Stovky mil od pevniny a pohodlí civilizace, ve zrádných vodách zamořených piráty, žraloky a nestvůrami, leží ostrov zralý pro dobrodružství, lež hemžící se těmi nejhoršími hrůzami. Zubaté sopky, zapařené džungle a páchnoucí bažiny obývají obří prehistorická monstra. Kdo se však s těmito nebezpečími vypořádá, ten objeví prastaré ruiny, zlověstná tajemství a zázračné poklady. Uprostřed džungle se skrývá náhorní plošina, kde prý leží ztracené město postavené bohy.
Série Original Adventures Reincarnated přináší přetisky legendárních dobrodružství pro staré edice D&D a jejich revize v konverzi pro pátou edici.
Kniha OAR2: The Isle of Dread obsahuje kvalitní skeny dvou starých vydání The Isle of Dread v původní podobě. Druhá část knihy pak obsahuje jeho remake a výrazné rozšíření pro D&D 5e. Zatímco původní verze představovala ostrov na zhruba 30 stránkách a mnohé lokace nechávala spíš v náznacích, ta nová má stran zhruba 100 a zachází do mnohem větších podrobností, detailněji se věnuje frakcím a nehráčským postavám atd. Je určená pro postavy na 3. až 7. úrovni.
Externí recenze a shrnutí
Obsahuje tyto produkty
| Průměrné hodnocení | Název | Vydáno | Kategorie | Jazyk | ||
|---|---|---|---|---|---|---|
|
Hodnota
60.00
|
The Isle of Dread | 1980 | Dobrodružství | Hexcrawl ve ztraceném světě, na ostrově zamořeném dinosaury |
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Konkrétnější a žánrově posunuté
The Isle of Dread je jedna z legend raného D&D. V téhle monstrknize jsou obsažené jednak dva přetisky dvou jeho původních verzí, jednak úplně nová, rozšířená verze v konverzi pro D&D 5e. Svoje dojmy z originálu jsem shrnul tady.
Reinkarnace dobrodružství výrazně konkretizuje a rozšiřuje odhadem na dvojnásobek. Překvapilo mě ale, že autoři nijak neměnili původní obsah – prakticky všechno, co bylo v původním The Isle of Dread, se do reinkarnované verze přeneslo ve skoro identické podobě. Stejné lokace, stejné nestvůry a jejich počty, stejné poklady i jejich hodnoty (!). Zachován je i původní text, často slovo od slova, akorát s pochopitelným přidáním pravidlové implementace do D&D 5e. Nadto ale nová verze vyplňuje prázdná místa, rozvíjí nedokončené linky, přidává chybějící popisy a mapky, doplňuje nové postavy a zápletky, dává frakcím jasnější motivace, dokončuje nedokončený závěrečný dungeon… Autoři jako by viděli stejné slabiny, jaké jsem nahoře popsal, a rozhodli se je systematicky řešit. Reinkarnovaná verze je tak mnohem obsáhlejší a „dokončenější“ než původní polotovar.
Vynikající jsou nová náhodná setkání – rozsáhlé tabulky prezentují vlastně úplně novou „ekologii“, přičemž pro každého z tvorů, které můžete potkat, je tu vymyšlená konkrétní ukázková situace.
Všechny pevné lokace zůstaly skoro nezměněné, ale autoři cíleně doplnili bílá místa. Když nějaká lokace postrádala popis („hnízdo ptáka noha“), teď ho má („30 stop široké z kmenů, přelámaných stěžňů a několika masivních dinosauřích kostí…“). Doupata, ke kterým si měl v originále Dungeon Master vytvořit vlastní mapku, mají tentokrát mapku pevně určenou a zabydlenou. Poklady, které byly jen výčtem peněžních hodnot, jsou nově rozepsané na konkrétní předměty („malachitová maska vykládaná zlatem, 850 zl.“). Anonymní nehráčské postavy dostaly jména a charakter. Ale hlavně – rozmístěné frakce získaly jasně pojmenované cíle a dílčí zápletky.
Míň nadšený jsem ale z nových dungeonů. Konkrétně přibyly dva minidungeony v mapě a zároveň byl výrazně rozšířen závěrečný dungeon tak, aby dořešil záhadu zlé rasy „kopru“ (co byli zač, co na ostrově dělali, co bude dál?) a poskytl hráčům nějaký klimaktický bossfight proti novému záporákovi. Dungeony a jejich lokace jsou tématicky pestré, jenomže interaktivita se omezuje vlastně jenom na boje prokládané občasnou pastí a pokladem. Chybí sofistikovanější komplexita, možnost experimentovat s divnými hejblátky, řešit problémy neřešitelné hrubou silou, sociálně s něčím interagovat, obcházet nestvůry nebo je vodit členitým prostorem, zkrátka věci, které dělají dobrý dungeon dobrým dungeonem a ne jenom tupou vymlacovačkou. A zase se mi derou na jazyk jízlivá slova „pátá edice“ a „videoherní design“.
Osobně mě taky nesedí rozlezlá žánrová stylizace, kdy se tluče přízemnost („realistické“ kultury domorodců, otrokáři, lidské oběti...) s prvky až epické high fantasy (mechanické ponorky, živelné brány) a nemístnými inkurzemi jakési rozverné veselofantasy, které jako by sem spadly z jiného času nebo žánru (ostrovem se nonšalantně procházejí vědkyně pracující pro univerzitu???). Ale to už je spíš osobní preference.
Tohle je ale ten typ dobrodružství, které na papíře vypadá hůř než ve hře. Dobrodružství, které ožije procesem hraní. Zejména pokud jste hráči páté edice, oceníte kompatibilitu a chcete vyzkoušet něco sandboxovitějšího a volnějšího, než jak vypadá běžná tvorba Wizardů, můžu váhavě doporučit.
Obsáhlejší recenze na mém blogu