Virťasův sólo old school herní deník

[Virťas]

Delší dobu jsem uvažoval, že začnu hrát sólo. Nakonec jsem se kvůli procedurálním mechanikám tvorby hry rozhodl zahrát si tradiční old school sandbox a zvolil jsem Old-School Essentials (byť do budoucna nevylučuju nějaké podobné old school hry). Rád bych nezůstal jen u odehrávání předpřipravených modulů a postupem času tvořil obsah vlastní. Nemám zatím žádný vymyšlený svět ani nápad, o čem by kampaň měla být, prostě začnu jedním modulem a pak se rozmyslím co dál. Pro začátek jsem zvolil modul Mohyla kostlivých ničemů z Adventure Anthology 2 od Necrotic Gnome, který nedávno přeložil Ota. A to je prozatím všechno.

zápisy z jednotlivých sezení:

kampaň Sedmero svatokupců:
Co a jak s pravidly pro vedení sólo hry: zápis z 0. sezení
Popis poloostrova Iberia a počátku kampaně Sedmera svatokupců
Mohyla kostlivých ničemů: zápis z 1. sezení, zápis ze 2. sezení
Skřetí jeskyně: zápis z 3. sezení
Chrám padlé hvězdy: zápis ze 4. sezení
(Z)propadený trpaslík: zápis z 5. sezení
Za hadí dýkou: zápis z 6. sezení
Zimoviště opeřené prasnice: zápis ze 7. sezení
Pomsta za slunovratu: zápis z 9. sezení, zápis z 10. sezení
Šeptající tůně: zápis z 12. sezení
Ve stínu Božského města: zápis ze 14. sezení, zápis z 15. sezení, zápis z 16. sezení, zápis ze 17. sezení, zápis z 18. sezení, zápis z 19. sezení
cestování po Iberii: zápis z 8. sezení, zápis z 11. sezení, zápis z 13. sezení

51017694873_f131a5e9ad_k.jpg

one shoty a minikampaně:
V pableskujících grottách: zápis z 1. sezení, zápis ze 2. sezení, zápis ze 3. sezení

[Virťas]

Druzi se vrátí do knihovny a Ukumwe se vhne na hromadu grimoárů a svitků, aby je prozkoumal. Všechno jsou to bohoslužebné texty (modlitby, žalmy, zpěvníky, legendy). Ukumwe jich několik desítek naskládá na hromadu, aby si je později mohl odnést. Druzi mezitím projdou do další chodby. Na křižovatce odbočí vlevo, kde tuší zákrut zpět do místnosti s nazénkem. Otevřou dveře a uvidí velký kamenný sarkofág s freskou rytíře ohraničený osmicípou hvězdou. Vedle sarkofágu se na zemi válí kostra s dýkou po ruce. Farlin s Wolfgangem prozkoumávají sarkofág. Farlin nad tím mávne rukou, že o nic nejde, ale Wolfgang jej na poslední chvíli zarazí, že odhalil spínací mechanismus. Nahmátne o kus níž a objeví otvor, z nějž vystřeluje šipka nebo drobný hrot. Zneškodní mechanismus a pak až odvalí víko sarkofágu. V něm leží kostra svírající dlouhý meč vykládaný perlami. Jinak už tu nic nenajdou. Projdou dveřmi naproti, i když tuší, kam povedou. Skutečně po pár yardech chodba zahne vlevo a dveře se otevřou do místnosti s bazénkem. Vrátí se tedy zpátky a z křižovatky jdou přímo naproti místnosti se sarkofágem. Chvíli naslouchají u dveří, ale nic zvláštního neslyší.VStoupí tedy dovnitř. Naproti nim jsou vysoké bronzové dveře zamčené masivním zámkem. Na zemi leží koovvá bedna s dráty čouhajícími ven a tvořícími pyramidu. Na bedně svítí zelená skleněná baňka. Wolfgang se nad bednou skloní a hledá pasti. Chvíli ji ohmatává, ale nic nenajde.
„Tak co?“ zeptá se po chvíli otráveně Arten.
„Vydrž, nechte pracovat profesionála,“ odpoví Wolfgang.
„A jéje,“ poznamenáLeontýnka.
(házím 1 z 6, jestli Wolfgang pochopí, o co se přibližně může jednat – padne 4).
„Zatím nic nevidim,“ řekne Wolfgang a podívá se na dveře. Prohlédne si zámek a zkusí jej vypáčit pomocí šperháků, je to ale marná práce, zámek je tak složitý, že s ním nedokáže hnout.
„Vypáčíme je?“ řekne Arten a skloní se nad velkými panty, do kterých jsou dveře vsazené.
„Možná by to šlo, elfe,“ odpoví Farlin a přejede dlaní po dveřích. „Podejte páčidlo, prubneme to.“
Farlin s Artenem se zapřou, Leontýnka s Wolfgangem jim pomáhají dveře nadzvedávat (házím hod na sílu za Farlina, má největší sílu, ostatní mu pomáhají, ale dveře jsou extrémně těžké, proto i tak dostane postih +2 na hod). Dveře se ale ani nepohnou. Ignácius zavolá Ukumweho a ten se připojí k práci. Zkusí to znovu a tentokrát se jim to povede. Dveře s těžkým funěním opřou o zeď a nahlédnou do místnosti za nimi. Zde jsou naskládané šperky, cennosti, zlaté a stříbrné náčiní a velká zlatá harfa.
„Podej rychle pytel, vousáči, než se objeví ten asketa a začne nám kázat něco o svatokupectví,“ řekne Wolfgang Farlinovi. Naskládají cennosti do pytle a vrátí se do chrámov lodi. Salesius se stále modlí u oltáře. Druzi mu pokývnou, aby je následoval. Farlin s Artenem naloží pytel na koně, Ukumwe s Wolfgangem mezitím naloží co nejvíc grimoárů a svitků z knihovny. Dědek si zbytek nacpe do tlumoku a pochvalně druhům děkuje. Druzi jej dovedou do místnosti s bazénkem a ukazují mu rytíře, který je přepadl. Dědek si jej prohlédne a bezradně zakroutí hlavou, že o tom nic neví. Když druzi a dědek vše naloží a vynesou ven, pomalu se začíná smrákat. Rozhodnou se tedy utábořit, netrofají si však přespávat na posvétném místě (které jim však nedělalo problém vyrabovat) a proto si udělají táborák kus od chrámu pod skalním převisem.

