Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

[Markus]

Diskuze věnovaná mojí aktuální kampani v Markusově AD&OSE.

Úvodní představení:
Zpátky do dungeonu jde zpátky do dungeonu – hrát hry jako hry

V poslední době mě začala fascinovat představa hraní RPGčka jako hry v původním slova smyslu – kde je cílem hráčů vyhrát, přičemž reálně hrozí prohra (rozuměj: smrt postavy) a existuje dokonce objektivní ukazatel skóre (množství získaných pokladů, čili zkušeností, čili rychlost postupu postavy). Hraní, při němž dobrý pocit nepramení ani tak ze společně prožívaného příběhu, ani z atmosféry fiktivního světa, jako spíš z myšlenkové výzvy, nutnosti překonávat obtížné problémy, vědomí toho, že jste si jako hráč úspěch museli zasloužit chytrým hraním, místo abyste k němu byli od začátku odsouzeni...

Odehraná dobrodružství (s odkazy na příslušné sezení):
Do Žabí studny: 1. a 2. sezení, 3. sezení, 24. sezení
obecné cestování okolo Cassida: 4. sezení, půlka 5. sezení, část 26. sezení
The Halls of Tizun Thane: půlka 6. sezení, 7. sezení, 8. sezení, 9. sezení
Morkendaine: půlka 5. sezení, půlka 6. sezení, 10. sezení, 11. sezení, 12. sezení, 14. sezení, 15. sezení, 18. sezení, 19. sezení, 20. sezení, 21. sezení, 23. sezení (B), 26. sezení, 27. sezení
Intermezzo: ukázka downtimu
Viaskar (Melanův podpultový modul): 13. sezení, 16. sezení, 17. sezení, pohřební intermezzo, 22. sezení, 23. sezení (A), 25. sezení, 31. sezení
The Sealed Villa (další věc jen v maďarštině): 28. sezení, 29. sezení, 30. sezení, 32. sezení
Divočina Jižní Kassadie: 33. sezení
Údolí lebky: 34. sezení, 35. sezení, 36. sezení, 37. sezení
Divočina Jižní Kassadie: 38. sezení A
Zlodějské intermezzo (The House of Rogat Demazien)
The Sealed Villa podruhé (extrapolace z maďarského modulu) 38. sezení B, 39. sezení, 40. sezení (A), soudní líčení ve 40. sezení (B)
Intermezzo: Jak funguje identifikace
The Thieves of Fortress Badabaskor: 41. sezení
The Caverns of Thracia: 41. sezení, 42. sezení

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 37) – Údolí lebky, část 4.

Údolí lebky bude dohráno a dobrodruzi se stanou jeho novými vládci!

To znamená, že jsme strávili 4 sezení v dobrodružství, které má asi jen 6 stránek a jindy ho hrávám jako oneshot. Ale je pravda, že ty oneshoty se nikdy „nedohrajou“ celé a ve všech případech se hráči vyhnuli konfrontaci s kmenem divochů, což je to, co nás zaměstnalo na nejvíc času (pomineme-li intermezzo s naháněním gobliních zlodějů koní).

Dostali jsme se do fáze, kdy jsme velkou část posledních sezení strávili hromadnými bitvami s desítkami aktérů. A jakkoli si jednoduchost starého D&Dčka pro tyhle případy cením, beztak nám ty bitvy trvají hodinu a víc, což už mi přijde dost. Uvažuju nad nějakým streamlinováním, ale zatím nevím, jestli na to půjdu skrze pravidla a zavedení nějakého subsystému pro hromadné boje, jestli se to nedá zefektivnit pomocí nějakých online nástrojů (hrajeme přes Owlbear bez jakýchkoli vymožeností, takže všechno trackuju u sebe na papíře), nebo jestli to k tomu „prostě patří“ a velké bitvy prostě jsou prostě hráčská volba, včetně toho, že pak zabírají hodně času.

Samozřejmě nemalou část času zabírá i manévrování kolem té bitvy, všelijaké pokusy o shromažďování sil, přepady a taktizování do lepší pozice, což je super.

Uvidíme, k čemu dospěju, každopádně mezitím je zde zápis:

12. července

Po ústupu z V.I.P. sekce nadešel čas skoncovat s proradným Lucanem, vůdcem kmene. Skarabové sešikovali svůj tucet divochů, kteří přísahali věrnost paladince Concordii, a vedli je za Ra-Ta-Thukem, synem svrženého náčelníka. Tam se Concordie pokusila divochům sdělit, že jejich novým náčelníkem bude právě Ra-Ta-Thuk, nicméně primitivové jen provolávali „Concordia! Concordia Grande!“ Co se dalo dělat. Voj vyrazil zalesněným údolím vstříc divošské osadě. Nedaleko ní se Skarabové pokusili nachystat přepadení – zatímco většina vojska se ukryla v houští, Concordia sama zůstala stát na pěšině a bojovník Dromyr zadul na válečný roh, aby přilákal pozornost. Dlouho se nic nedělo, až šelest v houští a záda mizejících postav prozradily, že nepřátelé nebyli hloupí a udělali si průzkum. Půlčík Silenus vyrazil nenápadně vstříc a spatřil čtyři zvědy. Jejich vůdce sice zranil otráveným šípem, ale zvědi uprchli, aby Lucana varovali před blížícím se vojskem. Výhoda překvapení byla ztracena.

