Virťasův sólo old school herní deník

[Virťas]

Delší dobu jsem uvažoval, že začnu hrát sólo. Nakonec jsem se kvůli procedurálním mechanikám tvorby hry rozhodl zahrát si tradiční old school sandbox a zvolil jsem Old-School Essentials (byť do budoucna nevylučuju nějaké podobné old school hry). Rád bych nezůstal jen u odehrávání předpřipravených modulů a postupem času tvořil obsah vlastní. Nemám zatím žádný vymyšlený svět ani nápad, o čem by kampaň měla být, prostě začnu jedním modulem a pak se rozmyslím co dál. Pro začátek jsem zvolil modul Mohyla kostlivých ničemů z Adventure Anthology 2 od Necrotic Gnome, který nedávno přeložil Ota. A to je prozatím všechno.

zápisy z jednotlivých sezení:

kampaň Sedmero svatokupců:
Co a jak s pravidly pro vedení sólo hry: zápis z 0. sezení
Popis poloostrova Iberia a počátku kampaně Sedmera svatokupců
Mohyla kostlivých ničemů: zápis z 1. sezení, zápis ze 2. sezení
Skřetí jeskyně: zápis z 3. sezení
Chrám padlé hvězdy: zápis ze 4. sezení
(Z)propadený trpaslík: zápis z 5. sezení
Za hadí dýkou: zápis z 6. sezení
Zimoviště opeřené prasnice: zápis ze 7. sezení
Pomsta za slunovratu: zápis z 9. sezení, zápis z 10. sezení
Šeptající tůně: zápis z 12. sezení
Ve stínu Božského města: zápis ze 14. sezení, zápis z 15. sezení, zápis z 16. sezení, zápis ze 17. sezení, zápis z 18. sezení, zápis z 19. sezení
cestování po Iberii: zápis z 8. sezení, zápis z 11. sezení, zápis z 13. sezení

51017694873_f131a5e9ad_k.jpg

one shoty a minikampaně:
V pableskujících grottách: zápis z 1. sezení, zápis ze 2. sezení, zápis ze 3. sezení

[Virťas]

Za entovou jeskyní se druzi na křižovatce vydají vlevo.Po pár krocích narazí na úzký tunel. Chvíli naslouchají, ale slyší jen slabé zahvízdání větru. Dovtípí se, že by mohlo jít o nějaký tajný vstup. Podle pachu poznají, že by se mohlo jednat o nějaké zvíře nebo netvora – že by onen červ? Leontýnka zkusí tunele, prolézt ven.
A protože jsem sudí bestie, házím na náhodné setkání až teď a ne hned po boji s entem. A padne 6, takže nic. Leontýnka proleze otvorem ven a vyhrabe se kousek od ústí mohyly. Vrátí se tedy zpátky. A házím oěpt na náhodné setkání (než si vše vyříkají, čas uteče). Padne 2, nic. U křižovatky vstoupí druzzi nejprve vlevo a narazí opět na doupě černé vdovy. Opatrně se stáhnou (ale vzhledem k hluku, který vydávali, házím 2 z 6, že se vdova probudila a ve skutečnosti na ně číhá blízko vstupu do svého brlohu – padne 4, nic). Projdou tedy na konec chodby a dostanou se do jeskyně porostlé mechem, ve kterém je rozházené vybavení připomínající nábytek ovšem vyrobený ze dřeva, mechu, houbových klobouků a kamenů). Po krátkém prohledávání najdou pod jedním z kamenl zapuštěných v zemi hlinený hrnec s 500 zlatými! Potěšeni úlovkem se vrátí zpátky na křižovatku u entovy jeskyně a vstoupí dál do podzemí. (Házím na náhodné setkání a zvyšuju na 3 z 6, že se objeví mrchodravec, padne 6, nic). Narazí na starý rezavý ztupený meč ležící na zemi a okolo něj stopy slizu. Druzi prohledají okolí, avšak nic dalšího nenajdou. Házím an náhodné setkání a zvyšuju na 4 z 6, že se objeví mrchodravec, padne 2, staniž se!
Z ústí chodby naproti se vynoří obří červ, vtrhne mezi druhy a zaútočí!
Iniciativa, padne 5 a 5, útoky proběhnou současně.
Arten bodne červa mečem do kůže a vytrskyskne sajrajtovitá zelenožlutá kaše místo krve. Také Leontýnka zasáhne a způsobí červovi vážnou ránu na těle. Farlin se ožene válečnou sekerou a červa přesekne vejpůl. Zároveň však probíhají červovy útoky! Na každého druha půjde jeden a na Kentána jeden navíc.Leontýnku, Ignácia a Ukumweho chapadla zasáhnou a oni upadnou do bezvědomí. Ostatní se nad nimi skloní a po chvíli zjistí, že druzi dýchají a žijí, jsou jen nehybní. Co teď? Mají druhy nechat na místě a vydat se dál, nebo počkají, až se probudí? A probudí se vůbec? Nakonec se rozhodnou, že nepočkají a půjdou dál. Vstoupí do prostoru vyplněného hromadou starých ohlodaných kostí, po uzemi se tu válí hromada mincí a čtyři poháry, druzi je posbírají a prohledají zbytek. Pod kostmi se válí také jakýsi svatý symbol, Wolfgang jej sbalí do batohu. Po chvíli dalšího hledání projdou chodbou dál a narazí na zakalenou tůni, ve které se leskne šest nádherných křišťálových květů. Druzi je seberou a po chvíli hledání se vrátí zpět pro paralyzované členy skupiny. Ti se po chvíli proberou. Druzi se vydají ještě do hodovního sálu a seberou zbytek pokaldu, který tu našli minule a neměli kapacitu jej odnést. Naloží vše na dvojici tažných koní, které koupili v Aldrenu. A tím pro ně dobrodružství prozatím skončilo.

