Forbidden Lands (švédsky Svärdets Sång, v českém překladu Zapovězené země) je původně švédská fantasy RPG hra, která spojuje tradiční motivy dobrodruhování s moderními pravidly. Je zasazená do drsného světa Zapovězených zemí, které byly stovky let kvůli invazi démonů izolované a rozvrácené. Teď se situace změnila a první odvážlivci vyrážejí z izolovaných osad znovu objevovat svět. Hráči se stanou toulavými dobrodruhy, kteří se navždy zapíší do historie prokletého světa. Objevují ztracené hrobky, utkávají se s krvelačnými příšerami, zkoumají nebezpečnou divočinu. A pokud toto všechno přežijí, můžou si vybudovat, spravovat a chránit vlastní tvrz.
Hra stojí na systému Year Zero Engine. Vyhodnocování je postaveno vždy na hodu základní vlastnost + dovednost, čímž se určí počet k6, jimiž hráč hází. Další pravidla umožňují s tímto poolem a výsledky hodu manipulovat, například přehazovat kostky nebo dodávat vícestěnné kostky reprezentující mocnější předměty. Postavy si volí rasu a povolání, které jim odemykají přístup ke zvláštním schopnostem (talentům). Magie je drsná a může vyústit v magické nehody, které jsou nebezpečné pro samotného sesilatele. Pravidla zpracovávají i survival v krajině, cestování, táboření, náhodná setkání, dokonce i budování a správu vlastní tvrzi.
Pravidla vyšla v podobě základní krabice (2018), která obsahuje příručku pro hráče, příručku pro vypravěče a hexovou mapu světa. Svět je podrobněji prokreslený v kampani Raven's Purge (česky vyšlo jako Krkavcova čistka, 2018). Druhá kampaň Bitter Reach (2020) ho rozšiřuje na sever, do oblasti sněhu a ledovců.
Externí recenze a shrnutí
| YouTube: NerdFix | Marek Čabák | Zapovězené země - propracovaný RPG systém, který vás nenechá v štychu |
| Kubrt vs Deskovky | Kubrt | Kubrt vs RPG: Zapovězené země |
| GAMES.cz | Pavel Bareš | Stolní RPG Zapovězené země – recenze české verze hry světového formátu |
| PJ Craft | Gergon | Videorecenze: Zapovězené země RPG |
| d20.cz | sirien | Zapovězené Země v Kostce |
| d20.cz | Jerson | Recenze: Zapovězené země podle Jersona |
| scifi.sk | Martin Vonsak | Forbidden Lands: Prvé dojmy hex po hexe |
| Krotitelé draků | YouTube Rozhovor s Jiřím Petrů, představení hry a základních mechanik | |
| PJ Craft | Gergon | Youtube rozhovor s Jiřím Petrů o Zapovězených zemích |
Překlad
| Přeložený název | Přeloženo Seřadit vzestupně | Překladatel | Vydavatel | Jazyk překladu | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| |
Zapovězené země | 2020 | Jiří „Markus“ Petrů | Mytago | |
Odkaz |
Produkty pro tuto hru
| Průměrné hodnocení | Název | Vydáno | Kategorie | Jazyk | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
| |
Hodnota
84.00
|
Raven's Purge / Krkavcova čistka Krkavcova čistka |
2018 | Dobrodružství | Epická kampaň, ve které postavy hledají mocný artefakt, který rozhodne o osudu Zapovězených zemí | |
| |
Hodnota
64.44
|
The Spire of Quetzel / Quetzelina jehla Quetzelina jehla |
2018 | Dobrodružství | Sborník čtyř dobrodružných míst od tvůrců z old-school komunity | |
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Dračák, jak jste ho vždycky chtěli hrát
Když si vzpomenu na své dětství, kdy jsme se třemi kamarády hráli Dračí doupě, jednomu se nelíbilo, že počet životů dělá z postav na vyšší úrovni nerealistické superhrdiny, druhému se nelíbilo, že aspoň trochu nemůže léčit každý (a přece v reálu dokáže aspoň obvázat ránu každý) a třetímu se nelíbilo, že kouzelník tak moc kouzlí, a přitom Gandalf za celého Hobita seslal jen dvě kouzla – jedou ohněm zahnal vrrky a jednou vyčaroval světlo. S radostí bychom bývali tehdy přešli na Zapovězené země a všichni by byli náramně spokojeni.
