Virťasův sólo old school herní deník

[Virťas]

Delší dobu jsem uvažoval, že začnu hrát sólo. Nakonec jsem se kvůli procedurálním mechanikám tvorby hry rozhodl zahrát si tradiční old school sandbox a zvolil jsem Old-School Essentials (byť do budoucna nevylučuju nějaké podobné old school hry). Rád bych nezůstal jen u odehrávání předpřipravených modulů a postupem času tvořil obsah vlastní. Nemám zatím žádný vymyšlený svět ani nápad, o čem by kampaň měla být, prostě začnu jedním modulem a pak se rozmyslím co dál. Pro začátek jsem zvolil modul Mohyla kostlivých ničemů z Adventure Anthology 2 od Necrotic Gnome, který nedávno přeložil Ota. A to je prozatím všechno.

zápisy z jednotlivých sezení:

kampaň Sedmero svatokupců:
Co a jak s pravidly pro vedení sólo hry: zápis z 0. sezení
Popis poloostrova Iberia a počátku kampaně Sedmera svatokupců
Mohyla kostlivých ničemů: zápis z 1. sezení, zápis ze 2. sezení
Skřetí jeskyně: zápis z 3. sezení
Chrám padlé hvězdy: zápis ze 4. sezení
(Z)propadený trpaslík: zápis z 5. sezení
Za hadí dýkou: zápis z 6. sezení
Zimoviště opeřené prasnice: zápis ze 7. sezení
Pomsta za slunovratu: zápis z 9. sezení, zápis z 10. sezení
Šeptající tůně: zápis z 12. sezení
Ve stínu Božského města: zápis ze 14. sezení, zápis z 15. sezení, zápis z 16. sezení, zápis ze 17. sezení, zápis z 18. sezení, zápis z 19. sezení
cestování po Iberii: zápis z 8. sezení, zápis z 11. sezení, zápis z 13. sezení

51017694873_f131a5e9ad_k.jpg

one shoty a minikampaně:
V pableskujících grottách: zápis z 1. sezení, zápis ze 2. sezení, zápis ze 3. sezení

[Virťas]

Každý šestimílový hex budu házet na náhodné setkání a bloudění a uvidíme, jestli se něco objeví a jestli se cesta v důsledku nečekaných událostí někam dočasně odkloní nebo ne.
První den ráno vyrazí do klidné krajiny plné luk a polí. Hned druhý den dopoledne (3. hex) mi padne náhodné setkání – 65 hobgoblinů! Jejich doupě ukryté v ústí jeskyně je ve vzdálenosti 100 yardů. Nikdo není překvapen, ale vědí o sobě. Mezi hobgobliny je král a 2 strážci. Farlin jdoucí vepředu zvedne ruku a zstaví kolonu. Druzi se kolem něj shromáždí a sledují situaci. V ústí jeskyně se hemží stále víc hobgoblinů, máchají zbraněmi a ukazují na družinu. Někteří se rozbíhají dopředu,a by druhy zastrašili. Padne mi nevraživá reakce. Farlin rozhodne, že nebudou utíkat – mají tažné koně a jdou pěšky, dlouho by nedokázali unikat. Raději se pokusí vyjednat volný průchod. Když se skupinky hobgoblnů přiblíží, Farlin je osloví s tím, že nemají žádné úmysly hobgoblinům překážet nebo ublížit a jen chtějí projít. Hobgoblini jsou primitivní, vidí náklad na koních a domyslí se, že by mohli získat slušnou kořist. Hodím znovu na reakci a dám postih -3 (blízko je doupě, je jich hodně a kořist je lákavá). A padne 4 (celkem tedy jenom 1). Hobgoblini jsou teď většinou na vzdálenost zhruba 30 sáhů a rovnou se tozbíhají, že zaútočí (a asi tak půlka jich bere do rukou luky). Ajajaj no.
Leontýnka, Sranduil a Nuzzurug sestřelí tři z luku a Jürgen, Goršak a Galok usmaží další tři magickými střelami. Pak ale zaútočí hobgoblini z luků. Naštěstí jich většina nemůže stílet, protože by trefili svoje řady, proto vypáli jen asi 10 střelců. Dva zasáhnou lehce Fernanda a jeden Falgora. Pak se lini bojovníků střetnou a vypukne boj jeden na jednoho.
Druzi během několika kol pobili skoro třetinu goblinů, ale někteří pochytali drobné šrámy a Falgor je prakticky témt mrtvý, schytal dva drsné údery a jen tak tak stojí na nohou. Během dalších dvou kol se však řady hogboblinů zcela rozpadnou a druzi je všechny pobijí. Zůstává jen skupinka střelců se dvěma strážci a králem seskupených před ústím jeskyně. Házím jim na morálku a kupodivu jim vydrží, takže budou bojovat dál.
Haleb se Sranduilem rychle sešlou na pomláceného Falgora léčivá kouzla a ten se znovu vzchopí k boji. Kouzekníci Jürgen s Goršakem a mág Višvánatán zůstanou pro jistotu vzadu, ale zbytek družiny se rozeběhne vstříc zbytku hobgobliní tlupy, aby ji dodělali (jestli si chcete v OSE užít trochu napínavej boj s většíma skupinama chudáků, nedávejte svejm postavám plátový zbroje a štíty, protože pak vydrží strašně moc a jen tak nezhebnou). Krléééééš! Teda vlastně Karhuuuuuul!
Hobgoblini vystřelí z luků, aby druhy zastavili. Nuzzurug a Fernando schytají menší rány, ale Falgor znovu dostane dvě rány šípem (ještě že jsem ho nechal léčit, jinak by lehnul). Druzi se pak daj do zabíjení hobgoblinů. Během dalších tří kol hogboblini padnou včetně strážů (druhý hod na morálku taky vydrží) a na konci třetího kola zůstane na nohou jen jejich král. Pak už to je jen otázka chvilky, než ho druzi rozsekají na kusy. Druzi prohledají ústí jeskyně – velký otevřený prostor, kde se za převrženým dvoukolákem skrývá velká okovaná truhla. Když ji druzi vypáčí, najdou v ní 4 000 zlatých. Druzi se zaradují a rozhodnou se rozdělit poklad mezi sebe – každý družiník dostane poloviční podíl, ale stále to pro každého vychází na slušných 200 zlatých a pro stálé členy skupiny 400. Pak si ale všimnou, že jeskyně se vzadu svažuje dolů a vede kamsi do hlubiny. Ihned vypuknou dohady, co by měla družina udělat. Sestoupí níže do jeskyně a budou riskovat, že se jim něco stane? A že se možná zdrží víc, než by jim bylo milé? Stále mají s sebou vězně Steffena, který by se mohl vzbouřit a udělat nějakou neplechu (mimochodem na něj jsem během té bitky zapomněl, takže asi někde seděl na mezi a čekal, až se dobojuje. To jsou holt krásy sólo hraní, kde leccos omylem vypustíte ). Nakonec se dohodnou, že družiníci pohlídají Steffena, než se druzi vrátí z jeskyně. Jako pojistka s nimi půjdou Jürgen a Nuzzurug, aby je podpořili během bojů a aby zajistili spravedlivé rozdělení nalezených pokladů (Garlok sice něco mrmlá o tom „kdo by věřil ve spravedlivé dělení, když všichni víme, jak jsou tihle potomci draků lakotní“, ale nikdo mu v tom ruchu a dohadování něvěnuje pozornost). Poté si vyléčí různé utržené rány z bitky s hobgobliny (což ocení hlavně dobitý Falgor) a utáboří se na noc. Rozhodí hlídky po dvou na hodinu.