[Virťas]

Zápis ze 3. sezení - Skřetí jeskyně a Chrám padlé hvězdy

Po odehrávání Mohyly mi vzniklo několik otázek. Kdo byl Krysák Chloupek, jak se tu vzala rasa krysáků a co zde pohledával? Kdo je Bůh Karhul, jehož svatý symbol nosil na krku Edvard Jaruzelski? A kdo byl rytíř sir Ignatius, kterého našli mrtvého druzi v Mohyle a který nosil svatý symbol ve tvaru slunečního kotouče? Co je to město Aldren, ve kterém druzi nabírali posily před návratem do Mohyly? Co se v městě děje zajímavého a je tam nějaký háček, který by postavy zainteresoval, aby se sem vracely, něco tu řešily, zaplétaly se mezi frakce nebo cokoli jiného?
Zatím nevím. A pak jsem objevil Vandalův minidungeon o chrámu padlé hvězdy a říkám si, není Karhul Sluneční bůh? A nebyl sir Ignatius služebník pradávného boha Karhula, vládce slunce? No možná by mohl být, ale co to znamená? A co kdyby třeba Ukumwe, lesní elf, převzal před odchodem z Mohyly od Edvarda svatý symbol a stal se služebníkem slunečního boha, vládce síly přírody? Modul od Vandala jsem nečet, jenom jsem projel očima úvodní popis backstory o pádu hvězdy na chrám, tak jsem rozhodl, že to by mohlo být příští vodítko pro příběh. Abych to trochu zamotal, hodil jsem si předem na „náhodné setkání“ cestou do chrámu a padla mi Skřetí jeskyně od Quentina. Co tam dělá? Nevím, ale družina narazí nejprve na ni (dungeon jsem taky nečetl předem – respektive kdysi v minulosti jsem si ho projel, ale nebyla příležitost si ho zahrát, obsah jsem už stejně dávno zapomněl, tak jsem ho teď zařadil na seznam dungeonů pro náhodné setkání cestou a zrovna on padl).

[Virťas]

Tak tedy nejprve se druzi vrátili do města Aldren, prohýřili část výdělku, odpočinuli si a vyléčili se z utrpěných zranění, psychických šoků a různých následků i únavy. Dokoupí zásoby, opraví výzbroj a výstroj, nechají si identifikovat svatý symbol sira Ignatia a zjistí, že se jedná o symbol rytířů boha Karhula. Ukumwe si na krk zavěsí Karhulův symbo,k terý nosil Edvard, a zaslíbí svůj život službě slunečnímu božstvu vládnoucímu silám přírody, aniž by zatím tušil, co to pro něj vlastně všechno znamená. Po pár dnech se druzi v Aldrenu dozvědí zvěst, že nad městem proletěla žhavá bílá koule, která se ztratila na obzoru a údajně dopadla na chrám Slunečního boha Karhula. Lidí si šeptají o zkáze a znesvěcení svatyně, možná o hněvu temných bohů nebo prokletí. Druzi se záhy rozhodnou vypravit se do chrámu a najít zde odpovědi.

[Virťas]

Tak tedy jednoho rána družina vyrazí z Aldrenu na severozápad do Karhulova chrámu. Po několika hodinách cesty narazí v údolí na převrácený povoz, kolem kterého jsou poházené střepy z rozbitého nádobí, různé řemeslné zboží, v trávě se válí několik rozbitých skleněných baněk a lahviček, ze kterých se zřejmě vylily nějaké prapodivné tekutiny, které obarvily trávu a kětiny okolo pestrými barvami, některé z nich uschly, jiné naopak přerostly do absurdních tvarů a velikostí. O kus dál je tkaé několik spálených stromů. Druzi vše pečlivě prohledají a najdou stopy několika humanoidů vedoucí kamsi do lesa. Druzi se rozhodnou záležitost prověřit a propátrat okolí. Po asi hodině chůze dojdou po stopách na konec rokliny. Rozhrnou keře pod skálou a zarazí se. Na kokových řetězech jsou tu uvázaní dva vychrtlí zanedbaní vlci, kteří na ně vycení zuby a zavrčí. Co udělají druzi? Nevím, házím si (1 zkusí je zastrašit, 2 -3 hodí jim jídlo, 4-5 zaútočí na ně, 6 zkusí je uklidnit slovy opatrným přísunem vpřed) Padá mi trojka, druzi jim tedy hodí pár kusů sušeného masa. Vlci je zhltnou a po chvíli opatrného utišování od druhů se stáhnou k úpatí skály, nechají si hodit pár dalších kousků masa, stáhnou naježené ocasy a nechají druhy projít. Všimou si druzi průchodu zakrytého větvemi? Nevim dávám jim šanci 2 z 6. Padne šest, smůla.