Palouk před divošským doupětem zel prázdnotou, jen hlídka na římse skalního komplexu dávala tušit, se že všichni v očekávání boje stáhli do hlubin hory. Krátká fáze vzájemného ostřelování nevedla k dramatickým pohybům. Tehdy trpaslík Fissis vyhledal ve stromech vosí hnízdo, čapnul ho a za cenu černých bodanců ho neomylně vrhnul do vstupu do hory. Rozzuřené vosy se pustily do divošské stráže, což Skarabům poskytlo cenné vteřiny k tomu, aby se vyhrnuli z lesa, vyběhli po široké římse a vpadli do Lucanova trůnního sálu. Strhla se lítá řež divocha proti divochovi. Jedni provolávali slávu Concordii, druzí Lucanovi. Ten se sebejistě poškleboval a mocnými údery halapartny zabil pretendenta Ra-Ta-Thuka, aby jeho vláda byla nezpochybněná. Bitvu rozhodlo, když kouzelnice Malla rozehrála svůj plášť mnoha barev a část nepřátel včetně Lucana jím oslnila. Nedlouho potom se bojová linie prolomila a bylo dobojováno.

Sál byl plný mrtvých a naříkajících divochů. Lucano zajat a spoután. V zadní části sálu stál skvostný bílý kůň se zlatou hřívou – ten, který se Concordii zjevil ve snu. Zatímco se ho paladinka vykročila ujmout, začal kdosi provolávat „Concordia Grande!“ a brzy i poražení vzdávali hold své nové vůdkyni, která přemožením předchozího náčelníka prokázala právo vládnout. Dobrodruzi se začali dohadovat, jestli Lucana popraví, nebo jen zajmou, a zajatý šejdíř nabízel, ať ho zavedou do města Mur, kde za něj starý Pizzanio, otec svedené dívky, jistě zaplatí hojnou odměnu. Nakonec rozhodla kouzelnice Malla, když se slovy „Mě nikdo do sítě chytat nebude“ přistoupila ke svázanému zajatci a zabořila mu dýku do krku. Půlčík Silenus, družinový řezník a sběratel trofejí, mu pak bez mrknutí oka odřezal hlavu jako důkaz jeho skonu. Za všudypřítomného nářku zraněných a bědování pozůstalých prohledali hrdinové zbytek skalního komplexu, objevili Lucanův pokoj a harém a přivlastnili si jeho poklady, především obří džbán ze skvostného achátu. Nato Concordia svěřila vládu nad kmenem náhodnému přístojícímu a Skarabové svobody se stejně nečekaně, jak přišli, opět vypařili. Místní domorodci pak ještě dlouho vyprávěli o podivných lidech s tvrdou kůží, kteří zažehli nevídanou vnitrokmenovou zabíjačku, popravili náčelníka, posbírali většinu „aurum“ a pak se tiše vytratili.

13. července
Nazítří ráno se výprava vrátila do V.I.P. sálů tesaných do skály nad údolím. 10 ghúlích bakchantek vedených ghúlím majordomem se na ně vrhlo, aby jejich první hosté po několika staletích nemohli odejít. Kouzelnice Malla však většinu z nich lapila do pavučiny seslané z čarovného svitku a dobití těch zbývajících už nebyl problém. Z V.I.P. sekce odcházeli Skarabové zatěžkaní drahocennými talíři, číšemi a příbory. Nastal čas naložit lup na koně a vyrazit zpět k domovu.

Hráči si po tomhle sezení odvážení nějakých 30 000 zlatých v pokladech , skáčou každý o 5600 XP dopředu a prakticky všichni se dostávají na novou úroveň a zastavují se o strop 1 XP před tou další.

lebka37-ilustrace.jpg

[Virťas]

Já jsem na ty masivní konflikty narazil teď několikrát v tý mojí "sólo" kampani a taky uvažuju, že bych tradiční souboják pro tyhle případy nahradil nějakou odzoomovanou abstrakcí.

Spoiler

Ve stínu Božského města jsem vlez do toho podzemí zlodějskýho doupěte a boji se vyhnout nedalo a padlo mi tam 50 vojclů s obuškama, bez brnění a 1 HD. A proti tomu stálo deset postav na 4. nebo 5. úrovni zakutejch povětšinou v plátovejch zbrojích, s přilbama, štítama (takže TZ kolem 18-20), kouzlama, kouzelnejma předmětama a tak dál.

A změnilo se to v totální masakr a roll fest, kdy já jsem je pobíjel jak bezbranný miminka a oni prakticky neměli šanci ty postavy zastavit. Buď se mi zdá lepší nahradit ty davy minionů menšíma skupinkama silnějších soupeřů, protože boj v OSE by měl bejt spíš rychlej, drsnej a akční. Nebo ho nějak abstrahovat, ale třeba ten návod z Knave 2e mě v tomhle moc nenadchnul (respektive použil bych ho pro vojenský tažení, ale ne pro souboje družin hrdinů).

[Markus]

Davy nepřátel s 1 KŽ mají bejt pro postavy na vyšších úrovních jednoduchý – jeden spánek jich spoustu odrovná, bojovník (v některých retroklonech) jim dává tolik útoků, kolik má úroveň apod. Je to tam částečně od toho, aby se postavy cítily mocně, jak jim rostou úrovně a oni vidí, že dokážou hravě kosit to, co by pro ně bylo nemyslitelné. Ale ano, je těžké se ubránit vypravěčské schíze na téma „přece to nemůže být tak jednoduché“!