Ráno se seskupí do družiny. První řadu budou tvořit Farlin, Leontýnka a Alžběta. Druhou linii tří pochodňonošů tvoří Majolikus, Fernando a Falgor a vzadu je jistí Nuzzurug, Sranduil a Jürgen. Ráno si všimnou, že krátce za ústím jeskyně se válí hromady zvířecích kostí. Z hlubiny se nese slabě klokotání vody přes kameny. Rozžehnou pochodně a sestoupí do nitra jeskyně. A to je pro tentokrát všechno.

[Virťas]

Zápis z 12. sezení – Šeptající tůně

Navazuju na závěr předchozího sezení. Ráno se druzi seskupí do družiny. První řadu budou tvořit trpaslík Farlin (4. úroveň), půlčice Leontýnka (4. úroveň) a bojovnice Alžběta Montesquieu (3. úroveň). Druhou linii tří pochodňonošů tvoří pán šelem Majolikus (3. úroveň) a jeho ochočená Obří fretka, zloděj Fernando Gonzales (3. úroveň) a chodec Falgor (3. úroveň) a vzadu je jistí družiník drakorozený Nuzzurug (3. úroveň), lesní elf Sranduil (3. úroveň) a družiník kouzelník Jürgen (3. úroveň). Ráno si všimnou, že krátce za ústím jeskyně se válí hromady zvířecích kostí. Z hlubiny se nese slabě klokotání vody přes kameny. Rozžehnou pochodně a sestoupí do nitra jeskyně. U trojice tažných koní se zásobami zůstanou hlídkovat družiníci kouzelník Goršak, elf Garlok, mág Višvánatán a klerik Haleb Izjaslavič (všichni 3. úroveň). Jeskyně se o kus dál rozděluje do dvou směrů, vpravo chodba stoupá nahoru, vlevo cestu napůl přehrazuje velká kamenná deska počmárná výjevy, na kterých ještěří lidé zabíjejí harpyje, uřezávají harpyjím křídla, vybodávají jim oči a hodují na jejich vnitřnostech. Alžběta u dveří najde na zemi utržený kus látky z pláště. Zvolí odbočku vpravo nahoru. Jeskyně se zde rozšiřuje a na první pohled je jasné, že se zde kdysi odehrála krvavá řež. Všude se válejí hromady lidských kostí poznamenaných četnými řeznými ranami. Druzi mezi kostmi nalenou jeden starý zrezivělý palcát a jinak nic. Projdou jeskyní dál a chodba sestoupí do strmé rokle, uprostřed které stojí vysoký ale usychající strom obsypaný těly harpyjí, které po příchodu družiny pomalu probouzejí, zamžikají očima a zatřepotají křídly. Z vrásčitých rozevřených tlam jim stečou sliny a harpyje se vznesou do vzduchu. Pětice harpyjí se rozlétne kolem stromu a spustí zpěv, kterým lákají druhy, aby se k nim připojili.
(padne mi na reakce 2 – nepřátelská, útočí)
(házím postavám záchranu proti kouzlům, jestli je harpyje zmámí – selže Alžběta a Majolikova ochočená Obří fretka)
Harpyje se rozletí druhům naprosti s napřaženými pařáty na nohou a šavlemi nebo kopími v ruce.
(iniciativa druzi 6, harpyje 6 – proběhne naráz)
Farlin jednu z harpyjí téměř přesekne vejpůl válečnou sekerou a Leontýnka ji dorazí. Majolikus druhou harpyji sekne mečem přes trup. Vzápětí jej však jeho zdivočelá fretka kousne do lýtka. Zmámená Alžběta škrábne mečem Farlina na předloktí. Drobné rány uštědří harpyjím Fernando, Sranduil i Falgor. Jednu z harpyjí nejprve zasáhne Nuzzurug mečem a poté do ní narazí Jürgenova Magická střela a dodělá ji.
Jedna z harpyjí probodne Majolikovi kopím paži. Další z harpyjí probodne kopím Fernandovi hrudník. Ostatní druzi se útokům ubrání.
(iniciativa druzi 3, harpyje 6)
Jedna z harpyjí poškrábe Falgora, ostatní útoky odrazí. Sranduil jednu hz harpyjí prostřelí šípem a ta se rozbije o stěnu jeskyně. Falgor druhou bodne kopím do křídla. Jürgen překvapivě jednu z harpyjí zasáhne holí do lebky a ta jí pod úderem praskne. Zbývá tak poslední harpyje (házím na morálku – a harpyje selže, takže začne před druhy prchat) – dávám jim však jeden volný útok. Sranduil ji zasáhne šípem do nohy a poté ji dorazí mečem Fernando. Ihned po boji se zmatená Alžběta probere z mámení a začne se všem omlovuat (hlavně Farlinovi) a Majolikova Obří fretka se s kňučením schoulí před svým pánem. Ten ji však několika tichými slovy po chvíli uchlácholí.

[Virťas]

Druzi prohledají jeskyni a najdou pod kořeny stromu 400 zlatých. Zatímco Sranduil sesílá na Fernanda kouzlo Zhoj lehká zranění, za zákrutem chodby se ozvou kroky. Pak se vynoří postava ještěřice s kopím v ruce (náhodné setkání). Když zahlédne druhy, namíří proti nim kopí a krátce jím švihne ve vzduchu, aby naznačila, že si mají držet udstup. Skupina se semkne kolem stromu, avšak zbraně na Farlinův pokyn nechávají v pochvách. Farlin zvedne ruce na znamení míru.
„Co tady pohledáváš, děvčico?“ řekne a předstoupí před ostatní.
„Tsss, tss“ zasyčí ještěřice a znovu bodne kopím ve vzduchu. Pak za skupinou zahlédne krvavé stopy a mrtvolu jedné z harpyjí a zarazí se.
„No snad jsem tolik neřek, zlato. Co tady pohledáváš?“
„Já jsem Tssiva, tohle jste udělali vy?“ naznačí kopím směrem k mrtvým harpyjím.
„Jo no ty stařeny s křídlama tu bivakovaly na stromě a dělali virvál, tak jsme je pobili.“
„Saagazs bude mít radost, až se to dozví!“ zasyčí ještěřice.
„To je kdo? Váš šéf?“
„Ano, náš šaman. Saagazs říká, že vejce těch harpyjí ukrývají velkou magickou moc!“
„Vejce jsme tu žádný nenašli, ale možná bysme si o tomhle mohli promluvit s tím vaším šamanem.“
„Ne to ne!“ vykřikne ještěřice a couvne. „Nesmím se s ním setkat!“
„Co je? Vyhnal tě?“
„Ne to ne, šaman říká, že mě obětuje Hlubinému démonovi, aby nás nesežral všechny. Proto jsem utekla!“
„Démon, říkáš? To nás zajímá.“
„Démon je mocný a velký, má pořád hlad!“
„Můžeš nám ukázat, kde ten démon je?“
„Vy mě ale musíte ochránit, nebo mě šaman hodí do démonovy tůně!“
„Však jasné, platí.“

