Téma aktuálneho čísla Drakkaru úzko súvisí so snáď najrozšírenejším a najhranejším RPGčkom všetkých čias, ktorým je Dungeons and Dragons. Ak si v niektorom z lokálnych vyhľadávacích portálov zadáte výraz DnD alebo d20, medzi výsledkami nájdete portál www.d20.cz, familiárne nazývaný „Kostka“. Na Kostke sa môžete naplno venovať akýmkoľvek témam, súvisiacim s DnD a d20, ale nielen to. Z prvotného dé-en-déčkového projektu sa vyvinul rozsiahlejší portál, zaoberajúci sa stále širším spektrom rolových hier a príbuzných otázok. Tak som neodolal a uzurpoval si právo osloviť so žiadosťou o rozhovor jedného z jej zakladateľov a „vedúcich pracovníkov”, Alnaga.
Zo stránok, ktorých si spoluautorom, je zrejmé, aká je tvoja primárna orientácia v rolových hrách. Ako aj sám o sebe píšeš v časti „O nás”, začínal a prešiel si viacerými systémami, ale najviac sa venuješ práve DnD a d20. Bol tento vývoj viac-menej prirodzený, alebo si paralelne skúšal viacero systémov a najviac ti sadlo práve DnD/d20?
Nevím, jestli je to vyloženě přirozené, spíš bych to označil slovem cyklické. Začínal jsem někdy počátkem 90. let hraním Dračího doupěte, podobně jako mnoho jiných. Hrál jsem to po celou dobu studia na gymnáziu, ale hráči postupně odpadávali. V té době jsem vyzkoušel pár věcí, jako ten krabicový Pán Prstenů, co u nás vyšel, Yrrhedesovo oko a pár věcí, které už nevím, co byly zač.
AD&D jsem znal z doslechu, ale pokukoval jsem po něm už tehdy, jen se mi nedostalo do tlapek. V době, kdy vycházelo Dungeons & Dragons už jsem RPGčka v podstatě nehrál, ale hodně jsem psal povídky (do šuplíku, jak to tak bývá). A pracoval jsem v jednom fantasy knihkupectví jako brigádník. A tam jsem měl tu čest vybalovat zásilku s naprosto novými příručkami D&D 3e. Byla to láska na první pohled (a padlo na to všechno, co jsem si na té brigádě vydělal). Koupil jsem si je ale původně jako inspiraci pro psaní svých fantasy povídek, nemyslel jsem si, že budu hrát.
Někdy tou dobou jsem začal ale hrát Shadowrun, byť to mi nevydrželo. Na srazu fanoušků seriálu Star Trek jsem ale potkal spřízněné duše, nějak došla řeč na Dungeons & Dragons, slovo dalo slovo a tak se zformovaly základy mé herní skupiny, která byť s mnoha obměnami, existuje až dosud. Protože všichni její účastníci byli zároveň DMové jinde, a jak už to tak chodí, DMové jsou většinou ti zvídavější (a vůbec zanícenější do hraní), přinášeli na zkoušení různé hry, které odkoukali, tu na Gameconu, tu jinde. Takže jsme začali zkoušet the Window, Risus, Barona Prášila (byť bez pravidel, jen tak, jak si to dotyčný pamatoval). Já jsem někde stáhnul pravidla pro Paranoiu.
Vždycky jsme se ale vraceli k naší stálici – Dungeons & Dragons. To byla taková jistota, která všechny bavila. A podobně to probíhá dodnes. Někteří lidé se změnili. Dungeons & Dragons změnilo edici na čtvrtou a zároveň k němu ve dvojici figuruje Star Wars Saga Edition. Do toho se občas zkouší něco jiného. Ale moje srdce je pořád věrné fantasy, drakům, doupatům a dvacetistěnným kostkám.
Keď si už spomenul Gamecon, malá odbočka - venuješ sa aj predvádzaciemu hraniu na conoch a podobných stretnutiach a ak áno, máš nejaké, na ktorých sa pravidelne zúčastňuješ? Vedieš okrem DnD aj iné hry? A stalo sa ti, že si sa zúčastnil aj ako nezávislý hráč a konečne si si to užil aj z druhej strany?
Nejsem moc přítelem velkých akcí, jako je Gamecon. Připadají mi příliš anonymní a zbytečně masové, takže mne vždycky stojí spoustu přemlouvání sebe sama, abych někam jel. Ale dělal jsem pár předváděcích akcí D&D na několika ročnících Pragoconu, jednou na Gameconu a letos jsem byl umluven k tomu jet na Festival Fantazie. Mnohem radši mám ale malé srazy, jako je světový den D&D, nebo srazy lidí z „Kostky”, z nichž jeden byl nedávno.
