Seven Voyages of Zylarthen
Seven Voyages of Zylarthen je retroklon původního D&D (1974), nejde ale o přesnou kopii jeho pravidel, spíš o reinterpretaci s řadou úprav. Posouvá hru ze žánru pseudostředověké fantasy do prostředí orientální swords & sorcery (spíš swords & sandals), s vlivy Sindibáda, řecké mytologie, Johna Cartera na Marsu, povídek o Fafrhdovi a Šedém Myšilovovi atd.
Hra vychází jen z trilogie základních příruček (LBB) původního D&D a ignoruje pravidla představená v jeho rozšířeních Supplements. Největší změnou je přepracování povolání. Jsou jen tři – válečník (jen drobné změny), kouzelník (výrazně přepracovaná nabídka kouzel) a zloděj (místo procentních schopností má schopnosti statické + mechaniku štěstí). Bojový systém je komplexnější, každá zbraň má stejně jako v Chainmailu různé hodnoty útoku proti různým zbrojíma různý dosah, který určuje iniciativu. K drobnějším změnám patří přechod ze zlaté na stříbrnou měnu, přepracovaný zisk zkušeností (víc za přemožené nepřátele; za poklady jen po jejich prohýření). Žánrové zaměření hry podporují i dílčí volby, jako například selektivní výběr nestvůr z historie D&D.
Hra vyšla po vzoru předlohy ve formě čtyř drobných sešitů s pravidly: Volume 1: Characters & Combat (základní pravidla), Volume 2: Book of Monsters (bestiář), Volume 3: Book of Magic (magie a kouzla), Volume 4: The Campaign (vedení hry a kampaň).
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Moje nová hračka
Nenápadné SVoZ jsou pro mě objev roku (dobrá, objevil jsem to už loni, ale chvíli trvalo, než jsem naakumuloval dost her, a dokonce sám pár vedl.) Je to pro mě ideální „retroklon“, který kombinuje poctu předloze s mírnými pokroky v mezích zákona. Je to nostalická óda na staré D&Dčko, kterému je věrná i takovými detaily jako fyzickým provedením (formát světle žlutých knížeček), sazbou, mírně výstředním frázováním textu a svojskou organizací. I když je to nové, působí to jako historický artefakt, podivnost ze sedmdesátek – ale v dobrém!
Pod tím nostalgickým kabátkem se totiž ukrývá dost důmyslných a pečlivě otestovaných vylepšení. Předně je hra smysluplně organizovaná a srozumitelná, což se o původním D&D říct nedá. Hra ale taky zavádí spoustu drobných inovací – soubojový systém s novou strukturou, obohacený o kritické zásahy, přilby nebo head shoty při hodu 7 (!) je překvapivě dramatický, nové možnosti štěpení štítů a holí citelně zvyšují životnost postav (stejně jako systém trvalých zranění), atakdále atakdále. Zároveň nenápadně zmizely různé opruzy a přežitky z D&Dčka (třeba počítání směšně pomalého pohybu po čtverečcích). Ke quality-of-life improvements patří třeba slotový systém inventáře. A do toho přibylo pár vlastních autorových vtípků a výstředností, třeba skutečnost, že ženy házejí na sílu jen 2k6, ale ke všem ostatním vlastnostem mají bonus +1, zatímco muži házejí 2k6 na moudrost a žádný bonus výměnou nedostanou.
V některých místech se hra od předlohy citelně odchyluje, třeba když potřebuje vymyslet (v originále de facto neexistující) systém cestování krajinou nebo dobrodružství na vodě. Do toho provádí celkový reskin z AD&D generiky do lehce orientálního sword & sorcery. O důkladnosti provedení svědčí i to, že nechybí kompletní bestiář, bohatý seznam kouzel i obrovské množství kouzelných předmětů, samozřejmě s náhodnými tabulkami na všechno. Nic tomu nechybí, nic dalšího to nepotřebuje!
Výsledkem je příjemně kompaktní, s důrazem na „rulings not rules“ a situační posouzení, a přitom bez výrazných děr a připravená na dlouhodobé hraní bez nutnosti hackovat. Hraje se velmi příjemně, dramaticky, dynamicky. Autor s velkým citem vytvořil poctu originálu, která je svá, a přitom povědomá, respektující, a přitom inovující, věrná duchem, ne doslovností. Spojuje v sobě poklonu předloze i jasnou tvůrčí vizi. Na poli retroklonů je to úkaz, vzácný počin. Kéž by takových bylo víc.