Barrow of the Bone Blaggards

(odehráno zatím jen jako sólo akce)
Mohyla je nenáročná veselá jednohubka pro začátečníky na jeden večer u krekrů a preclíků. Kromě Markusových výtek mě na modulu trklo pár věcí. Markus má pravdu v tom, že modul je celkem nenáročná veselá hříčka, ale to je jen půlka pravdy. Většinu dungeonu můžete projít prakticky bez boje a bez interakce s prostředím, ale pokud se pustíte do závěrečnýho boje, záhy zjistíte, že na to postavy podle mě prostě nemaj (to tu zmiňuje už přede mnou Tochalius - tady ale s ním polemizuju o možnostech taktizování v boji - dungeon je strukturovanej v podstatě jako jedna dlouhá okružní chodba s jednotlivýma odbočkama do místností, kde se zaseknete a bojujete na život a na smrt, protože si odříznnete ústupovou cestu). V jedný místnosti najdete partu kupčíků, který vám slibujou 1 200 zlatých za osvobození, což je na modul pro první úroveň dost slušná částka, ale vtip spočívá v tom, že klíč od zamčenejch dveří není schovanej někde v jiný místnosti, v doupěti nějaký nestvůry nebo na dně jezírka s kyselinou nebo co já vim alespoň kterýkoli jiný klišé z old school her. Má ho na krku kostlivec, kterej stojí u těch zamčenejch dveří a žoviálně pokuřuje tabáček. Výzva nula, překážka nikde. A tabulka náhodných setkání je fakt směšně jednoduchá, polovina setkání nepřináší do hry nic překvapivýho, co by zvrátilo situaci nebo donutilo hráče jakkoli změnit přístup, taktizovat, prostě nic. Do dungeonu jsem se jednou vracel s doplněnou partou (polovina družiny mi na poprvé paradoxně zhebla ne v boji, ale v místnosti s gobelínama, kde se nadejchala spórů plísní), na náhodný setkání jsem házel mockrát a ani jednou mi to nepadlo pořádně, což je škoda. Abych jenom nedržkoval, uznávám, že dungeon je zábavnej a pokud se hráči pustěj do prohledávání kdejaký blbinky, nakonec si užijou dost dobrou hru (alespoň já jsem se bavil fakt skvěle), jenom to bude takový pohodičkový, bez velkýho stresu, piánko. Až na poslední boj, kde mi postavy málem zařvaly všechny (a dvě přežily s jedním životem), protože tam opravdu vzniká velkej kontrast vůči zbytku dungeonu. Ale pokud si z tabulky náhodných setkání vyházíte ty sranda akce, nakonec vám vznikne zábavná a možná i celkem akční zábava. Jen nečekejte nic jinýho než chroupání krekrů, srkání koly a házení kostičkama, protože tady si mozek nad náročnejma výzvama nebo rébusama prostě nezavaříte. Jestli ale máte rádi nenáročný one shot zábavný dungeony, klidně si k hodnocení přidejte tak jednu až jedenapůl hvězdičky navíc.

Podepisuju Markusův komentář, shoduje se tím, co si myslím v zásadě o všech dobrodružstvích od Necrotic Gnome. Řemeslně jsou to skvělé produkty, dobře se vedou, sazbu mají krásně přehlednou, obsahují vše, co by slušný modul obsahovat měl. Ale jsou nějak bez chuti a zápachu. Nemůžu ani říct, že hrát je není zábava. Je to ale taková dokonale průměrná, katalogová zábava. Dovedně postavený bazén z Bauhausu, umně ušité sako z konfekce.

Co se zmiňované obtížnosti Mohyly kostěných ničemů týče, pro prvolevelou družinu (v našem případě tvořenou 4 hráčskými postavami a 2 družiníky) je vážně téměř celé brnkačka, ovšem závěrečný střet by při přímé konfrontaci byl brutální a nejspíš nezvládnutelný. Takže v tomhle ohledu je obtížnost v pořádku, holt po rychlém průchodu musí hráči vymyslet chytrou taktiku, dungeon nějaké možnosti nabízí.

Hodnoceno na základě odehrání a následného přečtení.