My Life with Master

Byla bezměsíčná noc, oblohu co chvíli proťal jasný blesk a těžce dopadající kroupy nenechaly nikoho vytáhnout paty z domu. V polorozpadlém hradě nad pochmurným transylvánským městečkem svítilo jen jediné okno. Hrabě Vlad usrknul trochu rudého vína z křišťálové číše. Přemýšlel. Noc byla ještě mladá a on nevěděl, co si počít s nakousnutým večerem. Prohlížel si svého služebníka, který – pln očekávání – mžoural jedním okem modrým a druhým šedivým. To třetí měl zavřené. „Igore,“ promluvil Vlad. „dostal jsem hlad. Vytáhni toho mladíka ze šatlavy a vezmi si jej do kuchyně. Dnes mám chuť na kaštanovou nádivku.“

Áno, bháne!

Klasický gotický horor – kdo z nás by ho neznal. Opuštěné hrady, rodinná sídla porostlá břečťanem, vlci vijící na měsíc. Romantické příběhy ve stylu Miltona nebo Poa. Sledujeme filmy, čteme knihy… a hrajeme stolní RPG.

Mnozí z nás zabrousili ve svých hrách do gotického hororu. Většina v kůži nedobrovolných hrdinů, kteří v nouzi nejvyšší přemohou krutého pána. Někteří zkoušeli hrát dokonce i ony Pány, kteří tyranizují své okolí a odráží útoky rádoby dobrodruhů. Ale… přemýšleli jste někdy nad tím, jaké to je být pánovým služebníkem? My Life with Master (česky Můj život s Pánem) je hra, která staví hráče právě do role těchto služebníků – do role sešívaného Igora, hrbatého Quasimoda nebo Frankensteinova monstra. Role nebohého sluhy, který musí sloužit svému krutému pánu, protože nemá na výběr.

Nosným tématem hry My Life with Master je vnitřní konflikt. Postavy slouží krutému, zlému Pánu – a moc dobře si to uvědomují. Uvědomují si, že páchají hrůzné činy a že ubližují nevinným lidem, nedokáží se však odtrhnout od Pána. Ve svém srdci ovšem zůstávají lidmi, nenávidí sami sebe za své obludné skutky a považují se za monstra – kterými skutečně jsou.

Po čem vůbec touží takováto lidská troska, zrůda páchající šeredné činy proti své vlastní vůli? Inu… po lásce. V životě roztrženém na dvě poloviny je láska vaší jedinou nadějí. Raději nemyslíte na Pána. Přehlížíte svou nestvůrnost, zapomínáte na své zrůdné činy a upínáte se k lásce. Jenom ta totiž dokáže spasit vaši duši. Představte si takového Quasimoda, toužícího po lásce překrásné Esmeraldy, která ho ovšem považuje za zrůdu.

Kráska, nebo zvíře?

My Life with Master je poněkud netradiční hra. Možná tak netradiční, že bude asi lepší, když zapomeneme všechno, co víme o RPG, a začneme od začátku. Máme hráče v rolích postav a jednoho Vypravěče. A tím také veškerá podobnost s „klasickými“ systémy končí.

V první řadě zapomeňte na slovo „družina“. Přestože hra je určena více hráčům (ideálně 3+1 nebo 4+1), postavy se nepohybují v družině a místo toho hraje každý sám za sebe, v oddělených scénách. Hráči se střídají jeden po druhém, vždy odehrají vlastní scénu a poté předají slovo dalšímu.

Právě oddělenost scén je jednou z nevýznačnějších charakteristik MLwM. Klasická scéna trvá maximálně 3-5 minut, často i méně, musí obsahovat nějaký konflikt a musí jej taky vyřešit. Toto agresivní střídání scén vede k tomu, že se u hry nenudíte, ani když zrovna nehrajete. Ba co víc – většinou napjatě posloucháte, jak si daří ostatní hráči, a čekáte, jak se vyvine příběh jejich postav.

Existují pouze tři typy scén – (1) když postava dostává příkaz od Pána; (2) když postava páchá něco nekalého; (3) když postava získává lásku. Zajímavé je, že hráč sám si říká, jaká bude jeho následující scéna. Např. na vás přijde řada a vy řeknete: „V téhle scéně se pokusím získat lásku Esmeraldy“. Vypravěč musí vyhovět vašemu přání, ovšem rozhodnutí, jestli Esmeraldu potkáte samotnou ráno na tržišti, nebo při polední mši v přítomnosti celé rodiny, je čistě na něm.