V kombinaci s hody na morálku by tyhle jednostranné boje navíc měly být celkem svižné. Ale nevím, často se na tom zasekneme. Musím to víc monitorovat, pořád mám dojem, že mám hlavně někde nějaké procedurální neefektivity (špatný management boje, evidence, tak něco).

Dovolil jsem si zaspoilerovat ti pasáž, kterou jsme ještě nehráli.

[MarkyParky]

Problém není v tom, že bys ty měl špatný management boje.

Problém je v tom, že ten systém managementu boje byl převzatý z her, ve kterých proti sobě stojí dva rovnocenní týpci, každý s hromadou figurek, ve které se pokaždém hodu celé strany na zásah figurky rovnou dávají pryč a řeší se jen kolik ...

... a je naroubovaný na hru, ve které má najednou hrát N+1 týpků, kde N týpků má každý svého super-panáka (a možná nějaké pomocníky) a +1. týpek má hromadu figurek, které navíc všechny mají Xd8 životů a spousty divnoschopností.

Trvalo dalších 20+ let, než se ten systém postupnými drobnými iteracemi (a slepými uličkami, zdravím ADnD) dohrabal ke korektní sekvenční iniciativě. A dalších 10+ let, než napříč RPG komunitou (opět drobnými iteracemi) vykrystalizovaly funkční alternativy.

Něco se uptimalizovat dá procedurami. Něco se dá utáhnout vhodnými tooly (koukám, že třeba tracking hpček a ACček z owlbeara už používáte), s něčím ti můžou pomoct hráči, ale v určitý okamžik stejně dojdeš do kritického bodu, kdy se budeš muset rozhodnout, jestli:

• zůstaneš u nějakého almost-as-written (nebo spíš as-generaly-understood) hraní a bude to ve velkých počtech drhnout, se s tim smiř.
• začneš hrát stranovou inciativu a používat třeba pooly d20tek ... ale zaplatíš za to velkým posílením iniciativy
• vyvineš si vlastní souboják, který od počátku bude optimalizovaný pro masové boje, abys pak zjistil, že ti do toho nějaká nesystémovost stejně hodí vidle (been there, done that)

[York]

Ještě je možnost automatizovat i vyhodnocování, ne jen trackování.

[Markus]

• začneš hrát stranovou inciativu a používat třeba pooly d20tek ...

Tohle děláme celou dobu.

Stranová iniciativa je samozřejmost. Při útocích skupin, třeba 10 proti 10, hodím prostě deseti k10 na útok a potom počítám množství zásahů. Akorát to rozdělování zásahů mezi jednotlivé bojující a trackování jejich osobních hitpointů trvá. Vlastně by mi ke štěstí stačilo, kdyby se ty zásady daly nějak převést na počet mrtvých a nemusely se trackovat životy.

Což je trochu komplikované skutečností, že na těch stranách stojí různí dobrodruzi a NPCčka, u nichž ty životy trackovat jdu... ale nějaký duální systém nevypadá nemožně.

[MarkyParky]

Vlastně by mi ke štěstí stačilo, kdyby se ty zásady daly nějak převést na počet mrtvých a nemusely se trackovat životy.

Tímhle směrem jsem trochu experimentoval.

Zatím jsem nejlíp vymysele cca tohle (když chci hodně velkou abstrakce se zachováním dps, resp. dpr):

• 1 hity k3-k4 zbraní = 1/2 HD dolů
• 1 hit k6 nebo k8 zbraní = 1HD dolů
• 1 hit k10 nebo k12 zbraní = 1(1/2) HD dolů

A screw nějakou detailní distribuci, stejně je to nějaká abstrakce, prostě jakmile dá útočící v útoku dohromady dost HD, aby sejmul potvoru, tak jednu odmažu.

Do dalšího kola tak přenáším jen přeteklé zranění, aby to bylo fér (pokud jsou to potvory s víc HD).

[MaMaHaJ]

Já bych jen chtěl podotkout, že tyhle velké souboje mě velmi baví, připadají mi vždycky napínavé, a často mají nějaké taktické elementy - vyloženě bezduché pižlání HPček jsme myslím zatím nezažili. (Nejvíc se tomu asi blížil ten poslední boj s pralidmi, ale i tam ve mě byla místy hodně malá dušička a rozhodně jsem se bavil.)

[Virťas]

Davy nepřátel s 1 KŽ mají bejt pro postavy na vyšších úrovních jednoduchý – jeden spánek jich spoustu odrovná, bojovník (v některých retroklonech) jim dává tolik útoků, kolik má úroveň apod. Je to tam částečně od toho, aby se postavy cítily mocně, jak jim rostou úrovně a oni vidí, že dokážou hravě kosit to, co by pro ně bylo nemyslitelné. Ale ano, je těžké se ubránit vypravěčské schíze na téma „přece to nemůže být tak jednoduché“!

V kombinaci s hody na morálku by tyhle jednostranné boje navíc měly být celkem svižné. Ale nevím, často se na tom zasekneme. Musím to víc monitorovat, pořád mám dojem, že mám hlavně někde nějaké procedurální neefektivity (špatný management boje, evidence, tak něco).

