Markusův herní deník
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Markusův herní deník
Napadlo mě vést si herní deník – vlákno, do kterého zaznamenám každou odehranou hru spolu s nějakými bezprostředními dojmy. Hlavně asi sám pro sebe a archivaci, ale třeba to někomu přijde zajímavé. Jestli se někdo chcete opičit, směle do toho!
Libovolné komentáře a postřehy vítány.
Milníky:
Začátek: červenec 2024
Začátek roku 2025
Začátek roku 2026
Libovolné komentáře a postřehy vítány.
Milníky:
-
Ota
- Příspěvky: 841
- Registrován: 6. 6. 2007, 16:17
- Bydliště: KrPole
Re: Markusův herní deník
Koukám raději do pravidel a ...
Dovednost LÉČENÍ je dobrá k tomu, aby postavila na nohy vyřazenou postavu (Síla nebo Obratnost na nule), případně aby se eliminoval efekt kritického zranění.
Rány od lišky, které sníží Sílu ze 4 na 2, pomocí LÉČENÍ napravit nejdou.
Holt když si druidka hraje na válečníka, musí s nějakými těmi šrámy počítat
Okolí Kamence / Labyrint Chodce v tmách / Setkání v Zapovězených Zemích I / Setkání v Zapovězených Zemích II / Poslední uctívač / Noc krve (adaptace původního Night of blood pro ZZ) / Za hadí dýkou
Zpětná vazba mi pomůže se zlepšit. Díky.
Zpětná vazba mi pomůže se zlepšit. Díky.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: Markusův herní deník
DCC Lankhmar, 8. sezení
(už minulý týden)
Krátké sezení, hráli jsme jen asi dvě hodiny. Pokračujeme ve vloupačce do pohřebního ústavu, kde mají postavy ukrást sarkofág s drahocennou mumií (modul Grave Matters). Ano, je to totéž pohřebnictví, ve kterém leží mrtvola otráveného Amuna.
Ten modul je celkem obyčejný, má jen pár stráneček, ale překvapivě se mi líbí. Zajímavé je, že hráči mají motivaci nepoužívat moc násilí – jde vlastně o dvě znepřátelené party, co si natruc kradou drahocenné předměty, ale nestojí o válku. Tudíž hráči dostanou dvakrát větší odměnu, když omezí násilí na minimum. Zatím se o to snaží, a tak hrajeme něco, co působí jako náš první opravdový heist – pokud o nenápadnost, omračování a svazování místo zabíjení atd.
Samozřejmě je to heist v DCC, takže to v praxi vypadá třeba tak, že když postavy vlezou na půdu a najdou tam drsného hlídače s bojovým psem, tak – potom, co se s ním bezvýsledně pobijou a obě strany se stáhnou lízat si rány – družinový kouzelných sešle na poklop vedoucí na půdu zamykací kouzlo a poklop na 8 dní zmizí.
(Hráči se pak smáli, jak bude hlídač se psem muset osm dní živořit a půdě, ale pak myslím někomu došlo, že se dá prostě odejít střechou. Škoda, mohli mít překvapení.
)
A vůbec, DCC fakt není nekompromisní hra, kde by umíraly postavy jako na běžícím páse. A ve variantě DCC Lankhmar, která přidává bodíky štěstí (takové fate pointy dávající bonusy) a umožňuje se celkem snadno léčit, působí i postavy na první úrovni (my už jsme na druhé) jako drsňáci.
Na závěr minulého dobrodružství (Gang Lord of Lankhmar) jsem postavy, které se nicnetušíc vracely z pařby v hospodě, nechal přepadnout 25 mingolskými válečníky. Hráči polkli... a pak je rozsekali bez jediného škrábnutí. Kouzelníci zvětšují válečníky na tří-, čtyř-metrovou velikost, obří válečníci házejí po Mingolech káry s ovocem nebo je smetají dlouhými tahy zvětšených zbraní, atd. atd.
V tomhle sezení třeba dobrodruzi potkali v pohřebním ústavu tu assassinku, která otrávila Amuna (šla si pro jeho hlavu, aby mohla smrt dokázat). Družinový zloděj ji v jednom kole omráčil přesně mířenou ranou z obušku. Ano, musel na to spálit nehorázné množství Štěstí, takže už do konce dobrodružství žádné nemá. Ale dostal ji. (Pak ji vyslechli a chladnokrevně zastřelili kuší. Zadostiučinění.)
No prostě... ty dvě hodiny heistu šly jako po drátkách. Každý strážný zneškodněn, ale přežil. Assassinka odstraněna. Je to taková správná S&S povídka o schopných hrdinech.
A na konci sezení hráči vletěli do hlavní místnosti, kde těch pašeráků už je víc, začalo se to trochu komplikovat (začalo to kritickým karambolem a tím, že si válečník zkriplil nohu) a oni začali zabíjet. Nejdřív svrhli jednoho pašeráka v bezvědomí do kádě s formalínem (toho možná ještě vytáhnou), dalšího zastřelili kuší. Byl vyhlášen poplach a celý barák se sbíhá k nim. Začne bitva a asi bude ošklivá. Což o to, oni to dají... ale pak ještě musejí vynést ten sarkofág...
Dojem: Dobře tu funguje pálení zdrojů. Dokud hráči to Štěstí mají, dokážou uspět prakticky ve všem, co potřebujou. Ale ono jednou dojde a pak to začne být zajímavé. Stay tuned!
(už minulý týden)
Krátké sezení, hráli jsme jen asi dvě hodiny. Pokračujeme ve vloupačce do pohřebního ústavu, kde mají postavy ukrást sarkofág s drahocennou mumií (modul Grave Matters). Ano, je to totéž pohřebnictví, ve kterém leží mrtvola otráveného Amuna.