Knihy pravidel mají kouzelnou atmosféru knih Pána prstenů a Hobita. Dýchá na vás duch dávno zapomenuté říše, kterou jste vždycky toužili navštívit, ale v dospělosti jste na to zapomněli, a teď se vám to vybaví. Z hlediska herních mechanismů jde o velmi zajímavý a funkční mnohakostkový systém, kdy za vlastnosti, dovednosti a předměty si přidáváte kostky a počítáte úspěchy (šestky se symbolem mečíků) a neúspěchy (jedničky se symbolem lebky). Při prvním hodu platí jen úspěchy, ale pokud se rozhodnete hod přehazovat, všechny jedničky, kromě těch za dovednosti, vás nějak postihnou. Buď dočasným snížením vlastnosti nebo poškozením předmětu.
Magie je tu mocná, ale velmi vzácná. Pro sesílání kouzel potřebujete body vůle, které získáváte za (dříve) hozené neuspěchy. Je až tak vzácná, že některé skupiny se rozhodly pro domácí pravidlo, že pokud postava na začátku sezení nemá žádný bod vůle, tak si napíše jeden. O pravidlech by se dalo povídat dlouho, ale raději vás odkážu na pravidla v kostce.
Celkově hra působí jako OSR, ale s netradičními, a přitom zajímavými a chytlavými mechanismy, nebo jako původní Dračí doupě, ale s mnohem funkčnějšími pravidly. Zatím jsme hráli jen párkrát a já si troufnul hru vést, a za mě naprostá spokojenost. Už se těším, až budu hrát nějakou dlouhodobější kampaň, ve které naplno využijeme pravidla pro cestování a objevování hexů a správu vlastního hradu!
Vypadá to na zabavné a funkční mechaniky
Návrat ke starému stylu a podobné mravenčení, jako před lety.
Naprosto nečekané
ZZ jsem si koupil spíš ze zvědavosti a teda nic nečekal. Slyšel jsem něco málo od kolegyně z práce, která s přáteli hrála už anglickou verzi. Vyprávění mě teda moc nenadchlo, přesto, že si FL (ZZ) chválila. Slečna je deskovkářka a co může vědět o odschool - mistfit -lowmagic RPG pch...
První odstavec je sice psán s nadsázkou, nicméně i si musím nasypat popel na hlavu. Zapovězené země jsou pro mě nejpříjemnější překvapení roce 2020.
Když jsem poprvé otevřel příručku a viděl vizuální zpracování, začala mi ihned podvědomě v uších znít hudba z Barbara Conana (s Arniem). Pravidla jsem poprvé proletěl během večera a věděl jsem, že tohle je hra, kterou jsme (od DrdD 1.5 kde jsme začínali) vždycky chtěli. Je tam výpravnost, nebezpečí, průzkum, vykrádání hrobek, od postav se nečeká že budou nutně hrdinové a budou rády, že vyváznou ve zdraví (a na všechno stačí jedna<!> mechanika). Magie je mocná, ale i nebezpečná a zrádná.
Osobním potěšením mi je možnost kombinací rodů (ras) a povolání, resp. že při kterékoli kombinaci nebude pro družinu žádná z postav vyloženě trn v patě zpomalující ostatní.
ZZ jsou zjevně vytvořeny aby fungovaly pro konkrétní styl hry a druh settingu, ale upřímně, dělají to po čertech dobře. Chápu, ten styl nemusí se líbit každému (jako ostatně cokoli), nicméně mě, ZZ sedí jak p**el na hrnec.
EDIT: Po delší době je ten systém nedostačující, ne všechny mechaniky fungují v dlouhodobějším horizontu, hvězdička dolů.
Baví mě tam materiály…
Baví mě tam materiály generující tabulky, baví mě tam náhodná setkání, dobrodružná místa, magické předměty. Všechno má svůj vlastní příběh a místo ve světe. A navíc dostatek informací k tomu, aby Vás to nakoplo ke hře.
A vše se dá navíc nádherně vykrást do vaší vlastní hry a světa. A ta mapa! A samolepky! Je to prostě doopravdy "Vem a hraj".
Jinak, překlad je taky parádní a krásně se to čte.