Dovolil jsem si zaspoilerovat ti pasáž, kterou jsme ještě nehráli.

Však já to chápu, taky že jsem tam věci jako kouzlo Spánek použil - ale seslal ho velitel soupeře na moje postavy, několik jich vypnul a přesto jim moje postavy dali na budku.

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 38A) – Údolí lebky, část 5.

Tohle je takové mezisezení, rozdělené na dvě půlky. V té první jsme dohráli Údolí lebky, respektive odehráli návrat zpátky do města. Pro mě bylo podstatné hlavně to, kudy půjdou, protože mohli potkat nějaká nová místa v mapě, nové háčky a tak. Nakonec zvolili opatrnou metodu návratu stejnou cestou, při které se ve výsledku nic moc nestalo, hráči se opatrně vyhýbali nebezpečí a akorát si připomněli pár míst a dostali nějaké další info.

Po návratu do města jsme v druhé půlce střihli na jinou skupinu, protože u téhle bude potřeba provést různý debriefing, rozprodej pokladů, výpočet zkušeností atd. a to je lepší nechat na Discord mezi sezeními. Takže hráči už měli od začátku připravenou i druhou partu a jen jsme na ni střihli. Pošlu níže.

14. až 19. června

Paladinka Concordia dala svému novému svatému koni, perleťově bílému hřebci se zlatou hřívou, jméno Ječmínek, a vyvedla ho ze skalní lebky ven na úbočí Nodaxských hor. Za ní kráčeli její společníci, Skrabové svobody, a bezmála dvacítka dalších koní a mezků obtěžkaných všelijakými poklady. Vyhládlí koně sežrali v uplynulých dnech veškeré zásoby krmení, a tak se karavana vydala na dlouhou, plahočivou cestu k domovu, při které musela zvířatům nechávat dostatek času k pastvě. Cestu dál zpomalovalo pražící červencové slunce. Bohové však hrdinům přáli a tentokrát jim nenachystali žádná nečekaná nebezpečenství. A těm zjevným – opuštěné věži na kopci, pavučinami opředené věštírně – se výprava obloukem vyhnula. Snad ze samé absence dobrodružství se hrdinové málem pohádali, když čtvrtého dne dlouze vymýšleli, jak naložit s osamělou pumou, která se jejich zvířecímu průvodu kradla v patách. Nakonec ji kouzlem uspali a zabili. Pátého dne se z divočiny vynořili na kupecké silnici Via Truculentus, minuli stádo divokých koní vedených majestátným hřebcem, po němž jejich klisny zatoužily (nebyly však za ním puštěny), a ještě večer dorazili k titánské rukavici, ve které sídlil gnómský alchymista Phosipho. Prodali mu ukořistěné zásoby síry a večer strávili poslechem jeho historek o začarovaném lese v údolí Valle Carceri, kde prý démonické černé stromy roní lidskou krev, zatímco jiné rostliny se vznášejí, a noc přečkali venku chráněni jeho iluzemi. Nazítří večer, šestého dne cesty, se před nimi konečně zatetelily zřícené hradby Cassida, města měst! Byli doma.

[Markus]

Zlodějské intermezzo

Už jsem psal, že při levelování postav vyžaduju v souladu s AD&D výcvik u mistra, což vede k tomu, že postavy mají nějaké drobnější osobní linky v civilizaci. Respektive „linky“ je spíš silné slovo, jsou to takové atmosférické viněty, občas sloužící k předání nějakého drbu nebo háčku. Odehráváme to na Discordu a bývá to stručné. Akorát s Mizyho postavou zloděje Diomeda teď vzniklo něco, co potřebovalo obsáhlejší řešení.

Zloději jsou v tomhle nastavení obecně celkem problematičtí, protože se u nich předpokládá, že se nějak zapojí do činnosti zločineckých cechů a je otázka, jak to řešit ve hře. Zlodějina je povahou práce spíš pro jednotlivce, ne pro družinu dobrodruhů. Náš zloděj Diomedes je tak sice formálně vzato součástí cechu, ale reálně běhá s dobrodruhy po všech čertech, a když už má nějakou zakázku přímo od cechu, chodí s celou družinou, takže působí spíš jako externí freelancer, co si vodí na práci kamarády. Asi to nejde moc dělat jinak.

Přesto jsem s ním v průběhu tréninků odehrával nějaké drobnější scénky ve stylu „strávil jsi tři týdny krádežemi“ a dával mu nějaké info o vnitřním fungování cechu. A dopadlo to tak, že byl jedním představeným cechu najat na likvidaci jiného (klasická interní politika). To už jsem nechtěl jen tak odmávnout jedním hodem a dvěma zprávami na Discordu, chtěl jsem to poctivě odehrát. Tak jsem si našel vhodný modul (The House of Rogat Demazien) a narafičil situaci tak, aby se případná akce odehrávala v něm. No a pak zloděj vyrazil na individuální akci, kterou jsme s Mizym odehráli 1:1 jednoho večera v dlooouhé konverzaci na Discordu. Takhle nějak to vypadalo:

ukázka Discord.webp

Zatímco jeho přátelé zažívali dobrodružství v horách, postupoval zloděj Diomedes v hierarchii cechu holičů (rozuměj: zlodějů). Cechmistr Beneditto Monokl ho pověřil, aby odstranil jistého kapitána městské hlídky, který se tajně scházel se třemi elitními zloději a zřejmě z nich tahal tajné cechovní informace – a ony tři výtečníky pěkně prosím zabít taky. Diomedes bez mrknutí souhlasil. Vysledoval, že spiklenci se scházejí pod domem výrobce kouzelných sošek Bastiona Tegara, toho času mimo město. Ve večer jedné takové schůzky do domu pronikl, v místnostech plných mystických propriet ovšem nahlédl do mísy se svítící vodou, upadl do mdlob a byl jednou ze soch potupně vyhozen z balkonu ve druhém patře na ulici.