Když se uloží ke spánku, brzy je začnou trápit noční můry, ve kterých se objevují scény s obřími žabími sochami stojícími přede dveřmi chrámů a velkých pevností, kolem kterých se hemží lidé pracující pod dohledem drábů, kteří je týrají biči. Někteří neposlušní nebo nevýkonní jsou odvlečeni násilně pryč, brutálně popraveni nebo umučeni a jejich těla jsou an křížích a kůlech vyvěšena všem na očích, aby upozornila všechny, kdo by se chtěli vzpouzet, jak bude s nimi naloženo. Kněží oblečení v kutnách obcházejí kolem velkého robořeného kláštera a dohlížejí nad lidskými obětinami a vybírají vhodné kusy pro příští obřad. A nad tím vším se vznáší slova černé mše pronášená sborem věřících a kazatelů stojících ve velkém klášterním dómu stojícím na hřebeni za klášterem.
Když se druzi ráno probudí, chvíli nechápavě zírají kolem sebe, až se nakonec začnou bavit a uvědomí si, že se všem zdál stejný sen.
„Kde je ten pánbíčkářskej dědek?“ zeptá se Leontýnka.
„Ležel támhle kus od nás, ale zdá se, že se sebral a odešel dřív, než jsme se probudili,“ odpoví Arten stojící na kraji tábořiště.
„Hele, tady něco nechal!“ zvolá Ignácius, který vytáhne zpod hromádky klestí a dřeva kus pergamenu. Na něm je nakreslený velký znak boha Karhula a pod ním několik řádků popsaných neznámm písmem. Ignácius na pergamen chvíli zírá a snaží se nápis rozlštit, ale pak to vzdá a schová ho do kapsy.
„Něco tu nechal, ale nedává to smysl. Připomíná mi to trochu pár znaků z jednoho grimoáru,co jsme tu včera našli. Třeba nám s tím někdo pomůže.“
Když se sbalí na cestu, vyrazí zpátky do Aldrenu. Večer dorazí do města a přinesou hromádku náboženských spisů k Boskelovi a Erwin, zda by vědma nedokázala tajné znaky rozluštit. Ukumwe několik dní pracně pročítá vše, co je napsáno běžným písmem a seznamuje se se zvyky kultu boha Karhula.

[Virťas]

Během odehrávání chrámu jsem dospěl k názoru, že zlatý drak maskující se za mnicha Salesia je ve skutečnosti Karhul. Proč by nemohl být zlatý drak před dávnými věky uctívaný coby sluneční bůh? A proč by se nemohl vrátit na scénu ve chvíli, kdy se objeví zvěsti, že začíná válka bohů Řádu a Chaosu? Ale co kdyby to nebylo všechno tak sluníčkově jasné jako nebe v poledne? Možná že Karhul je sluneční bůh a možná že byl zastáncem Řádu, ale je tenhle řád opravdu tak lidumilný, nebo je to jen zástěrka k ovládání lidí? A druzi se možná v budoucnu se Salesiem znovu setkají a Ukumwe nebo někdo jiný z družiny bude vmanipulovaný, aby zastával kult slunečního boha, který se snaží zprovodit ze scény ostatní probouzející se bohy Chaosu, aby si zajistil opět nadvládu nad všemi a upevnil opět víru mezi lidmi, pro které se temní bohové stali jen strašákem pro děcka? A nebo chce víru v Chaos a Zlo zadusit úplně a zároveň nastolit despotickej režim ovládající všechno? Jo to je ono. Velké dobro někdy může napáchat mnoho zla. Tak. Anebo je všechno jinak? Zatím nevím, ale zlatého draka / Salesia, kult slunečního boha a řád rytířů boha Karhula (jehož byl Sir Ignatius členem) prozatím beru jako vznikající první frakci, ktetá se objevuje na scéně a ovlivňuje širší dění v regionu, který mi teprve vzniká pod rukama.

[Virťas]

Zápis z 5. sezení - (Z)propadený trpaslík

Farlina vyhledá jeho starý trpasličí přítel Hrotgar, který se stal konšelem v Aldrenu. Jeho syn prý sklouzl do díry, která se propadla pod koly vizu jednoho místního obchodníka. Díra se ukázala mnohem hlubší, než se na první pohled zdá a městská hlídka odmítla syna hledat pod sutinami v jakémsi zapomenutém starém podzemí. Syn v podzemí zmizel neznámo kam, proto Hrotgar žádá druhy, zda by syna našli. Farlin druhy předvědčil, že by se v podzemí mohlo najít i něco zajímavějšího než jen ztracený synek a proto se vydali do místních hospod, aby doplnili již tradiční zažitý počet sedmi členů skupiny. Všude je odmítli (strach z neznáma v podzemí), ale nakonec se volil jeden z akolytů městského chrámu, že druhy doprovodí.

Nahazuju vlastnosti:
Síla 13, Inteligence 14, Moudrost 17, Obratnost 10, Odolnost 12, Charisma 12, volím klerika (Valerián), úroveň 2, životy 7, přesvědčení zákon. Volím možnost rychlého vybavení – batoh, křesadlo, 2 pochodně, měch na vodu, železné zásoby na 6 dní, 13 zlaťáků, kožená zbroj, štít, válečné kladivo, prak, vlčí mor (1 trs), svěcená voda (1 lahvička). Částečně z prostředků ostatních mu kupuju plátovou zbroj místo koženky, zásoby jídla na týden a pro jistotu taky palcát (kdyby ho náhodou někdo v boji odzbrojil).

[Virťas]

Postavy slezou do propadliště uprostřed silnice u hřbitovní zdi a zjistí, že v hloubce zhruba 12 stop začínají schody klesající do tmy. Projdou po nich dál a zakrátko vyjoud po schodech opět nahoru. Ocitnou se uprostřed hrobky. Po stranách stojí čtyři kamenné stolce se sarkofágy, uprostřed stojí další velký sarkofág. Postavy prohledají místnost a zjistí, že centrální sarkofág má těžkou desku, která je mírně posunutá na stranu. Nejprve však vyjdou na hřbitov a podívají se, o jakou kryptu se jedná. Zjistí, že se jedná o hrobku starého trpasličího rodu Schattenbachů. Vyjdou zpátky na ulici a zeptají se přítele Hrotgara, zda o tom něco neví. Hrotgar si po chvíli zmateného mumlání vybaví, že jedna jeho prabába z linie rodu Schönsteinů byla nějakým způsobem rodově spřízněná s rodem Schattenbachů. Zatímco postavy uklidňují Hrotgara, Ignácius zajde za Erwin, která ve starých městských inventářích najde zmínku, že Schattenbachové patřili mezi významné patricijské rody. Jeden z posledních členů rodu byl alchymista, který si před stovkami let v podzemí pod hrobkou svého rodu vybudoval podzemní sídlo pro své experimenty. Pak se však přestal objevovat na veřejnosti, do podzemí se nikdo neodvážil a časem se zvěst o něm ztratila z paměti. Ignácius se vrátí zpět na hřbitov, kde zbytek skupiny už odsunul víko sarkofágu, pod kterým se jim otevřel vstup do jakéhosi podzemí. Hrotgar stojí uprostřed hrobky a zmateně cosi gestikuluje Ignáciovy, který mu sděluje výsledek pátrání v archivech. Druzi tedy Hrotgara ujistí, že syna Tónniho přivedou zpátky a sestupují po schodech dolů do krypty. De jsou ve výklencích dva velké chrliče a uprostřed krypty sarkofág, jehož víko je částečně odlámané a odhaluje kovovou konstrukci, která víko přidržovala na těle sarkofágu. Na zemi druzi najdou stopy chlapce a nějaké podivné rýhy okolo. V prachu pod schody najdou tenkou rýhu, téměr nerozeznatelnou díky jemného zpracování kamene. Druzi se nejprve podívají opatrně do sarkofágu a najdou v něm zmražené tělo trpaslíka, dokonale zachované. Druzi prohledají zbytek krypty, ale nic podezřelého zprvu nenajdou. Pak se ale Farlin podívá na jeden z chrličů a podle rýh vyrytých v kameni pod prachem je podle něj možné, že se chrličem dá otáčet a rýhy způsobilo tření odstavce chrliče o kámen pod sebou. Zatlačí na sochu v podobě démona s pařáty složenými mezi nohama a tu se náhle odsune na zemi kámen, kolem kterého našli tenkou rýhu. Druzi zajistí chrlič na místě, aby se nevrátil zpátky na své místo do výklenku a nezavřel se mechanismus ovládající propadliště. Sestoupí dolů a ocitnou se na chodbě ve tvaru písmene Y. Uprostřed chodby stojí mohutný sloup podpírající strop. Na chodbě jsou celkem čtvery dveře. Sloup obepínají kovové lamely se třemi držáky (zjevně na pochodeň nebo něco podobného).

