Danghanská kletba

Vložil(a) Perthorn dne 27.06.2020, 19:59
4
Průměr: 3.6 (8 hlasů)
1998
Velmi temné dobrodružství o šílenství génia

Byla to malá poklidná vesnice…
A jedné noci se tu zrodilo šílenství.
Kdo ukřižoval Jeremia od statkáře Peleka? Proč se oběsil syn kováře Fleka? Co se stalo se všemi těmi dobrými lidmi? Kde se v nich bere ta touha po krvi, zlatě a utrpení?
Přijíždíte, abyste do Tmy vrhli světlo. Ale bude to víc než těžké…
Toto je temné dobrodružství pro ty, kdo dávají přednost úplňku před sluncem; pro ty, kdo místo vraždění skřetů raději přemýšlí o Tmě; pro ty, kdo se nebojí pohlédnout na dno lidské duše.
Pro všechny, kdo chtějí zkusit něco nového.

Danghanská kletba je temný příběh plný vyšetřování a vyzvídání z řad vesničanů v tísni. Příběh družinu vede od lidských obydlí až do jejich intrik a tajemství a nakonec ústí v konflikt s nebezpečným géniem, který tahá v pozadí za nitky.

Určeno po hru
Kategorie produktu
Vydavatel

Externí recenze a shrnutí

Dinosaurium obskurních světů Vandalicus a Markus Podcast: Danghanská kletba

2

Danghanskou kletbu jsem nehral, ani neznal - dostal jsem se k ni az ted (2021). Hodnotim ji tudiz mozna trochu neferove ocima moderniho konzumenta RPG a ne dobove.

A z tohoto pohledu to je proste nic moc. Na muj vkus je tam zbytecne mnoho omacky, ktera s tim nesouvisi, dopodrobna rozepsane vsechny postavy, ktere se tam nejspis ani neobjevi a obecne tuny a tuny vatoveho textu. Ale nejhorsi hrich v mych ocich je, ze je to vsechno straslive tuctove. Chybi tam vyrazne postavy, ktere by se me vryly do pameti, vsechno je nudne a genericke, jakoby se autori bali do toho poradne kopnout. Takze kovar tam kova, hospodsky toci pivo, pes zije v boude a Ance ma rada Jenika, ale tatinek jim nepreje. Bohuzel kvantita tezce vitezi na kvalitou. Kdyby tam byly jenom ty postavy, ktere jsou v handoutech (cca 18), ale byly opravdu zajimave, tak by to bylo kvalitou nekde jinde.

Samotny pribeh, kdyz se k nemu prokousete, neni uplne spatny, a situace jsou relativne zajimave, byt jsou opet zahaleny do tun pedantickych popisu, ktere vyzaduji od PJova mozku fungovani pocitacove simulace.

Jeskyne na zaver je vylozene tragicka s promrhanym potencialem. Nastoli zajimave situace... ale pak rekne, ze to dnes uz nefunguje, a zbyva jenom sed a nuda. 

Z dnesniho pohledu tak zustava Danghanska kletba predevsim zajimavym artefaktem doby, ktere rozhodne muzu doporucit jako vzhled do historie nasich modulu; z moderniho herniho hlediska vsak velkou hodnotu nema.

2

V hodnocení se budu rozcházet s předchozími, protože vidím velký rozpor mezi tím, co by Danghanská kletba mohla být a co slibuje, a tím, čím skutečně je.

Danghanská kletba mohla být atmosférické hororové dobrodružství v žánru temné fantasy. Přijdete vyšetřovat záhadu do vesnice a děj je tu nesen dopředu dvěma věcmi. Tou jednou jsou rozhovory s vesničany (vlastně výslechy), tou druhou naskriptované události, které skokově posouvají děj dopředu. Ty jsou na dobrodružství to nejzajímavější: sebevraždy, nalezená těla, čarodějnické sabaty, veřejné lynče, kněž oběšený na kostelním zvonu, který se rozezní a vzbudí celou vesnici... Myslím, že když lidi chválí tohle dobrodružství, vzpomínají právě na tyhle scénky a milostivě odhlížejí od zbytku... který ale tvoří tak 90 % textu a je... ehm... nedobrý.

