Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

[Markus]

Diskuze věnovaná mojí aktuální kampani v Markusově AD&OSE.

Úvodní představení:
Zpátky do dungeonu jde zpátky do dungeonu – hrát hry jako hry

V poslední době mě začala fascinovat představa hraní RPGčka jako hry v původním slova smyslu – kde je cílem hráčů vyhrát, přičemž reálně hrozí prohra (rozuměj: smrt postavy) a existuje dokonce objektivní ukazatel skóre (množství získaných pokladů, čili zkušeností, čili rychlost postupu postavy). Hraní, při němž dobrý pocit nepramení ani tak ze společně prožívaného příběhu, ani z atmosféry fiktivního světa, jako spíš z myšlenkové výzvy, nutnosti překonávat obtížné problémy, vědomí toho, že jste si jako hráč úspěch museli zasloužit chytrým hraním, místo abyste k němu byli od začátku odsouzeni...

Odehraná dobrodružství (s odkazy na příslušné sezení):
Do Žabí studny: 1. a 2. sezení, 3. sezení, 24. sezení
obecné cestování okolo Cassida: 4. sezení, půlka 5. sezení, část 26. sezení
The Halls of Tizun Thane: půlka 6. sezení, 7. sezení, 8. sezení, 9. sezení
Morkendaine: půlka 5. sezení, půlka 6. sezení, 10. sezení, 11. sezení, 12. sezení, 14. sezení, 15. sezení, 18. sezení, 19. sezení, 20. sezení, 21. sezení, 23. sezení (B), 26. sezení, 27. sezení
Intermezzo: ukázka downtimu
Viaskar (Melanův podpultový modul): 13. sezení, 16. sezení, 17. sezení, pohřební intermezzo, 22. sezení, 23. sezení (A), 25. sezení, 31. sezení
The Sealed Villa (další věc jen v maďarštině): 28. sezení, 29. sezení, 30. sezení, 32. sezení
Divočina Jižní Kassadie: 33. sezení
Údolí lebky: 34. sezení, 35. sezení, 36. sezení, 37. sezení
Divočina Jižní Kassadie: 38. sezení A
Zlodějské intermezzo (The House of Rogat Demazien)
The Sealed Villa podruhé (extrapolace z maďarského modulu) 38. sezení B, 39. sezení, 40. sezení (A), soudní líčení ve 40. sezení (B)
Intermezzo: Jak funguje identifikace
The Thieves of Fortress Badabaskor: 41. sezení
The Caverns of Thracia: 41. sezení, 42. sezení

[LokiB]

LokiB:
Ale tady téma nebylo, co se děje v mozku GMa.

Tady téma bylo:
- jaký to má vliv na hru (v OSR kontextu pak zejména otázku objektivní danosti vs rozhodnutí GMa)
- kolik jaký přístup stojí energie a otázku přebytečného/chybějícího obsahu
- a jak to působí na hráče (Jersonovo kritérium)


Jasně, že když si něco vymýšlím z hlavy, tak používám jinou část mozku, než když to lovím z paměti a to je zase jiná část mozku, než když to hledám v poznámkách. V tom není sporu.

Ok, dobře, díky za upřesnění.
Chybně jsem si vyložil když jsi psal:

1) MarkyParkyho teorém o přípravě vs improvizaci stojí na tom, že to ve skutečnosti je jedna a ta samá aktivita a jediný parametr, ve kterém je možné je od sebe nějak oddělit, je množství času, které GM má na zpracování informací a vyblití výsledku.

Takže jsem se soustředil na tu aktivitu ... a nepřišla mi vůbec stejná ... "ta aktivita"

K těm bodům ... Co se vlivu na hru týče, tak hra bude ve výsledku úplně jiná, když ji povedu z přípravy a když ji budu improvizovat. budou se v ní dít odlišné situace, budou odlišně vyhodnocené.
Energii poměřit neumím, příprava mě stojí hodně času, improvizace žádný (ale energie mě improvizace stojí spoustu + nervozitu, podrážděnost z toho, že neumím dobře a rychle zareagovat, že se hra točí někam, kde se mi to nelíbí, že se nic moc neděje, protože chybí moje impulsy k tomu aby se něco dělo ...)
A jak to působí na hráče ... jsou dny, kdy to nepoznají, protože improvizuju něco, co se improvizuje snadno a intuitivně. A jsou dny, kdy to drhne jak lyže na plechu.