[Virťas]

Otevřou jedny dveře do menš místnosti, kde na zemi leží rakve. Odsunou opatrně víka několika z nich a najdou jen mtrvoly a podivná torza složená z několika těl. Vstoupí tedy do další místnosti, která je o něco větší a leží tu více rakví s podivnými těly složenými z více jedinců, na kostech jsou zjevné stopy různého broušení, osekávání, opalování plamenem a podobně. Valerián nad torzy odříká modlitbu a v tichosti odejde. Vstoupí tedy do dalších dveří. Vedou do trojúhelníkové místnosti s policemi plnými starého vybavení a zkažených zásob jídla. Na jedné zdi je umístěná kladka. Druzi kladku prozkoumají a zjistí, že podlaha pod ní je dutá a jedno z prken se dá zvednout. Nahlédnou dovnitř a zjistí, že průlez vede dál do podzemí. Prozatím však se rozhodnou prohledat i poslední místnost. V troúhelníkové místnosti zde stojí socha orka držící kliku k mechanismu ve zdi. Na jedné zdi je polička, na které se válejí flakónky. Někgteré jsou prázdé a překocené, ale jeden z nich je plný fialové tekutiny. (dávám druhům šanci 1 z 10, že je napadne vylít lektvar na sochu, která tím ožije a vytáhne mechanismus, který je jinak zaseklý a nedá se vytáhnout ručně – padne mi 7, takže to nezjistí). Ignácius lektvar prohlédne, ale pohldem samozřejmě nic nezjistí, proto uloží flakónek do batohu, třeba jim později poradí alchymista Boskel. Vrátí se tedy do místnosti s propadlištěm a sestoupí po schodech hluboko do podzemí. Vyjdou do místnosti, kde při jedné zdi je kredenc plná stříbrného nádobí. Druzi okamžitě vše poberou. Pak vsroupí do jakéhosi společenského sálu, uprostřed stjí kulečníkový stůl, při zdech vysoko u stropu se nacházejí galerie se zábradlím. Na stěnách jsou fresky a obrazy s postavami trpaslíků, zejvně členové rodu Schattenbachů, jeden portrét mladého trpasličího hocha však druhy zarazí, neboť přesně odpovídá popisu Hrotgarova syna Tónniho. Na galerii sedí sochy ptáků, které při osvětlení za chvíli zatřepetali křídly, oživli, načechrali si náhle probarvená pírka a začali poletovat a prozpěvovat po místnosti. Wolfgang s Leontýnkou se po době podívají a začnou ptáčky lovit. Pobíhají po galerii, skáčou kolem zdí, naháněj ptáčky do pytle, narážejí bezradně do nábytku a ostatních druhů. Ukumwe jim pomůže a jednoho z ptáčků lapí do hrstli a schová ho do pytle. Nakonec se to samé povede i Leontýnce. Druzi prohledají zbytek prostoru a v předsálí objeví zbroj držící velké válečné kladivo. Zbroj stojí v pozoru, jako kdyby ji na sobě měl někdo oblečenou. Farlin se zbroje dotkne a ta se sesune na zem a rozpadne se na kusy. Kladivo však jen zařinčí o podlahu a nic se mu nestane. Farlin pokrčí rameny. Valerián však kladivo zvedne ze země a potěžká ho. Zbroj nestála na místě jen tak zbůhdarma, zřejmě to nějakým způsobem zapříčinila magie, proto se dovtípil, že i kladivo by mohlo mít nějakou kouzelné vlastnosti a vzal si jej místo svého dosavadního kladiva.

[Virťas]

Ignácius, Arten a Ukumwe s Leontýnkou vyjdou mezitím po schodech na galerii a kolem starých tapiserií projdou až na konec, kde spatří další stojící zbroj s kopím v ruce. Za zbrojí je vidět schodiště klesající do dalšího patra. Zbroj zapochoduje na místě, když se druzi přiblíží, a namíří na ně hrot kopí. Druzi se po sobě podívají. Ukumwe s Artenem natáhnou luky, Leontýnka vezme do ruky meč. Ignácius se připraví seslat kouzlo, kdyby bylo potřeba. Ukumwe s Artenem vystřelí a oba šípy se zabodnou do hrudního plátu. Zbroj se zakymácí a vypochoduje přímo proti nim. Leontýnka zacloní chodbičku na galerii a postaví se mu.
(iniciativa oba 5, útoky padnou současně)
Meč sklouzne neškodně po zbroji, kopí hvízdne těsně kolem Leontýnčiny hlavy. Ukumwe vystřelí a mine, avšak Arten oživlou zbroj zasáhne do přilby a ta se s rachotem sesune na zem. Mezitím přběhnou zbylí členové skupiny, šťouchnou holí do zbytků zbroje a když se přesvědčí, že už nepovstane, překročí ho a vstoupí na schodiště. Sestoupí do kruhové chodby, po které dojdou k reliéfu na zdu, na kterém je namalovaná stylizovaná ruka vkládající minci do otvoru ve zdi. Tento otvor je však skutečný. Druzi se u něj zastaví a zamyslí se. Pro jistotu sáhnou do váčků a každý vhodí jednu minci do otvoru. Potom postupují dál, až dojdou k dalšmu reliéfu, kde figury trpaslíků a lidí s luky bojují proti drakovi. Arten si při prochádzení kolem reliéf všimne, že čtyři z trpaslíků mají v očích štěrbiny. Zastaví ostatní a prohlédne si otvory. Zdá se , že by jimi mohla proniknout úzká čepel ven i divnitř. Nic jiného však druzi nenajdou. Ve zdi o kus dál však najdou na zdech rýhy vedoucí od stropu až dolů. Pohlédnou vzhůru a všimnou si, že ve strope je úzká štěrbina skrz celou šíři chodby. Ignácius zvedne lucernu a po chvíli si všimnou, že v otvoru jsou kovové hroty, snad mříž nebo něco podobného. Jdou tedy dál a všimnou si, že rýhy jsou i na druhé straně chodby. Když Farlin s Leontýnkou v čele skupiny vstoupí na dlaždici před mříží, zaslechnou za svými zády cvaknutí mechanismu a cinknutí padajícího kovu. Instinktivně se zakryjí štíty, ale nic nevystřelí a ani mříž nespadne dolů. Místo toho si uvědomí, že to patrně zacinkala jdna z mincí vhozených do otvoru. Projdou kolem rýh na zdi avstoupií na širší chodbu, kde vidí hned několik dveří ve zdech po obou stranách.