Když už někam jedu, tak obvykle vedu D&D a nějakou jinou hru, aby si lidé mohli vyzkoušet různé věci, obvykle něco zvláštního nebo nového i něco klasického a známého. Čistě jen jako hráč jsem se nezúčastnil nikdy, vždycky jsem i něco kutil (ale občas si zahraju). Tak doufám, že se mnou není něco špatně.
Môžem slobodne a zodpovedne prehlásiť, že s nami rpg-čkármi je všetko v úplnom poriadku. Ale späť ku fantasy a drakom. Predstavivosť každého človeka dokáže byť mimoriadne tvorivá, o čom svedčí aj veľká obľuba práve fantasy prostredia, hrdinov, drakov, lesných víl, škriatkov, trpaslíkov, elfov, obrov, mysliacich pochodujúcich truhlíc a mladých a krásnych princezien. Spomínaní draci a jaskyne plné najrozmanitejších pokladov a artefaktov tu už ale existujú celkom dlhú dobu. Nestalo sa ti niekedy, že si cítil akési vyhorenie z takéhoto prostredia, z hrdinských a epických činov jednotlivcov, ktorí každý druhý deň zachraňujú svet od nejakej pohromy?
Bude to možná znít zvláštně, ale z toho vyhořelý vůbec nejsem, to jsem si totiž skoro nikdy neužil. Právě proto, za jak velké klišé se to považuje, to většina lidí, které jsem poznal, vlastně nehrála. Jako hráč teprve teď po mnoha letech opět prolézám podzemí (na tu záchranu světa snad taky časem dojde).
Pokud se mne ptáš jako DMa, tak já měl vždycky divný zvyk jít po kraji žánru a zkoušet různé úlety. První dobrodružství, které jsem sepsal pro 4. edici D&D, byla fantasy detektivka, protože jsem chtěl pořádně vyzkoušet tu novou mechaniku dovednostních výzev. Dlouhé roky hraní v mém světě Creetu (po pár počátečních pokusech) se taky vydávaly různými netradičními směry, které do představy typického D&D světa nezapadají.
Ale chvíle vyhoření jsem měl i tak. Nebylo to tedy vyhoření z klasické
RPGčkové fantasy, ale pocit, že mne coby DMa nic zajímavého nenapadá a že se hrozně opakuji. Opakovaně zjišťuji, že ať už hraji cokoliv, objevují se mi tam některé stejné prvky. Třeba fenomenální dítě nebo volba menšího zla ve finále anebo to, že finále obvykle bývá dystopické.
To je zaujímavé, hrať vo fantasy prostredí a drako-jaskynnej hre vlastne nefantasy zápletky, resp. vyhýbať sa obsahu, ktorý sa priam natíska. Vieš spomenúť nejaké zaujímavé zápletky príbehov, ktoré si hráčom predostrel? Nejde mi o detaily, ale o základ hry alebo ťaženia, o nosnú myšlienku... A ak si spomenieš, povedz, či hra pokračovala tebou zamýšľaným smerom alebo odbočila samovoľne trochu bokom.