Ten modul je celkem obyčejný, má jen pár stráneček, ale překvapivě se mi líbí. Zajímavé je, že hráči mají motivaci nepoužívat moc násilí – jde vlastně o dvě znepřátelené party, co si natruc kradou drahocenné předměty, ale nestojí o válku. Tudíž hráči dostanou dvakrát větší odměnu, když omezí násilí na minimum. Zatím se o to snaží, a tak hrajeme něco, co působí jako náš první opravdový heist – pokud o nenápadnost, omračování a svazování místo zabíjení atd.
Samozřejmě je to heist v DCC, takže to v praxi vypadá třeba tak, že když postavy vlezou na půdu a najdou tam drsného hlídače s bojovým psem, tak – potom, co se s ním bezvýsledně pobijou a obě strany se stáhnou lízat si rány – družinový kouzelných sešle na poklop vedoucí na půdu zamykací kouzlo a poklop na 8 dní zmizí.
(Hráči se pak smáli, jak bude hlídač se psem muset osm dní živořit a půdě, ale pak myslím někomu došlo, že se dá prostě odejít střechou. Škoda, mohli mít překvapení.
A vůbec, DCC fakt není nekompromisní hra, kde by umíraly postavy jako na běžícím páse. A ve variantě DCC Lankhmar, která přidává bodíky štěstí (takové fate pointy dávající bonusy) a umožňuje se celkem snadno léčit, působí i postavy na první úrovni (my už jsme na druhé) jako drsňáci.
Na závěr minulého dobrodružství (Gang Lord of Lankhmar) jsem postavy, které se nicnetušíc vracely z pařby v hospodě, nechal přepadnout 25 mingolskými válečníky. Hráči polkli... a pak je rozsekali bez jediného škrábnutí. Kouzelníci zvětšují válečníky na tří-, čtyř-metrovou velikost, obří válečníci házejí po Mingolech káry s ovocem nebo je smetají dlouhými tahy zvětšených zbraní, atd. atd.
V tomhle sezení třeba dobrodruzi potkali v pohřebním ústavu tu assassinku, která otrávila Amuna (šla si pro jeho hlavu, aby mohla smrt dokázat). Družinový zloděj ji v jednom kole omráčil přesně mířenou ranou z obušku. Ano, musel na to spálit nehorázné množství Štěstí, takže už do konce dobrodružství žádné nemá. Ale dostal ji. (Pak ji vyslechli a chladnokrevně zastřelili kuší. Zadostiučinění.)
No prostě... ty dvě hodiny heistu šly jako po drátkách. Každý strážný zneškodněn, ale přežil. Assassinka odstraněna. Je to taková správná S&S povídka o schopných hrdinech.
A na konci sezení hráči vletěli do hlavní místnosti, kde těch pašeráků už je víc, začalo se to trochu komplikovat (začalo to kritickým karambolem a tím, že si válečník zkriplil nohu) a oni začali zabíjet. Nejdřív svrhli jednoho pašeráka v bezvědomí do kádě s formalínem (toho možná ještě vytáhnou), dalšího zastřelili kuší. Byl vyhlášen poplach a celý barák se sbíhá k nim. Začne bitva a asi bude ošklivá. Což o to, oni to dají... ale pak ještě musejí vynést ten sarkofág...
Dojem: Dobře tu funguje pálení zdrojů. Dokud hráči to Štěstí mají, dokážou uspět prakticky ve všem, co potřebujou. Ale ono jednou dojde a pak to začne být zajímavé. Stay tuned!
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: Markusův herní deník
Twilight 2000: Třetí sezení
Pokračujeme v cestování Polskem v BTR-60, které nám na začátku hry padlo jako náhodné vozidlo. Odheli jsme ze startovního hexu na obrázku přes Wieluń, Praszku a Klucbork dál na jih do Opole. Překvapilo nás, jak rychle se po té mapě dá přesouvat – moje BTR ujede 9 hexů za "čtvrtden" –, což by ale překvapivé být nemělo, protože se bavíme o motorových vozidlech, že.
Zajímavější je, co to znamená to budoucnost kampaně, protože všechny postavy si samozřejmě na začátku hry daly za cíl dostal se z Polska do bezpečí na Západ (přes ČR) a momentálně jsme od hrany mapy tak den, dva cesty.
Byť teda všichni předpokládají, že se rychle do něčeho zaháčkujeme a reálně neodjedeme.
Tohle sezení bylo takové háčkovací. Vyzkoušeli jsme si mechaniky cestování, hledání zásob a obchodu s civilisty. Můj ex-sovětský vekslák vyhandloval několik ukořistěných Makarovů za bezpečný nocleh a užitečné informace v Klucborku. Dozvěděli jsme se, že dál na jih, ve Slezsku působí jakási ultra-nacionalistická bojůvka bývalých polských pohraničníků, kteří chtějí očistit vše, co není polské (říkají si Szczerbiec). Proti nim bojuje Svobodné město Krakov, které zní jako přívětivější hoši, kor pro nás ex-Sověty.
(A dál na východ, u Częstochowe, prý v okolí bývalé vojenské akademie působí jakási dětská armáda. Polsko je plné polských frakcí!)
Celkově pohodové sezení, spíš připomínání pravidel, trocha kecání, družinová postava Poláka je paraoidní z NPC jménem "Larry", kterého vezeme (je to evidentně agent CIA - nebo ne?) a chce se ho zbavit. Mně přijde Larry jako super kluk, popili jsme stoličnaju a dal mi americké cigarety! Hru jsem začínal se 31 litry vodky v kanystru. Skrze různé kšeftování a vlastní spotřebu mi jich teď zbývá jen 18, zato mám spoustu nových kamarádů!
Sezení skončilo ve vybombardované Opoli, kde jsme dalekohledem zkoumali stav mostů vedoucích před Odru na jich, a jestli jsou hlídané. Od našeho transportéru (jedou s námi ještě tři NPC) se ozvaly výstřely, běžíme tam... příští sezení začneme bojem a tak nějak předpokládám, že tam už se začneme zaháčkovávat.
