Dva týdny do vinobraní

Tower defense vinice na závěr sklizně.

Pominu, že ne každému může sednout stylizace do pseudo-jiho-moravksé vesnické fantasy a budu předpokládat, že to je dobrodružství pro hráče na nízké úrovni, kteří mají o zápletku tohoto typu zájem. A pak dojdu k následujícímu závěru:

Kdyby tohle dobrodružství bylo popsané jako pamflet na dvě strany A4, s tím, že by hráče postupně zasypalo 10 událostmi roztrkanými do deseti dnů, u každé odstavec popisu, v čem spočívá daná hrozba, proč je zrovna tahle "vlna" herní výzvou a nějakým jednoduchým resource managementem, který vystaví hráčské postavy alespoň nějakému tlaku a rozhodování, tak by se z toho dalo možná vytáhnout i čtyři hvězdičky. Protože já jsem si přesně s tímhle práci dal, ta setkání dopracoval do podoby funkčních hrozeb, připravil pro hráče minihru se střídáním hlídek a ono se z toho vyklubalo celkem zábavné dobrodružství. 

Problém je v tom, že nabízený produkt na to jde přesně opačným směrem. Místo toho, aby se soustředil na jednotlivá setkání na vinici a dopracoval je do reálných herních situací, nechává tohle na Průvodci, ať si to dopracuje sám a ještě všechen tenhle zajímavý obsah označuje jako volitelný. A obrovské množství textu naopak spálí na intru (včetně návodu, jak hráče do dobrodružství nabagrovat), popisu lokací nebo NPC, která reálně v ději modulu nevystupují nebo se tam objevují jen okrajově, případně slovníčku vinařských pojmů. Tím se text roztáhne na pro mě neuvěřitelných 22 stran (dobře, 18 když vynechám tiráž a obsah), ve kterých jsou klíčové informace pro hru dost nesystematicky rozmístěné a tím pádem nedostupné při praktickém hraní.

A tohle je to, co produkt zabíjí a mé hodnocení sráží na dvě hvězdy. Přitom ty nápady ve hře nejsou vůbec špatné - mají potenciál pro sociální i fyzické konflikty, hráči se mohou vyřádit s různými způsoby ochrany, jako pasti a čarovné obrazce, což přinejmenším DrDII, pro které bylo dobrodružství původně psané, velmi dobře zvládá. A samotná hlavní zápletka, jakkoliv její epičnost se drží velmi při zemi - má svůj point i potenciál zajímavých rozhodnutí při řešení trojúhelníku družina - ludkové - drábi. Ale na lepší hodnocení by to musel být právě tenhle hratelný obsah, který bych chtěl vidět dopracovaný a naopak okolo nalepený balast bych proškrtal v maximální možné míře. Nebo ho alespoň oddělil od herních materiálů, pokud už autor cítí potřebu ho předávat, aby nepřekážel při samotné hře.

- Hromada stránek řečí o vinařství, co mě vlastně vůbec nezajímaj (Korhul se ve víně vyžívá víc než v psaní zábavného dobrodružství)

- Následuje samotné dobrodružství, které se skládá z toho že během 14 dnů mám postupně odehrávat mini-zápletky, které jsou popsané na jeden odstavec (který - nekecám - někdy končí hláškou "ale to je zápletka na samostatné dobrodružství" - jakože WTF?), ale které od pohledu často vystačí sotva na jednu scénu a které jsou popravdě z většiny krajně nezajímavé a nudné.

Jinak viz Markus, je to klasická nudná (pardon, "vesnická") pseudo-fantasy o h- ... ničem, kdy hlavně aby postav nedělaly nic zajímavého nebo nedej bože nerealistického - hezky ať historicky uvěřitelně hlídaj vinohrad. Cool.

Dva týdny do vinobraní jsou ukázkou u nás tolik oblíbeného žánru „vesnické fantasy“, který je „realistický“, historizující, drží se při zemi a moc fantasy prvků vlastně neobsahuje. Dobrodružství byste mohli vzít tak, jak je, zasadit ho třeba do Hlohovce v 19. století a nepoznali byste, že tam nepatří. Zabývá se hlídáním vinohradu dva týdny před vinobraním (nomen omen) a jedinými fantasy prvky v něm jsou dva duchové a potom ještě kočovní hobiti (zde zvaní „ludkové“), kteří by se dali stejně dobře nahradit… ehm… jinými kočovníky.

Obsahuje vtipné přiblížení koloritu vinařské vesnice, včetně nářeční mluvy, slovníčku pojmů a několika tradic, do kterých se hráči můžou zapojit. Zúčastní se například rituálu „zarážání hory“, při které musí uhlídat flašku přivázanou ke kůlu, anebo si od starosty vyslechnou přednášku o vinařském právu, které pak sami dostanou za úkol vymáhat. No a pak... pak budou deset dní sedět na vinici a čekat, co se stane.

Moje výhrada je, že přes tu vinařskou malebnost je dobrodružství spíš pasivní zážitek a není v něm aktivně moc co hrát.

Víc v recenzi na mém blogu.