Možná bych zmínil náměty dvou tažení. První se odehrávalo v mém světě Creetu v pirátském městě Wrakow. Všechny hráčské postavy měly nějaký důvod opustit civilizaci a vydat se do téhle podivné divočiny, ale jejich minulost se je snažila různě dostihnout. Tažení jsem postavil na námětech od několika hráčů, které se točily okolo víry. Ve městě se sbíral kult nové bohyně Milosrdenství (ve kterou věřil i jeden hráč), ale všechno to bylo trochu divné a rýsovalo se to tak, že hlavní záporák - je hlava toho kultu, který je nesmrtelný a likviduje veškerou opozici. Hlavní zvrat v průběhu děje, který hodně zamíchal kartami, byl, když se ukázalo, že hlavní záporák je starší já té postavy, která uctívá bohyni Milosrdenství a zároveň na ni přenesl svou nesmrtelnost, tak aby se nemohla zabít a zabránit událostem, které se staly. Ha se pak točila kolem toho, zda a jak se toho daru a zároveň prokletí zbavit…
Podobné momenty se mi tak nějak samy vynořily při hraní „Hrany”, což bylo D&D inspirované prostředím jiného RPG - Over the Edge. Postavy byly ochránci pořádku v podstatě despotického systému, kteří měly za úkol vyšetřovat vraždy připomínající práci Jacka Rozparovače. Když nějaký hráč nepřišel na session, tak tím, že zároveň chybí při vyšetřování, se mohly stopy stáčet směrem k němu. Nakonec se ukázalo, že jedna postava je v podstatě dr. Jekyll a pan Hyde. Na jednu stranu vyšetřuje a na druhou páchá…
Zamýšleným směrem to nevyústilo nikdy, ale já se snažím to nikam netlačit. Po každé session si sednu a přemýšlím nad směry, kam by to mohlo směřovat příště. Obvykle tak někdy v polovině hry hodně zamíchám kartami a pak se snažím už moc nových témat neotvírat a spíš směřovat k nějakému uzavření příběhu, ale jaké to bude, nikdy nevím. Třeba v té druhé hře si hráči v rámci tvůrčích půlhodinek vymysleli NPC, jež v posledním sezení mělo klíčovou informaci, kterou potřebovali ke zdánlivě se nabízejícímu konci. Ale jeden hráč už tu protivnou postavu nevydýchal a umučil ji k smrti, tak se to pak vyvinulo naprosto jinak, protože si zavřeli cestu ke konci, který se nabízel.
Zaujímavé... Určite by som sa sám vedel v takýchto hrách nájsť. Spomenul si niekoľkokrát Creet. Tvoj vlastný renesančný svet je tvojím vlastným dieťaťom. Je to vysnívané dieťa? Také, ktoré si vždy hľadal, až si bol nútený si ho vytvoriť sám? Alebo je to skôr evolučný krok popri hraní aj k tvorbe vlastných reálií? Používaš ho ešte stále alebo teraz už pomenej?
Creet jsem původně vymýšlel jako svět pro svoje povídky. Pak, když jsem se začal hrát D&D, jsem rychle potřeboval nějaké místo, které bych znal, tak jsem začal dávat dohromady popisy pro hráče a nakonec to zkompiloval do současné podoby, která se dá najít na d20.cz
Když jsem méně psal a víc hrál, tak jsem pochopitelně svět víc ohýbal tak, aby byl herně použitelný, což není totéž jako použitelný k psaní. Takže se od původní podoby výrazně proměnil. Vysněný svět to pro mne není. Je to pro nástroj, který rád používám, a dobře mi sedí do ruky.
V tuhle chvíli ho ale nepoužívám. Rozhodl jsem se záměrně ho nechat odpočinout, tak abych se na něj mohl z odstupu podívat novýma očima. Někdy, když člověk na něčem pracuje dlouho, je do toho už moc ponořený a nemá ten správný odstup. Ten bych chtěl zase získat, abychom mohl dokončit to, co mám v plánu - druhou sérii povídek a finální podobu základní příručky.
Ten pocit poznám z viacerých oblastí. Nový deň prináša novú inšpiráciu. Dúfam, že sa vývoj Creetu bude uberať aj naďalej správnym smerom. Vrátim sa ale späť k drakom a jaskyniam, dobrodružstvám a hrdinom. Máš za sebou DnD verzie 3 a 3.5 a najnovšie si sa ponoril aj do 4. edície. Hovorí sa -“Koľko ľudí, toľko chutí”. Ktorá edícia vyhovuje najviac tebe a prečo? A dodatočne, ak by si mal stvoriť mix medzi všetkými troma edíciami tohto hádam najznámejšieho a možno aj najhrávanejšieho rpgčka na svete, ktoré prvky by si pospájal dohromady?
To je hrozně těžká otázka, abys věděl. Líbí se mi čtvrtá edice, protože obsahuje explicitní dovednostní výzvy, má zábavné souboje, víc příběhotvorně přepracované reálie světa, takže mne baví s tím hrát. Ale reakce některých mých dlouhodobých hráčů nebyla zdaleka tak vřelá, jak jsem doufal, že bude. Příliš mnoho pravomocí v hráčských rukou a příliš explicitní strukturování scén nesedne každému.
