Markusův herní deník

[Markus]

Napadlo mě vést si herní deník – vlákno, do kterého zaznamenám každou odehranou hru spolu s nějakými bezprostředními dojmy. Hlavně asi sám pro sebe a archivaci, ale třeba to někomu přijde zajímavé. Jestli se někdo chcete opičit, směle do toho!

Libovolné komentáře a postřehy vítány.

Milníky:
Začátek: červenec 2024
Začátek roku 2025
Začátek roku 2026

[Markus]

Já si zase moc nedokážu představit, že by hráči dvě hodiny debatovali o zubech hydry. Po pěti minutách takové debaty bych začal házet na náhodná setkání, po deseti minutách bych to násilně utnul a donutil je, ať se okamžitě rozhodnou pro jednu variantu, pokračujou ve hře a zbytek si dopovídají po sezení na Discordu. Což se nám teda moc neděje, jsme v tomhle na jedné vlně a ve hře nás zajímá spíš akce a jednání než povídání a „rozvíjení charakterů“. (Nic proti tomu, každému co jeho jest, jen porovnávám zkušenosti.)

Delší záseky a dohady nastávají snad jen ve chvílích, kdy je potřeba naplánovat nějakou složitější akci (třeba bitvu nebo průnik do střežené budovy). Tam se snažím mít pro to povídání pochopení, protože na dobrém plánu záleží úspěch. Ale i tak tíhnu k tomu ten čas na „vykecávání“ přísně regulovat a nutit hráče, aby se v nějakou chvíli konečně rozhodli a začali jednat, místo aby donekonečna zvažovali varianty. Nakonec hrajeme dobrodružnou hru a pocit dobrodružství vyžaduje určitou rozhodnost a svižnost i za cenu toho, že plán není dokonale promyšlený. Ale pořád lepší realizovat nedokonalý plán než dlouho žvanit. Když hra ztrácí tempo, trpí zážitek.

Každopádně to kočírování tempa hry se složitě učím a musím se na něj soustředit. Vypozoroval jsem, že hra má přirozenou tendenci se rozplizávat, zakecávat a je nutné soustředěnost všech zúčastněných, aby se to samovolně nedělo.

[York]

Což se nám teda moc neděje, jsme v tomhle na jedné vlně a ve hře nás zajímá spíš akce a jednání než povídání a „rozvíjení charakterů“.

Ono to není jen o rozvíjení charakterů, je to hlavní téma kampaně. Nacházíme mocný artefakty po dávnejch nekromantech a je to hodně o tom, jestli je budeme používat, kam až jsme ochotni zajít a jakou cenu jsme za to ochotni zaplatit. A taky o tom, jak moc chceme mít pletky s Rudou inkvizicí, která veškerou nekromancii tvrdě potírá.

edit: Našli jsme třeba Mistrovu hůl, která samovolně vysávala duše z okolí, kdykoliv někdo umřel. A co si budeme povídat, kolem družiny dobrodruhů pořád někdo umírá. Čím víc nasála duší, tím víc svítila - což bylo samo o sobě nepříjemný, porotože fakt nechceme všude upozorňovat na to, že s sebou taháme nekromantský artefakty. A od určitý hranice začala samovolně oživovat nemrtvý.

[Markus]

Pokud nesledujete moje zápisy z AD&OSE v Kassadii, protože už jste se ztratili v ději, tak jsme posledně – na 28. sezení – po delší době zahájili vesměs novou „dějovou linii“, pro kterou není potřeba znát minulost. A je to teda celkem dobrá příležitost do toho naskočit.

[Markus]

OSE: The Lichway

Vandal nemohl jedno sezení vést hru, tak jsem se nabídl, že pro naši (sedmičlennou) hospodskou udělám oneshot. Už dlouho jsem si chtěl zahrát Lichway, tak proč to nezkusit. Bral jsem to trochu jako challenge – není to úplně „minidungeon“ a nedá se za jednu hru stihnout úplně celý, ale dá se určitě uspokojivě vygradovat, jak jsem zažil na Cauldron Conu. Tak jsem si do dal jako výzvu: schválně se snažit hrát efektivně a stihnout toho co nejvíc.

Pak se začali omlouvat další a další a nakonec jsem v šest seděl v hospodě s jedním hráčem. V sedm přišel druhý. Pomalu jsme začali hrát, ale jelikož v deset hospoda zavírá, tak to při všech pauzách vyšlo ani ne na tři hodiny hraní. Dostali jsme se přesně před pomyslnou finální gradaci. Ta hodina navíc by tomu slušela. I takhle někdy vypadá hraní RPG.

Vedlo to ale k tomu, že teď chci Lichway skutečně dohrát.


OSE: už ne The Lost City, ale co?

