Markusův herní deník

Zápisy a zážitky z vašich her, pomoc s přípravou, společné hraní.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25225
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Markusův herní deník

Příspěvek od Markus »

Napadlo mě vést si herní deník – vlákno, do kterého zaznamenám každou odehranou hru spolu s nějakými bezprostředními dojmy. Hlavně asi sám pro sebe a archivaci, ale třeba to někomu přijde zajímavé. Jestli se někdo chcete opičit, směle do toho!

Libovolné komentáře a postřehy vítány.

Milníky:
:arrow? Začátek: červenec 2024
:arrow? Začátek roku 2025
:arrow? Začátek roku 2026
Uživatelský avatar
Vandalicus
Příspěvky: 776
Registrován: 17. 4. 2006, 20:04
Bydliště: Brno

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Vandalicus »

Markus píše: ↑30. 8. 2024, 12:06 No my nehrajeme sandbox
EDIT: Me je uplne u prdele teoreticka definice sandboxu. Marcus premysli, jak resil situaci, a ja mu rikam, jak jsem to vnimal jako hrac, aby mel nejaky feedback. Nerikam, ze muj nazor je spravny, ostatne to jsou jenom pocity. Hadat se tady o filosofickem pristupu k hrani nebudu.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25225
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Markus »

Markus píše: ↑30. 8. 2024, 12:06 No my nehrajeme sandbox
York píše: ↑30. 8. 2024, 12:20 V sandboxovym mindsetu to ale takhle nefunfuje...
:D

Yorku, já ti ve skutečnosti rozumím a chápu, vlastně i souhlasím, ale tohle není ten typ hry. Jak hrát dobrodružný sandbox ve velkoměstě, které z definice nejde pořádně popsat, je úplně samostatná linie úvah, se kterou si nevím moc rady... ale zrovna při hraní DCC se o to ani moc nepokouším.

Zatím nejfunkčnější řešení městského sandboxu znám z modulů jako Baklin, Gont nebo nově Khosura, které jsou místy až geniální. Ale tam to stojí na tom, že ta města mají rozsáhlá zmapovaná podzemí ve stylu megadungeonu, a když potřebuješ „dobrodružství“, tak prostě necháš hráče zalézt do nějakého vchodu do podzemí a ony se začnou dít věci. A nad tím je vystavěná velice komplexní síť NPCček, zápletek a vzájemných odkazů napříč celý městem i jeho podzemím. Chodíš tam a zpátky mezi městem a podzemím a dějou se věci. A vlastě je možné i náhodně chodit po městě, triggrovat věci a spolehnout se na to, že se do něčeho vzrušujícího připleteš... protože je to tak nadesignované.

V DCC Lankhmar hraju šestistránkový minidungeon (v tomhle případě pohřební ústav) a mimo něj žádný „obsah“ nemám, jenom fluff, a ani toho moc není. Je to úplně jinej způsob hry.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 19788
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od York »

Vandalicus píše: ↑30. 8. 2024, 12:24Me je uplne u prdele teoreticka definice sandboxu.
Jestli jsem tě něčím naštval, tak sorry, to jsem určitě neměl v úmyslu. Říkám "sandboxovej mindset", abych to nějak odlišil od "railroadovacího minsetu". Nechci tím implikovat, že hrajete sandbox nebo railroard. Možná pro to existujou lepší slova?

edit: "Sandboxovej mindset" jsem používal třeba i při hraní Hry bez přípravy (tj. společné improvizace), která s oldschoolovým sandboxem nemá vcelku nic společnýho. Prostě jako PJ nevymýšlíš za hráče řešení a nesnažíš se je do něj natlačit, místo toho se snažíš neházet hráčům klacky pod nohy, když přijdou s nějakým vlastním.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25225
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Markus »

I ten sandboxovej mindset je v rozporu s věcmi, který u tohohle řeším, třeba „Hrajeme tenhle modul už třetí sezení a fakt už to chci uzavřít“ nebo „Zbývá nám ještě hodina času, co tak asi ještě stihneme?“