[Virťas]

Ještěřice Tssiva se zařadí do skupiny (v pochodovém pořadí mezi liniie pochodňonošů a zadní linii). Druzi rozžehnou nové pochodně a vrátí se zpět do místnosti s hladou kostí, aby pokračovali v průzkumu jeskyně. Dostanou se do velkého otevřeného prostor plného dlouhých krápníků táchnoucích se od zhemě až po vysoký klenutý strop jeskyně. Po stěnách jeskyně a i na povrchu krápníků se místy ve světle pochodní zalesknou vyryté symboly, ve kterých Jürgen pozná magické symboly léčitelství, požehnání a ochrany. Po chvíli se k nim z rozletlého prostoru donesou zvuly dupotu a hlubokého hrdelního chropotu. Za okamžik se zpoza jednoho mohutného krápníku vynoří ohromná postava zmutovaného orka bloudícího prostorem jeskyně. Ork je zjevně dezorientovaný, naráží do krápníků kolem sebe a řve vzteky. Jakmile druhy spatří, rozeběhne se s napřaženýma rukama, na nich se místo obyčejných prstů zalesknou dlouhé ostré pařáty.
„To je Agrat!“ vykřikne Tssiva. „Jeho kmen se tu usídlil a magie démona je pokřivila!“
Agrat se okamžitě vrhne na přední linii družiny. Démon se vrhne na Farlina a dvěma ranami mu pohmoždí rameno.
(iniciativa druzi 2, démon 6)
Démon roztáhne tlamu a vydá strašlivý řev, při kterém se všichni zarazí a zblednou jim tváře. Někteří zakolísají a chvíli zděšeně hledí kolem sebe, avšak ostatní je rukama přidrží na místě, aby se nerozutekli.
První linie se mírně rozestoupí a doplní ji zezadu rychle přběhnuvší Nuzzurug. Farlinův a Leontýnčin úder ork bez problému srazí stranou, avšak vzápětí jej lehce škrábne Alžběta. Nuzzrug taky roztáhne tlamu a vychrlí oblak jedu, kterým Agrata zasáhne do trupu. Démon zaječí a máchne zbůhdarma pažemi. Pak jej ještě Sranduil trefí šípem do hrudníku.
(iniciativa druzi 6, Agrat 4)
Farlin se pokusí zatlačit výpadem sekeryAgrata mezi krápníky, aby jej mohli ostatní obestoupit, ale démon se udrží na místě. Leontýnka však využije jeho mírné zakolísání a mečem mu rychle probodne bok, až vytryskne proud krve a Agrat zavyje bolestí. Sranduilův šíp jej jen mírně škrábne na tváři. Agrat dvakrát zkusí rozpárat Alžbětu, ale drápy jen lehce poškrábou místa nechránění zbrojí.
(iniciativa druzi 3, Agrat 3, proběhne naráz)
Agrat se znovu rozmáchne a rozpárá Alžbětě břicho. Farlin mine, ale Leontýnka se mohutně rozmáchne a sekne démona po krku, ten však na poslední chvíli stačí ucuknout. Sranduil však v tom shonu stihne přesně zamířit a trefí démona do hlavy. Agrat se zapotácí a skácí se k zemi. Druzi z první linie se poté usadí na zem a těžce oddechují, protože schytali řadu vážnějších ran. Většina členů skupiny vytáhne z batohů léčivé lektvary, aby se zotavili z utrpěných zranění.

[Virťas]

Když se dali všichni trochu dohromady, projdou krápníkovou jeskyní o pár set metrů dál, kde jim Tssiva ukáže škvíru, skrz kterou je možné se protáhnou do uzavřené jeskyně a utábořit se. „Ostatní ještěráci o ní nevědí a nikdo jiný taky ne. Jenom já jsem odhalila tenhle průchod.“ Druzi přikývnou a Farlin s Leontýnkou a Majolikem nahlédnou dovnitř. Pak s skupina znovu semkne k pochodu. Když se vrátí do jeskyně, po pár desitkách kroků se jim cesta rozdělí před očima na dvě. Druzi se znovu vydají vpravo. Po chvíli vstoupí an úzkou římsu nad hlubokou strží, ze které druzi cítí zápach zkaženého masa. Všude se zvedá hustá mlha a tak na dno strže není vidět. Po pár krocích Majolikus skupinu zastaví a ukáže na úchyt, za který je možné omotat lano a slanit dolů, neboť skála zde není tak strmá jako jinde. Chvíli se dohadují, kdo slaní do rokle, ve které nic nevidí, až se Fernando nabídne, že on by to měl zvládnout nejlépe. Sranduil mu ješgtě podá svůj léčivý lektvar, aby se rychle zotavil z rány na hrudníku, kdyby jej dole náhodou někdo přepadl, aby dokázal vydržet nápor, než se k němu ostatní dostanou. Fernando poděkuje a lahvičku do sebe rychle obrátí. Pak se chopí lana a hbitě po skále sešplhá dolů. Nohy mu zapadnou do horké vody. Chvíli šmátrá kolem sebe a pochodní se snaží rozehnat cáry mlhy, až narazí na tělo mrtvého orka v kožené zbroji. Vedle něj leží na zemi jeden oštěp a batoh. Fernando jej prošmátrá a odhalí sadu šperáhů. Porovná je s těmi svými a nakonec se ty orkovy nechat na místě. Pak ale odhalí jeden převis se zpola zatopeným tunelem, kterým se nejspíš dá proplavat někam dál. Zavolá nahoru na ostatní co dál.Farlin přikývne, že to mohou risknout a podívá se po ostatních, jestli má někdo chuť se připojit k propátrávání tunelu. Alžběta si poklepe na ocelovou protézu levé nohy a zakroutí hlavou. Nakonec se přihlásí Sranduil a Falgor. Ti ale během šplhání neprojeví tolik talentu jako Fernando a spadnou do jezírke horké vody. Jakmile se jim těla ponoří pod hladinu, všechny nekryté části těla se jim opaří horkou vodou. Vynoří se rychle nad hladinu a prskají kolem sebe a plácají se po rukou a obličejích, aby ze sebe horkou vodu setřepali.
„Vám taky něco svěřit,“ řekne posměšně Leontýnka.
„Huš, babo,“ zvolá nahoru Sranduil.
Fernando jim ukáže na škvíru. Falgor do ní vstoupí první a za ním Sranduil a Fernando poslední. Vynoří se v malé jeskyni, ve které roste mech světélkující tisící drobných modrých kvítků. Vládne tu idylická atmosféra. Sranduil ukáže Falgorovi na obličej a chodec ihned pochopí. Elfovi se přímo před jeho očima během chvilky uzdraví veškeré popáleniny na obličeji i na rukou. Podívá se na vlastní dlaně, na kterých se objeví lehce zarůžovělá ale zdravá kůže. Pak se podívají na Fernanda, který malátně klopýtá před nimi a pak upadne na zem a usne. Vzápětí se k zemi složí také Sranduil. Falgor s nimi zatřese, ale nic nepomáhá, ani pořádná facka nezabere. Vrátí se zpátky do jezírka a zvolá nahoru, co se v jeskyni stalo. Druzi se nahoře na římse chvíli dohadují co dál a pak se rozhodnou sestoupit dolů. Tssiva tvrdí, že slyela od stařešinů o jeskyni, kde se rychke udravují zraněním, ale nikdy ji neodhalila, protože se neodvážila sestoupit na dno jezírka. Druzi slaní dolů, někteří sice popadají a opaří se, ale nedbají toho a vydají se s Falgorem do jeskyně. Jediná Alžběta jim poklepáním na zadnici jasně naznačí, co jí můžou a zůstane stát s jednou ochodní nahoře. Jakmile se tam objeví, začnou se jim hojit všechny utrpěné rány. Někteří z nich však upadnou do hlubokého spánku.
„Co teď?“ zeptá se Farlin
Leontýnka vedle něj zívne a sedne si do mechu, kde začne usínat.
Nakonec zůstanou vzhůru jenom Falgor s Farlinem, Majolikem a Jürgen s Nuzzurugem. Jürgen se porozhlédne kolem sebe a po krátkém prozkoumávání mechu dospěje k názoru, že vůně květů pravděpodobně má nějaké silné regenerační účinky. Zatímco Farlin s Nuzzurugem obvházejí druhy a klepou s nimi, aby je probudili, Jürgen posbírá prázdné lahvičky od lektvarů a zkouší do nich nacpat kvítky, aby z nich mohl vyrobit léčivé lektvary. Nakonec se mu podaří odhalit jak smíchat kvítky a trochu vody z jezírka, aby lektvar vznikl (doplňuju jeden léčivý lektvar těm členům skupiny, kteří ho použili po boji s Agratem). Než se však podaří ostatní druhy probudit, dohoří jim pochodně i jedna várka dalších. Za tu dobu se jim však stačí vyléčt všechna utrpěná zranění (mezitím házím na náhodné setkání pro Alžbětu a padne 3 a 5, takže nic – ale stejně jí dohořela pochodeň, kterou převzala od Majolika i jedna další z její zásoby, než se ostatní vrátí zpět). Jakmile se všichni dostanou zpátky nahoru na římsu, seřadí se zpátky do pochodového pořadí.