Teď už opravdu pokračování hospodské kampaně po minulém sezení, kde mi zemřela moje druhá postava v kampani. S potěšením můžu říct, že ani tentokrát jsem neporušil tradici a zabil jsem tedy i svou třetí postavu. Prozkoumávali jsme hrobku jakéhosi starého hadího kultu a v hlavní pohřební komoře jsme našli hlavní sarkofág a vedle něj truhlu s poklady, včetně zlatých hadů. Já jsem na ně sahat nechtěl, protože bylo jasné, že hadi ožijou. Trpaslík na ně sáhl a hadi ožili.

Jaksi zázračně nikoho neuštkli a zavřeli jsme je i s truhlou za dveře. Nechali jsme ovšem nevyloupený onen sarkofág s tím, že poklady přece už byly v truhle, takže v sarkofágu bude leda nemrtvý. Pak jsme prolezli a úspěšně vylootovali zbytek dungeonu. Říkám, pojďme pryč, nebudeme pokoušet štěstí... ale ne, šli jsme zpátky, že ještě dovyloupíme ten sarkofág. Než jsme to vůbec stihli udělat, náhodný nemrtvý otevřel dveře, za kterými byli hadi. Hadi se vyplazili ven a uštkli mě i jednu další postavu. Dva mrtví. Ostatní zdrhli a sarkofág nechali nevyloupený, takže to celé bylo zbytečné.

Tady je nějaká lekce o hamižnosti.

mapa dungu.jpg

[Vandalicus]

Je tam asi podstatne zminit, ze ty hady jste tam zavreli sami, a tom jednom nemrtvem jste vedeli a nechali ho tam pobihat bez dozoru

[Markus]

Detaily, detaily!

[Markus]

Ještě rychle pro evidenci odehraných a dosud nezaznamenaných her, než začne něco většího.

OSE: Jakýsi Vandalův dungeon

Těžko odkazovat na něco, co nevím, co je. Každopádně poslední sezení (mini)kampaně poznamenané tím, že tam bylo několik výpadků a v poslední době se hrálo dost sporadicky, a hlavně tím, že bylo poslední. Umřela mi postava, pochopitelně. Byl to zloděj Luigi a zemřel v boji proti stínům (zase!). Na soklu uprostřed místnosti ležela magická hůlka, ožily ovšem stíny a spolubojovníci se s nimi pustili do křížku. Jelikož jsem neměl magickou zbraň schopnou zasahovat stíny, a navíc jsem byl kvůli neustálému umírání na 1. úrovni a výrazně pozadu za ostatními, radši jsem se stíny nebojoval a rozhodl jsem se zkusit zvednout a použít hůlku. Ano, s vědomím toho, že zloději neumějí používat magické hůlky. Ale víte co, poslední sezení…

„Hoď si na inteligenci,“ říká mi Vandal. Neuspěl jsem. Byla to hůlka dezintegrace. Můj hloupý zloděj ji uchopil obráceně a dezintegroval sám sebe. RIP.

Jelikož to bylo poslední sezení, v dalším kole vešel do dveří jeho bratr Mario. Znovu zkouším použít hůlku, znovu házím na inteligenci, znovu neuspívám, znovu se dezintegruju. RIP. Druhá mrtvá postava a tímhle jsem oficiálně zvedl svůj průměr na 1 mrtvou postavu za 1 sezení.

Ta dezintegrační hůlka měla jen dvě nabití a tímhle jsem je vypotřeboval.


Slezina RPG Fóra – OSE: Question of Gravity

Odmdesátkový divnodungeon vedený tochaliem. Gimmick je v tom, že jde o vnitřek obří krychle, kde vás gravitace tlačí vždy ke stěně a stěny jsou pochopitelně všelijak členité. A je tam mlha, takže nevidíte celou kostku a chvíli trvá, než to pochopíte a zorientujete se. Pomáhá první místnost v rohu, kam přijdete a vidíte, že na stěně stojí skupina orků natočená 90 stupňů kolmo k vám. Na to, jak je to obsahově dost obyčejný dungeon, mě to velmi bavilo. Ten gimmick je zábavný, na takovou rychlou zpestřující hru k zábavě postačí. Snažit se v tom zorientovat bylo vtipný a vlastně mě mrzí, že jsem si to nemohl projít pomalu a „doopravdy“. Super cool byl závěrečný souboj s mágem, u kterého na soklu ležela magická hůlka (zjevně leitmotiv mých posledních sezení). Zatímco my ostatní jsme pacifikovali mága a démona lezoucího z portálového zrcadla (no, pacifikovali – trpaslík King of Junkyard se naopak do toho zrcadla snažil sám vlézt, protože do něj zahodil svoje bumerangové kladivo, hehe), dcera pana Bači uchopila magickou hůlku a pokusila se ji použít. Ukázalo se, že magická hůlka přepíná gravitaci držitele směrem k náhodné stěně kostky, takže dotyčná přepnula svoji gravitaci na boční stěnu, načež tedy „spadla“ kamsi do nicoty kolmo od nás a rozplácla se o vzálenou stěnu. RIP. To se mi líbilo.