Intermezzo1.webp

Napříště zvolil přímočařejší postup a ony tři zloděje zkrátka konfrontoval se vším, co ví. Ti ho pak se zavázanýma očima sami dovedli na schůzku s Revinem Olivettim. Ukázalo se, že tento „kapitán hlídky“ je skutečným cechmistrem cechu holičů a do hlídky infiltroval z taktických důvodů. A „cechmistr“ Beneditto Monokl je jen nastrčený tupec, jehož všichni elitní holiči ignorují. Zprávu o tom, že se Beneditto pokusil zneužít „externího“ zloděje Diomeda k odstranění svého pána, aby se mohl sám ujmout moci, ho nepotěšila. „Tak Beneditto vystrkuje růžky, ano?“ Inu, on to s ním už vyřídí. A Diomedes výměnou za tuto informaci dostal tip, kde najít hrobku Caia Lucinia Profunda, slavného architekta z kultu boha akvaduktů Gladuora.

Intermezzo2.webp

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 38B) – Znovu v okolí Pavího háje, část 1.

Tohle přímo navazuje na zlodějské intermezzo výše, protože zloděj Diomedes svolal výpravu za tím účelem, aby našla vchod do podzemí pod Lázním klaněčů – což je zakázka, kterou dostal na konci intermezza. K tomu se přidaly nějaké další rozjeté linky, kdy jiná postava, elf Crates, chtěla trochu zpacifikovat jistého čaroděje, který obtěžuje jeho mistra (long story...).

Je to takové přípravné sezení. Potkáváme tam NPCčka a informace, jejichž relevance zatím není jistá, a může to tak vyznít dost náhodně. Ale já už v tuhle chvíli mám v hlavě jakýsi plán toho, co se v Cassidu může dít, a nenápadně si pro něj připravuju půdu. Už máme odehrané další sezení, takže vím, že tam to do sebe začne zapadat a některé věci, které se objeví tady, budou zpětně dávat smysl.

Moje Cassidum je mixem různých modulů a produktů. Základ a inspirace je ze Žabí studny, centrum města je hoooodně reskinovaný a rozšířený modul Zothay, severozápadní vnější okruh města pochází z modulu „The Sealed Villa“ (A Lepecsételt Villa) publikovaného jen v maďarštině, plus tam mám umístěný ještě jeden modul (taky jen maďarský, a navíc ještě nepublikovaný!), který zatím nechci spoilovat.

Tohle sezení i to příští strávíme v obsahu, který víceméně kompletně vychází z The Sealed Villa, ale děj je úplně jiný. Ten modul máme vesměs dohraný (viz 28. až 32. sezení), ale zbylo nám po něm pár neprozkoumaných lokací a hlavně dost NPCček a městkých lokacích, se kterými si začínám rozehrávat vlastní „příběh“ (respektive dohrávat nedokončené linky z modulu).

Zloděj Diomedes svolal ty Skaraby, kteří neběhali po horách, k nové výpravě: měl tip, že pod Lázněmi klaněčů by se měla nacházet hrobka Caia Lucinia Profunda, legendárního starověkého architekta z kultu boha akvaduktů Gladuora. Elf Crates si přisadil: jeho mistr, hobití „kouzelníček“ Velký Luigi Ludimax měl poslední dobou jakési potíže s Vierim, synem „krále“ Lázní klaněčů. Bylo by tedy možné spojit příjemné s užitečným – najít pod lázněmi vchod do hrobky a zároveň ukáznit Vieriho.

A tak skupina opět vyrazila na předměstí, kde kdysi slavné město Cassidum přecházelo v bukolické rozvaliny z dob dávno minulých. Na Zenobiově trhu s otroky právě snědý zápasník Maximus přijímal vyzyvatele. Udatný Tonsorius, klerik boha hrdinů Haldora s ním změřil síly, ale byl na něj krátký a během chvíle letěl ven z ringu. Maximus mu výměnou za jeho odvahu aspoň prozradil klevety o tom, že Vieri se tahá s „lidmi z cechů“. Na další cestě k lázním zastavili družinu dva staří veteráni, Salvestro a Dorin, posedávající na lavičce před ubohou chýší s nemístně nádhernou zahrádkou, jíž vévodila skvostná soška mladíka s džbánem. Zvědaví staříci si postěžovali na své trable se zkorumpovanými legionáři, kteří je před nějakým časem vystěhovali z „jejich“ Brány pozorovatelů bouří ve zříceném vnějším okruhu hradeb, a slíbili hrdinům, že pokud legionáře z brány vyprovodí, prozradí jim, odkud tu sošku mají.