[Virťas]

Projdou tedy dál k ústí rokle a vstoupí do menší jeskyně. Na zemi se tu válí dva mrtví goblini, jeden další je přibitý k dveřím na severní straně. Druzi najdou jen hromadu různých skleněných baněk, křivulí a hořák na ohřívání vody. Další dveře vedou an východ. Farlin zkusí otevřít ty na severu, ale zdají se zamčené. Zkusí je tedy vyrazit ramenem.Padne mu 4, nic. Farlin si rukou uhladí rameno otlučené od dveří a podívá se bezradně po ostatních. Ignácius ukáže an průchod an východ a rozhodne, že porzatím se vydají tudy. (Házím na náhodné setkání, padne 4, nic) Projdou do jeskyně. Je prostornější, na severu jsou zavřené dveře, na zemi leží spící zmlácený zubožený mladý muž s roubíkem přes ústa. Obličej má hubený a bledý, přes rty zbytky zaschlé krve. Leontýnka mu roubík vyndá a propleskne ho, aby se probral. Muž zamžiká očima a přetáhne si ruce přes hlavu, stáhne se do klubíčka a zakňourá.
„Hej, uklidni se!“ zašeptá mu Eleonora do ucha a poplácá ho po rameni. Otočí ho tváří k sobě. Muž opět zamžourá a zaostří na její obličej.
„Vy nejste orkové?“ řekne tiše po chvíli.
„Ne. Co seš zač? A proč tu ležíš nahatej a zmlácenej?“ zeptá se Wolfgang.
„Jmenuju se Boskel. Přepadli mě orkové cestou z Aldrenu, vezl jsem zboží, všechno mi sebrali, většinu rozmlátili dřív, než pochopili, co našli. Odtáhli mě sem pár dní zpátky, nevím přesně, jak dlouho tu ležím. Párkrát mě zmlátili, chrchlali na mě ty svoje nesmysly, lidsky skoro neumí. Jen jejich náčelník zvládne pár slov. Z toho jeho blábolení jsem pochopil, že hledá řaroděje, snažikl jsem se mu vysvětlit, že jsem alchymista z Aldrenu, že řarovat neumím, jen vyrábim lektvary. Ale on tomu nerozuměl, tak mě zase zmlátili a nechali mě tady.“
„Kde jsou teď?“ zeptal se Ukumwe.
„Myslím, že jsou za těmi dveřmi, občas tu někdo z nich projde.“
Druzi prohledají místnost a narazí na průchod zakrytý větvemi.
„Hej!“ sykne Arten a ukáže na rozhrnutou hromádku chroští. Ostatní přikývnou. Leontýnka s Ignáciem zůstanou u Boskela. (házím 4 z 6, že je náčelník Krz’g zaslechne a svolá osatní orky, aby na druhy počkali – padne mi 2, takže slyšel! To znamená, že zatímco druzi se připravují vstoupit do jeskyně, náčelník Krz’g přivolá pětici orků z vedlejší místnosti, rozestaví se kolem průchodu se zbraněmi v rukou).

[Virťas]

Kentán a Farlin vstoupí do průchodu a spatří Krz’ga s ostatními orky. (házím na překvapení, padne 1, jsou překvapení). Orci tedy mají jeden volný útok. Orkové po druzích hodí oštěpy potřené jedem. Tři oštěpy vyletí na Farlina, dva na Kentána. Farlinovi jeden oštěp probodne rameno, Kentánovi se oba oštěpy zabodnou do hrudi (účinkům jedu naštěstí oba odolají).
Iniciativa druzi 2, orkové tři (celkem logicky vzato).
Orkové se rozmáchnou svými kopími, náčelník se na ně vrhne obouručním válečným kladivem. Farlin s Kentánem jejich útoky odrazí. Farlin zasáhne náčelníka válečnou sekerou do břicha, vnitřnosti se Krz’govi vyvalí ven a náčelník padne mrtvý k zemi. Kentán probodne jednoho z náčelníkových poskoků. Druzi se poté stáhnou z jeskyně zpátky. Orkové si hodí na morálku a padne jim 8, pokračují v boji. Vrhnou se tedy za druhy s kopími v rukou a narazí na zbytek družiny. Házím jim tedy také na překvapení (padne 6, nic).
Házím tedy na iniciativu (druzi 2, orkové 3).
Zbylí 4 orkové se vrhnou na druhy, ale jejich údery jsou odraženy. Taky útoky druhů jsou většinou k ničemu, jen Ukumwe jednoho orka těsně lízne šípem z luku.
Iniciativa druzi 6, orkové 4.
Arten jednomu orkovi usekne hlavu, Farlin dalšího přesekne vejpůl sekerou, Kentán třetímu usekne ruku a ten padne k zemi, čtvrtému se zabodne Wolfgangův šíp do čela a pošle ho také k zemi.
Druzi se vydýchají po boji. Nikdo další se už neobjevuje. Prošacují mrtvoly a v náčelníkově místnosti nakonec najdou 70 zlatých, třaskavou pochodeň (Boskel jim vysvětluje, že po zapálení mají dvě kola, než pochodeň vybuchne), a pět lektvarů (vybírám náhodně hodem). Prohledají ještě místnost náčelníkových pochopů a najdou fialové bobule (alchymista jim vysvětlí, že uspávají).

[Virťas]