Slezina RPG Fóra – Freies Kriegspiel v Lotyšsku

Hrál jsem Kriegspiel! Další zářez do pažby oldschool gamera. Podrobnější zápis tady.


Slezina RPG Fóra – Seven Voyages of Zyralthen: Urimalk the Boundless

Vedeno mnou. Dlouho jsem nevěděl, co vést, až jsem našel tohle menší dobrodružství z 12. čísla Echoes from Fomalhaut. Menší sandbox v nekropoli, obyčejný cíl nakrást toho co nejvíc, velice otevřené prostředí, nějaké lokace na povrchu, nějaké frakce, menší dungeon v podzemí. Vtip tohohle dobrodružství je v tom, že nadzemní nekropole je relativně bezpečná, jen se v ní pohybují skrze náhodná setkání různí podivíny, ale hlavně je možné úzkými okýnky nahlédnout do jednotlivých hrobek a spatřit v nich uskladněné nedozírné poklady. Jenomže vchody do hrobek jsou samozřejmě zapečetěné všelijakými mocnými kouzly a jinými ochranami. Vtip je v tom, udělat si tenhle průzkum a potom najít vchod do podzemí a tím projít co nejefektivněji do míst, kde by se měl nahoře nacházet vchod do hrobky.

Samozřejmě byla nulová šance tohle „dohrát“, sliboval jsem si od toho ale, že si hráči vyzkouší pohyb v otevřeném prostředí, svobodu volby a možnost plánovat a určovat si cíle. Celkem efektivně vykradli jednu starou hrobku tím, že do ní pronikli otvorem v kopuli a zneškodnili smrtící paprsky, čímž získali nedocenitelný drahokam (v němž sídlila duše mocné čarodějky, která posléze jednomu z nich ukradla tělo – haha!). Byla by to čistá práce nebýt toho, že jedna postava se bláhově zabila skokem do bazénku oživlých žravých lebek (ona tedy nevěděla, že jsou oživlé a žravé… dokud tam neskočila).

Po průzkumu pár dalších nadzemních hrobek našli cestu do podzemí, v něm sérií tajných chodeb pronikli hlouběji. Zespodu až do některé z hlavních hrobek se nedostali (to bychom museli do toho podzemí jít dřív), ale aspoň jsme skončili velkým soubojem s velkým žravým houbovým monstrem a vykradením jeho pokladů. Houbové monstrum tedy porazili antiklimakticky snadno díky tomu, že jedna postava svitkem ovládání nemrtvých ovládla tři stíny a poslala je proti monstru – ale i tohle ke hře patří a ukazuje to, jak dokáže chytře použitá magie zvrátit situaci.

Celkový dojem asi musejí posoudit hráči, ale přišlo mi to jako ukázka toho, jak takové hraní v otevřeném prostředí může vypadat, celkem fajn.

[Paul]

Byla by to čistá práce nebýt toho, že jedna postava se bláhově zabila skokem do bazénku oživlých žravých lebek (ona tedy nevěděla, že jsou oživlé a žravé… dokud tam neskočila).

Na mou obranu, bylo už pozdě, točili jsme se v kruhu a nevypadaly až tak nebezpečně.

Paradoxně jsme ale tím, že jsem dostal novou postavu, získali svitek ovládání nemrtvých.

[York]

Paradoxně jsme ale tím, že jsem dostal novou postavu, získali svitek ovládání nemrtvých.

Taky mám pocit, že jsme zdaleka nejvíc užitečnejch předmětů nalootovali z mrtvejch spoluhrdinů

[Markus]

Alien RPG: Chariot of Gods, 1. sezení

Je to tak!

Po dvou letech dávání si předsevzetí, že si chci zahrát Aliena, konečně nadešel prostor na něco kratšího a zahráli jsme si Aliena! Hru poprvé vedl můj letitý kamarád a spoluhráč „hout“, který se mnou hraje už od chvíle, kdy jsem se v roce 2019 probral z hybernace a rozjel jsem hraní DCC. Slovo dalo slovo, že by taky zkusil něco vést, tak jsem mu šoupl Starter Set Aliena a on si to připravil a odvedl to. A odvedl excelentní práci, sám bych to nevedl lépe, nepoznal bych, že hru vede poprvé. Možná to je výborně připravenými podklady od Free League, ale budu to radši připisovat skvělému tréninku pod mistrem.

Hráli jsme dobrodružství z původního Starteru, The Chariot of Gods, které myslím hrála už tak polovina planety. A probíhalo to asi podle očekávání, takže to asi nemá smysl moc rozebírat. Je to klasický příběh, kdy se posádka nicnetušící nákladní lodi (my) probere poblíž opuštěné lodi a musí ji prozkoumat. Samozřejmě že ji vyžrali alieni. Ale má to pěkně udělanou gradaci. Nastoupili jsme na cizí loď, prohlíželi si jí, našli nějaké znepokojivé škrábance, pak podivně deformovanou mrtvolu s ustřelenou hlavou, pak nějaká divná vajíčka vypouštějící spóry, pak lodní záznamy...