Jak bylo řečeno, scéna musí obsahovat i vyřešit konflikt. Ve výše zmíněném příkladu s Esmeraldou je konflikt jasný: „Získám její přízeň, nebo se projeví mé nestvůrné já?“. Konflikt se vyřeší hodem – v každé scéně se háže přesně jednou – scénu pár minut hrajete, nastolíte konflikt, hodíte a podle výsledku hodu odehrajete zbytek scény. Když hodíte úspěch, společně s Vypravěčem odehrajete scénu tak, že si vás Esmeralda oblíbí. Hodíte-li neúspěch, zahrajete scénu třeba tak, aby se Esmeralda zděsila vašeho šeredného hrbu. Každá scéna tímpádem probíhá podle šablony: Určení typu scény – určení konfliktu – hod – dohrání scény – konec. Vše trvá sotva pár minut a v zápětí předáváte slovo dalšímu hráči.

Tím se narušuje „klasický“ běh RPG. V běžné hře hrajete skoro všechny situace, do kterých se postavy dostanou, a všechny plány vylýšlíte přímo. MLwM však funguje podobně jako film nebo kniha - odehráváte jen klíčové situace. V jedné scéně vám Pán řekne, že máte zabít starostu, v následující scéně už stojíte s nožem v ruce nad starostovou postelí. Co se stalo mezi tím? To si domyslete sami.

A cože je příběhem? O co se postavy snaží? Nuže, v tomto bodě zavrhneme další zvyklost RPG a zapomeneme na slovo „dobrodružství“. Postavy v MLwM nemají žádný jasný cíl, nechytají padouchy, nezachraňují vesnice ani neřeší kriminální případy. A pozor, nesnaží se svrhnout Pána! Místo toho plní Pánovy příkazy a snaží se získat lásku. Právě láska je tím středobodem, okolo kterého se točí celá hra.

U stolu hra vypadá tak, že sloužíte zlému Pánovi, kterému se nemůžete postavit, a musíte plnit jeho krutá přání či páchat ohavné činy. Hra dokonce zachází tak daleko, že postavám nemožňuje řešit problémy po dobrém - potřebujete-li splnit nějaký úkol, vždy musíte po zlém. Samozřejmě čím úspěšnější v plnění Pánových přání jste, tím větší zrůdou se stáváte. Vaší jedinou nadějí je získat dostatek tzv. „bodů lásky“. Pokud se vám podaří nasbírat dost bodů lásky, spouští se závěr hry, při němž se vaše postava vzepře Pánovi a zabije jej.

Hra je tedy zběsilou honičkou a bojem mezi hledáním lásky a plněním Pánových příkazů. Dělat musíte obojí, ani jednomu se nevyhnete. Nemůžete si vybrat! Musíte dělat to i ono a doufat, že váhy se nakonec ustálí na vaší straně. Otázkou tedy zůstává – podaří se vám nasbírat dostatek lásky a osvobodit tak svou duši? Nebo přijdete i o ty poslední zbytky lidskosti a nenávratně se stanete Pánovou monstrózní loutkou?

Zní to šíleně? Inu… tak to prostě v Životě s Pánem chodí.

V řeči pravidel

Co se My Life with Master nedá upřít, je velice úzké zaměření. Stejně jako si na hrací desce šachů nezahrajete Člověče nezlob se, tak ani s MLwM nemůžete hrát nic jiného než příběhy o tom, jak se sluhové zlých Pánů potýkají se svým osudem. Těžko však říct, že toto úzké zaměření je špatná věc – hra se díky tomu může soustředit přímo na dané téma a umožní vám provádět takové kousky, které byste s „univerzálním“ systémem zvládli jen těžko.

Vybavujete si, jak jsme na začátku zapomněli na vše, co víme o RPG? Tak se toho držte, jinak byste totiž mohli být velice zmateni.

Hra začíná už přípravným sezením, kdy se hráči sejdou s Vypravěčem a vymyslí nejprve Pána, poté herní prostředí (ideálně nějaké opuštěné městečko v horách) a nakonec i své postavy. Celá tato tvorba probíhá společně a na tvorbě Pána i postav se podílí všichni – tudíž žádné klasické „Vypravěč si připraví prostředí, hráči svoje postavy“. Všichni pracují dohromady, což vede k tomu, že hráči znají Pána i ostatní postavy do nejmenších podrobností. Hře to velice pomáhá - když totiž sledujete scény jiných postav, přesně víte, o čem se mluví.