Co udělají druzi teď? Odvedou Boskela pryč, nebo prohledají zbytek jeskyně? Hod kostkou určil, že prohledají. Otevřou tedy dveře na sever v místnosti, kde našli Boskela. Vstoupí dovnitř a zahlednou jen pár rozbitých soch válečníků. Projdou tedy dál do místnosti, ve které stojí velká pozlacená socha válečníka. Vedou odtud troje dveře. Druzi se rozhodují vstoupit vpravo. Najdou opět dvě vysoké sochy stojící u stěn a uprostřed obrovské bronzové váhy, na jedné misce leží svitek. Na zdi naproti dveřím je nápis „Kdo chce mou moc, nechť zaplatí tělem a krví“. Kentán se vrhne k vahám, ale Farlin jej včas zarazí a přečte mu nápis na zdi. Druzi zauvažují, co ten nápis znamená a jak by tedy mohli svitek získat. Ignácius nakonec navrhne zkusit na váhy položit hlavu a vyvrhlé vnitřnosti náčelníka Krz’ga. Ostatní souhlasí. Položí hlavu a střeva orka na váhy a čekají, co se stane. Nic. Ignácus opatrně sáhne po svitku a vezme jej do ruky. Opět se nic nestane. Stáhnou se z místnosti zpátky (zde zjišťují, že se jedná o svitek Zbav děsu). Pak se rozhodnou pro dveře vedoucí na západ. Objeví se rozsáhlá jeskyně plná hustých lepivých pavučin, v rohu je několik kokonů. Farlin s Kentánem nahlédnou dovnitř a zapochybují, zda vstoupit. Nakonec si ale dodají odvahy. Hned za dveřmi stojí kamenný sarkofág. Druzi zatlačí na sarkofág a odtáhnou desku. V rakvi leží mladá dívka v stříbrných šatech, která náhle procitne. V tu chvíli se ze stropu spustí obrovský černý pavou a skočí na Wolfganga! Ten však před jeho kusadly uskočí.
Iniciativa druzi 1, pavouk 2. Pavouk se vztyčí na jednom páru zadních nohou a pokusí se zakousnout kusadla Leontýnce do hrudi, ta je ale zdatně odrazí štítem.
Arten mečem mine, Leontýnka ale pavoukovi sekne po hrudi a vytryskne hustá zelená krev. Farlin sekerou mine, Ignácius ale bodne dýkou do chlupatého kožnatého těla. Pavouk uskočí před meči Kentána a Ukumweho, ale Wolfgang se vyřítí a probodne pavoukovi hlavu. V tu chvíli se kokony zahýbou a druzi si všimnou, že se v nich zmítají mrtvá těla člověka, orka, jelena a kance. (házím, zda je druzi prohledají, dávám šanci 2 z 6, padne šest, nic). Když se druzi roberou z šoku, vrátí se pohledem na sarkofág. Dívka tam stále leží a celá vyděšená se dívá po nich. Kentán se nakloní nad rakev a hurónsky spustí.
„Ahoj! Já se jmenuju Kentán a jsem z Montargis! Kdo seš ty a jak ses tu vzala?“
Leontýnka protočí oči v sloup a odstrčí Kentána od sarkofágu. Z batohu vytáhne měch na vodu a nabídce dívce hlt. Ta se napije a posadí se. Když se po chvíli vzpamatuje, představí se jim jako Erwin. Kdysi dávno ji jeden čaroděj zaklel k věčnému spánku a nechal ji ležet v téhle rakvi. Nemá tušení, jak dlouho tu ležela. Druzi se jí ptají na chrám slunečního boha Karhula a ona jim ochotně vysvětlí, kde se přesně nachází. Druzi odvedou z místnosti a zamyslí se, jestli prohledají také dveře vedouc na sever. Nakonec rozhodnou, že ano.

[Virťas]

Farlin s Kentánem tradičně v čele skupiny otevřou dveře a vstoupí dovnitř. Dveře se za nimi okamitě zabouchnou a nejdou otevřít. Družina na dveře buší, zkouší je vypáčit, ale vše je marné. Mezitím se zevnitř ozývá zvuk unikajícího plynu. Farlin s Kentánem si přitisknou dlaně na ústa, ale nakonec se přece jen musí nadechnout. Farlin se nadechne a zjistí, že plyn mu neuškodil a nic zvláštního se neděje. Kentán ale po nadechnutí začne kašlat, zamotá se mu hlava a po chvíli mu z úst vytryskne pramínek krve. S vyvalenýma očima padne na zem. Farlin se mu snaží pomoct, buší na dveře, ale nic nepomáhá. Než se otočí zpátky, Kentán leží na zemi mrtvý. Po chvíli se plyn rozptýlí a dveře povolí. Teprve v tu chvíli si Farlin uvědomí, že v této místnosti je také jeden sarkofág, při stěnách jsou dvě truhlice a na zemi leí kostra s mečem v ruce. Zbytek družiny nahlédne opatrně dovnitř. Erwin vyjekne hrůzou a stáhne se zpátky. Druzi mezitím prohledají truhlice a seberou meč vykládaný drahokamem.

[Virťas]

Odnesou Kentánovu mrtvolu z jeskyně a odvedou Erwin s Boskelem ven. Farlin a Ukumwe zkusí pustit oba vlky (hodí jim znovu maso, dávám šanci 1 z 6, že vlci si nechají ochotně sundat kovové řetězy) – vlci kupodivu zkrotnou a druzi je pustí do divočiny. Druzi pohřbí Kentánovo tělo a poté odvedou Erwin s Boskelem do města. Boskel nabízí druhů,, že jim v budoucnu rád ochotně vyrobí jakýkoli kouzelný předmět a dá jim slevu (tedy zůstává druhům k dispozici coby specialista alchymista). Erwin nabídne, aby mu pomáhala s prací v alchymistické laboratoři (Erwin ponechávám pro družinu jako specialistu mudrce – či spíše „vědmu“).

[Virťas]

Zápis ze 4. sezení - Výprava do Chrámu padlé hvězdy

Před odchodem z Aldrenu do chrámu si druzi uvědomují, že cesta může být nebezpečná a že by bylo vhodné poohlédnout se ve městě po někom, kdo by skupinu doplnil a pomohl jí překonat cestu divočinou. Smnad průvodce? Nebo přímý člen skupiny?

Nahodím mu vlastnosti a pak vyberu povolání.
Síla 15, Inteligence 11, Moudrost 14, Obratnost 16, Odolnost 9, Charisma 11, volím chodce (Horgol), úroveň 2, životy 11, přesvědčení neutralita. Volím možnost rychlého vybavení (podle hraničáře) – batoh, křesadlo, 1 pochodeň, měch na vodu, železné zásoby na 4 dny, 5 zlaťáků, kroužková zbroj, štít, palcát, sekera, lano (50 stop), svěcená voda – navíc mu dokupuju (částečně z financí ostatních) dlouhý luk, 20 šípů, zásoby jídla na týden, dýku (2x).

