[D&D] tochalius hraje sólo

[tochalius]

Moduly pro staré D&D určené družině postav znám, čtu a hraju, co ale jejich sólo varianty? Jaká jsou dobrodružství pro jednoho hráče? Liší se vůbec nějak od gamebooků? A je aspoň zábava hrát je? Na tyto a další otázky se pokusím sám sobě odpovědět hraním starých sólo dobrodružství.

Dosud odehraná dobrodružství, řazeno od nejlepšího po nejhorší:

1. ★★★☆☆ Ghost of Lion Castle (TSR, 1984) zápis databáze
2. ★★★☆☆ Thunderdelve Mountain (TSR, 1985) zápis databáze
3. ★☆☆☆☆ Lathan's Gold (TSR, 1984) zápis databáze
4. ★☆☆☆☆ The Official Advanced Dungeons & Dragons Coloring Album (Troubador Press, 1979) zápis databáze

[tochalius]

Zakládám diskusní téma, do kterého budu vkládat zápisy a snad i postřehy z hraní sólo modulů pro staré D&D. Jakékoliv poznámky, vlastní zkušenosti atp. vítány. (Uvidíme, kolik toho reálně odehraju, ale aspoň jeden modul už za sebou mám!)

[tochalius]

Ghost of Lion Castle (TSR, 1984)

„Na severních pláních, můj příteli, číhá obří kočka, připravená vrhnout se na dobrodruhy tobě podobné,“ znějí ti v hlavě slova hostinského, zatímco se prodíráš po kolena vysokou trávou. „Byl to nejmocnější čaroděj, kterého svět kdy znal, a Lví hrad byl jeho domovem.“ Hlasy tvých přátel se mísí se slovy hostinského. „Teď je z něj jen duch bloumající chodbami a vyhlížející dědice.“ Stoupáš do vrchu, vítr se prohání po poli, když tu – za obzorem se zjeví Lví hrad. „Na odvážlivce tam čekají kouzelné poklady!“ „Pozor na napůl lidské, napůl zvířecí nestvůry!“ znějí ti v hlavě hlasy. Odvážíš se vstoupit do strašidelného hradu? A můžeš si vůbec dovolit nezkusit to? Rozhodnutí je jen na tobě.

BSOLO: Ghost of Lion Castle je sólo dobrodružství pro jednu postavu na 1. až 3. úrovni v Basic Dungeons & Dragons, součást začátečnické série B – Basic. 32stránkový modul obsahuje oproti standardním pravidlům speciální soubojový systém pro hry jednoho hráče a také upravený seznam kouzel. Mimo to modul používá vesměs standardní pravidla včetně tabulky náhodných setkání.

Hráč si buď může vybrat jednu z šesti předpřipravených postav kouzelníků a elfů, nebo vytvořit vlastní postavu na nejvýše třetí úrovni. Ta pak vstoupí do hradu podobajícímu se obřímu lvovi. Během nejvýše dvanácti dní (na tak dlouho má zásoby) musí dokázat hradnímu pánovi, duchovi čaroděje Sargona, že je jeho oprávněným dědicem. Text samotného dobrodružství tvoří 117 odkazů typu „C“ (court, exteriéry) a 89 odkazů typu „L“ (Lion Castle, interiéry). Součástí knihy je také slepá mapa hradu.

Čaroděj Sargon zemřel a zanechal po sobě hrad ve tvaru lva plný pokladů. Kdo překoná všechny nástrahy, stane se jeho dědicem. A nikdo jiný než elf nebo kouzelník to nemá ani zkoušet! A tak se elfové a kouzelníci jeden za druhým, s mapou hradu a kouzelným deníkem v ruce, pokoušejí obstát v očích Sargonova ducha. Aspoň že snaha neúspěšných nepřijde vniveč – poznámky v mapě a deníku se přenášejí, každý další dobrodruh tak vchází do hradu o něco moudřejší.