O nějaký čas později jsme rozmrazili část posádky a vyslechli si od nich, co se stalo. Samozřejmě, že z jednoho z nich vylezl alien, ale toho jsme velice efektivně rozstříleli. Pak nějaký další průzkum a konečně nám došel kyslík ve skafandrech. Dřív jsme si ho chodili doplňovat na naši loď, ale teď jsme to nestihli a museli jsme konečně skafandry otevřít a začat dýchat kyslík v lodi. V tu chvíli začal pípat detektor pohybu, skočil na nás další Alien a zabil jednu hráčskou postavu. Nějak jsme ho střelbou/mlácením zahnali a sezení končí.

Takže co se týče filmového zážitku – gradace perfektní a zakončení sezení smrtí hráčské postavy a únikem aliena nemohlo být lepší.

Samozřejmě že to hraní bylo celkem „obyčejné“, velkou část hry jsme věnovali table-talku a seznamování s pravidly. Ale GM „hout“ říkal, že jsme byli nějací překvapivě šikovní. Prý se díval na videa a četl nějaké záznamy a tipy (pojal tu přípravu hodně pečlivě!) a že některým skupinám to celé trvá třeba čtyři pět sezení, zatímco my jsme možná už někde v půlce? Ale ostatní jsou prej někdy až neschopní, když se třeba půl sezení nemůžou dostat do cizí lodi. My jsme prý hráli dost efektivně: vzali jsme si na svojí lodi výzbroj a vybavení (to prý někdo nedělá), vřezali se dovnitř letlampou, snažili jsme se neotevírat svoje skafandry, když nám docházel kyslík, vraceli jsme se ho doplňovat na svoji loď (s čímž prý modul nepočítá, ale dobrý GM nám to samozřejmě umožnil), na druhé lodi jsme vykradli zbraně ze zbrojnice atd. a smartgunem potom zastřelili mladého aliena. Hold trénink s oldschoolem.

Zatím se nijak viditelně neprojevily skryté agendy postav, tak o nich třeba příště.


Jo a experimentoval jsem s AI a mám od ní zápis, který přikládám. Čistě AI výstup, na který jsem kromě doplnění nadpisu nesáhl:

Spoiler

Alien RPG: The Chariot of Gods
1. sezení

Posádka **USCSS Montero** se probouzí z hyperspánku s očekáváním, že už je poblíž **Sutter’s World**, kam má dopravit nebezpečný náklad tritiového plynu, který se postupně mění na cenné helium-3. Loď je pracovní nákladní tahač, ne zrovna v nejlepším stavu, a jediným výraznějším problémem během cesty byly nespolehlivé senzory, které občas hlásily neexistující kontakty. Aktivní posádku tvoří kapitánka Millerová, pilot Davis, korporátní zástupce Wilson a nakladač Cham; na palubě zůstává ještě Rye jako NPC členka posádky.

Po probuzení se posádka pokusí kontaktovat Sutter’s World, ale nikdo neodpovídá. Brzy zjistí, že vůbec nejsou u cíle. Lodní počítač MOTHER hlásí chybu ve hvězdných mapách a kontrola přes Comtech ukáže, že Montero vypadlo z hyperspánku někde ve třech čtvrtinách plánované trasy. Na senzorech se znovu objeví zdánlivý fantomový kontakt. Posádka se pro jistotu vyzbrojí omezenou lodní výbavou: skafandry, služební pistolí, brokovnicí nebo nastřelovačkou, harpunovým nástrojem, řezacím hořákem či plamenometem a detektorem pohybu.

Náhle se spustí poplach před srážkou. Přímo na Montero letí neosvětlený objekt, který nevysílá žádný signál. Davisovi se na poslední chvíli podaří uhnout a zabránit přímému nárazu. Posádka potom vyrovná rychlost a identifikuje objekt jako **USCSS Cronus**, dávno ztracenou vědeckou/průzkumnou loď, která je nezvěstná zhruba tři čtvrtě století. Běží jen na nouzovou energii, nemá aktivní motory ani světla a vysílá jen slabé nouzové volání. MOTHER vysvětlí, že firemní protokol posádce Montera nařizuje vstoupit na palubu, zachránit vědecká data, zajistit případnou záchranu lodi a pomoct přeživším, pokud nějací existují.