[Virťas]

Projdou několik místností, ale objeví jen shnilé staré zásoby a spoustu prachu na rozpadajícím se nábytku. Až se nakonec zastaví u jedněch dveří, které jsou zamčené. Druzi si všimnou, že klika není zaprášená a dovtípí se, že na ni někdo nedávno sahal. Farlin se zapře ramenem a dveře rozrazí. V místnosti leží na stole dvě mrtvoly a všude tu pobíhají podivní světélkující brouci. Válí se tu zbytky nějaké aparatury, lahvičky a flakónky, zřejmě nějaká alchymistická laboratoř. Snad sloužila poslednímu členovi rodu Schatenbachů? Na jedné z polic najdou zápisník. Když jej rozevřou, stránky se začnou rozpadat v prach, avšak Ignáciovi se podaří zachránit poslední popsanou stránku s nápisem „Konečně jsem našel správnou formuli (nebo formulaci?) a vyzrál na toho nabubřelce. Nachystal jsem si už jen poslední (nebo polední?) pokus (#23) na ověření a pak – vítej zpět, otče! Jen po čkej, až uvidíš, jak jsem to tady zvelebil…“ V hromadách aparatury najdou jednu lahvičku fialové tekutiny, stejné jako našli při vstupu do krypty u sochy orka. A také tři flakónky se světle modrou tekutinou. Prohledají zbytek podlaží, ale nic dalšího už tu nenajdou. Narazí jen na točité schodiště, které se vine podél zdi dolů do dalšího patra.

[Virťas]

Sestoupí dolů, až narazí na velké zamřížované okno, mříž je však rozpadlá a dá se snadno shodit na zem. Ignácius posvítí dovnitř. Z otvoru se na něj vyhrne obrovský brouk se silnými čelistmi a za ním je vidět nejméně ještě jeden další. Ignácius se stáhne, avšak (hod na překvapení, druhům padne 2, broukovi čtyři, druzi jsou překvapení) nestihne to a brouk sevře jeho ruku kusadly. Kusadla sevřou a Ignácius křikne bolestí.
(iniciativa druzi 6, brouk 6)
Ignácius stáhne mírně ruku a vysloví rychle sesílací formuli. Ruka se sevře v pěst a poté se prudce rozevře. Vyšlehne z ní modrobílá kroupa energie a zasáhne brouka přímo do hlavy. Brouk zavřeští a opět sevře kusadla. Ignácius nestačí ruku stáhnout zpět a kusadla se mu do ní znovu zaboří, až vytryskne krev.
(iniciativa druzi , brouk 4)
Brouk se vyhrne z díry a znovu zaútočí na Ignácia, který s rukou potrhanou kusadly ustupuje zpět. Brouk znovu secvakne a z žil v dlani vytryskne další dávka krve. Ignácius pobledlý bolestí a zátrtou krve ustoupí zpět. Druzi mezitím připravení k boji vyrazí kupředu, aby prorazili broukův tvrdý exoskelet. Brouk instinktivně ucukne před zásahy mečů Artena a Leontýnka, vyhne se i dopadu Farlinovy sekery. Ukumweho šíp však jeho krunýr prorazí a zabodne se hluboko dovnitř. (házím broukovi tygrovcovi na morálku, je skoro mrtvej – padne 6 proti morálce 9, brouk tedy útočí). Kusadla zacvakají a pokusí se zasáhnout Leontýnku, avšak ta je snadno odrazí svým štítem.
(iniciativa druzi 4, brouk 1)
Arten se vrhne kupředu a probodne broukovi hlavu, až na něj vytryskne modrozelená tekutina a brouk znehybní. Arten srzí hmyzí mrtvolu k zemi, v tu chvíli se však z díry vyhrne druhý brouk a zaútočí také!
(iniciativa druzi 2, brouk 3)
Broukj vyleze z díry a jeho kusadla sklouznou po plátu Farlinovy plátové zbroje. Arten tentokrát mine, avšak Leontýnka brouka bodne meček do nohy a ta znehybní. Farlin se ožene sekerou, avšak ta jen cinkne o zeď vedle broukovvy hlavy. Ukumweho šíp se však opět zabodne do exoskeletu a brouk zařičí. Wolfgangův šíp se zabodne do spáry ve zdi. Valerián odstrčí Farlina s Leontýnkou z cesty a zkusí rozdrtit broukovu hlavu svým kladivem. Brouk nestačí ustoupit a kladivo mu hlavu rozmašíruje na kaši.
Když se žádný další brouk neobjeví, druzi se podívají po Ignáciovi. Ten mezitím stačil zastavit krvácení z pokousané ruky, avšak jeho obličej zůstal silně pobledlý. Kouzelník se ztěžka opírá o zeď a lucernu si mezitím položil pod nohy.
„Tak co, čáryfuku, dáš to a pokračujem, nebo si dáchneš?“ zeptá se Leontýnka.
„Jen mě nechte chvíli vydechnout, to bude dobré,“ řekne Ignácius. Snaží se tvářit, že se nic neděje, ale druzi na něm vídí, že ztráta krve jej málem stála život. Rozhodnou se tedy, že zatímco Farlin s Artenem pohlídají díru ve zdi, aby je nepřekvapil další brouk, ostatní si mezitím na chvíli odpočinou. Valerián se skloní nad Ignáciovou rukou, položí na ni dva prsty a potichu zamumlá nějakou zaklínací formuli. Po chvíli soustředění se rány na předloktí a dlani trochu zatáhnou a utvoří se na nich čerstvá jizva. Ignáciovi se viditelně uleví a kývne, že už může pokračovat.

