Kassadijská kampaň v Markusově AD&OSE – hrajeme hru jako hru

[Markus]

Diskuze věnovaná mojí aktuální kampani v Markusově AD&OSE.

Úvodní představení:
Zpátky do dungeonu jde zpátky do dungeonu – hrát hry jako hry

V poslední době mě začala fascinovat představa hraní RPGčka jako hry v původním slova smyslu – kde je cílem hráčů vyhrát, přičemž reálně hrozí prohra (rozuměj: smrt postavy) a existuje dokonce objektivní ukazatel skóre (množství získaných pokladů, čili zkušeností, čili rychlost postupu postavy). Hraní, při němž dobrý pocit nepramení ani tak ze společně prožívaného příběhu, ani z atmosféry fiktivního světa, jako spíš z myšlenkové výzvy, nutnosti překonávat obtížné problémy, vědomí toho, že jste si jako hráč úspěch museli zasloužit chytrým hraním, místo abyste k němu byli od začátku odsouzeni...

Odehraná dobrodružství (s odkazy na příslušné sezení):
Do Žabí studny: 1. a 2. sezení, 3. sezení, 24. sezení
obecné cestování okolo Cassida: 4. sezení, půlka 5. sezení, část 26. sezení
The Halls of Tizun Thane: půlka 6. sezení, 7. sezení, 8. sezení, 9. sezení
Morkendaine: půlka 5. sezení, půlka 6. sezení, 10. sezení, 11. sezení, 12. sezení, 14. sezení, 15. sezení, 18. sezení, 19. sezení, 20. sezení, 21. sezení, 23. sezení (B), 26. sezení, 27. sezení
Intermezzo: ukázka downtimu
Viaskar (Melanův podpultový modul): 13. sezení, 16. sezení, 17. sezení, pohřební intermezzo, 22. sezení, 23. sezení (A), 25. sezení, 31. sezení
The Sealed Villa (další věc jen v maďarštině): 28. sezení, 29. sezení, 30. sezení, 32. sezení
Divočina Jižní Kassadie: 33. sezení
Údolí lebky: 34. sezení, 35. sezení, 36. sezení, 37. sezení
Divočina Jižní Kassadie: 38. sezení A
Zlodějské intermezzo (The House of Rogat Demazien)
The Sealed Villa podruhé (extrapolace z maďarského modulu) 38. sezení B, 39. sezení, 40. sezení (A), soudní líčení ve 40. sezení (B)
Intermezzo: Jak funguje identifikace
The Thieves of Fortress Badabaskor: 41. sezení
The Caverns of Thracia: 41. sezení, 42. sezení

[Markus]

Muglav AI umí dokonce hledat tajné chodby!

Muglav2.png

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 7)

9. února

Hrajeme The Halls of Tizun Thane

Skupina pokračovala v průzkumu paláce zavražděného čaroděje Tizuna Thána. Potom co prozkoumala několik pokojů pro hosty a adoptovala roztomilé zvířátko podobné pásovci s obřím rubínem zasazeným v čele (což mu vysloužilo přezdívku Rubínek), rychle eliminovala dvě hmyzovitě-netopýroidě-ptákovité potvory s dlouhý sosákem (strigy) v místnosti se dvěma dávno zesnulými cestovateli, kteří měli trochu užitečné výbavy včetně prasklé, ale do jisté míry možná stále ještě funkční křišťálové koule. Opodál v salónku přepychově zařízeném divány a vodními dýmkami našli další dávno mrtvé pocestné, něco málo cenností a čtyři obří netopýry, kteří rovněž nezpůsobili větší potíže.