Montero se ke Cronu připojí průchodovým tunelem. Přechodová komora Cronu je poškozená, napůl otevřená a vyboulená ven. Vnitřní dveře nesou hluboké trojité škrábance zevnitř. Cham vstup čistě vyřízne a posádka vchází na palubu ve skafandrech. Uvnitř je tma, zima a chodby osvětlují převážně červená nouzová světla. Atmosféra na lodi existuje, ale její kvalita je nejistá. Nejprve se pokusí dostat k lodnímu počítači MU/TH/UR, ale dveře jsou zamčené; čtečka karet má proud, ale jejich karty nepřijímá.

Při průzkumu kryopaluby najdou znepokojivou mrtvolu: postavu ve skafandru zhroucenou u stěny, s hlavou zničenou vlastní zbraní. Tělo má divné proporce, natažené končetiny a skafandr roztržený v loktech a kolenou, jako by se člověk uvnitř zdeformoval nebo vyrostl. Mrtvola není čerstvá, ale ani nevypadá tak vysušeně, jak by se po 75 letech čekalo. Je to první jasný důkaz, že se na Cronu stalo něco nepřirozeného.

Posádka pokračuje ke kryokomorám. Jedna místnost obsahuje pět mrtvých, mumifikovaných lidí v popraskaných kryokapslích. Jinde objeví černé kožnaté útvary připomínající vejce, nalepené ve shlucích v rozích. Když do jednoho šťouchnou, otevře se a vypustí oblak spor nebo prachu; posádka ustoupí a útvary spálí ohněm. Vzduch na lodi je později vyhodnocen jako technicky dýchatelný, ale studený a silně zatížený CO2, takže dlouhodobý pohyb je nebezpečný.

Posádka se dostane na můstek. Je poškozený a mrtvý: konzole jsou rozbité, v jedné pilotní stanici je zaseknutá požární sekera a hlavní zobrazovací stůl je spálený. Během průzkumu se Cronus náhle restartuje. Rozsvítí se světla, spustí se reaktor, teplota začne stoupat a loď oznámí obnovení systémů. Některé konzole se aktivují, ale MU/TH/UR s posádkou přímo nekomunikuje. Zjistí taky, že některé zabezpečené místnosti a sklady vyžadují přístupové kódy nebo karty, které nemají.

Po obnovení systémů se začne rozmrazovat jedna kryokomora s přeživšími členy posádky. Je nalezeno pět přeživších: druhý důstojník Johns, bezpečnostní důstojnice Reidová, hlavní vědec Cooper, zdravotník Flynn a korporátní styčná důstojnice Lori Claytonová. Jsou zmatení, dehydratovaní a těžce oslabení dlouhým kryospánkem. Claytonová vysvětluje, že byli na archeologické misi na LV-1113 a pamatuje si, že šli do kryospánku, ale tvrdí, že netuší, co se stalo potom. Cooper je na tom hůř než ostatní a stěžuje si na prudkou bolest hlavy.

Posádka Montera se Cooperovi snaží zdravotně pomoct, ale jeho stav se rychle zhoršuje. Začne se svíjet v křečích a krvácet z nosu a očí. Z hlavy a úst se mu začne drát ven odporný parazitický tvor, který ho roztrhá zevnitř. Posádka zpanikaří, ale podaří se jí nově zrozený organismus zastřelit dřív, než uteče. Cooper je mrtvý a zbývající přeživší z Cronu jsou vyděšení. Tím zjevně končí první akt.

Potom přeživší přidají další souvislosti. Na LV-1113 našli podivná vejce nebo spórové schránky; při kontaktu s nimi v lidech vyrostly parazitické organismy. Vědci z Cronu proti sporám údajně vyvinuli očkování a Claytonová trvá na tom, že všichni byli naočkovaní, takže Cooperova smrt se podle ní vůbec neměla stát. Přeživší také zmiňují **Avu**, lodní syntetičku, která měla během jejich kryospánku udržovat loď. Nikdo neví, kde Ava teď je.

Posádka Montera má najednou několik problémů najednou. Přeživší z Cronu jsou slabí a kvůli selhávajícím pračkám vzduchu se jim špatně dýchá. Kyslík ve skafandrech posádce rychle ubývá. Detektor pohybu navíc zachytí v okolí pohyb, takže vzniká podezření, že se po lodi pořád pohybuje Ava, zmutovaný přeživší nebo nějaký neznámý tvor. Kontrola podpory života ukáže, že pračky CO2 potřebují údržbu. Vzduch se dá bez helmy přežít, ale je těžký, zatuchlý a fyzicky vyčerpávající.

Posádka se vydává do vědeckých laboratoří, kde hledá očkování, vzorky nebo odpovědi. Jedna laboratoř je úplně vypálená a obsahuje další zdeformovanou mrtvolu s prodlouženými končetinami. Druhá je zachovalejší. Uvnitř je prosklená oddělená komora, na operačním stole zvláštní kovová urna nebo artefakt, rozbitý mrazák či skladovací skříň, ze které vytéká tekutina, a v rohu ohlodané kosti. V laboratorním skladu se najdou další podobné urnovité artefakty. Posádka chápe, že jde pravděpodobně o cenný vědecký materiál, který jim MOTHER nařídila zajistit, ale to okamžitě vyvolá nedůvěru a hádky o to, jestli artefakty zabezpečit, nechat být, nebo se soustředit na přežití.