Co ale Danghanská je ve skutečnosti, je odstavec za odstavcem extrémně rozkecaného textu a triviálních detailů tak nudných, že se z toho stává cvičení v trpělivosti. Tohle je totiž z dob, kdy byla v kurzu snaha o „realistickou“ simulaci úplně všeho. A „realistické“ přece je, že když se hra má odehrávat ve vesnici, musíme popsat celou vesnici. A tak tu je popis 107 postav, jejich domečků, malovaných plotů, všech domácích zvířat (nekecám – je tu odstavec textu o tom, jak pes Hafan prohání kočky), veškerých vztahů, křivd a milostných trojúhelníků, které mě absolutně nezajímají, protože jsem fakt nepřišel hrát mexickou telenovelu – a tohle je opravdu psané stylem „Toman má syna Jarka, který pálí za sousedovic Marunou, ale otec mu to nepřeje a Jarek je poslušný syn a nechce za Marunou chodit otci za zády, takže je z toho nešťastný a bla bla bla bla“. Proč to tady proboha je a proč je tady takhle popsáno 107 postav, v jejichž jménech se nemám šanci vyznat?

„Realistické“ taky je, že když mají postavy v první scéně potkat kupce, který je do tohohle dobrodružství namotá, jsou tu hustě popsané dvě A4 s kompletním kupcovým itinerářem toho, kde přesně se ve městě vyskytuje, s přesností na 10 minut – včetně toho, s jakými jinými postavami si povídá a co mu řeknou (ve scénách, jichž se hráči neúčastní) a jak kupec vyvěsí na bránu letáčky, které ale postavy nemůžou vidět, protože je tam vyvěsí až potom, co postavy bránou vstoupí do města.... ÁÁÁÁÁ!!! Přitom by stačilo říct: „Postavy někde potkají kupce“.

A dokonce i ty dobré atmosférické události, co jsem zmínil nahoře, jsou podané jako suché líčení toho, kde přesně se X náhodných vesničanů (tolik jmen!) pohybuje, koho tam vidí, co mu řeknou... a jak se o dvě minuty později pohnou do vedlejšího domečku, koho tam potkají, co mu řeknou... a tímhle stylem, minutu po minutě, krůček po krůčku, metr po metru, kompletní skript události, jako by šlo o počítačový program nebo scénář divadelní hry.

„Realistický“ je pochopitelně i závěrečný dungeon, kde na 40 místnostech není absolutně nic zajímavého, protože něco zajímavého by asi bylo nerealistické. Tak tu aspoň jsou ubikace skřetů s podrobným popisem holých stěn, špinavého oblečení a rozvrzaného vybavení, včetně šesti tureckých záchodů a přesného obsahu spíže, kde najdete mimo jiné česnek (ha! to drama! to dobrodružství!).

„Realistické“ je taky to, že jeskyně kdysi obsahovala obranné trpasličí mechanismy, pasti a výbušniny, jejichž dlouhý popis dostaneme, ale dneska už nic z toho nefunguje a nedá se s tím jakkoli interagovat (asi protože by nebylo realistické, kdyby postavy přišly zrovna v tom historickém období, kdy v tom dungeonu bylo něco zajímavého).

„Realistické“ jsou pochopitelně všudypřítomné infodumpy historických okolností, které se nikdy nedostanou do hry.

Dobrodružství se tváří, kdoví jak není nelineární a otevřené, ale stejně je to ve skutečnosti linie. Existuje na oko několik možností, jak se postavy můžou dostat do finální jeskyně. První: náhodným pátráním s pravděpodobností úspěchu 1% denně (LOL!). 2: můžou prolézt tunelem, kudy jeskyni před 70 lety objevil nějaký chlapec (vložte příběh o chlapci), ale tunel je dneska zaplavený, takže se vlastně najít nedá a PROČ MI TO SAKRA VŮBEC ŘÍKÁTE?, 3: Jediná skutečně použitelná možnost: hostinský řekne postavám, že k němu chodí do hospody pít skřet. Postavy ho sledují až k tajné chodbě. Tadá! Takže celé vyšetřování je jenom na oko, protože nakonec to všechno stojí a padá na tom, že PJ ústy hostinského prozradí hráčům řešení, až uzná za vhodné.