Pak ovšem trpaslík Fissis zaslechl z jednoho pokoje pro hosty goblinštinu! Skupina rozkopla dveře, gobliny překvapila, první dva zabila a zbylých devět zajala. Vyklubali se z nich velvyslanci, kteří přišli Tizuna požádat, aby pomohl jejich velkému náčelníkovi Borshakovi s průzkumem jakési staré hrobky plné "papírů a kouzelných věcí". Když ale mága nalezli mrtvého, nevěděli, co dělat dál. Fissis je seznámil s jejich novým údělem: všichni můžou odejít (pochopitelně bez věcí), až na vůdce skupiny Burguze, který se stane jeho družiníkem a později družinu zavede do Borshakova doupěte.

tizun2.jpg

Průzkum západního, služebnického křídla nakonec eskaloval do plnohodnotného boje s ještěroidními humanoidy, kteří se do paláce podle všeho prokopali z podzemí. Dobrodruzi nejdřív svedli krátký boj se čtveřicí z nich, kdy jednoho zabili a zbylé tři nechala odejít. Ti zburcovali své kamarády a v plné síle na dobrodruhy vlítli o něco později, zatímco ti zrovna přebírali cennosti nalezené mezi mrtvolami čerstvě rozsekaných obřích krys ve zdevastované jídelně služebnictva. A přestože většina ještěří tlupy byla neškodně uspána Didymem krysodlakem a kouzelníkem a jejich vůdce rychle ubit, jejich mazlíčci – trojice obřích mravenců – dali dobrodruhům docela zabrat a dokonce zabili nosiče Placida, jemuž ukousli nohu ve stehně. Goblin Burguz využil zmatku k tomu, aby se nenápadně vypařil, čehož si ostatní všimli, až když bylo pozdě. Bylo načase prošacovat pokoje, ve kterých přebývali ještěří humanoidi, a pak i s poklady vyrazit zpátky do vesnice a dát se do kupy. Cestou zpět se dobrodruzi ještě zastavili v honosném přijímacím sále, kde za trůnem našli podezřele duté místo ve zdi z vápencových desek, ale pokud to byly tajné dveře, nepodařilo se jim odhalit žádný způsob, jak je otevřít. A když do sálu rozbitými okny vlétla pětice strig, nezbývalo než ustoupit a zanechat jednonohou mrtvolu Placida na trůně.

tizun1.jpg

Dobrodruzi měli takovou radost, že jsou z paláce venku, že nepostřehli přepadení, které na ně nachystali jejich zajatí – a propuštění – goblini. Jak se tak prodírali roklí, která spojovala nitro vyhaslé sopky s okolním světem, z postranní grotty se na ně najednou vyvalili zelenokožci, vrhající kameny a třímající šutry a klacky! Byl to těžký boj a dobrodruzi málem podlehli, nakonec však vytrvali beze ztrát a gobliny posekali, včetně zrádného Burguze. Nebýt toho, že je předtím odzbrojili, určitě by teď už byli mrtví.

tizun3.jpg

K večeru se výprava dobelhala zpátky do vesnice Callia, aniž by věděla příliš o tom, co přesně se v paláci děje, odkud se berou vražední noční tanečníci a kde Tizun uchovává zapůjčené knihy.


======


Příběhem sezení je krásný příběhový oblouček se zajatými gobliny a jejich šéfikem Burguzem. Krásná souhra emergence z mechanik – takže sledujte tu sérii hodů se mnou. Začalo to tím, že Fissis trpaslík mluví goblinsky. Při hodu na naslouchání uspěl (1 z 6) a zaslechl gobliny, dobrodruzi na ně vlítli, vyhráli hod na překvapení, dva gobliny zabili, ostatní neuspěli na morálku a vzdali se. Znalost jazyka umožnila trpaslíkovi s gobliny komunikovat, obstojný hod na reakci mu dovolil Burguze „přesvědčit“, že má jít s nimi – v zásadě jako otrok, což jsem simuloval tím, že jsem mu dal nízkou morálku.

V pozdějším boji v družině padl jeden henchman. To vyvolává hod na morálku ostatních. Burguz s mizernou morálkou neuspěje a shledává, že bude lepší se zdekovat. Schválně hodím na překvapení, jestli si jeho odchodu dobrodruzi všimnou, ale družina je překvapená, tj. Burguz zmizí, aniž by ho stihli zastavit.