No, raději Markusovo téma opustím, abych mu ho moc nerozbředl

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 4)

20. až 23. ledna

Pětice dobrodruhů vyrazila z Cassida po stopách lapky jménem Pusillius Rex, který měl unést mladistvou Julianu, dceru senátora Pappaduciho. Uneslo ji prý šest jezdců, kteří zloutkli její nosiče, a podle svědků se příliš nebránila. Už před dvěma dny ve stopách únosců vyrazila skupina Condottierů a právě na tu dobrodruzi narazili v městečku Lagaria asi dvacet mil za Cassidem, kam se Condottieři uchýlili po nerozhodné šarvátce s Pusilliovými lapky. Vůdce žoldáků Serkart Sekerník prozradil, že sice našel Rexův tábor, ale lapků bylo nečekaně moc, a tak nechal poslat do Cassida pro posily. Za pomoci mrštného jazýčku gnóma Asteriona a právnických zkušeností hraničářky Atalante ho dobrodruzi přemluvili ke spolupráci, přestože nejsou členy cechu, a nabídli se jako průzkumný a diverzní tým.

Plán Condottierů vrátit se k lapkům druhého dne byl zhacen bouří, která se ráno přihnala od moře. Ke konsternaci celého hostince vyrazili dobrodruzi do bičujícího větru a prudkého deště, protože „to nikdo čekat nebude“ (a možná taky aby předběhli Condottiery a mohli se zařídit po svém). Po dni úmorné cesty Pusilliovu základnu schovanou u starého chrámu mezi skalami skutečně našli, ovšem střeženou jen čtyřmi muži, kteří příchod úderného týmu z bouře skutečně nečekali. Když byl jeden proboden zlodějem Diomedem, ostatní se vzdali a prozradili, že Pusilliovi muži včera sbalili tábor a přesunuli se do náhradního útočiště v opuštěné vile dál na východě („jeden den chůze po pobřeží je klášter mořské bohyně, od něj vede cesta do kopců až k vile“). Oni čtyři se na koních vrátili pro poslední neskladné věci, ale zastihla je bouře a oni se rozhodli ji přečkat v teple.

sezeni4-1.jpg

Ani nazítří bouře nepolevila. Čerstvě usušení dobrodruzi zabavili lapkům koně a většinu zásob, zanechali je jejich osudu a znovu vyrazili do deště. Cesta krajem olivových hájů mimo dlážděnou silnici byla pomalá a úmorná. U moře zahlédli z útesu pláž posetou kostmi stovek zvířat, mezi nimiž ležela kostra koně stále ještě navlečená v kroužkové zbroji, ale rozhodli se ji dál nezkoumat. K večeru nepozorovaně spatřili skupinu deseti ozbrojenců, kteří v krajině skalek a keřů působili stejně ztraceně jako oni – dohadovali se, jestli vyrazit k východu, nebo západu, a nakonec zvolili východ. Dobrodruzi pokračovali v odstupu za nimi, ale pak je zastihla noc. Úkryt se najít nepodařilo, a tak skupině nezbylo než nocovat na divoko v lijáku pod keři. Byla to mizerná noc, kdy si nikdo neodpočal, a v půlce noci je navíc vyrušil nasupený obří skunk, který si střežil své teritorium. Naštěstí gnóm Asterion mluví jazykem hrabavých zvířat, a tak se s ním dal do řeči. Skunk ho varoval před velkým vodním kousavým zvířetem u kostí na pláži a Asterion ho poštval proti „nepřátelům“, kteří mu narušují teritorium opodál.

K ránu konečně přestalo pršet. Mokří, zmrzlí a zablácení dobrodruzi našli pozůstatek tábořiště druhé skupiny – rozházené deky, oblečení a opuštěné zbraně napovídaly, že skunk skupinu rozehnal. Opodál se našlo potrhané tělo jednoho z nich, páchnoucí tak příšerně, že se k němu radši nikdo nepřiblížil. Asi míli dál po stopách v blátě se našli i ostatní: devět mužů a žen, někteří z nich polonazí, jiní zakrvácení, všichni mokří a promrzlí, vypadali ještě v horším stavu než dobrodruzi...

sezeni 4-2.jpg

[Markus]

Z tohohle sezení nemám dobrý dojem, bylo takové neuspokojivé. Vlastně i to sezení trochu působilo, jako bychom se spolu prodírali dál bouřkou a blátem. Působí to jako výplň, příliš dlouhá expozice. Dalo by se nad tím pokrčit rameny a říct „Tak to prostě někdy vyjde“, ale od čeho jsme tady než od zbytečného analyzování!