Samotné Lázně klaněčů byly jen torzem kdysi skvostného komplexu, v němž se usídlili žebráci a pod vedením starého Bertoniho vyhlásili svoje „království“. Stráž ve zrezivělých zbrojích odmítala hrdiny nechat vstoupit. Místo aby zaplatili dar ve výši celých 25 zlatých, rozpoutali Skarabové nerovnou bitvu a všeobecnou paniku. Když odkudsi přiběhl králův syn Vieri a pokusil se přispět k obraně, elf Crates ho i s kumpány uspal, načež jednoho z jeho kumpánů chladnokrevně podřízl. Diomedes drapl Vieriho, přiložil mu dýku ke krku a vymohl si „audienci“ u krále Bertonihi, šedivého starce ve zrezivělé plátové zbroji. Ten pro záchranu svého nezbedného syna („Je to vejlupek, ale rodina je rodina.“) souhlasil, že hrdinům povolí volný přístup do lázní i prostor pod nimi. Vieri musel slíbit, že nebude obtěžovat „kouzelníčka“ Luigiho, a navrch byl ještě donucen odevzdat svou knihu kouzel. Jak tak dobrodruhy vedl ke svému příbytku, napadlo Tonsoria pro jistotu seslat detekci pastí... a tehdy zjistil, že celé lázně jsou provrtané bezpočtem skrytých propadel! Jedním z nich se později zloděj Diomedes spustil a objevil vysokánský starý vodojem, kde se v mělké vodě vršila kupa zrezivělého haraburdí a na jejím vrcholku se třpytila nádherná neposkvrněná čepel. Jelikož ale z hromady sálal nebezpečný mráz, vrátil se Diomedes za svými společníky. Skupina opustila Lázně klaněčů, aby svůj sestup do hlubin mohla náležitě naplánovat.

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 39) – Je tohle storygaming?

Hraní ve městech má takové specifikum, že ve městech můžete hrát donekonečna. Interakce s nehráčskými postavami a jejich pletichami spouštějí nekonečné sekvence událostí. Ta sekvence, která teď bude následovat a vyvrcholí předvedením Skarabů před soud, navazuje na dobrodružství The Sealed Villa (28. sezení až 32. sezení), kdy hráči na předměstí Cassida v podzemí jedné opuštěné (ale městským tyranem zapečetěné) vily rozvrátily kult uctívačů chaotické přírody, boha Beryse.

Hráči tehdy ještě nevěděli, že kult nevyvraždili celý – ve městě má i další příznivce. A ti začali kout pomstu. Jelikož se teď na místo vracíme kvůli nesouvisejícím záležitostem, nadešel okamžik zkusit tu pomstu vykonat.

Pletichy kultu dávám do spoileru – mí hráči ještě neví, kdo v tom všechno jede.

Spoiler

Hlavou kultu je paní Zenobia, bohatá patricijka vlastnící trh s otroky. Ta má několik přišluhovačů, například lázeňského hejska Vieriho (známe z minulého sezení), kapitána legionářů z Brány pozorovatelů bouří Balducciho nebo hajného Feruse, který v Pavím háji chová nebezpečnou zvěř. Musel jsem tedy vymyslet, jak se Zenobia bude chtít pomstít.

Ota, hráč trpaslíka Hvitroda, mi sám naběhl na vidle, když během downtimu nic netuše paní Zenobii oslovil s jakousi obchodní nabídkou. Řekl jsem si: Výborně! Zenobie to musí nějak využít k pokusu o likvidaci Skarabů. A vymyslel jsem, že by se je mohla pokusit zlákat zpátky kdo vily, kde se je legionáři pod vedením spikleneckého kapitána Balducciho pokusí nenápadně odstranit. Nahrává tomu skutečnost, že ve vile jsou stále ještě monstra – bude tedy stačit, když legionáři vpustí dobrodruhy do vily, a jakmile začne boj s nestvůrami, vpadnou jim do zad.

Dokonalý zločin, svědkové žádní, a co je nejlepší – neexistuje způsob, jak tohle vysledovat zpátky k Zenobii, která zůstane bezúhonná.

Přikládám útržky z downtimové konverzace s Hvitrodem, spíš pro zajímavost. Bylo to stručné, vyměnili jsme si jen pár zpráv.

Cato Gurmán ti skutečně domluvil schůzku s lady Zenobií, majitelkou Zenobiova trhu. Přijme tě ve svém krásném sídle plném zeleně. Lady Zenobia vítá tvůj obchodní zájem, ale musí tě opravit: otrokářství neprovozuje, ona pouze vlastní nemotivosti na trhu a v okolí a pronajímá je otrokářům. Nicméně... shodou okolností by nějakou investici užila. Už delší dobu uvažuje, že by od tyrana Lorenza Calvina vykoupila vilu Pijavičníků nad svým domem a obnovila okolo ní zahrady a sady, možná i vinice. Nějaký ten likvidní tisíc zlatých by tomu jistě pomohl. Měl bys zájem? Mohl by ses stát spolupodílníkem.

Ale nejdřív... slyšela, že jste ty a tví společníci měli v té vile nějaká dobrodružství. Mohl bys jí říct, co o tom místě víš, aby náhodou nelezla do nějaké investiční pasti?