• Jako první to zkusil Philiam, elf na druhé úrovni. Dovnitř pronikl pomocí lektvaru mlžné podoby, hned u vstupu na nádvoří tak ale ztratil všechno vybavení Série padajících kamenů a zákeřných šipek ho ještě před vstupem do vnitřního hradu srazila na 1 život, prozkoumal proto alespoň přízemí, než padl roztrhán pumou (před kterou kvůli ztrátě výbavy neměl co odhodit).
• Pak přišel na řadu Cortay, kouzelník na první úrovni. Posbíral Philiamovu ztracenou výbavu, přímo do vnitřního hradu pronikl mnohem snadnější cestou, chodbou ve lvím ocasu. Dokončil průzkum přízemí, ve sklepení nasbíral slušnou zásobu drahokamů, před nestvůrami unikal za pomoci kouzel a/nebo chytře odhazovaných kusů jídla, nakoukl i do vyšších pater, než padl probodnut nastraženým kuchyňským nožem.
• Zayghel, kouzelník na druhé úrovni, znal bezpečný průchod, na rozdíl od předchůdce ale nestihl uskočit padající mříži, a do vnitřního hradu tak vstoupil s jedním životem. Ukázal ale tuhý kořínek. Náhodným setkáním se vyhýbal, vyléčil se nalezeným lektvarem, z dalšího zranění se vyspal přímo v Sargonově ložnici. A lezl výš a výš, až najednou stál v nejvyšším patře, v Sargonově pracovně. Náhodné setkání s gobrem vyřešil spánkem (jak jinak, jak jinak), promluvil si s duchem („Skutečný poklad najdeš uvnitř sebe – zkušenosti, které jsi zde načerpal.“) a voilà, konec a úspěch. Sekáči na třetí úrovni, které jsem si nechával na závěrečné průchody, ani nebyli potřeba.

Ze začátku jsem se snažil hrát opatrně, podle mapy a indicií na dveřích odhadovat, kde číhá nebezpečí a kde ne, jenže záhy se ukázalo, že tenhle přístup vlastně nemá cenu. V hradě jsou totiž dva typy nástrah: náhodná setkání s nestvůrami, zpravidla s šancí 1 z 6 na určených místech (jen jedno nastane automaticky), a pasti, kterým lze vzdorovat výhradně záchranným hodem. Nejprve k pastem. Některé jsou v místnostech, a v dalších průchodech se jim aspoň dá vyhnout, jiné jsou ale ve vstupních chodbách, kterými se projít zkrátka musí. Deaktivace pastí není možná a ani jejich spuštění při dalších pokusech nepomůže, protože se pokaždé resetují do továrního nastavení.

Většina nestvůr je silná natolik, že by si s nízkolevelovým elfem/kouzelníkem snadno poradila, modul naštěstí přichází s vlastním systémem nenásilného řešení konfliktů: pokud s oponentem promluvíme jazykem, který zná (bez ohledu na téma!), nezaútočí na nás. A i když tohle nevyjde, vždy jde před inteligentními protivníky odhodit zlato, před neinteligentními jídlo, a získáme šanci 3 z 6, že nás přestanou pronásledovat. A protože v modulu je minumum míst, kterými by bylo nezbytné projít, a přesně nula předmětů, které by k dokončení bylo třeba najít, útěk před nestvůrou = její úspěšné překonání.

V kombinaci tohoto všeho se tak jako ideální způsob průchodu ukázalo zkrátka otevřít každou místnost. U těch s negativním efektem jsem si udělal značku, že příště už ne, ty s pozitivním efektem jsem navštívil pokaždé, těm s předepsaným hodem na náhodné setkání jsem se snažil vyhýbat, většinou to jde. A takhle jsem se krůček po krůčku propracoval až k závěrečnému „bossovi“ a odnesl si slušný pokládek (na vylevelování by to nebylo, ale jeden level postava dostane automaticky za dokončení).

Komplet hotovo za asi 3 hodiny. Největší výzva spočívala ve správném zmapování hradu, abych se v následujících průchodech nezamotal. Jak se tohle povedlo, nebyl už problém vlastně nic. Spíš než plnohodnoté RPG mi to připomínalo třeba luštění sudoku, kdy člověk nejdřív přemýšlí nad každým políčkem, v určitou chvíli ale hlavolam zlomí a zbytek čísel už vyplní na autopilota. Zatím tři hvězdy z pěti. Na první sólo dobrodružství slušný zážitek, ale je možné že po zahrání dalších se vrátím a hodnocení upravím.

