Strategos: The American Game of War

Strategos: The American Game of War je vojenská učebnice, která americké čtenáře seznamovala s tzv. válečnými hrami (wargames). Podtitul této více než 300stránkové knihy zní: „Série amerických válečných her založených na vojenských principech a určených pro začátečníky i pokročilé studenty při studiu taktiky, velké taktiky, strategie, vojenské historie a různých válečných operací, ilustrovaná četnými diagramy, ke kterým je připojena sbírka studií o vojenské statistice aplikované na válku v poli nebo na mapě.“

Kniha autora Charlese Adiela Lewise Tottena vyšla už v roce 1880 a o bezmála sto let později se stala jedním z ústředních zdrojů inspirace při vzniku RPG her. Autor čerpal z velkého množství dřívějších publikací, jejichž seznam uvádí. Samotná myšlenka válečných her sice není původní – pravidla prvních válečných her vyšla v Prusku už na počátku 19. stol. –, ale zatímco v pruské armádě tyto hry sloužily výhradně k výcviku důstojníků, kniha Strategos byla určena pro každého bez ohledu na hodnost.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století se kniha stala biblí skupiny hráčů stolních bitevních figurkových her, kteří ji po osmdesáti letech od jejího vydání objevili pro svět volnočasového hraní. Hlavou oné skupiny byl David Lance Arneson, mezi téměř čtyřicítku hráčů patřili mimo jiné např. David Wesely (autor herního formátu „Braunsteinu“), Robert Meyer či Greg Svenson. Arneson zužitkoval mnohé z obsahu Strategos pro svou dnes už legendární wargamingovou kampaň ve světě Blackmoor, odtud se mnohé myšlenky dostaly i do vznikajících Dungeons and Dragons (1974). Třemi hlavními principy, které se ze Strategosu dostaly do Dungeons & Dragons a odtud i do dalších her, byly:

• Speciální role jednoho účastníka hry, který však není hráčem. Namísto toho je tvůrcem scénáře hry a rozhoduje o výsledcích akcí nepokrytých pravidly. Ve Strategos je nazýván rozhodčí (referee) a plně odpovídá úloze game mastera u klasických RPG. Toto je první prvek, kterým se válečné hry (a později RPG) liší od svých předchůdců typu šachy, kde účastník hry musí být vždy jen hráčem.
• Šance a role náhody. Druhý prvek odlišující válečné hry (a RPG) od svých předchůdců, ve kterých nepřichází v úvahu, aby figura měla jen částečnou šanci např. na zásah či pohyb. Strategos naopak uvádí pravidla pro stanovení pravděpodobnosti šance, že akce bude úspěšná, načež je o skutečném výsledku rozhodnuto hodem kostkou. Oproti starším válečným hrám provádí své hody hráči a vyhodnocují si je sami podle tabulek. V případech neobvyklých akcí, na které tabulky nepamatují, je rozhodnutí ponecháno pouze na uvážení rozhodčího.
• Morálka. Třetí prvek odlišující válečné hry (a RPG) od svých předchůdců, v nichž je představa, že by figura např. zpanikařila, vyloženě absurdní. Ve Strategos je naopak morálka vojáka/mužstva několikrát explicitně zmíněna coby faktor ovlivňující akci. Tento zdánlivě okrajový prvek je pro vznik „hraní rolí“ jedním z nejzásadnějších. Morálka totiž poprvé „polidšťuje“ herní figuru a je zárodkem její „osobnosti“, což je koncept ve výsledku vedoucí ke vzniku postav v RPG jakožto individualit se svobodnou vůlí.