Teď jen jak přesvědčit mojí munchkin grupu na to přejít z 5e...vlastně ani ne, já bych si to nejradši zahrál jako postava.
Nejlepší fantasy RPG v češtině!
...prohlásil člověk, který ho do té češtiny přeložil, tak prosím berte na vědomí, že jsem zaujatý. Nicméně Zapovězené země jsou fakt dobré a za tvrzením, že lepší fantasy RPG v češtině nenajdete, si stojím. A ano, zohledňuju i překlad D&D páté edice. Protože Zapovězené země nejsou tak epicky multikulti čísílkově přepíčené bezatmosférické MMORPG. Tohle je hra, která je nízkomagická, spíš drsnější, zdůrazňuje cestování a přežití v krajině. Už do základních pravidel má zakomponované prolézání hexové mapy, náhodná setkání, zvraty při lovu nebo táboření...
Autoři tomu říkají „retro“, čímž naznačují, že je to hra inspirovaná hnutím oldschoolu (OSR), aniž by používala přímo oldschoolová pravidla. Zapovězené země jsou moderní design v tom smyslu, že systém není minimalistický a nerazí teorii „posouzení, nikoli pravidla“. Systém je naopak všeobjímající, všechno je elegantně napasované na jednotnou mechaniku (např. strach nebo vyčerpání se mechanicky projevují úplně stejně jako bodnutí mečem, akorát místo kostek síly vám ubírají kostky osobnosti, respektive odolnosti), a dokonce je tu i v určité míře možné „vykombit“ si postavu volbou různých schopností a přístupů k boji. Naštěstí to je jen decentní a nepřerůstá to v orgii kombení a vymýšlení buildů jako u jiných her.
(Zde se sluší podotknout, že já jakožto oldschooler mám radši ještě minimalističtější hry s volnějšími pravidly než tohle, a například možnost kombit nebo existence různých útočných i obranných manévrů a fint v boji mi tady vyloženě vadí. Ale zrovna tohle bude spoustě jiných hráčů naopak dělat radost.)
Nahoře pod anotací je odkaz na rozhovor se mnou, kde se o nich podrobně rozkecávám, tak nemá smysl rozkecávat se dál tady. Zapovězené země jsou tím, čím Dračí doupě vždycky chtělo být a nikdy nebylo, a myslím že svým důrazem na nízkomagičnost, cestování a přežití v krajině se přesně trefí do vkusu zdejší hráčské komunity.
EDIT: Po čase už to není nejlepší fantasy RPG v češtině. Tím je OSE. :p
Hra, na kterou jsem čekal dvě desetiletí...
Forbidden Lands, Zapovězené země, jsou pro mě něco jako zjevení. Je to hra, po které jsme prahli před dvaceti lety, když jsme lamentovali nad různými nedostatky Dračího doupěte. Po dlouhých letech mě přivedla zpět ke hraní a to velice komfortním způsobem, kdy pravidla servírují vše potřebné. Kladou na mne, jakožto na hráče, minimální nároky, nehází mi klacky pod nohy a spolehlivě mě vedou tam, kde bych mohl tápat či škobrtnout.
Předesílám, že můj komentář je silně zaujatý. S Forbidden Lands jsem se setkal ještě před jejich orginálním vydáním. Zaujaly mě pravidla Mutant Year Zero a na jejich adaptaci do fantasy prostředí jsem byl neskutečně zvědavý. Už betaverze pravidel, která se mi dostala do rukou, naprosto předčila veškerá má očekávání.
Hra po mechanické stránce úžasně šlape, celkový feeling je srdcové retro - tomu pomáhají zejména ilustrace, jejichž autorem je Nils Gulliksson, jsou prostě boží. Když jsem si pravidla poprvé prostudoval, řekl jsem si - tohle je Dračí doupě, jaké jsem ho vždycky chtěl mít, tedy mechanicky jednotné, zábavné a prošpikované hratelným materiálem.
Proto jsem se rozhodl zařídit oficiální český překlad. K mému štěstí se hra zalíbila ji Jiřímu Markusovi Petrů, který na překladu odvedl precizní, nebál bych se říci fenomenální práci. V roli redaktora se pak ocitl Jakub Bubák Maruš a troufám si říci, že společnými silami jsme text dotáhli do velice důstojné podoby.