Hlavními a zároveň jedinými mechanikami, které popisují postavy, jsou tzv. „Více než člověk“ a „Méně než člověk“. Jde o nelidské výhody/nevýhody, které fungují vždy, až na nějakou výjimečnou situaci. Každá postava má jednu z obou vlastností, a právě ty určují její nadlidskou povahu.

Jako příklad si vezmeme sešívaného Igora.
Jeho „Méně než člověk“ by mohlo být: „Nemůže mluvit, jenom nesrozumitelně huhlá, pokud ovšem v dáli nezní kostelní zvon.“
Jeho „Více než člověk“ by mohlo být: „Dokáže sešít a vyléčit jakoukoliv ránu, pokud není v blízkosti ženy.“

Atributy typu Síla nebo Inteligence byste ve hře hledali marně. Nesjou tam. Místo nich existují jiné, a ty jsou jenom čtyři: Strach (= jak moc se postavy děsí Pána), Rozum (= jak vstřícní jsou vesničané), Sebenenávist (= jak moc se postava považuje za nestvůru) a Únava (= jak je postava unavená vlastním životem). Poslední hodnotou je počet bodů lásky, které postava za dobu hry nasbírala. Zajímavé je, že po každém hodu se zvýší či sníží hodnota jednoho z atributů – ty jsou tak neustále v pohybu. Šance, že postava uspěje v tom kterém hodu, se scénu od scény mění.

Hodů jsou, stejně jako scén, přesně tři typy – pro každou scénu jeden hod. Vždy hází hráč proti Vypravěči, přičemž každý z nich má daný počet kostek, kterými hází. Tento počet se odvíjí od zmíněných atributů.

Scéna, kdy postava na někom páchá násilí:

Postava (Sebenenávist + Strach) vs. oběť (Rozum + Únava postavy).

Hráč sečte svou Sebenenávist se Strachem a tolika kostkami hodí. Vypravěč sečte Rozum s Únavou postavy a taky hodí tolika kostkami. Když zvítězí hráč, scéna se odehraje tak, aby jeho postava vyhrála v násilném střetu. Zvítězí-li Vypravěč, scéna se odehraje tak, aby se oběť ubránila.

Všimněte si, že nic, co uděláte během scény, nemění vaše šance na úspěch. Je jedno, jestli na oběť budete útočit pohrabáčem, nebo nabroušeným mečem – mechanika hodu je stále stejná. Z toho důvodu se také nejprve hází a teprve potom se konflikt zahraje - nejen popíše, ale přímo odehraje. Přestože tohle může vypadat jako veliké omezení, není to tak. Hrač sice hraje scénu zpětně podle hodu, nicméně sám vymýšlí, jaké situace se staly, může popisovat prostředí, nebo třeba přivést do scény novou NPC. V zásadě se tak stává jakýmsi "spoluvypravěčem" vlastních scén. Navíc si uvědomte, že hráč sám si určuje, jaká bude následující scéna – a tudíž určuje, i jaký bude následující hod.

Zajímavým způsobem, kterým můžete ovlivnit hod, jsou emoce. Podaří-li se vám ještě před hodem přivést do scény jednu ze tří emocí (intimita, zoufalost nebo upřímnost), dostáváte bonus k hodu. Tyto emoce se navzájem přebíjí, a díky tomu nejsou vzácností situace, kdy se hráč přetahuje s Vypravěčem o emoce.

Scéna, kdy Pán dává postavě příkaz. Postava si hází, jestli příkaz Pánovi rozmluví, nebo jestli jej musí uposlechnout.

Vypravěč popíše scénu, kdy Pán sedí ve své pracovně a usrkává víno. Pozve si k sobě postavu a nalije ji sklenku červeného. Poté vstane, obejme služebníka kolem ramen a dává příkaz: „Drahý Igore, potřebuji, abys šel do města a zabil ševcovou Helenu.“ Tím získává bonusovou kostku za intimitu.

Normálně by se v tuto chvíli hodilo kostkami a odehrál by se výsledek. Hráči se ovšem nelíbí, že Pán má bonus za intimitu, a proto se pokusí hod oddálit tím, že vnese do scény další emoci: „Zděsím se a vyškubnu se z Pánova objetí. Padám na zem k jeho nohám, líbám mu boty a do očí se mi hrnou slzy. V breku říkám Pánovi: >Pane, prosím, ne! Kohokoliv, jen ne Helenu! Já… Já ji miluji!<“

Tímto výstupem si hráč zasloužil bonus za upřímnost („nejvyšší emoce“, a trumfnul tak Pánovu intimitu. Bonus k hodu dostává on. Je to však dostatečná náhrada za to, že svému zlému Pánovi prozradil, koho miluje? Podaří se mu rozmluvit Pánovi jeho záměr? Nebo bude muset jít a svou milovanou Helenu doopravdy zabít?