Jak asi chápete, mám nějaký modul a „roztahal jsem jeho obsah po mapě“ – v modulu je frakce lapků, já jsem ji propojil s okolím, nechávám je pohybovat se i po tom okolí, je možnost potkat je dřív. Dělám to jednak kvůli „věrohodnosti“, aby to nebylo tak, že lapkové sedí na značkách jako ve videohře a vy jim můžete přijít až do domečku. Ale taky protože věřím, že je to ve výsledku upokojivější pro hru, protože vzniká nějaký širší kontext, se kterým se snáz interaguje, hráči si k „obsahu“ můžou utvořit nějaký vztah a postoj ještě předtím, než „do modulu“ přijdou, můžou si do určité míry připravit půdu (oslabení lapků v krajině jim samozřejmě zjednoduší modul atd.) Cílem je, jak jsem říkal, aby nebyla jasná hranice mezi modulem a zbytkem světa.

Do toho mám vloženou ještě druhou frakci „Condottierů“, což je v zásadě konkurenční skupina. Je tam hlavně proto, aby to bylo dynamičtější a hráči měli víc možností. Jedna věc je přijít do domečku 25 lapků a zeptat se „Co děláte?“ Něco jiného je, když se kolem toho ještě ochomýtají další ozbrojenci a jde s tím pracovat.

Mám kalendář toho, jak se síly Condottierů i lapků pohybovaly jak před příchodem hráčů, tak co budou dělat v průběhu hry (pokud to hráči nevykolejí).

Ale zjevně jsem to překomplikoval.

Nakonec velká část toho sezení působila dojmem „taháme z lidí informace a zjišťujeme, kam máme jít“. Začalo to vyptáváním se ve městě po tom, jak přesně proběhl únos Juliany, pokračovalo to taháním informací z vůdce Condottierů, následně taháním informací ze zajatých lapků ve starém táboře atd. Sám jsem psal, že zjišťování informací považuju za jednu z nejnudnějších možných aktivit ve hře... a pak sám postavím dobrodružství na tom, že je potřeba sáhodlouze zjišťovat informace.

Představoval jsem si, že celé tohle proběhne tak za dvě hodiny, což by mi přišlo jako OK míra expozice. Navíc spojená s (naším prvním) cestováním a osaháváním si mechanik dobrodružství v divočině. To by asi šlo, ale rozpliznout to na celé sezení bylo takové meh. Zjevně jsem to fakt překomplikoval. Zpětně vidím třeba to, že ten starý tábor, ze kterého se lapkové přesouvali do nové skrýše, tam byl jako dost zbytečný mezikrok. A vůbec celý koncept toho, že hráči nevědí, kam přesně mají jít, a musejí to napřed zjistit, je zábavnější na papíře než ve hře. Než zamaskovat cíl cesty a nechat hráče, aby ho hledali, by bylo lepší mít cíl cesty od začátku jasný, ale rovnou těch cílů nebo možných aktivit nabídnout víc různých.

Inu, chybami se člověk učí.


EDIT: Moje důvody pro mnohá z rozhodnutí, která jsem tady v přípravě udělal, by měly být jasnější, až uvidíme samotný modul. Ale mám to fakt překomplikované.

[Mizy]

Já si myslím, že sezení nebylo meh. Vlastně mě to dost bavilo. Zajímavé situace a když hraješ sandbox se simulací počasí, musíš počítat, že občas to bude o tom, se vůbec na místo dostat. Rozhodnutí jít v bouři bylo podle mě super. Pak se jinak rozhoduje, když víš, že jsi na kost promrzlý a promočený. Já mám tohle rád. Jediná výtka z mojí strany a evidentně si to vnímal taky, že dát hráčům minimum informací, kam mají vlastně jít, je blbý. Zvlášť když neznáš okolí a máš dvě protichůdné informace, že skupina únosců zdrhala na východ od pobřeží vs. lapkové působí na cestě na severovýchod. Najít jejich tábor během jednoho sezení by byla haluz.