[Virťas]

Vydají se podél římsy na druhou stranu, aby ji také prozkoumali. Po pár stovkách metrů narazí na žílu modročerveného minerálu pokrývajícího stěnu jeskyně. Tssiva jim vysvětlí, že jde o horninu, kterou ještěrci využívají místo otopu, protože minerál vydává nepřetržitě teplo. Starí hrst horniny k zahřází jedné osoby. Během chvilky narazí na konci jeskyně na dívku, která ohmatává stěnu jeskyně a prohlíží si modročervenou žílu horniny před sebou. Jakmile je zaslechne, otočí se a s úsměvem jim pokyne, aby šli blíž. Jakmile si však všimne Tssivy, ustoupí dozadu a vytasí meč.
„A ty seš kdo kurva?“ řekne Alžběta. „Sbíráme vás tady jak pokémony.“
„Poké co?“ odpoví dívka.
„To nech bejt.“
„Jsem Frida. Hledám tady ostatky svého předka Eiríka Thodvardena, abych je mohla pohřbít.“
„Pohřbít? Proč?“
„Měla jsem sen, ve kterém se mi zjevil havran který mě dovedl k Eiríkově mrtvému tělu, ale kdž jsem mu sundala helmu, viděla jsem tvář svého bratra. Věřím, že mě bohové chtěli varovat pře něčím zlým, co by mohlo bratra potkat. Proto hledám Eiríkovo tělo.“
„A co byl zač ten Eirík? Co tady pohledával“
„Kdysi byla tahle jeskyně plná poutníků, kteří se sem přišli pomodlit za své uzdravení. Horké prameny jim pomáhaly zbavit se různých neduhů, nemocí nebo zranění. Eirík Thodvarden se sem kdysi vydal prameny prozkoumat, ale nikdy se odtud nevrátil.“
„My to tady prozkomáváme teď. Můžeš nám pomoct a jestli Eiríka najdem, pochováme jeho ostatky, až budeme venku.“
„A co ona?“ ukáže Frida na Tssivu.
„Tý se bát nemusíš, tu chtěli ještěrci obětovat démonovi, kterej tu někde sídlí. Jestli ho pobijem, ještěrci se zbaví prokletí a ona bude moct zůstat u svejch lidí.“
Frida se po krátkém váhání připojí do skupiny, která se vrátí zpět na římsu, obejde ji do kola a objeví chodbu, kterou se dá projít dál. Chodba se po chvíli rozšiřuje do otevřeného prostoru. Na zemi tma leží dvě kostry v zrezivělých zbrojích, s polámanými meči a zpuchřelými starými štíty v rukou Za nimi je ve skále kamenná deska s vyrytým symbolem dubové ratolesti. Frida vzdychne a ukáže na ratolest. „To je Eiríkův znak.“ Jedna z mrtvol drží v ruce starý rozpadající se svitek. Druzi jej rozvinou a přečtou si nápis. „Zde leží Eirik Thodvarden, králův věrný, jenž v boji se zlověstnými harpyjemi četným ranám podlehl. A my jsme stráž a družina – válečníci v bitvě poslední, co jej uložili hluboko v kámen, aby jeho duše klidu a bohů naleznouti mohla. Zde budeme, dokud nás síly neopustí. Msta našich mečů budiž uvalena na ty, kdož se budou chtít zmocnit památky našeho velitele.“
„Musíme hrobku otevřít, já se kletby nebojím, jsem jeden hz jeho dědiců,“ řekne Frida. Farlin s Alžbětou a Nuzzurugem desku odvalí stranou. V úzkém prostoru hrobky leží Eiríkova kostra v rozpadlé kroužkové zbroji a štítem u nohou. V rukou svírá meč zdobený velkým smaragdem mezi dubovými ratolestmi na hlavici. Druzi popadnou velký pytel a Eiríkovy ostatky do něj ulloží. Pak se vrátí zpátky na římsu, obejdou ji dokola a dostanou se na další odbočku vedoucí dál do jeskyně.