EDIT: Mapa hradu po třetím průchodu.

IMG_20250709_092724749_AE (1).jpg

[Selhan]

3/5 jsem teda na konci, podle popisu, nečekal

[tochalius]

Chtěl jsem si nechat prostor růst na obou koncích, co když je to navzdory všemu nejlepší sólo dobrodružství!?

[tochalius]

The Official Advanced Dungeons & Dragons Coloring Album (Troubador Press, 1979)

Přečtěte si vzrušující příběh o dobrodružné výpravě za ukrytým zlatem. Vybarvěte ilustrace setkání s příšerami. Zahrajte si vloženou, speciálně navrženou hru, ve které se dobrodruhem stanete vy!

The Official Advanced Dungeons & Dragons Coloring Album je 32stránkový sešit kombinující omalovánky, krátké povídky a jednoduché, výhradně bojově zaměřené dobrodružství, které ve formě blízké gamebooku představuje základní pravidla Advanced Dungeons & Dragons (1978). Družina čtyř předpřipravených postav (kterých se můžou chopit jeden až čtyři hráči) prochází dungeonem, bojuje s nestvůrami a snaží se najít svatý předmět. Potkají při tom ikonické nestvůry – kostěje, zřícího, klepetnatce nebo dračici Tiamat. Autorem ilustrací je Greg Irons. Zvláštností je, že i přes Gygaxovo autorství publikaci nevydalo TSR, ale Troubador Press.

Čtyři dobrodruzi stojí na kraji dungeonu s cílem získat talisman svatého Cuthberta – paladin, hraničářka, bojovník a kouzelník. Těch všech jsem se ujmul. V první místnosti družina poráží zřícího. Neměl talisman. Ve druhé démona. Neměl talisman. Ve třetí krysí hejno. Nemělo talisman. Ve čtvrté zlobřího mága. Měl talisman. A to je vše, odehráno za 10 minut.

Dobrodružství je to velmi jednoduché. Postavy mají od začátku odhalenou mapu celého dungeonu včetně umístění nestvůr v něm. Mezi jejich pozicemi se mohou volně pohybovat. Když na nestvůru narazí, hází hráč za postavy i nestvůru proti cílovému číslu. Pokud nastřádá dostatečný počet úspěchů, nestvůru porazí a může si hodit k12. Pokud padne 12, našel u nestvůry hledaný artefakt a hra končí, pokud ne, přesouvá se k další nestvůře. Pokud porazí dvanáctou nestvůru, vítězí automaticky. Toť vše. Taktika nula (lze jedině bojovat, nebo utéct), mapování nula, nutnost prokázat důvtip nula. Mapa dungeonu je vlastně zbytečná, stačilo by mít soupis protivníků, jejich rozmístění je irelevantní.

Těžko se vcítit do pocitu absolutního nováčka v době, kdy většina lidí ani nevěděla, že něco jako D&D existuje, dneska mi ale tohle dobrodružství přijde úplně k ničemu. Tohle je totiž natolik zjednodušené AD&D, až je to úplně jiná hra. A hra natolik primitivní, až musela být ve své snaze přilákat k AD&D nové hráče spíš kontraproduktivní. Představuje jen velmi omezený výsek hry, a to tou nejnudnější možnou formou. Jedna hvězdička (a byla by to nula, kdyby to šlo). (Kvalitu omalovánek nehodnotím )

[tochalius]

Lathan's Gold (TSR, 1984)

Únos! Prokletý baron von Hendriks unesl tvou snoubenku. A teď ten šílenec žádá výkupné ve výši Alandahiny váhy v ryzím zlatě! Jak tolik zaplatíš? Odpověď ti laskavě poskytl sám baron: ryzí zlato prýští z Plamenné hory někde v Moři děsu. Stačí jen tu záhadnou horu najít. Vykasejte plachty! Vyplouváte z městského přístavu, tebe a tvou posádku čeká otevřené moře. Měj se ale na pozoru! Moře děsu si své jméno vysloužilo právem. Přežiješ nástrahy moře? Nevzbouří se proti tobě posádka dřív, než dorazíš k Plamenné hoře? Nebo budeš muset házet námořníky přes palubu, abys udělal místo pro zlato? V tomto D&D dobrodružství pro jednoho hráče záleží jen na tobě.

