stopách a asi o míli dál potkali devět přeživších lapků – byli v podobně zbídačeném stavu jako oni. Otázky typu „Proč máte naše věci?“ a „Jaktože máte čtyři koně našich jezdců?“ byly zažehnány předstíráním přátelství a lží o tom, že koně koupili od čtyř jejich kumpánů (ve skutečnosti zajatých v předchozím táboře), kteří se rozhodli Pusillia zradit a prodat ho condottierům. Vůdce skupiny Ruggiero lži uvěřil a dobrodruhům nabídl, ať jdou s nimi, aby o všem zpravili Pusillia osobně.

Cestou se výprava zastavila v trojúhelníkovém klášteře Moře, naší matky, opečovávaném mnichy v rybářských šatech a s trojúhelníky vyrytými do čela. Pusillius včera tuhle skupinu do kláštera vyslal, aby mu vyjednala odvoz na lodi, ale lapkové v bouři zabloudili. Jejich vůdce teď mimo doslech skutečně něco vyjednal, ale soudě podle výrazu v obličeji neměl z odpovědi mnichů radost. Mezitím hraničářka Atalanté obhlídla okolí. Klášter stojí na skále nad menší zátočinou chráněnou před mořem. Z výšky bylo vidět skalní grotto přímo pod klášterem, oblázková pláž posetá kostmi a dřevěný chodníček vedoucí k velkému balvanu ve vodě, na němž ležela hromada provazů a řetězů. Když výprava vykročila dál směrem k Pusilliově skrýši, spekulovali dobrodruzi o lidských obětech.

Morkendaine krajina.jpg

Odpoledne Ruggiero oznámil, že je nutné přidat do kroku, jinak do skrýše nedojdou před setměním. A tady se zrodila lest! Dobrodruzi odmítli – jsou příliš vyčerpaní, přenocují venku a dorazí ráno. Dva demoralizovaní lapkové zůstali s nimi, ostatní pokračovali v pochodu. Sotva byli z dohledu, zloděj Diomedes nečekaně omráčil jednu z nich prudkým úderem ratiště do zátylku. Druhý lapka, Lorenzo Simulante, ať dosud dobrodruhům přátelsky nakloněný, v šoku popadl sekeru a navzdory očekávání se začal bránit. Když ho zloděj Diomedes a iluzionista Lucius zkoušeli zpacifikovat, poslal je oba brutálními ranami k zemi. Ostatní ho sice rychle dobili, ale dva členové výpravy teď byli přizabití a schopni leda chroptění. (Dvě postavy vyřazené náhodným mookem!) Omráčenou zajatkyni dobrodruzi nemilosrdně popravili.

Při táboření se k výpravě připojili dva důvěryhodně vypadající pocestní, půlork Porcello a elf Nergui. (Dvě vyřazené postavy jsou na 14 dní nepoužitelné, takže bylo potřeba nasadit nové.) Druhého dne se před nimi konečně objevila opuštěná vila mezi zarostlými vinicemi. Po rychlém průzkumu okolí a zanechání zraněných a koní na dokonale ukrytém tábořišti padlo rozhodnutí zkusit se do vily vplížit za tmy.

Morkendaine bitva.jpg

Přes drolící se zdi vlezli na zarostlý, zanedbaný dvůr. Nastala složitá obléhací bitva s nepříliš úspěšnými pokusy vylákat lapky (počet neznámý) ven do léčky. Figurovalo v ní bušení na bránu, vypouštění zajatého medvěda, nečekané výpady postranními okny, ostřelování ze střech i Pusilliova snaha dohodnout se, ale rozhodující střetnutí ne a ne nastat. V jednu chvíli se dobrodruzi hrabali v sutinách ve stodole a půlork Porcello byl pokousán obřími mnohonožkami. Teprve když se dva dobrodruzi pokoušeli vysvobodit medvěda, který se mezitím zřítil do propadla (long story!), vyrazil proti nim Pusillio se šest muži do protiútoku! V nastalém boji byl půlork Porcello těžce zraněn, ale ostatní jako zázrakem zvítězili, lapky pobili a chroptícího Pusillia zajali. Z domu vyběhla plačící „unesená“ Juliana a byla zajata taky. V domě už prý zbývali jen dva zranění lapkové, ale jelikož se mezitím ukázalo, že horní patro je osídlené kmenem koboldů (celou dobu fandili z oken) a ve vstupní hale dřímá panter, padlo rozhodnutí ustoupit se se zajatci a zraněnými zpět do tábora. Tam půlork Porcello zemřel na kombinaci těžkých zranění a jedu mnohonožek.


==========

Takže...