Pokračujeme v cestování Polskem v BTR-60, které nám na začátku hry padlo jako náhodné vozidlo. Odheli jsme ze startovního hexu na obrázku přes Wieluń, Praszku a Klucbork dál na jih do Opole. Překvapilo nás, jak rychle se po té mapě dá přesouvat – moje BTR ujede 9 hexů za "čtvrtden" –, což by ale překvapivé být nemělo, protože se bavíme o motorových vozidlech, že.
Zajímavější je, co to znamená to budoucnost kampaně, protože všechny postavy si samozřejmě na začátku hry daly za cíl dostal se z Polska do bezpečí na Západ (přes ČR) a momentálně jsme od hrany mapy tak den, dva cesty.
Tohle sezení bylo takové háčkovací. Vyzkoušeli jsme si mechaniky cestování, hledání zásob a obchodu s civilisty. Můj ex-sovětský vekslák vyhandloval několik ukořistěných Makarovů za bezpečný nocleh a užitečné informace v Klucborku. Dozvěděli jsme se, že dál na jih, ve Slezsku působí jakási ultra-nacionalistická bojůvka bývalých polských pohraničníků, kteří chtějí očistit vše, co není polské (říkají si Szczerbiec). Proti nim bojuje Svobodné město Krakov, které zní jako přívětivější hoši, kor pro nás ex-Sověty.
(A dál na východ, u Częstochowe, prý v okolí bývalé vojenské akademie působí jakási dětská armáda. Polsko je plné polských frakcí!)
Celkově pohodové sezení, spíš připomínání pravidel, trocha kecání, družinová postava Poláka je paraoidní z NPC jménem "Larry", kterého vezeme (je to evidentně agent CIA - nebo ne?) a chce se ho zbavit. Mně přijde Larry jako super kluk, popili jsme stoličnaju a dal mi americké cigarety! Hru jsem začínal se 31 litry vodky v kanystru. Skrze různé kšeftování a vlastní spotřebu mi jich teď zbývá jen 18, zato mám spoustu nových kamarádů!
Sezení skončilo ve vybombardované Opoli, kde jsme dalekohledem zkoumali stav mostů vedoucích před Odru na jich, a jestli jsou hlídané. Od našeho transportéru (jedou s námi ještě tři NPC) se ozvaly výstřely, běžíme tam... příští sezení začneme bojem a tak nějak předpokládám, že tam už se začneme zaháčkovávat.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: Markusův herní deník
DCC Lankhmar, 9. sezení
Ten pocit, když něco nějak odehrajete a hned vzápětí víte, že to šlo udělat výrazně líp.
Dokončujeme heist v pohřebním ústavu (modul Grave Matters). Hráči postupovali opatrně a efektivně, většinu osazenstva omráčili, uspali nebo zabarikádovali (místo aby je vraždili), zajali a vyslechli šéfa gangu. A teď stojí ve sklepě před dveřmi do trezoru, kde je zamčená rakev, kterou ho mají přinést. Trezor je na dva klíče. Oni mají jeden. A ten druhý nemají jak získat.
Jeden klíč měl totiž šéf gangu (aktuálně zajat), druhý jeho bodyguard, jehož hráči „vyřešili“ tím, že ho kouzlem zavřeli na půdě – a to tím stylem, že úplně nechali zmizet poklop na půdu. Asi na dva dny. Minule z toho měli velkou legraci. Teď si uvědomili, že na tu půdu musejí, ale nemají jak...
Zloděj neuspěl v odemykání zámku, přítomný kouzelník nemá odemykací kouzlo. Ke druhému klíči není možné se dostat, pat.
Ticho u stolu, rozpaky. Mně začíná v hlavě šrotovat, jak tohle zachráním, jak to mám udělat, aby se hra nezasekla.
Původně jsem myslel, že bodyguard zamčený na půdě bude touhle dobou už pryč. (Představoval jsem si, jak prostě odházel došky a – jelikož byl skoro zabit – prostě odešel s tím, že tohle nemá zapotřebí.) Jenomže pokud je pryč, tak je pryč i klíč a hra se nám zasekne.
Dal jsem si pár minut na rozmyšlenou, mezitím si v hlavě vymyslel alternativní sled událostí, který může vést k tomu, že bodyguard ve skutečnosti neodešel, ale jde se podívat k trezoru.... což jsem přesně udělal. Takže ho hráči (podle očekávání) zabili, sebrali mu klíč a dostali se do trezoru.
Problem solved?
No, svým způsobem jo, protože hra mohla pokračovat, ale žádnej zážitek to nebyl. Nechal jsem NPCčko chovat se nelogicky (fakt měl radši odejít) a vytvořil jsem situaci, která nebyla výzvou (dobrovolně vlezl proti přesile), takže působila hodně cheesy stylem „Markus nám naservíroval klíč“.
Samozřejmě asi tak půl minuty potom, co jsem nechal NPC vstoupit k trezoru – zatímco jsme ještě odehrávali souboj – mi došlo, že jsem to měl udělat úplně jinak. Měl jsem ho nechat odejít a potom hrát, jak ho hráči hledají/pronásledují o půlnoci nočním městě. Nechat je, aby vymysleli řešení. Rozehrávat jejich nápady. Dokonce bych měl i skvělou příležitost použít různé náhodné tabulky a nechat hru nějak samovolně vyplývat, což se mi zatím při hraní DCCčkových uzavřených modulů nedaří. Prostě se nebát, zkusit to. Bejt přísnej, vykoupat hráče v důsledcích jejich rozhodnutí, nebejt měkkota, nechodit jim naproti, nezachraňovat je.
Nejde o to, že to dopadlo zle (aspoň jsme mohli rychle hrát dál), spíš že jsem promarnil šanci, aby ve hře vyplynuly zajímavé situace v důsledku akcí hráčů, což mělo potenciál být zábavnější.
Byly v tom i další faktory (hrajeme „epizodicky“, blížil se konec sezení, chtěl jsem ve zbývajícím čase uzavřít epizodu), ale někde tam je nějaké ponaučení o tom, jak je těžké odolat nutkání hrát na jistotu nebo „pomáhat hráčům“, aby to všechno hezky vyšlo.