Protože pro mne je důležité, aby to všechny bavilo, tak z tohoto hlediska je pro mne stále přitažlivé i D&D 3e (3.5e je to samé v bledě modré, skoro nemá smysl to rozlišovat), jinak by to asi bylo víc jednoznačné. Jako hráči mi vyhovuje 4. edice, ale zase platí, že spousta lidí ji hraje jako by to byla 3. edice anebo ještě spíš druhá. Tím mám na mysli, že s dalším a dalšími edicemi se zvyšuje kvalifikovanost hráčského rozhodování, tedy, že víš, jakou šanci máš na úspěch atd. Ale spousta DMů stále tajnůstkaří za zástěnou a nechává hráče v mlze. Je to asi paradoxní, protože to mnoha hráčům vyhovuje, ale jsem přesvědčený, že D&D se postupně od toho tajnůstkářského přístupu odklání pryč.
Jinak ale nemám ambice nic spojovat a vytvářet. Každá hra i každá edice D&D má nějaké pozitiva i nějaké nedostatky. Myslím, že to je součást jakéhokoliv lidského výtvoru. Honit se za chimérou dokonalého systému je podle mne bláznovství. Připadá mi efektivnější dobře poznat všechny aspekty určité hry a pak s nimi nakládat díky těmto znalostem úspěšněji. Kdybych chtěl vytvářet nějaký hybrid mezi 3. a 4. edicí (který ostatně existuje v podobě Star Wars Saga Edition), musel bych ho zase poznávat, upravovat, překopávat, hádat se na fórech o tom, proč je můj systém nejlepší, zase překopávat, propagovat a tak vůbec. Myslím, že raději budu hrát něco, co mne jednoduše baví. V tomhle ohledu nejsem perfekcionista.
V tomto súhlasím, pretváranie viacerých systémov do ďalšieho je ak nie namáhavá, tak hlavne nevďačná práca. Človek sa natrápi a aj tak bude hrať tú hru pravdepodobne len sám so sebou. Skúsim teda preformulovať svoju otázku: Ak by si mal z každej doterajšej edície (A)DnD vybrať tri veci, ktoré zvláda podľa teba na jednotku a ktoré sú v nej systémovo zaujímavé, ktoré by to boli?
Z 3.Xe (tzn. třetí a třiapůlté edice) bych rozhodně vybral:
- Multiclassing (tzn. možnost spojování více povolání). Dalo se s tím ten systém sice i solidně pokopat, ale zase se prostřednictvím toho dala vytvořit v podstatě jakákoliv postava na zakázku.
- Není to sice vyloženě systémové, ale vzal bych si ze 3. edice grafiku. Ilustrace ve 3. edici (zvláště v základu) se mi líbí víc, než v té novější.
- A konečně systémovou i legální otevřenost. Nepřeberné doplňky a rozšíření umožněné d20 a zejména OGL licencí, které poskytly pro 3. edici víc materiálu, než by kdokoliv dokázal do konce života přečíst, natož odehrát.
Ze 4. edice bych vybral:
- Skill Challenges (dovednostní výzvy). Nejsou možná na jedničku (spíš tak na dvojku s odřenýma ušima), ale i tak se mi ta myšlenka líbí. Stojí za to si s ní hrát.
- Powers (schopnosti). To, že postavy v boji mají různé manévry, kouzla a podobné vychytávky popsané v jednoduchém systému trochu připomínajícím Magic je hrozně fajn. Snadno se do toho zaučují nováčci, je to legrace a zatím se mi to neomrzelo.
- Fluff (popis světa). To zase není systémová záležitost, ale prostě se mi líbí, jak to uchopili. Nabízí to hodně námětů, texty k novému D&D jsou velmi stimulující.
ADnD si vynechal... Otázka je, či je preto, že si ho nehral, prípadne ho tak dobre nepoznáš alebo preto, že je systémovo od novšieho DnD odlišné?
Tak vynechal jsem i původní D&D (známé pod zkratkou oD&D), vynechal jsem první i druhou edici AD&D a také paralelní řadu Dungeons & Dragons bez přívlastku Advanced, která vycházela v 80. a 90. letech. Jsou to hry, které jsem si prohlížel, 2. edici i jednou vyzkoušel, ale nemyslím si, že by bylo fér je na základě takové malé zkušenosti hodnotit. Nedávno jsem ostatně zjistil, jak si z AD&D už nepamatuji pořádně ani základní pravidla (a to přestože na ní běží i řada počítačových her, které jsem hrál).