Jak vidíte, v druhé půlce sezení jsme konečně dorazili „do modulu“ – a právě příchod do vily je teoreticky to místo, od kterého by se tenhle modul začínal hrát, kdybychom hráli jenom modul. Všechno, co tomu předcházelo, je moje snaha „roztahat moduly do krajiny“, nechat je interagovat s okolím (viz třeba obstarávání lodě v klášteře) a celkově nehrát tak, aby existoval tvrdý přechod mezi „na dobrodružství“ a „mimo dobrodružství“, ale aby ten přechod byl organický. V tom přechodovém meziprostoru je pak prostor na cestování, survival, drobnější obsah hexů (klášter) nebo náhodná setkání (setkání s tím předvojem lapků bylo ve skutečnosti náhodné setkání; vysvětlení tím, že se ztratili v bouřce, pak snaha vyargumentovat, proč se nacházeli tam, kde se nacházeli).

Komentovat to zatím nebudu, protože jsem teprve ve fázi, kdy si tohle osaháváme a společně zkoušíme, co to dělá a co to pro hru znamená. Vidím v tom jak potenciální nevýhody (jedno a půl sezení se dalo ušetřit tím, kdybychom začali „u dveří“), tak potenciální výhody (celkově organičtější dojem, plynulejší přechody, snad i větší pocit dobrodružství, když je k „modulu“ nutné i nějak doputovat). Ale na jakékoli soudy je ještě moc brzo.

Asi po hodině (a půl?) hry jsme byli u vily, zbytek sezení se řešil pokus o SWAT přepadení skrýše banditů, který byl od začátku definován tím, že se o přepadení cca 12 banditů pokoušeli jen 4 dobrodruzi na první úrovni. Takže tam bylo hodně plížení, skrývání, průzkumu, snah o lsti a celkově dost nepřímý postup. Bude zajímavé sledovat, jak se podobné situace budou odehrávat jinak v budoucnosti, s tím, jak se bude zvyšovat power level postav.

Za zajímavé považuju rozhodnutí hráčů jít do akce sami, protože – pro ty, co ještě drží krok – v patách jim jde velká ozbrojená skupina condottierů (domluvili se s nimi v minulém sezení), nově rozšířená o posily. Teoreticky na ně stačilo jenom počkat a celá situace by vypadala úplně jinak. Nicméně hráči zdá se pořád sami nevědí, jestli nechtějí ty condottiery taky nakonec podrazit , takže se rozhodli radši soukromničit.

Nejnáročnější pro mě bylo řídit bitvu z pozice Pusillia a snažit se vžít do toho, jaké „jednotky“ mám k dispozici, co vím a jak bych měl reagovat proti hrozbě. Zkoušel jsem síly rozdělit a provést boční výpad, ale proti střelcům na střechách (aniž by lapkové znali jejich počet) to bez střelných zbraní bylo dost marné. Čímž děkuji autorce modulu za to, že lapky nevybavila střelnými zbraněmi! Nakonec mi z toho vycházelo, že pro Pusillia by bylo nejlepší prostě dřepět v baráku a nachystat léčku tam, což ale vedlo trochu ke zpasivnění hry a vysedávání, kdy se obě strany zakempili a čekaly na tu druhou. Až když dvě postavy o samotě táhly po dvoře trám k medvědovi (fakt long story!), přišlo mi to jako dobrá příležitost se na ně vyhrnout. Sedm proti dvěma byla slušná přesila (další dva stříleli ze střechy), fakt nevím, jak to hráči nakonec vyhaluzili, že vyhráli.

[MaMaHaJ]

Z meho pohledu to byla naprosto smooth akce, i kdyz mi umrela postava!

Jeste bych dodal, ze z vily poslali jezdce (aby nas a dva opozdilce nasel) a my ho plzakerne prepadli a zabili. Postupne ukosovani lapku bylo super. Snad nam to udela nejakou fame u condottieru!

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 6a)

Začali jsme jenom rychlou dohrávkou předchozího sezení...

===

25. ledna

Zajatý, těžce zraněný Pusillius, doprovázený usedavým pláčem Juliany, nedokázal dobrodruhy přesvědčit, ať nekazí čistou lásku a nechají milence jít. Penězuchtiví dobrodruzi byli nekompromisní – Juliana se musí vrátit k otci (a oni musejí shrábnout odměnu)! Jako částečný kompromis dali Pusilliovi koně a nechali ho odjet s tím, že condottierům namluví, že zbaběle prchl během boje. A slíbili, že mu (po vyplacení odměny) mu pomůžou znovu se s Julanou setkat. Sami ji unesou z domu rodu Pappaduci a přesně za měsíc, 25. února o půlnoci, ji přivedou na Arkadijský vrch v Cassidu, aby s ní mohl jednou provždy prchnout.