Ten pocit, když něco nějak odehrajete a hned vzápětí víte, že to šlo udělat výrazně líp.
Dokončujeme heist v pohřebním ústavu (modul Grave Matters). Hráči postupovali opatrně a efektivně, většinu osazenstva omráčili, uspali nebo zabarikádovali (místo aby je vraždili), zajali a vyslechli šéfa gangu. A teď stojí ve sklepě před dveřmi do trezoru, kde je zamčená rakev, kterou ho mají přinést. Trezor je na dva klíče. Oni mají jeden. A ten druhý nemají jak získat.
Jeden klíč měl totiž šéf gangu (aktuálně zajat), druhý jeho bodyguard, jehož hráči „vyřešili“ tím, že ho kouzlem zavřeli na půdě – a to tím stylem, že úplně nechali zmizet poklop na půdu. Asi na dva dny. Minule z toho měli velkou legraci. Teď si uvědomili, že na tu půdu musejí, ale nemají jak...
Zloděj neuspěl v odemykání zámku, přítomný kouzelník nemá odemykací kouzlo. Ke druhému klíči není možné se dostat, pat.
Ticho u stolu, rozpaky. Mně začíná v hlavě šrotovat, jak tohle zachráním, jak to mám udělat, aby se hra nezasekla.
Původně jsem myslel, že bodyguard zamčený na půdě bude touhle dobou už pryč. (Představoval jsem si, jak prostě odházel došky a – jelikož byl skoro zabit – prostě odešel s tím, že tohle nemá zapotřebí.) Jenomže pokud je pryč, tak je pryč i klíč a hra se nám zasekne.
Dal jsem si pár minut na rozmyšlenou, mezitím si v hlavě vymyslel alternativní sled událostí, který může vést k tomu, že bodyguard ve skutečnosti neodešel, ale jde se podívat k trezoru.... což jsem přesně udělal. Takže ho hráči (podle očekávání) zabili, sebrali mu klíč a dostali se do trezoru.
Problem solved?
No, svým způsobem jo, protože hra mohla pokračovat, ale žádnej zážitek to nebyl. Nechal jsem NPCčko chovat se nelogicky (fakt měl radši odejít) a vytvořil jsem situaci, která nebyla výzvou (dobrovolně vlezl proti přesile), takže působila hodně cheesy stylem „Markus nám naservíroval klíč“.
Samozřejmě asi tak půl minuty potom, co jsem nechal NPC vstoupit k trezoru – zatímco jsme ještě odehrávali souboj – mi došlo, že jsem to měl udělat úplně jinak. Měl jsem ho nechat odejít a potom hrát, jak ho hráči hledají/pronásledují o půlnoci nočním městě. Nechat je, aby vymysleli řešení. Rozehrávat jejich nápady. Dokonce bych měl i skvělou příležitost použít různé náhodné tabulky a nechat hru nějak samovolně vyplývat, což se mi zatím při hraní DCCčkových uzavřených modulů nedaří. Prostě se nebát, zkusit to. Bejt přísnej, vykoupat hráče v důsledcích jejich rozhodnutí, nebejt měkkota, nechodit jim naproti, nezachraňovat je.
Nejde o to, že to dopadlo zle (aspoň jsme mohli rychle hrát dál), spíš že jsem promarnil šanci, aby ve hře vyplynuly zajímavé situace v důsledku akcí hráčů, což mělo potenciál být zábavnější.
Byly v tom i další faktory (hrajeme „epizodicky“, blížil se konec sezení, chtěl jsem ve zbývajícím čase uzavřít epizodu), ale někde tam je nějaké ponaučení o tom, jak je těžké odolat nutkání hrát na jistotu nebo „pomáhat hráčům“, aby to všechno hezky vyšlo.
-
Vandalicus
- Příspěvky: 776
- Registrován: 17. 4. 2006, 20:04
- Bydliště: Brno
Re: Markusův herní deník
hele, myslim, ze to bylo v cajku a na me jako hrace to nepusobilo jako cheesy nebo levny. Typek s nama chtel vyjednavat a ten souboj tam byl hlavne kvuli tomu, ze Yvrax se chtel pomstit.
Popravde nevim, jestli by druha varianta nebyla vic frustrujici: nejdriv bysme se museli slozite dostat na strechu, pak bysme zjistili, ze odesel, nacez bysme ho museli beze stop a v casovym presu - typci tam byli omraceni a svazani - hledat, to vse v okamziku, kdy uz jsme byli na krok od zaslouzeneho vitezstvi (nemluve o tom, ze bysme se tam pak museli vracet a potencionalne znovu resit uz jednou vyresene situace). Popravde to mi prijde mnohem vic jako potencialne uchojebaci sekvence.
Me to rozhodne zazitek nepokazilo a vyresene to bylo v pohode. Tady je to otazka pacingu: byt to na zacatku dobrodruzstvi, tak hledani typka ve meste by bylo v pohode. Ale po trech sezenich tesne pred finalni paskou? Dost mozna ne.
Popravde nevim, jestli by druha varianta nebyla vic frustrujici: nejdriv bysme se museli slozite dostat na strechu, pak bysme zjistili, ze odesel, nacez bysme ho museli beze stop a v casovym presu - typci tam byli omraceni a svazani - hledat, to vse v okamziku, kdy uz jsme byli na krok od zaslouzeneho vitezstvi (nemluve o tom, ze bysme se tam pak museli vracet a potencionalne znovu resit uz jednou vyresene situace). Popravde to mi prijde mnohem vic jako potencialne uchojebaci sekvence.
Me to rozhodne zazitek nepokazilo a vyresene to bylo v pohode. Tady je to otazka pacingu: byt to na zacatku dobrodruzstvi, tak hledani typka ve meste by bylo v pohode. Ale po trech sezenich tesne pred finalni paskou? Dost mozna ne.