O nějakou dobu později končí sezení, hráči pomlácení a někteří skoro mrtví odcházejí z paláce, utíkají před strigami. Když jsou venku a vydechnou si, říkám „Hodíme si ještě, jestli něco nepotkáte cestou.“ A co byste čekali, padla jednička! Modul má na daném místě připravené dvě možnosti setkání. V tuhle chvíli mě napadá, že by tam mohli číhat goblini, a zařazuju je jako třetí možnost. A padlo mi... 3! Takže setkání s gobliny. Budou si zrovna lízat rány v jedné z postranních jeskyní v rokli.

Družina prochází kolem dotyčné jeskyně a... házíme... je překvapená! Házím goblinům 2k6 na reakci... padá 2, čili nejhorší možná reakce nastávající s pravděpodobností 2,78 %. Goblini dostávají berserk a útočí hlava nehlava! A málem vítězí! Hrdinové sice vyhrajou, ale odcházejí domů s posledním životem, dvěma...

(A pak ještě říkám: „Čeká vás pár hodin cesty lesem. Hodíme si, jestli něco potkáte cestou. Měli jste vidět ty výrazy. Ale nepadlo to.)

Až vás někdy bude zajímat, jak může vypadat ta emergence, tak třeba takhle.

[Jerson]

Můžu se na tu linku s gobliny ptát víc, nebo do ní nemám šťourat?

[Markus]

Pojď na to.

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 8 )

9. až 12. února

Hrajeme The Halls of Tizun Thane

tizun1.jpg

Po odchodu z paláce Tizuna Thána strávila družina tři noci zotavováním ve vesnici. Připojil se k ní bard Attonis, který po tom, co byl na ostrově vysazen pro přílišnou otravnost, neměl na práci nic jiného než dvoření se místním vdovám. Jelikož se blížil úplněk, krysodlak čaroděj Didymus se nechal na noc připoutat k posteli, načež se v noci z jeho pokoje skutečně ozývalo všelijaké skučení a bouchání. Jeho nestvůrné já ovšem neuniklo, a nebylo tedy zabito stínovými tanečníky, kteří vesnici terotizovali v hodinách tmy. Bardka Allecto ještě zrekrutovala jednoho rybáře a jednu z Attonisových vdov a mohlo se vyrazit.

Po návratu do Tizunova paláce dobrodruzi konečně odhalili tajné dveře a proklouzli do skryté poloviny budovy. Následovali vedení kouzelného pásovce Rubínka, až vstoupili do pokojů Segy Thána. Mladší bratr zesnulého Tizuna byl oděn v černé plátové zbroji, vyzbrojen mohutným obouručákem a střežen osmi kostlivci v plném brnění. "My jsme jen přišli pro knihy, které si Tizun půjčil", zalhali mu, a Sega jim skutečně prozradil tajnou cestu do Tizunovy věže, přičem ovšem opomněl zmínit, že věž střeží nestvůra vzezření yettiho, která mluvila, jako by sama byla Tizunem, byť poblázněně a zmateně, když si cosi brblala o "zrádcích, kteří mě zabili jednou, ale podruhé se jim to nepovede". A dovedla rovněž čarovat, jak se dobrodruzi rychle přesvědčily, když vykouzlila tři své kopie a následně celou skupinu uvrhla do spánku – až na kouzelníka Didyma. "Milost," žadonil a jejich životy byly kupodivu ušetřeny výměnou za slib, že netvorovi přinesou hlavy obou jeho zrádných bratrů. Jako zástavu však museli nechat jednoho ze svých řad coby rukojmího – a náhodná volba padla na rybáře Naneho.