Hvitrod paní Zenobii zdvořile poděkuje za nabídku a ve vší slušnosti ji odmítne. Omluví se, že ji planým jednáním sebral její drahocenný čas a jako protihodnotu ji sdělí, že pod vilou pijavičníků zničila jeho skupina hrdinů kult Beryla Lovce, kteří unášeli a obětovali nedůležité obyvatele města. Jako bonus ji ještě sdělí, že v lese žije agresivní pán zvěře, který na návštěvy posílá zmutované pávy a jiná divá zvířata.

Když ji odmítneš, nálada citelně ochladne. „Byla jsem v domnění, že hledáte investiční příležitost, a snažila jsem se vám vyjít vstříc. Teď mám dojem, že jsem marnila čas.“ Když jí varuješ před tím, co se pod vilou dělo, chladně ti poděkuje za „důležitou informaci“, byť nezní zrovna šokovaně. Ale pokud je to, jak říkáš... neměl bys ty a tví velice schopní přátelé zájem tu vilu pro ni důkladně dočistit, aby měla jistotu, že žádná z těch hrůz, cos popisoval, v ní skutečně nezůstává? Vila je sice na pokyn tyrana Lorenza Calvina zapečetěná a hlídaná vojáky, ale „to by se dalo zařídit“. „Jak jistě vidíte, mám prostředky, abych se náležitě odvděčila“

Hvitrod výzvu ohledně vyčištění nadzemní části vily s uklidňujícím úsměvem přijímá. (...) Pak odchází a říká si, že spojit tuto výzvu s prohledáváním Pavího háje se jeví jako optimální.

Čili návnada je nastražena a myslím, že si můžu poblahopřát.

Obtížnost nastavím vysokou: past je brutální. Na sezení budou čtyři postavy: klerik na 3. úrovni, trpaslík na 5. úrovni, zloděj na 5. úrovni a půlčík na 1. úrovni. Družina má tedy celkem 14 úrovní / kostek životů. Proti ní bude stát 14 zombií (celkem 28 kostek životů), 10 legionářů (celkem 20 kostek životů) a jeden důstojník (3 kostky životů).

Neboli: pokud se do pasti lapí, budou se 14 kostkami životů stát proti 51 kostkám životů.

Good luck. Budou muset využívat všechno, co mají k dispozici. Zjišťuju, že brutální obtížnost má na hru blahodárné účinky.

V první půlce sezení se ještě dořešuje něco nesouvisejícího. Relevantní pro další děj bude druhá půlka sezení (od obrázku vozataje dál).

1. srpna

Nadešel čas uzavřít jednu velkou záhadu. Trpaslík Hvitrod dlouho dumal, k čemu slouží kouzelná plesnivá rukavice, kterou mu na jaře (20. sezení) darovala čarodějnice pod Concordiinou vilou. Teprve nedávné setkání s hobitím „kouzelníčkem“ Luigim Ludimaxem (28. sezení) mu dalo naději – Hvitrod pro něj v Pavím háji najde astronomickou pozorovatelnu a hobit mu za to rukavici magicky identifikuje. A tak prvního srpnového dne vedl trpaslík výpravu Skarabů zpět do příměstského lesa nebezpečné zvěře. Cestou přes trh s otroky učarovala zloději Diomedovi „barbarská princezna“ Ya'a z kočovného lidu Harepsů. Koupil ji tedy, ale jeho nesmělé romantické pokusy se nesetkaly s úspěchem. Slíbil ji tedy svobodu, pokud jim pomůže na výpravě do lesa, a Ya'a souhlasila výměnou za slib, že ještě dnes večer jí Diomedes věnuje koně a nechá ji jet.

Pozorovatelnu našli hrdinové metodou nahodilého bloudění překvapivě snadno. Cestou ale narazili na zarostlý hipodrom, kde v houští ležel zachovalý válečný vůz. Zhmotnily se přízračné koně i přízračný válečník na druhém voze, vyzívající ke změření sil. Tonsorius, klerik boha hrdinství Haldora, vyslyšel, ale když jeho společníci narušili spravedlivé klání střelbou z luku, přízraky se za bučení z tribun rozplynuly a nezbývalo než jít dál. Ve věži „kouzelníčka“ Luigiho Ludimaxe zrovna chromá tanečnice/služebná Salomé podávala oběd, byť její pán byl zaměstnán paranoidním vyhlížením z oken a pátráním po domnělých (?) nepřátelích. Zpráva o objevu pozorovatelny ho ovšem potěšila, poklábosil s hosty a přislíbil identifikaci rukavice hned na druhý den.

kassadia 39 2.webp

Odpoledne tak zbyl čas na jinou zakázku – majitelka trhu s otroky, lady Zenobia žádala „dočištění“ vily cechu pijavičníků, z níž Skarabové nedávno vypráskali kult boha Beryse, nepřítele civilizace (30. sezení). Zenobia prý vilu chce koupit a obnovit. S městským tyranem už dohodla, že legionářská stráž Skaraby do zapečetěné budovy vpustí. Cestou k vile dobrodruzi pod vychloubačnou mluvící sochou filozofa krátce poklábosili o lanýžích s rodinkou divočáků. Stráž 10 legionářů u vily je skutečně očekávala. Vojáci se nervózně rozestoupili, aby Skaraby pustili k zapečetěné bráně. Po rozlomení pečeti se z vily vyvalila horda umrlých pijavičníků. Hrdinové se do nich pustili a legionářský kapitán dal rozkaz vrhnout oštěpy... dobrodruhům do zad! Vražedný příkaz překvapil nejen Skaraby, ale i některé legionáře. Část uposlechla, zatímco jiní váhali, zda nezákonný rozkaz splnit. Strhl se zoufalý boj Skarabů proti dvěma skupinám nepřátel. Barbarská princezna Ya'a byla zraněna oštěpem a prchla do houští. Půlčík Casarius kličkoval mezi nepřáteli, pálil z dálky a marně se legionářům snažil vysvětlit, že si počínají nezákonně. Zlom přišel ve chvíli, kdy klerik Tonsorius kouzlem znehybnil legionářského kapitána, trpaslík Hvitrod se k němu probojoval a několika údery kladiva blesků ho zabil.