[Virťas]

Druzi vyrážejí na cestu. Z města vyrazili do planiny a zamířili na severozápad do chrámu slunečního boha Karhula. Horgol bezpečně nachází starobylou pěšinu, o které se mluví, že vede do ztraceného chrámu. Před polednem druzi míjejí místo, kde objevili Boskelův povoz a stopy vedoucí k jeskyni tlupy orského náčelníka Krz’ga. Na jednom z menších vrchů uprostřed pustiny si druzi dopřejí odpočinek a oběd. Poté uhnou víc na sever do vrchoviny, kde by se měl nacházet chrám. Pod úpatím jednoho z prvních vrcholů rozbíjejí tábor, když tu náhle se na obzoru zpoza jednoho kopce objeví přes tři metry vysoký obrovský muž oblečený v rozedraných cárech kožešin a plátna, s těžkým obouručním kyjem přehozeným přes levé rameno. V tu chvíli část družiny sbírá po okolí plody a vodu na příští den. V táboře je jen Horgol, Ukumwe a Arten. Všichni tři se rychle seběhnou dohromady, Horgol přiloží na oheň a všichni tři si připraví zbraně pro případ, že by obří muž byl agresivní. Zlobr na ně pohlédne a (hod na reakci – nevraživá, může zaútočit)), zarazí se a vycení na družinu zuby. Sejme z ramene kyj a rozhlíží se po okolí, zda zahlédne další druhy. Zatím jsou ti tři ale sami.
„Co teď?“ sykne Ukumwe mezi zuby, když nenápadně sahá po luku, aby se připravil.
„Hlavně nedělejte nic ukvapenýho, vypadá rozdrážděně,“ radí Horgol.
„Nevidíte někoho z našich? Sami ho nezvládnem, si myslim,“ říká Arten.
„Jsou někde poblíž,“ odpoví Horgol.
Zlobr vykročí naproti druhům a poplácá se kyjem po dlani. Druzi se seskupí kolem ohně. Horgol vykročí kousek kupředu a osloví zlobra.
„Hej, příteli, nemáme vůči tobě zlé úmysly, rádi bychom se tu jenom utábořili. Jen projdi kolem a vše proběhne v pořádku, co říkáš?“
Zlobr bez odpovědi udělá dva kroky a rozmáchne se kyjem, aby druhy zaplašil. Arten s Horgolem sáhnou po mečích, Ukumwe založí šíp. Obr stojící zhruba 30 stop od druhů udeří kyjem do jednoho stromku a zařve.
„Zdá se, že logická argumentace tady nezabírá, Horgole,“ poznamená suše Ukumwe. (házím, zda se objeví zbytek družiny, dávám šanci 2 z 6, padne 3, smůla).
Zlobr se rozeběhne naproti druhům a pár dlouhými kroky je náhle u nich. Rozmáchne se kyjem po Horgolovi a zasáhne ho přímo na solar. Horgol zavrávorá a málem se sesune k zemi. Arten mečem mine obrovo koleno, ale Horgolovi se podaří trefit zlobra palcátem do boku. Zlobr vzkřikne, Ukumweho šíp zasviští kolem a zabodne se do stráně za obrem.
V tu chvíli se zleva přižene Farlin s válečnou sekerou nad hlavou. Arten s Horgolem povzbuzení společníkovým příchodem vyrážejí do útoku. Arten se pokusí zasáhnout obra zleva pod žebra, ale meč sklouzne po starých rozedraných kůžích. Horgol palcátem promáchne a obr uskočí. Ukumwe marně zkouší trefit obra do hlavy. Zlobr ukročí vpravo a zasáhne kyjem Horgola do hlavy, která se rozprskne a kousky mozku a kostí se rozstříknou okolo. Zlobr se ožene podruhé, ale Arten jeho ráně uhne. V tu chvíli se zezadu přiřítí Farlin a zasáhne obra obouruční sekerou do zad. Arten bodne zlobra mečem do stehna. V tu chvíli vzduchem zasviští šíp a zabodne se obrovi do krku, ze kterého vytryskne jasná krev z krkavice. Zlobr zachrčí znovu a poklesne na kolena. Farlin jej zezadu zkopne na zem a rozpoltí mu lebku sekerou. Arten si z obličeje setře zbytky Horgolova mozku a vyzvrací se do keře poblíž, aby se zbavil přestálého šoku a znechucení. Po chvíli se na místo seběhnou zbylí členové družiny. Prošacují tlumok visící zlobrovi přes záda a najdou v něm 500 zlatých. Farlin s Artenem a Wolfgangem odtáhnou zlobrovu mrtvolu dál od tábořiště a zaházejí ji větvemi z keřů. Horgolovo tělo zasypou hromadou kamenů, do které zarazí jeho palcát a štít. Ráno se vypraví dál do kopců prozkoumat chrám. Ráno házím na náhodné setkání v horách, padne mi 2, tedy setkání proběhne, a podle tabulky mi vychází zlatý drak! Co teď s ním tady kurvafix?