tizun2.jpg

Jenomže než aby se družina vydala vraždit jeho bratry, začala se probírat Tizunovou knihovnou o patro níž. V knihách se nebylo lze vyznat, ale naštěstí trpaslík Fissis ovládal gnómštinu, kterou byl napsán Tizunův deník, a bard Attonis pochopil jeho rejstřík. A tak konečně nalezli osm svazků dlužených Cleantovi, čaroději z Cassida. Bohužel zrovna tu chvíli si netvor zvolil, aby přišel knihovnu zkontrolovat, a když spatřil, že mu kradou jeho knihy, zaútočil. Tentokrát však jeho kouzla byla přerušena palbou z kuší a netvor byl přemožen, aniž by napáchal větších škod. V tu chvíli začal klerik Tonsorius Epicus podezírat Rubínka, že telepaticky přilákal netvorovu pozornost. Ale ještě než padlo rozhodnutí, vstoupil do věžě Sega Thán i se svými osmi obrněnými kostlivci, aby se přesvědčil, jak bratrovražda postupuje. Jak asi dopadne válka tří bratrů?

[Markus]

Můžu se na tu linku s gobliny ptát víc, nebo do ní nemám šťourat?

Pojď na to.

Nějak to nedopadlo, co?

[Jerson]

Měl jsem povinnosti doma. Chtěl jsem rozebrat chování gobliních vyslanců, protože mi nedávalo smysl přesněji působili na mě jako NPC ve videohře.

[Markus]

Klidně rozeber, až budeš mít čas. Zajímá mě to.

[Jerson]

Gobliní vyslanci jdou do sídla mága. Kudy, ve vesnici o nich neví? Už při vstupu musí poznat, že ti něco nehraje. Pak zjistí, že mág je už několik měsíců mrtví, a co dělají - dohadují se a čekají? Jak dlouho? Proč se nevydali pryč, nebo nezačali lootit místnosti? Jak dlouho tam vlastně jsou?
Postavy hráčů na ně narazí s překvapením - to je nikdo neslyšel? Některé zabijou, ostatní se vzdají a jsou odzbrojeni. Pak je hráči propustí, zajatý goblin uteče - Proč všichni neodešli pryč? Proč číhali na postavy hráčů, když ani nevěděli, kdy půjdou a kudy, zato věděli, že i se zbraněmi dostali po držce a teď ani zbraně nemají. Proč alespoň část z nich nešla domů informovat náčelníka, že mág nebude? Proč jich vůbec šlo na jednání kolik, deset, jedenáct? Proč náčelník chtěl pomoc mocného čaroděje s průzkumem hrobky?

Vím, že něco je výsledek hodu kostkou, ale to že vůbec byli v náhodné tabulce je už tvoje volba.

[Markus]

Začnu tím, co o goblinech vím z textu modulu:

Přišli se setkat s Tizunem Thánem a momentálně probírají, co dělat dál, protože ho našli mrtvého.

To je všechno, co o nich říká zadání. A všechno, co jsem o nich věděl ve chvíli, kdy jsme je potkali ve hře. Zbytek je improvizace a interpretace hodů kostkou.

Když s nimi hráči začali mluvit, vzal jsem si pár minut pauzu, abych promyslel, co vlastně chtějí – zaháčkoval jsem si je na jedno z dobrodružství, které mám ve hře, a řekl jsem si, že přicházejí na popud svého velkého bosse požádat čaroděje o pomoc s jakousi magicky zapasťovanou hrobkou (jak ten boss, tak ta hrobka jsou reálně na mapě). Rychle jsem promyslel, kudy asi cestovali a jak se na ostrov dostali. (Malou loďkou, lidské vesnici se vyhnuli, to zrovna není problém.)

Proč jich vůbec šlo na jednání kolik, deset, jedenáct?

Protože museli cestovat týden nebezpečnou krajinou?

dohadují se a čekají? Jak dlouho? Proč se nevydali pryč, nebo nezačali lootit místnosti? Jak dlouho tam vlastně jsou?