[Virťas]

Všude se tam převaluje hustá mlha a není vidět ani na krok. Po delším prozkoumávání najdou celkem čtyři odbočky. Rozhodnou se vydat se tou vpravo, když náhle zaslechnou z mlhy kroky několika postav. Pak se z oparu vynoří skupina ještěrců s palicemi a kopími v rukou. Ukážou na Tssivu a zamlaskají dlouhými silnými čelistmi.
(házím na reakci a dávám postih -3, protože jednoznačně chtějí Tssivu obětovata, aby zachránili vlastní kmen před násilím démona – a padne mi 3, což dává dohromady 0).
Ještěrci zamávají zbraněmi, zasyčí a vrhnou se na druhy. Pochodně jen tak tak pomáhají odhalit, odkud se těla ještěrců na ně vyřítí.
(dávám ještěrcům volný útok za překvapení, protože jsou v domácím prostředí)
Ještěři však zvládnou jen lehce škrábnout Farlina.
(iniciativa druzi 3, ještěrci 2)
Majolikus, Falgor a Sranduil pobjí po jednom ještěrákovi. Ještěráci se opět na nic nevzmůžou.
(mají morálku 12, takže budou bojovat do konce, iniciativa druzi 1, ještěři 6)
Jedem z ještěrů flákne palicí Majolika silnou ranou přes stehno, jinak jsou ještěři marní, i když dostávají bonusy za nepřehledné zamlžené bojiště. Leontýnka s Alžbětou pak pobijí dva ještěry.
(iniciativa druzi 1, ještěři 4)
Farlin slízne jednu lehčí ránu, jinak se nic nestane. Majolikus a Alžběta pak dobijí poslední dva ještěry.
„Ach ne, co jste to udělali?“ vykřikne Tssiva. „Vždyť jste říkali, že když zabijete démona, můu se vrátir ke svým lidem. Ale copak to bude možný, když je zabíjíte?“
„A kdo říká, že se nám povede démona zabáít?“ řekně s rozzářeným úsměvem Sranduil.
„Vy moc nemáte ve zvyku vyjednávat že?“
„No děvče tahle praxe se nám obvykle neosvědčila,“ řekne Leontýnka.
„Kudy teď?“ zeptá se Fernando máchající pochodní kolem sebe.
„Omrknem to vpravo.“
„Ale démon je v té části nalevo,“ ukáže jim Tssiva rukou kamsi do mlhy.
„Nevadí, tam dojdem.“

[Virťas]

Na konci chodby je menší uzavřená jeskyně. Na zemi se válí dvě mrtvoly rozpáraných a ohlodaných orčích těl, vedle nich leží pytel plný natěženého minerálu.
„To vypadá na Hlubinného démona,“ řekne Tssiva. „Asi ho přilákali, když těžili horninu.“
Druzi prohledají jeskyni a najdou starý válečný roh, který podle znaků Frida označí za vybavení Eiríkovy družiny. Sbalí ho tedy do pytle s Eiríkovými ostatky, aby ho mohli s ním pohřbít. Najdou také několik vajec a dovtípí se, že by se mohlo jednat o ta harpyjí vejce a tak je sbalí do batohu.
Z jeskyně vede druhá odbočka, druzi se tedy rozhodnou jít tudy. Dojdou na rozcestí a Tssiva jim poví, že jedna vede k démonovi a druhá do jeskyně, kde se démonovi přinášejí oběti.
„Takže prubneme to?“ zeptá se Alžběta.
„Dávám hlasovat, bo tam někteří z nás možná tak říkajíc zhebnou,“ odpoví Farlin. „Já hlasuju pro boj, co vy?“
(hlasuju buď náhodně kostkou nebo podle charakteru postavy)
„Já jsem pro,“ řekne Leontýnka a Majolikus s Alžbětou přitakávají.
„Ať rozhodne boj,“ souhlasí Sranduil a Falgor si poklepe na hlavici meče.
„Já bych raději nebojoval,“ odporuje Fernando.
„To je zatím šest na jednoho, nemá smysl dál hlasovat. Takže to prubneme. Tssiva s Fridou zůstanou tady a počkaj, než se vrátíme. Kdyby nás démon dostal, tak se nějak probijte skrz jeskyni ven, je tam zbytek naší party, odvedou vás odtud. Maj tam slušnou zásobu peněz, tak jim vyřiďte, ať se s váma rozdělej a pak jděte, kam uznáte za vhodný.“
„Ať vás provází Karhul,“ přikývne Sranduil.
Ještě než druzi vejdou do jeskyně, Jürgen vytáhne z batohu dva svitky, rozvine je a přečte slova kouzel Ochrana před zlem a Štít.

[Virťas]

Druzi vstoupí do jeskyně, ve kteése vznášejí hustá oblaka horké páry. Kůže jim horkem okamžitě zčervená. Chvíli se porozhlížejí kolem sebe, ale pak zaslechnou, jak se z vody souká ohromné tělo démona s velkýma prackama a rozdvženou tlamou plnou dlouhých ostrých zubů.
(padlo mi překvapení, takže démon má jeden volný útok)
Jednou ranou pařáty démon málem vykuchal elfa Sranduila, Farlin však jeho ránu s vypětím všech sil srazil stranou. Potom démon roztáhl tlamu a pokousal Nuzzuruga na předloktí.
(iniciativa druzi 5, démon 3)
Druzi obklopí démona ze všech stran, aby jej mohli osekávat a bodat meči a kopíni, ale nikomu se nepodaří tlustou kůží proniknout skrz. Jedině Sranduil lehce škrábne démona na těle a Jürgen sešle ze svitku Magickou střelu, jejíž energie zapraská vzduchem a narazí do ohromného trupu, ve kterém vypálí menší díru. Démon se po nárazu magické energie rozzuří a jeho masité tělo se dá do prudkého pohybu, při kterém se jeho paže rozkmitají ohromnou rychlostí a sekají po všech okolo. Většina členů družiny schytá nějakou tu ránu, ale Majolikus, Jürgen a Fernando jsou skoro rozpáraní na kusy a jen tak tak stojí na nohou. Zato Sranduila démon zasáhne pařáty do hlavy a utrhne mu ji i s kusem krku. Falgora pařáty rozervou na dva kusy a odhodí jej kamsi do tmy.
(iniciativa druzi 4, démon 2)
Leontýnka poté proběhne pod démonickým tělem a mečem probodne jednu z tlustých nohou. Fernando s Alžbětou ho jen lehce škrábnou meči. Jürgen přečte svůj poslední svitek s kouzlem Magická střela a druhá sprška energie popálí démonovo tělo. Ostatní se jinak nepředvedou.
Démon vypustí z tůně výpary horké páry, které popálí Majolika na obličeji a ten se zhroutí se zachrčením mrtvý k zemi. Stejně tak Fernando s Jürgenem odklopýtají oba s popáleným tělem o kus dál pryč a lehnou. Nuzzuruga výpary také zasáhnou, ale naštěstí se mu podaří vydržet. Démon se poté znovu ožený svými pařáty, které lehce škrábnou Alžbětu a Nuzzurugovu rozškrábou rameno. Drakorozený se tak už drží na nohou jen silou vůle. Démonova hlava zacvaká zuby a ty se pokusí secvaknout Farlinovu ruku, ale ten na poslední chvíli ucukne a schytá jen drobnou ranku.
(iniciativa druzi 6, démon 3)
Zbylí čtyři druzi (Majolikova obří fretka po jeho smrti dezertovala kamsi do hloubi jeskyně) obestoupí démona a osekávají ho meči, ale nikomu se nepodaří ho zasáhnout. Démon se ožene znovu drápy, Alžbětu jen lehce škrábne, ale Nuzzurug nestačí uskočit a drápy mu způsobí hluboké rány. Nuzzurug se zapotácí a padne s chrčením k zemi. Démonovy zuby potom zacvakají a pokousají Alžbětu na hrudníku. Nakonec se zvednou z tůně další výpary horké páry a popálí Leontýnku.
(iniciativa druzi 6, démon 4)
Druzi vytrvale osekávají démona, ale jejich údery se zdají bez účinku. Démon poté dvěma máchnutími tlapou roztrhá Leontýnku a pak prklousne Alžbětě hrdlo. Obě se složí na zem mrtvé.
(iniciativa Farlin 3, démon 2)
Nebudete mi to věřit, ale Farlinovi to padlo a na poslední chvíli probodnul démona, který se zhroutil se zakvílením do hlubin tůně.