Nasbíráním dostatečného počtu bodů lásky se spustí tzv. mechanika „Endgame“, čili „Finále“. Postava, která spustila finále, se dostává do boje s Pánem, který se táhne několik scén a na závěr skončí pánovou smrtí. Během finále se scény stříhají ještě rychleji a agresivněji než obvykle. Jedna postava bojuje s pánem a ty zbylé dohrávají své životní příběhy. Osud Pána už je sečtený. Ale na čem závisí osud postav? Přece na jejich konečných hodnotách jejich atributů – Sebenenávisti, Únavy a bodů lásky. Některé kombinace vedou k tomu, že postava v průběhu finále zemře. Jiné vedou k tomu, že postava přežije a začlení se do vesničky, nebo naopak prchne do divočiny. Zase jiná kombinace vede k tomu, že postava sice přežije, ale sama se stane novým pánem. Finále vede ke zběsilému zakončení hry, kdy jedna postava se snaží zabít pána, a ty zbylé mezitím narychlo sbírají poslední body lásky, které mohou rozhodnout mezi životem a smrtí.

Hra skrývá ještě pár dalších, méně výrazných – ale neméně zajímavých – mechanik. Není však v mých silách vecpat do recenze úplně všechno.

Na papíře

Kniha My Life with Master je tenký a stručný sešítek. Má sice 64 stran, ovšem stránky jsou malé a okraje veliké. V přepočtu na klasické A4 by to vydalo tak na necelých 20 stran. Text je psán velmi barvitě, místy až poeticky – žádná suchá právničina – a velmi příjemně se čte. Milému dojmu napomáhá decentní úprava a pár slušivých černobílých ilustrací, které zdařile podtrhují atmosféru romantického hororu.

Velkou výhodou a zároveň největším problémem je stručnost. Na dvacet A4 toho věru nenacpete moc. To na jednu stranu znamená, že autor jde přímo k věci, nic neokecává a říká jen to nezbytné, což je – v porovnání s mnohými známými systémy – celkem příjemná změna. Na druhou stranu máte místy dojem, že něco by chtělo více rozvést a upřesnit. Při čtení pravidel vás napadne spousta nezodpovězených otázek a při hře jich ještě přibude. Chybí jakákoliv sekce typu „Co je to RPG“ nebo „Rady začátečníkům“, což jasně značí, že hra je určena spíše zkušenějším hráčům.

Závěrem

My Life with Master je bezpochyby zajímavá hra, nemající prakticky nic společného s „klasickými“ RPG systémy. Mohu ji směle doporučit všem hráčům, kteří hledají změnu, nebo kteří rádi zkouší nové nápady. Zaručuji vám, že u MLwM se budete možná až divit, jakým způsobem lze hrát RPG (ačkoliv, pokud jste fandou nezávislých her, možná až tak překvapeni nebudete). Pro milovníky romanticko-gotického hororu je to skoro nutnost.

Pokud jste začínajícím hráčem, nebo se necítíte příliš pevně při experimentování, pak MLwM není zrovna pro vás. Hra vyžaduje značné zkušenosti s hraním RPG. Při hře navíc vznikají problémy, na které jste pravděpodobně v žádné jiné hře nenarazili, a potřebují okamžitě řešit. Očekávejte, že první hraní této hry bude velmi zkušební a že si možná vylámete zuby. Já to znám, mě se to stalo.

My Life with Master skrývá obrovský potenciál pro nezvyklé herní postupy, vyprávění silných příběhů (rozpolcenost mezi lidskou duší a službou hororovému Pánu) a experimentaci. Té experimentace bude zapotřebí hodně – tato hra vyžaduje zcela jiný přístup a s některými vyvstalými problémy jste se pravděpodobně nikdy nesetkali.

Každopádně, pokud vás tento článek zaujal a myslíte si, že MLwM stojí za pokus – jděte to doho. Určitě nebudete litovat.

Hru My Life with Master je možné zakoupit na internetových stránkách nakladatelství Half Meme Press. Tištěná verze stojí 13 dolarů + poštovné z Ameriky (a to není zrovna málo). Verze v PDF vás přijde na 8,95 dolarů, což je v přepočtu něco přes 200 korun (to už je sympatičtější).

V sekci Zápisy z her na RPG Fóru můžete najít i zápisy z hraní MLwM, podle kterých si můžete udělat obrázek, jak to vše vypadá ve hře. Prvním zápisem je Můj život s pastorem Williamem.