Ani na jednu z těch věcí neznám odpověď, protože se na to nikdo nezeptal a teď už ani nezeptá . Každopádně evidentně tam nemohli být dlouho, možná pár dní. V baráku jsou ještě dva Tizunovi bratři, takže si snadno lze představit, že vyjednávali s nimi, ale asi to (zatím?) nikam nevedlo. Hráči na ně vlítli, zrovna kdy goblini přes den spali. Možná by se už zítra rozhodli vrátit se domů, možná by pokračovali v jednání s bratry – kdo ví? To už se nikdo nikdy nedozví.

Postavy hráčů na ně narazí s překvapením - to je nikdo neslyšel?

Koho? Gobliny hráči slyšeli. Hráče goblini neslyšeli – dobrodruzi se pohybujou tiše a hlavně venku řvaly opice, v tom se leccos ztratí. Ale ano, na způsobený hluk si dávám pozor a kdyby hráči udělali za dveřmi randál, goblini klidně můžou vyjít ven a podívat se, co se děje.

Pak je hráči propustí, zajatý goblin uteče - Proč všichni neodešli pryč?

Asi nechápu dotaz? Hráči propustili většinu z nich, ti pochopitelně utekli. Jejich vůdce si nechali a dohodli se s ním, že je zavede za jejich big bossem – to bylo technicky vzato skoro přesně to, co ten goblin dostal za úkol. Ano, nepřivedl by sice Tizuna, přivedl by dobrodruhy, ale pomoc jako pomoc, ne? Rozhodně jsem to bral jako dobrou motivaci, aby zůstal. Akorát když mu selhala morálka, holt si to rozmyslel.

Proč všichni neodešli pryč? Proč číhali na postavy hráčů, když ani nevěděli, kdy půjdou a kudy, zato věděli, že i se zbraněmi dostali po držce a teď ani zbraně nemají. Proč alespoň část z nich nešla domů informovat náčelníka, že mág nebude?

Protože domů znamená nějak se dostat přes moře a pak ještě týden cestovat? Že před vyražením na cestu počkali asi dvě hodiny venku v jeskyni mi přijde normální. Třeba plánovali, že se do baráku vrátí, až dobrodruzi odejdou, aby si pobrali svoje věci? Ale je nutné přiznat, že jakmile mi „zmizeli ze scény“, nevěděl jsem, co dělají a kam odešli – nebyla potřeba to určovat.

Teprve hod na náhodné setkání v závěru hry mi určil, že zůstali v jeskyni. Kdyby to náhodné setkání nepadlo, znamenalo by to, že skutečně odešli domů. (Asi? Nejspíš bychom se to nikdy nedozvěděli.)

No a hod na reakci určil, že se v té jeskyni netřesou strachy, ale naopak přichystali přepadení! A málem jim vyšlo, stačilo by, aby jeden dva hody padly jinak a goblini mohli skutečně vyhrát. Že to nebyl kdovíjak brilantní plán? No, nebyl, ale jsou to goblini. A nenávidí trpaslíky. Za mě dobrý.

Proč náčelník chtěl pomoc mocného čaroděje s průzkumem hrobky?

To je blbá otázka, víš to?

Třeba se znali, mají spolu nějakou historii?

===

Takže je to vlastně dobrá ukázka toho, jak něco, co je na začátku zadefinované jen minimálně, se vybarvuje procesem hraní. Spousta věcí se nachází v prostoru nějaké kvantové neurčitosti, dokud na to nepřijde řeč ve hře – třeba dokud se hráči nezeptají nebo dokud nějaká mechanika nevynutí konkrétní chování nebo přítomnost na určitém místě, což pak ovlivňuje následnou interpretaci.

Taky je potřeba myslet na to, že do zápisu se dostane jen malý zlomek informací, které zazní u herního stolu.

Každopádně já jsem s tím spokojený. Líbí se mi, jak se to vyvrbilo. A fakt mi na tom nepřijde nic divného. Snad až na to, že hráči přišli do baráku shodou okolností zrovna ve chvíli, kdy je tam delegace goblinů, ale tak už to holt ve hrách chodí – chodit někam, kde zrovna nikdo není, by nebylo moc dobrodružství.