XSOLO: Lathan's Gold je 32stránkové sólo dobrodružství v Basic Dungeons & Dragons, speciální součást série X – Expert. Hráč se chopí role jedné z šesti předvytvořených postav, z nichž každá má svůj vlastní úkol. Předpokládá se, že na úvod si hráč vybere titulního Lanthana, po (ne)úspěšném dokončení úkolu ale může pokračovat v roli dalších postav. Dobrodružství se pak odehrává prostřednictvím odstavců textu, které jsou vzájemně propojené odkazy, souboje se vyhodnocují pomocí křížových tabulek.

Modul je pozoruhodný pro sólo moduly neobvyklou otevřeností: hráč může volně cestovat po Moři děsu, zkoumat jeho města i ostrovy, obchodovat a bojovat, a to všechno v libovolném pořadí a opakovaně. Zaznamenává při tom nejen životy a nasbírané poklady, ale i stav zásob, poškození lodě nebo počet dní strávených dobrodružstvím – většina z úkolů má určený časový limit.

Zlotřilý baron Ludwig von Hendriks unesl Lathanovu snoubenku Alandath. Vyžaduje výkupné, surové zlato o váze unesené ženy. Náš úkol je tedy jednoduchý: vyplout na Moře děsu a najít Plamennou horu, z níž prý zlato vytéká proudem.

• Hraju za Lathana, elfa na 4. úrovni, který má k dispozici (zatím prázdný) lodní deník, slepou mapu, 750 zl. a časový limit 1k20 + 30 dní, v mém případě 36. Nejprve zmapoval startovní (a jediné trochu víc popsané) město Specularum, najal loď i posádku, nakoupil zásoby a zeptal se na cestu mudrce. Díky pečlivém dodržení pokynů ostrov s horou našel, při vylodění porazil tlupu kyklopů (náhodné setkání) a i přes několik nehod, které potkaly jeho doprovod, se vrátil na loď s dostatečným množstvím surového zlata. Zpáteční plavba byla krušnější, neboť proviant docházel a na ostrovech při hledání potravin nacházel hlavně chřestýše. Nakonec ale Lathan dosáhl obydleného pobřeží, dokoupil zásoby a vykoupil snoubenku. Nato lodní papoušek Paco vzal do pařátů lodní deník a hbitě odletěl do Speculara, kde čeká dalších 5 postav se svými úkoly…

…které já plnit rozhodně nebudu, protože to už bych se nudou ukousal. Už takhle jsem se k dohrání modulu musel nutit několik týdnů.

Od začátku tedy: Na tenhle modul jsem se těšil, podle popisu jsem čekal zajímavou komplexní výzvu, v rámci které hráč řeší nejen základní úkol (a to ne jeden, ale hned 6 různých úkolů za 6 různých postav!), ale i navigaci, zásoby, posádku. Brázdí moře, prozkoumává nezmapované ostrovy, zkrátka zažívá námořní dobrodružství. No, zažívá spíš jeden den účetního Východoindické společnosti. Protože tohle je hra o účetnictví, o ničem jiném. Objevování se nekoná skoro žádné, protože 1) buď se zeptáte ve výchozím městě mudrce, který vám prozradí přesnou cestu ke každému z úkolů, 2) nebo budete bloudit od ostrova k ostrovu, od pozice k pozici, a bez jakéhokoliv vodítka doufat, že náhodou dorazíte tam, kam potřebujete. A cestou kromě toho navštívíte X neobydlených ostrovů s neměnným vzorcem vylodění se > náhodné setkání (většinou s šancí 3 z 6) > sběr zásob > nalodění se. Jinak už jen škrtáte zásoby, dny a hlady padlé námořníky, dokud nedosáhnete cíle.

