Skinchangers je příběhově orientovaná hra, ve které hráči ztvárňují měňavce – bytosti schopné přeměny mezi lidskou a zvířecí podobou, konkrétně mývalem, vránou, sovou, rysem nebo liškou. Jejich cílem je bojovat proti nesvatým silám a všelijakým monstrozitám. Autor přiznává inspiraci urban fantasy díly, jako je román Nikdykde nebo RPG Werewolf: The Apocalypse (1992).
Hra je postavená na autorově příběhovém enginu Schema, který využívá Fate/Fudge kostky (šestistěnné kostky s plusy a mínusy místo čísel) a kombinuje mechaniky z her jako Fate (2003), Apocalypse World (2010) nebo Redbox Hack (2007). Při vyhodnocování si hráči spolu s Průvodcem zvolí styl (opatrně nebo agresivně) a přístup (brutálně, skrytě, rychle, okázale nebo pečlivě). Podle zvoleného přístupu dostane hráč pool kostek a hodí jimi, a pak přehodí ty na kterých padlo „+“ (opatrný styl) nebo „-“ (agresivní). Za každý hozený „-“ dostávají možnost vyrušit jedno vypravěčem představené „nebezpečí“, za každé „+“ můžou získat „vylepšení“, třeba se dozvědět víc informací nebo způsobit vážnější zranění. Nakonec vypravěč popíše výsledek a hra pokračuje.
Hra vyšla v roce 2019 v otevřené betaverzi, finální verze zatím (v roce 2025) neexistuje.
- Pro vkládání hodnocení se musíte registrovat nebo přihlásit
Dobré RPG, lepší svět, skvělé zážitky
Tohle jsou moje názory po cca 8 měsících hraní jako Průvodce (GM).
Systém Skinchangers je docela zajímavý, vyniká jednoduchostí. Myšlenka stylu které ovlivňují výsledek hodů je pro mě nová a dost se mi líbí. Systém po mě vyžaduje, abych ke každé akci vymyslel hrozby a vylepšení, což je občas trochu problém, ale na oplátku to umožňuje vystihnout komplexnější situace (např. "za jedno + se dozvíš o čem se baví, za druhé si všimneš něčeho dalšího o čem ještě nevíš, za - si tě nevšimnou"), to je super a hráči si můžou vybrat na čem jim víc záleží. V praxi jsem neměl dojem že by vyhodnocování příliš zdržovalo, jednoduché situace odsýpají.
Pravidla nejsou kompletní v tom smyslu, že spousta detailů okolo nadpřirozených schopností postav je ponechaná na úvaze Průvodce. Moji hráči jsou dost analytičtí, takže jsem musel vymýšlet odpovědi na otázky jako "když tady mám schopnost být nadpřirozeně nenápadný, můžou mě kamarádi pořád vidět? A za jakých okolností?" což je daň za to že pravidla mají jen asi 50 stránek. Nebyl to pro mě zásadní problém, ale ne každému to bude vyhovovat.
Hrozně se mi libí vykreslený svět. Z pravidel je jasně vidět snaha dát světu pár pravidel a z nich odvodit důsledky, což je jednak elegantní způsob jak dělat věci, taky to vede k ucelenému dojmu kde věci nepřestanou dávat smysl když se nad nimi hlouběji zamyslíte.
Asi za nejlepší nápad považuju to, že držet nadpřirozeno v tajnosti není povinnost postav (na což se často postavy vykašlou), ale je to přírodní zákon který nadpřirozeno odsouvá do neskutečnosti. Skinchangeři ho dokážou částečně ignorovat, ale hrozí jim že pokud budou dělat okaté nadpřirozené věci před lidmi, tak zmizí ze světa. V téhle hře má Maškaráda zuby.
Mizení věcí, míst a lidí není jen trest pro postavy kvůli zvyklostem v žánru: v mlhách které obklopují každé nereálné místo, je celý další svět, poskládaný z kousků které zmizely. Celý dojem velmi připomíná Nikdykde, včetně toho že tam lidi mají nedostatek všeho včetně jídla, každý ví aspoň něco o kouzlech a nadpřirozenu a čarodějové a Skinchangeři se nemusí skrývat.
V poznámkách pro Průvodce jsou tyhle myšlenky vysvětlené, včetně toho jak je to v téhle hře s náboženstvím a zázraky, jak vznikají a co asi tak umí nadpřirozené bytosti a podobně. Opět: celé to na mě působí uceleným, smysluplným dojmem a za to má autor u mě plus.
Při hraní jsem měl štěstí na hráče a hráčky. Prvních několik sezení přineslo jedny z nejlepších zážitků které jsem při hraní RPG měl, ever. Velkou zásluhu na tom měla hráčka takové divné tetky a mývalího 'changera který se narodil jako zvíře, protože dokázala zahrát místy dost nelidské uvažování, jasně kontrastující s postavami rangera (sova) a hygienika (liška). Hra byla nabitá humorem i dramatem, od hygienika nechápajícího proč mu mývalí tetka přinesla na úřad potají mývala a pak ho zase potají odnesla, přes drive-by shooting čtveřice upírů snažících se zabít dotyčného hygienika protože ho považovali za místního Skinchangera, až po závěrečný souboj ve kterém postavy s pomocí svých mentorů zmasakrovaly upíry a reálně jim při tom hrozilo trvalé zranění a smrt.
Na závěr ještě zmíním, že ilustrace v pravidlech jsou taky super (a kreslil je sám autor).