[Markus]

Organizace všech těch postav v kampani si vyžádala sdílený družinový kalendář.

kalendář.png

[Markus]

Zprávy z Cassida, města měst a okolí! (č. 9)

12. února

Hrajeme The Halls of Tizun Thane

Zběsilé sezení, které vzniklo v zásadě celé z jednoho náhodného setkání (viz konec minulého sezení) a další série blbých okolností a náhodných setkání, která gradovala a gradovala...

TizunThane1.jpg

Pokračoval průzkum Síní Tizuna Thána. Dobrodruzi zrovna vstoupili do Tizunovy věže a zabili yetiovské monstrum, které se za čaroděje vydávalo. A sotva začali věž vykrádat, vtrhl do ní Tizunův mladší bratr, nekromant Sega – který je tam předtím poslal –, střežený osmi kostlivci v plátových zbrojích. Bez okolků družinu zajal a přiměl ji odevzdat uloupené knihy – prý je vrátí, až když zabijí i jeho druhého bratra Daria. Dobrodruzi předstírali součinnost a souhlasili, že spolu s ním po setmění zaútočí. Sega je tedy nechal v Tizunově ložnici střežené čtyřmi kostlivci a sám se odešel prohrabovat v knihovně o patro níž.

Dobrodruzi se pokusili o útěk – spustili z okna prostěradlové lano, aby si Sega myslel, že uprchli po něm. Potom Haldorův klerik Tonsorius odvrátil všechny čtyři kostlivce a hrdinové utekli dříve objevenými tajnými dveřmi dál nahoru do věže. Tam, v Tizunově tajné laboratoři, přemohli strážného nekrofidia a ukradli Tizunovy kouzelné knihy, lektvary a truhlu plnou zlaťáků a platiňáků. To by byla vhodná chvíle k opravdovému odchodu. Bohužel Didymus krysodlak-kouzelník se pokusil najít nejvhodnější příležitost odposloucháváním Segy ve své křišťálové kouli. Vědomě překročil její denní limit použití, koule se vymkla kontrole, zahltila jeho mysl a Didymus zešílel. Jeho zmatené výkřiky byly utišeny až hudbou bardky Allecto, jenomže humbuk konečně přilákal Segu z nižšího patra a ten i s kostlivci vyrazil nahoru. Nastal zběsilý úprk dalším oknem a po střechách paláce, což rozezlilo asi dva tucty střešních lidoopů a zburcovalo i nejmladšího bratra Daria a jeho muže, když jim dobrodruzi otevřeně prošli za okny!

TizunThane2.jpg

A co hůř, hrdinové zapomněli, že palác je obklopený jezerem a z téhle strany není možné odejít, takže jim nezbylo než vstoupit zpátky do budovy. Po laně se spustili otevřeným dómem do velké síně, kde kolem zakrváceného oltáře stálo 12 ebenově černých soch – oni slavní stínoví tanečníci, kteří terorizovali okolí od dob, kdy ustaly pravidelné lidské oběti. Družina pospíchala dál... a zkřížila cestu přímo Segovi! V nastalém boji byli vyřazeni všichni kromě dvou dobrodruhů, ale Sega i jeho zakutí kostlivci byli skutečně poraženi a trpaslík Fissis odtáhl stále ještě dýchajícího nekromanta na oltář, aby stínové tanečníky aspoň dočasně uchlácholil.

Než však mohli odejít, přišel rozruch prošetřit nejmladší bratr Dario se svými muži! Sebevědomý hejsek zdvořile vyzval vetřelce, aby odhodili zbraně, což učinili. Tentokrát družinu zachránil bard Attonis, když věznitele uspal ospalou ukolébavkou a rychle je spoutal – byť jen oblečením. Jediného stále bdělého strážného proklál mečem Fissis – ten mu však laskavost oplatil, Fissise vyřadil a rázem byl Attonis poslední stojící a při smyslech!