[Virťas]

Druzi se asi po dvou hodinách setkají na cestě s potulným mnichem oblečeným v prosté hnědé kutně a svatým symbolem boha Karhula kolem krku. Opírá se o hůl a dívá se na odbočku od cesty, po které druzi přicházejí. Když se druzi objeví, bez zájmu si je krátce prohlédne a chystá se vyrazit směrem, kde by se měl nacházet chrám. Kapesníkem si otírá zpocené proplešatělé čelo a zátylek.
„Hola, dobrý muži!“ zvolá z dálky Farlin. „Kam kráčíš, jestli se můžu zeptat?“
„Za svou svatou povinností, mladíku!“ odsekne stařík. „Nenašlo by se u tak udatných mladých dobrodruhů pár zlaťáčků na ušlechtilé účely?“ Mnich zachrastí pytlíkem zavěšeným kolem krku a otáčí hlavou z jednoho na druhého.
„No to víš, že nenašlo, dědulo,“ řekne uštěpačně Leontýnka.
„Jsem mnich Salesius a ne dědek, děvenko!“ zahlaholí děda.
„Ale přece jen bychom mohli pamatovat na posvátné věci. Podívejte, je to souvěrec,“ řekne tiše Ukumwe a hodí starci pár mincí.
„Služebníček, mladíku!“ zahlaholí děda a schová mince do pytlíku.
„Tvůj souvěrec, elfe,“ odsekne Leontýnka.
„Tak kampak, dědo?“ řekne Arten. „Pořád jste nám neodpověděl, co tu pohledáváte.“
„Co já tu pohledávám, do toho vám nic není, když dovolíte.“ Děda nakrčí čelo a vykročí na cestu k chrámu.
„Ale do toho nám něco právě je!“ zarazí ho Farlin a zastoupí mu cestu. „Tahle stezka vede do Karhulova chrámu, kterej je dávno opuštěnej a ztracenej, jestli se nepletu. Ale jestli se nepletu ještě víc, tak právě tudy nad tím kopcem a lesem nedávno proletěla padající hvězda a dopadla přímo na ten chrám, kam se chystáš vyrazit, dědku. A jestli se nepletu úplně, tak se mluví o nějakým podivným nebezpečí nebo kletbě, která nad tím chrámem leží. Takže povídej, my tam máme společnou cestu a já bych rád věděl, co tu dědo pohledáváš, bo bych se nerad dočkal, že mě v nečekanou chvíli praštíš po lebeni nebo něco podobnýho. No tak mluv!“
Děda ustoupí o krok dozadu. „To je trochu moc otázek a obvinění najednou, chlapče! A nevim, jestli se mi chce takovýmu holobrádkovi odpovídat, když tu na mě štěká tyhle urážky!“
„Zlaťáčky by chtěl, ale kápnout božskou se mu nechce, co?“ zasměje se Leontýnka. „Abysme si to s tou dobročinností nakonec nerozmysleli, dědo.“
Přestaňte mi říkat dědo!“ zakřičí mnich.
„No dobře, dobře, měj si tajnosti,“ řekne Wolfgang. „Tuhle náš elf dostal nápad se tam vypravit, protože právě nedávno přijal Karhulovu ztracenou víru, na kterou se mezi lidma zapomnělo. Ale co sem teda přivádí tebe? Pouť na posvátný místo? Nebo něco jinýho?“
„Na tu víru se nezapomnělo a už jsem řek, že vám po tom nic není,“ křikne děda. Odstrčí Farlina holí z cesty a chystá se vykročit.
„No no!“ zarazí ho ještě jednou druzi. Ignácius vezme dědka za rameno a natočí ho k sobě. „Jestli ti na tom tolik záleží držet si to tajemství pro sebe, budiž. Ale máme společnou cestu a nebylo by od věci jít tam spolu, nemyslíš? Můžem si vypomoct vzájemně. My tě ochráníme před nebezpečím a ty třeba zařídíš něco v chrámu, na co my nestačíme nebo co neznáme. Co říkáš, mnichu?“
„Co já vím, na co stačíte a na co ne!“ řekne dědek protivně, ale nakonec přikývne. „Tak dobře, jak myslíte. Ale jestli se mi budete motat pod nohy, tak vám tou holí prásknu do lebky a pak ať se s vámi děje vůle boží.“
Leontýnka s Farlinem se uchechtnou a poplácají dědu po rameni. „Tak pojď, vyrazíme.“

[Virťas]

Po dalších dvou hodinách stoupání do kopců se nakonec ocitnou před mohutnými kamennými dveřmi chrámu. Nad vchodem je do skály vytesaný velký plastický reliéf osmicípé hvězdy. Zatlačí na dveře a ocitnou se v úzké chodbě se dvěma výklenky, ve kterých jsou staré rozpadlé zbytky svící a obětní misky. Druzi prohledají prostor, ale nic zvláštního neodhalí. Na konci chodby jsou vysoké kamenné dveře s reliéfem zobrazujícím bohy Řádu se slunečním bohem Karhulem sedícím uprostřed na trůnu, na hlavě mu vévodí koruna zlatých paprsků. Projdou dveřmi a vstoupí do předsíně chrámu. Uprostřed stojí na podstavci velká bronzobvá mísa na obětiny. Naroti u zdi stojí tři velké sochy v podobě postav válečníků ve zbrojích a s meči v rukou. Co udělají druzi? Projdou kolem, prohledají místnost, nebo pochopí a vhodí zlato do obětní mísy? Mnich Salesius mlčí a čeká. Hod 1-2 projdou kolem, 3-4 prohledají místnost, 5-6 darují obětinu. Padne mi šestka, takže Ukumwe navrhne dát do mísy něco cenného, aby druzi upokojili Karhula. Nasypou tedy do mísy 10 zlatých a projdou kolem strážců bez úhony. Dorazí an křižovatku, zprava cítí pach spáleniny, zepředu vidí prosvítat světlo a cítí odtamtud závan čerestvého vzduchu. Kam odbočí? Rozhodnou se jít vpřed. Po pár yardech se chodba rozestoupí do zbytků místnosti, skrz kterou prorazilo cosi velkého a těžkého, co ji zcela zdemolovalo. Po několika stopách se podlaha prudce svažuje dolů na skalní stěnu. Postavy prohledají prostor a odhalí zlatý náhrdelník. Vrátí se tedy zpátky na křižovatku a vstoupí chodbou do prostorného sálu, ze kterého cítili spáleninu. Jde zjevně o hlavní chrámovou loď. Ignácius zvedne lucernu vysoko nad hlavu, aby si druzi mohli prohlédnout celý prostor. V chrámu se po zemi válejí zbytky shnilých dřevěných lavic, zetlelé drapérie a svaté knihy zničené vlhkostí. Stěna vblevo je proražená dopadem nějakého ohormného tělesa, které leží vpravo u zdi. Druzi se opatrně přiblíží a vidí ohromnou kovovou schránku sežehnutou plameny. Na jedné straně najdou prosklené okénko a vedle poklop otevřený dovnitř. Ignácius opatrně nahlédne dovnitř. Uprostřed schránky stojí podivné rozmlácené křeslo a naproti oltář pokrytý podivnými runami, sklíčky a nějakými poškozenými alchymistickými přístroji. Pod křeslem leží malá kovová schránka. Ignácius ostatním přetlumočí, co vidí a vystrčí hlavu z poklopu ven.