Druhého dne se ještě vrátili do Pusilliovy vily a našli tam dva jeho zbývající muže, předtím zraněné, teď zmasakrované koboldy s horního patra. Do zamčené železné truhlice s Pusilliovým lupem se ovšem koboldi nevlámali. Hrdinové ji z domu zachránili a nenápadně se vytratili.

A tehdy konečně dorazila bojová síla condottierů, na dva tucty lukostřelců, oštěpářů i legionářů v těžkých zbrojích. Zpráva, že už nejsou potřeba a že čtveřice dobrodruhů si s psanci poradila sama – ba dokonce že „zachránila“ hledanou Julianu – je zaskočila. Ale přece se nebudou čertit za peníze vydělané bez práce! Nastalo veselí, popíjení, povídání o hrdinských skutcích a jejich vůdce, Serkart Sekerník seznal, že za svou udatnost si hrdinové zaslouží celý Pusilliův poklad jen pro sebe. Ale odměna za Julianu se rozdělí rovným dílem mezi všechny – přesně podle dohody! A s tím nastal čas pohřbít mrtvého, naložit zraněné a vrátit se zpět do Cassida.[/quote]

Hráči se zavázali znovu Julianu unést – a shodou okolností to byly skoro samé postavy dobrého přesvědčení, tak se to snad i pokusí plnit. To mě pobavilo a jsem na to zvědavý.

===

A teď, díky kouzlu zvanému „stáje postav“, jsme mohli v průběhu sezení udělat STŘIH...

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 6b)

8. a 9. února

O nějaký čas později vyplula jiná skupina dobrodruhů vstříc malému ostrovu Callia na východě, prošetřit zvěsti o záhadných stínech terorizující obyvatelstvo a získat zpět knihy, které si zapůjčil tamní čaroděj Tizun Thán od jednoho z cassidských mistrů, ale nevrátil je. Když je odpoledne vyložila Sličná oliheň v jediné vesnici na ostrově, přivítali je špinaví místní působící, jako by se několik generací množili mezi sebou. V hostinci nerudné matrony Velie Morvini vyprávěli svým zachráncům historky o nočních tanečnících, černočerných postavách, které vylézají za svitu měsíce a roztrhají každého, kdo se neopevní za bytelné dveře a okenice. Za jejich zneškodnění nabídli truhličku polodrahokamů – jediný zdejší cenný artikl. Co se Tizuna Thána týče, ten žije v paláci uprostřed hory, ale už šest měsíců – stejnou dobu, odkdy se objevují noční tanečníci – ho ve vsi nikdo neviděl. Má však dva bratry, Daria a Segu, přičem Dario a jeho muži do vesnice dosud chodí nakupovat zásoby. Vyprávění historek bylo ukočeno příchodem noci, kdy se místní rozprchli zabednit se do svých chýší. Hostinská potom dobrodruhy zamkla do jejich pokojů po případ, že by byli blbí a otevřeli v noci okenici – aby tanečníci nepronikli dál do domu. Když jí tuto laskavost oplatila svobodomyslná bardka Allecto tím, že zamčené dveře vykopla, získala si v matroně mlčícího nepřítele. Nazítří se museli pakovat hned za rozbřesku, bez snídaně.

ostrov.png

Po čtyřech hodinách chůze starým lesem dorazili k rokli, kde našli starou mrtvolu s hlavou rozbitou kamenem. Měla v batohu peramen s nápisem: „Chceš-li dovnitř, řekni vrátnému: Zaveď mě za svým pánem.“ Za roklí už se jim skutečně otevřel výhled na palác stojící uprostřed jezera v kráteru staré sopky. V mělčinách se rochnily obří žáby, nad skalisky kroužili velcí dravci a po děravých střechách paláce se proháněli huňatí lidoopové. A ve v chodu stál čtyřmetrový železný golem.

tizun1.jpg

Na povel „Zaveď mě za svým pánem“ se golem otočil, rozrazil dveře a vedl výprav skrz několik honosných, byť zpustlých a zaprášených hodovních a přijímacích sálů, skrz nádvoříčko s keříky a opičáky ve stromech, tajnou chodbou až ke svému pánu. A tam našli Tizuna Thána: měsíce mrtvého kostlivce v zatuchlém fialovém hábitu, s rozbitou hlavou a podezřele chybějícím mozkem. Jako by právě vystoupil z jednoho z devíti obřích zrcadel, která místnost zdobila: toho roztříštěného. Když si trpaslík Fissis nasadil jeho prsten, zjistil, že ostatními zrcadly dokáže nahlédnout – ba dokonce projít! – na jiná místa!

tizun2.jpg

Dobrodruzi toho ihned využili, aby proklouzli do jakési soukromé umělecké sbírky, kde na stěně zelo prázdné místo po chybějícím obřím obraze. Pohled z okna prozradil, že se nacházejí zpátky v Cassidu, a to přímo v palácové věži tyrana Lorenza Calvina! Že by ten chybějící obraz byl oním originálem od Micalvinia, o jehož zmizení mluvilo celé město? Ale co! Nebyl čas ztrácet čas, vetřelci ihned začali krást ostatní obrazy a odnášet je pryč zrcadlem. Jejich počínání sice aktivovalo strážnou iluzi hrozitánského démona a přivolalo stráže, ale podařilo se jim na poslední chvíli prchnout!