Mně je to sandboxový uvažování blízký, ale tady mi přijde zajímavý pozorovat, jak se dá skloubit s jinými ohledy a omezeními.
Uživatelský avatar
York
Příspěvky: 19788
Registrován: 24. 2. 2012, 17:31

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od York »

Markus píše: ↑30. 8. 2024, 12:53 I ten sandboxovej mindset je v rozporu s věcmi, který u tohohle řeším, třeba „Hrajeme tenhle modul už třetí sezení a fakt už to chci uzavřít“ nebo „Zbývá nám ještě hodina času, co tak asi ještě stihneme?“
To máš pravdu, tohle se se sandboxovym mindsetem tluče. Částečně to jde vyřešit tím, že tohle neřešíš sám (mám už jen hodinu, do čeho hráče navezu, aby to tak akorát vyšlo?), ale společně s hráči ("Máme už jenom hodinu. Z těch plánů, co jste teď nadhodili, tyhle dva určitě nestihneme, ty zbylý dva by měly vyjít").
Uživatelský avatar
Jerson
Inženýr z Ocelového města
Příspěvky: 24313
Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
Bydliště: České Budějovice

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Jerson »

Markus píše: ↑30. 8. 2024, 09:24 Jersone, ty strašně rád skáčeš k odsudkům věcí, o kterých víš kulový.
Že se ohradíš, když mám k tvé hře výhrady, to chápu.
Nicméně teď jsem tě pochválil, že jsi to udělal dobře, a napravil jsi - z mého pohledu - nesmyslně a příliš složitě navržené dobrodružství.
Kritizoval jsem logiku, kterou jsi reálně nepoužil, a která - jak napsal Vandal - by ani nefungovala zamýšleným způsobem.

Takže ještě jednou a stručněji.

Dobrá práce, Markusi. 8)
Uživatelský avatar
Vitus
Příspěvky: 2980
Registrován: 21. 7. 2006, 09:03
Bydliště: Kladno

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Vitus »

Pardon, že do toho vstupují, ale pokud si pamatuji, tak Bifi někde zmiňoval, že k určitému stylu hraní patří i učení se hráčů, jak to hrát- a tady vidím, že zjevně hráči zajate postavy neprohledali, takže je Markus deprivoval o užitečnou lekci 😀.
Uživatelský avatar
Vandalicus
Příspěvky: 776
Registrován: 17. 4. 2006, 20:04
Bydliště: Brno

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Vandalicus »

To bohuzel vidis spatne, protoze ghul nikdy zajat nebyl. Jak je v zapisu, doslo s nim puvodne k boji, ktery skoncil plichtou, nacez jsme ho tam uveznili, aby nam nemohl za zady vyvolat poplach. Vsechny zajate postavy jsme samozrejme prohledali.
Uživatelský avatar
Vitus
Příspěvky: 2980
Registrován: 21. 7. 2006, 09:03
Bydliště: Kladno

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Vitus »

Ach tak, to jsem to špatně pochopil, mea culpa.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25225
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Markus »

DCC Lankhmar, 10. a 11. sezení

Deset sezení v městské kampani a vlastně teprve teď zkouším hrát otevřeně s širším městem. Doteď jsme hráli spíš "dungeony" (domy), různé vloupačky a uzavřené epizody – prostě DCC moduly, které bývají spíš malé a epizodické. Maximálně se mezi dvěma moduly odehrálo trocha volného vyprávění a rámování (nebo třeba otrávení Vandalovy potavy). Ale zatím to byly prostě samostatné moduly. Pořád tak trochu tápu, jak to propojit do souvislejší kampaně... a jestli vůbec.