[Markus]

MVP včerejšího sezení je gnóm Asterion s Charismatem 18 a bonusem +3 na reakci, jemuž při hodech na reakci (2k6, tj. nejlepším možným výsledkem je 12) vycházely čísla jako 14 nebo dokonce 16, takže to se to pak vyjednává...

[tochalius]

Nevím jak to cítí ostatní, ale mám poznámku k tahání informací, které podle mě "zdržovalo" nejvíc (a zdržovalo píšu záměrně v uvozovkách, někoho to třeba baví): jaký je vlastně jeho účel ve hře? Pokud bychom hráli nějaké sociální dobrodružství, pak asi dává smysl rozhovory odehrávat důkladně. Pokud ale má být předmětem hraní dungeon, tahání informací o jeho umístění je vlastně jen takové zbytečné zdlouhavé přešlapování kolem: protože ty nám to nakonec beztak sdělit chceš. Proto by mi dávalo smysl rozhovory ještě víc abstrahovat, odehrát možná jen nějakou krátkou charakterizační scénku (se senátorem? s gnómy? se skunkem!) a jinak vyhodnocovat hlavně hody. A neúspěchy bychom pálili zdroje, především čas postav, případně dostali informace jen dílčí, částečně zavádějící atp. – každopádně bychom tak nepálili hráčský čas.

Naopak ta roztahanost po krajině, zdánlivá bezcílnost, nutnost řešit táboření, počasí, setkání atp. mi přišla dobrá, naprosto v souladu s očekáváním od tohoto typu kampaně.

[Markus]

Ne, já to vlastně vidím stejně. Odehrávat „tahání informací“ aspoň částečně přímou řečí potřebuju čistě z toho důvodu, že abych mohl posoudit reakci, tak potřebuju slyšet, co přesně navrhujete nebo na co se vlastně ptáte. Ale celkově se snažím celkem rychle po takovém in-character úvodu odzoomovat a jen to shrnout, jakmile to jde. Tady vnímám jako problém právě to, že bylo potřeba těch informací zjišťovat zbytečně moc, takže se různé ty rozhovory kupily jeden za druhým (několik hned v počátečním městě, pak v dalším městě, pak v původním táboře...). Respektive že to celé začalo ve fázi, kdy jste vlastně moc nevěděli a ani jste nemohli nikam na vlastní pěst vyrazit, takže nezbývalo než se pořád někoho vyptávat.

[Antharon]

Na zaciatku sedenia sme sa dostali do situacie, ze sme mali dostupne tri miesta a niekolko osob, s ktorymi sme vedeli nieco riesit. Na lokacii 1 sme to poriesili reaction checkom, na lokacii 2 sme naopak zlyhali a na poslednej sme asi aj daco vysetrovali?

Mozno sme si mali iba hodit a zbytocne sa neprotagonizovat. Ty by si to zhrnul a mohli sme vyrazit do dazda. Ako sam vravis, toto zistovanie informacii nemalo byt gro sedenia.

Zbytok uz siel velmi prirodzene a dobre. Dazd spravil z cestovania zaujimavu a pestru cinnost, nahodne a nenahodne stretnutia viedli ku cool zaverom, pri sandboxe s tym treba pocitat. Vyzera to, ze ako hracom sa nam to pacilo a vyskusali sme si nove mechaniky. Uprimne toto je prvy krat co by moja postava sedela v dazdi a cakala na prichod rana...

[LokiB]

Markus: to máš těžký ... když tam ten mezilehlý tábor nedáš a informace se tahat nebudou, zase se ti stane, že tím projedou dobrodruzi jako nůž máslem a na po závěrečné konfrontaci a vítězství si všichni řeknete "hmm, no, to bylo trochu řídké a přímočaré, mohl tam být nějaký mezikrok, ten by to hezky vyplnil."

Nebo třeba ta bouře ... má dodávat na atmosféře, taky nějak situaci komplikovat. Ale zas by (nevím jak to bylo u vás) hraní bouře asi nemělo zabrat půl hodiny herního času ...