-
Jerson
- Inženýr z Ocelového města
- Příspěvky: 24313
- Registrován: 11. 2. 2003, 16:39
- Bydliště: České Budějovice
Re: Markusův herní deník
Nedá mi to a musím se zeptat - že je rakev v trezoru zamčeném na dva klíče, které mají u sebe dva různí lidé, je popsané v modulu? To že je sarkofág se vzácnou mumií v márnici bych ještě pochopil, ale že mají v márnici trezor na mrtvoly vybavený dvěma zámky, to mi už přijde neuvěřitelné.
Druhá věc - střecha domu určitě nebyla z došků, ale z šindelů. Nikdy jsem takovou střechu nerozebíral, ale potichu by to rozhodně nešlo.
Pokud jde o logiku, tak bodyguard, který odejde z napadeného domu, ve kterém je jeho šéf, kterého má chránit, by se rozhodně nechoval logicky. V prvé řadě by měl jít hledat svého šéfa, v druhé řadě jít pro posily.
A hledat v nočním městě člověka, který má náskok třeba jen pár minut, je prakticky nemožné, zejména pokud to město dobře zná a jeho pronásledovatelé nikoliv. Nehledě na to, že by se hráči museli opět chytit tvého nápadu (jak bys jim ho předal?), nesměli by pronásledování vzdát a hlavně by v něm museli uspět, a nevím, jak bys to chtěl zařídit. Navíc vy pak museli bodyguarda sejmout dostatečně rychle a nenápadně, aby si toho nevšiml nikdo další a (třeba) neměli potíže se stráží, náhodnými kolemjdoucími nebo dalšími členy gangu.
Navíc pokud šéfa a další lidi v domě nezabili, tak to by se během pronásledování mohli probrat nebo uvolnit, a opět ztropit poplach, čímž by se celý dosavadní postup smazal.
Z mého pohledu je dobře, že jsi to pronásledování do hry nedal, protože to by byl hráčský uchojeb.
Tahle část mi přijde udělaná přesně proti dobrým postupům tvorby dobrodružství. Na průnik do trezoru nestačí najít jednoho člověka, který má klíč, a získat ho od něj, ale hráči musí najít ještě druhého, o kterém nejspíše ani neví a nemají to jak zjistit. Takže když selže háčkování zámků a nemají kouzlo (mohli ho mít?), tak jsou v háji a celý dosavadní postup můžou zahodit.
Edit: znjinjován Vandalem
Druhá věc - střecha domu určitě nebyla z došků, ale z šindelů. Nikdy jsem takovou střechu nerozebíral, ale potichu by to rozhodně nešlo.
Pokud jde o logiku, tak bodyguard, který odejde z napadeného domu, ve kterém je jeho šéf, kterého má chránit, by se rozhodně nechoval logicky. V prvé řadě by měl jít hledat svého šéfa, v druhé řadě jít pro posily.
A hledat v nočním městě člověka, který má náskok třeba jen pár minut, je prakticky nemožné, zejména pokud to město dobře zná a jeho pronásledovatelé nikoliv. Nehledě na to, že by se hráči museli opět chytit tvého nápadu (jak bys jim ho předal?), nesměli by pronásledování vzdát a hlavně by v něm museli uspět, a nevím, jak bys to chtěl zařídit. Navíc vy pak museli bodyguarda sejmout dostatečně rychle a nenápadně, aby si toho nevšiml nikdo další a (třeba) neměli potíže se stráží, náhodnými kolemjdoucími nebo dalšími členy gangu.
Navíc pokud šéfa a další lidi v domě nezabili, tak to by se během pronásledování mohli probrat nebo uvolnit, a opět ztropit poplach, čímž by se celý dosavadní postup smazal.
Z mého pohledu je dobře, že jsi to pronásledování do hry nedal, protože to by byl hráčský uchojeb.
Tahle část mi přijde udělaná přesně proti dobrým postupům tvorby dobrodružství. Na průnik do trezoru nestačí najít jednoho člověka, který má klíč, a získat ho od něj, ale hráči musí najít ještě druhého, o kterém nejspíše ani neví a nemají to jak zjistit. Takže když selže háčkování zámků a nemají kouzlo (mohli ho mít?), tak jsou v háji a celý dosavadní postup můžou zahodit.
Edit: znjinjován Vandalem
hraju: Ω Projekt Omega
-
Selhan
- Moderátor
- Příspěvky: 5390
- Registrován: 2. 3. 2016, 13:33
- Bydliště: Pankrác
Re: Markusův herní deník
Jersone, vždy mě zaskočí, s jakou samozřejmostí označuješ věci, které mi přijdou úplně v pohodě, jako "rozhodně ne logické". Kéž by to ve světě opravdu fungovalo tak, že lidi dělají oddaně svou práci. (A jak můžeš napsat souvětí "sice jsem to nikdy nedělal, ale je to určitě takhle", to už vůbec nechápu.)
Markusi, díky za sdílení, je to zajímavé a chápu tě. Co mě ale zaráží je, jak od toho vždycky skáčeš k takovému mačistickému slovníku o tom, jak je hlavně třeba "nebýt měkota", "vykoupat hráče" atd. – protože já ten problém vidím v jiném rámu, mě nepřijde, že je to o tom "být pořádně drsnej", ale o tom neuzavřít se v zaboxovaném mindsetu "teď hrajeme tenhle modul, který má probíhat takhle". Já bych to popsal spíš tak, že jsi jim tam hodil kolejničku ke svému zamýšlenému výsledku – ne že jsi moc měkký. Ba naopak, mám takovou hypotézu, že ten vztah mezi "out of the box" řešením a "drsností" GMa je opačný, protože když se nastavíš do mindsetu, že je "chceš vykoupat v jejich rozhodnutích", tak to hledání maníka v Lankhmaru opravdu zní skoro nemožně, a hráči to celkem pravděpodobně vzdají. K tomu, aby se pustili do nějakých pokusů celé dobrodružství ochcat (promiňte mi odborný termín) po svém je podle mě mnohem nápomocnější, když vědí, že je v tom podržíš, a ne vymácháš.