[Virťas]

Druzi posvítí do místnosti za dírou a spatří dlouhý stůl s židlemi, an kterém je rozházené nádobí. Všude se tu táhnou pavučiny a kokony. Druzi vlezou opatrně dovnitř a kokonům se raději vyhnou. Nic zvláštního tu však není. Druzi vyjdou na chodbu. Ve dvou skupinkách (Farlin, Leontýnka a Ignácius, druhá zbytek), propátrají ostatní prostory. Nenajdou tu však až na starý rozpadlý nábytek nic dalšího zajímavého kromě jednoho váčku s 20 zlatými. Vrátí se tedy an schodiště a sestoupí dolů do dalšího patra. Dole je předsíňka s trojicí dveří (jedny ve zdi naproti a jedny po každé straně). Druzi vstoupí do dveří naproti. V místnosti stojí velká postel s nebesy, všude je vlhko. V posteli ležá nahá mladá krásná žena. Druzi se zarazí. Žena se pozvedne na posteli a prohlásí: „To jsi ty, Flórine? Tolik jsi mi chyběl! Pojď za mnou do postele.“ Žena je ověšená zlatými šperky.
„Ale ale, copak to tu máme,“ řekne Wolfgang a vystoupí kupředu. Prohlíží si šperky (a nahou ženu) a přemýšlí, jak by jí šperky sebral.
Žena (ve skutečnosti sukuba) si druhy prohlédne a uvědomí si, že to není Flórin, ale skupina mužů (a jedné půlčice) ověšených zbraněmi a zbrojemi. Zbystří a připraví se, že by mohlo dojít k boji, který by mohl být pro obě strany fatální. Druzi však zatím nic netuší.
Wolfgang postoupí kupředu a zastaví se před postelí. (házím si, co druzi udělají – 1 až 2 zkusí ji okrást jakkoli, 3-5 dají se s ní do řeši o Flórinovi, 6 ji zkusí znásilnit – padne mi 2). Wolfgang se posadí na okraj postele a podívá se na zlaté šperky na jejím krku, náušnice a náramky na předloktích. Sukuba si všimne jeho pohledu a usměje se. Aniž by to Wolfgang tušil, zkusí jej sukuba zmámit. Hodím Wolfgangovi na záchranu proti kouzlům (zmámení) a Wolfgang neuspěje. Propadne tedy v ten okamžik jejímu kouzlu a musí uposlechnout každý její rozkaz. Sukuba tuší, že druzi se ji pokusí zlikvidovat, a připravuje se k boji. Ve skutečnisti se však pozvedne na posteli, odhodí deku a odhalí Wolgangovi celé své tělo. Ten okmažitě zatouží po sukubě, ta využije své moci a políbí jej. Přitom však z Wolfganga vysaje životní sílu (hod na záchranu proti smrti – Wolfgang neuspěje a sukuba mu vysaje 3k10 životů – celkem 23). Wolfgang se zhroutí mrtev k zemi. Tvář sukuby se promění k nepoznání, z tlamy jí vyrostou dlouhé špičáky a prst se změní v ostré pařáty. Zbytek družiny se okamžitě chopí zbraní. Sukubu přejímám z bestiáře 5E a modifikuju ji pro OSE.
TZ 5, 5 KŽ (22 životů), útk. 2x drápy 1k8, THAC0 15 (+4), rych. 120’ (40’), zách. S8 H9 P10 D10 K12, mor. 9, přesv. chaos, 425 zk., poč. 1 (1k3), poklad C
(hod na iniciativu druzi 5, sukuba 3)
Arten okamžitě švihne mečem a ten sekne sukubu přes břicho. Leontýnka ji zkusí setnout, ale sukuba se prohne v zádech, skloní hlavu a před ránou uhne a poté drápy odrazí topůrko Farlinovy sekery, avšak Valeriánovo kladivo ji zasáhne do ruky. Ukumweho šíp se zabodne do zdi za postelí. Ignácius po sukubě hodí dýku a ta se zabodne do čela postele. Sukuba se vztyčí a sekne drápy po Artenovi a Leontýnce. Leontýnka před ránou ustoupí, ale Artenovi se drápy zaseknou hluboko do stehna. Sukuba sladce promluví, propne hruď a předvede všem svoje plná ňadra. (Valerián si hodí na záchranu proti kouzlům (zmámení) a neuspěje. Klerik podlehne kouzlu sukuby a dostane od ní příkazh zaútočit na své druhy.
(hod na iniciativu druzi 5, sukuba 1)
Sukuba se vyhne sekům mečů Artena i Leontýnky, ustoupí před dopadem Farlinovy sekery. V tu chvíli se zmámený Valerián obrátí proti druhům a zaútočí kladivem na Farlina. Kladivo však jen promáchne vzduchem a Farlin vykřikne překvapením. Pak se však sukubě zabodne Ukumweho šíp do hrudi a ta sebou prudce trhne. Ignáciova dýka opěr promáchne vzduchem a zabodne se do zdi. Sukuba poté sekne drápy po Artenovi a Farlinovi. Oba však srazí drápy z dosahu.
(iniciativa druzi 1, sukuba 3).
Sukuba povstane z postele a její drápy znovu seknou po Artenovi a Leontýnce. Arten snadno razí drápy štítem, avka Leontýnka se zpozdí a drápy jí rozseknou obličej. Arten ukročí lehce doleva a poté švihne mečem tak, že sukubě odsekne hlavu od krku, až cákanec krve ohodí všechny v místnosti. Stále zmámený Valerián se rozmáchne válečným kladivem a pokusí se rozdrtit Leontýnce rameno, avšak ta ucukne a ustoupí dozadu.
„Co děláš, ty idiote!“ vykřikne a odrazí Valeriánovi kladivo stranou. Ten zatřese hlavou a nechápavě se divá na zbytek skupiny. Pak pustí kladivo na zem a sesune se zády po zdi k zemi. Zírá na Wolfgangovu mrtvolu a mumlá cosi nesrozumitelného. Ostatní od něj ustoupí a když vidí, v jakém je stavu, nechají ho chvíli na pokoji. Pak Ukumwe vezme měch s vodou a chrstne celý obsah Valeriánovi do obličeje. Ignácius se přiblíží a v pokleku mu zamává rukou před očima.
„Seš v pořádku?“ zeptá se opatrně.
„Já nevim,“ odpoví po chvíli klerik. „Vůbec nechápu, co se stalo. Najednou jsem se přestal ovládat a chtěl jsem vás všechny pozabíjet.“ Klerik si schová obličej do dlaní.
„Prostě tě oblbnula ta nadržená ženská, to je jasný,“ řekne Ukumwe. „I Wolfganga to postihlo. Podívejte se, co mu provedla.“ Druzi se podívají na Wolfgangův obličej zkřivený bolestí a raději se odvrátí. Když se klerik po pár minutách vzpamatuje, mají už druzi místnost prohledanou. Kromě zlatých šperků však nic dalšího nenajdou. Nechají prot Wolfgangovu mrtvolu na místě a odejdou pryč.