[Virťas]

Farlin se vrátí na křižovatku u démonovy jeskyně. Jakmile jej Tssiva s Fridou zahlédnou, rozěbehnou se k němu a zavalí ho přívalem otázek. Farlin jejich štěbetání zarazí zvednutím ruky a posadí se na balvan.Otře si zpocené čelo hřbetem ruky a chvíli mlčí.
„Budete mi muset pomoct to tam prohledat. A taky musíme pobrat vybavení, co jen unesem. Jestli se sem vrátíme pro jejich těla, nerad bych tu mezitím nechával ještěrákům něco cennýho.“
„Všichni jsou...“ nedořekne Frida otázku.
„No jo,“ odpoví Farlin. „Tuhý.“
Ještěřice s Fridou nechají vyčerpaného Farlna odpočinout a pak mu pomůžou vstát z balvanu. Když se vydají do jeskyně, obě dívky při pohledu na zmasakrovaná a popálená těla družiníků vyjeknou úlekem. Pak prohledají démonův úkryt a odhalí ohromnou truhlici, ve které jsou tisíce zlatých (12 tisíc). Farlin dlouze hvízdne a popadne batohy všech zemřelých členů skupiny. Vyprázdní je na zem a začne do nihc ihned nacpávat zlato. Tssiva s Fridou poberou, co se jim hodí (pár léčivých lektvarů, pochodně, nějaké to vybavení a zbraně) a všechno zlato nahromadí do jednoho koutu jeskyně, protože by ho tolik ve třech neunesli.
„Co vaši lidi? Jak tohle přijmou?“ zeptá se Farlin Tssivy. „Zabili jsme vašeho boha, kterýho jste se báli a nenáviděli ho, ale nic jinýho jste tu neměli. I bič v ruce drába je lepší než chaos a bezvládí. Co si teď počnete?“
„Nevím. Na jednu stranu tě budou uctívat jako hrdinu, ale budou se nás bát. Nebudou chápat, jak jste to mohli dokázat. Taky jste pobili naše válečníky, sice tu nikdo neprošel, ale možná už je budou postrádat, kdo ví. A mě asi vyženou.“
Farlin přikývne a ukáže na křižovatku před démonovou jeskyní.
„Musíme projít zpátky ven a vrátit se sem se zbytkem party, abysme je mohli pohřbít. Můžeš cestovat s náma. Někoho schopnýho a rozumnýho uvítáme vždycky. Zvlášť teď.
Tssiva se zarazí a chvíli mlčí a dívá se jinam. Farlin mávne rukou a zavelí k odchodu.

[Virťas]

Když vstoupí do prostoru obětiště, spatří velký oltář pokrytý zaschlou zčernalou krví. Pod oltářem vyvěrají horké prameny napájející potoky a jezírka Šeptajících tůní. Kolem obětiště poskakují dvě staré ještěřice a rozvěšují na něj primitivní magické symboly z nasekaných větví, květů, kostí a klacíků. Když spatří Farlina zalitého krví, stáhnou se do hloubi jeskyně a tiše tam vyčkávají. Tssiva řekne ostatním, že si s nimi nemusí dělat starosti a vede je dál do hloubi jeskyně. Po pár stovkách metrů se chodba znovu rozšíří a skupina stane před palisádou z naostřených vysokých kůlů, na kterých jsou nabodnuté lebky. Vrata palisády jsou však otevřená. Za nimi se rozléhá ohromná stovky sáhů dlouhá jeskyně posetá desítkami chatrčí, mezi kterými se válí po zemi spousty ještěrců zjevně omámených nějakými drogami nebo alkoholem. Mezi chatrčemi se tyčí spousty krápníků. Když ještěrci zahlédnou Tssivu, začnou na sebe pokřikovat a ukazovat na ni pažemi. Řada z nich přiběhne ke skupině zbývajících tří druhů a obklopí je. Začnou se před nimi postrkovat a uchopí Tssivu za ruku, aby ji odvedli k šamanovi. Tssiva naznačí Farlinovi, že vše bude v pořádku a začne ještěrcům jejich řečí vysvětlovat, že démon Kolgoroth je mrtvý. Ještěrci na sebe začnou pokřikovat ještě víc a podívají se na Farlina s posvátnou úctou. Začnou se držet dál od něj a pokyvovat velkými plazími hlavami. Zastaví se u šamanova chatrče a Tssivu s Farlinem postrčí dovnitř. Šaman sedí u ohniště a podřimuje, zjevně je také pod vlivem nějakého zvláštního narkotika. Tssiva vysvětlí Farlinovi, že je to u nich běžné, když se ještěrci připravují na obětování Hlubinnému démonovi. Několik ještěrců uctivě osloví Saagazse. Šaman po chvíli procitne a a nechá si vysvětlit, proč se ještěrci tak hlasitě překřikují. Chvíli nevěřícně poulí oči a mlaská dlouhým jazykem, než se odhodlá promluvit. Pak nechá svolat všechny bojovníky a nařídí uspořádat hostinu. Pak řekně třem druhům, že je zve na hostinu, kterou oslaví zabití démona a pak mávne rukou, ať ho nechají chvíli na pokoji. Několik ještěrců odvede Farlina s oběma dívkami ven mezti řadu ohnišť a poručí jim ,aby zde počkali. Farlin něco zamumlá, že spěchá a nemůže čekat, ale Tssiva mu vysvětlí, že by to ještěrci považivli za velkou urážku. Asi za dvě hodiny se do ještěřího tábora přižene skupina válečníků, která potvrdí, že nalezli démona mrtvého. Pak se objeví šaman. Farlin s ním vyjedná, že se do démonovy jeskyně vrátí pro své padlé druhy, aby je mohl pohřbít. Šama souhlasí a slíbí, že se nikdo těch těl nebude dotýkat. Nakonec přinesou mísy s kusy masa a spoustu černých pečených škeblí. Tssiva tvrdí, že je ještě neviděl a šaman se pochlubí, že je nedávno ulovili v horkých podzemních vodách dovelkých rybářských sítí. Farlin pokrčí rameny a několik jich ochutná. Frida s Tssivou to nakonec zkusí také. Jakmile jich několik snědí, začnou se potit a nakonec upadnou do horečného snění. Všichni ještěrci okolo jedí také. Když se probudí, zjistí Farlin, že jím otřásají záchvaty agónie a trvá to několik hodin, než se uklidní. Také Frida trpí stejnými příznaky. Naopak Tssiva vedle nich leží nehybně a Farlin si všimne, že se jí nehty na rukou proměnily v dlouhé černé drápy. Když se z oblouznění zotaví, pozvednou se na nohy a rozlhédnou se kolem. Někteří ještěrci se třesou v agónii, jiným narostly drápy, jiní trhají zbytky pečeného masa na kusy a rvou si je do protáhlých plazích tlam plných dlouhých zubů. Někteří ještěrci bloumají po tobře duchem nepřítomní se zsinalými tvářemi. Tři druzi se chvíli rozhlížejí kolem a nakonec se rozhodnou z tábora rychle odejít.