Napětí vzroste, když se zdá, že jeden člen posádky ví o artefaktech víc, než by měl. To naznačuje tajnou agendu nebo skrytý korporátní úkol. Millerová se snaží zabránit neuváženému vstupu do uzavřené laboratorní komory. Posádka se hádá, panika roste a kyslík ve skafandrech nakonec dojde. Musí si sundat helmy a začít dýchat zkažený, CO2 přesycený vzduch Cronu.

Pak detektor pohybu zapípá za nedalekými dveřmi. Posádka se rozmístí a připraví zbraně. Když dveře otevřou, vyrazí z nich bledý, hladký tvor podobný vetřelci, nesmírně rychlý. Nejprve napadne Wilsona, srazí ho k zemi a zlomí mu ruku. Ostatní se snaží zasáhnout: plamenomet je na tak malou vzdálenost příliš riskantní a v panice vypadne z ruky, zatímco brokovnice a pistole tvora zraní, ale nezabijí.

Tvor potom skočí po bezmocném Wilsonovi. Vnitřní čelist mu prorazí břicho a vyrve ránu velikosti pěsti. Wilson umírá s křikem. Zraněné monstrum, pořád pohyblivé navzdory těžkým zásahům, zasune krvavou vnitřní tlamu a uteče otevřenými dveřmi za roh dřív, než ostatní stačí zareagovat.

Sezení končí cliffhangerem: Wilson je mrtvý, posádka je vystresovaná a dýchá špatný vzduch, Cronus pořád není bezpečný, artefakty nejsou zajištěné, přeživší jsou zranitelní a někde po lodi se pohybuje nejméně jeden smrtelně nebezpečný tvor.

[Markus]

OSE: Údolí lebky s mládeží

(Píšu bez spoilerů, protože to teď budeme hrát s mojí hlavní partou. Spoilery kdyžtak později.)

Loni v létě jsem synům kamarádů slíbil, že jim ukážu „dýendýčko“, až teď jsme se reálně slezli.

Hráči: F (40), H (14), M (12).

Ještě se kolem nás ochomýtala Mova mladší sestra A (asi 8?), první cca hodinu hry seděla tátovi na klíně a házela tátovi kostkama. Když nastal boj s nemrtvými, přišlo jí to strašidelné a odešla. Pořád tak nějak přicházela a odcházela, zjevně ji nudily klidné pasáže, protože dávala instrukce „Zavolejte mě, až zase bude boj“.

Co hrát?

Zvolil jsem menší modul Údolí lebky odsud. Je to primárně pointcrawl v přírodě s několika vloženými dungeonovitými lokacemi. A taky moje oblíbené „ukázkové“ dobrodružství. Protože:
- Pro ukázku hry a vůbec hráče, co nejsou hardcore OSR, mi přijde dobrodružství přírodě s menšími sublokacemi vhodnější a tak nějak „přirozenější“ než přece jen příliš svérázný žánr čistého dungeonu.
- Je to zároveň dostatečně otevřené, aby to umožňovalo různé průchody a pocit z volného objevování, a zároveň dostatečně malé na to, aby se během jediného sezení dalo dostat do nějakého uspokojivého finále.
- Je to pro 3. až 4. úroveň, což je pro ukázku hry vhodnější než první. Na téhle úrovni už postavy mají nějaké schopnosti a neumřou při první ráně, takže hráči nemusejí být tak hardcore opatrní a zároveň mají víc možností, se kterými si vyhrát.

Připravil jsem 7 hotových postav všech povolání podle OSE Classic (bojovník, kouzelník, zloděj, klerik, elf, trpaslík, půlčík). Všem jsem dal náhodný výběr nějakého basic vybavení a hlavně každému dva kouzelné předměty. Zčásti je vybírám náhodně, zčásti volbou – snažím se dát do skupiny zajímavý mix kouzelných zbraní (aby vždy aspoň část družiny mohla zraňovat kouzelné nestvůry), dost léčivých lektvarů (aby se oneshot nezasekl kvůli tomu, že jsou příliš pomlácení), nějakých jednorázových misc. lektvarů (levitace, zvětšení…) a předmětů s kreativně využitelnými účinky (prsten chození po vodě, hůl proměňující se v hada, samošplhací lano…). Jde mi o to, aby hráči měli nějaký arzenál různých kouzelných účinků a udělali si tak lepší představu o tom, co ta hra dokáže a jak může vypadat, místo aby se trapně plácali v bahně s postavami, co nic neumí.