Môžu tvoj pohľad na štvrtú edíciu zmeniť ďalšie príručky, ktoré sa chystajú na vydanie, teda napríklad Monster Manual 2 teraz v máji, alebo Dungeon Master’s Guide 2 v septembri? Sú príručky, ktoré k štvrtej edícii nejako sám túžobne očakávaš? (Čitateľom odporúčam Alnagov článok v tomto čísle, v ktorom sumarizuje svoj pohľad na štvrtú edíciu Dungeons and Dragons.)
Nepochybně může, i když bych řekl, že možná spíš nepřímo. Třeba tak, že se to víc zalíbí lidem, na jejichž názoru a chuti hrát mi záleží. Nicméně když už jsi zmínil DMG 2, tak v to chovám velké naděje, protože by se na jeho vývoji měl podílet i Robin D. Laws, můj oblíbený designér. Jsem trochu jeho fanoušek, a co jsem tak sledoval jeho nápady ke způsobu nakládání se 4. edicí D&D, nebyly vůbec špatné.
Tak nám skús trochu poštekliť naše bunky záujmu... Čo môže práve Laws priniesť do DMG 2? A čo z neho robí práve tvojho obľúbeného dizajnéra? Čím sa jeho tvorba vyznačuje?
Tak to, co bych očekával jako holé minimum je, že projeví talent oslovit cílové publikum a přizpůsobit jazyk a obsah charakteru hry. Spousta her, byť zajímavých, trpí tím, že jsou napsané jako manuál k počítačovému programu. Dobří designéři, mezi než Lawse počítám, jsou schopní psát minimalistickou a humornou hru lehkým rozverným jazykem, zatímco těžké pochmurné téma adekvátně temně. Myslím, že v případě D&D by to mohly být ozvěny těch správně epických dobrodružství oproti té trochu manuálovité sešněrovanosti kterou se vyznačují zvlášť některé části základních příruček.
Robin D. Laws ale proslul i jako sloupkař a autor rad pro Vypravěče i hráče všeho druhu. Ostatně některé z nich (ale to je opravdu jen výběr) se pokouším prezentovat na Kostce (webu d20.cz) a vzhledem k tomu, že má jít o DMG, si dovoluji doufat, že to bude taková kompilace nápadů, jak pracovat s hráčskou motivací a potřebami, ale i s příběhotvornými elementy. Takže v tohle se odvažuji doufat, i když je možné, že to nakonec bude něco docela jiného.
Vieš nám v nadväznosti uviesť príklad nejakých RPGčiek, ktoré, aj keď mohli mať zaujímavú tému, boli napísané príšerne a nečitateľne (čim v podstate stratili svoju kvalitu a príťažlivosť) a naopak, hry s priemerne zaujímavým obsahom, ktoré boli napísané pútavo? Ak vieš o nejakých, uveď najmä príklady z oboru fantasy, sword&sorcery, epic fantasy a podobne (ale nie nutne iba odtiaľ).
Nejhorší jsou v tomhle smyslu generické systémy, třeba True20. Což je varianta d20 systému, která používá výhradně d20 kostku. Ta je napsaná tak technicistním stylem, že mne vyloženě nebavila číst, ale příliš technicistním pojetím podle mého trpí místy třeba i Spycraft nebo Mutants & Masterminds, což jsou jinak super hry. A těžce jsem se prokousával třeba i přes Spirit of the Century. Věc, která se naopak čte v podstatě sama je třeba hra The Extraordinary Adventures of Baron Munchausen. Pravidla se sice vejdou na stránku, ale jejich rozpitvání baronovými vlastními slovy plné odboček te úspěšně naučí, jak to hrát. Nová Paranoia také podle mého hodně dýchá duší hry a abych jmenoval i něco od Lawse tak jeho přepracování pravěké hry OG je prostě... skvostné.
Čo hovoríš na Pathfinder od Paizo Publishing, ktorý sa snaží byť tým správnym nástupcom DnD 3.5e? Má šancu uchytiť sa medzi hráčmi DnD namiesto štvrtej edície? Ak si ho čítal alebo listoval, aké veci sa ti v ňom pozdávajú?
Pathfinder by měl ve své finální verzi vyjít na letošním GenConu (to je taková americká obdoba českého Gameconu, ale krapet větší) v srpnu. Prozatím lze tedy komentovat jen na základě průběžných verzí, které Paizo vydává ve snaze se propagovat, ale i získat nějaké podněty pro vývoj.