Prostě platí, že 90 % hraní RPG vypadá lépe na papíře než ve skutečnosti, tak to je S tím jsem se už tak nějak smířil a žije/hraje se mi lépe.

Taky když nebudeš dávat výplně, budeš logicky potřebovat více "obsahu". A jsme zpátky u toho, jestli ho stihneš připravovat. Aspoň mně tedy příprava obsahu zabírá víc času než příprava výplně ... tedy většinou.

[Markus]

Což o to, obsah by tam byl...

[Antharon]

Markus: to máš těžký ... když tam ten mezilehlý tábor nedáš a informace se tahat nebudou, zase se ti stane, že tím projedou dobrodruzi jako nůž máslem a na po závěrečné konfrontaci a vítězství si všichni řeknete "hmm, no, to bylo trochu řídké a přímočaré, mohl tam být nějaký mezikrok, ten by to hezky vyplnil."

Nebo třeba ta bouře ... má dodávat na atmosféře, taky nějak situaci komplikovat. Ale zas by (nevím jak to bylo u vás) hraní bouře asi nemělo zabrat půl hodiny herního času ...

Prostě platí, že 90 % hraní RPG vypadá lépe na papíře než ve skutečnosti, tak to je S tím jsem se už tak nějak smířil a žije/hraje se mi lépe.

Taky když nebudeš dávat výplně, budeš logicky potřebovat více "obsahu". A jsme zpátky u toho, jestli ho stihneš připravovat. Aspoň mně tedy příprava obsahu zabírá víc času než příprava výplně ... tedy většinou.

Ta burka trvala dva dni a my sme sa do nej vydali dobrovolne, mohli sme pockat v hospode

[Jerson]

Mě tam na tom zaráží ty vzdálenosti. Tedy ne přímo zaráží, spíše trčí. Samozřejmě vím, že je to kvůli hexacrawlu, ale když si to zkusím představit v realitě, tak je to jako by holku unesli z Budějic, ukryli se s ní napřed na Dálavě, a potom se přesunuli do Třeboně. Při pěším putování, nebo možná na koních.

To je tak obří prostor, že vůbec nedává smysl najít související stopu jen tím, že se vydám na jih. Najít unesenou holku během několika málo dní, kdy vlastně každé setkání dalo správnou stopu o dalším postupu, že se ani nedivím, jak divně to působilo.

[MaMaHaJ]

Zrovna tohle fungovalo dobre a uveritelne, imho, prestoze to trvalo trochu dyl nez bych chtel realneho casu.

Nejdriv jsme vyrazili smerem kterym pred dvema dny vyrazila konkurencni skupina, na kterou jsme narazili v nejblizsim meste, pul dne cesty.

Od tech jsme se dozvedeli o ukrytu cislo 1, vzdalenem pul dne cesty.

Tam jsme zajali lapky a od tech se dozvedeli o ukrytu cislo 2. Vime ze je to kousek od velkych ruin chramu (tam jsme jeste presne nedosli), a mozna jsme narazili na nejake dalsi cleny bandy, ale kdo vi. Jsou to vubec oni? Kam presne jdou? Nevime...

[Antharon]

Mě tam na tom zaráží ty vzdálenosti. Tedy ne přímo zaráží, spíše trčí. Samozřejmě vím, že je to kvůli hexacrawlu, ale když si to zkusím představit v realitě, tak je to jako by holku unesli z Budějic, ukryli se s ní napřed na Dálavě, a potom se přesunuli do Třeboně. Při pěším putování, nebo možná na koních.

To je tak obří prostor, že vůbec nedává smysl najít související stopu jen tím, že se vydám na jih. Najít unesenou holku během několika málo dní, kdy vlastně každé setkání dalo správnou stopu o dalším postupu, že se ani nedivím, jak divně to působilo.

Naša skupina cestovala takmer stále po ceste, alebo popri rieke a mali sme pomerne presné informácie. Až kým sme jednu nezabudli

[Markus]

OK, tak já na tu návnadu skočím.

Jersone, jednotlivé přesuny jsou v řádu 20 až 40 km. Co přesně tě na tom zaráží?

Jakože je nerealistické, aby lapka z Třeboně unášel holku v Budějicích?