Každopádně přišla řada na Cheating Death, což je dost divné dobrodružství. Je zakončené standardním miningeonem / heistem do baráku ve stylu DCC, tam není co řešit. Ale tomu předchází jakési rádoby odhalování záhady spočívající v tom, že hrdiny si vytipoval Smrť a snaží se je zabít. Takže se kolem nich dějou podivné věci a úmrtí. Oni si musejí napřed uvědomit, co se děje... a pak hledat řešení. Dobrá příležitost pracovat s městem. Jenže ten modul tohle řeší dost divně – celé to smázne dvěma scénami, ve kterých se prostě postavám řekne (1) co se děje a (2) kam mají jít, takže celá záhada je vyřešená během jednoho odpoledne ve hře a dvou hodin u stolu. A pak ten dungeon. Což mi strašně nesedí k tomu, že je to celé tváří jako městská vyšetřovačka.

Takže si tu vyšetřovačku postavím sám!

Obrázek

Vlastně moc nevím, co dělám. Využil jsem téhle příležitosti k tomu, že jsem si sepsal některé nedořešené motivy / linky / důležité postavy z předchozích her a ke každé z nich jsem nějak mlhavě vymyslel, jak by se daly dál rozehrát do vlastního "dobrodružství" a zároveň jak by mohly s touhle záhadou Smrti souviset. Cílem bylo především trochu to "vyšetřování" rozhodit v čase a prostoru. Vzpomněl jsem si na pravidlo tří stop a snažil se to udělat tak, aby každou z klíčových informací – tj. (1) co se děje a (2) kam mají hráči jít a jak to řešit – mohli hráči najít na třech různých místech.

A zároveň jsem si vymyslel tři vlastní, samostatné dějové linky z předchozích dobrodružství, které dokážu rozehrát. (Konkrétně tam řešíme krysy pod Lankhmarem, pak nějaké náboženské fanatiky v přístavu na lodi). Pak jsem do toho ještě naflákal nějaké náhodné elementy. A vymyslel si pár bangů pro konkrétní postavy. Ano, vzpomněl jsem si na svoji indie výchovu a používám bangy v DCC.

A pak jsem to nějak propojoval, aby se při řešení problému A dalo "omylem" dostat k problému "B". Takhle jsem si připadal:

Obrázek


Ve skutečnosti je to hrozná prasárna a zdaleka to není sofistikované tak, jak se může zdát. Protože vlastně nikde nemám konkrétní představu o tom, co přesně se děje nebo kam to může vést, jen nějaké povrchní náměty na postavy/situace/prvky, které se ve hře můžou objevit... a pak doufám, že to nějak zvládnu rozehrát. Většinou totálně netuším, kam směřuju.

Moje představa byla taková, že hráči začnou řešit "svoje věci" z předchozích sezení, do toho se kolem nich začne projevovat Smrt, oni si toho začnou všímat, já do řešení těch jejich věcí zakomponuju nějaké možnosti zjistit o Smrtí víc a pak... uvidíme. Aby to nebylo tak jednoduché, tahám při každém přesunu z jedné lokace do druhé náhodné setkání a snažím se to na to nějak napasovat.

A ono to... kupodivu šlo hrát.

Jako... nebylo to žádné vysoké umění ani supersofistikovaná hra. Sám bych preferoval, když už řešit nějakou záhadu, tak mít fakt pořádně připravenou komplexní záhadu (třeba) než to takhle pytlíkovat za běhu. Tady samozřejmě místo "objektivně popsané" záhady používám všelijaké ty "dramaturgické" techniky typu: "Potřebuju jim předat tuhle a tuhle informaci, jak to můžu narvat zrovna do téhle scény?". Ale jo, šlo to.

Vznikly i kouzelné nezamýšlené situace. Například v modulu vystupuje postava dramatika (má jednu ze stop). Před začátkem hry jeden z hráčů řekl, že potřebuje sehnat "učitele civilizovanosti". Tak mě napadlo podsunout mu jako učitele NPCčko divadelního kritika. To se tak nějak přirozeně potkalo s tou divadelní linkou, hráč tím kritikem vyhrožuje různým divadelníkům a najednou máme v dobrodružství celou samostatnou divadelní linku. Hráči byli dokonce pozváni na premiéru satirické hry, která si utahuje z lankmarského Mocipána! (Úplně mimo modul, pochopitelně, ačkoli...)