Nebylo by lepší řešení dát jim tam prostor tenhle zádrhel řešit (nehodit jim tam rovnou vlastní řešení), ale zároveň jim pak nma tohle jejich řešení dát dobrou šanci?
A Vandalova poznámka o tempu je myslím taky hodně důležitá – jestli nehrajete tak často, že se to vyřeší obratem, tak je dobré brát ohled na hráčskou frustraci.
Markusi, díky za sdílení, je to zajímavé a chápu tě. Co mě ale zaráží je, jak od toho vždycky skáčeš k takovému mačistickému slovníku o tom, jak je hlavně třeba "nebýt měkota", "vykoupat hráče" atd. – protože já ten problém vidím v jiném rámu, mě nepřijde, že je to o tom "být pořádně drsnej", ale o tom neuzavřít se v zaboxovaném mindsetu "teď hrajeme tenhle modul, který má probíhat takhle". Já bych to popsal spíš tak, že jsi jim tam hodil kolejničku ke svému zamýšlenému výsledku – ne že jsi moc měkký. Ba naopak, mám takovou hypotézu, že ten vztah mezi "out of the box" řešením a "drsností" GMa je opačný, protože když se nastavíš do mindsetu, že je "chceš vykoupat v jejich rozhodnutích", tak to hledání maníka v Lankhmaru opravdu zní skoro nemožně, a hráči to celkem pravděpodobně vzdají. K tomu, aby se pustili do nějakých pokusů celé dobrodružství ochcat (promiňte mi odborný termín) po svém je podle mě mnohem nápomocnější, když vědí, že je v tom podržíš, a ne vymácháš.
Nebylo by lepší řešení dát jim tam prostor tenhle zádrhel řešit (nehodit jim tam rovnou vlastní řešení), ale zároveň jim pak nma tohle jejich řešení dát dobrou šanci?
A Vandalova poznámka o tempu je myslím taky hodně důležitá – jestli nehrajete tak často, že se to vyřeší obratem, tak je dobré brát ohled na hráčskou frustraci.
Poznamenávám, že preferuji svérázný přístup, který klade obrovský důraz na informované volby.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: Markusův herní deník
Jersone, ty strašně rád skáčeš k odsudkům věcí, o kterých víš kulový. Pohřebnictví bylo především krycí podnik pro gang pašeráků, bodyguard byl ve skutečnosti amorální ghúl s explicitní poznámkou, že je ochoten zradit, nehrajeme v simulaci středověku, ale ve sword & sorcery (Lankhmar), pročež veliký trezor od mistra klíčníka z východu atd. Můžeš si to přečíst, ale nemusíš – stačilo by nesoudit věci (a žánry!), které neznáš. Myslím, že celkem bezpečně můžeš předpokládat, že v tý hře bylo výrazně víc detailů a logiky, než co tady napíšu do nějakého spěšného dojmu (který navíc řeší něco úplně jiného, a tudíž nemám potřebu rozepisovat se o „realistických“ detailech).
Ale máš pravdu, byly to šindele, ne došky.
EDIT: Nicméně dík za fakt check toho, že moje řešení, kdy se bodyguard šel podívat do sklepa na šéfa – potom co se prosekal ven střechou (měl sekeru a přes hodinu času), není tak nesmyslné.
Vandal: Díky za hráčský vhled. Je fajn vidět, že ty ohledy na pacing nebo zachraňování hráčů můžou hráči ve skutečnosti i ocenit.
Selhane, slova jako „jsem měkota“ je nějaká diskuzní zkratka. Flákám to tady, jak mi to přijde na mysl, a zkratky pomáhají nezasekávat se zdlouhavě na detailech.
Případně i kdyby ho nenašli, pořád bylo možné řešit to jinak. Na dokončení práce jim zbýval ještě celý následující den a noc, takže i kdyby nesehnali druhý klíč, mohli si zkusit najmout nějakého freelance zámečníka, koupit výbušninu, cokoli (jsou ve velkém městě), druhý den se vrátit. Tam by bylo zajímavé řešit návrat na místo, kde předchozího večera způsobili poprask a obyvatelé jsou na ně připravení.
(EDIT: Anebo tu práci prostě failnout a řešit nespokojeného zadavatele.)
(EDIT2: A teď mi ještě dochází, že ti pašeráci ten sarkofág ještě potřebovali dostat ven z města, takže bylo možné si na ně počíhat, až ho povezou, a přepadnout je někde venku.)
Jakmile se člověk odprostí od toho mindsetu „Tohle je průser, jak to mám zachránit“ a začne místo toho uvažovat „Jak z tohohle můžu udělat dobrodružství?“, tak ta řešení začínají do hlavy naskakovat.
(Na tomhle místě ale musím poznamenat, že hrajeme v hospodě a tou dobou jsem v sobě měl myslím třetí pivo.
)
Ale máš pravdu, byly to šindele, ne došky.
Vandal: Díky za hráčský vhled. Je fajn vidět, že ty ohledy na pacing nebo zachraňování hráčů můžou hráči ve skutečnosti i ocenit.
Selhane, slova jako „jsem měkota“ je nějaká diskuzní zkratka. Flákám to tady, jak mi to přijde na mysl, a zkratky pomáhají nezasekávat se zdlouhavě na detailech.
No však ano. Mně pak začalo napadat, jak by to šlo řešit i herně zajímavě. Někdo na ulici viděl odcházet divného borce tímhle směrem... skrze řetězec svědků by se dostali do nějaké hospody...Nebylo by lepší řešení dát jim tam prostor tenhle zádrhel řešit (nehodit jim tam rovnou vlastní řešení), ale zároveň jim pak nma tohle jejich řešení dát dobrou šanci?
