Vampire: the Masquerade (1. až 3. edice)

Vložil(a) rpgforum dne 05.11.2008, 19:07
5
Průměr: 4.3 (6 hlasů)
1991
Hororová hra v kůži upírů

Ve Vampire se hráči ponořují do světa upírů, plného rodinných klanů, pokrevních válek, pletichaření a nikdy neutuchající touhy po krvi. Kniha do detailu rozebírá reálie upíří společnosti, přednosti a slabiny upírů a jejich speciální schopnosti. Text vzbuzuje tísnivou, hororovou atmosféru. Autoři se snaží vést hráče k hrám se silným příběhem, ale systému bývá často vyčítáno, že nedává dostatek rad, kterak vzbudit hororovou atmosféru. Vampire je tak celkem náročný na Vypravěče, jenž se s tímto úkolem musí poprat sám.

Hra vyšla v několika dílčích vydáních, která jsou stále relativně podobná. 1. edice z roku 1991 byla rychle následována 2. edicí z roku 1992 a posléze „revidovaným“ (v pořadí třetím) vydáním z roku 1998. Na hru navázala pozdější hra Vampire: the Requiem (2005). Kvůli popularitě staré řady ale vydavatel navázal na původní Requiem jeho čtvrtou edicí v podobě 20th Anniversary Edition. V roce 2018 tuto hru nahradila přepracovanější 5. edice od jiného vydavatele.

Rodina RPG her
Systém
Designér
Vydavatel

Externí recenze a shrnutí

4

Tohle muselo byt v devadesatkach opravdu zjeveni. Urban moderni fantasy, cool upirske klany, blizici se apokalypsa a metaplot, ktery vas vtahne do deje.

Z dnesniho pohledu to samozrejme zadny extra zazrak neni - system je tezkopadny a zbytecne slozity, spousta textu v prirucek, ktere se lip ctou nez hraji, az presprilis svazujici archetypy klanu, tuny a tuny splatbooku. Je treba ovsem hodnotit i v dobovem kontextu, navic samotny setting je skvely a i ty splatbooky se vyborne ctou.

Dneska bych uz asi puvodni verzi nehral, ale ta hra doopravdy stoji za precteni a inspiraci.

4

Vampire the Masquarade byly přelom. Otevřely nový přístup k RPG (s důrazem na atmosféru a prožitek), nový designový styl (3. generaci RPG) a novou estetiku, ohromně rozvinuly a posunuly dice-pool rodinu her, přivedly nové skupiny hráčů, byly první hrou s rozsáhlým zastoupením hráček a na dlouhou dobu vytvořily skutečně silný protipól k DnD. Přinesly koncept hry kdy nehrajete hrdinu, ale monstrum. Přinesly úžasný urbanfantasy svět upírů a jiných monster žijících na pozadí a ve stínech současného světa a rozvinuly upíří společnost a mytologii do hloubky a detailu, která dodnes nemá pořádně obdoby.

Bohužel, legendy zastarávají a kdysi úžasné věci s časem postupně odhalují své chyby. Svět Maškarády byl úchvatný, ale byl ohromně svázaný metaplotem, který určoval dění, ale byl mimo dosah hráčů, a všudypřítomnými staršími, kteří postavy omezovaly na každém jejich kroku. Hra byla o příbězích víc svými doprovodnými texty, než systémem - ten byl naopak těžkopádně gamistický a z dnešního pohledu dost složitý a místy zbytečně komplikovaný.

...a tak vzniká otázka, jak vůbec takovou hru hodnotit? Ve své době by měla 5*. Její historický význam pro RPG jako celek jí dává 5*. Ale pokud byste jí dnes chtěli hrát... 3? Možná jen 2? ...a tak dávám kompromisní 4*.

Naštěstí - doslova všechny chyby dávné edice napravila 5. edice. Pokud chcete moderní Vampire, stačí po nich sáhnout.

5

Na tuhle hru i svět mě přivedl manžel, když sme se poznali a naprosto mě to uchvátilo. Od té doby pro mě již neexistují jiní upíři než ti z Masquerade. Naprosto dobrovolně se ztrácím ve všech knižních přílohách :) Pokud by se mě někdo zeptal, jaký svět bych si vybrala byl by to bez okolků tento, pro mě nejlepší RPG všech dob.

4

Prostředí VtM je skutečně velice chytlavé. Upírská společnost poskytuje výtečnou herní platformu, protože upíři mohou ovlivňovat politiku a svět lidí na vysoké úrovni, ale zároveň může takovému intrikánskému Ventruovi udělat čáru přes rozpočet namakaný Brujah, který jinak jenom kalí v baru - a i ten Ventrue s ním musí jednat. Motivů k inspiraci je zde skutečně mnoho. Co se mi navíc líbí je, že hra je pevně zakotvena v pravidlech a není nutně jen o storytellingu, i když se tak tváří. (A přitom storytelleři mohou pravidla BÚNO vypustit.) Uspokojeni tak mohou být i hráči zaměrení na taktiku, nejen na příběh. Pravidla nejsou sice zase až tak kompaktní, ale to možná napraví nové WOD.

4

Varování Rona Edwardse. Tahle hra způsobuje trvalé mozkové poškození. K dokonalosti má daleko a svým přístupem k vyprávění a systému mě neskutečně irituje. Ale pokud někoho nejvíc ovlivnilo DrD a jiného DnD nebo GURPS, u mě to byli Upíři. Trvalo mi dlouho, než jsem se tuhle hru naučil hrát, protože v knize si to opravdu nepřečtete, za to si tam přečtete spoustu zbytečných věcí, jako například že jeden útok se může skládat i třeba ze čtyř hodů plnou hrstí desetistěnek. Ale co, je to prostě Vampire a tahle hra vznikala v určité době za určitých okolností. A pořád dýchala DnD na paty, i když hodně z dálky. Stal se z ní kult a svým způsobem po právu. Ne pro systém, ale pro své chytlavé prostředí a skvělou atmosféru. Tahle hra je jako pihovatá holka. Někdo považuje pihy za vadu, ale podle mě jsou stejně pihovaté holky nejhezčí. A potenciál tahle hra opravdu má. I když se k němu musíte dostat zbíječkou přes šestimetrovou zeď. A navíc tam jsou malkaviáni a jám mám pořád ke goth kultuře blízko ;-)