[Virťas]

„Máš u sebe přece páčidlo, ne? Tak tam vlez a otevři tu schránku, třeba tam najdeš něco důležitýho nebo cennýho. Já ti zatím posvítím lucernou,“ navrhne Leontýnka.
„A nebo nebezpečnýho. Proč to mám zkoušet právě já?“ řekne Ignácius.
„Nechcete losovat? Já vezmu třeba dřívka, nalámu je a jedno nechám kratší. Vylosovaný schránku otevře,“ nabízí možnost mnich Salesius. „Je někdo proti?“
Druzi krčí rameny. „To by šlo,“ uzavře Farlin. (házím za druhy k6 – tahám dřívka). Padne 2 – Farlin. Trpaslík si vezme od Ignácia páčidlo a vleze dovnitř. Zasune konec páčidla do škvíry mezi dvířky schránky a zabere plnou silou. Dvířka zaskřípají a otevřou se. Farlin si zacloní oči, ale nic se nestane. Sáhne tedy opatrně do schránky a vytáhne zkumavku s průhlednou kapalinou, několik barevných krystalů a jakousi podivnou kovovou kónickou věc připomínající kuši, které chybí lučiště. Po straně na tubusu svítí dvě zelená sklíčka. Vynese předměty ven a druzi se na ně zadívají.
„Ty krystaly připomínaj drahokamy, za ty bysme mohli něco utržit,“ řekne Wolfgang.
„Tu lahvičku bych schoval, později to prozkoumáme,“ navrhne Ignácius.
„A co je sakra tohle?“ řekne Arten. „Vypadá to jako zbraň, ale nemá to žádný mechanismus, kterým by se to dalo ovládat.“
„To bychom taky měli prozkoumat později, až bude čas,“ uzavře věc Ignácius.
Druzi se obrátí do sálu a na druhém konci zahlédnou ve světle lucerny oltář. Přejdou k němu. Na oltáři stojí velký zlatý svatý symbol boha Karhula – osmicípá hvězda a za ní velký sluneční kotouč vysílající zlaté paprsky.
„Co to je, dědku?“ řekne Leontýnka a podívá se na mnicha. „Myslíš, že to má nějakou moc, nebo je tom jenom symbol?“
„Samozřejmě že má to velkou moc boha Karhula,“ odsekne mnich a odstrčí půlčici od oltáře. Poklekne před symbolem a začne se tiše modlit.
„Fajn, tak to berem, hoši!“ zaševelí Leontýnka a sáhne po symbolu.
„To je znesvěcení! Ať tě to ani nenapadne!“ zakřičí Salesius a prudce vstane.
„Neboj, dědo, jenom si to půjčíme,“ ušklíbne se Wolfgang.
„Chcete na sebe přivolat kletbu slunečního boha?“ řekne Salesius a postaví se před oltář, aby zabránil ostatním dotknout se symbolu.
„Možná bychom měli mnicha přece jenom poslechnout,“ zarazí ostatní Ukumwe. „Přece jenom je to boží služebník a tohle je chrám. Kdo ví, co se může stát.“
„Co ty o tom můžeš vědět, elfíku?“ řekne posměšně Leontýnka. „Nasadil sis kolem krku ten symbol a ani nevíš, co je ten Karhul zač. Snad se z nás teď nestanou posraný svatouškové.“
„Prozatím ale opravdu navrhuju, abychom tady nic nebrali a nechali všechno na místě,“ přidá se Ignácius. „Nejdřív bychom to tu měli pořádně prozkoumat a pak se rozhodnout co dál.“

[Virťas]

