Technoir

Technoir je příběhově orientovaná hra v žánru noiru a kyberpunku, vyprávějící příběhy o lidech žijících mezi kriminálními živly – různých kurýrech, vyšetřovatelích, hackerech a jiných řešičích problémů, kteří se pokoušejí přežít a vyžít ve světě podvratných technologií, násilí a morální šedi. Dějově se hra soustředí na vykonávání práciček, vyšetřování a osobní vazby, které postavy zatahují stále hlouběji do konspirací, co zmítají městem.

Pravidla jsou koncipovaná tak, aby pomáhala strukturovat příběh. Základem je vyjádření herního města pomocí sady popisných štítků zvané „transmise“. Každou transmisi/město tvoří 36 charakteristických rysů („uzlů“) uspořádaných do šesti tématických skupin po šesti (kontakty, události, frakce, lokace, předměty, hrozby). Na začátku hry vypravěč náhodně určí tři z těchto 36 uzlů, promyslí jejich vzájemné propojení, aby vznikl základ zápletky, a jejich vazby zakreslí do dějové mapy. Různé mechaniky pak v průběhu způsobují, že se na mapu napojují další a další uzly. Hlavním způsobem jejich napojování jsou kontakty hráčských postav. Každá postava totiž začíná hru navázaná na některé z šesti kontaktů. Může je využívat jako zdroj různých službiček (půjčování peněz, instalace kyberwaru…), ale taky k obstarání informací. A kdykoli má kontakt poskytnout nové informace, náhodně se určí další uzel, vypravěč ho interpretuje a napojí na existující dějovou mapu. Postupným zapojováním dalších a dalších z 36 uzlů a jejich vzájemným propojováním se děj přirozeně košatí a prohlubuje.

Postavy jsou mechanicky určené hodnotami v devíti „slovesech“ (de facto dovednostech) a několika popisnými „přídavnými jmény“ – to jsou nečíselné, volně pojaté charakteristiky, které nejenže vyjadřují různé přednosti postavy, ale dají se získávat i v průběhu hry (např. jako negativní stavy), případně čerpat z různého vybavení nebo kybernetických implantátů. Pro veškeré konflikty včetně boje se pak používá jednotlivý systém vyhodnocování. Hráči házejí tolika šestistěnnými kostkami, kolik je jejich hodnota v příslušném „slovesu“, a porovnají nejvyšší hodnotu s obtížností (obvykle vycházející z hodnoty soupeřova „slovesa“). Pokud se na situaci dá vztáhnout některé pozitivní přídavné jméno, může hráč do hodu zapojit bonusové kostky („push dice“), naopak pokud se aplikuje negativní přídavné jméno, kostky ztrácí. Úspěšné hody zpravidla způsobují, že soupeř dostane dočasné negativní přídavné jméno a konflikt pokračuje (a graduje).

Právě okolo bonusových kostek se točí důležitá metaherní ekonomika. Na začátku hry má každý hráč k dispozici tři bonusové kostky a vypravěč žádnou. Při některých formách použití se kostky vracejí zpátky hráči, ale jiné formy využití (např. způsobení toho, aby negativní případné jméno zůstalo protivníkovi trvale) vedou k tomu, že hráči musejí své kostky přidat vypravěči. Vypravěč je může využívat stejným způsobem a tím pádem je vracet hráčům. Tím se během hry dramaticky přelívá výhoda jednou na stranu hráčů, jednou na stranu antagonistů.

Hru vydalo po crowdfundingové kampani v roce 2011 nakladatelství Cellar Games, nedodalo ovšem některé slibované bonusy z kampaně. V roce 2018 hru zakoupilo nakladatelství Dream Machine Productions, vydalo dotisk, zpětně i slíbené bonusy a začalo ji dál podporovat.