Dobrodružství je pro 3. až 4. úrovně. Postavy dělám na třetí i s vědomím toho, že hráči jsou jen tři. Ale věřím, že rozdaný arzenál magických předmětů tuhle slabost dostatečně kompenzuje. Nechtěl jsem jít na čtvrtou úroveň hlavně kvůli kouzlícím povoláním: na třetí mají obvykle tři kouzla na den, což mi na oneshot přijde tak akorát, na vyšší už by hráč mohl být zahlcen. Všechny postavy tak byly na třetí úrovni kromě elfa, který byl na druhé (protože je OP), klerika, který byl na čtvrté (protože RAW je to chudáček), a zloděje, taky na čtvrté (protože tohle povolání levelí rychleji). Deníky postav přikládám.


Hráči

Kluci mají zkušenosti s RPG omezené. M (12) nikdy nehrál, H (14) mě hned na začátku překvapil prohlášením, že už „hrál pět éčko“. Prý hrál pátou edici dvakrát přes Discord se staršími kamarády z Pionýru. Jednou hrál jakéhosi medvědodlaka a vloupávali se do doupěte ještěřích lidí, podruhé nějakého čaroděje, co způsoboval náhodné efekty – vyprávěl, že při kouzlení měl hodit k100 a nastal náhodný efekt. Takže v nějakém velkém boji náhodně vyvolal ohnivého elementála, který sice přemohl nepřítele, ale potom museli bojovat s neovladatelným ohnivým elementálem. Pak se musel odpojit, protože ho máma volala na večeři. Navzdory hraní „pět éčka“ pravidla D&D nezná, nikdy je nečetl, o existenci českého překladu ani JaD neví a kluci mu prostě jenom říkali, co má kdy házet.

Každopádně i M (12) je silně saturovaný videohrami, anime seriály a obecně popkulturou, takže ve tropách D&D a fantasy hraní se orientuje velice uspokojivě. Například při souboji s nemrtvými dost barvitě popisoval, jak jim drtí hlavy palcátem, a pouštěl k tomu na mobilu klipy z nějakého anime, kde se odehrávalo něco velice podobného. „Tohle je přesně ono, tohle je přesně ono!“ Kluci taky běžně trousí termíny jako „sešna“ nebo „bacha, může to bejt mimik!“ a i M se celkem dobře se orientuje v tom, co je to třeba paladin nebo warlock, přestože D&D nikdy nehrál. Zrovna paladin ani warlock v naší hře nejsou, ale sám se na ně ptal a připodobňoval k nim některé postavy. Dotazy typu: „Můj klerik je vlastně něco jako paladin?“ – znovu opakuju, že D&D nikdy nehrál.

Čili tady širší popkultura zafungovala jako dostatečná indoktrinace.


Postavy

M si vybral postavu klerika a zeptal se, jestli může být frogman (to chtěl už loni, asi má rád žáby). Jasně, proč ne, jsi klerik frogman (mechanicky prostě klerik). Jméno si dal „Blud Healovací“, protože je přece klerik. Během hry M zjistil, že má hůl proměňující se v hada a zároveň samošplhací lano (což je vlastně taky had). Pak si všiml, že si může namemorovat kouzlo „Zaříkání hadů“, což hned udělal. Pak se prohlásil za vyznavače nebeské kobry Pepy.

Druhý si vzal kouzelníka. Z připravených kouzel si namemoroval Světlo, Přelud a Neviditelnost a prohlásil „Já jsem iluzionista“. Vtipné je, že v plné verzi OSE je iluzionista jako samostatné povolání, to v téhle demoverzi samozřejmě chybí. Jmenuje se Áron zvaný Velký Klóbrc, je asi 120 cm vysoký a na hlavě má stejně vysoký klobouk.

Táta s dcerou na klíně hrál generického elfa. Namemoroval si zcela tragicky nepoužitelné kouzlo Plovoucí disk, nad čímž jsem sice interně skučel, ale nechal jsem ho to udělal, protože vyzkoušet si, že některá kouzla jsou nepoužitelná, taky patří ke hře. Mýlil jsem se, viz dále.

Jelikož hráči byli jen tři a všichni měli kouzlící postavy, hodil jsem jim do party ještě NPC bojovníka. (Ve skutečnosti si ho chtěl vzít táta, ale řekl jsem mu, ať si vezme nějaké zajímavější povolání, že bojovníka přihodím zdarma). Ovládán byl kolektivně. Dali mu jméno Pepec a okamžitě ho začali posílat všude prvního, čímž projevili správný hráčský instinkt.

postavy.jpg

Průběh hry

Hráli jsme čistého času po vynechání pauz skoro přesně tři hodiny. Z toho 20 minut bylo nějaké moje úvodní povídání o tom, co hrajeme, a stručná nalejvárna pravidel, pak se přešlo rovnou na představení postav a hraní. Principy RPG vysvětlit nepotřebovali, naprosto přirozeně začali popisovat, co dělají, co si prohlížejí, co kde hledají apod. V tomhle ohledu vlastně hráli jako kdokoli jiný.