Zatímco Attonis vyslýchal Daria, napůl bezvědomá bardka Allecto začala podřezávat zajatce. Zvládla tři, než se další dva panikařící vyprostili a bez problému jí dali kudlu pod krk. Následně vyjednali dohodu – družině bude dovoleno odejít se vším ven z paláce, lapkové je doprovodí a dobrodruzi venku propustí Daria. A tak pomlácená družina posbírala poklady i zraněné a vyrazila ke vchodové síni... kde potkala dva zlobry na loupeži, kteří nemohli věřit svému štěstí! Hrdinové neměli jinou možnost než odevzdat těžká a cinkající zavazadla a prchnout s holými životy. Po tom, co byli během jediného odpoledne třikrát zajati, teď bezpečně přenocovali v lesích (tanečníci skutečně nevyšli) a ráno dorazili zpět do vesnice – bez většiny lupu, zato živí!


===

Uff, šílená jízda, která gradovala od průseru k většímu průseru, ale nakonec všichni jako zázrakem přežili. Spoustu pokladů sice museli zanechat na místě různým věznitelům – a taky kvůli tomu, že těžce zraněné postavy toho moc neunesou –, ale nakonec toho po kapsách zůstalo asi ne úplně málo (finální sčítání pokladů a kontrola inventářů stále ještě probíhá, takže sám nevím).

Udělal jsem pár renonců, které to celé udělaly jednodušší. Především jsem zapomněl, že podle mých pravidel (převzatých z AD&D) mají vyřazené postavy krvácet a je nutné, aby je někdo ošetřením zachránil. To samotné by asi znamenalo totální prohru (nejspíš zajetí Segou), protože ošetřovat padlé nebylo kdy a celé to stálo a padalo na tom, že dobrodruzi zoufale mlátili do kostlivců. Pak jsem taky do souboje poslal jen šest kostlivců místo osmi, protože dva se mi na té VTT mapě někam zatoulali a já na ně zapomněl. (Ale to je v pohodě – prostě je Sega postavil na stráž někam jinam.) Tady asi úřadovala Štěstěna.

Zpětně bych hrál jinak situaci, kdy Allecto podřezávala zraněné. Allecto byla vyřazená – respektive po nějakém ošetření a bezvědomí přišla k sobě, ale byla slabá. Což máme definované tak, že postava nesmí útočit, kouzlit, nosit těžké věci ani dělat žádné jiné dobrodružné akce... jenom se šourá a mluví, aby hráč mohl stále hrát. No a Allecto toho využila k podřezávání zajatců. Budiž, k tomu asi sílu nepotřebuje. Jelikož byli svázaní jenom hadry a měli už asi 15 minut času (hodně se tam kecalo), dal jsem každému šanci 1 z 10 se se vzepjetím sil vyprostit. A Allecto automaticky přemohl, bez hodů, tam je to jasný – je definováno, že není schopna ničeho, takže automatické zajetí. To mi přijde fér, potud dobrý.

Měnil bych to, že potom co Allecto před jejich očima podřízla tři jejich kolegy, měli oni prostě chladnokrevně podříznout jí. Vzít jí zbraně a pak jít zachránit Daria přímou akcí, místo aby se snažili vyměnit rukojmí. Daria v tu chvíli hlídal jen bard Attonis (všichni ostatní byli vyřazení, stejně jako Allecto), ve skutečnosti měli strážní navrch. Ale asi jsem nebyl dostatečně chladnokrevný, abych dokázal dát autokill hráčské postavě. A tak jsem dělal nerozumné věci – no co už, lidé v krizových situacích někdy reagují zkratově, neuvědomují si realitu a jednají neefektivně.

Na závěrečnou scénu, kdy zlobři (náhodné setkání v posledním okamžiku sezení – to už je potřetí po sobě!, asi moje specialita) dobrodruhům jednoduše přikázali odevzdat zavazadla (reakce 7, tj. „neutrální“), a oni to udělali, jsem pyšný.