[Virťas]

Za táborem ještěrců přeběhnou přes dlouhou lávku klenoucí se nad horkými vodami potůčku tekoucího úzkou strží. Poté vstoupí do ohromného skalního dómu, většího než tábor ještěrců. Také tady je spousta krápníků. Jeden z nich je opracován do podoby démona s pařáty a ohromnou tlamou plnou zubů. Na velkém krunýři je pritmitivními křivolakými písmeny vytesáno jméno démona Kolgorotha. Projdou dál a strop jeskyně se díl snižuje a druzi projoud kolem velkého vodopádu. Nakonec po dalších stovkách metrů dojdou do tůně plné horké vody vyvěrající z hlubin jeskyně, nad kterou se vznášejí velká oblaka páry. Na druhé strany tůně zahlédnou jakýsi vchod zapola přehrazený zvenčí kamennou deskou a Farlin si uvědomí, že se blíží k ústí jeskyně. Tssiva ukáže vlevo a dorazí do krasové jeskyně, kde druzi narazili na zmutovaného orka Agrata. Odtamtud už snadno dojdou ven přes jeskyni. Když se objeví venku, už se blíží soumrak. Farlin se zhroutí k zemi a venku čekající čtyři členové skupiny se seskupí kolem Tssivy a Fridy a prohlížejí si je.
„Co se stalo? Kde jsou ostatní?“ zeptá se kouzelník Goršak.
„Mrtví,“ odpoví stručně Farlin.
„Co? Jak?“
„Zabili démona, který si zotročoval náš kmen,“ odpoví Tssiva. „Byl to hrozný masakr, přežil to jenom Farlin.“
„A tahle buchta je kdo?“ ukáže elf Garlok na Fridu.
„Hledala jsem tu rodinný odkaz, abych ochránila svého bratra,“ řekne Frida a položí na zem pytel plný ostatků a zbytků vybavení mrtvého předka Eirika Thodvardena.
„No skvělý. Co dál?“
„Počkáme do zítra a vyneseme těla a pohřbíme je. Pak budeme pokračovat v cestě do Muru, abychom předali toho cajzla spravedlnosti.“
Půlelf Steffen svázaný provazy vedle trojice poníků se zašklebí.
Garlok s Halebem Izjaslavičem na Farlinův pokyn posbírají po okolí staré klacky a větve, svážou je provazy a vypletou proutím, aby na nich mohli ráno vynést mrtvé druhy. Frida s Tssivou jim druhý den pomůžou vynosit těla ven a pohřbít je před jeskyní. Nakonec vynesou pytle plné zlatých mincí a poberou všechno potřebné vybavení, které se jim bude cestou hodit. Nakonec vše naloží na trojici poníků. Třetího dne ráno se nakonec vydají na cestu spolu s Fridou a Tssivou, které se staly členy družiny „Sedmera svatokupců“. A to je pro tentokrát všechno.

[Virťas]

Zápis z 13. sezení – Z Šeptajících tůní dál do Muru


V předchozím sezení většina družiny padla v souboji s démonem Kolgorothem v Šeptajících tůních (z devíti členů jich zařvalo hned 8 ). Dál tedy družina pokračuje ve složení trpaslík Farlin (5. úroveň), kouzelník Goršak, klerik Haleb Izjaslavič, mág Višvánatán, elf Garlok (všichni 3. úroveň) a noví dva členové skupiny, kteří se připojili během průzkumu Šeptajících tůní – bojovnice Frida a lidoještěřice Tssiva (obě 3. úroveň). Abych se zbytečně nezdržoval vymýšlením povolání pro lidoještěra, pro postavu Tssivy jsem použil tabulky pro chodce, jen jsem jí sebral schopnost stopování a pronásledování a místo nich jsem jí dal možnost infravidění a dýchání pod vodou (uvidíme, co to herně provede). Taky jí v Šeptajících tůních narostly na rukou dlouhé černé drápy po snědění divných černých škeblí vzniklých působením magie démona Kolgorotha. Proto jí přidám schopnost bojovat holýma rukama, které budou způsobovat 1k4 zranění (jako dýka), ale jako protikompenzace bude působit její vzhled negativně na kohokoli, kdo se s ní potká a uvidí její ruce. Farlin po snědení škeblí utrpěl nevolnost, kterou bude trpět po následujících 5 dní (a bude dostávat postih -3 k hodům na vlastnost, na záchranu a na útok). Taky se mi po minulém cestování divočinou, kde druzi vyřídli bez ztráty kytičky 65 goblinů, zazdálo, že bych měl odčerpávat zdroje postav co do bojeschopnosti a proto jsem se rozhodl převzít z Knave pravidlo pro poškozování zbraní a zbrojí (pouze kouzelné zbraně a zbroje se poškozovat nebudou).
Nové postavy vypadají takhle:

Jméno: Frida, Povolání: bojovník, Přesvědčení: zákon, Úroveň: 3, Zkušenosti: 5 000, Modifikátor zkušeností podle hlavní vlastnosti: +5%, Životy: 22/22 (Modifikátor: +1), Jazyky: obecná řeč, trpasličtina, Umí číst?: Ano, Zlaťáky:
Vlastnosti – Síla: 14, Obratnost: 12, Odolnost: 14, Inteligence: 13, Moudrost: 12, Charisma: 15, Záchrany – Smrt, jedy: 12, Kouzelné hůlky: 13, Paralýza, zkamenění: 14, Dechové útoky: 15, Kouzla, žezla, hole: 16, Modifikátor záchrany proti kouzlům: 0
Zatížení: 910, Rychlost: 30/10/6, Modifikátor iniciativy: 0, Modifikátor reakcí při setkání: +1, Družiníci počet: 5, Věrnost: 8, Naslouchání: 1 z 6, Vyrážení dveří: 3 z 6, Hledání tajných dveří: 1 z 6, Hledání pastí v místnostech: 1 z 6
Boj – Útočný bonus: 0, Boj zblízka modifikátor: +1, Boj na dálku modifikátor: 0, Třída zbroje: 18 (Modifikátor: 0), Zbroje a zbraně: plátová zbroj (kvalita 7/7), štít (kvalita 2/2), přilba (kvalita 2/2), meč (kvalita 3/3), sekera (kvalita 3/3), dlouhý luk (kvalita 3/3), 20 šípů, dýka (kvalita 3/3)
Vybavení: batoh, křesadlo, zásoby jídla na týden, měch na vodu, 5 pochodní, lano (50 stop), palice a 3 kolíky, 3 lahvičky svěcené vody
Kouzelné předměty: léčivý lektvar
Schopnosti: obránce (když bojovník stojí v boji zblízka proti nepříteli, má tento nepřítel postih –2 ke všem útokům, které provádí proti jiným postavám),