Případně i kdyby ho nenašli, pořád bylo možné řešit to jinak. Na dokončení práce jim zbýval ještě celý následující den a noc, takže i kdyby nesehnali druhý klíč, mohli si zkusit najmout nějakého freelance zámečníka, koupit výbušninu, cokoli (jsou ve velkém městě), druhý den se vrátit. Tam by bylo zajímavé řešit návrat na místo, kde předchozího večera způsobili poprask a obyvatelé jsou na ně připravení.
(EDIT: Anebo tu práci prostě failnout a řešit nespokojeného zadavatele.)
(EDIT2: A teď mi ještě dochází, že ti pašeráci ten sarkofág ještě potřebovali dostat ven z města, takže bylo možné si na ně počíhat, až ho povezou, a přepadnout je někde venku.)
Jakmile se člověk odprostí od toho mindsetu „Tohle je průser, jak to mám zachránit“ a začne místo toho uvažovat „Jak z tohohle můžu udělat dobrodružství?“, tak ta řešení začínají do hlavy naskakovat.
(Na tomhle místě ale musím poznamenat, že hrajeme v hospodě a tou dobou jsem v sobě měl myslím třetí pivo.
-
Vandalicus
- Příspěvky: 776
- Registrován: 17. 4. 2006, 20:04
- Bydliště: Brno
Re: Markusův herní deník
Popravde nemyslim si, ze bysme ho pronasledovali: zjistili bysme, ze jeho mistnost je prazdna a typek zmizel ve meste. Vzhledem k tomu, ze o nem VUBEC NIC nevime, tak by to byla totalne slepa honicka a popravde ani nevim, jak bysme meli zacit (ptat se o pulnoci nahodnych kolemjdoucich, kdyz se vracime z nedodelane vykradacky, o ktere je avizovano, ze se o ni nesmi dovedet mestska hlidka? Jako vazne?) Spis bysme asi hledali nejakeho zamecnika nebo tak... nicmene:
Tohle by byl za me STRASLIVY fail. Protoze my jsme udelali vsechno spravne: vnikli jsme dovnitr potichu, jak jsme meli. Vyhybali se zabijeni, jak jsme meli. Dukladne si to rozdelovali a taktizovali, abysme se vyhnuli poplachu, vyplacali stesti docasne i trvale abysme jsme dosahli lepsich vysledku a diky tomu to prosli relativne smoothly.Markus píše: ↑30. 8. 2024, 09:24 Případně i kdyby ho nenašli, pořád bylo možné řešit to jinak. Na dokončení práce jim zbýval ještě celý následující den a noc, takže i kdyby nesehnali druhý klíč, mohli si zkusit najmout nějakého freelance zámečníka, koupit výbušninu, cokoli (jsou ve velkém městě), druhý den se vrátit. Tam by bylo zajímavé řešit návrat na místo, kde předchozího večera způsobili poprask a obyvatelé jsou na ně připravení.
(EDIT: Anebo tu práci prostě failnout a řešit nespokojeného zadavatele.)
(EDIT2: A teď mi ještě dochází, že ti pašeráci ten sarkofág ještě potřebovali dostat ven z města, takže bylo možné si na ně počíhat, až ho povezou, a přepadnout je někde venku.)
A v teto situaci bys nas "potrestal" za to, ze jsme v prvni mistnosti, do ktere jsme vlezli, nezabili nahodneho typka - protoze jsme plnili zadani - a uveznili ho - aby nemohl vyvolat poplach a my opet, podle zadani mohli splnit svuj ukol - a diky tomu minuli klic, o jehoz existenci jsme nemohli mit ani tuseni. Pro jistotu: minuli jsme to, protoze jsme hrali podle zadani. A btw neminuli bysme ho, kdybysme hrali jako murderhoboes a vysrali se na zadani a proste to brutoforcovali (tj. hrali jsme tak, jak chces, abysme hrali, soude jak sis onehda stezoval na murderhobo pristup)
V tomhle okamziku nas zarazit pred cilovou paskou s tim ze "za par hodin se vratite, a ted uz o vas vsichni vi, hahaha". Ano, mozna by to bylo objektivni ale zaroven naprosty uchojeb, protoze tim realne rikas "je jedno jak dobre hrajete, protoze jste minuli clue, o ktere jste nemohli nic vedet, takze mate smolika".
Takze opakuji: za me to bylo uplne v pohode reseni. A rozehrat domluvu s ghulem by bylo zajimave, nicmene v tomhle okamziku byl Yvrax natolik v razi, ze me nepripadlo realne, aby se s nim bavil.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: Markusův herní deník
Já o tom neuvažuju jako o odměňování a trestání. Nutnost hledat borce po městě, vrátit se a nakoupit výbušniny nebo přepadat pašeráky, až budou rakev vyvážet z města, není „trest“. Je to rozehrávání důsledků (třeba nezamýšlených) toho, co postavy udělaly, a možnost vzít dobrodružství jiným než předepsaným směrem.
Když řekneš „trest“, tak jako by automaticky předpokládáš, že by to byla frustrující nuda. Já neuvažuju nad tím, jak to odehrát nudně. Já uvažuju nad tím, jak se taková situace dá přijmout a řešit zábavně.
EDIT: Ještě podotknu, že to, že jste si zablokovali druhý klíč, je spíš důsledkem bizarní náhody než špatného designu dobrodružství. Vzniklo to tím, že kouzelník seslal zamykací kouzlo na jedny konkrétní dveře a na náhodných efektech naházel, že ty dveře asi a 2 dny zmizí. Za jakýchkoli jiných okolností by ten klíč byl snadno dostupný: boss by vám o druhém klíči řekl (ostatně to přesně se stalo, když jste ho vyslechli); prostě byste si pro klíč došli; bodyguard by se dřív nebo později sám ukázal; i kdyby utekl, mohl by klíč solidárně nechat na půdě atd... Jen zrovna to zmizení dveří na dva dny to všechno dost rozbíjí.
Když řekneš „trest“, tak jako by automaticky předpokládáš, že by to byla frustrující nuda. Já neuvažuju nad tím, jak to odehrát nudně. Já uvažuju nad tím, jak se taková situace dá přijmout a řešit zábavně.