Potom mi ve skutečnosti padlo další náhodné setkání, ale jelikož jsme už výrazně přetahovali sezení, tři ze čtyř hráčů neměli použitelné postavy a já jsem hodně chtěl uzavřít výpravu a nenechávat ji rozehranou, abychom příště mohli zahajovat novou (a například přivést nové postavy), smetl jsem setkání ze stolu (přiznaně) a už jsem je prostě do té vesnice nechal dojít. Někdy to tak dělám – cítil jsem, že jsme přesně na hraně, a kdybych tlačil ještě o trochu víc, vedlo by to akorát k frustraci.

V noci, kdy družina spala v lese, se měl Didymus proměnit v krysodlaka. A na to jsem taky zapomněl. Prostě... mohlo to celé dopadnout dost jinak.

[Markus]

"A co plánujete příštích 14 dní vy?"

kalendář.jpg

význam.jpg

[Ota]

Bard Attonis, momentálně nemaje při léčení svých zraněných spoludružiníků co na práci, oblažuje místní hostinec splácanou veršovánkou o hrdinských činech skupiny (jeho inteligence je 9, textově není možné čekat zázraky, Attonis sází na tklivost zpěvu a správně načasované pohazování svých loken ).


Slavná výprava do tvrze tří bratrů

Co skrývá tvrz záhadná?
Žije v ní prý Tizun Thán.
Skupina hrdinů se to zjistit vydává,
v hlavě nejeden vymazlený plán!

V tvrzi jsou mnohé dveře tajné,
skryté před zvědavci po tisíce dnů,
skrývat je před hrdiny je však marné,
za dveřmi číhal však pán kostlivců.

Medové řeči hrdinové vedou,
že prý jen půjčené knihy hledají.
obelstít kostí pána snadno svedou,
A dál se beze strachu vydají.

V tajné věží knihy leží,
hlídá je obluda chlupatá, něco mele,
dokonce čaruje, magie kol sněží,
však nakonec skončí s mečem v těle.

Knihy jsou naše, skupina jásá,
ale kostí pán jiné plány má.
Chce s nimi bratra zničit, do frasa,
útok má nastat, až bude tma …

Skupina vyčká na vhodnou chvíli,
a po tajných schodech prchá výš.
Tam další tajná místnost a díky píli,
naleznou dokonce tajnou skrýš!

Truhla se zlatem a platinou, navíc drahokamů pár.
Však za dveřmi už kroky těžké ohlašují svár.

Nu což, po laně vzdálíme se na střechu,
a ze střechy na zem, takový byl plán,
však tam, ze svého pelechu,
houf opic se přižene, asi vztekem hnán.

Tak zase útěk dolů po laně,
s poklady rychle pryč, žádné cavyky.
Však ocitli se pánu kostí na ráně,
A započal boj větší než veliký.

Kostlivci okovaní bojují jak stroje,
Pán kostí je žene vpřed.
Jen málo hrdinů zůstává ve stoje
a do těl jejich se vkrádá led.

Snad vůle, snad štěstí pouze,
Dopřálo hrdinům výhru slavnou,
skolení hrdinové se pomalu dostávají z nouze,
však šťastná chvíle se mění na prohranou*.

Třetí bratr je tu s celou bandou,
A vypadá to bledě,
Stačí však zapět píseň chlácholivou
a ti co stáli jsou rázem vsedě.

Rázem je situace jiná,
A nastává čas debaty,
po ní jde z tvrze bohatá skupina,
avšak v tu ránu zlobři jim šlápli na paty.

Oslabení hrdinové sotva stojí,
a tak pokladů svých vzdát se musí,
pak už kroky jejich ztlumí chvojí,
jak do lesa pryč míří chůzí husí.

Sic nedonesli do vesnice vše, co chtěli,
ale i tak jim trocha zlata zůstalo,
nikdo však neumřel, jsou to borci smělí,
a to, že žijí, to jest nemálo.

* - po desáté hodině večerní nahrazuje Attonis toto slovo jiným, aby si na své přišel i sprostý lid.

[Markus]

Velký skladatel z něj věru nebude.