Zatímco se mnich modlí, druzi uvažují co dál. Z chrámově lodi vedou vpravo dvě chodby, jedna další vpravo za oltářem. Rozhodují se (dle hodu kostkou) pro průchod za oltáře. Před nimi se otevře místnost s bazénkem plným vody. Kolem jsou po stěnách fresky se scénami z legend o světcích. Druzi usuzují, že by se mělo jednat o svěcenou vodu, patrně určenou pro nějaký náboenský rituál, ale netroufají si ji vyzkoušet. Raději projdou dveřmi napravo dál do hlubiny chrámu. Zastaví se před dveřmi a zaposlouchají se, ale nic se neozývá. Opatrně otevřou dveře a spatří místnost plnou různého liturgického náčiní a nádobí, které se válí všude po policích a na stole. Ukumwe vše prohledá, ale nenajde nic zajímavého, co by se dalo využít. Snad jedině bohoslužebná roucha by mohla k něčemu sloužit (házím 1 z 6 zda ano – padne 6, vše je tedy rozpadlé a prožramé od molů a nedá se to použít). Vyjdou ven a stano uan chodbě s odbočkami ke dveřím vlevo a naproti nim. Za poslouchají se u dveří naproti. Chvílemi zaslechnou nějaký šramot. Farlin s Leontýnkou vezmou do rukou zbraně a otevřou dveře. Všude kolem stěn stojí vysoké knihovny až po strop, spousta tarých potrhaných knih a svitků se válí všude možně po zemi. V rohu naproti se hromadou probírá podivná ohormná postava. Je oděná do podivné zbroje nepodobné čemukoli, co dosud druzi viděli. Je to nějaká zvláštní oranžová hmota s neobvyklou strukturou, která jim nic nepřipomíná, a za které trčí do stran různé hadice a lesknou se na ní sklíčka. Na hlavě má velkou kovovou helmu pokrytou rudými runami, na které světélkují barevná sklíčka. Hlava rytíře se k nim otočí. Rytíř si zvedne hledí a druzi strachy ustoupí. Zpod hledí vykoukne vybělená lebka. Rytíř povstane a pomalým klátivým krokem se vydá druhům vstříc. Ukumwe zvedne svatý symbol rytíře Ignatia a vyřkne modlitbu, aby zahnal nemrtvého, ale nic se nestane. Rytíř postoupí o několik kroků dopřed ua vzedne pěsti, aby druhy rozdrtil. Obě pěsti udeří pomalu vpřed a zarazí se do zdi, až z ní odprýsknou velké kusy kamene.
„Kurva,“ vykřikne Farlin a prudce ustoupí s Leontýnkou dozadu. Druzi vzadu se otočí a prchnou do místnosti s liturgickým náčiním. Rytíř zabuší pěstmi na dveře a prorazí do nich otvor. Poté je prudce rozrazí kopnutím a stane v místnosti. Druzi se pakují pryč a proběhnou na křižovatku. Kam dál? Farlin rozrazí dveře do prostoru s bazénkem. Rytíř se vydá za nimi. Ukumwe a Wolfang na něj vystřelí z luku. Oba kupodivu zasáhnou, šípy se zabodnou do zbroje, ale nezdá se, že by to rytíře jakkoli zpomalilo. Ignácius rychle a chaoticky zaševelí rukama a vyřkne slova v neznámém jazyce. Z ruky mu vytryskne žhnoucí koule energie a zasáhne rytíře do hrudi. Na zbroji se objeví nepatrná trhlina, ale jinak se nic nestane.
„Do prdele co teď? Tohle chcíplý hovado nás umlátí dřív, než dědek odříká poslední pomazání,“ řekne Leontýnka. Druzi se stahují podél bazénku pryč z místnosti. Rytíř vstoupí dovnitř a bazénku se vyhne obloukem. (dávám druhům možnost pochopit, že svěcená voda rytíři vadí, ale dávám jim postih +5 na hod na moudrost, že to pochopí tak rychle v tom stresu – a nikdo to nehodí). Rytíř rychle vykročí a druzi si uvědomí, že mu neuniknou, proto Farlin s Leontýnkou zkusí zaútočit.
(iniciativa druzi 3, rytíř 1). Leontýnka ho zkusí seknout přes hrudník, ale je to marné. Farlin se zaklesne a zkusi rytíře povalit, aby jej zpomalil (Rytíř je těžkej, má skafandr, takže dávám Farlinovi k hodu postih +5). Farlin hodí 5, takže rytíře povalí na zem (ještě hodím, zda kus rytířova těla třeba ruka zapadne do vody v bazénku – třeba 2 z 6), padne 3. Rytíř se tedy válí na zemi. Druzi teď mají jedno kolo k dobru.
Arten jej zkusí bodnout stříbrnou dýkou, ale ta se jen sveze po skafandru a nic nezpůsobí. Leontýnka jej zkusí probodnout mečem (má kouzelný, měl by účinkovat). Meč se zabodne do rytířových zad a vytryskne pramínek nějaké podivné tekutiny připomínajkící lampový olej. Farlin zapáčí sekerou a zkusí rytíře přitlačit k zemi (tentokrát mu dávám postih jenom +2). Zadaří se mu to a tentokrát rytířova ruka spadne do bazénku svěcené vody. Ruka na chvíli znehybní a přestane fungovat. Druzi se po sobě překvapeně podívají.
„To je ono, fousáči, povedlo se!“ řekne Ukumwe. Spolu s Wolfgangem zatáhnou za rytířovu jednu nohu a zkusí ji shodit do bazénku. Povede se i to a část rytířova těla se sveze do vody. Levá ruka a hlava s částí trupu jsou však stále mimo bazének a snaží se zbytek trupu zvednout znovu na nohy.
(iniciativa druzi 5, rytíř 6). Rytířova pěst prosviští vzduchem a pokusí se zasáhnout Ukumweho. Ten se snaží uniknout, ale pěst jej zasáhne do boku, i když jen „slabě“. Ukumwe vyjekne a ustoupí, pěst mu způsobila jen malou ránu na stehně, po které bude mít asi pořádnou modřinu, ale je vidět, že rytíř ochabuje. Druzi jsou nyní na tahu a snaží se rytíře zkopnout do bazénku. Arten jej chytí za hlavu a chce ho tlačit postupně do vody, Farlin toporem sekery mu pomůže a rytíř se většinou těla skutečně ponoří. Leontýnka zkusí pomoct, ale sklouznou jí ruce po skafandru. Zato Ignácius se nečekaně zapře a svýma hubenýma rukama překulí zbytek rytířova těla do bazénku. Rytíř sebou chvíli lehce mele, ale pak znehybní.
„Dobrý, čáryfuku,“ poplácá ho Wolfgang uznale po rameni.