O tom, že jim po krku jde samotný Smrt, je informoval náhodný mingolský prodavač magických talismanů, který mi padl v náhodném setkání.

Hráči se chytli dvou ze "starých linek" (pár jich zůstalo nedotčených) při jejich sledování se přirozeně namotali na linku Smrti a teď je to všechno tak hrozně zamotané, že sám nevím, která linka je která. :) Ale ta totální chaotická změť různých dějových linek působí tak nějak správně "městsky".

Jak říkám, není to kdovíjak sofistikované hraní. Často jsou to spíš náhodné humorné improvizované scénky. Tlachání s kámoši u stolu. Nemá to žádnou hloubku promyšleného detektivního případu. Ale působí to tak příjemně „naše“.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25225
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Markus »

Twilight 2000: Čtvrté sezení
(třetí tady)

Na konci třetího sezení jsme ve vybombardovaném Opoli zaslechli střelbu, tentokrát rovnou začal boj, při kterém skupina Sovětů přepadla náš zaparkovaný transportér, zastřelila naše dva NPC Američany-mooky a potom se polekala a zdrhla, když jsme přiběhli mi ostatní. Vystřelil jsem přesně jednu ránu.

Potřebujeme se dostat na jižní stranu řeky, ale padlo rozhodnutí, že mosty v Opoli radši zkoušet nebudeme, když jsou tu Sověti. Odjeli jsme jeden hex pryč z města po proudu řeky a to byl taky jediný hex, co jsme v tomhle sezení projeli. Moje BTR-60 za ten jeden offroadový hex sežralo 24 litrů alkoholu, zbývá nám už asi jenom 100, začínám být nervózní. Nemáme zdaleka dost paliva na dojetí do ČR.

Při průzkumu lesního hexu, kde jsme parkovali a přenocovali, jsem našel starý kotlík a vyřazenou sekačku na součástky. A taky jsme našli statek na samotě, obývaný dvanáctiletou holčičkou s brokovnicí a jejíma dvěma mladšími sourozenci. Rodiče jsou nejspíš mrtví. Jelikož jsme tam byli jen dva a já jako Sovět neumím Polsky, vyjednával s holčičkou můj společník, polský kněz, a jak byl až úlisný, bylo to trochu cringy. Tak jsem do toho vstoupil, prodal holčičce AK-74 výměnou za demižon pálenky a k tomu přihodil panenku, kterou jsem našel v Opoli (pak že mi bude k ničemu!)

Vrátili jsme se k transportéru, kněz byl trochu nervózní, že tam ty děti nemůže nechat samotné. Dilema mu usnadnily výstřely ve směru od farmy. Šli jsme na pomoc. Farmu zrovna přepadli nějací dva bantiti, holčička se srdnatě bránila brokovnicí (proč nepoužila čerstvě koupené AK-74?), nicméně příchod našeho snajpra a zejména příjezd BTR-60 rychle vedl k jednomu banditovi mrtvému a druhému zajatému. Nebyl zajatý dlouho, protože kněz shledal, že ho nemůžeme nechat odejít živého, jinak by k farmě přivedl své kumpány. A tak ho nechal vykopat dva hroby a potom přikázal jiné postavě, ať ho oddělá. Já jsem v tom nevinně, já chtěl jenom prodávat útočné pušky dvanáctiletým holčičkám.

Klukovi jsem ještě daroval skateboard, co jsem našel v Opoli. Dvojité kombo využití nalezených předmětů!

Následovala dlooooooooouhá diskuze o tom, co s těmi dětmi uděláme, vždyť je tu nemůžeme nechat (mají jídla asi na měsíc, ale jsou samy v lese). Jelikož mají ve stodole destilační přístroj, chtěl jsem se na statek dočasně nastěhovat a pálit a pálit a pálit, dokud nebude nádrž našeho BTR-60 plná chlastu. Ale ostatní že chtějí rychle vypadnout z Polska. Moje alternativní varianta odvézt děti do nejbližší vesnice a tam je nechat (je to Klucbork, máme tam kamarády z minula) se setkala s nelibostí kněze (nevěří tomu, že se o ně někdo bude starat), ale nakonec mě udolal argument, že cesta do Klucborku a zpátky by nám sežrala půlku zbývajícího paliva, což, uznávám, není zrovna výhodné.