[Virťas]

Postavy vstoupí do velké místnosti. Kolem stěny naproti stojí celkem 7 oživlých zbrojí s meči a kopími, avšak zatím se nehýbou. Uprostřed však sedí na peršanu u šachového stolku trpasličí kluk Tónni a naproti němu sedí vysoký svalnatý muž zahalený podivným oblakem převalujícím se okolo. Vedle něj je na zemi položená luxusní zlatá lampa, ze které se line onen oblak mlhy. Muž se na druhy obrátí a pronese: „No to je dost, že jdete!“ Toník (jak jej otec nazýval) se zdá být nezraněný a v pořádku. Toník se na druhy usměje a vesele zaševelí, že je pánem věže a že je vnukem dcery Árniho Schattenbacha, proto chce zůstat tady na místě. Džin naopak druhy požádá, aby se o Toníka postarali a vysvobodili ho z vězení rozbitím lampy. Vysvětlí jim svoje prokletí a slíbí jim vyčarovat velký zlatý poklad, pokud lampu opravdu rozbijí.
„To by byla škoda lampy, ne?“ řekne Leontýnka „Takovej šikovnej džin by se nám mohl hodit.“
„Pokud mě však nehodláte osvobodit, mohl bych snadno zařídit, že se odtud nevrátíte živí,“ řekne džin a povstane. V tu chvíli se všechny zbroje proberou k životu a postoupí o krok vpřed.
„No snad jsme tolik neřekli, že,“ odpoví Ignácius a odstrčí Leontýnku za sebe. „Možná bychom mohli splnit džinovi to přání, i když je podivné plnit přání někomu, kdo byl k této činnosti tak nějak jaksi stvořen, že.“
Džin mávne rukou a před zbrojemi se na zemi objeví truhla plná zlatých a stříbrných mincí.
„Je to vaše, jen prosím rozbijte tu lampu a nechte mě odejít pryč z tohoto světa. A pak odveďte Toníka k otci. Když se Tónni propadl do krypty, spletl jsem si ho s jedním z jeho předků, možná že jste zahlédli jeho portrét v jednom z pater nahoře. Odvedl jsem ho sem a až pak jsem si uvědomil, co je zač.“
„A co to bylo za ženskou tam vedle v místnosti?“ zeptá se Farlin. „Nejdřív se tvářila, že by nás láskou snědla, a pak se na nás vrhla, aby z nás servala kůži.“
„Ach tak,“ řekne džin a pokývne hlavou. „Alchymista, který mě sem přivedl, chtěl splnit jedno přání. Přál si, abych mu přivedl věčně mladou a krásnou ženu, tak jsem mu přivolal sukubu, do které se ten nebožák zamiloval. Já jsem nevěděl, co to způsobí.“
„No s tím už si nedělej hlavu, aladine, ta holka už vyvaluje kozy někde na věčnosti,“ řekne Leontýnka a když si uvědomí, že se na ni Toník dívá, dodá jen: „Jo pardon.“
„Tak mohli byste to prosím zařídit?“ řekne nedočkavě džin. „Ta lampa se dá rozbít jenom nějakým kouzlem nebo kouzelnou zbraní. Nemáte něco takového?“
Valerián si vzpomene na své kladivo, které sebral v jednom z pater nahoře a řekne, že to rád zkusí. Kladivo dopadne na lampu a ta se roztříští na kusy. Oblak mlhy se kolem džina pomalu rozvíří a rozplyne se. Džin se jen krátce usměje a jeho podoba se vytratí. V tu chvíli se všech sedm zbrojí zhroutí k zemi a zařinčí. Toník překvapeně zamžiká a rozpláče se nad ztrátou svého kamaráda.
„Postarej se o kluka, my se postaráme o poklad,“ řekne Farlin Leontýnce. Ta jenom zalapá po dechu a podívá se na dítě.V tu cvhíli si uvědomí, že posledních pár týdnů strávila rozbíjením hlav nepřátel namísto hraní si s dětmi a znejistí, co by měla dělat. Toník se po chvíli uklidní a zeptá se, jestli si s ním zahraje šachy. Leontýnka kývne a tak celá zkoprnělá usedne k šachovém ustolku. Tónni vrátí figury na místo, zatímco zbytek skupiny nacpává hromádku mincí do pytle. Pak se sesednou všichni na zem a nějaký čas odpočívají, aby se mohli vrátit zpátky z podzemí do ulic Aldrenu. Hrotgar vezme syna do náruče a slíbí Farlinovi, že mu tuhle službu nezapomene.

[Virťas]

Zápis ze 6. sezení - Hadí dýka

Když se druzi vrátili z podzemí zpátky do Aldrenu, potkali mniha Salesia, který jim pověděl zvěst, že kdesi v pustině se nachází chrám hadího kultu, kde se ukrývá mocný kouzelný předmět Hadí dýka. Tato zbraň je významný kultovní předmět temných bohů, který může zasáhnout do dění v oblasti. Ukumwe a Valerián ihned nabídnou, že dýku vyhledají a přinesou otci Salesiovi (ovšem za poplateček 1 000 zlatých). Druzi se porozhlédnou po městě, aby doplnili skupinu o tradičního sedmého člena. Nakonec se střetnou s jedním dobrodruhem na náměstí, který tvrdí, že zná cestu na okraj pustiny, kde má druhy vyzvednout průvodce. Druzi mu nabídnou stát se členem skupiny a onen muž nabídku přijme.

Nahazuju tedy nového člena:
Síla 10, Inteligence 10, Moudrost 11, Obratnost 10, Odolnost 11, Charisma 14, volím akolytu (Školastikus), úroveň 2, životy 6, přesvědčení zákon. Volím možnost rychlého vybavení (podle klerika) – batoh, křesadlo, 3 pochodně, měch na vodu, železné zásoby na 2 dny, 9 zlaťáků, plátová zbroj, štít, hůl, prak, tyč (10 stop, dřevěná), lano (50 stop) + dokupuju mu navíc jednu zbraň (válečné kladivo) a zásoby jídla na týden

[Virťas]