Můj dojem z Pathfinderu je ten, že se snaží řešit stejné problémy 3.5e D&D, které řeší 4e edice, ale nikoliv překopáním, spíš prací hodně v rámci mantinelů vytyčených v 3.Xe. To není vůbec špatné, protože třetí edice leckomu jednoduše vyhovuje víc a takový člověk se pravděpodobně v Pathfinderu najde. Nemyslím si, že by si Paizo dělalo iluze o možnostech přetáhnout hráče, kteří hrají čtvrtou edici. Jeho cílovou skupinou jsou „sirotci“, kteří nepřešli a zůstali u třetí edice D&D. Jelikož je Paizo relativně malá firma, byť s velkým renomé a vysokou kvalitou produktů, může si snad takovou strategii dovolit.
Ty změny v Pathfinderu jsou všechny v podstatě kosmetické, prostě se snaží udělat ta pravidla zajímavější a podnětnější. Třeba rasy mají víc různých drobných vylepšení, například mechanicky se projevující povahové rysy. Povolání mají na každé úrovni něco nového (DnD 3.Xe se vyčítalo, že má hluchá místa... kde prostě jen poskočí čísla a jinak nic). Myslím, že všechny ty změny jsou fajn a lituji toho, že s nimi nepřišli Wizards of the Coast v revizi DnD 3.5e, protože tam řešili hodně technické věci a málo hráčský zážitek, ale asi k tomu tehdy nebyla zralá doba. Prostě, kdyby nevyšla 4. edice, tak bych asi teď hrál Pathfinder.
Pomaly sa blížiac k záveru, mám otázku do budúcnosti: ktorú hru najviac očakávaš? Resp. máš vo výhľade niečo, čo si určite chceš prečítať, prípadne aj zahrať? Zostav taký malý rebríček „Most Wanted”, ak sa dá...
No, bude to asi mírně monotónní, ale chci si pořídit, přečíst a zahrát Mutant City Blues. To je detektivní hra v prostředí superhrdinů postavená na systému GUMSHOE od Robina D. Lawse.
Pak si brousím zuby na Raider’s Guild, což je setting pro 4. edici D&D, v němž postavy patří k organizovaným vykradačům různých pokladnic a skrýší. Původní návrh je opět od Robina D. Lawse, i když se na tom budou podílet různí autoři.
Jinak budu asi hrát svoji klasickou plejádu her - tedy D&D 4e a Star Wars Saga Edition s občasným okořeněním Paranoiou, OGem, nějakou z GUMSHOE her či Pantheonem, který jsem si teď dost oblíbil. Poklidná studentská léta už jsou za mnou a času nějak ubylo, než abych stíhal číst tři RPGčka za měsíc jak kdysi, tak mám spíš skromné plány.
Výborne! Pravý RPGčkár sa nezaprie! A na záver, máš nejakú dobrú radu pre čítateľov Drakkaru týkajúcu sa hrania RPGčiek špeciálne v prostredí drakov a jaskýň, epických či nízko-úrovňových fantasy svetov a rinčania zbraní všetkého druhu? Váž svoje slová, lebo aj keď elektronický papier znesie všetko, čo sa v dave stratí, už sa nenavráti!!!
Rady nemám rád, ale podělil bych se o tento svůj postřeh: Naslouchejte především sobě, svým instinktům a svým spoluhráčům. Nehrajete přece proto, abyste potěšili autora nějaké rady, nehrajete proto, abyste dostáli nějaké teorii, a nehrajete ani proto, abyste naplnili vlhký sen autora nějakého RPG.
Rady mohou být užitečné, ale často je těžké našroubovat je na vaši herní skupinu. Teorie mohou být zajímavé, ale jejich uplatnění v praxi může někdy pokulhávat za jejich „coolness faktorem“. Autor nějakého RPG měl určitě v hlavě úžasnou představu toho, jak se bude jeho hra hrát, ale není důvod se tomu podřizovat.
Tím nechci říct, že tahle hlediska nemohou být užitečná. To jistě mohou a jsou. Ale myslím, že si nezaslouží být stavěny před takové věci jako je radost ze společných zážitků či nebo soulad v herní skupině. Jak praví jedná moudrá reklama – „image je na nic, následuj instinkt!“ Toho se snažím držet. Zatím mi to vcelku funguje. Alespoň při hraní.
Závěrem bych chtěl poděkovat za tuto jedinečnou možnost cítit se pár dní jako celebrita obletovaná davem novinářů. Konečně se mi to splnilo, a tak teď už můžu v klidu umřít. :o)
Ďakujem aj teba čas strávený pri klávesnici a odpovediach na moje otázky. Dlho žij a prosperuj!