Sezení končilo bez jasného rozhodnutí, ale zdá se, že děti naložíme do transportéru a povezeme je s sebou směr ČR. :doh:

Hráč Poláka ještě uvažoval, že by svoji postavu nechal s dětmi na farmě, což vůbec není creepy, a vytvořil si novou. („Mám jako svůj hlavní cíl mít rodinu! To je přesně ono!“).

Na to, že šlo o náhodné setkání, za mě dobrý. Navíc Karel bandity chytře propojil s frakcí fašounů ze Sczerbiecze, se kterými jsme se určitě neviděli naposledy.

EDIT: Hraní v reálném settingu je vtipné tím, že můžete dohledávat věci na Wikipedii. V tomhle sezení jsme zjišťovali, jestli je BTR-60 obojživelné a schopné přeplavat řeku (je) anebo jestli ženevské konvence zapovídají popravu neuniformovaných bojujících (prej ne, nejsou konvencemi chráněni).
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25225
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Markus »

DCC Lankhmar, 12. sezení

Dohráli jsme Cheating Death a tentokrát nemám žádné spešl postřehy, protože po svou sezeních relativně volného šaškování po městě jsme prostě jen dojeli připravený modul jeho „dungeonem“ (barákem) tak, jak byl napsaný. Je to jeden z těch slabších modulů, neurazí, nenadchne a šlo to asi tak, jak se dalo čekat. 🤷‍♂️ Pak hodím do databáze nějaké hodnocení.

Zjistil jsem, že jelikož mám 11 modulů k Lankhmaru a každý hrajeme 2–3 sezení, vychází to všechno na 22 až 33 sezení, což by mě asi nebavilo.

Mezitím mi Vandal poslal odkaz na tenhle článek, kde borec navrhuje „adventure paths“ pro DCC stylem, že na každé úrovni hrajete přesně jedno dobrodružství. To mi k tomu DCC a epizodickým dobrodružstvím celkem sedne – když se setting bude líbit, dá se pak začít znovu od první s jinými postavami. V téhle kampani už to tak hrát nebudu, jednak už jsem to překročil, jednak mám obmyšlená nějaká dobrodružství pro nižší úrovně, která se mi prostě i nad rámec toho počtu hodí a chci je odehrát (divadlo!). Ale nechávám to tu jako zajímavý nápad.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25225
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Markus »

Twilight 2000: Páté sezení

Takže... o co nám vlastně jde?

Na začátku jsme začali sandboxovat bez jakýchkoli háčků a zápletek, takže si všichni defaultně nastavili za cíl nějakou variantu na „chci odsud vypadnout“. Nasedli jsme do transportéru a zamířili k českému výjezdu z mapy, tak nějak v intuitivní shodě nad tím, že se během hry nejspíš stane něco, co nám dá jasnější cíl a my do té ČR nakonec nedojedeme. Ale jelikož zatím hrajeme vlastně jen náhodná setkání, pořád to nepřicházelo.

Nějakým zázračným způsobem jsme bezpečně přejeli před území ovládané ultranacionalistickou polskou bojůvkou Scierzbiecz a najednou jsme těsně před hranicemi. V transportéru nám ale v zásadě došel alkohol (= palivo) a do bezpečí ho nedopravíme. A tak ho zaparkujeme na okraji pohraničního města Prudnik, ovládaného Scierbieczem, a vyrazíme v přestrojení obchodovat s místními. A zatímco náš Polák/kněz dohaduje s dědou cenu za pálenku, moje postava mlčí (polsky neumí, ruština by mohla být problém) a pokuřuje. Děda vypráví o tom, že Scierbiecz má pojízdnou ozbrojenou techniku a v Prudníku je dokonce tank – ten by pro nás mohl být problém, kdyby si nás všimli.