Cesta na okraj pustiny by druhům měla podle Školastika trvat 4 dny (pláně 2 dny, pak kopce, a nakonec pustina). Druzi doplní zásoby jídla, pochodní a oleje do lucerny, aby cestu vydrželi. Cestu urazí bez problému neboi zdržení (náhodné setkání ano bloudění nepadlo, nechávám to projít) a dorazí do osady Dugu na okraji Tiché pustiny, kde na ně čeká původce Idiger, hubený postarší chlápek. Postavy projdou osadu a zde znovu doplní zásoby jídla. Od místního obchodníka koupí lahvičku protijedu (do 3 kol od otrvy je možné opakovaz hod na záchranu proti jedu) a pak taky bílé lehké hábity chránící před horkem. Celkem si za to řekne 900 zlatých, Farlin zkusí částku ukecat na 800 (házím ns reakci, padne 11 +1 za Farlinovo Charisma) a obchodník nadšeně souhlasí a s radostí druhům sleví. Mezitím Valerián se Školastikem a Artenem projdou vesnici, zda neposbírají nějaké drby. Valerián se dozví, že tudy nedávno prošla skupina černě oděných kněží a zmizeli do pustiny. Skupinka místních an trhu tvrdí Artenovi, že v pustině řádí upír. Školastikus zjistí, že dřív se tu lidem zdávaly sny o hadech, ale to se už delší dobu neděje. Druzi v táboře přespí a druhý den večer s průvodce Idigerem vyrazí do pustiny. Krajina je plná rozžhaveného suchého písku a skal. Neustálé horko druhům připomene, že koupit si ony předražené bílé hábity byl ve skutečnosti výborný nápad, neboť bez nich by dlouho nevydrželi. A že i Idigerova zatvrzelá potřeba jít až v noci jim zachránila život. První noc i spánek během dne přečkají bez úhony. Druhou noc se Farlinovi a Valeriánovi udělá nevolno z horka. Skupina je nechá chvíli odpočinout, během dopočinku najde Ignácius nedaleko skupiny mrtvolu muže, který má na hrudi vytetovaného červa s lebkou místo hlavy. Skupina k ránu dorazí do oázy. Mezi akáciemi je menší studna, u ní stojí ženská postava obklopená trojicí šakalů. Při příchodu skupinky jí na rameno přilétne navíc ohromný sup. Osloví druhy a požádá je, aby jí dovolili ochutnat jejich krev, aby mohla poznat jejich úmysly. Postavy si vzpomenou na historku o upírovi a ihned odmítnou. Žena se postaví do pozoru a vezme do ruky kopí. Řekne: „Nejistí jednou nohou v temnotě dlí, zmizte.“ Postavy nechtějí odejít, potřebují doplnit vodu, Farlin a Valerin trpí horkem a potřebují dvojnásobnou dávku vody, aby se mohli uzdravit z úžehu. Šakalové nahrbí hřbety a vycení zuby. Druzi zaujmou standardní pozice – Farlin a Leontýnka se postaví do popředí (zde je pro tentokrát doplná Arten a Valerián), za nimi stojí Ignácius, Ukumwe natáhne luk a Školastikus si vezme svoje válečné kladivo, kterým bude chránit Ignácia a Ukumweho před případnými útoky zblízka. Farlin a Valerián dostanou na útoky postih -2 za úžeh.
(iniciativa druzi 4, strážkyně studny a šakalové 3)
Arten vykročí a prvnímu šakalovi rozsekne hrudník, až jej málem zabije. Leontýnka druhého sekne do nohy, Farlin třetímu zasekne sekeru do hlavy. Valerián dorazí prvního šakala a skupinka zatlačí hradbou štítů druhého šakala až ke strážkyni. V tu chvíli zasviští šíp a zabodne se strážkyni do ramene. (házím strážkyni a šakalovi na morálku, padne 4 ku 10, zůstávají v boji).
Strážkyně pokročí vpřed a bodne kopím po Leontýnce a vzápětí po Farlinovi. Oba ale její výpady srazí stranou. Šakal lehce škrábne zuby Valeriána, ale není to nic vážného.
(iniciativa druzi 4, strážkyně 1)
Artenův meč sklouzne po tvrzené lví kožešině strážkyně, avšak Leontýnka ji bodne do boku a rozřízně jí sval. Farlinova sekera ji lehce lízne přes stehno. Valerián se zapře a pokusí se jí podrazit nohy, ale strážkyně mu uhne.
Strážkyně opět dvakrát bodne kopím prudce po Leontýnce a Valeriánovi, ale není jí to nic nplatné. Ani šakal nezvládne pokousat Farlinovu ruku.
(iniciativa druzi 6, strážkyně 1)
Arten znovu bodne strážkyni do boku a ta se málem poroučí k zemi, avšak nakonec to ustojí. Ostatní se ji pokusí bodnout nebo znovu shodit na zem, ale nikdo neuspěje. (házím na morálku, padne 6 proti 10, strážkyně bude bojovat na smrt). Strážkyně pochroumaná zraněním opět zaútočí, ale její údery zjevně ztrácejí razanci a mine. Ani šakal neuspěje s výpadem na Leontýnku.
(iniciativa druzi 1, strážkyně 2)
Strážkyně dvakrát bodne Valeriána kopím, ale opět selže, stejně tak šakal. Arten však vzápětí sekne mečem a srazí strážkyni hlavu. Leontýka poté přesekne krk šakalovi a boj skončí.

[Virťas]

Druzi se utáboří mezi skalami a Farlin s Valeriánem se zbaví úžehu. Večer se vydají na cestu a ráno dorazí k hadím jeskyním. Z pustiny trčí holé skály s několika jeskyněmi. Mezi skalami je pískem zavátá studna a metrový kůl s naraženou lidskou lebkou. Do čela lebky je vyryta rytina hadí hlavy v kruhu s šipkami. V jeskyních jsou rytiny velkých postav nesoucích velké balvany. V jedné jeskyni zdá se je jídelna – jeden velký balvan s menšími okolo pro sezení. V rohu této jeskyně leží jakási postavy .Druzi se nad ní skloní a zjistí, že stále žije, i když je zjevně vysílená a možná již umírá. Na zádehc najdou druzi bodné rány. Otočí muže tváří k sobě a zjistí, že má an hrudi tetování ve tvaru červa s lebkou místo hlavy. V píske nedaleko něj leží napůl zasypaná mrtvá striga. Školastikus se nad mužem skloní, prohlédne mu rány a poté je začne čistit a ošetřovat. Potom mu nakape do bezvlédného hrdla trochu vody. Muž se po chvíli probere. Chvíli se rozhkoukává okolo, až pochopí, kde leží. Druzi se od něj dozvědí, že se jmenuje Kurra. Tvrdí, že přišel s několika kolegy hledat ztracený Enlugašův chrám, který tu postavili jeho předci. Cestu prý přežil jediný. Tady v jeskyni ho přepadly strigy a málem ho zabily, pak upadl vysílením do bezvědomí. Druzi se dívají po Valeriánovi se Školastikem, jestli o tom Enlugačovi něco nevědí, ale oba kroutí hlavou. Ani Ignácius si na nic nevzpomíná. Kurra dál tvrdí, že by rád otud odešel, ale v tu chvíli Valerián Ignácius zbystří a dívají se na něj podezřele. Jakmile Kurra vyjde z jeskyně, kývnou na ostatní a pošeptají jim, že Kurrovi slova o odchodu nevěří, že se jim zdá nějak podezřelý. Proč by odcházel hned, když nenašel to, co hledá? Kurra předstírá odchod, ale krok má pomalý a zdá se, že spíš nějak vyčkává. Postavy si jej však nevšímají (nezdá se být nebezpečný, nemá zbraně a je na hranici smrti). V další jeskyni druzi najdou veký balvan a všimno si, že skrz něj lehce profukuje vzduch. Zdá se, že za ním je zavalený nějaký průchod. Vezmou tedy páčidla a po chvíli se jim podaří balvan odvalit stranou. Skutečně je za ním průchod! Ignácius připraví lucernu a Idiger druhům nabídne, že jim pohlídá zbytk věcí a dvojici tažných koní, než se vrátí zpátky z jeskyně.