EDIT: Ještě podotknu, že to, že jste si zablokovali druhý klíč, je spíš důsledkem bizarní náhody než špatného designu dobrodružství. Vzniklo to tím, že kouzelník seslal zamykací kouzlo na jedny konkrétní dveře a na náhodných efektech naházel, že ty dveře asi a 2 dny zmizí. Za jakýchkoli jiných okolností by ten klíč byl snadno dostupný: boss by vám o druhém klíči řekl (ostatně to přesně se stalo, když jste ho vyslechli); prostě byste si pro klíč došli; bodyguard by se dřív nebo později sám ukázal; i kdyby utekl, mohl by klíč solidárně nechat na půdě atd... Jen zrovna to zmizení dveří na dva dny to všechno dost rozbíjí.
-
Selhan
- Moderátor
- Příspěvky: 5390
- Registrován: 2. 3. 2016, 13:33
- Bydliště: Pankrác
Re: Markusův herní deník
Já vím, ale je takový můj obecný životní dojem, že tyhle zkratky jsou nebezpečnější, než si lidi uvědomují, když je dělají. Spoustu rozhodnutí děláme po zaběhlých zkratkách.
Poznamenávám, že preferuji svérázný přístup, který klade obrovský důraz na informované volby.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
-
York
- Příspěvky: 19788
- Registrován: 24. 2. 2012, 17:31
Re: Markusův herní deník
Obojí je funkční přístup ke hře, ten první ale z mojí zkušenosti má tendenci vést k PJovský frustraci a potenciálně i k vyhoření. Dokud je to v rámci jedný hry, tak je to ještě v pohodě, ale mně se běžně stávalo, že jsem sezení "nějak doplácal" s tím, že řešení vymyslím do příští hry, a pak jsem se s tím trápil celej další tejden. Přestat to dělat bylo pro mě osvobozující.
Jinak kromě „Jak z tohohle můžu udělat dobrodružství?“ je ještě třetí možnost: Vžiješ se do role NPCčka, uděláš to, co za něj dává největší smysl, a následně využiješ každou příležitost, jak o tom dát informace do hry (pokud ho například někdo mohl vidět odcházet, tak ho viděl). Jestli z toho bude dobrodružství, je na hráčích.
Přesně tak - hráči nemusej vůbec chtít druhej klíč hledat, můžou zkoušet něco jinýho. V sandboxovym mindsetu bys vůbec neměl za hráče hledat řešení (a připravovat jim ho), to je jejich práce.Markus píše: ↑30. 8. 2024, 09:24Případně i kdyby ho nenašli, pořád bylo možné řešit to jinak. Na dokončení práce jim zbýval ještě celý následující den a noc, takže i kdyby nesehnali druhý klíč, mohli si zkusit najmout nějakého freelance zámečníka, koupit výbušninu, cokoli (jsou ve velkém městě), druhý den se vrátit.
-
Markus
- Vrchní krutovládce; Administrátor
- Příspěvky: 25225
- Registrován: 19. 8. 2001, 00:00
- Bydliště: Mnohovesmír! Brno!
Re: Markusův herní deník
No my nehrajeme sandbox, jsou to vyloženě epizodická dobrodružství ve městě, která mají jasný začátek a konec. A sandbox z toho právě dělat nechci, protože to by vyžadovalo úplně jinou přípravu a moc moc práce – to město je vesměs nepopsané a není v něm nachystaný „dobrodružný obsah“. Vyběhnout z modulu znamená vařit z vody, pomocí různých náhodných tabulek a tak.
EDIT: „Epizodický“ znamená, že i kdybychom rozehrávali hledání borce ve městě nebo přepadávání pašeráků, až pojedou z města, tak je to pořád „jeden příběh“ a nechci pohybem ve městě triggrovat nesouvisející obsah nebo rozehrávat paralelně tři samostatné zápletky.
EDIT: „Epizodický“ znamená, že i kdybychom rozehrávali hledání borce ve městě nebo přepadávání pašeráků, až pojedou z města, tak je to pořád „jeden příběh“ a nechci pohybem ve městě triggrovat nesouvisející obsah nebo rozehrávat paralelně tři samostatné zápletky.
-
York
- Příspěvky: 19788
- Registrován: 24. 2. 2012, 17:31
Re: Markusův herní deník
Tohle mi zní, jako že očekáváš railroadujícího PJe, kterej je odpovědnej za tvoji zábavu, a je tudíž na jeho libovůli (nebo zlovůli), jestli se vám něco nepodaří nebo zkomplikuje. V sandboxovym mindsetu to ale takhle nefunfuje, překážky jsou předem daný v modulu, PJ s nima nemanipuluje podle toho, co by bylo v danou chvíli nejvíc dramatický, nebo kam by chtěl dostat "příběh". Jeho úkolem je odehrávat herní svět, aby dával smysl, a sloužit jako rozhraní, skrz který s ním interagujete.Vandalicus píše: ↑30. 8. 2024, 10:05 A v teto situaci bys nas "potrestal" za to, ze jsme v prvni mistnosti, do ktere jsme vlezli, nezabili nahodneho typka - protoze jsme plnili zadani - a uveznili ho - aby nemohl vyvolat poplach a my opet, podle zadani mohli splnit svuj ukol - a diky tomu minuli klic, o jehoz existenci jsme nemohli mit ani tuseni.
Stejně tak na tom, že můžete náhodou minout klíč, protože o něm v tu chvíli nemáte žádnou informaci, podle mě není designově nic špatnýho. Díky tomu se do hry dostal týpek, kterej klíč měl, takže ve chvíli, kdy jste se o jeho existenci dozvěděli, jste tu informaci měli k dispozici a mohli jste s ní pracovat: "Hmm, druhej klíč měl nejspíš někdo z těch, který jsme nechali běžet. Kam tak moli jít? Jak je najdeme?"