A tak moje postava kouká do nebe, já koukám do stropu, a PAK MI TO DOJDE.

Transportér nás dovezl až k hranicím, svůj účel splnil. Nemáme do něj palivo a jeho shánění je problém. V transportéru navíc budeme vždy nápadní. Vždyť mi ten transportér můžeme prodat Scierbieczi! Sedíme tu na učiněném jmění, které nepotřebujeme. Vyměníme ho za nějaké obyčejné auto a hromadu peněz (respektive kulek) a tradá, jsme bohatí! A ať už chce kdokoli dál dělat cokoli – třeba odjet do Itálie – bohatství k tomu určitě pomůže víc než obrněný transportér s prázdnou nádrží.

Ne nadarmo je moje životní krédo „Zobchodovat se dá cokoli“.

Ostatním přijde můj nápad kupodivu rozumný. Navíc nám dojde, že návrat do ČR by sám o sobě mohl být bláhový. Prý to tam ještě celkem pevně drží NATO. Což je problém pro dva členy družiny, kteří jsou stále ještě technicky vzato vojíny NATO – jakmile se tam objeví, nejspíš je seberou, vrátí do jednotek a donutí opět sloužit. Já jsem sovětský zběh, kdo ví, co by udělali se mnou. Pak ještě máme polského kněze, ten je asi v suchu.

Ale šance, že nás NATO nechá projet jejich územím ve funkčním obrněném tranportéru je asi nulová.

Možná bude přece jenom lepší změnit směr a podívat se třeba do Krakova, kde prý člověk může konečně svobodně žít?

Škoda že nám to došlo až na hraničním přechodu pod Jeseníky. Ale lepší než nikdy.

Teď teda máme plán: překročit hranici a kousek za ní transportér schovat (dál stejně nedojede) – doufejme, že Scierbiezc za hranice nechodí. Někam udat ty zatracené děti! A pak se do Polska vrátit pěšky, požádat audienci s vedením Scierbiecze a ukázat svoje obchodnické schopnosti.

Zatím jsme nikoho ze Scierbiecze nezabili (aspoň co Scierbiecz ví), což je určitě plus. Otázka je, jak to bude vypadat na těch hranicích.

Problém „jak se zaháčkovat do hry a neutéct z mapy“ zdá se být vyřešen!

====

Karel mezitím sepsal zápisy z naší dosavadní hry, to relevantní copypastuju sem:
KDolecek píše: ↑20. 10. 2024, 13:08 Pawel není ochoten děti nechat na statku, kde se jim tohle může stát a tak po dlouhé diskuzi vezmou ze statku všechnou užitečné, i s dětmi (Lena 8, Wojciech 6, Zofia 5) a kozou (Agnieszka 4) to naloží do transportéru a vyrazí na jih.
Při průjezdu kolem Opole v dálce vidí jedoucí vlak s mixem vagónů osobních i nákladních. S dalekohledem vidí symboly Szczerbiece a jejich vojáky na vagónech. Vlak jede jihovýchodně směrem ke Krapkowici a Ratiboři.
Překročí řeku z obavy ze zaminovaných mostů a pár kilometrů, když vidí stoupat dým z budov kolem křižovatky, přes kterou chtějí projet. Dalekohledem vidí skupinku Szczerbieckých vojáků, kteří vypálili uskupení budovat a postříleli sovětské vojáky, kteří se v nich nejspíše ukrývali.