Do potíží se ovšem dostal zloděj Diomedes. Odříznut od svých společníků málem podlehl dotírajícím zombiím, než k němu přiběhli legionáři a „zachránili“ ho pod podmínkou, že se jim vzdá. Když pak padl kapitán i dva řadoví legionáři, přeživší se shlukli kolem zajatého Diomeda a s vyhrožováním, že „vraždu“ legionářského kapitána hrdinové draze zaplatí, s ním ustoupili do lesa. Skarabům nezbylo než se s nemrtvými vypořádat sami, a když bylo dokonáno, neměli už síly legionáře pronásledovat. U zabitého kapitána ovšem našli zelenou škrabošku Berysova kultu. Najednou se věci začaly objasňovat. Kult zřejmě ještě není zcela zničen a mstí se jim – ale kdo všechno je jeho součástí?

Uff! Nečekaný konec. Dobrodruzi přežili přepadení – nic menšího jsem od nich neočekával, už jsou celkem schopní. (Byť, popravdě řečeno, smrt nějaké nízkolevelové postavy jsem spíš očekával). Ale ten závěr jsem nečekal. Dobrovolně se vydali do rukou zákona a na konci sezení je celá družina uvěznená. Tři členové družiny jsou celkem v klidu, vydali se do rukou zákona. Ale jeden – zloděj Diomedes, se dobrovolně vydal do rukou kultu.

Na příště nás tedy čeká jednak odehrání samotného věznění, tak případných pokusů o vysvobození (nezapomeňte, že hrajeme se stájemi postav a hráči mají stále několik akceschopných hrdinů na svobodě), tak samotné soudní líčení.

Jak jsem s tímhle vším naložil, o tom příště.

Co je nejsmutnější? Hvitrod si po dlouhých měsících zajistil identifikaci záhadné plesnivé rukavice... na zítřek. Jenomže zítřka se dočká v legionářské šatlavě.

[alembiq]

bavi me, jak jsou ty jednotlive udalosti a postavy provazane a soucasne se tam vzdycky objevi nejaky nahodny okolostojici

BTW Odkud beres ty obrazky? na nejaky LLM generator mi to prijde prilis jednotne

[Markus]

Dík. Ta provázanost je tu hodně dílem toho, že to vychází z dobrodružství, kde jsou ty postavy včetně různých spiklenců i jim oponujících lidí předepsané. A přestože samotné dobrodružství je vlastně jen „obyčejný“ les a dungeon, ty NPCčka v tom městě zůstávají... takže je staří recyklovat a vědomě s nimi opakovaně pracovat.

Do toho se motají i nesouvisející nebo náhodně vygenerovaní lidi, tady třeba barbarská otrokyně Ya'a. To je potřeba samozřejmě hlavně proto, aby ne každé NPC souviselo s „příběhem“ a hráči tak byli v nejistotě.

Doufám, že Ya'a se ještě objeví! Měl jsem ji v záloze na příští sezení (schovávala se v lese), ale nakonec jsem ji nezapojil.

Obrázky jsou generované pomocí Gemini. Hrozně, hrozně dlouho jsem ladil prompt. Nakonec se mi ustálilo tohle. Stačí vždy změnit konec:

Help me generate NPC portraits for a fantasy game set roughly in the Italian renaissance, merging old-school AD&D style with ancient motifs (ancient Greece, Roman Empire) and renaissance elements. Genre is reminiscent of sword & sorcery, sword & sandals. The image should be in the style of an early 1990s DOS or Amiga video game, using bright, hand-drawn pixel art with low resolution, visible pixelisation, limited color palette, large visible pixels, no anti-aliasing, and strong cross-hatch dithering for shading. No UI elements or text. The image should be square format and shouldn't have any frame or borders. Make sure the resolution is relatively low (large, visible pixels).

The style evokes retro fantasy and historical adventure games, featuring carefully modeled faces, sharp contrast, and slightly exaggerated expressions.

Keep this in mind:
- If there is a landscape in the picture, it should look Mediterranean.
- Do NOT make people too handsome as you tend to do. Vary them: aim for a fairly realistic style and a mix of handsome, plainly average and even ugly people.

Draw: A ruler of a major city, a middle aged well-dresed man wearing various jewelry and a striking Golden Headband.

Ale není to spolehlivé - ať dělám, co dělám, nedaří se mi, aby Gemini spolehlivě generovalo „low poly“ grafiku. Často má tendenci vykreslovat to v přílišných detailech. Takže to občas holt chce nechat ho to párkrát zopakovat, než to trefí.