Samostatná kapitola jsou souboje, které probíhají pomocí minihry, v jejímž středu stojí několik tabulek. Při náhodném setkání (jiné souboje v dobrodružství nejsou) určíme nejprve typ a počet nestvůr. Poté oběma stranám spočítáme průměrný počet kostek životů a průměrnou třídu zbroje. Ve dvou tabulkách pak porovnáním obou čísel a velikosti skupiny zjistíme písmeno (pro útoky) a číslo (pro obranu). Hodnoty skonzultujeme s tabulkou, která nám z kombinace písmene útočníka a čísla obránce prozradí, o kolik jedinců obránce přišel (nikoho, 1/4, 1/3, 3/4 nebo všechny). Z obránce se pak stává útočník. Pokud zaznamenal ztráty, musíme dohledat jeho nové písmeno a číslo a výsledek porovnat se soupeřovou silou v tabulce ztrát. A tak dále, dokud jedna ze stran nepadne do posledního muže. Není to v základu vadná mechanika, ovšem nutnost před každým bojem a často i v jeho průběhu postupně procházet hodnoty v několika tabulkách dělají souboje úporně zdlouhavými, neakčními, k uzoufání nudnými.

Základní idea modulu byla snad dobrá, teoreticky nabízí na sólo dobrodružství až neuvěřitelné množství možností, prakticky se ale tvůrcům nepodařilo nápad převést do něčeho zábavně hratelného. Tohle totiž není dobrodružný modul, tohle je sbírka procedur. A dobrodružství lze zažít jedině jim navzdory. Jedna hvězdička (trochu silnější, úplný odpad to není, marně ale přemýšlím, čím by si modul zasloužil dvě).

[Markus]

Koukám, že trpíš dál a zatím žádné moc světlé body. Tak jen chci dát vědět, že to se zaujetím čtu.

Já jsem si svého času zahrál Buffalo Castle – co vím, tak první sólo dobrodružství (a tím pádem i gamebook) ever.




Buffalo Castle (1976)

Tak jsem si zkusil zahrát Buffalo Castle. Je to dost možná historicky první „gamebook“ – ve stejném roce 1976 začíná vycházet série knížek Choose Your Own Adventure, ale její první díl vyšel zřejmě až po Buffalo Castle. V dalším historickém příkladu paralelního vývoje vznikly obě série nezávisle na sobě. Samozřejmě že Buffalo Castle se ještě za gamebook nepovažuje, je to prostě „sólové dobrodružství“ nebo „naskriptované dobrodružství“ a k jeho hraní potřebujete znát pravidla regulérní RPG hry. Jeho úspěch dá za vznik celé sérii sólo dobrodružství a přeneseně inspiruje vznik famózně oblíbené série Fighting Fantasy.

Kaaaaždopádně...

Udělal jsem si postavu v T&T páté edice a šel jsem hrát. První dveře mě teleportovaly do nějaké pokladnice, sesbíral jsem zlato, vyšel na chodbu... a pak jsem překvapivě dlouho bloudil ve změti nějakých chodeb a křižovatek. Musel jsem si kreslit mapu a stejně jsem měl problém se v tom vyznat. A pak mě zabilo náhodné setkání (ano, sólo dobrodružství pro T&T mají náhodná setkání). Ech, a kvůli tomuhle vznikl takový povyk?

Při druhém hraní jsem zjistil, že jsem napoprvé prostě jen zabloudil v sekci, která je prostě schválně udělaná jako bludiště. Napodruhé jsem šel jinými dveřmi a bylo to zajímavější. Buffalo Castle je překvapivě přesné převedení raných dungeonů do skriptovaného formátu. Obsahuje asi 23 (?) místností a chodby mezi nimi a celé je to dělané tak, že v tom můžete volně chodit tam a zpátky, včetně toho, že to má různé vchody a můžete kdykoli odejít. Nemá to příběh ani cíl jiný než si naloupit zajímavé poklady a odejít dřív, než vás něco zabije. Z novějších gamebooků jsem zvyklý, že sledují nějaký příběh a pořád valí dopředu. Tohle takové není, je to opravdu jen popis prostředí, ve kterém se můžete libovolně pohybovat.