Zcela přirozeně začali experimentovat a zkoušet „divná řešení“ s předměty a kouzly. Vlastně mě až překvapilo, jak schopně hráli, například:
- Hadí klerik M pomocí hole schopné proměnit se ve škrtiče znehybnil nemrtvého. Když viděl, že to vyšlo, přikázal svému šplhavému lanu, aby se taky chovalo jako had a svázalo dalšího nemrtvého.
- H pomocí kouzla Světlo oslepil nebezpečného nepřítele.
- H pomocí Břichomluvectví odlákal část nemrtvých z místnosti na balkon. Načež M začal nemrtvé odvracet a uspěl. Popsal jsem, jak se nemrtví dávají na útěk. A někdo z kluků zvolal: „Jestli utíkají i ti na balkoně, měli by spadnout dolů!“ Staniž se.
- Když H viděl místnost plnou pokladů, začal je okamžitě cpát do pytle navzdory zcela očividné skutečnosti, že šlo o past. Ale bylo to prostě cool. Tím mě velice potěšil.
- Pomocí samošplhacího lana se potom dostali z neschůdného srázu tak, že nechali lano na jednom konci uvázat na balkoně a na druhém za větve stromů. Řekl jsem, že sjet dolů po takto upevněném laně zvládnou všichni bez těžkých zbrojí a nákladů. V tuhle chvíli F seslal Plovoucí disk, naložili na něj těžké zbroje a poklady a sami, odlehčení, sjeli dolů bezpečně po laně. Šlo tak o první použití kouzla Plovoucí disk, které jsem zažil.

A tak vůbec. Vlastně svůj arzenál využívali dost kreativně. Lítali zapálené oleje, chodilo se po vodě díky prstenu chození po vodě. Každý využil většinu svých kouzel i předmětů.

Užili jsme si jeden větší boj (asi 30 minut), který vypadal dost nebezpečně, ale kombinací odvracení a kouzel ho velice úspěšně zvládli. Kluci během boje nedokázali sedět, tak vzrušeně poskakovali kolem stolu. Když byl kouzelník zahnán do kouta ghúlem, který má tři útoky za kolo (což už věděli) a dokázal by ho během jediného kola vykuchat, načež kouzelník vyhrál iniciativu, úspěšně hodil na útok a zranil ghúla dýkou k4 za 4 životy, čímž ho dorazil, zavládlo nadšení. Ach, ty malé radosti D&D.

Užili jsme si nějaké plížení a prosmýknutí se nenápadně kolem stráží. Opatrný průzkum a ústup před příliš velkou skupinou nepřátel. Vyhnutí se signalizované pasti. Nakonec delší „sociální scéna“ s chytře využitým kouzlem Okouzli osobu.

Spoilery zatím neposílám, ale končili jsme ve chvíli, kdy se už víc zorientovali v prostředí a měli celkem dobrý plán, jak to chtějí příště dotáhnout. Už se mě ptali, jestli můžu hned příští pondělí. A musel jsem je zklamat, že najít termín bude složitější.

Později pošlu spoilery, ale obecné komentáře / dotazy apod. vítám (Jersone, dívám se tvým směrem).

[MarkyParky]

Plovoucí disk je super, ukradli jsme s ním drahý gigantický křehký teleskop z hnusem prorostlé hvězdárny.

[Markus]

Ještě jedna pěkná situace.

M zjistil, že jeho postava má obratnost 4, a byl z toho lehce zklamaný. „Jak si to můžu zlepšit?“ Moje odpověď, že nijak, ho příliš neuspokojila. Vymýšlel, že by mohl nějak cvičit, trénovat a zlepšovat se. Řekl jsem mu, že ano, to v některých RPGčkách jde, ale tohle má dost jednoduchá pravidla a trénování v něm není, ty čísla jsou fixní. „A nemohl bych na nějakej quest?“ navrhl sám od sebe. Ano, souhlasím, ano, to je vlastně dobrej nápad. Kdybysme hráli dlouhodobě, mohl bys třeba vyrazit na nějakej quest pro svýho boha, který by se ti odměnil zlepšením obratnosti... Líbí se mi, jak samovolně nabídl, že půjde na quest.

[Markus]

A zrovna koukám, že zatímco v OSE / Basicu se plovoucí disk nedá ovládat a jen samovolně pluje majiteli za zadkem, tak v AD&D se jím dá libovolně pohybovat myslí (v omezeném rozsahu). Další důkaz, proč je AD&D lepší.

[MarkyParky]

Do záznamu - takové ty úplně staré moduly z osmdesátek často různé itemy a lokace, které vlastnosti mění, v sobě měly. A to oběma směry.

A vlastně i nové (zrovna na posledním sezení Barrowmaze přišla jedna postava o jeden bod moudrosti a jiná jeden bod moudrosti získala).