A v poslední řadě je tohle dobrodružství „realistické“ ve smyslu „obrozenecký realismus 19. století“, což znamená, že má veškerou fantastičnost Babičky, Princezny ze mlejna nebo Její pastorkyně. Prostě typické české rustikální fantasy, které vlastně není fantasy, ale spíš skanzen. (Ale na Pastorkyňu běžte do divadla, je super.)

Škoda je, že některé nápady jsou tam vážně pěkné, ale jsou utopené v záplavě triviálností a podané stylem, který aktivně překáží jejich hraní.

Uvědomuju si, že je trochu nefér pošklebovat se za tyhle chyby dobrodružství z roku 1998. Spíš mi přijde jako zajímavá sonda do tehdejší herní mentality s důrazem na „realistickou“ simulaci a hezká ukázka slepých cest, které musely být prošlapány, abychom věděli, proč jimi nechodit. Chápu, proč Danghanská kletba vzbudila v roce 1998 pozornost, ale bohužel nezestárla dobře.

Jestli vám tenhle rant nestačí, řekl jsem toho ještě mnohem víc v 13. epizodě našeho podcastu.

4

...ale dávám 4*, protože to je věc, kterou si i dneska můžete chtít zahrát - sice budete mít asi problém jí sehnat, ale stojí to za to. (Jen si to převeďte do DnD 5e - nebo vlastně skoro do čehokoliv, ten příběh je systémově dost neutrální)

Danghanská kletba je pátrací horor. A na svojí dobu to má obstojnou herně-detektivní strukturu - a velmi dobrý horor. Je to jedna z prvních věcí u nás, která ve velkém protěžovala atmosféru a herní zážitek, popisy a vyprávění. A je škoda, že byla na dlouho (vlastně až někdy do doby pozdějších rozšíření Tarie) poslední. Z podstaty věci je těžké napsat něco konkrétního, abych nespoiloval, tak to radši ani nebudu moc riskovat.

Jediné, co bych vytknul, je pro naší scénu typická přízemnost. Pokud to půjdete hrát, nebojte se GM navrhnout, ať trochu zvedne sázky a rozšíří záběr - na tom zachraňovat víc než jen jednu vesnici není nic špatného. (Samozřejmě, kdyby to bylo psané dneska, tak bych byl o malinko přísnější - ty detektivní části by šly dneska zpracovat líp, stejně jako některé ty atmosferické pasáže - ale to není historickému modulu až tak fér vyčítat, plus tak jak to je to je pořád funkční, takže...)

4

Toto dobrodružství jsem dlouho opomíjel a požídil si ho až ve výprodeji. Jaký chyba! Atmosférické dobrodružství s detektivní zápletkou. Za mě to nejlepší, co kdy pro Dračí doupě vyšlo. Jediná výtka, kterou bych měl, že je v jisté věci (kterou nechci spoilovat) silně navázáno na herní mechanismus DrD 1.6, který se v jiných hrách nevyskytuje (D&D, DrD II aj.). Takže pro starý Dračák pecka, ale v jiných hrách byste si ho museli značně upravit.

5

Podle mě to nejlepší co k DrD vyšlo. Podrobně napsaná detektivka se spoustou postav, což je podle mě dobře. Příběh běží neb vrah uniká a postavy si tam mohou dělat co chtějí, railroad ani omylem. Celé to je i příjemně hororové s oběšenými a jinak umlčenými puberťáky a jestli postavy nezasáhnou projeví se i spousta nenávisti a lynčování - prostě pecka. 

4

...a poslední. Ne že by mě Danghanská kletba zklamala. Právě naopak. Inspirovala mě natolik, že potom většina mých dobrodružství byla vlastně detektivkami s nějakou temnotou v pozadí. Téma mi přišlo na tu dobu a cílovou skupinu hodně drsné - právě tak, aby zaujalo i otrlé puberťáky. Zpracování je srozumitelné, scénář ponechává postavám dostatečnou volnost na to, aby to nebyl úplný railroad, i když ke konci stejně budou všichni strženi nemilosrdným proudem událostí. Dám 4 hvězdy jen proto, že to celé prostředí trpí všemi nešvary rádoby středověké fantasy. Náboženství kopíruje křesťanství, celé se to tváří jako středověk, ale obsahuje to mraky novověkých detailů.