Jsme v roce 1976, pouhé dva rokyod vzniku RPG, a obsah tomu odpovídá. Je to typický raný dungeon, kde věci nedávají smysl a místnosti prostě obsahují náhodné pestré prvky: tu živý strom, na kterém rostou drahokamy, jinde drtící past, jinde znuděného trolla na hlídce, pak zase zloděje, co se s vámi chce vsadit, do toho všelijaké fontánky s náhodnými efekty nebo třeba bankovní trezor (plný náhodných efektů). Hra je velice smrtící a místy až nefér (což je vlastnost, kterou se sólo dobrodružství pro T&T obecně chlubí), což je kompenzováno tím, že některé náhodné efekty nebo kouzelné předměty jsou brutálně overpowered. Taky je tu spousta vtípků.

Takže idea je asi taková, že vám několik postav zemře, než se v dungeonu trochu zorientujete, a pak si jedna postava nahrabe jako king. Přesněji řečeno: idea je taková, že proženete postavu tímhle dungeonem, a když vám přežije, zůstává vám a vy pak za ní budete hrát ve standardní RPG hře nebo ji naženete do jiných sólo dobrodružství.

Buffalo Castle je zajímavý kus herní historie a stojí za přečtení, byť zpětným pohledem nepůsobí nijak světoborně – neveliký dungeon (150 číslovaných odstavců, z nichž spousta má jen pár vět), plný náhodného obsahu bez jasného pojícího prvku kromě toho, že si chceme trochu zablbnout. Na to, jak je to obtížné, tu v zásadě nemůžete nijak plánovat ani přemýšlet – prostě zkoušíte volby a doufáte, že to dobře dopadne. Text je spíš technický a stroze popisný, žádné literární veledílo. Rád jsem si to přečetl, ale je to fakt spíš historická kuriozita. Jsem zvědavý na nějaká pozdější sólo dobrodružství. Uvidíme, jestli se autoři T&T rozepsali.

Je možné, že sólová dobrodružství pro Tunnels & Trolls budou zajímavější než pro D&D, protože ta hra jimi byla celkem vyhlášená.

[tochalius]

Je možné, že sólová dobrodružství pro Tunnels & Trolls budou zajímavější než pro D&D, protože ta hra jimi byla celkem vyhlášená.

Věřím, po několika dalších hrůzných zážitcích třeba T&T vyzkouším, zatím chci ale zůstat u D&D. Jako další mám v plánu XS2: Thunderdelve Mountain, to by měl být v zásadě neambiciózní dungeoncrawl, tak snad bude zas jednou méně více.

[tochalius]

Ha, už jsem se radoval, že Thunderdelve Mountain je trefa, jenže nekonzistence mezi mapou a jejím popisem a hlavně chyby v návaznostech mi hru docela kazí (a to dost zásadní chyby, modul vůbec nepočítá s posloupností událostí, která u mě úplně přirozeně nastala). Jsem zhruba v půlce a nebýt těch chyb, dávám asi čtyři hvězdičky, uvidíme jak moje hodnocení posune druhá část.

[tochalius]

Thunderdelve Mountain (TSR, 1985)

Starobylé trpasličí království divů a bájí je dávnou minulostí! Přetrvaly jen báchorky o jeho velkoleposti – alespoň sis to myslel. Pak jsi však potkal ztrápeného a zoufalého Nimrona. Jen ty můžeš projít dávno zapečetěnými branami. Za nimi leží skrýše banditů, hrdlořezů a ještě horších nepřátel. Zlo, které zničilo trpasličí domov – Rajské síně – se opět probouzí. Do všech těchto hrůz se vydala trpasličí princezna Grona Mramorová Pěst uplatnit nárok na své království. Stejně jako tolik dalších se však nevrátila. Nyní musíš čelit nástrahám sám.