[Virťas]

Projdou chodbou a vstoupí do rozlehlého prostoru. Nohy se druhům propadají po pás do písku, musí se jím pracně brodit skrz. Asi 20 yradů před nimi jsou vzadu dva průchody vlevo a vpravo do dalších prostor. Když se druzi dostanou zhruba doprostřed, zaútočí na ně tři velcí hadi kovožrouti. Písek se před druhy zavlní a z něj hadi vyskočí kupředu, aby se zakousli do kovových částí výzbroje a výstroje. Zaútočí na Artena, Farlina a Valeriána. Těsně před nimi se vztyčí a rozevřou chřtány.
Druzi nejsou překvapení, hod na iniciativu – druzi 3, hadi 4). Protože se druzi těžko hýbou, dostanou hadi bonus +3 k útoku. První had se Artenovi zakousne do plátů na předloktí a z tlamy vypustí sliny, pod kterými ocel zasyčí a okamžitě zreziví. Farlinovi se had zakousne do plátu na stehně a ten také začne rezavět. Valerián hada setřepe hranou štítu. Arten s Farlinem se je pokusí odseknout, ale kluzcí hbití hadi se jim vysmeknou. Valerián naopak toho svého rozdrtí kladivem. Leontýnka s Ukumwem se pokusí Artenovi a Farlinovi pomoct, ale nezdaří se jim to. Pak ale Školastikus máchne kladivem a rozmázne toho Artenova hada po písku. (házím poslednímu hadovi na morálku a on selže, tudíž se vyleká, pustí se Farlinovy nohy a ponoří se do písku. Ten se krátce zavlní za hadovým tělem a pak je najednou klid. Vpravo je kolonáda několika sloupů a za nimi vidí druzi schody sestupující níže. Rozhodnou se tedy nejdříve omrknout vstup také vlevo. Tam az zákrutem spatří ohromnou sochu humanoida v šupinatém rouchu, která má hadí hlavu s otevřenou tlamou. Je obsypaná spícími pouštními strigami. V tlamě socha svírá velký železný klíč a v rukou drží velký kamenný kotouč. Druzi se zarazí a Ukumwe naznačí, že pro klíč vyleze (dávám mu na hod na Obratnost postih +3). Přesto elf hravě uspěje, proplete se mezi spícími pouštními strigami a klíč uzme. Pak se podívá na kamenný kotouč a zaváhá, zda by jej neměl sebrat také. Sáhne po něm a bez problému jej vloží do batohu. Bez jakéhokoli upozornění (třetí hod na obratnost) se mu podaří vyklouznout z prostoru, aniž by strigy vzbudil. Druzi se rychle stáhnou z jeskyně a vrátí se do místnosti se sloupy. Na zemi najdou mrtvolu, u které odhaí lahvičku s nápisem Amorfnium a sadu paklíčů a oboje si vezmou. Sestoupí tedy po schodech o patro níž. Dole je prostor ve tvaru osmistěnu, uprostřed je v podlaze umístěný kruhový bazén. Po stranách se nacházejí vždy jedny dveře a neproti dvoje. Druzi se rozhodnou vstoupit do dveří vlevo.

[Virťas]

Vstoupí do chodby, vlevo je o několik yardů dál vstup, o kus dál se chodba stáčí vpravo. Druzo se zastaví u dveří a naslouchají. Nic však neslyší. Farlin vezme za kliku a otevře. Objeví místnost s policemi plnými nejrůznějšího vybavení, nářadí, oleje do lamp a podobně. Prostě sklad. Projdou tedy chodbou a před nimi jsou dveře vlevo a vpředu. Opět se zaposlouchají u těch vlevo. Klika je ve tvaru hadí hlavy a pod ní masivní zámek. Nic neslyší. Vezmiz za kliku, ale je zamčeno, zkusí tedy onen klíč sebraný ze sochy a ten pasuje do zámku. Odemknou a vstoupí dovnitř. Na protější zdi uvidí pět železných kruhů, z nichž ke třem vedou řetězy, do kterých jsou uvázána tři dávno mrtvá těla mumifikovaná suchem solí a horkem. Nad jedním z těl se vznáší průzračná modrostříbřitá figura shrbeného vyzáblého muže. Jakmile všichni vstoupí dovnitř, přízrak zachroptí. Druzi se porozhlédnou po místnosti, ale zatím nic zvláštního nevidí. Přízrak je osloví a představí se jako Paulomus. Kdysi dávno jej sem přivlekli a uvěznili spolu s dalšími muži. Občas někoho nového přivedli, někdy někoho odvedli pryč a ten se už nikdx nevrátil. Nakonec věznitelé přestali chodit a on tu zemřel hlady a změnil se v přízrak. Žádá druhy, aby vynesli jeho tělo an povrch a spálili ho tam, tím že se zbaví prokletí a konečně bude moci odejít pryč odtud. Druzi se začnou dohadovat, zda tělo vynášet ven, nebo ho tu nechat a starat se o hledání hadí dýky. Arten s Leontýnkou a Farlinem navrhují nechat ho tu, naopak Ignácius se Školastikem a Valeriánem prosazují odnést tělo a nechat duši spočinout. Pak se všichni obrátí na Ukumweho, aby věc rozhodl, že je to zatím tři na tři. Ukumwe se podívá na kvílejcí nešťastný přízrak a (hod kostkou 3) rozhodne, že přízraku slíbí spálení těla venku na slunci. Přízrak přestane kvílet a tiše jim děkuje.
„No když ti to udělá radost, huhuláku,“ pokrčí Farlin s Leontýnkou rameny. „Až tu budem se vším hotoví, vrátíme se pro tebe a vynesem kostru ven ke spálení.“
Pak se pustí do prohledávání místnosti a po chvíli objeví pod jedním z těl zlatý prsten. Když prohledají zbytek místnosti, slíbí znovu přízraku Paulomovi, že se pro něj vrátí. Vrátí se zpátky na chodbu a vstoupí do dveří naproti. Všude po zdech čtvercové mísnosti jsou morbidní a neuvěřitelně detailní rytiny lidí uštknutých nebo hadem uškrcených lidí, zdá se, že se někdo v tom násilí vyžíval. V rohu naproti je bazének a v něm se válí několik koster. Druzi začnou prohledávat, ale náhle na Ignácia vyskočí z díry ve zdi had, vyplazí se ven a snaží se ho uštknout! Ignácius ale instinktivně ucukne na poslední chvíli rukou.
(hod na iniciativu Ignácius 2, had 1).
Ignácius popadne svou hůl a pokusí se hada majnout přes hlavu. (a padne mu 20!). Had dostane ránu přímo do lebky a zhebne. Druzi se znovu porozhlédmou okolo, ale skutečně nic nenajdou. Projdou tedy otevřeným průchodem ve zdi napravo. Tady jso ustaré rozbité lavice a cosi jako vyvýšená stupínková rampička (snad kazatelna) pokrytá tkaninou s šupinovým vzorem. Na zdech jsou opět rytiny, tentokrát postavy mužů, kteří obsluhují tři velké kumanoidy s hadími hlavami. Druzi najdou u kazatelny truhličku. Je zamčená, ale zdá se, že by to pomocí paklíčů mohlo jít otevřít. Farlin chvíli šteluje paklíči zámek a nakonec zámek cvakne, přesto se truhlička hned neotevře. Farlin zabere silou a pojistka nakonec povolí, ale zdá se, že ji Farlin silou zlomil a truhlička se už zamknout znovu nedá. Uvnitř najdou vyšívaný hedvábný šátek, ve kterém je uloženo celkem 10 malých šipek, které mají na hrotech vrstvu zaschlého žlutého laku. Ukumwe si šipky vezme.