Pawel v uniformě z jednoho ze zabitých Szczerbieckých vojáků předstírá, že patří ke stejné frakci a obrněnec ukořistili. Parta vojáků se s nimi chce kousek cesty svézt, ale Pawel je nakonec přesvědčí, že mají rozkazy od velitele v Prudniku, nikoho nepovolaného do transportéru nepouštět.
Pokračují k Prudniku a zastaví v lesíku, aby se poradili co dál. Zofia s Agnieszkou se zatoulají do lesa a když je Pawel, Lauren a Lena najdou na mýtině s potokem, najdou také medvěda.
Lauren vběhne na mýtinu, medvěd vběhne na mýtinu, Lauren se zasekne samopal, medvěd jedním letmým mávnutím prackou málem zlomí Lauren žebra a nechá pěkné šrámy. Lauren střelí medvěda několikrát do tlamy, medvěd uteče.
Zofia dostane kázání, Agnieszka ne. Zofia slibuje, že už to nikdy neudělá, Pawel pláče.
Skupina dojede na dohled Prudniku a obejde usedlosti v okolí. U jednoho starého páru zjistí, že hlavní základna Szczerbiece je v Ratiboři, ale v Prudniku mají posádku, která z okolí sbírá vozidla, alkohol, zbraně.
S dědou vykšeftují dvacet litrů jeho schované pálenky, která rozhodně není jeho. V okolí Prudniku vidí jezdit auto a hlídky na koních. Podle dědy mají taky tank.
Rozhodnou se Prudniku vyhnout zamířit přímo k hranici. Po cestě je uvidí právě jízdní hlídka, která zanese zprávu do Prudniku i k hranici.
Obrněnec dojede k opevněné hranici Trzebina/Bartultovice, jejíž posádka má nejméně jeden raketomet.
Uživatelský avatar
Markus
Vrchní krutovládce; Administrátor
Příspěvky: 25225
Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
Bydliště: Mnohovesmír! Brno!

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od Markus »

Zúčastnil jsem se letošního Cauldron Conu („The OSR Euro Con“). Postřehů je tolik, že je to spíš na článek než na příspěvek na Fórum. Tak tady je:

Obrázek

:arrow? Do ciziny, a přece domů – reportáž z Cauldron Conu 2024
Je to možná už patnáct let, co jsem naposledy byl na nějakém conu – možnost hrát náhodné hry s náhodnými lidmi se mi nějak omrzela –, ale když se na obzoru objevil Cauldron Con, který ve svém titulku i v době všudypřítomného věštění zániku old schoolu a nástupu nových termínů jako NuSR, truSR, FAG, CAG a kdoví co ještě, stále srdnatě nese zkratku OSR, věděl jsem, že musím být u toho! Teda aspoň napodruhé. Loni to jaksi nevyšlo. Takže tohle je report z „OSR Euro Conu“ a mých dobrodružství kdesi uprostřed Německa.

Chtěl jsem vědět, jak se oldschoolové D&D hraje „tam venku“. Tady v české kotlině jsme k němu přišli jakousi izolovanou evolucí – gygaxovské AD&D 1e se u nás, co vím, nikdy nehrálo. I ti největší pamětníci začínaly někde v polovině devadesátých let na AD&D 2e, kterážto hra je cokoli, jen ne old school. Klasický herní styl jsme si sami zrekonstruovali ze zdrojových textů a online blogů, bez přímého kontaktu se zahraničními skupinami a zažitou tradicí. Je docela dost možné, že jsme v lecčem svérázní. Hrajou to jinde jinak? Je jen jeden způsob, jak to zjistit…
Uživatelský avatar
tochalius
Příspěvky: 1012
Registrován: 29. 11. 2022, 15:55
Bydliště: Praha

Re: Markusův herní deník

Příspěvek od tochalius »

Skvělý, díky moc za postřehy, tiše závidím. Ze všeho nejvíc to tempo, rychlost, „profesionalitu“, to bych chtěl do svých her dostat, jenže s kamarády je to holt těžší. A kompetence nejen postav, ale hlavně hráčů v tom hraje velkou roli.

A poznámka: zdlouhavý plánování v běžných hrách má podle mě ještě jeden velký důvod. Ani OSR hráči většinou nechtějí o své postavy přijít. Ať už protože k nim přilnuli, nebo protože prostě nechtěj ztratit všechen ten postup, předměty, vylepšení… Tohle na conu odpadá.
Hraju OSE na Erillionu a píšu o tom. Někdy hraju sólo.

Zpět na „Vaše hraní - příprava, rady, zápisy a PbP“