XS2: Thunderdelve Mountain je 40stránkové sólo dobrodružství určené trpaslíkovi na 7. až 9. úrovni v Basic Dungeons & Dragons (1981), speciální součást série X – Expert. Hráčská postava se vydává do dungeonu o 61 místnostech splnit sérii úkolů, porazit ohnivého draka a vysvobodit princeznu. Dobrodružství je klasický dungeoncrawl, hráči předkládaný pomocí 447 odstavců textu vzájemně propojených odkazy, mapa je mu odhalována po jednotlivých místnostech.

Je to víc než půl roku, co jsem se od trpaslíka Nimrona dozvěděl, že legenda o ztracených Rajských síních je pravdivá. Dávné trpaslické království ale obsadily nestvůry, a co hůř, beze stopy v něm zmizela princezna Grona. Postupně jsem se proto chopil rolí několika aspirujících hrdinů, trpaslíků na 7. až 9. úrovni, a vydal se pro princeznu, kouzelné kladivo a dračí hlavu.

• Jako první do podzemí vstoupil Parrow Blackaxe. Použil tajný vchod, dostal do těla od zlobra a padl pod náporem rudých červů.
• Goin Cletfist brzy dorazil červy, vyzvedl Parrowovy věci a hned za rohem objevil proslulý artefakt, Hammer of Vitrion. V tu chvíli modul chybně předpokládal, že jsem už vyhnal loupežníky a osvobodil princeznu, a rovnou mi tak ústy Nimrona naložil další úkol. Neosvobodil, a co víc, cestou k princezně Goina roztrhali vlci (souboje jsou tu vážně tuhé, hlavně boje proti přesile, kdy pravděpodobnost hraje proti jednotlivci).
• Nera Crystalmace vlky pobila, hned o pár rohů dál ale padla rukou vůdce loupežníků Redface.
• Ordrin Silverheart se prokázal jako skutečný hrdina (jak na konci potvrdila i bodovací tabulka, které mu na základě nasbíraného zlata, pobitých nestvůr a prošlých lokací). Redface zabil (s 1 životem!) a osvobodil princeznu Gronu – načež dostal za úkol najít už dlouho držené kladivo. Každopádně Ordrin dokončil průzkum celého dungeonu, porazil draka a na základě vize se stal novým pánem Rajských síní. Sláva mu.

Ze všech mnou zatím odehraných sólo dobrodružství mělo tohle nejblíž ke standardnímu DnD zážitku, byl to obstojný dungeoncrawl. Ani jeho backstory nebyla úplně jalová a dungeonu by fungoval i v běžné skupinové hře. Je rozdělený na tři sekce, které se postupně odemykají, mimo to se ale hráč může prostorem pohybovat volně. A co víc, díky náčrtku mapy, runovým nápisům a různým dalším indiciím se může pohybovat informovaně. Dungeon je převážně bojový, většinu setkání obstarají nestvůry, nachází se v něm ale i pár inteligentních protivníků, se kterými se občas jde i nějak domluvit.

Zmíněná volnost pohybu má ovšem i odvrácenou stránku – modul nepočítá se všemi variantami postupu a dost rušivě působí, když vaše postava s kouzelným kladivem dostane za úkol najít kouzelné kladivo. A podobných chyb je v modulu víc. Hra má dobře vymyšlený způsob záznamu akcí – text vás na mnoha místech vyzve abyste v tabulce zaškrtli písmeno. Vlastníte stříbrný klíč? Škrtněte písmeno N. A pak přijdete do místnosti se stříbrnou truhlou a text se vás rovnou vyzve, že pokud máte přeškrtnuté písmeno N, pokračujte na odkaz 432. Jednoduché a elegantní, ovšem jen do té doby, než se vás text zeptá, zda máte škrtnuté písmeno, které v záznamové tabulce vůbec není! Pár chyb, například nepopsaných dveří, obsahuje i mapu. A všechny tyto chyby žel jinak nadprůměrné sólo dobrodružství srážejí dolů.

A co víc, dobrodružství jsem odehrál během pár hodin, rozprostřených ovšem do několika sezení napříč půlrokem – což mě přivádí na myšlenku, že převážně soubojový dungeoncrawl, který se nutně zvrhne v rollfest, možná pro sólo dobrodružství zas takové terno není.

Hledání pokračuje!

Thunderdelve_map.jpg