Zpátky v paláci Tizuna Thána prolezli několik prázdných pokojů pro hosty a spřátelili se roztomilým pásovcovitým zvířátkem s obřím dokonalým rubínem vsazeným do čela. Klerik Tonsorius Epicus ho sice chtěl zabít a drahokam z něj vyloupnout, ale nakonec i on pookřál a přijal Rubínka – tak ho totiž pojmenoval – do družiny. Jaká tajemství ještě Tizunův palác skrývá?

tizun3.jpg

===

Jinými slovy, rozehráli jsme nové dobrodružství, prošli expozici a úvodní rozkoukávání a skončili jsme zrovna ve chvíli, kdy začínal souboj a mně do herní místnosti pronikla probuzená dcera, se kterou jsem byl sám doma. Ale příště, příště!

Z té zrcadlárny mám radost. Vždycky jsem chtěl něco podobného zažít v kampani. Už se těším, jaké z toho vzejdou taškařice.

[Markus]

Jo a ještě chci říct, že mi přijde jako geniální začátek dobrodružství, když vás golem zavede do tajné místnosti uprostřed dungeonu a tam vás nechá a odejde.

[Mizy]

Ta zrcadlárna je TOP. Jak trefně poznamenal mamahaj "připadám si jak v cukrárně".

[Vaarsuvis]

Aha, já měl za to, že "stáj postav" je spíš o částečném nahrazování družiny (př. družinový zloděj se jako první se dostane na 2. úroveň, výcvik mu zabere 3 týdny, během nichž bude nedostupný. Hráč si tak naháže novou postavu, třeba nově odemklého elfa, než se mu zloděj vrátí a elf poputuje do zálohy).

Tady došlo rovnou ke switchi paralelní družiny (asi z důvodu narativu?). Alespoň to vysvětluje, proč je tam přichystáno tolik dobrodružství pro 1. úroveň.

Žádná výtka, jenom mě to zaujalo.

[tochalius]

Ono to kvůli nahrazení nedostupných postav vlastně vzniklo: komplet družina A trávila čas výcvikem, proto přišel čas družiny B. Na začátku tohohle sezení jsme jenom dojeli závěr questu družiny B, především jsme se ale chtěli vrátit k družině A, která mezitím dokončila výcvik, proto ten střih.

Edit: družina A/B jsou pracovní pojmy, každý hráč má teď dvě až tři postavy a složení výprav se bude určitě míchat.

[Markus]

Zatímco mí hráči se věnují jiným dobrodružstvím, zpátky v Cassidu jiná parta dobrodruhů vedená NPCčkem Muglavem, jemuž hráči ukázali cestu do podzemí a k pokladům, pokračuje v prozkoumávání Žabí studny. Nechal jsem ho najmout si henchmany. Už jednu expedici s nimi podnikl. Určil jsem si jednoduchý systém hodu k6, kde 1 znamenalo katastrofální neúspěch a 6 fenomenální úspěch. Padlo šest a Muglav s jeho kamarády se tedy vrátili ověšení poklady!

Nicméně teď jsem si řekl, že zkusím trochu sofitikovanější postup. Jelikož si teď předplácím ChatGPT, zkusím to znovu s ním. Od minula se změnilo to, že díky předplacení mám výrazně větší kontextové okno, takže AI udrží dungeon líp v paměti. Mám volně dostupný model 4.0, který je schopnější než ten předchozí.

Taky jsem mu řekl, ať nevypisuje atmosférické romány a roleplaying a soustředí se jenom na popisy akcí, což ušetří dost rozsahu. Řekl jsem mu, ať si na internetu najde pravidla D&D, sám si namemoroval vhodná kouzla, dobrý. Popsal jsem mu, jaký má cíl a jaké má předměty. Pere se s tím docela schopně:

Muglavovi henchmani.jpg

A hlavně teď existuje "reasoning model" o1, který není dobrý na hru (rychle bych vyčerpal počet použití), ale používám ho jednou za čas k tomu, abych pomocí něj nechal shrnout dosavadní dobrodružství. Řeknu mu, ať si připomene svoje cíle, analyzuje, co se stalo, a určí další postup:

Muglavova expedice.png

Takže v mojí kampani už hraje i AI!