Jméno: Tssiva, Povolání: lidoještěr, Přesvědčení: chaos, Úroveň: 3, Zkušenosti: 4 000, Modifikátor zkušeností podle hlavní vlastnosti: 0%, Životy: 17/17 (Modifikátor: 0), Jazyky: obecná řeč, lidoještěřina, Umí číst?: Ne, Zlaťáky:
Vlastnosti – Síla: 10, Obratnost: 13, Odolnost: 9, Inteligence: 5, Moudrost: 9, Charisma: 12, Záchrany – Smrt, jedy: 12, Kouzelné hůlky: 13, Paralýza, zkamenění: 14, Dechové útoky: 15, Kouzla, žezla, hole: 16, Modifikátor záchrany proti kouzlům: 0
Zatížení: 820, Rychlost: 30/10/6, Modifikátor iniciativy: +1, Modifikátor reakcí při setkání: 0, Družiníci počet: 4, Věrnost: 7, Naslouchání: 1 z 6, Vyrážení dveří: 2 z 6, Hledání tajných dveří: 1 z 6, Hledání pastí v místnostech: 1 z 6
Boj – Útočný bonus: 0, Boj zblízka modifikátor: 0, Boj na dálku modifikátor: +1, Třída zbroje: 19 (Modifikátor: +1), Zbroje a zbraně: kroužková zbroj (kvalita 5/5), štít (kvalita 2/2), přilba (kvalita 2/2), meč (kvalita 3/3), Hadí kopí (nepoškozuje se), dlouhý luk (kvalita 3/3), 20 šípů, dýka (kvalita 3/3)
Vybavení: batoh, křesadlo, zásoby jídla na týden, měch na vodu, 5 pochodní, páčidlo, 3 lahvičky oleje, vlčí mor (1 trs), kladívko a 12 hřebů
Kouzelné předměty: léčivý lektvar, Hadí kopí (útočí 2x za kolo)
Schopnosti: ostražitost (lidoještěři jsou překvapeni, jen když na kostce padne 1. To může vést ktomu, že lidoještěr bude jednat i v kole, ve kterém budou jeho společníci překvapení), hledání potravy a lov (družina s lidoještěrem má šanci 2 z 6, že uspěje při hledání potravy, a šanci 5 z 6, že vystopuje kořist při lovu), překvapivý útok (v divočině má lidoještěr šanci 3 z 6, že se nepozorovaně přiblíží k cíli. Pokud uspěje, cíl je překvapen), infravidění (60 stop), obojživelník (umí dýchat pod vodou), démonické pařáty (při boji beze zbraně způsobují zranění 1k4)

[Virťas]

Mapa cesty z Udenveldu do Muru:

Bez názvu.png

[Virťas]

Druzi tedy vyrážejí znovu do divočiny, aby odvedli půlelfa Steffena do Muru k potrestání za pomoc s vyvoláním démona Zozratha v Udenveldu (viz epizoda Pomsta za slunovratu) a pak dál pokračovali v dobrodružství až do kláštera žabího boha., který mají prozkoumat na žádost mnicha Salesia (ve skutečnosti dračího boha slunce Karhula, který se vydává za mnicha své vlastní církve). Družina urazí za den dva šestimílové hexy, pro každý zvlášť budu házet na bloudění a na náhodná setkání. Hned pevní den odpoledne (druhý hex) družina zbloudí z cesty a sejdou směrem na jihozápad. Večer se utáboří a druhá den se dají znovu an cestu (předtím měli projít dva hexy s kopci a šance na bloudění byla 2 z 6, teď jim za ztrátu směru dávám 4 z 6 a padne mi na první hex 3). Družina znovu sejde z cesty a znovu zamíří na jihozápad. Tentokrát jim padne i náhodné setkání – a vychází to na 7 lvů (vynecháme stranou logiku, kde se uprostřed zimy bere smečka lvů na pláních v uemi, kde by se dali čekat spíš vlci nebo šakali, ale co už). Oběma padne překvapení a vzdálenost mi padne jenom 10 yardů. No zdá se, že to sezení tentokrát skončí rychle a bude po kampani. Protože je to smečka lvů, pravděpodobně budou na lovu a budou chtít získat kořist. Možná dlouho hladověli? Uvidíme podle reakce. A padne 12! I kdybych jim dal -3 za hlad lvů, pořád to bude lhostejná, nezaujatá reakce. Takže tedy? Druzi projdou skrz podrost a náhle se vynoří na otevřené pláni, na které jen 10 yardů od nich pod stromem vegetuje malá smečka lvů. Druzi se zarazí a opatrně vycouvají pryč, aby lvy nevyplašili. Poté se spěšně přesunou dál a vyrazí jiným směrem (a proto jim stále dávám šanci 4 z 6, že budou bloudit, i když je jim dávno jasné, že se ztratili a sešli z cesty). Odpoledne jim na bloudění padne 5, tudíž se jim podaří konečně se zorientovat na pláních a vrátí se zpět na cesgtu an východ. Večer se utáboří a ráno konečně vyrazí na východ směrem do Muru. Dopoledne cestou posbírají nějaké to jídlo, aby ušetřili zásoby (z Šeptajících tůní si odnesli zásoby zemřelých členů skupiny, ale přesto jim z týdeních zásob už zbylo jídlo jen na pět dní). Večer se utáboří v kopcích a ráno pokračují. Znovu posbírají jídlo. Sejdou z kopců znovu do otevřené krajiny plné luk a odpoledne narazí na velkou obchodní karavanu 22 vozů. Kolem vozů pochoduje nebo jede na koních několik desítek ozbrojených strážců s kroužkovými zbrojemi, štíty, meči a luky. Farlin předstoupí před skupinu a osloví několik strážců, zda by druhů mumožnili cestovat s nimi alespoň kus cesty (reakce padne 9, lhostejná, nezaujatá – Farlin jim proto nabídne několik harpyjích vajec odnesených z Šeptajících tůní s tím, že nějaký kouzelník nebo alchymista jim za ně nabídne jistě velmi slušnou cenu a strážci souhlasí, ale za 2 dny se od družiny oddělí a pojedou jinou cestou než do Muru). Druzi tak stráví dva dny cesty bezpečně a v klidu. Když se od nich karavana oddělí a vyrazí na jih za obchodem, druhům zbývají do Muru už jen dva dny cesty. První den projdou několika vesnicemi a krajinou plnou polí a pastvin, které zásobují město jídlem a drobnými výrobky nebo surovinami. Poslední den cesty jen pár mil od Muru se jim však přihodí ještě jedno náhodné setkáníí – a tentokrát padne hejno 9 obřích brouků olejnatců. A reakce padne nevraživá. Sotva se tedy durzi dostanou na cestu k městu, z doupěte u silnice na ně najednou vyrazí skupina devíti obřích brouků. Farlin ještě na poslední chvíli přikáže, aby spoutaného vězně Steffena přivázali do sedla jednoho tažného koně a toho nechali stát u stromu s opratěmi ovázanými kolem kmene stromu. Pak se brouci přiženou a zaútočí.